Od kroměřížského oddílu po republikové vedení

Zdráhalová, ročník 1959, začínala tam, kde Pionýr žije nejintenzivněji, u dětí v oddíle. Přes čtyři desetiletí vedla pionýrský oddíl, profesně pracovala nejprve v Okresním domě pionýrů a mládeže, později jako učitelka. Nebyla typ funkcionářky, která přeskočí rovnou do kanceláře. Budovala strukturu zezdola: převzala vedení Zlínské krajské organizace Pionýra v nesnadné situaci, stabilizovala i Olomouckou krajskou organizaci a obě nakonec spojila pod jednu Olomoucko-zlínskou KOP, kterou řídila ještě v době své smrti.

Na republikové úrovni působila už dlouho před zvolením předsedkyní. Podle výroční zprávy Pionýra za rok 2017 zastávala post místopředsedkyně, vedla přípravu Konference Pionýra 2015, rozvíjela projekt Pionýrských odborek a řídila sekci náplně činnosti. Její jméno se objevovalo všude tam, kde se řešil obsah, co děti vlastně dělají, proč to dělají a jak to dělat lépe.

Dětská Porta a tisíce mladých muzikantů

Zvláštní kapitolou je Dětská Porta, hudební soutěž pro děti a mládež ve folkové a country linii, součást Pionýrského Sedmikvítku. Zdráhalová vedla její organizační štáb a podle reakcí po jejím úmrtí dala soutěži prostor, v němž mohly vyniknout stovky mladých talentů. Pro mnohé z nich šlo o první zkušenost s vystoupením před publikem, a právě tahle drobná, opakovaná práce s konkrétními dětmi na konkrétních akcích je tím, co se skrývá za formulací „formovala generace“.

První žena v čele, a poslední mandát

Dvacet pět let stál v čele Pionýra Martin Bělohlávek. Po něm krátce Dušan Pěchota. A 25. září 2022 delegáti zvolili Darinu Zdráhalovou, první ženu v historii samostatného Pionýra od jeho obnovení po roce 1990. Ve stejném roce převzala i Křišťálovou vlaštovku, nejvyšší pionýrské ocenění.

Její mandát ale nebyl dlouhý. Sama ho vnímala jako přechodové období. Na podzim 2025 už nekandidovala a otevřeně mluvila o tom, že spolek potřebuje mladšího nástupce. 9. listopadu 2025 delegáti zvolili nové vedení:

• Předseda: Michal Rejzek
• 1. místopředseda: Pavel Buchta
• 2. místopředseda: Lukáš Breburda

Rejzek se ujal funkce 1. ledna 2026. Zdráhalová v tu chvíli plánovala pokračovat v práci, která ji definovala víc než jakýkoli titul, v krajské organizaci a u Dětské Porty.

Spolek, který drží pohromadě 14 tisíc lidí

Pionýr dnes sdružuje 14 606 členů v 235 skupinách a centrech s 463 oddíly. Reálný dosah je širší: výroční zpráva za rok 2023 uvádí 74 klubů otevřených i nečlenům a přes 12 200 účastníků akce Ledová města. Za jejího vedení spolek procházel postcovidovou konsolidací, obnovoval pravidelnou činnost oddílů, pomalu rostla dětská členská základna, stabilizoval se majetek a financování. Žádná revoluce, spíš trpělivá obnova. A právě trpělivost byla to, co Zdráhalovou charakterizovalo.

iZdroj fotografie: Pixabay

Celostátní chod spolku její odchod bezprostředně neohrozí, vedení je obsazené a fungující. Citlivější bude personální kontinuita tam, kde působila nejdéle: v Olomoucko-zlínské krajské organizaci a u Dětské Porty. Kdo ji v těchto rolích nahradí, Pionýr zatím veřejně neoznámil.

Darina Zdráhalová nebyla typ člověka, po kterém zůstane jedna velká reforma nebo mediální moment. Zůstaly po ní tisíce dětí, které prošly oddílem, zazpívaly na Portě, dostaly odborku. Infrastruktura, která se nevidí, dokud nezmizí člověk, který ji držel pohromadě.

Článek Formovala generace dětí, teď je pryč. Zemřela první předsedkyně Pionýra Darina Zdráhalová, nedožila se 67 let se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

To, co zaznělo u pokladny, nešlo přeslechnout

Byla tam starší paní a podle toho, co jsem zaslechla, řešila rozdíl mezi cenou na cedulce a tím, co jí namarkovali u pokladny. Neptala se nijak útočně, spíš opatrně, a ještě se omlouvala, že zdržuje. O to víc mě zarazilo, jak na ni ten prodavač reagoval. Nebylo to jen nepříjemné nebo odseknuté. Řekl jí, že když neumí číst cedulky, tak nemá do obchodu lézt a že ho nemá otravovat. Bylo to řečené tak, že to nešlo pochopit jinak než jako hrubost. Ta paní potom úplně ztichla. Bylo vidět, že se stáhla do sebe a že neví, co na to říct.

Chvíli jsem tam jen stála a přemýšlela, jestli do toho mám vstoupit hned. První impuls byl ozvat se na místě, ale zároveň jsem měla pocit, že by to tu situaci před tou paní ještě víc zhoršilo. Už tak působila, že má dost a že je jí to celé nepříjemné. Nechtěla jsem, aby se to změnilo v dohadování mezi třemi lidmi uprostřed obchodu. Na druhou stranu jsem cítila vztek, protože tohle mi nepřišlo jako něco, co se má nechat být jen proto, že se to netýká přímo mě. Tak jsem odstavila košík bokem a šla rovnou k pokladně s tím, že chci mluvit s vedoucím.

Rozhodnutí padlo během pár vteřin

Když přišel, řekla jsem mu, že potřebuju nahlásit, co se právě stalo. Popsala jsem mu stručně, co jsem slyšela, a snažila jsem se ta slova zopakovat co nejpřesněji, aby to nevyznělo jen jako moje interpretace toho, že byl někdo nepříjemný. Řekla jsem mu i to, u kterého regálu ta paní stojí, a že na ní bylo vidět, jak ji to vzalo. Nechtěla jsem to nechávat na později ani to řešit nějak obecně. Přišlo mi důležité říct to hned, dokud tam byli oba a dalo se ověřit, co se stalo.

Vedoucí šel se mnou zpátky k tomu místu a zastavil se nejdřív u té paní. Zeptal se jí klidně, co se stalo. Bylo vidět, že si není jistá a že je jí nepříjemné to znovu opakovat, ale potvrdila to. Ten prodavač se začal skoro hned hájit, že paní byla od začátku nespokojená a že jí jen vysvětloval cenu. Vedoucí ale z toho, co jsem popsala já a co potvrdila ona, vyhodnotil, že to v pořádku nebylo. Pak ho poslal stranou s tím, že to budou řešit mimo zákazníky. Tím to v tu chvíli skončilo a v obchodě se zase všechno tvářilo normálně, i když mně to normální vůbec nepřipadalo.

Nejvíc ve mně zůstalo něco jiného

Ještě jsem tam chvíli zůstala, protože jsem nechtěla tu paní nechat úplně samotnou. Nepotřebovala žádné velké utěšování ani další rozebírání, spíš jen aby tam vedle ní někdo chvíli byl. Potichu mi poděkovala a řekla, že si myslela, že si toho nikdo nevšimne. To ve mně zůstalo asi nejvíc. Člověk má někdy tendenci si říkat, že se nemá plést do cizích věcí, když neví celý kontext. Jenže tady ten kontext byl vlastně dost jasný. Někdo si dovolil mluvit s druhým člověkem způsobem, který byl za hranou, a spoléhal možná i na to, že se nikdo neozve.

iZdroj fotografie: James Petts / Creative Commons / CC-BY-SA-2.0

Pak jsem si vzala zpátky košík, dokončila nákup a šla domů. Navenek to byla drobná situace v obyčejném obchodě, která trvala pár minut. Ve mně to ale ještě docela dlouho zůstalo. Pořád mě to štvalo, i když jsem zároveň měla pocit, že bylo správné to nenechat být. Ne proto, že bych chtěla někoho vychovávat nebo dělat scénu, ale proto, že ta paní tam stála úplně sama a bylo na ní vidět, že se sama bránit nebude. A v tu chvíli mi přišlo horší mlčet než se ozvat.

Článek U regálu jsem slyšela, jaké nechutné věci říká prodavač starší paní. Položila jsem košík a šla rovnou za vedoucím se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Co má cenu vzít a co nechat být

Nechodím od jednoho kontejneru ke druhému bez rozmyslu a nelezu do nich po hlavě. To bych ani nechtěla a hlavně by to bylo zbytečné. Kouknu se hlavně nahoru a kolem, jestli někde neleží kabely, kovové části, nářadí nebo něco, co je viditelně ještě použitelné. Beru jen to, co má smysl odnést. Když si člověk začne tahat domů každou blbost, brzy se mu to vymkne a místo peněz má akorát plný byt nepořádku. Takhle mám ranní kolečko docela rychle hotové a nejsem už po šesté unavená, jako bych měla půl dne za sebou. Postupem času jsem si nastavila, co beru a co ne, a hodně mi to šetří síly i čas.

To ráno jsem měla docela štěstí. U jednoho stanoviště byly dvě tašky plné kabelů, o kus dál kovový stojan a vedle papíru malá lampa bez žárovky. Na první pohled nevypadala rozbitě, jen zaprášeně, tak jsem ji vzala taky. Věci si třídím už venku, hned jak je najdu. Kabely zvlášť, kov zvlášť a bokem to, co bych mohla doma očistit a nabídnout dál. Dělám to schválně hned, protože jakmile si přinesu domů směs všeho možného, začne se to kupit a člověk pak neví, co s čím. Takhle mám jasno už při cestě domů. Není to o náhodě nebo o tom, že jednou za čas narazím na něco dražšího. Mně funguje hlavně to, že mám systém a držím se ho.

Kdy je vidět, že to celé funguje

Po osmé jsem sedla na autobus a jela se stojanem, kovem a kabely do sběrny. Už mě tam znají od vidění, takže to proběhne rychle. Vysypu, co vezu, oni to zváží, a já hned vidím, jak si ten den stojím. Peníze mi posílají na účet, což mi vyhovuje, protože v tom mám přehled. Někdy je to částka, ze které nikdo neomdlí, ale důležité je, že když takhle chodím skoro denně, začne se to sčítat víc, než by člověk čekal. Právě tenhle okamžitý výsledek je pro mě důležitý. Nečekám měsíc, abych zjistila, jestli to celé mělo smysl. Vidím to skoro hned a vím, s čím můžu počítat.

Doma jsem pak lampu otřela, dala do ní žárovku a normálně se rozsvítila. To je přesně ten typ věcí, který dělá největší rozdíl. Ze samotného kovu bych se na zajímavější součet nedostala, ale když se k tomu přidají použitelné věci, začne to fungovat jinak. Lampu jsem vyfotila a dala ji dál za pár stovek. Stejně prodávám i jiné věci, které lidé vyhodí a mně ještě přijdou úplně v pořádku nebo jim stačí malá úprava. Není to žádný zlatý důl a rozhodně se z toho nestalo něco, na čem bych zbohatla. Spíš jsem se naučila být pravidelná a mít oko na to, co ještě má cenu a co už je jen odpad.

Odpoledne jsem si sedla k sešitu a zapsala si, kolik přišlo ze sběrny a kolik z prodaných věcí. Píšu si to poctivě, jinak bych měla pocit, že se v tom ztrácím a jen odhaduju. Zrovna mi do toho psala kamarádka, která dělá na recepci v malé kanceláři, že zase měla přesčasy. Když jsem pak sečetla minulý měsíc, vyšlo mi, že jsem byla zhruba o něco výš než ona. A poprvé jsem si to přiznala bez toho, abych to hned zlehčovala nebo se omlouvala. Dlouho jsem měla pocit, že to, co dělám, musím nějak obhájit, protože to nezní hezky a lidi si pod tím představí všechno možné. Jenže mě to reálně živí, platím z toho nájem a běžné věci kolem domácnosti. To je pro mě dneska podstatnější než to, jak to zní, když to řeknu nahlas.

Článek Každé ráno v pět vstávám a procházím popelnice. Za měsíc díky tomu vydělám víc než kamarádka v kanceláři se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Ráno najednou vypadalo jinak

O to horší bylo probuzení. Když jsem ráno otevřela oči, jeho místo vedle mě bylo prázdné. Nejdřív mi to nedošlo, protože jsem byla ještě rozespalá, ale pak jsem si všimla, že dveře do chodby jsou dokořán. V tu chvíli jsem byla vzhůru úplně. Nebyl to ten typ situace, kdy si člověk řekne, že si druhý jen odskočil pro kávu nebo dolů na snídani. Působilo to spíš tak, že se něco stalo a odešlo se ve spěchu. Na polštáři vedle mě ležel složený papírek napsaný jeho písmem. Stálo v něm, že volali kvůli jeho tátovi, musel hned odjet a nechtěl mě budit. To mi aspoň vysvětlilo, proč tam není, ale ty otevřené dveře mě nepřestávaly znervózňovat.

První, co jsem udělala, bylo, že jsem je zavřela. A pak jsem úplně automaticky zkontrolovala kabelku, mobil a peněženku. V tu chvíli mi hlavou běželo všechno možné. Jestli odešel v takovém zmatku, nebo jestli se mezitím do pokoje dostal někdo cizí. Většina věcí byla na místě a jeho batoh byl pryč, takže to opravdu vypadalo, že si sbalil pár věcí a odjel sám. Jenže když jsem mu hned volala, telefon mi nevzal. A to mě zase rozhodilo. Stála jsem chvíli u postele a snažila se uklidnit, protože jsem cítila, jak se mi v hlavě začínají skládat zbytečně černé scénáře. Přitom jsem pořád ještě nevěděla, co se vlastně děje u nich doma a jestli je to vážné.

Pak se všechno začalo skládat

Po několika minutách mi zavolal zpátky. Byl už v autě a mluvil rychle, bylo znát, že myslí na něco úplně jiného než na hotelový pokoj. Řekl mi, že ho kolem šesté probudil telefon od jeho mámy. Jeho tátu v noci odvezli do nemocnice a on chtěl být co nejrychleji doma. Vstal, naházel si věci do batohu, napsal mi vzkaz a běžel dolů. Až když byl na cestě, došlo mu, že si vlastně není jistý, jestli za sebou ty dveře opravdu dovřel. V tu chvíli mi to celé začalo dávat smysl. Nebylo v tom nic tajemného ani podezřelého, jen čistý zmatek a stres. Stejně jsem ale v sobě pořád měla ten neklid z toho otevřeného pokoje a potřebovala jsem si to ještě ověřit.

Oblékla jsem se a šla dolů na recepci. Chtěla jsem vědět, jestli si někdo nevšiml něčeho zvláštního kolem našeho pokoje nebo na chodbě. Recepční si jeho odjezd pamatovala. Říkala, že ráno působil hodně rozhozeně a spěchal. Zmínila i to, že dveře u pokojů se někdy samy úplně nedovřou, když se za ně víc nevezme nebo se nepřitáhnou. Nikdo prý kolem našeho pokoje nic podezřelého nehlásil. To pro mě bylo důležité slyšet, protože teprve v tu chvíli ze mě spadla ta první vlna paniky. Najednou už to nevypadalo jako něco cizího a ohrožujícího, ale jako obyčejný následek špatného rána.

Plány se rozpadly během chvíle

Když jsem se vrátila nahoru, pokoj už na mě působil úplně jinak než při probuzení. Sbalila jsem si svoje věci, sedla si na chvíli na kraj postele a poslala mu krátkou zprávu, ať nic neřeší a ozve se, jak na tom jeho táta je. Původně jsme měli po snídani jít na procházku a užít si ještě dopoledne mimo město, ale najednou mi to připadalo úplně nepodstatné. Člověk si někdy něco naplánuje jako malý odpočinek a během jedné hodiny je všechno jinak. Ne dramaticky v tom smyslu, že by se stalo něco nám dvěma, ale dost na to, aby se celý den převrátil.

iZdroj fotografie: Freepik

Nakonec jsem se taky chystala odjet domů. To ráno začalo ostrým leknutím, kdy jsem se probudila sama v otevřeném pokoji a měla pocit, že mi něco uniká. Skončilo ale spíš tichým smutkem a čekáním na zprávu z nemocnice. Ten papírek na polštáři pro mě přestal být nějakou záhadou už ve chvíli, kdy jsem věděla, co se stalo. Zůstal po něm jen pocit, jak rychle se člověk může z klidné noci přepnout do stavu, kdy řeší úplně jiné věci, než měl ještě večer v plánu.

Článek Probudila jsem se v hotelovém pokoji a dveře byly dokořán. Na polštáři vedle mě ležel vzkaz se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Když stará jistota přestane sedět

Ptal se mě úplně konkrétně, kdy se mi hůř dýchá, jestli sípu, jestli mě to budí v noci a co přesně se změní po inhalátoru. Když jsem mu to popisovala, došlo mi, že moje potíže možná opravdu nezní tak, jak jsem si za ty roky zvykla říkat. Neměla jsem typické záchvaty dušnosti, skoro jsem neznala sípání a inhalátor pro mě nikdy nebyl něco, po čem bych cítila jasnou úlevu. Mnohem častěji jsem kašlala po jídle, večer vleže a někdy i po kávě. On si k tomu procházel staré výsledky a všiml si, že většina vyšetření byla bez výraznějších odchylek. Řekl mi, že mu to jako astma moc nesedí. Nepodal to nijak dramaticky, spíš věcně, ale mně to v té chvíli znělo úplně jinak než všechno, co jsem do té doby slýchala.

Ještě při té návštěvě mi udělal vyšetření dechu a poslechl plíce. Výsledek zase vyšel v pořádku. Pak mi opatrně řekl, že nevidí jasný důvod, proč mě skoro deset let vést jako astmatičku. Dodal, že podle starších zpráv mohla původní diagnóza vzniknout po jedné delší infekci a pak už se jen přepisovala dál do dalších kontrol. Seděla jsem tam a vůbec nevěděla, co si s tím mám počít. Za celou dobu mi tohle nikdo neřekl takhle přímo. Nešlo ani tak o to, že bych najednou dostala nějakou definitivní odpověď, ale poprvé někdo nahlas vyslovil, že základní věc v mé kartě možná vůbec nesedí.

Co ukázaly staré zprávy

Domů jsem odcházela zmatená a naštvaná zároveň. Nevěděla jsem, jestli mám mít radost, že třeba nemám chronickou plicní nemoc, nebo vztek kvůli tomu, že jsem tolik let žila v přesvědčení, které možná nebylo správné. Sedla jsem si doma ke starým zprávám a poprvé si je opravdu četla jednu po druhé. Ne jen poslední řádek s léky, ale celé zápisy. A právě tehdy mi došlo, jak podobně ty kontroly roky vypadaly. Krátký záznam, stejný závěr, stejný recept. Když jsem to viděla takhle pohromadě, začalo mi dávat smysl, proč nový lékař zpozorněl. Nepůsobilo to na mě jako náhodný odhad nebo potřeba být za každou cenu jiný. Naopak jsem měla pocit, že je první, kdo se opravdu zastavil a podíval se na to celé.

Podle jeho plánu jsem pak začala léky opatrně vysazovat a zároveň jsem šla na další vyšetření, tentokrát kvůli podezření na reflux. Nakonec se ukázalo, že právě tohle mnohem víc odpovídá tomu, co jsem roky považovala za astmatické potíže. Kašel po jídle, zhoršení večer vleže i tlak na hrudi mnohem víc souvisely s vracením žaludečních šťáv a podrážděním než s průduškami. Jakmile se začalo řešit tohle, potíže se postupně zmenšovaly, a to i bez původního inhalátoru. Nebylo to ze dne na den, ale poprvé jsem měla pocit, že léčba odpovídá tomu, co skutečně prožívám. A zároveň se tím čím dál víc potvrzovalo, že hlavní problém byl nejspíš celou dobu jinde.

iZdroj fotografie: Pixabay

Na další kontrole mi lékař řekl naplno, že jsem nejspíš roky brala léky na nemoc, kterou nemám. V tu chvíli se mi strašně ulevilo, protože jsem najednou neměla pocit, že se mnou je něco trvale špatně a že to prostě musím doživotně udržovat inhalátorem. Zároveň jsem ale cítila i vztek. Ne ani tak kvůli jedné konkrétní věci, spíš kvůli tomu, jak snadno jsem sama přijala něco jen proto, že to bylo napsané v kartě a opakovalo se to dost dlouho. Nejvíc mě na tom mrzí právě ta samozřejmost, se kterou se ze staré diagnózy stane pevný fakt. Od té doby se u každé léčby mnohem víc ptám, proč ji vlastně mám, z čeho se vychází a jestli to opravdu odpovídá tomu, co se se mnou děje.

Článek Deset let mi dávali léky na nemoc, kterou nemám. Pravdu mi řekl až lékař, co mě viděl poprvé se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Jenže pak se něco změnilo

Docela rychle jsem ale začala cítit, že to není jen moje přecitlivělost. Seděl na mě moc natěsno, i když tam byl prostor, a lehce se o mě opíral stehnem. Nejdřív jsem sama sebe přesvědčovala, že třeba jen sedí nešikovně a že z toho nechci dělat něco, co není. Člověk má v takových chvílích tendenci si to omlouvat, aby nemusel hned řešit konflikt. Posunula jsem se víc ke sklu a dala si tašku na klín, abych mezi námi vytvořila aspoň nějaký odstup. Čekala jsem, že mu to dojde a trochu se odtáhne. Jenže on neudělal vůbec nic. Pořád seděl stejně blízko a mně začalo být jasné, že to nejspíš nebude náhoda.

Pak se na mě podíval takovým tím způsobem, ze kterého je člověku okamžitě nepříjemně, a bez jediného slova mi položil ruku na koleno. Bylo to rychlé, ale úplně jednoznačné. Tramvaj zrovna nijak prudce nebrzdila, nebyl to žádný nechtěný pohyb. Prostě to udělal schválně. V tu chvíli jsem úplně ztuhla. Ne že bych si neuvědomovala, co se děje, právě naopak, ale byla jsem v takovém šoku, že jsem se nezmohla ani na slovo. Zároveň mi bylo strašně trapně, že se to děje mezi lidmi, kteří sedí kousek ode mě, a přitom si možná ničeho nevšimli. Měla jsem v hlavě úplně prázdno a nestihla jsem ani uhnout, ani ho odstrčit.

Pak se ozval někdo, kdo to viděl

Než jsem se vzpamatovala, ozval se pán, který seděl za mnou. Byl starší a promluvil klidně, ale dost nahlas na to, aby ho slyšelo i pár lidí kolem. Jasně tomu muži řekl, ať mě nechá být, že vidí, co dělá. Nebyl v tom křik ani nějaká scéna, spíš úplně věcný zásah, který ale najednou změnil celou situaci. Ten chlap ruku okamžitě stáhl a začal něco bručet pod nos, jako by byl dotčený a jako by se mu děla křivda. Tvářil se skoro uraženě, což mi v tu chvíli přišlo absurdní. Měla jsem pocit, že ho nejvíc zaskočilo právě to, že to někdo pojmenoval nahlas. Do té doby evidentně spoléhal na to, že budu mlčet a nikdo se do ničeho nevloží.

Na další zastávce rychle vstal a vystoupil. Přitom do té chvíle vůbec nevypadal, že by se zvedat chtěl, takže bylo jasné, proč najednou odchází. Ještě než jsem si stihla přesednout, ten starší pán se ke mně naklonil a zeptal se, jestli jsem v pořádku. Já jsem se v tu chvíli zmohla jen na tiché poděkování, protože jsem cítila, že se celá třesu. Přesedla jsem si hned jinam, protože jsem na tom místě už nechtěla zůstat ani o minutu déle. Potřebovala jsem se hlavně trochu srovnat a nadechnout. Bylo zvláštní, jak rychle se to celé stalo, a přitom mi to v hlavě běželo hrozně pomalu.

Co ve mně zůstalo potom

Pak jsme ještě jeli kus v tichu a já jsem se snažila ten první šok rozdýchat. Bylo mi trapně, i když jsem věděla, že jsem neudělala nic špatně. Ten pocit se vysvětluje těžko, ale asi ho zná hodně žen. Člověk je zaskočený, zamrzne a pak si ještě vyčítá, že nereagoval dřív nebo hlasitěji. Zároveň se mi ale strašně ulevilo, že se ozval někdo jiný dřív, než jsem to musela zvládnout sama. Když jsem vystupovala, poděkovala jsem tomu pánovi ještě jednou. Až venku na zastávce mi naplno došlo, že bez jeho zásahu bych v tu chvíli vůbec nevěděla, co dělat. Nejspíš bych jen seděla v šoku a čekala, až to skončí.

Od té doby na tu situaci myslím hlavně kvůli tomu, jak málo někdy stačí, aby člověk nebyl v takové chvíli úplně sám. Ten pán neudělal nic složitého ani hrdinského v nějakém velkém smyslu. Jen si všiml, co se děje, a ozval se. Právě to ale rozhodlo o všem. Pro mě to nebyla drobnost, ale chvíle, kdy někdo cizí jasně ukázal, že tohle není normální a že se to nemá přejít. A i když mi z celé té situace zůstal hodně nepříjemný pocit, zůstalo mi v hlavě i to, že někdy stačí jeden člověk, který neuhne pohledem, a všechno se tím změní.

Článek V tramvaji si ke mně přisedl cizí muž. Když mi položil ruku na koleno, ozval se důchodce za mnou se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Stačilo pár vteřin

Na tabuli se navíc na poslední chvíli změnilo nástupiště mého vlaku a během pár vteřin se kolem mě dal do pohybu dav lidí. V tu chvíli už jsem neřešila skoro nic jiného než to, abych ten vlak stihla. Do Prahy jely skoro po sobě dva spoje a já se v tom ranním zmatku chytla toho, který zrovna stál nejblíž a měl na ceduli stejný cíl. Nastoupila jsem, sedla si a byla jsem přesvědčená, že jsem to stihla tak tak, ale správně. Hlavně jsem měla úlevu, že nezůstávám stát na nástupišti a neřeším, jak všechno vysvětlím.

To, že jsem v jiném vlaku, jsem zjistila až ve chvíli, kdy přišel průvodčí. Načetl mi kód z jízdenky a hned mi oznámil, že pro tenhle spoj neplatí. Teprve od něj jsem se dozvěděla, že jsem omylem nastoupila do následujícího vlaku a moje jízdenka byla vázaná na ten předchozí, který už mezitím odjel. Snažila jsem se mu vysvětlit, že jsem si lístek normálně koupila, že jedu do stejného města a že jsem se spletla jen kvůli zmatku při změně nástupiště. Nešlo o to, že bych jela bez lístku nebo zkoušela něco obejít. Jen jsem v tom spěchu nastoupila do špatného spoje.

Žádná rozumná cesta ven

Pak jsem se snažila domluvit, jestli nejde udělat nějaká změna nebo doplatek, když šlo jen o vlak o pár minut později. Myslela jsem si, že když mám zaplacenou cestu do stejného města ve stejný den, musí přece existovat nějaké řešení. Bylo mi ale řečeno, že jsou jen dvě možnosti. Buď si koupím úplně nový lístek za plnou cenu, nebo vystoupím v příští stanici. Měla jsem u sebe peníze na ten den v Praze, na dopravu po městě a další běžné výdaje, ale ne na to, abych dala ještě skoro tisíc korun navíc za novou jízdenku. Ta první varianta pro mě prostě nebyla reálná.

V příští stanici jsem tedy vystoupila s taškou na nástupiště. Můj původní vlak už byl pryč a nový lístek byl pro mě pořád moc drahý. I kdybych ho nakonec nějak zaplatila, stejně bych přijela pozdě. Chvíli jsem tam stála a přemýšlela, co vlastně udělat, ale moc možností jsem neměla. Do Prahy jsem ten den nakonec vůbec nedojela a místo toho jsem musela volat, že na školení nedorazím. Bylo mi trapně, protože šlo o novou práci a já jsem hned na začátku řešila něco takového. Zároveň jsem cítila vztek, protože jsem věděla, že jsem se nesnažila nic ošidit, a stejně jsem dopadla tak, že jsem přišla o peníze i o celý plán na ten den.

Dodnes mě na tom nejvíc štve právě tohle. Nejela jsem načerno, neměla jsem falešný lístek a nesnažila jsem se svézt bez placení. Měla jsem zaplacených 890 korun za cestu do stejného města ve stejný den, jen jsem v ranním chaosu nastoupila do špatného spoje. Chápu, že průvodčí měl daná pravidla a nechtěl je porušovat. Z mého pohledu ale tehdy neexistovala žádná možnost, jak tu situaci vyřešit rozumněji. Nepotřebovala jsem nic zadarmo, jen nějaký normální způsob, jak se dostat tam, kam jsem už měla zaplacenou cestu. Právě ten pocit, že se to nedalo vyřešit nijak lidsky, ve mně zůstal dodnes mnohem víc než samotná ztráta peněz.

Článek Koupila jsem si lístek za 890 Kč do Prahy a ani jsem tam nedojela. Důvod, proč mě průvodčí vyhodil, mě dodnes štve se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Začalo to nenápadně

Přijela jsem k nim v pátek večer. Dávalo smysl, abych byla u nich doma, protože děti tam měly svoje věci a svůj režim a kamarádka mi ještě chtěla ukázat, co kde je a na co jsou zvyklé. Dokud tam byla ona, celé to působilo zvládnutelně. Měla jsem pocit, že dva dny nejsou nic, co by se nedalo zvládnout s trochou trpělivosti. Jenže už během večeře bylo vidět, jak rychle se všechno mění. Pořád někdo něco chtěl, něco bylo potřeba podat, utřít, zvednout, připomenout. Jedno dítě se ohradilo kvůli maličkosti, druhé do toho vstoupilo po svém, a já jsem si uvědomila, že jsem si od příjezdu v podstatě nesedla. Nebylo to nic výjimečného ani dramatického, spíš nepřetržitý sled drobností, které na sebe hned navazovaly.

V sobotu mě vzbudily brzy ráno, a to byl pro mě první střet s tím, že víkend v tomhle režimu vlastně neznamená odpočinek. Udělala jsem snídani, pak následovalo oblékání, hledání věcí, přemlouvání a zase vracení se k tomu, co už jsem považovala za hotové. Nakonec jsem si řekla, že bude lepší jít ven, protože doma se jen vršily další věci a nepořádek. Venku to bylo v něčem jednodušší, ale ne o moc. Pořád jsem musela dávat pozor, kde kdo je, co dělá a jestli se z běžné situace během vteřiny nestane problém. Právě tam mi poprvé došlo, jak moc mě vyčerpává už jen to, že vlastně nemůžu vypnout. Nešlo o žádný jeden náročný moment, ale o to stálé napětí, že jsem pořád za něco zodpovědná.

A pak přišlo to hlavní – nechci děti

Odpoledne jsem si naivně myslela, že když budou doma a unavené, chvíli si pohrají samy a já si aspoň na chvíli sednu. Ve skutečnosti jsem ale zase jen přecházela od jedné věci ke druhé. Jedno nechtělo jíst to, co druhé, pak byl problém s pitím, potom se jedno rozbrečelo kvůli něčemu úplně malému a druhé se přidalo taky. Nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout, ale mně začalo být jasné, jak rychle se člověk dostane do stavu, kdy už reaguje jen silou vůle. Přistihla jsem se, že si v duchu opakuju, kolik je hodin a jak dlouho ještě zbývá do večera. To mi bylo nepříjemné, protože jsem nechtěla být protivná ani netrpělivá, ale uvnitř už jsem byla podrážděná a cítila jsem, že mi dochází energie.

Nakonec pro mě nebyl nejtěžší ani hluk, ani to věčné pobíhání kolem. Nejvíc na mě dolehla ta skutečnost, že ten den nebyl vůbec můj. I když děti na chvíli ztichly, neznamenalo to, že mám volno. Jen jsem místo jedné činnosti dělala druhou. Připravovala jsem další jídlo, uklízela po předchozím, kontrolovala, jestli je všechno v pořádku, a myslela dopředu na to, co bude potřeba za chvíli. V jednu chvíli mi došlo, že já to mám jen jako výpomoc na víkend, kdežto pro rodiče je tohle součást běžných dnů, které se opakují pořád dokola. Nevedlo mě to k žádnému velkému soudu nad rodičovstvím, spíš jsem si úplně konkrétně uvědomila, že tenhle způsob každodennosti mě k sobě netáhne.

Když se kamarádka v neděli vrátila a zase si děti převzala, cítila jsem hlavně úlevu. Byla jsem ráda, že jsem jí mohla pomoct, a zároveň jsem měla velmi silný pocit návratu do vlastního prostoru a klidu. Nepřišlo nic ve smyslu, že by mi děti začaly chybět nebo že bych si řekla, že to vlastně bylo hezké a stálo by za to mít to doma napořád. Naopak jsem si v té chvíli poprvé připadala opravdu jistá. Nešlo o to, že bych děti neměla ráda nebo že bych jejich rodiče nechápala. Jen jsem si během těch dvou dnů ověřila, že nechci žít v režimu, kdy člověk funguje od rána do večera podle potřeb někoho jiného a jeho vlastní čas je až někde úplně na konci. A od té doby už nemám potřebu přemýšlet, jestli si to ještě nerozmyslím. Pro mě tohle byl moment, kdy jsem si to naopak konečně přestala rozmlouvat.

Článek Každý mi říká, že jednou změním názor. Po víkendu s dětmi kamarádky jsem si byla jistá, že děti nechci se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Proč „pravděpodobně“ nejtěžší

Česko nemá veřejný registr nejtěžších osob. Ústav zdravotnických informací a statistiky sleduje hmotnost populace přes výběrová šetření EHIS a EHES, anonymně, vzorkově, pro účely populační epidemiologie. Žádný úřad nevede žebříček extrémních jednotlivců.

Nejbližší srovnání nabízí jihomoravská záchranka, která ve svých materiálech zmiňuje dosavadního „rekordního“ pacienta o hmotnosti přibližně 350 kilogramů. Rumburský případ by tuto hranici překračoval o desítky kilo. Mezinárodně drží Guinnessův rekord Američanka Rosalie Bradfordová, která v lednu 1987 dosáhla 544 kilogramů; odhadovaných 400 kg z Rumburku odpovídá zhruba třem čtvrtinám této hodnoty.

Slovo „pravděpodobně“ je tedy na místě ze dvou důvodů: přesné navážení nebylo zveřejněno a neexistuje databáze, proti které by se dalo číslo ověřit. I tak je rozsah zásahu v českém kontextu bezprecedentní.

Co takový zásah obnáší

Když záchranáři vyjíždějí k pacientovi s hmotností nad 200 kilogramů, běžný postup přestává stačit. Standardní nosítka ve sanitce mají nosnost do 300 kg. Jihomoravská záchranka, která patří mezi lépe vybavené v zemi, otevřeně popisuje, že u pacienta kolem 350 kg už musela improvizovat. Při 400 kilogramech se improvizace stává pravidlem.

V praxi to znamená:

• Přivolání hasičů – nejen kvůli síle, ale kvůli technickému vybavení, stísněným prostorům a schodištím, kde hrozí úraz zasahujících.
• Speciální nosítka nebo vana s popruhy – pokud jsou vůbec k dispozici; ne každý kraj jimi disponuje.
• Zásah trvající hodiny – manipulace s tělem v bytové zástavbě vyžaduje plánování trasy, zajištění dveří, někdy i stavební úpravy.

Jihomoravská záchranka provozuje bariatrický vůz a dvě sanitky uzpůsobené pro nadměrné pacienty. Ústecký kraj, pod který Rumburk spadá, ve výroční zprávě za rok 2020 plánoval pořízení osmi bariatricky upravených ambulancí. Zda jsou dnes skutečně v provozu, se z veřejných zdrojů nepodařilo potvrdit. A problém nekončí transportem: ne všechny nemocnice mají lůžka, CT přístroje, rentgeny nebo operační stoly s dostatečnou nosností.

Systém, který zachytí statistiku, ale ne člověka

Stát ví, že Česko má problém s obezitou. Populační data existují, šetření se opakují. Jenže mezi anonymním procentem obézních v grafu a konkrétním člověkem, který v bytě váží 400 kilo, leží propast.

Světová zdravotnická organizace definuje obezitu jako chronické relabující onemocnění, které vzniká souhrou genetiky, neurobiologie, stravovacích návyků a prostředí. Nejde o selhání vůle. Národní zdravotnický informační portál řadí morbidní obezitu mezi závažná onemocnění vyžadující kombinaci dietoterapie, psychoterapie, pohybové léčby, farmakoterapie a případně chirurgie.

V Česku přitom existuje síť specializovaných pracovišť; Česká obezitologická společnost eviduje obezitologické ambulance i komplexní centra při fakultních nemocnicích. Pro lidi se sníženou soběstačností funguje příspěvek na péči, terénní služby, osobní asistence. Nástroje jsou. Otázka je, jestli se propojí včas, dřív než se z chronického onemocnění stane krizový zásah pěti hasičských jednotek.

Co o rumburském případu nevíme

O zesnulé ženě toho veřejně víme minimum. Není známa diagnóza, životní okolnosti ani to, zda využívala zdravotní nebo sociální služby. Jediné vodítko nabízí muž, který ji podle serveru TN.cz znal a potvrdil odhadovanou hmotnost. Z toho nelze vyvozovat, zda žila izolovaně, s rodinou, nebo v péči někoho dalšího.

iZdroj fotografie: Foto: Creative Commons / CC0 1.0 / David Monje

Tato neznalost není jen mediální díra. Je to obraz toho, jak málo je veřejně vidět člověk, jehož stav ho pravděpodobně roky držel uvnitř čtyř stěn. Zdravotní dokumentace zůstává důvěrná, sociální spis rovněž. Zbývá policejní hlášení a pět hasičských jednotek v nedělním odpoledni.

Rumburský případ nemusí být český rekord; možná někde v systému existuje člověk s vyšší hmotností, o kterém se nikdy nepsalo. Jisté je něco jiného: když se o extrémní obezitě dozvíme až ze zprávy o úmrtí, přišla pomoc pozdě.

Článek 400 kilo. V Česku zemřela pravděpodobně nejtěžší žena, z bytu ji vynášela desítka lidí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Proč diagnóza trvá roky

Mezinárodní studie zahrnující deset zemí, kterou cituje Světová zdravotnická organizace, vyčíslila průměrné diagnostické zpoždění na 6,7 roku. České nemocniční materiály uvádějí rozmezí 5 až 11 let. Důvody jsou překvapivě banální a zároveň hluboce systémové:

• Normalizace bolesti. Společnost i část zdravotníků stále vnímá silnou menstruační bolest jako něco, co „prostě patří k věci“. WHO mluví o „nenormálním normálu“.
• Proměnlivé příznaky. Endometrióza se může projevovat pánevní bolestí, bolestí při sexu, obtížemi při močení i stolici, únavou, zažívacími potížemi, nebo vůbec ničím. Příznaky se překrývají s desítkami jiných diagnóz.
• Chybějící biomarker. Neexistuje jednoduchý neinvazivní test. Diagnóza se opírá o expertní ultrazvuk, magnetickou rezonanci, a v některých případech ji definitivně potvrdí až laparoskopie s biopsií.
• Výzkumná podvýživa. WHO Bulletin upozorňuje, že endometrióza byla ve veřejném zdravotnictví i výzkumu dlouhodobě na okraji zájmu, což se promítá i do chybějících populačních dat.

Výsledkem je začarovaný kruh: žena přichází s bolestí, lékař hledá jinou příčinu, nenajde ji, a pacientka odchází s tím, že je „přecitlivělá“.

Co by mělo ženu varovat

Evropský guideline ESHRE z roku 2022 doporučuje myslet na endometriózu při kombinaci několika příznaků. Nejde o checklist, kde stačí zaškrtnout jedno políčko; podezření roste s počtem a opakováním obtíží:

• Silně bolestivá menstruace, která nereaguje na běžná analgetika
• Chronická pánevní bolest i mimo menstruaci
• Hluboká bolest při pohlavním styku
• Bolest při vyprazdňování nebo močení, zejména v době menstruace
• Cyklické zažívací obtíže, krev ve stolici nebo moči
• Výrazná únava
• Neplodnost; WHO uvádí, že endometriózu má 25 až 50 % žen řešících neplodnost

Zásadní je přitom informace, kterou mnoho žen nezná: mezi rozsahem nálezu a intenzitou bolesti neexistuje spolehlivá přímá úměra. Žena s drobnými ložisky může trpět nesnesitelnou bolestí, zatímco rozsáhlý nález může být objeven náhodně při vyšetření z jiného důvodu. Záleží na lokalizaci ložisek a na tom, jak nervový systém bolest zpracovává.

Když se bolest „naučí“ zůstat

Právě zpracování bolesti je jedním z nejméně známých, a přitom nejdůležitějších aspektů neléčené endometriózy. WHO upozorňuje na riziko takzvané centrální senzitizace, stavu, kdy se nervový systém po letech opakované bolesti „přenastaví“ na vyšší citlivost. Bolest pak může přetrvávat nebo se zesilovat i nad rámec původního nálezu, a to i po chirurgickém odstranění ložisek.

Včasná diagnostika a kvalitní péče mohou podle WHO toto riziko snížit. Každý rok zpoždění tedy není jen rok nepohodlí. Je to rok, kdy se bolest potenciálně zakódovává hlouběji do nervového systému.

Kam se v Česku obrátit

Diagnostiku i léčbu endometriózy hradí veřejné zdravotní pojištění, jak potvrzuje VZP na svých stránkách, pokud vyšetření indikuje ošetřující lékař a proběhne ve smluvním zařízení. Cesta obvykle začíná u registrujícího gynekologa, který by měl při podezření odeslat pacientku do specializovaného centra.

V Česku funguje několik pracovišť zaměřených přímo na endometriózu:

• ÚPMD Praha Podolí – Centrum pro léčbu endometriózy vedené Janem Drahoňovským; k objednání je aktuálně nutná žádanka
• FN Brno / Cermed – pracoviště s evropskou certifikací, zaměřené i na zachování plodnosti
• FN Ostrava – Centrum pro léčbu pánevní bolesti a endometriózy s multidisciplinárním týmem
• Nemocnice Frýdek-Místek – akreditované centrum endometriózy
• FN Plzeň – uvedena v seznamu certifikační organizace Stiftung Endometriose Forschung

Čekací doby se liší podle pracoviště a typu výkonu; centra je průběžně nezveřejňují, takže je nutné ověřit přímo při objednání.

Léčba existuje, vyléčení zatím ne

Endometrióza je nezhoubné, ale chronické onemocnění. Definitivní vyléčení medicína nenabízí, nabízí však účinnou kontrolu příznaků. Hormonální léčba dokáže potlačit růst ložisek, chirurgické odstranění přináší úlevu od bolesti a ženám s neplodností je k dispozici asistovaná reprodukce včetně IVF. ESHRE u rozsáhlejší ovariální formy doporučuje otevřít i téma zmrazení vajíček.

Přímá prevence potvrzená daty neexistuje. ESHRE zmiňuje obecně zdravý životní styl a pravidelný pohyb, ale přiznává, že jejich preventivní efekt vůči endometrióze zůstává nejistý. Co prokazatelně pomáhá, není prevence vzniku, ale prevence zpoždění; vědomí, že bolest, která omezuje běžný život, není normální, a gynekolog, který toto vědomí sdílí.

Deset procent žen v reprodukčním věku je v Česku statisíce pacientek. Část z nich dnes sedí v čekárně s bolestí, kterou jim někdo označí za přecitlivělost. Čím dřív se to změní, tím méně nervových systémů se stihne přeprogramovat na trvalou bolest.

Článek Každá desátá žena má nemoc, o které neví. Lékaři ji roky přehlížejí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Koho přesně policie hledá

Hana Čichovská, ročník 1992, bydliště v okrese Praha IV. Silnější postava, výška kolem 170 centimetrů. Výrazné červené vlasy střižené na mikádo, velké modré oči. Pravděpodobně oblečená v černém.

Rozpoznávací znamení, která mohou rozhodnout:

• Několik vytetovaných vlaštovek na levé klíční kosti
• Znaky na každém článku prstů obou rukou (horní strana)
• Na hřbetech obou rukou tetování, pravděpodobně růže
• Další růže nad levým kotníkem

Právě tetování jsou při letmém zahlédnutí často spolehlivější vodítko než oblečení, které se může měnit. Vlaštovky na klíční kosti a popsané ruce jsou v kombinaci s červenými vlasy poměrně unikátní.

Kde se může pohybovat

Policie vytipovala dvě konkrétní pražské lokality, které Hana v minulosti pravidelně navštěvovala:

• Grébovka (Havlíčkovy sady) — park na Vinohradech, Praha 2. Rozlehlý prostor s vinicí, grottou a množstvím laviček, kam chodí tisíce lidí denně.
• Hostivařská přehrada — rekreační oblast v ulici K Jezeru, Hostivař, Praha 10. Vodní plocha obklopená lesoparkem s kilometry stezek.

Obě místa spojuje jedno: jsou to rozsáhlé zelené plochy, kde se člověk snadno ztratí v davu i mimo něj. Podle výzvy mluvčí Evy Kropáčové se Čichovská může pohybovat kdekoli na území hlavního města, tyto dvě lokality ale mají při pátrání prioritu.

Proč policie zapojuje veřejnost

Nejde o formalitu ani o přiznání bezmoci. Odbor pátrání Policie ČR standardně rozšiřuje hledání o veřejnost ve chvíli, kdy prvotní prověrky, kontrola kontaktů, míst pohybu a nemocnic, nepřinesou výsledek a obava o život trvá. V roce 2023 policie evidovala 8 635 záznamů pohřešovaných dospělých osob; většinu vypátrala už při prvních krocích. Zbývající případy ale často rozhodne právě všímavý kolemjdoucí.

Mezi posledním telefonátem Hany s rodinou v sobotu ráno a veřejnou výzvou v neděli uběhlo zhruba 24 hodin. V tom mezidobí s největší pravděpodobností probíhaly právě ony prvotní prověrky.

Co dělat, když Hanu zahlédnete

Jediná správná reakce je okamžitý telefonát na linku 158. Žádné psaní na sociální sítě, žádné vlastní pátrání, žádný pokus o zadržení. Policejní databáze sice Čichovskou nevede jako nebezpečnou ani ozbrojenou, ale s ohledem na její psychický stav platí: neeskalovat, nepřistupovat, hlásit.

Operátorovi na 158 připravte:

• Kde přesně jste (ulice, číslo domu, orientační bod)
• Kdy jste osobu viděli (přesný čas)
• Jakým směrem se pohybovala
• Co měla na sobě
• Zda byla sama, nebo s někým
• Zda nastoupila do auta či MHD

iZdroj fotografie: Pixabay

Čím konkrétnější údaje, tím rychleji může hlídka dorazit. Pro policii má cenu i informace „viděl/a jsem ji před pěti minutami u vchodu do Grébovky, šla směrem k vinici“, i kdyby vám připadala banální.

Každá minuta, o kterou se hlášení zpozdí kvůli váhání nebo ověřování na internetu, je minuta, kdy se pohřešovaná osoba může přesunout mimo dosah.

Článek Policie žádá veřejnost o pomoc, hledá se 33letá Hana z Prahy se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Co je potvrzeno o útoku

Garda Síochána, irská státní policie, ve své tiskové zprávě mluví o smrtelném napadení. The Irish Times v soudním reportu upřesňuje, že oběť utrpěla bodná zranění. Plné pitevní závěry ani informace o zbrani policie dosud nezveřejnila.

Na místě byl okamžitě zadržen muž. Garda zřídila vyšetřovací tým na waterfordské stanici, jmenovala hlavního vyšetřujícího důstojníka a vyzvala svědky z okolí Grange Heights, aby dodali záznamy z kamer a palubních kamer z rozmezí 18:00 až 18:30. Rodině oběti byl přidělen styčný důstojník.

Obvinění a soud

O dva dny později, 29. dubna, Garda oznámila, že zadržený muž byl obviněn z vraždy. Ještě téhož večera stanul před mimořádným zasedáním Waterford District Court. Devětatřicetiletý Tomas Marvanek po sdělení obvinění řekl jedinou větu: „Nemám co říct.“

Soud ho vzal do vazby. U obvinění z vraždy nemá irský District Court pravomoc udělit kauci, to je zákonný automatismus, nikoli rozhodnutí soudce. Obhajoba požádala o lékařské a psychiatrické vyšetření po nástupu do věznice. Další jednání bylo stanoveno na 5. května 2026 prostřednictvím videolinku.

Podle lokálního rádia WLR obviněný oběť znal. Pohřební oznámení zveřejněné 30. dubna jmenuje jako manžela Yvety muže jménem Robert. Přesný vztah mezi obětí a obviněným tak zatím nebyl veřejně objasněn.

Co bude dál: irský justiční postup

Vražda se v Irsku neprojednává u okresního soudu. District Court případ postoupí výš a hlavní líčení povede Central Criminal Court, tedy trestní oddělení High Court s porotou. Než k tomu dojde, musí obžaloba předložit kompletní spis s důkazy. Teprve poté začíná porotní řízení. Prakticky to znamená měsíce, ne dny.

iZdroj fotografie: Pixabay

Širší kontext: násilí na ženách v Irsku

Případ Yvety Donovalové není izolovaný. Podle Femicide Watch organizace Women’s Aid bylo od roku 1996 do února 2026 v Irsku násilně usmrceno 278 žen. V 87 % vyřešených případů ženu zabil muž, kterého znala. V 55 % šlo o současného nebo bývalého intimního partnera. V roce 2021 tvořily vraždy s motivem domácího násilí poprvé většinu všech vražd v zemi, konkrétně 52 %.

Motiv v případu Donovalové veřejně znám není a nepředjímáme ho. Statistika ale ukazuje, proč irská veřejnost reaguje na každý podobný případ se zvýšenou pozorností.

Kam se obrátit v nouzi

Češi žijící v Irsku mohou v bezprostředním ohrožení volat 112 nebo 999. Pro konzulární pomoc slouží Velvyslanectví ČR v Dublinua nouzová linka MZV +420 222 420 222. Při domácím násilí funguje celostátní linka Women’s Aid 1800 341 900 nonstop, ve Waterfordu pak lokální Oasis House Women’s Refuge na čísle 0818 272 372.

Yveta Donovalová přišla do Irska před téměř dvaceti lety. Vychovala tam tři děti, zapustila kořeny v komunitě Grange Heights. Její příběh skončil v pondělí večer za zavřenými dveřmi domu, který měl být domovem.

Článek V Irsku zemřela Češka Iveta (†44), byla zavražděna se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Lékaři příznaky nebrali vážně 

Amy si prvních problémů všimla letos v lednu. Po jídle ji náhle rozbolelo břicho, a i když to nejprve přičítala běžnému nadýmání, nepříjemný pocit neustupoval. Po několika dnech dokonce skončila na pohotovosti, kde jí krevní testy ukázaly zvýšenou hladinu lipázy, což je enzym, který vytváří slinivka břišní. CT vyšetření ale nic vážného neprokázalo, a tak ji lékaři poslali domů s tím, že má nejspíše zácpu, a musí tedy zvýšit příjem tekutin a vlákniny. 

7 let po menopauze otěhotněla. Původně si myslela, že má rakovinu

Jenže ani poté potíže nezmizely. „Trpěla jsem plynatostí a nadýmáním,“ popsala Amy. „Stále jsem měla pocit, že musím na toaletu, ale nic se nedělo… Také jsem měla velmi silný reflux kyseliny,“ dodala dle webu Twice. Jak týdny plynuly, příznaky se zhoršovaly a doplnil je průjem i bolest žaludku. Rentgen ani jiné testy přitom stále nic neukazovaly, ale ona věděla, že je něco špatně. Rozhodla se proto změnit lékaře – a právě tento krok jí zachránil život. 

Děsivá diagnóza doprovázená náročnou léčbou 

Nový doktor jí okamžitě doporučil magnetickou rezonanci. Ta odhalila nádor ve slinivce o velikosti 1,7 centimetru a následná biopsie potvrdila, že jde o rakovinu ve 3. stadiu. V tu chvíli se Amyin svět zhroutil. „Mluvila jsem s lékařem po telefonu a řekla: ‚Nechci zemřít. Mám tři děti,‘“ vzpomíná s tím, že musela okamžitě začít s chemoterapií a čekala ji i operace.

80letý muž v posledním stádiu rakoviny se smíchem bruslí. Pro svět má pravdivé sdělení, které by měl každý znát

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Lola-Banshee (@lolaabanshee)

V květnu lékaři z jejího těla odstranili nádor spolu s 35 lymfatickými uzlinami, z nichž 7 už bylo napadených. Měsíc nato Amy zahájila chemoterapii a nedávno dokončila deset náročných cyklů. Vyšetření nyní již neukazují žádné známky onemocnění a vše nasvědčuje tomu, že léčba zabrala. Zůstává jí proto naděje, že vše bude opět dobré, a svým příběhem chce varovat všechny ostatní, aby v případě podobných problémů neztráceli odvahu hledat pomoc. 

Článek Když tělo varuje a nikdo nenaslouchá: Lékaři měsíce přehlíželi rakovinu mladé matky se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Po narození dětí šlo všechno z kopce 

Elena je vdaná sedm let a vychovává temperamentní dvojčata. Jsou živí, neposední, ptají se na všechno možné a nejraději by celý den běhali po bytě i venku. Jako matka je samozřejmě nadevše miluje, ale péče o ně ji vyčerpala do poslední kapky sil. Manžel Marek je sice úspěšný obchodník, ale doma funguje jen na půl plynu. Na začátku vztahu působil pozorně, laskavě a vyrovnaně. Později však úplně přestal pomáhat – měl věčně práci, schůzky, tréninky a kamarády. Elena tak postupně sklouzla k tomu, že zastávala úplně všechno sama.

„Manžel se chová jako dítě, beze mě je úplně bezradný. Dávám to za vinu své tchyni,“ píše Milena

Když spolu začínali, byla přitom Elena plná energie. Pracovala jako účetní, chodila běhat, starala se o sebe a chtěla zkoušet nové věci. Marek ji okouzlil klidem a jistotou, kterou kolem sebe šířil. Když se poté vzali, měli jasné plány a věřili, že jsou připraveni na cokoli. Jenže po narození dětí se všechno změnilo. Elena zůstala doma, Marek převzal roli živitele a postupně začal vytvářet dojem, že to on dělá „tu těžší část“. Návrat domů byl pro něj časem na odpočinek, zatímco pro ni novým začátkem nekonečných povinností. 

Pomohla jí ta poslední, od které by to čekala 

Jakmile se jí začal hroutit běžný režim, neměla sílu nikomu zavolat. Ani matce – ta jen opakovala, že „to tak má každá žena“, a že si musí zvyknout. Elena najednou nemohla vařit, uklízet ani se usmívat na vlastní děti. Všechno v ní bylo prázdné. Domácnost začala chátrat a ona sama byla jako tělo bez duše. Právě v této chvíli se jednoho dne u dveří objevila Markova matka. Nepřišla na kávu ani na nedělní oběd – všimla si totiž, že je něco špatně. Když spatřila synovu ženu vyčerpanou a téměř bez života, pochopila, že jde o zoufalství.

„Do Jirky jsem se zamilovala ve 25 letech. Matka mě varovala,“ popisuje Alena vztah s o 20 let starším mužem

iZdroj fotografie: Depositphotos

Tchyně se tehdy postavila proti vlastnímu synovi. Nešetřila ho a dávala mu jasně najevo, že selhal. Místo kárání Eleny ji objala, vzala děti ven a zůstala v domě několik dní. Pomohla jí uklidit, vyřídit lékaře a najít psychologa. Markovi také vysvětlila, že rodina není firma, na kterou stačí poslat peníze, ale místo, kde se má dělit odpovědnost. A právě díky ní se Eleně začalo pomalu vracet světlo do života. „Nikdy bych nečekala, že mě zachrání zrovna ona,“ říká dnes. „Ale díky tomu jsem pochopila, že někdy pomoc přijde úplně odjinud, než čekáme – a že si o ni člověk občas nemusí umět říct.“

Článek „Když už jsem nemohla dál, pomohla mi ta poslední, od které bych to čekala,“ říká Elena se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Příznaky, které podcenili i lékaři 

Courtney vzpomíná, že první příznaky se objevily už v létě 2021. Tehdy přestávala zvládat běžné aktivity, cítila se vyčerpaná a výrazně hubla. Domnívala se, že jde o něco vážného, ale praktický lékař měl jasno – prý je jen líná. „Lékaři mě upřímně přesvědčili, že moje únava je jen proto, že jsem líná teenagerka, ale myslím, že hluboko uvnitř jsem věděla, že to není normální,“ popsala s tím, že často nedokázala ani správně dýchat.

Ještě v tu dobu ale odmítala věřit, že by na vině mohla být rakovina štítné žlázy. U tohoto onemocnění se totiž nejčastěji objevuje bulka na krku, chrapot či problémy s polykáním. Žena ale pociťovala mnoho jiných problémů, což si spojovala spíše s hormonální nerovnováhou. „Myslela jsem si, že procházím časnou menopauzou. Celý den jsem mívala návaly horka. Hodně jsem hubla, ale nespojovala jsem si to s nevolností,“ dodává dle webu Twice. 

Bojoval statečně, rakovina ale nakonec zvítězila: Tenhle 15letý chlapec byl skutečný anděl

Až později si všimla i změny hlasu. „Už jsem nemohla křičet. Mohla jsem mluvit, ale když jsem křičela, nic nevycházelo, jen vzduch,“ přiznala, ale ani tehdy jejím příznakům nikdo nevěnoval příliš pozornosti. Zlom nastal až v lednu 2022, kdy si Courtney nahmatala na krku bulku. Ta ji konečně přiměla znovu navštívit lékaře. 

Rakovinu nakonec porazila a dnes varuje ostatní 

Po dalších vyšetřeních dostala během pouhých dvou týdnů urgentní doporučení k onkologům a v únoru 2022 si vyslechla diagnózu – rakovina štítné žlázy v pokročilém stádiu. Během měsíce tak musela podstoupit dvě operace, při nichž jí lékaři odstranili obě strany štítné žlázy. Přestože první zprávy zněly optimisticky, o několik dní později přišel další šok: nemoc už se stihla rozšířit i do lymfatických uzlin a cév. Následovala tedy další operace a radioterapie.

Lékaři se spletli v diagnóze, teď už je na léčbu pozdě: Řekli jí, že má hemeroidy. Ve skutečnosti to byla rakovina

@courtneypaigenettleton After lots of requests here is a video of my cancer symptoms 🦋💛 #cancer #thyroidcancer #cancerawarness #cancersurvivor #cancersymptoms ♬ original sound – 𝙇𝙭𝙪𝙞𝙨𝙨𝙤𝙪𝙣𝙙𝙯 🫶🏻

Až v prosinci 2022 se Courtney konečně dozvěděla, že rakovinu porazila. Dnes se snaží svůj příběh šířit dál, aby upozornila na rizika podceňování příznaků a na skutečnost, že i mladí lidé mohou onemocnět vážnou nemocí. Vyzývá proto zejména ženy, aby svému tělu věřily, i když jim okolí tvrdí opak. 

Článek „Jsi jen líná.“ Lékaři podcenili příznaky, dvacetileté ženě šlo ale o život se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Žena neměla jinou možnost 

Loretta žije v domě, kde šest velkých kontejnerů sdílí více než dvacet domácností. Často se prý proto stává, že ačkoli je popeláři jednou týdně vyprázdní, odpad se nahromadí dlouho před tím, než přijedou znovu. A právě v den, kdy obálku odložila, byl kontejner opět plný, tudíž neměla jinou možnost. Tím však nešťastně nechala své jméno a adresu na dohled a úřady rychle určily, komu daný materiál patří. Po několika týdnech jí proto přišla pokuta za „ilegální likvidaci odpadu“ s hrozbou soudního řízení.

Kdo máte doma tento typ alkoholu, zbystřete: Od nenasytných úřadů vám hrozí obří pokuta 5 000 000 Kč

Zatímco místní obyvatelé stojí na její straně, radnice odmítá ustoupit. „Prosazujeme přístup nulové tolerance k odhazování odpadků a nerespektování ochrany životního prostředí,“ uvedl podle webu Novinky k situaci odpovědný radní Pritam Grewal s tím, že rada „udělala správnou věc“. 

Radnice uznala přeplněné popelnice, trest ale nezmírnila

Lorettě nicméně nejde jen o peníze. Obává se, že by záznam o přestupku mohl proniknout do jejího profesního rejstříku a ohrozit práci ve zdravotnictví. „Jsem samoživitelka, pracuji jako sestra na psychiatrii a platím nájem, daně a účty. Na zaplacení takové pokuty prostě nemám,“ říká. Tvrdí také, že výše pokuty neodpovídá situaci. „Nechtěla jsem nikomu ublížit. Ano, byla to hloupá chyba, ale určitě ne zločin proti životnímu prostředí,“ dodala.

Ihned zkontrolujte, jak starý máte vodoměr. Je nutné ho měnit v pravidelných intervalech, jinak vás čeká tučná pokuta

West London single mum fined £1,000 for leaving envelope beside overflowing bins https://t.co/mB1QiSx7Uj pic.twitter.com/5Wm5W97tXX

— Standard News (@standardnews) November 8, 2025

Podle ženy je rovněž nespravedlivé, že lidé často vyhazují na ulici i velký nábytek, zatímco ona je trestána za jedinou obálku. Když se ale pokusila pokutu řešit osobně, narazila na neústupnost. Ačkoli úředníci po předložení fotografií uznali, že popelnice byly přeplněné, a tuto situaci vzali v úvahu, na výsledku to nic nezměnilo. „Požádala jsem aspoň o nastavení splátkového kalendáře, ale řekli ne,“ uzavřela.

Článek Mastná pokuta kvůli obálce u popelnic: Samoživitelka čelí tvrdému trestu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Neustálé zálety a žádost o odpuštění 

Když poté ve třetím ročníku otěhotněla, začal se jí hroutit celý svět. Honza neměl peníze, práci ani bydlení, ale její rodiče ho podpořili a uspořádali jim svatbu. Jenže už tehdy se ukázalo, že realita nebude jako z pohádky. „Opil se a balil každou holku, co se kolem mihla,“ říká dnes Lenka s hořkým úsměvem. „Já seděla u stolu, koukala na něj a dělala, že mě to nebolí,“ dodává s tím, že ani po svatbě se nic nezměnilo.

„Já že jsem JEN zdravotní sestra? Lidé vůbec nevědí, co to obnáší,“ posteskla si Kristýna (48)

Roky plynuly, Lenka porodila další dítě a Honza mezitím rozjížděl firmu na pořádání akcí. Domů se vracel pozdě, často opilý, někdy s rtěnkou na košili. „Řekl mi, že miluje jen mě a že ostatní nic neznamenají. Poté dodal, že bych mu měla zálety odpustit, protože to byl jen sex,“ vzpomíná. Ona mu však nikdy neodpustila, ale nezbylo jí nic než mlčet. Když se s ním poté chtěla rozvést, bála se, že sama dvě děti neutáhne. „Nosil mi květiny, kupoval dárky a já dělala, že je všechno v pořádku,“ přiznává.

Situace se po letech obrátila 

Po letech se ale situace obrátila. Děti vyrostly, Lenka získala práci v pojišťovně a začala se stavět na vlastní nohy. Honza naopak stárnul, pil víc a víc, zdraví se mu zhoršovalo a začal mít problémy i v intimním životě. „Když už v posteli nic nedokázal, obvinil mě, že jsem na to stará. Byla to poslední kapka. Já jsem se konečně cítila silná, on zlomený,“ říká žena.

Nevěra dokáže vztah zničit. Je vhodné říct pravdu, nebo ji zatajit?

iZdroj fotografie: Freepik

Dnes má Lenka nový život. Vydělává si slušně, pečuje o sebe, chodí na kosmetiku a konečně se směje. Honza zůstal v jejich domě sám – synové mu pomáhají, ale s Lenkou už spolu nežijí. Po letech ticha a bolesti přišlo definitivní rozhodnutí: rozvod. „Nezůstali jsme spolu,“ říká Lenka klidně. „Ale poprvé po mnoha letech mám pocit, že opravdu žiju. A i když jsem kdysi byla ta, která odpouštěla, teď už vím, že někdy je lepší prostě odejít,“ uzavřela. 

Článek Když mě podvedl, chtěla jsem mu odpustit… Ale neudělala jsem to se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Šokující zjištění v nemocnici 

Lékaři Milje po vyšetření oznámili, že je těhotná. Pro většinu žen by taková zpráva mohla být překvapivá, ale nikoli nepochopitelná. Ona nicméně používala nitroděložní tělísko, které jí mělo zaručit spolehlivou ochranu. „Nitroděložní tělísko mi bylo doporučeno jako velmi spolehlivá možnost bez hormonů,“ uvedla během rozhovorů. „Stoprocentně jsem tomu důvěřovala,“ dodala s tím, že se cítila zrazená a bezradná.

„Starám se o nemocnou matku a nemám kvůli tomu čas na svůj vlastní život. Je to nefér,“ píše Zuzana

Po dalším vyšetření přišel ještě větší šok. Lékaři totiž zjistili, že nejde o běžné těhotenství, ale o mimoděložní. Tento stav může být pro ženu velmi nebezpečný a často končí nutným chirurgickým zákrokem. „Nikdy by mě nenapadlo, že by se to mohlo stát. Ale byla to svým způsobem úleva, že těhotenství bylo mimoděložní, protože mít dítě nebylo něco, co jsem v té době chtěla,“ popsala Milja podle serveru TN dále.

Dnes žena varuje ostatní 

Celý tento zážitek zanechal v mladé ženě hlubokou stopu, a jak nyní sama uvádí, rozhodla se po něm přistupovat ke svému zdraví s větší opatrností. S partnerem se například dohodli, že začnou používat jako doplňkovou ochranu i klasické prezervativy.

„3 roky jsme se starali o nemocného dědečka. Po jeho skonu ale tchyně nedodržela slib. Teď bydlíme s ní,“ říká Markéta

iZdroj fotografie: Pexels

Milja dnes také sdílí svůj příběh veřejně, aby upozornila všechny ostatní ženy, že i zdánlivě malé potíže mohou mít někdy velmi vážné příčiny. „Je důležité si uvědomit, že žádná metoda není stoprocentně spolehlivá, a poté, co si tím projdete, doporučuji vybrat si to, co je pro vaše tělo správné,“ uzavřela. Její příběh se tak stal připomínkou, že zdraví má vždy přednost a i malý signál těla může být varováním, které dokáže zachránit život.

Článek Bolesti břicha ji přivedly do nemocnice. Lékaři mladé ženě oznámili šokující diagnózu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Z tchyně se stal nepřítel 

Žena popsala, že si před lety pořídila vlastní dům, který předělala podle svého vkusu. Po několika letech nicméně potkala partnera, a když se zasnoubili, nabídla mu, aby bydlel u ní. V tu chvíli se však začaly objevovat první problémy – tchyně je začala neustále navštěvovat, až to došlo tak daleko, že se chovala, jako by v domě byla doma ona. 

Žena se stará o celou domácnost sama, muž jen celé dny vysedává u televize. Reakce její tchýně vám sebere slova z úst

„Moje tchyně za mnou chodila a šťourala se ve všem, probírala naše věci. Jednou z nejtrapnějších situací bylo, když přišla do mé domácí kanceláře a uviděla vzkaz na mém notebooku, kde stálo: ‚Jsem chytrá, jsem talentovaná, zasloužím si prosperitu.‘ Tuto zprávu jsem napsala na radu svého terapeuta, který mi řekl, abych si ji četla několikrát denně, abych si posílila sebevědomí. Tchyně mi ale poté řekla, že jsem akorát tak sobecká a arogantní,“ uvedla.

Neobvyklá pomsta 

Vlastu tato zkušenost velmi zasáhla. Jednoho večera po pár sklenkách vína se proto rozhodla tchyni záměrně vyprovokovat. Na svůj notebook tak nalepila několik dalších vzkazů, které měly působit přehnaně a vychloubačně. „Umím jíst lžící a vidličkou, udělám cokoli, abych dosáhla svých cílů, jsem krásná i bez oblečení, mohla bych být modelkou!“ napsala například. 

80letý stařík skonal a rodina už se chystala na pohřeb. Cestou v sanitce ovšem projížděli úsekem plným výmolů a stařík zase ožil

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jak zhrzená žena čekala, tchyně psaníčka hned druhý den objevila a následně o nich mluvila se svým synem. Ten se ale naštěstí postavil na stranu Vlasta, která dnes upozorňuje, jak důležité je chránit si vlastní soukromí, a to i před nejbližší rodinou.

Článek Pomsta tchyni, která neznala hranice. Vlasta musela zakročit se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Na vlastní oči viděla Ježíše 

Tina se v roce 2018 vydala se svým manželem na túru, během které prodělala infarkt. Brian tak okamžitě zahájil resuscitaci a dokázal ji udržet při životě do příjezdu záchranářů. Ani ti však neměli situaci snadnou – během cesty do nemocnice museli celkem šestkrát provést KPR.

„Bylo mi 50, když mě manžel bez vysvětlení opustil,“ stýská si žena. Pravdy se domáhala dlouhých 5 let

I přesto se bohužel už zdálo, že je pozdě. Žena totiž po dobu 27 minut nevykazovala žádné známky života. Jenže v ten moment se Tina zničehonic posadila na lůžko a požádala o pero a papír. Ruce se jí sice třásly, ale ona musela sdělit světu to, co zažila. „Je to skutečné,“ napsala dle webu Filantropikum s tím, že se setkala se samotným Ježíšem. 

Nejde o první takový případ 

„Bylo to tak skutečné, barvy byly tak zářivé,“ dodala žena, z jejíchž slov bylo cítit velké přesvědčení. Podobné zážitky navíc nejsou ojedinělé – jen podle lékařských studií se 10–20 % lidí po klinické smrti probouzí s vědomím, že zažili setkání s duchovními bytostmi, dostali se do místa plného barev nebo se jim dostalo obrovského pocitu klidu. 

„Smrt vůbec není tak děsivá,“ popisuje 19letá dívka, která se z onoho světa vrátila. Viděla světlo a slyšela hudbu

iZdroj fotografie: Freepik

Některé výzkumy také uvádějí, že mozkové vlny zůstávají i po smrti neobvykle silné. Dokonce mají v tuto chvíli fungovat ještě lépe než v normálním stavu, což vyvolává mnoho dalších otázek. „Mnoho lidí se domnívá, že po klinické smrti se mozkové funkce zastaví… Ve skutečnosti mozek během procesu umírání funguje mnohem lépe než v normálním stavu,“ vysvětlil vědec Jimo Borjigin.

Článek Žena prohlášená 27 minut za mrtvou popsala svou zkušenost se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Celou dobu byla při vědomí 

Toyosi museli lékaři uvést do umělého spánku po komplikovaném porodu ve 23. týdnu těhotenství. „Kvůli cervikální insuficienci jsem měla předčasný porod a museli mi provést akutní dilataci,“ popsala dle webu TN mladá žena, která musela být uvedena do kómatu na více než tři dny. Lékaři přitom netušili, že zatímco její tělo odpočívalo, vědomí měla stále aktivní.

81letá stařenka vybírala peníze z bankomatu, když v tom se jí chystala okrást těhotná žena. Záběry z kamer už oběhly celý internet

„Nikdy nezapomenu, jak jsem se cítila. Byla jsem v panice, protože jsem nevěděla, proč jsem v kómatu. Poslední věc, kterou jsem si pamatovala, byla sedativa na operačním sále,“ popsala dále. Toyosi prý také slyšela lékaře a cítila zákroky, které na ní prováděli. „Nevěděla jsem, jak špatný, nebo dobrý můj stav je, jak dlouho jsem v kómatu ani jak dlouho tam ještě budu,“ dodala.

Tři a půl dne utrpení 

Nejhorší byl nicméně moment, kdy zdravotní sestra mladé matce zalepovala oči. „Taky jsem slyšela sestru, jak říká, že ji doktor požádal, aby mi zalepila oči páskou. Já jsem uvnitř křičela, protože když jsem měla oči trochu otevřené, viděla jsem a to byla moje jediná brána do vnějšího světa,“ řekla Toyosi s tím, že tři dny přežívala v absolutní bezmoci.

„Můj otec vážně onemocněl, už si ani nepamatuje, kdo jsem, nemám žádný život,“ popisuje svůj náročný život dcera

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený toyoncé (@dorothytuash)

Když se poté konečně probudila, přišla vlna obrovské úlevy. „Najednou jsem se probrala, ale tentokrát jsem se dokázala trochu pohnout. Byla jsem tak nadšená, že uvidím svého manžela. Také jsem byla šťastná, že můžu zase sama dýchat,“ uzavřela. Cesta k plnému zotavení nicméně nebyla vůbec snadná – Toyosi se musela znovu učit chodit, mluvit a dýchat bez pomoci přístrojů. Dnes je už přes měsíc doma a svůj děsivý zážitek sdílí s veřejností. 

Článek Probuzení z noční můry: Mladá matka popsala, co prožila v kómatu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

V hlavě měla obrovský nádor 

„Když jsem zjistila, že mám mozkový nádor, byl to nejstrašnější okamžik mého života,“ vzpomínala Nicole, která si zpětně uvědomila, že mnohé potíže z jejího dětství měly nyní jednoduché vysvětlení. „Jako dítě jsem byla velmi nemotorná. Stále jsem si lámala kosti, točila se mi hlava a můj sluch se zhoršoval – teď to všechno dává smysl,“ dodala. Původně si přitom myslela, že jí v uchu pouze zalehlo, ale když jí manžel nasadil sluchátko a ona neslyšela ani na maximum hlasitosti, bylo jasné, že je něco špatně.

Doktoři diagnostikovali Češce dva rakovinotvorné nádory. Po několika prohlídkách se z nich vyklubala tasemnice

V roce 2021 tak žena podstoupila první operaci, při které lékaři odstranili polovinu nádoru. Následky však byly drsné. „Ztratila jsem rovnováhu – chvíli jsem nemohla chodit. Ztratila jsem motorické funkce v pravé ruce a pravá strana obličeje mi byla na šest měsíců paralyzovaná,“ popsala žena dle serveru Twice. Cesta zpět k běžnému životu poté vedla přes dlouhé měsíce fyzioterapie, logopedie a speciálních cvičení na obličej.

Nemoc překonala a dnes běhá maratony 

Biopsie přitom potvrdila, že šlo o akustický neurinom, tedy benigní nádor, který roste velmi pomalu a obvykle se nešíří. Přesto může být nebezpečný, protože utlačuje mozek a může způsobovat vážné komplikace. „Mezi příznaky patří únava, závratě, bolesti hlavy, jednostranná hluchota, pískání v uchu nebo ztráta rovnováhy,“ vysvětlili lékaři. U Nicole se projevil prakticky jen jediný, a to ztráta sluchu, která jí nakonec zachránila život.

Jejich holčička se narodila s nádorem: Lékaři jí nedávali moc šancí na život, ale rodiče se rozhodli vzít osud do vlastních rukou

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nicole se kvůli neschopnosti ovládat část obličeje také v roce 2024 rozhodla podstoupit unikátní transplantaci. Lékaři jí během ní přenesli nerv z nohy do obličeje, díky čemuž se mohla začít opět usmívat a učit chodit. Dnes statečná žena běhá maratony po celém světě a snaží se získat zpět to, co ztratila. Její příběh tak může být inspirací pro řadu ostatních. 

Článek Žila s nádorem 15 let a nic netušila. Dnes inspiruje svým odhodláním se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Začalo to nepříjemnou vyrážkou 

„Měla jsem kolem pupíku pár malých, velmi svědivých skvrn, které vypadaly jako štípnutí od kopřivy. Po několika dnech jsem šla k lékaři, protože svědění se zhoršovalo a zhoršovalo,“ popsala Fiona začátky svých problémů. Když poté přišla do nemocnice, bylo jí diagnostikováno vzácné autoimunitní onemocnění gestační pemfigoid, které během těhotenství nutí imunitní systém útočit na vlastní kůži.

„Lituji, že jsem svého manžela nepodvedla,“ píše čtenářka. Lhal jí totiž o své plodnosti, a tak nikdy neotěhotněla

„Bylo to, jako bych byla alergická na vlastní dítě,“ vzpomíná žena na nejtěžší chvíle. Ke konci těhotenství se její stav zhoršil natolik, že musela vyhledat pohotovost. „Šla jsem na pohotovost ve 35. týdnu těhotenství, protože jsem to už nemohla vydržet a nic nepomáhalo, a na čtyři dny mi podávali perorální steroidy, aby se kůže zklidnila,“ uvedla. 

Porod dítěte vše zhoršil

Vše následně ještě zhoršil porod syna, po kterém vyrážku nahradily bolavé puchýře, což ženě znesnadnilo téměř všechny každodenní povinnosti. Dnes Fiona uvádí, že se její příznaky zlepšily až po šesti měsících a stále musí občas používat steroidní krémy.

„Během těhotenství mě vlastní rodiče vyhnali z domu,“ píše Marta (23). Tehdy by ji ani ve snu nenapadlo, kdo ji zachrání

iZdroj fotografie: Piqsels

Gestační pemfigoid je extrémně vzácný stav, během kterého dochází k reakci imunitního systému na bílkoviny geneticky spojené s dítětem. Symptomy zahrnují svědivé červené skvrny, puchýře a bolestivé podráždění kůže, které mohou komplikovat každodenní péči o novorozence. Lékaři proto dle webu Filantropikum doporučují pacientům intenzivní dermatologickou péči a používání steroidních přípravků, dokud se stav neuklidní.

Článek Těhotná žena „alergická“ na vlastní dítě: Vzácný případ gestačního pemfigoidu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Ženu přemohla lítost nad seniorkou

Mladá matka popsala, jak se v době pandemie vydala na rychlý nákup. Čekání ve frontě se však protáhlo, protože starší zákaznice před ní měla problém s placením. „Podala pokladní peněženku plnou drobných a řekla, že je to všechno, co má,“ uvedla podle serveru Twice. Když se ukázalo, že peníze nestačí na zaplacení nákupu, žena se rozhodla, že jí potraviny na pultu koupí za své. Požádala jen, aby z košíku vyndala tři plechovky Pepsi.

30 let vdaná žena, která má 3 děti, narazila v obchodě na svou první lásku. Překvapivá reakce muže ji dostala do svízelné situace

Situace se ale rychle zvrtla. Pokladní totiž omylem nápoje nenaúčtovala a seniorka okamžitě reagovala: „Skvělé, tak si tu limonádu můžu nechat!“ Pro mladou ženu to byl šok. „Vážně? Lidé jsou bez práce a vy je zneužíváte, abyste si koupila Pepsi?“ rozhořčila se. Seniorka přiznala, že podobným způsobem jí lidé pomáhají často a ona prostě spoléhá na jejich lítost.

Nečekaný spád událostí 

Napětí začalo růst nadále v momentě, kdy do debaty vstoupili i lidé ve frontě. Někteří vybízeli starší paní, ať limonády vrátí, ale ona reagovala agresivně a začala dokonce mávat chodítkem. Nakonec ji z obchodu musela vyvést sama pokladní. Ta se přitom cítila provinile za chybu při účtování, ale zákaznice ji uklidnila tím, že za to nemůže.

92letá žena má mysl zcela jasnou: Takhle se brání podvodníkům, kteří jí volají

iZdroj fotografie: iStock

Celý incident vyvolal velkou diskuzi na internetu. Většina komentujících se ženy zastala a ocenila její snahu pomoci, i když byla zneužita. „Jste dobrý člověk, že se snažíte někomu pomoci,“ napsal jeden uživatel. Jiní dodali, že pandemie ukázala, jak rozdílně se lidé v krizových chvílích chovají – někteří se spojí a pomáhají, jiní naopak situace využívají.

Článek Žena chtěla pomoci důchodkyni, místo toho ale přišlo zklamání se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Jinak tomu nebylo ani během ambulantního výjezdu, jehož cílem byl převoz staré umírající ženy, jíž zbývalo pouhých pár dnů života, do nemocnice v australském Queenslandu. Tato žena však měla jediné přání, které dala posádce sanitního vozu brzy po svém naložení najevo.

iZdroj fotografie: Pixabay.com

Pohled, který neomrzí

Dříve, než její duše opustila svou fyzickou schránku, si žena přála jediné – naposledy si užít pohledu na pláž, zaposlouchat se do šumění vln a pocítit slaný mořský vzduch. Jakmile své přání vyslovila, přítomná posádka nezaváhala ani na moment. Řidič vozu dostal okamžitě pokyn, aby namísto přímé cesty do nemocnice tuto nejkratší možnou cestu prodloužil a umožnil tak zastavení u pláže s oceánem. 

iZdroj fotografie: Pixabay.com

Společnými silami dostala posádka ženu ven z vozu. Lůžko, na které byla připoutána, natočili zdravotníci tak, aby měla výhled přímo na oceán. Díky tomu se dočkala – naskytnul se jí pohled, po kterém toužila. Co však přišlo poté, je srdcervoucí.

Článek Netypický převoz umírající ženy do nemocnice. Poslední přání, které bylo vyslyšeno se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Doma vládne manžel a jí se to líbí

Eva vyrůstala s představou, že právě muž má mít v manželství hlavní slovo, a tento přístup si přenesla i do dospělého života. „Moje maminka mi vždy říkala: ‚Buď hezká a udržuj se v kondici, protože nikdo nechce tlustou a ošklivou manželku.‘ A já jsem si to vzala k srdci,“ vysvětlila redakci webu Dámský Deník. Společně s Honzou jsou manželé už šest let a oba tvrdí, že jim jejich vztah funguje přesně tak, jak má.

„Bývalá manželka mi ze života udělala peklo,“ říká muž, který byl obětí domácího násilí

„Není to tak, že bych byla ztracená nebo bezradná. On je sebevědomý a dominantní a to je přesně to, co na něm miluji,“ dodává Eva s tím, že 98 % svého každodenního života věnuje tomu, aby se její muž cítil šťastný. Kromě vaření, uklízení a dokonce oblékání pak svému muži dovoluje být i s jinými ženami, pokud si to přeje. Honza k tomu nemá žádné výhrady. 

Svobodná volba, která se nezmění 

Jejich styl života nicméně vzbuzuje rozporuplné reakce v okolí. „Někteří moji přátelé se mě ptají, jestli jsem k tomu donucená, nebo jestli to opravdu chci,“ připouští Eva. Sama ale tvrdí, že tohle je její volba. „Milovat a starat se o svého manžela mě naplňuje. Nejde o to, že bych ztrácela sebe sama. Já prostě věřím, že takhle má vypadat naše manželství,“ brání se.

„Bylo mi 50, když mě manžel bez vysvětlení opustil,“ stýská si žena. Pravdy se domáhala dlouhých 5 let

iZdroj fotografie: Freepik

Přesto neustále čelí posměšným poznámkám od známých. „Někteří z mých přátel z dětství říkají, že ztrácím svou ženskou důstojnost. Já miluji svého manžela, miluji náš vztah a neexistuje nic, co by nás donutilo přestat takto žít. To, co máme, je přesně to, co chci,“ uzavřela.

Článek „Můj manžel vládne mému životu a já jsem šťastná,“ říká Eva se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Muslima poznala na sociálních sítích

Když se osmnáctiletá Polka rozhodovala, zda se stane manželkou svého arabského nápadníka, nebylo to prý jednoduché. Pochází z katolické rodiny, ale při svých cestách do arabských zemí zjistila, že ji fascinuje tamní kultura, ale také náboženství. Začala si prohlubovat znalosti o islámu a přidala se do uzavřené facebookové skupiny, kde studovala Korán. Tam také potkala svého budoucího manžela.

iZdroj fotografie: Freepik

Měl jasnou představu, co chce. „Okamžitě řekl, že hledá manželku. V jejich světě není pro přátelství mezi mužem a ženou místo. Přiznal, že ještě není rozvedený, ale to není problém. Jeho první žena byla jeho sestřenice, bylo jí osmnáct, když se brali. Nechtěla se podřídit, prý byla příliš liberální,“ cituje Annu web Lelum. Muž se rozvedl a v roce 2013 byla svatba. Ještě před ní však Anna musela začít nosit nikáb.

Sňatková politika se v arabských zemích liší. Na tom postavila své podnikání „dohazovačka“, pomáhá najít vhodné manželky

Když chtěla jet domů, schytala ránu pěstí

Poměrně silný šátek má jen malý otvor pro oči. „Nikáb je dvouvrstvý oděv s neprodyšnou podšívkou. Je v něm horko a někdy v něm může chybět vzduch. Párkrát jsem málem omdlela. Ale člověk si zvykne na všechno,“ dodala Anna, která se přestěhovala za manželem do Egypta. Nikáb musí nosit pořád, i když chce třeba jen dělat domácí práce na zahradě. Prozradila rovněž, že nepracuje, protože ji živí on. Sama také nesmí odejít z domu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Život Báry nabral po sňatku s muslimem nečekaný obrat: „Manžel může mít více manželek,“ odhaluje detaily svého života

První krize přišla už dva měsíce po svatbě. V Egyptě vypukly ozbrojené nepokoje a Anna se chtěla vrátit do Polska. Podle serveru KobietaSwiatGwiazd ji manžel ale nepustil a schytala od něj ránu pěstí do obličeje, což je prý největší trest. Když otěhotněla, raději by rodila v rodné zemi, protože podmínky v egyptských zdravotnických zařízeních jsou prý špatné. Její manžel nedostal vízum, a tak do Polska nejeli. Anna o dítě už třikrát přišla a jedenáctým rokem žije v Egyptě.

Článek V 18 letech se provdala za bohatého Araba a tohle jsou její zkušenosti: Už 3krát potratila a často je jí na omdlení se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Po práci na ni doma čekala spoušť

Žena jménem Lynalice žila se svým manželem ve velkém domě s pěti dětmi a domácími mazlíčky. Když byly jejich ratolesti již větší, nastoupila matka do práce, aby tak přispěla do rodinného rozpočtu. Od svého muže očekávala, že se v době její nepřítomnosti postará nejen o děti, ale také o domácnost, dohlédne na to, že bude doma pořádek, čisto a všichni budou spokojení. Bohužel se toho nedočkala.

„Můj manžel mi odmítal pomáhat s úklidem a výchovou dětí, tak jsem mu jednu noc dala lekci,“ píše Šárka (35)

iZdroj fotografie: Depositphotos

Když totiž dokončila v práci svých šest po sobě jdoucích desetihodinových denních směn, doma ji čekala příšerná spoušť. Nepořádek byl ve všech pokojích, všude po podlaze se válely hračky, odpadky, v kuchyni se hromadilo nádobí, takže bylo zjevné, že manžel nehnul ani prstem. Nezbývalo jí tedy nic jiného než se pustit do úklidu, což zaznamenaly kamery, které předtím po domě nainstalovala. Zveřejněné video poté sdílela na TikToku, kde se ostatním svěřila se zjištěním, jak příšerného muže si vzala.

Lidé ji v jejím rozhodnutí podpořili

Pod příspěvkem, který zhlédlo více než 800 tisíc internetových uživatelů, jí komentující dodávali sílu a většina z nich ji podpořila v jejím rozhodnutí rozvést se. Web Filantropikum popisuje Lynalicino přiznání, v němž žena svého manžela popisuje jako muže, který se nijak nepodílí na chodu domácnosti ani výchově dětí. Neváží si jí, nikdy jí s ničím nepomůže. Místo, aby doma uklidil, to tam vypadalo jako po útoku tornáda. Bohužel se muž více zajímá o svá čtyři auta.

Vysvětlil, proč své ženě nikdy nepomáhá v domácnosti. Překvapivě si tím získal uznání

@5kids5catssomedogstoo #divorce #parentingfail #messyhouse #whenwomen #depressionanxiety #clean #satifying ♬ SUN GOES DOWN – Andreas Roehrig

Situace, která byla na videu zachycena, byla pro ženu tou poslední kapkou. Rozhodla se s mužem rozvést, což také poté skutečně udělala. Přestěhovala se proto s dětmi do jiného domu, kde jim bude bez takového ignoranta jistě lépe. Lynalice si rozhodně podporu ostatních zaslouží a dokazuje, že ženám opravdu leží na bedrech většina domácích prací. Málokterý muž skutečně doma pravidelně pomáhá, mnoho z nich to spíše odmítá. Stejně jako manžel paní Jany, jejíž zpověď jsme na DámskémDeníku již zveřejňovali.

Článek Ze zvědavosti nechala doma nainstalovat kamery, aby viděla, co manžel v její nepřítomnosti dělá. Teď se rozvádí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Byla mrtvá dlouhých 24 minut

Samotný incident začal nečekaně přímo doma. „V únoru jsem náhle utrpěla zástavu srdce – můj manžel zavolal 911 a zahájil resuscitaci,“ popsala Lauren na sociálních sítích. „Trvalo 24 minut, než mě lékařský tým oživil. Po devíti dnech na JIP mi řekli, že jsem kognitivně plně bdělá a vyšetření mozku neprokázalo žádné poškození,“ dodala dle webu Twice. Podle lékařů byly příčinou komplikace spojené s covidem, který u ní v té době testy potvrdily.

„Čekám třetí dítě a odmítám navštívit doktora,“ svěřila se žena, která je pro „přirozený porod“ bez lékařské péče

Záchrana Lauren je výjimečná i z pohledu medicíny. To, co prožila, je známé jako tzv. Lazarův efekt – stav, kdy se pacient po srdeční zástavě vrátí k životu, přestože už byl považován za mrtvého. Většina lidí ale po podobné zkušenosti dlouho nepřežije. „Byla jsem dva dny v kómatu, a když jsem se probudila, nechápala jsem, proč jsem v nemocnici a proč jsem byla intubovaná. Část paměti se mi vůbec nevrátila,“ prozradila žena dále.

Její život se od té doby změnil 

Na rozdíl od představ o zážitcích blízkých smrti Lauren nezažila žádné světlo ani přehrávání vlastního života. „Nebyl to hluboký sen ani žádné obrazy. Nejvíc si pamatuji pocit klidu, který jsem cítila ještě týdny po probuzení,“ uvedla. Dodává také, že když je dnes pod velkým tlakem, lehne si na místo, kde kdysi došlo k zástavě jejího srdce, aby znovu našla vnitřní mír.

105letému muži se splnilo jeho poslední přání před smrtí. Tohle byla jeho reakce, když se setkal se svým pravnoučkem

iZdroj fotografie: Freepik

Návrat do běžného života ale nebyl snadný. Lauren přiznala, že dlouho bojovala s pocity viny, smutku i velkého zmatku. Dochází proto na pravidelnou terapii a říká, že jí hodně pomáhá sdílet svůj příběh s ostatními. „Změnily se mi chutě i priority v životě. Moje osobnost je jiná než dřív. Ale city k manželovi se jen prohloubily – vnímám ho jako skutečného hrdinu,“ říká. 

Článek Žena popisuje svůj návrat k životu poté, co byla mrtvá 24 minut se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Odešla z kostela a poté se po ní slehla zem 

Zmizení ženy znepokojilo nejen její blízké, ale i celé okolí. „Pátrání jsme vyhlásili 4. července, kdy paní přišla do kostela v Rané v černém oblečení,“ uvedla policie. Krátce po příchodu však odešla, a to těsně před začátkem obřadu. Přítomní si mysleli, že si šla pouze na chvíli odpočinout, jenže poté ji v kostele už nikdo nespatřil.

„Čekám třetí dítě a odmítám navštívit doktora,“ svěřila se žena, která je pro „přirozený porod“ bez lékařské péče

Kamerové záznamy přitom potvrdily, že se žena ještě tentýž den pohybovala v okolí obce. „Dva svědci ji zahlédli, jak prochází kolem rybníka,“ doplnili dle webu TN vyšetřovatelé. Poté se však všechny stopy ztratily. Policisté okamžitě nasadili drony, vrtulníky, psovody i desítky dobrovolníků, ale rozsáhlé pátrací akce nepřinesly žádný výsledek.

Mohla se ztratit v náročném terénu 

Olga Netolická sice podle blízkých trpí psychickou nemocí, přesto je ale fyzicky zdatná a obejde se bez hole. „Mohla tedy dojít prakticky kamkoli a to pátrání výrazně komplikuje,“ podotkli sousedé. Terén v okolí je navíc náročný. Střídají se tam husté lesy, kopce a opuštěná místa, kde by člověk mohl snadno zmizet z dohledu.

„Řidič pod vlivem omamných látek mi zabil dítě. Nikdy mu neodpustím.“ Bolestná zpověď matky, která ztratila 18letého syna

iZdroj fotografie: Freepik

Žena je přitom velmi dobře zapamatovatelná. Na hlavě má viditelný výrůstek velikosti pomeranče a na bradě bradavici. Policie proto apeluje na všechny, aby pomohli, pokud vědí, kde by se mohla nacházet. „Kdo by ženu zahlédl, ten by měl bez odkladu volat linku 158,“ vyzývají kriminalisté. Každý postřeh může být klíčem k objasnění záhadného zmizení.

Článek Záhadné zmizení ženy z Chrudimska. Odešla z kostela a pak se po ní slehla zem se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nejprve si myslela, že jde o podvod 

Christine Woodey z Bristolu zemřela v roce 2021 sama a bez závěti. Protože neměla děti ani přímé dědice, obrátily se úřady na genealogickou firmu, aby zjistila, komu její pozůstalý majetek připadne. Pátrání bylo dlouhé a vedlo přes několik zemí, až nakonec skončilo v Kanadě. Tam se podařilo vystopovat Sandru, jejíž otec byl Christinin bratranec.

„Milionové dědictví po matce shrábnul můj bratr a já jsem dostala jen obálku,“ rozčilovala se Alena. Netušila, že získala mnohem víc

Sandra zpočátku nevěřila, že jde o skutečné dědictví. „Nejdřív jsem si myslela, že je to podvod,“ přiznala. „Nikdy jsem o Christine neslyšela a netušila jsem, že mám v Anglii nějaké příbuzné. Ale když po mně nikdo nechtěl osobní údaje ani peníze, začala jsem tomu věřit,“ dodala s tím, že se obrátila na kancelář firmy a zjistila, že dopis byl pravý.

Nové poznatky o rodinné historii

Při dohledávání rodinných vazeb se poté objevily další nečekané informace. Sandra se dozvěděla například o své tetě Evelyn, která měla v minulosti desítky trestů a dožila část života ve vězení. Přestože pocházela z vážené rodiny, její osud se ubíral úplně jinou cestou. „Byl to zajímavý proces, který mi pomohl dozvědět se víc o rodině. Obzvlášť mě zaujal příběh tety Evelyn,“ řekla podle serveru Twice Sandra během rozhovorů

Dědictví po osamělém muži: Tajemství, které dojalo již miliony lidí po celém světě

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nakonec Sandře připadlo dědictví v hodnotě 15 000 liber (zhruba 420 000 Kč). Přestože peníze potěšily, největší hodnotu pro ni měla nově objevená část rodinné historie. Díky pátrání po dědicích se dozvěděla příběhy, které by jinak zůstaly navždy zapomenuty. 

Článek Nečekané dědictví z Británie změnilo život obyčejné ženy se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Na nečekané výdaje si musí půjčovat

Svobodná 32letá žena žije v české metropoli, ale pochází z Moravy. Rodiče chtěli, aby Hana měla vzdělání a nemusela se celý život dřít jako oni. Podporovali ji během studií, a když se po škole usídlila v Praze, kde je více možností najít uplatnění, pomohli jí finančně i s bydlením. Nevyhnula se ale hypotéce. „Ještě nedávno jsem splácela přes 6 500 korun měsíčně, teď je to ale dvojnásobek. Abych to zvládla, musela jsem vždycky mít dvě zaměstnání,“ vypráví Hana.

Přestože ji v práci povýšili a má dobrý plat, zvýšené splátky za bydlení a velké zdražování jí hodně komplikují život. Na hrazení všech výloh je sama. „Na jídlo, nájem a benzín do starého auta, které potřebuji k dojíždění do práce, mi zbývá na celý měsíc necelých sedm tisíc,“ vysvětluje Hana s tím, že má hrůzu z toho, když se letité auto porouchá. Pak si totiž musí půjčovat peníze od přátel. Že by si našla partnera, aby se o náklady měla s kým dělit, už nedoufá.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Na dovolené nebyla, ani nepamatuje

Ani dobře placené místo ji v současnosti neuživí. Musí si přivydělávat po večerech a o sobotách. Po náročném týdnu v neděli odpočívá, uklízí a pere. „Nikam nechodím, nemám s kým jít ven, ani nemám kde někoho potkat. Na založení rodiny už nepomýšlím,“ vypráví vyčerpaná žena. Řeší už jenom to, jak v době dramaticky rostoucí splátky hypotéky, poplatků za nájem, energie, internet nebo benzín, se svým rozpočtem vyjde. „Upřímně řečeno, mám všeho dost, jsem unavená, rezignovaná, někdy naštvaná. Takhle můj život vypadat neměl,“ konstatuje Hana.

Přitom to není tak dávno, kdy po dokončení studií ještě byla plná energie, snů a plánů. „Dnes mi dochází energie, jsou dny, kdy se mi ani nechce žít,“ říká Hana. Ve složité situaci jí nemohou pomoci rodiče, protože nemají peníze. Mohla by se k nim přestěhovat a dělit se o náklady na jídlo a bydlení, ale na moravském venkově by nenašla pracovní uplatnění. „Nepamatuji si, kdy jsem byla na dovolené. Dvakrát do roka se dostanu jen za rodiči, kde si trochu odpočinu, a domů se vracím se zásobami jídla od maminky,“ vypráví Hana.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nechce pracovat jen kvůli placení poplatků

Žije kvůli životním nákladům v permanentním stresu. Bojí se jít i na nemocenskou, aby nepřišla o místo. „Upřímně řečeno, už toho mám dost. A co hůř, nevidím žádnou perspektivu. Takže někdy mě napadne, že bych prodala byt, abych splatila tu zatracenou půjčku, sbalila si batoh a odletěla někam daleko, do tepla k moři, kde bych si našla práci a v klidu žila,“ popisuje Hana s tím, že chce zase vstávat s úsměvem. „Nechci pracovat jen kvůli placení složenek. V takovém životě nevidím žádný smysl,“ dodává.

Článek Mladá žena se cítí být zahnaná do kouta. „Mám chuť z této země utéct. Vydělávám jen na složenky,“ říká se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nepomohlo ani 26 operací 

U ženy došlo po užití ibuprofenu k rozvoji vzácného Stevens-Johnsonova syndromu. Ten se zprvu projevil právě bolestivými puchýři po těle, přičemž Jaqueline se podle svých slov cítila, jako by hořela zevnitř. Situace byla natolik vážná, že musela skončit v kómatu.

„Ďáblovo dítě“ děsilo matku i zkušené lékaře už v děloze. Podívejte se, jak dnes –⁠ ve 4 letech –⁠ vypadá

Lékaři ji nechali v umělém spánku 17 dní, a přestože se ji podařilo zachránit, dnes, po 14 letech, skoro přišla o zrak. Od nešťastné události podstoupila celkem 26 operací, které měly její oči zachránit, ale bohužel nepomohly. V současné době je podle webu Mirror jisté, že na pravé oko již nikdy neuvidí a na levém rozezná pouze obrysy a trochu světla. 

Snaží se být stále pozitivní 

„Sama už chodit nemůžu, protože nevidím schody, díry ani jiné překážky. Pořád to bolí a jsou dny, kdy mě svírá úzkost a tíží touha znovu vidět,“ uvedla Jaqueline s tím, že podstoupila dokonce dvě transplantace, během kterých jí lékaři museli sešít obě víčka. „Byla jsem zdrcená, ale věděla jsem, že je to jediná možnost,“ přiznala dále žena.

„Nemohla jsem si vzít ani léky na cukrovku.“ Stařenka popsala, jak se k ní po zatčení chovali strážníci

iZdroj fotografie: Piqsels

Přesto se ale snaží zůstávat pozitivní a užívat si života, jak jen to dokáže. „Ale jsou i dny plné smíchu a malých vítězství, o kterých jen já vím, kolik úsilí stály. Ne proto, že by všechno skončilo – ale proto, že jsem se nezastavila,“ prozradila Jaqueline. Lékaři jí také doporučili místo ibuprofenu užívat na bolest lék Buscopan.

Článek Vzala si ibuprofen a skoro přišla o zrak. Děsivý případ mladé ženy se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Žena byla vyčerpaná

Mladá matka byla jedno období již velmi vyčerpaná z toho, jak veškerá starost o domácnost ležela na jejích bedrech. Jednoho dne se tedy rozhodla sepsat dopis pro svého manžela, který si schovala na případ, kdy bude vzkazu třeba. Brzy však nastal den, kdy se žena již odhodlala k tomu, aby svému manželovi tento vzkaz předala k přečtení, jelikož už toho na ni bylo příliš.

Matka si chtěla odpočinout

Tento osudný den byla žena na pokraji svých sil. Požádala tedy svého muže, zda by mohl na chvíli pohlídat děti, aby si mohla zdřímnout a načerpat síly. Manžel jí za 20 minut přinesl plačící miminko a položil ho přímo k její hlavě. V tu chvíli vyčerpaná žena sáhla pro obálku s dopisem, již předala svému manželovi. Než to však udělala, musela se zhluboka nadechnout, aby po svém muži nezačala křičet a nerozpoutala hádku před dětmi.

Muž si dopis přečetl

Manžel otevřel dopis, který mu žena dala. V tomto dopise stálo, že by žena ocenila, aby jí byl manžel větší oporou. Psala, že jí muž vždy po několika minutách přinese plačící miminko, jelikož se o něj nedokáže postarat. Jednodušší pro muže je, když jej předá manželce, čímž jí ale dává najevo, že se o dítě moc starat nechce. Zároveň se o druhé dítě stará stylem, že jej posadí k televizi, což také není správné.

iZdroj fotografie: Pixabay

Dopis byl obsáhlý

Ženě se nelíbilo také to, že ona si i odsává mléko pro své děti, aby jej měly, když je v práci. Svého muže také poprosila, zda by mohl projevit trochu více vděku, když i přes veškerou starost o děti je v domě stále uklizeno a navařeno. Také jej požádala, aby se od této chvíle mohl o starší dceru ráno starat on, jelikož ona potřebuje více času na miminko. Na muži tedy bylo, aby se ujistil, že starší dcera dostane snídani, skočí si na toaletu, napije se a také že dceři zabalí batoh do školky.

Vzkaz se stal hitem

Po nějaké době se žena rozhodla tento vzkaz sdílet na sociálních sítích a podělit se s ostatními. Tento příspěvek se stal brzy velmi oblíbeným a spousta matek s touto ženou souhlasila. Každá matka by měla mít plnou podporu svého partnera, zároveň by občas měla vidět vděčnost za to, co denně zvládá. Spousta žen tuto matku podpořilo a ujistilo ji, že udělala dobře. Většina z nich totiž k takovému kroku nikdy nesebere odvahu.

Článek Vyčerpaná matka napsala dopis svému manželovi. Po zveřejnění na internetu se stal hitem se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Lékař pracoval na dětské poliklinice

Po dokončení lékařské fakulty byl tento lékař zařazen na dětskou polikliniku. Dle svých slov očekával nějaké staré zařízení plné zastaralých přístrojů a starého vybavení. Naštěstí se mýlil a jeho pracoviště bylo zbrusu nové. Vše bylo nově postavené pro účely dětské polikliniky. Jeho noví kolegové jej mile přijali jako novou posilu a lékař měl ze své práce skvělý pocit.

Muži zazvonil telefon

Během prvního pracovního týdne se tento lékař nesetkal s ničím netradičním. V pátek se rozhodl, že do své práce dorazí o něco dříve, aby si udělal pořádek v papírech. Muž byl toho názoru, že když jej nikdo a nic nerozptyluje, pracuje se mu s papíry lépe. Asi hodinu před začátkem pracovní doby zazvonil lékaři telefon. Muži to přišlo v tuto dobu velice zvláštní, ale rozhodl se sluchátko zvednout, i když ještě neměl ordinační hodiny.

Lékaři volal malý chlapec

Muž přiložil sluchátko k uchu a představil se. Ve sluchátku se ozval hlas malého chlapce. Chlapec se představil a naléhavě poprosil lékaře, zda by mohl pomoct jeho mamince. Lékař se chlapce zeptal, co se s jeho maminkou děje, na což mu bylo odpovězeno, že maminka umírá. V tu chvíli začal mít lékař strach, nejdříve se ptal, proč umírá. Poté řekl chlapci, ať zavolá záchrannou službu. Na toto mu chlapec již jen slabým hláskem řekl adresu a hovor ukončil.

iZdroj fotografie: Pixabay

Muž spěchal na pomoc

Vyděšený lékař ihned vyrazil na adresu, již mu sdělil chlapec. Na tomto místě spatřil lékař pootevřené dveře od bytu. Vešel tedy dovnitř, hlasitě se zeptal, zda už zavolali sanitku. Nedostalo se mu však žádné odpovědi. Když poté vešel do další místnosti, uviděl tam ležet ženu, která byla velice bledá, měla studené ruce a sotva hmatný pulz. Na podlaze vedle ní ležela lahev alkoholu a nějaké tablety. Muži tedy bylo jasné, že si žena vzala smrtelnou dávku léků a zapila je alkoholem.

Lékař ženu zachránil

Muž urychleně zavolal sanitku a ženě poskytl první pomoc. Ženu se naštěstí podařilo zachránit, lékař záchranářům také řekl, že žena mu volala sama, jelikož si omylem vzala větší množství léků. Udělal to proto, aby ženu nezavřeli na psychiatrii. Když ženu odvezli do nemocnice, před domem se lékař setkal se stařenkou. Ta se vyptávala, co se stalo, muž ji tedy popsal, jak mu volal syn této paní. Toto mu však stařenka vyvrátila, jelikož zachráněné ženě měsíc před tímto případem syn zemřel.

iZdroj fotografie: Pixabay

Muži případ nedával smysl

Lékař se vrátil do své ordinace těsně před začátkem ordinačních hodin. Sestřička se jej ptala, kde byl. Muž jí tedy celý příběh vyprávěl. Žena mu však začala vysvětlovat, že je nemožné, aby mu někdo volal na telefon, jelikož telefon ještě není připojený. Muž tedy ihned svůj telefon zkontroloval a opravdu z něj nevedl žádný kabel. Po pár letech lékaře navštívila zachráněná žena se svou rodinou a dvěma novorozenými dětmi a za vše muži poděkovala.

Článek Mladému lékaři zazvonil telefon. Příběh chlapečka ze záhrobí, který zachránil svoji maminku se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Podpora od státu přes 14 milionů korun 

Třiačtyřicetiletá matka se stala známou po celé Británii poté, co veřejně prohlásila, kolik peněz čerpá od státu formou dávek. Odhadem si přišla již na 500 000 liber, což je v přepočtu zhruba 14 200 000 Kč. To vše jen díky tomu, že porodila osm dětí.

Bezdomovec si chtěl zažádat o sociální dávky. Zjistil, že je milionář

Ještě větší kontroverze vyvolává v občanech způsob, jakým s penězi nakládá. Marie přiznala, že většinu prostředků utratila za plastické operace a dokonce si pořídila koně. Na druhou stranu si prý vždy přála velkou rodinu a za čerpáním dávek si stojí. Do práce se jí přitom vracet nechce, přestože to dle webu Parenting před několika měsíci zvažovala. 

Svůj způsob života měnit nechce 

Pobírání dávek a využívání systému je totiž podle ní méně stresující než se vracet do pracovního režimu. Naproti tomu má šest dokončených kurzů a kvalifikaci například na práci sociální pracovnice. Motivaci dělat něco užitečného prý postrádá a systém nabízí dostatek výhod, aby v něm mohla zůstat celý život. Nikam se tedy nemá v plánu posouvat. 

„Celých 40 let jsem poctivě pracovala. Přesto si i v 61 letech musím přivydělávat,“ rozčiluje se žena nad důchodem

iZdroj fotografie: iStock

Dětské přídavky ve Spojeném království náleží každému, kdo se stará o dítě do 16 let, případně do 20 let, pokud pokračuje ve studiu. Pro Marii a její rodinu to znamená stálý příjem, který doplňuje dalšími příspěvky. Sama připouští, že se občas cítí provinile, ale nemá chuť svůj způsob života za žádnou cenu měnit. 

Článek „Královna dávek“ se nechce vrátit do práce. Tvrdí, že je příliš stará se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Chtěla si jen natrhat trochu ostružin 

Pětapadesátiletá žena z Walesu si během procházky chtěla nasbírat trochu ostružin, které rostly vedle obávaného bolševníku obecného. Toho si nicméně nevšimla a při sběru se o něj otřela. Na paži se jí posléze ihned objevila bolestivá vyrážka.

„Čekám třetí dítě a odmítám navštívit doktora,“ svěřila se žena, která je pro „přirozený porod“ bez lékařské péče

Ta bohužel neustupovala a na druhý den se změnila v rudé boláky. „I teď to je, jako kdyby mi ta ruka hořela. Nejdřív jsem nic necítila, asi jsem se jen otřela. K doktorovi jsem šla až po týdnu,“ uvedla podle webu TN žena dva týdny poté, co se o bolševník otřela. Následky si bohužel podle vyšetření ponese ještě několik dalších let. 

O poškozenou pokožku nyní bude muset důkladně pečovat 

Pokožka ženy se totiž stala extrémně citlivou na světlo a následující měsíce ji bude muset držet mimo sluneční záření. Po další roky ji pak před vycházkou ven bude muset vždy důkladně natírat opalovacím krémem, protože jinak by mohla vyrážka opět vypuknout. Na vině jsou fototoxiny, které zůstaly v její pokožce a na světle stoupá jejich nebezpečnost. 

Antivirová super rostlina je křen, tělo pomůže postavit zpět na nohy

Toxické sloučeniny přitom obsahuje celé tělo bolševníku obecného. Stejně tak je tomu v případě bolševníku velkolepého, přičemž oba druhy mimo jiné rostou u nás v České republice. Spatřit je můžete zejména na vlhkých loukách a rumištích a dorůstají do výšky dvou metrů. Za žádných okolností se těchto rostlin nedotýkejte. 

Článek Šla sbírat ostružiny, ale skončila s těžkými popáleninami se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Kriminalisté pátrají po ženě z Teplicka 

Policie České republiky pátrá po 56leté Lence Holečkové, která byla naposledy viděna v úterý okolo páté hodiny odpoledne v místě svého bydliště v Teplicích-Proseticích v ulici Pod Tratí. Odtamtud odjela svým autem, které nechala zaparkované u cesty mezi nedalekými obcemi. 

Byla nalezena po více než 30 letech ode dne, kdy zmizela. Rodina ji pokládala za mrtvou

„Kriminalisté se urgentně obrací na veřejnost, protože pátrají po Lence Holečkové. Ta v úterý odjela z domova v Teplicích a do současné doby o sobě nedala vědět. Pohřešovaná byla naposledy viděna v úterý dne 15. července okolo 17. hodiny v místě bydliště v Teplicích-Proseticích v ulici Pod Tratí,“ uvedl dle webu TN policejní mluvčí Václav Krieger.

Může být v ohrožení života 

Jak uvádějí kriminalisté, šlo o červený vůz značky Ford Fiesta, který byl záhy nalezen zaparkovaný u cesty mezi obcemi Kladruby a Teplice-Prosetice. Pohřešovaná se v něm však nenacházela a do dnešního dne po ní nejsou žádné stopy. Namístě je zároveň obava o její zdraví a policejní vyšetřovatelé uvádějí, že by jí dokonce mohlo jít o život. 

Oblíbená moderátorka zmizela z Událostí, komentářů. „Unavená se rozhodně necítím,“ říká

iZdroj fotografie: PČR

Pokud byste měli jakékoli informace o její aktuální poloze, neprodleně kontaktujte linku 158. Žena je vysoká zhruba 160 až 165 cm, má střední postavu a středně dlouhé prošedivělé vlasy. Nelze přesně určit, jaké oblečení měla na sobě, ale podle známých ráda nosí oblečení s maskáčovým vzorem. 

Článek Policisté pátrají po ženě z Teplic. Může být v ohrožení života se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Carrie a její o 32 let starší manžel

Carrie se se svým manželem Alanem seznámila, když jí bylo teprve 23 let. Vše probíhalo po telefonu a již podle jeho hlasu si uvědomila, že bude nejspíše trochu starší. Překvapení poté přišlo, když se poprvé viděli – bylo mu totiž 55 let. To však ženu od vztahu neodradilo.

„Děti mě přemluvily ke koupi psa, zůstal ale na krku mně.“ Žena už neví, co si počít. Ráda by se ho zbavila

Oba si totiž během první večeře padli do noty a zjistili, že mají hodně společného. Rozhodli se proto, že to spolu zkusí, ať se děje, co se děje. Tento krok nicméně nebyl vůbec příjemný pro rodiče Carrie, kteří si zpočátku mysleli, že Alan chce jejich dceru pouze využít. Jenže poté si na věkový rozdíl zvykli a uvědomili si, že mu na ní opravdu záleží. 

Na veřejnosti raději neprojevují city

Dnes je Carrie už 44 let a jejímu protějšku 76 let. Od prvního poznání spolu mají láskyplný vztah a vzájemně si dělají život krásnější. Žena mu dává více nadšení a energie do života, zatímco on jí poskytuje pocit bezpečí a sebevědomí. Podle webu Hitas nicméně často řeší i řadu nepříjemností, třeba když jsou společně na veřejnosti. 

„Celých 40 let jsem poctivě pracovala. Přesto si i v 61 letech musím přivydělávat,“ rozčiluje se žena nad důchodem

iZdroj fotografie: Pexels

Mnoho lidí si totiž často myslí, že Carrie je Alanova dcera. Po několika zkušenostech se proto rozhodli, že na veřejnosti k sobě nebudou projevovat žádné city. Nedrží se ani za ruce a raději si ani nedávají polibky. Žena zároveň přiznává, že má trochu strach o budoucnost a chtěla by mít děti, ale to už se jí s manželem nejspíše nepodaří. 

Článek Zamilovaná žena prozradila, jaké to je, mít o 32 let staršího muže se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Poznámka vůči ženě blogera od vlastní matky 

Redakce webu Dámský Deník si všimla zajímavého názoru blogera, který souvisí zejména s úklidem domácnosti. Všechno to začalo, když Clint mluvil se svou matkou po telefonu, která během rozhovoru naznačila, že jeho žena zřejmě příliš neuklízí. To se mu samozřejmě nelíbilo, protože šlo o jasný odkaz na dřívější stereotypy, které dnes již neplatí.

„Jako matka jsem úplně selhala. Kéž bych mohla dětem dopřát to, co si opravdu zaslouží,“ smutní Lucie (33)

Podle blogera dnes mnoho lidí stále očekává, že ženy budou zodpovědné za domácnost a jejich hodnota se bude posuzovat podle míry čistoty v bytě. „Neoženil jsem se proto, že umí uklízet. Oženil jsem se proto, jaká je,“ uvedl podle webu Hitas s tím, že s manželkou sdílí domácí práce. Oba totiž mají náročné povolání a společně vychovávají tři děti.

Dnes je realita jiná, než tomu bylo dříve 

Proto se také někdy stává, že je u nich doma trochu nepořádku. To je ale bohužel důsledek vyčerpání a jejich vědomé volby, nikoli lenosti a chaosu. Clint také ve svém článku zavzpomínal na to, jak jeho matka trávila celé víkendy praním, vysáváním nebo mytím nádobí, což bylo považováno za samozřejmost. Otec mu prý dokonce kdysi radil, aby ke své potenciální přítelkyni chodil neohlášeně a sledoval, zda má doma nepořádek.

„Manžel přivedl svou milenku k nám domů. Jeho matka byla s nimi,“ píše Adéla (34). Ušili na ni boudu

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený No Idea What Im Doing (@noideadaddyblog)

To prý o ženě hodně vypovídá. Clint ale dnes vnímá realitu jinak a v partnerství si zakládá hlavně na respektu a rovnosti. Svůj dům rovněž bere jako prostor pro život, kde se mají lidé cítit dobře, nikoli jako výstavní síň. Jeho matka nakonec uznala, že má pravdu, přestože žila v úplně jiném světě.

Článek Podle slavného blogera není manželství pouze o čistém domě se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Může být v ohrožení života 

Policisté vyhlásili pátrání ihned v úterý a bohužel se jim zatím nepodařilo ženu najít. Doma navíc nechala všechny doklady, osobní věci a telefon, což jim výrazně ztěžuje pátrání. Velký strach o ni poté mají zejména blízcí, podle kterých může být v ohrožení života.

„Naše 26letá dcera se odmítá odstěhovat. Vyhrožuje nám policií,“ píše Olga

„Lounští a žatečtí policisté od uplynulé noci pátrají po 57leté ženě. Odešla ze svého bydliště v Žatci a zmizela neznámo kam,“ uvedl během úterý policejní mluvčí Jakub Mareš s tím, že by na sobě měla mít tmavé kalhoty, růžové triko s krátkým rukávem a tmavé boty se světlými prvky. Se vší pravděpodobností odešla také s menším příručním zavazadlem. 

Nikdo neví, kam má namířeno 

Kateřina Kubovská nedala před zmizením nikomu vědět a z dosavadního vyšetřování není jisté, kam by mohla mít namířeno. „Nikomu nic neřekla, přičemž telefon, peníze i doklady nechala doma. Dle posledních známých informací je značná obava o její život,“ dodala dle serveru TN policie. Je nicméně možné, že se již z Lounska a Žatecka přesunula.

Bezcitný majitel vyhodil štěně do kontejneru, aby se o něj nemusel starat. Policie zahájila trestní stíhání. Krutost některých lidí nezná mezí

iZdroj fotografie: PČR

„Pátrání je v současné době rozšířeno v různých koutech České republiky. Nicméně je možné, že se pohybuje v blízkosti řeky Ohře na Lounsku a Žatecku,“ informoval dále mluvčí, který zároveň vyzývá veřejnost o pomoc. Zdánlivé stáří ženy odpovídá 50 až 55 letům, měří asi 165 cm, je střední postavy a poznat ji můžete podle zelených očí a plavých blond vlasů. 

Článek Policie pátrá po ženě z Žatce. Může být v ohrožení života se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Paliativní péče pomáhá

Konkrétní lokace může mít mnoho významů. Nábožensky založení lidé se chtějí naposledy pomodlit v kostele nebo u kapličky a prosit o odpuštění a klidnou smrt. V jistém slova smyslu není špatné vědět, že se konec blíží. „Tatínek mi umřel nedávno, po krátké a agresivní nemoci. Pořád věřil a doufal, že bude všechno v pořádku. Když už ale byla naděje malá, začal brát všechno jinak. Naložil ještě s majetkem tak, jak si přál, měl možnost rozloučit se s nejbližšími. A zemřel nakonec doma, což si velmi přál,“ řekla paní Michaela L. z Brna.

6 příznaků nemoci, které poznáte na svém obličeji

iZdroj fotografie: Pexels

Když už je člověk ve stadiu, kdy lékaři nemohou pomoci, nabízí se paliativní péče. Ta může probíhat ještě v průběhu léčení a podle webu Paliativní Centrum je žádoucí zahrnout ji do celkové péče co možná nejdříve. Dbá na tišení bolesti a zmírnění celkového utrpení po fyzické i po psychické stránce a hlavně má zabezpečit důstojnost nemocné osobě a jejímu okolí.

Sanitka Přání a naděje

Ve chvíli, kdy člověk ví, že zemře, je důležité, aby kolem sebe měl rodinu a nejbližší přátele. Je také nejvyšší čas zjistit poslední přání umírajícího. Může to být setkání s pravnoučetem, jak Dámský Deník psal, nebo právě navštívení nějakého místa. V tomto případě si stará žena, která směřovala sanitkou do paliativního centra v Austrálii, nesmírně přála naposledy vidět oceán, který tolik milovala. Ukázalo se, že sanitáři, ač to pro ně byla mírná zajížďka, dělají svou práci srdcem a přání umírající ženě velmi rádi splnili.

8letá Emma trpěla nevyléčitelnou nemocí a pomalu se loučila se životem. Její poslední přání dojalo i policii

I v České republice funguje nádherný projekt Sanitka Přání, jehož posláním je právě proměnit myšlenku v realitu. Samozřejmostí je lékařský doprovod a s nemocným mohou cestovat až 3 osoby. Díky finančním darům jednotlivců i firem je vše bezplatné.

Článek Žena v paliativní péči vyslovila své poslední přání. Bylo vyslyšeno se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Ženě praskl žaludek a musela být rychle operována 

Monika začala pociťovat silné bolesti břicha začátkem ledna, kdy ještě pracovala jako správce obchodu a na částečný úvazek uklízela. Zpočátku si žena myslela, že nejde o nic závažného, ale problém byl podle serveru Hitas bohužel čím dál intenzivnější. 

Amputovali mu nohu, poté mu zemřela babička. Hrozivý příběh měl nakonec velmi dobrý konec

Po několika dnech se proto rozhodla navštívit svého praktického lékaře, který jí oznámil děsivou zprávu. Ženě praskl žaludek a ona přišla do ordinace na poslední chvíli. Okamžitě tak musela na operační sál, kde se objevilo hned několik komplikací. Příčinou problému byla totiž sepse, přičemž infekce se ženě rozšířila krevním oběhem po celém těle.

Během dvou týdnů přišla o 3 končetiny 

Právě v jejích končetinách kvůli tomu začaly vznikat krevní sraženiny, což doktoři museli vyřešit amputací těchto končetin. Nejprve jí řekli, že přijde o pravou nohu. Po týdnu od amputace nicméně přišla další zpráva – nešlo zachránit ani její levou nohu. O další čtyři dny později se Monika dozvěděla, že si onemocnění vyžádalo také její levou ruku. 

‚‚Můj pejsek umíral, soused se v tom vyžíval a dělal nám nesmyslné naschvály,‘‘ popisuje žena vznik a řešení sousedského sporu

Během jedenácti dní tak žena přišla o tři končetiny a v rámci tří měsíců podstoupila 16 operací. Lékaři rovněž dle webu The Sun zjistili, že trpí vzácným genetickým onemocněním, kvůli kterému je u ní vyšší pravděpodobnost vzniku krevních sraženin. Nyní se o ni musí starat matka Margit a manžel Peter, který musel dát výpověď v práci. 

Článek Aktivní žena přišla během několika dní o obě nohy a o jednu ruku se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Mohla za to jediná potravina 

Guiseppina byla podle rodinných příslušníků pořád stejná a nikdy neměla velké zdravotní potíže. Mnozí se proto snažili zjistit, jaký byl její tajný lék pro dlouhověkost a čím si vlastně zachovala tak dobré fyzické i duševní zdraví. Když se jí na to ptali novináři, ona neváhala s odpovědí a řekla jim to všechno narovinu. Mohl za to kousek čokolády po každém jídle.

Čokoládový dort s kávovým krémem bez mouky

Nejstarší žena v Evropě si dle webu Hitas po každém jídle skutečně dopřávala malý kousek čokolády, který byl zároveň chutným dezertem. Upozornila však, že nešlo o klasickou mléčnou čokoládu, ale o kvalitní hořké druhy, které neobsahují přidané cukry. 

Hořká čokoláda nabízí řadu benefitů 

Vlivem hořké čokolády na lidské zdraví se v současné době zabývá také mnoho studií, a jak vyšlo najevo, tato potravina skutečně nabízí řadu benefitů. Pokud je její konzumace mírná, z dlouhodobého hlediska může mít pozitivní vliv na hladinu cholesterolu a krevního tlaku. Stejně tak dokáže snižovat hladinu cukru v krvi u pacientů s diabetem 2. typu.

3 zdravé recepty z červené řepy pro očistu jater a snižování krevního tlaku

iZdroj obrázku: Freepik.com

Těmito účinky disponuje podle serveru Healthline především díky obsahu antioxidantů, které podporují mnoho procesů v lidském těle. Skvěle například prokrvují srdce, čímž snižují riziko mozkové mrtvice a srdečních chorob. Hořká čokoláda má pozitivní vliv také na psychické zdraví a její pravidelná konzumace může snižovat riziko demence. 

Článek Tajemství dlouhověkosti Italky, která se dožila 116 let se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Myslela si, že jde pouze o vyrážku 

Taylor si myslela, že nejde o nic závažného a ekzémy jsou pouze důsledkem zánětu pokožky, který se snažila řešit různými mastičkami. Uběhlo však několik let a příznaky se spíše zhoršovaly, než aby tomu bylo naopak. Největší obavy poté měla v momentě, kdy se jí na krku udělala velká bulka, což ji dohnalo k návštěvě odborného lékaře. 

19letý mladík umírající na rakovinu si přál před smrtí vidět Alpy. Zemřel pouhé 2 týdny po splnění svého posledního přání

Tomu se nicméně skutečnost zdála podezřelá, a tak doporučil ženě podstoupit biopsii a následný rentgen. Díky těmto vyšetřením vyšla podle webu Filantropikum najevo opravdu děsivá skutečnost – Taylor se dozvěděla, že bojuje s Hodgkinovým lymfomem ve 4. stádiu.

Žena se nyní snaží šířit osvětu 

Dle webu Healthline se jedná o rakovinu mízních uzlin, která bývá v mnoha případech léčitelná. Jelikož však žena ignorovala prvotní příznaky, onemocnění se rozšířilo do plic a páteře, což představovalo značný problém. „V okamžiku, kdy mi řekli, že mám rakovinu, jako by se kolem mě zastavil celý svět. Na pár minut jsem měla pocit, že to nemůže být pravda. Byla jsem naprosto zdrcená, viděla jsem jen to, že nikdy nebudu mít vlastní rodinu,“ uvedla Taylor. 

‚‚Můj pejsek umíral, soused se v tom vyžíval a dělal nám nesmyslné naschvály,‘‘ popisuje žena vznik a řešení sousedského sporu

iZdroj fotografie: iStock

„Teď, ve 32 letech, svádím největší bitvu svého života. Neustále mě něco bolí, je mi nevolno a jsem tak vyčerpaná. Posledních pár dní sotva vstávám z postele,“ dodala žena s tím, že jen několik měsíců po diagnóze vypukl v jejím domě požár a ona přišla o všechno. Taylor se ale ani tak nevzdává a nyní se snaží šířit osvětu o vážné nemoci, kterou sama trpí. 

Článek Žena podceňovala zvláštní příznaky a pak zjistila, že má rakovinu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Kvůli požáru přišla o svůj domov 

Když se Magda dozvěděla o požáru, byla zdrcená, ale svého života v přírodě se rozhodně vzdát nechtěla. Rozhodla se proto požádat firmu vyrábějící jurty, zda by jedno takové bydlení neprodala se slevou. Poté, co však firmě řekla o tragédii, která ji potkala, ho dostala zdarma. Musela však opustit milovanou kočku, kterou nechala u své sestry.

Bývalý člen skupiny Mandrage prosí za Ukrajinky: Chce jim sehnat slušné bydlení za 15 tisíc Kč měsíčně

Když jí dům shořel, pracovala jako IT specialistka a vždy se zajímala o duchovní život. Po tragédii však s prací sekla a začala se naplno věnovat udržitelnosti. Na pozemku si zřídila WC, ekologickou čistírnu odpadních vod a pro své hygienické potřeby používá vodu z nedalekého pramene. Světlo a elektřinu získává dle webu Kobieta ze solárních lamp. 

Nikdy se necítí osamělá 

„Světlo je největší energie. Cítím se tu šťastná. Skončila jsem s prací a vrátila se k doktorátu. Do toho se snažím psát básničky a pracuji na vlastní pohádce. Zůstalo mi auto, které pravidelně používám, ale nechávám ho 3 kilometry od pozemku. Potřebuji se totiž často hýbat a je to taková ideální procházka po příjezdu z města,“ uvedla během rozhovorů. 

Bezdomovec si chtěl najít práci a bydlení. Stačila jedna věta, aby se mu život otočil o 180 stupňů

iZdroj fotografie: Freepik

Mnoho lidí si myslí, že je Magda uprostřed divoké přírody osamělá, ale pro ni je její současný život splněným snem. „Můžeš být osamělý mezi davem lidí. Vždycky mám nějakou dobrou duši, se kterou si můžu popovídat. A popravdě nikdy nejsme sami. Jsme obklopeni ochrannými silami. Všechno je propojeno, celý vesmír. Ve skutečnosti jsme jedno, ale člověk na to bohužel zapomněl,“ dodala Magda s tím, že život v jurtě je pro ni dalším splněným snem. 

Článek Mladá žena žije v jurtě na místě, kde jí shořel bývalý domov se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nedostatek prostoru pro velké lidi 

Podle šestadvacetileté Gracie jsou letadla v dnešní době malá pro velké lidi. Chce proto po velkých aerolinkách, aby vyslyšely své zákazníky a udělaly něco pro jejich pohodlí. Sama nedávno dle webu Hitas cestovala a kvůli svým nadměrným rozměrům si ani nemohla zapnout pás. Problém pak má být také v samotných uličkách a především velikosti sedadel. 

Cestující letadla museli snášet dětský křik po dobu 8 hodin: Rodiče syna nechali skákat po sedačkách, jako by nic

iZdroj fotografie: Depositphotos

„Letadla jsou pro velké lidi příliš malá. Píše se rok 2024. Těla se mění, takže by se měla měnit i letadla. Nevzdám se svého zadku, abych se vešla do letadla. Tak mi prosím nabídněte jiné řešení nebo prostě ta místa udělejte větší. Není to jen ekonomická třída, ale i ta první. Nevejdu se tam, a proto apeluji na všechny letecké společnosti,“ uvedla blogerka. 

Řada lidí chování influencerky odsuzuje 

Jako důkaz přidala ke svému příspěvku i video, kde celou situaci komentuje a vysvětluje. Záběry nicméně nesklidily pouze chválu a povzbuzení, ale také negativní reakce. Někteří lidé totiž věří, že pokud se člověk vymyká svou velikostí normálu, měl by si zaplatit dvě sedadla nebo si zamluvit první třídu. Navíc ji odsoudili za to, že si za svůj vzhled může sama.

Cestující na palubě zažili chvíle hrůzy. Z okénka viděli, jak se už při vzletu rozpadá pravý motor letadla

Podle všeho měla žena podstoupit několik plastik, aby dosáhla tak velkých hýždí, a je tedy patrné, že má hodně peněz. Na to však blogerka dle webu Dailytelegraph odpovídá zpravidla slovy, že podstoupila akorát plastiku břicha a jinak se celý život snaží zhubnout. Kde je pravda, zůstává prozatím nejisté a nyní zbývá jen čekat, jak se celá kauza vyvine. 

Článek Influencerka s obrovskými hýžděmi obvinila známé aerolinky se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nikdy ji nenapadlo, že nejsou její rodiče

Celé roky neměla jednatřicetiletá Megan Phillipsová z britského Penarthu důvod pochybovat o své rodině. Vychovávali ji rodiče spolu s její starší sestrou. Podle webu TAG24 ji až jedna věta, kterou pronesl cizí člověk, přiměla začít pochybovat o své minulosti. Ve škole jí kdosi řekl, že její sestra je ve skutečnosti její matkou. Původně nechtěla věřit, že by to mohla být pravda.

iZdroj fotografie: Freepik

Pak ale začala Phillipsová pátrat po pravdě. A výsledek ji šokoval. Při prohlížení rodinných památek narazila na fotografii, na níž její sestra držela v náruči v nemocnici novorozeně. Rozhodla se, že ji bude konfrontovat. „Zeptala jsem se jí přímo: ,Jsi moje skutečná máma?‘ Než stačila odpovědět, rozplakala se. Nakonec řekla, že ano,“ cituje server Phillipsovou.

Léta hledala svou biologickou matku, která se jí jako miminka vzdala. Ta ji ale sprostě odmítla

K nikomu nechová žádnou zášť

Navzdory nové situaci ale žena necítí žádnou hořkost nebo lítost. Měla prý hezké dětství a se svými rodiči i sestrou měla pevné pouto. To se nezpřetrhalo ani poté, co se dozvěděla, že ji vlastně rodina obelhala a ve skutečnosti ji vychovávali prarodiče. „Nic to nezměnilo na tom, že jsem měla normální šťastné dětství. Nikdo mi nikdy nedal důvod k tomu, abych ho z něčeho podezřívala. K nikomu nechovám žádnou zášť,“ podotkla Phillipsová.

@missmlou Replying to @kerri850 #fyp ♬ original sound – Miss M 💖

Rozhodli se adoptovat holčičku. Když otec poprvé spatřil biologickou matku, málem ho trefil šlak. Nevěřil svým očím

Ve videu na sociálních sítích se svěřila, že je pro ni důležité, že se konečně dozvěděla pravdu o své minulosti. Ukázalo se, že ji matka porodila, ještě když chodila do školy. Vzhledem k jejímu nízkému věku se pak rodina rozhodla, že miminko budou vychovávat prarodiče. „Moje biologická máma otěhotněla, když jí bylo 14 let, a porodila mě, když jí bylo 15 let. Prarodiče mě vychovávali jako své vlastní dítě. I když jsme měli dobrý vztah, nikdo mi nikdy neřekl pravdu,“ vysvětluje Phillipsová v příspěvku na TikToku.

Článek Slova cizího člověka ji přiměla pátrat v rodinné minulosti. Náhodou zjistila šokující pravdu o své matce se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Vrstevnice už mají děti

Ve svých prioritách má paní Ivana jasno. Pracuje jako vrcholová manažerka v nadnárodním koncernu a budování kariéry má přednost. Zároveň ale pocítila touhu po dítěti. „Nikdo nemládne a mně už je šestatřicet let. Většina mých vrstevnic už má děti, které chodí do školy. Začala jsem mít obavy, abych něco nepromeškala. Prostě, aby mi tenhle vlak neujel,“ svěřila se čtenářka.

iZdroj fotografie: Piqsels

Rozhodla se proto pro poměrně svérázné řešení. „Nikdy jsem nebyla na nikom závislá. Všechen svůj čas jsem investovala do toho, abych byla ve své profesi úspěšná a díky tomu se mohla sama rozhodovat o veškerých aspektech svého života,“ vysvětluje paní Ivana s tím, že se ale nepovažuje za zarytou feministku. „Ale myslím si, že ženy by se neměly bát postavit se na vlastní nohy,“ podotkla.

„Říkáte mi, že jsem sobecká, protože nemám děti. Já si myslím, že vy jste hloupí, protože je máte,“ říká Emily (37)

Nechala si zmrazit vajíčka

Aby si ale sama mohla rozhodnout, kdy a jak počne vlastní dítě, nechala si zmrazit vajíčka. Nezanedbatelnou částku, kterou za to zaplatila, neřeší. Až přijde ta správná chvíle, absolvuje umělé oplodnění. „Získala jsem tím hodně času. Teď ten správný prostě ještě nenastal. I když si mnozí myslí, že bych ve svém věku už dávno měla být vdaná a matkou,“ uvedla paní Ivana. Současně poznamenala, že by ráda otěhotněla nejpozději do svých 39 let.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Aby mohla mít děťátko, prošla si peklem. Po 18 potratech a opakovaném umělém oplodnění porodila ve 48 letech

Momentálně se věnuje hledání vhodného partnera. „Buď ho najdu a naše dítě bude mít skvělého otce, nebo budu svobodnou matkou. Byla bych raději, kdyby se nějaký opravdový muž objevil, ale nenechám se svazovat konvencemi za každou cenu,“ prohlásila paní Ivana. Obavy o to, že se o dítě nebude moci sama postarat, zatím nemá. „Jsem dobře zajištěná, takže strádat rozhodně nebudeme. Navíc mám rodiče, kteří se vnoučat nemohou dočkat,“ uzavřela svůj příběh.

Článek Nechce být na nikom závislá. „Zmrazila jsem si vajíčka, abych mohla mít vlastní dítě, až budu připravená stát se matkou,“ říká Ivana se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Podivné setkání poprvé prožila v dětství

Osmadvacetiletá Lydia Thomasová pracuje v oblasti řešení sporů a žije se svým o šest let starším přítelem Danielem v kanadském Vancouveru. Sama sebe označuje za psychicky nadanou a tvrdí, že dokáže mluvit s duchy. Zničehonic je začala vídat ve svých osmi letech. Tehdy se ve dveřích jejího pokoje objevila babička, která zemřela ještě před jejím narozením.

iZdroj fotografie: Piqsels

Podivný zážitek s malou dívkou pořádně otřásl. „Přišla ke mně a políbila mě na čelo. To, že je to moje babička, jsem si uvědomila až později, když jsem ji poznala na fotografiích,“ cituje Thomasovou web Mirror. „Když se to stalo poprvé, byla jsem vyděšená, ale myslela jsem si, že se mi to asi jen zdá. Jako dítě jsem opravdu nevěděla, co prožívám,“ dodala.

Dcerka jim tvrdila, že cítí a vidí duchy. Když se podívali na záznam z kamery, zjistili, že mluví pravdu

Začala vídat i ducha přítelovy babičky

Ducha zesnulé babičky vídala opakovaně. O tom, co se děje, ale dlouho nikomu neřekla. Až po dvou letech sebrala odvahu a svěřila se svým rodičům. Thomasová vzpomíná, že když jí bylo 14 let, nemohla jednu noc usnout a najednou ucítila ruku, která ji hladila po tváři. „Měla jsem strach, přetáhla jsem si peřinu přes hlavu, aby to zmizelo,“ vypráví. Pak ale prožila otřes mozku a začala s duchy komunikovat.

iZdroj fotografie: Unsplash

Video: Zdá se, že na hřbitově spatřila ducha. Malá holčička se s někým loučí, a dokonce mu dává pusu

Když je vyzvala, aby odešli, prostě ji poslechli. „Když jsem byla mladší, neuvědomovala jsem si, že je můžu ovládat a prostě jim říct, aby šli pryč,“ řekla webu Hitas. Začala vídat i zesnulou babičku svého přítele. „Uvědomila jsem si, že vypadá jako Danielova maminka, a napadlo mě, jestli to není jeho babička. Myslím, že Daniel byl trochu vyděšený, ale velmi mě podporuje a nemyslí si, že jsem blázen,“ dodala Thomasová. Svůj dar využívá i tak, že dělá věštecké výklady, ale jen pro blízké členy rodiny.

Článek Mladá žena má už od dětství velmi zvláštní schopnosti. „Vidím duchy a mluvím s nimi,“ říká se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Boj s rakovinou a pracovní stres 

Ona sama totiž delší dobu bojuje s onemocněním a bylo toho na ni opravdu hodně. Navíc do práce nechodila pozdě kvůli vlastní nedbalosti, ale neustálým zácpám a problémům v provozu. To však nebylo bráno jako patřičná výmluva a naopak to šéfa vždy akorát rozzlobilo. Ve většině případů tak jejich konverzace končily pláčem ze strany ženy. 

„Čím více mi můj manžel říkal, abych zhubla, tím více jsem jedla,“ vzpomíná žena na to, co bylo spouštěčem jejích problémů

Když mu však jednoho dne přišla říct, že bohužel trpí rakovinou a už to opravdu nezvládá, trochu ho to zarazilo. „Řekla jsem, že je toho na mě moc a bude lepší, když si najde do práce někoho jiného. Na druhý den jsem čekala, že dostanu výpověď, ale stalo se něco naprosto nečekaného,“ uvedla žena podle webu Filantropikum během jednoho z rozhovorů. 

Venku na ženu čekalo auto 

Den poté, co společně měli tuto promluvu, šel vedoucí firmy Alex s kamerou za problémovou kuchařkou. Ona sama si už myslela, že ji jde vyhodit, a bude si tak muset začít hledat novou práci. To se ale nestalo – muž ji vzal ven před budovu, kde na ni čekalo nové auto. Záběry z celé události poté sdílel na svém youtubovém kanálu: 

Blízký přítel a bývalý šéf týmu Ferrari promluvil o Schumacherově nehodě na lyžích. Výsledkem je mrzutý, tvrdí

Ze záběrů je patrné, jak je žena nadšená a nechápe, co se zrovna stalo. Šéf si nejspíše vzal její situaci k srdci, a jelikož byla velmi šikovná, nechtěl ji vyhodit. Pořídil jí proto starší vůz, kterým nyní bude moci dojíždět podle vlastních možností, a nic ji nepřekvapí. Podmínkou byl samozřejmě slib, že už do práce nebude chodit pozdě. 

Článek Obávaný šéf firmy překvapil zaměstnankyni trpící rakovinou se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Ženu museli šestkrát resuscitovat

Celý život se u aktivní čtyřicátnice Tiny Hinesové z Phoenixu v americkém státě Arizona neprojevovaly žádné zdravotní potíže. Cvičila, zdravě jedla, bavila se s přáteli a starala se o početnou rodinu. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se jí mohlo něco stát. Podle webu Hitas se s manželem Brianem zrovna chystali na túru, když matka čtyř dětí zničehonic zkolabovala a začala fialovět. Vyděšený manžel jí dal umělé dýchání, provedl masáž srdce a zavolal záchranku.

Opakovaně se mu na chvíli podařilo ženu oživit, ale pak ji znovu ztratil. S odkazem na lékaře server uvedl, že doma zemřela čtyřikrát, než přijela zdravotnická pomoc, a pak ještě dvakrát v sanitce. Když se Hinesová probouzela k životu po šestém oživování, byla už 27 minut v klinické smrti. V nemocnici si rodina vyslechla děsivou zprávu, že není ani trochu jisté, zda žena přežije. Byla v umělém spánku a její život visel na vlásku.

Byl klinicky mrtvý. Prý už ví, jak peklo vypadá: „Už nikdy nebudu stejný jako dřív“

Popsala, co se dělo, když byla mrtvá

Ukázalo se, že utrpěla silný srdeční infarkt. Naštěstí se nakonec probrala. Hned začala energicky gestikulovat rukama, že potřebuje tužku a papír. Byla totiž zaintubovaná a nemohla mluvit. Téměř nečitelným písmem pak napsala tajemný vzkaz, který podle ní odkazuje na nebe. „Je to skutečné,“ stálo na kusu papíru. Blízcí se ptali, co tím myslí, a žena se slzami v očích ukázala na oblohu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Tina Hines (@itisreal.heaven)

Co se s vaším tělem stane bezprostředně po smrti

Později se matka čtyř dětí svěřila s podrobnostmi, ke kterým během 27 minut, kdy byla mrtvá, podle ní došlo. „Bylo to tak skutečné, barvy byly tak živé. Viděla jsem postavu, která stála před černými vraty, za nimiž zářilo jasné žluté světlo,“ cituje Hinesovou web DailyMail. Podle studie Michiganské univerzity z roku 2013 provedené na krysách dochází bezprostředně po náhlé zástavě srdce k nárůstu mozkové aktivity. Právě to může souviset s vizemi, jež popisují lidé, kteří přežili svou smrt.

Článek Matka tří dětí byla mrtvá 27 minut. Když se pak probrala, napsala na kus papíru tajemný vzkaz se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

V hlavní roli mrazák

Čtenářka Petra nám poslala tip od své blízké kamarádky, která nad touto nevýhodnou vlastností vyhrála. Petře se často stávalo, že si nové balení punčoch okamžitě zničila. Ráno ve spěchu nedávala pozor na ostré nehty či další zubaté okraje a téměř pokaždé si silonky protrhla. Vždy na místě, které bylo viditelné na první pohled. S tímto problémem se mimochodem svěřila své kamarádce.

Tehdy netušila, co jí kamarádka poradí. Nejprve nemohla uvěřit tomu, že by sdělený tip mohl opravdu fungovat. Kamarádka postup znovu detailně popsala: „Nejprve punčocháče namočíš čistou vodou. Potom je dáš do mrazáku asi na hodinu. Jakmile je vyndáš, počkáš chvíli, až uschnou, a oblékneš si je jako vždy. Když jsem to vyzkoušela poprvé, hned jsem poznala rozdíl.“

Skladování cibule

Pro ještě lepší účinek Petra zafixovala silonky vrstvou laku na vlasy. K postavě přilnuly hned lépe. Lak totiž zpevní jemnou strukturu punčocháčů a sníží pravděpodobnost toho, že by se mohly potrhat. Když už se však stane nějaká nehoda a silonky se přece jen potrhají, není hned nutné je vyhodit. Existuje totiž několik výhodných způsobů, jak je ještě využít v domácnosti.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Zaprvé se s nimi dají perfektně vyleštit skleněné povrchy. Na zrcadlech a oknech nezanechají žádné nevzhledné šmouhy. Dále jsou perfektní ke skladování cibule. Zelenině zajistí dostatečný přísun vzduchu, zůstane tak dlouho čerstvá. Kromě kuchyně a koupelny najdou své využití také při hledání malých věcí. Na trubici vysavače poslouží jako filtr.

Článek Existuje několik způsobů, jak zajistit vyšší odolnost punčoch. Kromě toho mají nebývalá využití se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Únos během spánku

Abbie tvrdí, že ji všichni muži na naší planetě již zklamali a nemá o ně zájem. A to i přes to, že žije v srdci samotného Londýna. Žena popsala únos následujícím způsobem. Zdůrazňuje, že vše proběhlo bez použití násilí. Po celou dobu prý ani jednou nepocítila strach. Únos proběhl přímo v jejím bytě. Podle svých slov byla unesena během spánku uprostřed noci.

Abbie se probudila zrovna v okamžiku, kdy ji mimozemšťané vtahovali zeleným paprskem do své vesmírné lodi. Kolem ní najednou stálo pět vysokých a hubených osob. Podle jejího popisu měli všichni zelený odstín pokožky. Schůzka s vesmírnými návštěvníky však netrvala příliš dlouho. Po dvaceti minutách se Abbie vrátila zpět do svého bytu. A to na základě svého rozhodnutí.

Láska k únosci

Bylo jí nabídnuto, aby s mimozemšťany žila už navždy. To však nechtěla. Vedlejší dějovou linku celého příběhu představuje nová láska. Jakmile se v mimozemské lodi podívala na jednoho z mimozemšťanů, okamžitě se mezi nimi podle jejích slov vytvořilo silné pouto. Abbie tvrdí, že se skutečně zamilovala do jednoho ze svých mimozemských únosců.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nyní dělá, co je v jejích silách, aby se se svým idolem setkala znovu. Její příběh se stal brzy virálním. Kontaktují ji všemožní zájemci o podrobnější informace o vesmírných návštěvnících. Abbie věří, že v jednom z mimozemšťanů našla svoji pravou spřízněnou duši. Zároveň vzkazuje ostatním ženám, že se nemusejí omezovat jen na partnery pocházející z naší planety. Svá slova sdělila všem médiím.

Článek Žena tvrdí, že byla unesena mimozemšťany. S jedním z nich má dokonce romantický vztah se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

V igelitové tašce byly statisíce korun

Do lahůdkářství, v němž pracuje, chodí pětašedesátiletá Diane Gordonová z amerického státu Michigan pěšky. Jednoho lednového dne panovalo obzvlášť mrazivé počasí, a tak se cestou zastavila na čerpací stanici. Chtěla se tam jen trochu ohřát. Než ale vešla do dveří, všimla si, že se na zemi povaluje igelitová taška, napsal web SantéPlus.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Když se podívala dovnitř, nemohla uvěřit vlastním očím. Taška byla naditá bankovkami. Celkem šlo o téměř 15 tisíc dolarů, což je zhruba 350 tisíc korun. Ženě by peníze přišly vhod, protože je v částečném důchodu a každý měsíc sotva vyjde. Navíc se jí porouchalo auto a jeho opravu si nemůže dovolit, proto chodí do práce pěšky.

Našla peněženku s velkým finančním obnosem, přese všechno se ji ale rozhodla vrátit majiteli. Dostalo se jí odměny

Peníze ztratili roztržití novomanželé

Přesto Gordonová hned věděla, co s igelitkou udělá. Okamžitě zavolala na policii a nález odevzdala. V tašce bylo i svatební přání a ukázalo se, že suma byla svatebním darem pro roztržité novomanžele, kteří svůj poklad zapomněli u pumpy. „Nestává se často, aby někdo našel velkou sumu peněz a odevzdal ji,“ cituje policistu Dana Kellera web People.

Bezdomovec našel na ulici téměř milion korun. Když celou částku vrátil majiteli, rázem se mu obrátil celý život vzhůru nohama

Zprávy o poctivosti nálezkyně se rychle začaly šířit. Manželka jednoho z policistů totiž příběh zveřejnila na sbírkové platformě, kam štědří lidé naposílali v přepočtu skoro 1,5 milionu korun. Díky tomu si invalidní důchodkyně může pořídit auto, aby do práce nemusela chodit pěšky. „Jsem ohromená, vždyť jsem přece neudělala nic zvláštního,“ reagovala zaskočená Gordonová. Až vůz bude mít, plánuje nabízet svezení svým spolupracovníkům, kteří to budou potřebovat.

Článek Na benzince žena našla igelitku s balíkem peněz. Odevzdala je a získala mnohem víc se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Žena točí populární videa

Stařenka, které je dnes úctyhodných 92 let, si našla zálibu v natáčení videí na sociální sítě. Prezentuje se zde jako veselá kopa, která si ze spousty věcí dělá srandu. Často v těchto videích však diváci mohou spatřit drzé a neurvalé chování doprovázené různými tanci. Žena má mnoho sledujících, které toto vystupování baví, a tak občas zachází i za pomyslné hranice toho, co je ještě korektní.

Stařence zemřel bývalý muž

Jednoho dne ke stařence dorazila zpráva, že zemřel její bývalý muž. Žena na nic nečekala a okolo této situace okamžitě začala vytvářet různá videa. V jednom z prvních záběrů se žena natočila s mobilním telefonem, kde říká, že ji mrzí, že už jí nikdy nemůže tento muž zavolat. Samo o sobě by tato zpráva nebyla tak nevhodná, kdyby se žena neposmívala. Nikdo však netušil, že toto je jen začátek daleko ostřejších výstupů.

Žena se připravila na pohřeb

V jednom z dalších videí začalo být chování ženy ještě o něco extravagantnější. Natáčela totiž, jak se líčí a obléká na smuteční obřad. Vyzývá však ve videu zemřelého, aby se na pohřeb připravil s ní. Ve chvíli, kdy si chystá oblečení, tak říká, že si nebude brát žádné extra oblečení a dávat si více make-upu, aby neukradla celou mužovu show. Výrazem show má samozřejmě na mysli smuteční rozloučení s jejím bývalým mužem.

iZdroj fotografie: Pixabay

Stařenka natáčela i na pohřbu

Dalším videozáznamem již byl samotný pohřeb muže. Na něm stařenka pózuje a říká, že se snažila, aby nevypadala až moc dobře, protože se jedná o pohřeb. Ve svém dalším videu již tančí na své verandě a říká, že si myslí, že svým natáčením a výstupy zkazila celý obřad. V tom měla žena pravdu, jelikož vzbudila pozornost pozůstalých, kteří její chování odsoudili. Spoustu lidí však toto video na internetu velice pobavilo.

Dcera muže se ohradila

Proti chování této populární stařenky se ohradila i dcera zemřelého. V jednom z několika dalších videí stařenka zveřejnila e-mail, jenž jí dorazil právě od mužovy dcery. V této zprávě dcera zmiňuje, že odsuzuje stařenčino chování. Také moc dobře věděla, že tento výstup stařenky nebyl první, i proto ve zprávě také napsala, že doufá v konec tohoto chování. Ženu zde dokonce obvinila z toho, že zabíjí pohřby.

@grandma_droniak

i think i slayed the funeral but rip bruce you were handsome

♬ original sound – heyy

Článek Stařenka sdílela na sociální síti video, které mělo lidi pobavit. Ne každý však reagoval tak, jak by tato žena čekala se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Hned se mu na ní něco nezdálo

Joey vezl jednu malou pizzu do řadového domku v menším městě a hned poté chtěl spěchat do vedlejší ulice. Byl čas oběda, a tak toho měl hodně, jako obvykle. Když zazvonil na zvonek vedle vchodových dveří, přišel mu otevřít muž středního věku. Za ním stála přikrčená mladá žena, která měla kolem oka modřinu, což se Joeymu okamžitě zdálo podezřelé.

Všiml si volání o pomoc

Nejdřív ho napadlo, že to je mužova přítelkyně, ale poté si všiml, že si ukázala na zraněné oko a ústy naznačila: „Pomoc, zavolejte policii!“ Hned mu bylo jasné, že se tu děje něco hrozného, ale nechtěl vzbudit žádné podezření. Sedl si proto zpět do své firemní dodávky a začal přemýšlet, jak bude dál postupovat. Dostal totiž opravdový strach, že muž ženě ublíží.

Poradil se s policií

Nakonec kontaktoval místní policejní služebnu a tam mu poradili, aby se vzdálil s tím, že situaci přijedou vyřešit. Když strážníci přijeli na místo, všimli si podezřelého muže vykukujícího z okna. Jakmile přišli ke vchodovým dveřím, muž zabránil zraněné ženě opustit dům. Ta začala křičet o pomoc, aby si jí dvojice strážníků všimla co nejrychleji.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Je za tím hrozivý příběh

Nakonec jej ještě ve dveřích zatkli a začali zjišťovat, co se v domě odehrávalo. Ukázalo se, že Joey ženě zachránil život. Ten podezřelý muž, Dean Hoffman, byl ženin expřítel a do jejího domu se vloupal, aby jí ublížil. Nedokázal unést jejich rozchod a chtěl se jí pomstít, proto ji zde uvěznil. Ona policistům s pláčem děkovala a řekla jim, že se bála, že toho dne zemře. Někdy stačí nepřehlédnout malý detail a může se stát tak významná věc. Joey sám řekl, že bude navždy vděčný za to, že nespěchal pryč a že si ženy všimnul.

Článek Muž rozvážející pizzu zachránil život mladé ženě. Volala o pomoc a on sebral odvahu k akci se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dokázal vše obrátit proti ní

Paní Milada K. nedávno oslavila třiasedmdesáté narozeniny. Téměř celý život strávila po boku svého manžela, do kterého byla bláznivě zamilovaná. Právě kvůli tomu ze začátku přehlížela jeho nedokonalosti, kterých ale postupem času začalo přibývat. Jakmile se jí podařilo sundat růžové brýle, bylo již příliš pozdě na to, změnit dosavadní život a uniknout ze spárů vychytralého manipulátora.

Olga začala kvůli manželovi chodit do posilovny a tvrdě zapracovala na své postavě. Po půl roce ji opustil a vzal si starší a obézní ženu

iZdroj fotografie: Freepik

„Život s manželem Petrem byl ze začátku jako procházka růžovou zahradou. Neustále mi lichotil, chtěl veškerý čas trávit jen se mnou,“ vzpomíná v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Milada. Bohužel si však neuvědomila, jak šikovně ji manžel připravuje o všechny přátele i celou rodinu. „Sice nepřímo, ale jakýmsi svým způsobem mi zakazoval kamkoli bez něj chodit. Vždy to udělal tak, aby to vypadalo, že jsem se tak vlastně rozhodla sama,“ píše dále čtenářka.

Odstřihl ji od přátel i rodiny

A tak vše podnikali jen spolu. Když se jim narodily děti, začalo peklo. „Petr mi s ničím nepomáhal, pořád tvrdil, že péče o domácnost a děti je pouze ženská práce. Dokonce mi i zakazoval chodit ven s ostatními maminkami, abych si náhodou neudělala přátele. Zároveň mě i šikovně odstřihnul od mojí rodiny,“ popisuje manželovo chování paní Milada. Když jejich děti odrostly a odstěhovaly se pryč, chtěla si užívat života, cestovat, ale i to jí manžel zakázal. Proč by to dělala, když mohou být zase spolu sami doma.

Jak se chová skutečný muž? Držte se takového, který na svém seznamu nemá ponižování a manipulaci

iZdroj fotografie: iStock

„Před pár měsíci manžel zemřel a já si uvědomila, jak hloupá jsem byla. Teď nemám nic, přišla jsem o přátele i vlastní rodinu,“ zoufá si čtenářka. Děti se odstěhovaly na druhý konec světa, a tak zůstala prakticky sama. „Pokud se k vám muž chová tak jako ten můj, berte nohy na ramena a utíkejte zavčasu. Jinak dopadnete jako já, samy, bez ničeho a nikoho,“ varuje v dopise paní Milada. A pokud si nejste jistí, že po vašem boku stojí manipulátor, můžete si to ověřit podle devíti znaků, které jsme na DámskémDeníku již zveřejňovali.

Článek Milada (73): „Zahodila jsem svůj život kvůli manželovi. Teď nemám nic a zůstala jsem úplně sama. Byla jsem hloupá“ se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Rozhodla se pro změnu

Jeden nevyžádaný a hrubý názor obdržela také Jen. Vyslechla si jej před pěti lety, a to konkrétně od svého bývalého přítele. V té době si už tak procházela těžkým životním obdobím. Slova snad nejbližšího člověka v jejím životě ji hluboce ranila. Rozhodla se pro změnu. A ne kvůli bývalému partnerovi. Kvůli sobě a svým pocitům. Kvůli lidem, kteří nevěřili, že něco takového dokáže.

S notnou dávkou odhodlání a několika obětmi zcela změnila svůj život. Její příběh inspiruje ostatní ženy, které si ve svém soukromém životě prošly podobnými situacemi a z nich pramenícími pocity. Nemilá slova a poznámky bývalého partnera ji poháněly stále dál. Rozhodla se, že se nevzdá. Její první krůčky vedly k pohybovým aktivitám a změně jídelníčku.

Soutěže krásy

Nejprve začala se zdravějšími návyky souvisejícími se zdravým životním stylem. S ničím nespěchala a ke všemu přicházela postupně. Velkou roli v jejím životě teď hraje fyzická aktivita. Zpočátku cvičila pár dní v týdnu, aktuálně navýšila počet tréninků na pět týdně. Věnuje se silovému cvičení doma i v posilovně, ale také venkovním aktivitám jako cyklistice.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jen Atkin (@jenatkinmusic)

Naučila se jíst pravidelně a vyváženě. Co nejvíce nezpracovaných potravin. Jen se ze svých sto osmdesáti kilo dostala na padesát šest. V roce 2020 zkusila své štěstí v soutěži krásy. Stala se miss Velké Británie právě v tomto roce. Stále si stojí za svými slovy, která říkají, že se správnou motivací jste schopni dosáhnout čehokoli. V jejím případě to byla možná i touha po pomstě.

Článek Přítel se s ní rozešel kvůli její váze. Dnes vyhrává soutěže krásy a dodává sebevědomí ostatním ženám se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Každý den musí brát 230 léků

Do svých šestadvaceti let byla Rachel Ingramová z britského Ashfordu naprosto zdravá. Poslední roky ale přežívá v obrovských bolestech. Kdyby nebrala 230 léků denně, včetně antibiotik, nepřežila by. Její noční můra začala, když porodila své druhé dítě. „Do té doby byl život nádherný! Byla jsem mladá maminka, znovu těhotná, zamilovaná do svého partnera a našeho malého syna Harveyho,“ cituje ženu server Mirror.

Well done Rachel for raising awareness of Fowlers Syndrome! https://t.co/uMGjQ5UHlT https://t.co/uMGjQ5UHlT

— Bladder Health UK (@BladderHealthUK) May 5, 2018

Všechno se změnilo, když nastal čas porodu. Kontrakce samy od sebe ustaly, takže porodníci nakonec provedli akutní císařský řez. Holčička se narodila zdravá. Její matka na tom byla zdánlivě také dobře. Od porodu ale začala mít problémy s močením. „Měla jsem neustále močové infekce, velké bolesti v podbřišku a skoro jsem necítila, kdy je můj močový měchýř plný,“ upřesnila matka dvou dětí. Při jednom incidentu měla tak silné bolesti, že skončila na pohotovosti.

Na lékaře čekala extrémně náročná operace. To, co před ní udělali, obletělo celý svět

Manželovi řekla, ať si najde normální ženu

Do nemocnice ji odvezla její matka. „Dvě hodiny jsem seděla na záchodě a křičela bolestí, když jsem se snažila vyčůrat,“ vysvětlila Rachel webu Filantropikum. Navíc se jí zvětšilo břicho, jako by byla v šestém měsíci těhotenství. Jenže lékaři jí řekli, že má jen infekci močových cest. „Svíjela jsem se v bolestech a moje matka trvala na tom, aby mě pořádně vyšetřili. Pak s hrůzou zjistili, že mám v močovém měchýři více než dva litry tekutiny,“ uvedla. Ještě ten den podstoupila v jiné nemocnici operaci.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ani přes krutou nemoc ji nepřestal milovat: Muž pro svou ženu trpící demencí udělal nádherné gesto

O pět let později stále nemůže močit, má přetrvávající infekce, extrémně bolestivé křeče a neustálé bolesti břicha. Už dvakrát prodělala sepsi. Nemůže močit jako normální člověk, nosí katetr napojený na hadičku vycházející z břicha. Fowlerův syndrom jí také způsobuje ledvinové kameny a nejednou už bolestí omdlela. „Manželovi jsem mnohokrát řekla, aby mě opustil, protože mu bude lépe s někým jiným,“ přiznává Rachel, kterou tíží, že kvůli nemoci opustila práci a nemůže se starat o děti a domácnost. Zoufalá žena doufá, že jí konečně přinese úlevu další operace, na kterou čeká.

Článek Už 5 let se nevyčůrala! Její život je peklo. „Prosila jsem manžela, aby mě opustil“ se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Stačilo málo a udeřil by do ní blesk

Bylo to ráno jako jakékoli jiné, když se Natalie Stevensová vydala venčit svého psa na pláž na ostrově Jersey, který je součástí Normanských ostrovů. Zaznamenala, že se v dálce blíží bouřka. Zdálo se ale, že je dostatečně daleko na to, aby se stihla pohodlně vrátit domů. Najednou ale na hlavě pocítila zvláštní brnění. Zjistila, že se jí poněkud kuriózně naježily vlasy. „Nevěděla jsem, co to je, myslela jsem si, že to má co dělat se statickou elektřinou a možná tlakem,“ svěřila se webu BBC.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Expressen (@expressen)

Celé jí to přišlo podivné, a tak se žena vyfotila a snímek sdílela na sociálních sítích. „Moje vlasy! Při procházce se psem v La Rocque kolem 7:30 jsem pocítila velmi zvláštní mravenčení na hlavě a vlasy se mi staticky nabily a zůstaly tak asi 10-15 minut. Slyšela jsem hřmění ze směru od francouzského pobřeží,“ napsala Stevensová na Facebooku. Ani na vteřinu ji nenapadlo, že je ve smrtelném ohrožení. Ještě chvíli venčila psa a pak se vrátila domů.

Majitelka statku zachytila na video, jak blesk udeřil přímo do výběhu koní. Naštěstí zvířata stihla těsně před tím odvést

Pejskařka měla obrovské štěstí

Naježené vlasy nabité statickou elektřinou jsou ve skutečnosti varovným znamením blížícího se úderu blesku, napsal server Mirror. To se Stevensová dozvěděla už z prvních reakcí na její fotografii na Facebooku. Podle odborníků by v takovém případě měl člověk okamžitě vyhledat úkryt a odstranit z těla všechny kovové předměty. Pokud není možné se schovat, měl by se alespoň přikrčit, ale rozhodně si nelehat na zem. Mokrá půda je totiž dobrým vodičem elektřiny.

iZdroj fotografie: Freepik

Chlapeček náhle začal hořet: Rodiče varují před nebezpečím, které má doma každý

Podle Johdi Stockové z jerseyské meteorologické stanice chybělo jen velmi málo a Stevensovou mohl zasáhnout blesk. „Její kladně nabité vlasy se postavily a směřovaly nahoru k záporně nabitému mraku. Naštěstí nedošlo ke spojení, měla opravdu velké štěstí,“ cituje meteoroložku televize BBC s tím, že existuje víc varovných příznaků toho, že hrozí zasažení bleskem. Vedle vstávání vlasů na hlavě je to také brnění kůže, mírné vibrace nebo bzučení kovových předmětů.

Článek Při venčení psa jí zničehonic začaly vstávat vlasy na hlavě. Až později zjistila, že je ve velkém nebezpečí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Mnohomužství je pro lidstvo výhodné

Ve většině států světa dokonce i právní normy počítají s tím, že je normální a legální mít současně jen jednoho manžela. Existují ale i země, kde je obvyklé mít více manželek a dokonce i více manželů. Přestože mnohoženství je mnohem rozšířenější než mnohomužství, existuje podle vědců z Kalifornské univerzity v Davisu předpoklad, že druhá z variant manželství je pro lidstvo pravděpodobně výhodnější.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Vědci sbírali dvacet let údaje v jedné západotanzánské vesnici v údolí Rukwa a přišli s pozoruhodnou studií. Podle nich je dobře známo, že muži mají reprodukční prospěch z toho, že mají více manželek. Jaké důvody by měly mít v opačném případě ženy, však nebylo zřejmé. Výzkum se proto zaměřil právě na to a zjistil, že i pro ženy je prospěšné, když mají více manželů. Mohou se tak snadněji bránit ekonomickým a sociálním krizím.

Dámy a pánové, ženy jsou šťastnější s méně atraktivními muži, ukazuje studie. Čím to je?

Vícenásobné manželství je moudrá strategie

Ženy v takových svazcích rodí více dětí a efektivněji se jim daří udržet potomky naživu. Dobře je totiž zaopatřily. Bonusem je i to, že s jejich výchovou ženě pomáhají všichni manželé. „Naše práce naznačuje, že vícenásobné manželství může být pro ženy moudrou strategií tam, kde jsou těžké životní potřeby a kde se ekonomická produktivita a zdravotní stav mužů může v průběhu života radikálně měnit kvůli náročným podmínkám prostředí,“ uvádí ve studii antropoložka Monique Borgerhoff Mulderová.

La polyandrie, vous connaissez ?
En Afrique du Sud, les hommes sont légalement autorisés à avoir plusieurs femmes, mais les femmes ne peuvent pas avoir plusieurs maris. Cette injustice fait l’objet d’une proposition de loi… qui dérange pas mal de monde 😑#Quotidien pic.twitter.com/4WnHfAozib

— Quotidien (@Qofficiel) June 8, 2021

Život Báry nabral po sňatku s muslimem nečekaný obrat: „Manžel může mít více manželek,“ odhaluje detaily svého života

Polyandrie je legální v některých afrických, asijských a jihoamerických zemích. Nejvíce takových rodin je v Indii mezi Pandávci. Web DailyMail například informoval o mladé ženě z jedné severoindické vesnice, která se vdala za pět bratrů svého prvního manžela. Každou noc tráví s jiným ze svých manželů a ani neví, který z nich je otcem jejího syna. „Zpočátku to bylo trochu trapné, ale nemám mezi svými manžely žádné preference,“ svěřila se.

Článek Aby byla žena šťastná, měla by mít dva manžele, říká studie. Navíc to má pozitivní vliv i na děti se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Manžel o ni ztratil zájem

Paní Anežka J. se vdávala již na vysoké škole. Vzala si svou první a jedinou lásku, kterou byl Petr. Ten pocházel z bohaté rodiny, takže si svou budoucí ženu rychle omotal kolem prstu nejen svou galantností a přitažlivostí, ale také drahými dárky a rozmazlováním. Po studiích si koupili dům, Petr skvěle vydělával, a tak se jeho manželka mohla věnovat jen tomu, co ji bavilo, tedy nehtové modeláži.

Rodinný život páru funguje skvěle. Podle manželky je důvodem fungujícího vztahu milenec

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nechala se zaměstnat v místním salónu, který patřil podnikavému a šarmantnímu muži, kterého ale nikdy nebrala jako sexuální objekt. Byla věrná svému manželovi, s nímž měla úžasný vztah. „Po letech jsem ale začala cítit, že jiskra totálně uhasla. Petr se o mě nezajímal, pořád pracoval a jeho projevy citů by se daly přirovnat ke kusu šutru,“ svěřuje se v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Anežka. Na nevěru by nepomyslela, ovšem jedna z klientek jí ji vyloženě poradila. Prý tak bude jistě šťastnější.

Svého rozhodnutí nelituje

„Nemáme ani děti, tak jak bychom si je asi udělali, když se mnou Petr nechtěl ani spát,“ píše dále čtenářka. A tak jednoho večera souhlasila s pozváním na skleničku, které jí šéf nabídl. Slovo dalo slovo, alkohol udělal své a žena se probudila nahá v jeho posteli. „Byla to nejlepší noc mého života. Tu vášeň, blízkost a vzrušení jsem potřebovala, to mi chybělo,“ rozplývá se paní Anežka. Od té doby udržuje se šéfem milenecký vztah, chodí domů z práce pozdě, ale jejího manžela to vůbec nezajímá.

Vdaná žena vedla vztah s milencem 10 let. Její manžel neměl ani zdání, že s nimi celou tu dobu bydlí v jednom domě

iZdroj fotografie: Freepik

„Nelituji ani jediného polibku. Konečně se cítím zase jako žena. Petr si za mou nevěru může sám,“ hájí své počínání čtenářka, která si je jistá, že na její druhou tvář manžel nikdy nepřijde. „Nevím, co bude dál, ale nechci muže opustit hlavně kvůli financím,“ svěřuje se dále žena. Kdo ví, zda by Petr manželčinu nevěru překousl, v tomto ohledu jsou totiž pánové ješitní. Na DámskémDeníku jsme již zveřejňovali zpověď ženy, které její manžel dělá kvůli minulosti ze života peklo.

Článek „Ano, podvedla jsem svého manžela. Ale necítím ani trochu viny,“ píše Anežka (34). Podle ní si za to může sám se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Je stále svobodná a nehodlá to měnit

Dr. Bella DePaulo patří mezi nejpřednější americké myslitelky a spisovatelky. Tato velmi vzdělaná dáma vystudovala Vassar College, kde získala bakalářský titul. Zároveň se pyšní doktorátem z Harvardské univerzity. Jak je zmíněno na webu BellaDePaulo, stala se profesorkou psychologie na univerzitě ve Virginii, poté přesídlila do Kalifornie, kde působí na Katedře psychologie a mozkových věd tamější univerzity.

„Spletla jsem si osamělost s láskou. Zbytečně jsem se zapletla do manželství,“ říká nešťastná žena

iZdroj fotografie: Depositphotos

Tato sociální psycholožka a autorka několika knih přednáší po celém světě. Jedna z jejích přednášek na TEDx s názvem „Co vám nikdo neřekl o svobodných lidech“ byla dle webu PsychologyToday zhlédnuta více než milionkrát. Bella zpochybňuje stereotypy svobodných lidí a vysvětluje, proč jsou tito jedinci šťastní a vzkvétají. Sama je totiž ve svých téměř sedmdesáti letech stále svobodná a nikdy v jejím životě tomu nebylo jinak.

Svobodní lidé mohou být také šťastní

V rozhovoru zveřejněném na Instagramu Bella uvedla, že jí lidé často nevěří, když říká, že je jako svobodná šťastná. Většina lidí totiž vnímá život bez partnera jako problém, který je třeba vyřešit. Obvykle se tak setkává s nepochopením svého stylu života, lidé ji považují za divnou, i když dle ní jí ve skutečnosti vlastně závidí. Nebo se ji snaží podpořit a dodat jí naději, že i v takovém věku může ještě potkat životní lásku.

Život v ústraní: „Je mi 35 let a jsem stále panna, představa jakéhokoli kontaktu se mi příčí,“ popisuje životní trable žena

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený JILL STARK (@jillstark__)

Ona ale nikoho po svém boku mít nechce. Dle jejího názoru je manželství přeceňované a člověk může být spokojený i bez partnera. Bella si je tedy naprosto jistá, že navždy zůstane svobodnou ženou, muže totiž nijak nevyhledává, je takto šťastná a rozhodně to nechce měnit. Kvůli traumatu z dětství nechce žádný kontakt s mužem paní Lucie, jejíž příběh jsme na DámskémDeníku již zveřejňovali.

Článek Je jí skoro 70 let a nikdy neměla partnera: „Lidé na mě koukají jako na divnou. Přitom mi tajně závidí,“ směje se žena se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nemoc se vrátila a udeřila ještě víc

Poprvé si vyslechla zdrcující diagnózu během prvního těhotenství. Našla si bulku v levém prsu a lékařská vyšetření odhalila, že jde o rakovinu. Jakmile Roisin porodila dcerku Ivy, musela bezodkladně podstoupit mastektomii a následně intenzivní chemoterapii. „Bylo to nejzoufalejší období mého života. Měla jsem zlomené srdce. Stále dokola jsem si opakovala, že nemůžu opustit Ivy,“ svěřila se zoufalá žena se svými tehdejšími pocity webu Fakt.

19letý mladík umírající na rakovinu si přál před smrtí vidět Alpy. Zemřel pouhé 2 týdny po splnění svého posledního přání

Léčba se zdála být úspěšná. Jenže po čtyřech letech začala najednou Roisin pociťovat bolesti v pažích a na hrudníku. Vyhledala lékaře a ukázalo se, že nejhorší noční můra neskončila. Rakovina se vrátila a zaútočila s ještě větší silou. Nádory se rozšířily po celém těle a podle onkologů je nelze odstranit. Roisin se dozvěděla, že jí zbývají jen tři roky života. Když se vzpamatovala ze šoku, udělala něco neobvyklého. Sestavila si seznam toho, co by chtěla stihnout udělat, než zemře.

Klíčovým přáním na seznamu byla adopce

Dvaačtyřicetiletá matka začala postupně svoje plány realizovat. „Podařilo se mi odškrtnout už tolik věcí, že si ani nemohu na všechno vzpomenout. Podařilo se mi napsat knížku pro děti, pomohla jsem založit charitativní organizaci pro boj s rakovinou, prošla jsem Alpy nebo jsem podnikla cestu do jižní Francie,“ cituje Roisin server DailyMail s tím, že největším z jejích přání byla adopce. V procesu osvojení dítěte byla s manželem už v době, kdy znovu onemocněla. Tehdy jí to lékaři zakázali.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Roisìn Pelan (@roisinppelan)

Jenže od té doby podstoupila operaci, chemoterapii a radioterapii. „Udělala jsem všechno, co jsem mohla, abych si upevnila zdraví,“ vysvětluje Roisin. Nakonec dostala od lékařů zelenou a s manželem adoptovali šestiměsíčního chlapečka Billa. Od chvíle, kdy si vyslechla, že jí zbývají jen tři roky života, uplynulo už 6 let. „Mám toho ještě hodně před sebou. Chci projet obytným vozem Nový Zéland nebo navštívit koncert Oasis. Jednou bych se chtěla ohlédnout a říct si, že jsem měla skvělý život,“ dodala odhodlaná Roisin.

Článek Lékaři jí sdělili, že má rakovinu prsu a zbývají jí už jen 3 roky života. Udělala si proto seznam zážitků a začala si plnit své sny se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Rodiče jí od dětství všechno zakazovali

Rodiče své děti velmi často zbytečně až příliš chrání a v útlém věku jim zakazují mnoho věcí. Dělají to v dobré víře, protože mají o svého potomka strach. Někdy to ale přehánějí, což může být v konečném důsledku kontraproduktivní. „Od dětství mě rodiče drželi zkrátka a spoustu věcí jsem měla zakázaných. Jako malá jsem to až tak nevnímala, ale v pubertě už ano,“ říká paní Jitka.

Je mu skoro 40 let, ale stále žije u rodičů. „Ani nechci, aby šel pryč. Už jsme si na sebe takhle zvykli,“ komentuje situaci matka

Zatímco její vrstevníci se po škole scházeli a jen tak se poflakovali, sportovali nebo šli do kina, ona musela být doma a učit se. „Kamarádky chodily na večírky, poznávaly nové lidi a zažívaly první lásky a já nikam nesměla. Z úcty k rodičům jsem jejich zákaz nikdy neporušila a neutekla tajně z domova. Prostě jsme tak nebyla vychovaná,“ vysvětluje čtenářka. Kvůli přespříliš starostlivým rodičům nikdy neměla přítele ani kamarády.

Nedokáže přísným rodičům vzdorovat

A s přibývajícím věkem se problém zhoršoval. „Ani když jsem skončila školu a začala pracovat, se nic nezměnilo. Každé pozvání na večírek nebo rande jsem odmítla, protože si rodiče mysleli, že jsem na to ještě mladá a mohlo by se mi to vymstít,“ svěřila se paní Jitka s tím, že osamělost ji velmi sžírala, ale rodičům nedokázala vzdorovat ani ve 20 letech. Záviděla spolužákům, kteří se odstěhovali do velkých měst nebo odešli pracovat do zahraničí.

iZdroj fotografie: iStock

Zatímco jim leží svět u nohou, čtenářka dala na rady rodičů, že jí nikde jinde nebude tak dobře, jako v rodném domě. Paní Jitka brzy oslaví třicáté narozeniny a její sebevědomí je na nule. „Život mi utíká mezi prsty. Nikdy jsem neměla přítele, kamarády, nikdy jsem nebyla ani na zábavě, nepila alkohol, nikdy jsem nebyla na dovolené a pořád bydlím na vesnici u rodičů. Nemůžu se ani přestěhovat, protože bych prý nezvládla platit výdaje. Nenávidím rodiče za to, co mi udělali,“ uzavřela svůj příběh paní Jitka.

Článek „Je mi skoro 30 let a v životě jsem nic nezažila,“ píše Jitka. Obviňuje z toho své rodiče, kteří mají kontroverzní výchovu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Způsob žádosti je důležitý

Když se chystáte požádat o ruku, jedná se ve většině případů o promyšlený krok. Volit můžete tradiční způsoby, kdy se vytasíte s prstenem při romantické večeři ve dvou, při pikniku či na místě svého prvního setkání, jak doporučuje web Eppi. „Můj dneska už manžel mě požádal na oslavě mých 30. narozenin, tedy před rodinou a přáteli. Byla to krásná chvíle a já neudržela slzy, stejně jako většina ostatních přítomných žen,“ vzpomíná paní Jaruška M. ze Znojma.

Pokud ovšem holdujete nevšedním zážitkům, i v tomto případě můžete zvolit bláznivinu. Můžete vytvořit krátké vystoupení, pěvecké či taneční, sám či s kamarády a svou milou opravdu překvapit. Nabízí se také vytvoření billboardu či žádost před velkou spoustou neznámých lidí, například v kině, na koncertě či v divadle, jak radí web Marianne. Stále častěji ale i ženy žádají své partnery o ruku, jako tomu bylo i v tomto případě.

Když poklekne žena

Sukmin Garca nemá ráda stereotypy a ráda svého partnera překvapuje. Shiraz Brar rozhodně nečekal, že ho jeho přítelkyně požádá o ruku, nicméně s radostí nabídku přijal. Tato neobvyklá žádost se stala virální záležitostí a rozhodně se setkala s rozporuplnými názory. Spousta komentujících nesouhlasí s tím, že by žena měla žádat o ruku, a považuje to za trapné. Sukmin a Shiraz na to ale mají svůj názor. Shiraz obdivuje svou nyní už ženu právě proto, jak je silná a snaží se o rovnoprávnost ve vztahu. Genderové otázky pro ně nejsou tabu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený 𝚂𝚒𝚖𝚙𝚕𝚢 𝚂𝚠𝚎𝚎𝚝 𝙿𝚑𝚘𝚝𝚘𝚐𝚛𝚊𝚙𝚑𝚢 ♡ Team of Luxury Photographers & Video (@nomo.simplysweetphotography)

Svatba se konala loňské léto a nutno podotknout, že Sukmin i Shiraz tvoří vskutku nádherný pár. O překvapení nemusí být nouze ani při samotném obřadu. Nečekané hosty pozval ženich, aby překvapil svou nevěstu, jak DámskýDeník psal.

Článek Na ženu, která poklekla a požádala svého přítele o ruku, se snesla vlna nenávisti: „To je to nejtrapnější, co jsem kdy viděl,“ píší lidé se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Na dávkách si neoprávněně přišla na miliony korun

Bondová žije ve městě Stanley ve skotském hrabství Perthshire. Tvrdí, že jí lékaři diagnostikovali roztroušenou sklerózu už v roce 2004. O pár let později se pokusila na svém stavu vydělat. Začala tvrdit úřadům, že v důsledku nemoci sotva zvládne stát a udělat pár kroků, uvedla televize BBC. Argumentovala i tím, že občas dokonce ani není schopná vstát z postele.

Dívka předstírající hluchoněmou ve vlaku vybrala pod lživou záminkou tisíce korun. Pozor na podvodníky

Příslušné instituce Bondové uvěřily a vyměřily jí pravidelné dávky. V letech 2009 až 2018 dostala od státu podporu v celkové výši přesahující 67 tisíc liber, což jsou zhruba dva miliony korun. Podezření, že něco nemusí být v pořádku, se objevilo až v roce 2017. Kontroloři se vypravili k domu údajně téměř nemohoucí ženy a natočili ji, jak v okolí bydliště běhá. Zdolala úctyhodnou trasu 5 kilometrů.

Soud ženu nekompromisně poslal za mříže

V dalších deseti dnech ji kontroloři načapali a vyfotili při běhání ještě několikrát a podle webu DailyMail překonala vzdálenost 5 kilometrů dokonce za obdivuhodných 27 minut. Byrokratická mašinérie se dala do pohybu a Bondová nedávno skončila před soudem. Hájila se tvrzením, že záběry byly pořízené v době, kdy se její stav krátkodobě zlepšil. Tehdy prý běhala až čtyřikrát týdně.

iZdroj fotografie: Pexels

U soudu obviněné podle britských médií paradoxně moc nepomohla ani její osmašedesátiletá matka Elizabeth Bondová. Vypověděla totiž bezelstně, že dcera bojovala s nemocí pohybem a často prý běhala do zaměstnání, kde se snažila svou nemoc skrývat, uvedl web TheCourier. Soud v kauze zneužití dávek nakonec rozhodl poměrně tvrdě. Vyměřil totiž Bondové trest dvou let vězení za podvod a také jí přikázal všechny peníze vrátit.

Článek Tvrdila, že už 10 let skoro nemůže chodit, ve skutečnosti ale běhala 5 km denně. Podvodem si přišla na 2 miliony korun se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Začalo to natáčením “běžných“ videí pro dospělé

Šestatřicetiletá žena utrpěla před sedmi lety vážné zranění, když vystupovala z taxíku. Zlomila si obě nohy, které jí byly následně zasádrovány. Kvůli tomu nemohla nastoupit do nového zaměstnání, které mělo začít za několik dní, a zaměstnavatel jí tak zrušil smlouvu. V tu chvíli ale rozhodně netušila, že jí toto zranění po nějaké době vydělá spoustu peněz.

Když přišla pandemie koronaviru, Britka nemohla sehnat práci, proto přemýšlela, jakým způsobem by si mohla vydělat na živobytí. Poté dostala nápad, využila svého vzhledu a začala natáčet lechtivá videa pro dospělé, jak zmiňuje i web DailyMail, na známé internetové platformě. Zprvu se jednalo o relativně běžné nahrávky, ovšem poté ji někteří ze sledujících požádali, aby jim natočila video, na němž bude mít sádru. Řekla si, že již zasádrovaná byla, tak proč to nezkusit.

Zvláštní fetiš ostatních jí vynáší obrovské peníze

Díky tomuto fetiši ostatních uživatelů si žena přijde na 150 tisíc korun měsíčně, což je v ČR opravdu nadprůměrný plat. „Je to docela těžké a je to noční můra, dostat se z toho, ale jsou to tak dobré peníze. Dokonce mám berle, které se teď hodí k tomu vzhledu, je to opravdu ujeté,“ cituje ženina slova web Metro. Odlitky sádry z Paříže používá nejen na nohy, ale také na ruce a krk. Přání jejích zákazníků jsou různá, někdy velmi zvláštní.

iZdroj fotografie: Depositphotos

V dnešní moderní internetové době se fenomén různých stránek pro dospělé stále rozšiřuje a využívá jich více a více uživatelů. A někteří z nich jsou ochotni zaplatit nemalé částky, jen aby své tužby uspokojili. Není tedy divu, že si výše zmíněná Britka vydělává tak slušné peníze. Vždy se však nemusí jednat vyloženě o sex. Na DámskémDeníku jsme již psali o ženě, která si svou živnost založila na zcela jiném fyzickém kontaktu.

Článek Měsíčně vydělává stovky tisíc korun tím, že předstírá, že má zlomené nohy. „Je to náročné, ale za ty peníze mi to stojí,“ říká žena se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Kadeřník byl zbytečně drahý luxus

Paní Vlasta byla odmala vedená k tomu, aby znala hodnotu peněz. Její babička i maminka nebyly celý život u kadeřnice nebo na kosmetice. Nebylo to v rodině prostě zvykem. Ženy si upravovaly vlasy samy nebo navzájem. „Barvila jsem mámě hlavu až do její smrti. Kadeřník pro nás byl zbytečně drahý výdaj a manikúru si přece každý dokáže udělat sám. Kosmetika nebo masáž bylo vyložené rozhazování peněz,“ napsala nám čtenářka do redakce.

U kadeřnice byla poprvé a na dlouhé roky naposledy až ve svatební den. „Chtěla jsem vypadat výjimečně. Nakonec to nebylo takové, jaké jsem si představovala. Měla jsem sice hezký účes s drdůlkem, ale pohromadě ho drželo asi 20 sponek, což nebylo komfortní, a navíc se pak špatně vyndávaly,“ vzpomíná paní Vlasta. Pak začala nosit kratší sportovní střih, který se během desítek let v podstatě nezměnil.

Stejně stará kolegyně mi otevřela oči

Na rozdíl od paní Vlasty si však její dospívající dcery zkrášlovací procedury mohly užívat. „Přestože jsme se s manželem snažili šetřit a nerozhazovat za zbytečnosti, dětem jsme nic neupírali. Holky chodily ke kadeřnici a nechaly si upravovat nehty. Vypadaly jako princezničky a já jako šedá myš. Ale nevadilo mi to, dokud k nám do práce nenastoupila kolegyně,“ svěřila se čtenářka.

iZdroj fotografie: iStock

Spolupracovnice byla stejně stará jako paní Vlasta, ale vypadala minimálně o deset let mladší. „Překvapilo mě, že jsme vrstevnice. Bylo vidět, že na sobě nešetří. Když jsem jí řekla, že jsem nikdy nebyla v salonu, hned mě tam vzala. Byla jsem ohromená. Vypadala jsem jako nový člověk a cítila jsem se nádherně,“ popisuje čtenářka s tím, že její obavy, zda takové výdaje manžel zkousne, se nakonec ukázaly jako zbytečné. „Až v 59 letech konečně začínám žít,“ dodala.

Článek „Až ve svých 59 letech konečně začínám žít,“ píše Vlasta. Donedávna musela fungovat podle druhých se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dekádu cestuje sama po světě

Od dětství Emily snila o tom, že svůj život zasvětí poznávání nových věcí, zemí, jídla, kultur nebo třeba tradic. „Vždycky mě bavily cestopisné dokumenty a doufala jsem, že až budu dospělá, projezdím svět křížem krážem. Teď si plním své sny a jsem šťastná,“ uvedla s tím, že už navštívila několik afrických, asijských a evropských zemí, byla v Austrálii i v Severní a Jižní Americe.

81leté kamarádky si splnily svůj celoživotní sen –⁠ cestu kolem světa za 80 dní: „Milujeme cestování, zdraví nám slouží,“ říkají

Po světě cestuje už deset let a výhradně sama.  „Nepotřebuji k tomu žádného parťáka. Spousta lidí tohle nechápe. Mně ale prostě vyhovuje dělat si věci tak, jak chci já. Proč bych se měla někomu přizpůsobovat, když prostě nemusím,“ vypráví Emily s tím, že totéž platí i pro její soukromý život. Rodiče i kamarádi o ni sice mají strach, když vyráží do rizikovějších lokalit, ale důvěřují jejímu úsudku.

Lidé nechápou, že nemá děti a muže

O nových poznatcích a zážitcích, které na cestách načerpá, informuje Emily na sociálních sítích. Většinou její fotografie a příspěvky lidé přijímají s nadšením. „Nedávno se do mě ale nevybíravě pustili cizí lidé kvůli něčemu, do čeho jim nic není. Už jsem si zvykla na to, že spousta známých nechápe, proč nejsem v 37 letech vdaná a nemám děti. Ale že mě za to odsoudí internet, jsem nečekala. Dost to se mnou zamávalo,“ svěřila se čtenářka.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Vysvětlila rovněž, že nejde o to, že by se vdát a mít děti nechtěla, ale prostě je šťastná a spokojená se svým současným životem. „Proč bych ho tedy měla měnit? Protože si lidé myslí, že když nemám děti, jsem divná a sobecká? To ani omylem, nejsou už naštěstí padesátá léta. Stejně tak můžu já říct, že oni jsou hloupí, protože je mají,“ rozčiluje se Emily s tím, že kvůli internetovým rejpalům měsíce nemohla spát a začala trpět depresemi. V současnosti je už v pořádku a profil na sítích smazala.

Článek „Říkáte mi, že jsem sobecká, protože nemám děti. Já si myslím, že vy jste hloupí, protože je máte,“ říká Emily (37) se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Z finančních důvodů kadeřníka nenavštěvovala

Katy se o sebe starala tak nějak normálně. Občas si zašla ke kadeřníkovi nebo si koupila nové oblečení. Když se jí ale narodily děti, šlo vše stranou. Web PositiveVibration píše, že žena měla pro své rozhodnutí pádný důvod. Nechtěla totiž utrácet peníze, kterých měla rodina málo, za zkrášlování svého zevnějšku. Raději koupila něco dětem nebo pořizovala potřebné věci do domácnosti.

A tak se stalo, že Katy od roku 1986 nezměnila svůj účes. Uvedla, že úplně zapomněla, jaké to je, navštívit kadeřníka či kosmetičku. Navíc byla se svými kadeřemi spokojená, ani ji nenapadlo účes jakkoli měnit. Když ale její dcera dospívala, šlo vidět, že se za vzhled své matky stydí. A tak se rozhodla pro radikální krok. Maminku přihlásila do televizního pořadu „Rachael Ray Show“, kde si ji vzal do parády zkušený stylista. Celá její proměna byla zveřejněna na YouTube kanále tohoto pořadu.

Stylista z ní vytvořil naprostou bohyni

Výsledek celé proměny je naprosto famózní. Ze zákulisí přišla mezi ostatní zcela jiná žena, která omládla minimálně o 20 let. Její upravené a zdravě vypadající vlasy, decentní make-up a sexy červené šaty udělaly z Katy naprostou bohyni. Její dcera, která byla ve studiu také přítomna, neudržela slzy dojetí. A její matka vypadala opravdu spokojeně a sebevědomě. Celá tato zkrášlovací akce tedy proměnila nejen její vzhled, ale i celkové smýšlení o sobě.

Katy tak nyní bude jistě pravidelně navštěvovat kadeřníka, aby stále vypadala tak úžasně. Je neuvěřitelné, jak stylisté dokáží kouzlit, díky čemuž ze zanedbaných žen a mužů udělají zcela jiné lidi plné sebevědomí a naděje. Takového výsledku dosáhli u ztrhané ženy, která vypadala na osmdesát let. Po její proměně, kterou jsme na DámskémDeníku již zveřejňovali, ji nikdo nepoznal.

Článek Od roku 1986 nosila stejný účes a vůbec se o sebe nestarala. Po zásahu stylisty omládla nejméně o 20 let se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dny trávila na mobilu, muž se staral o vše

Pan Martin V. se snažil svou ženu Lindu od začátku jejich vztahu ve všem podporovat. Když se rozhodla dostudovat vysokou školu, dával jí prostor na učení, později jí zaplatil fotografický kurz. Když manželka otěhotněla, kvůli určitým rizikům musela zůstat doma. Přemýšlela, jak si přivydělat, a poté přišla s nápadem, že se stane influencerkou. Aby na to ale měla čas, on bude obstarávat domácnost. Přestože se mu to moc nelíbilo, podpořil ji a souhlasil.

„Linda začala denně vytvářet různá videa, která poté vkládala na sociální sítě. Fotila každou blbost, natáčela make-up tutoriály, fitness rady po porodu, jak se správně oblékat a mnoho dalších,“ popisuje v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku pan Martin. Chodil do práce, nakupoval, uklízel, pral a ještě koupal a uspával jejich malou dcerku. Jeho žena se mezitím věnovala své rádoby práci.

Nevydržel to a na manželku uhodil

Když ale ani po dvou letech nevynesl její job ani korunu, přestože denně zveřejňovala několik videí, uvědomil si pan Martin, že její snaha nikam nevede. Přesto ale dál obstarával vše potřebné. Jednou muži už ale ruply nervy. „Přišel jsem domů později kvůli přesčasu. Tam mě čekal šílený bordel, špinavé nádobí, rozházené věci po podlaze a vylitý džus,“ popisuje v dopise čtenář šílenou scenérii. Na manželku uhodil, že místo toho, aby neustále hleděla do mobilu, mohla doma uklidit.

„Velmi jsme se pohádali, ona se urazila, zavřela se do koupelny a od té doby se mnou nemluví,“ píše pan Martin. Pohár jeho trpělivosti přetekl. Uvědomil si, že celou dobu ze sebe dělal vola, jen aby ona mohla trávit čas na telefonu. „Přeháním to? Nebo by se měla vzpamatovat Linda?,“ zakončuje otázkou svůj dopis čtenář, a zároveň tak žádá o názor ostatní.

Bohužel je dnešní doba mobilními telefony a podobnými zařízeními zkažená. Matky místo zabavení dětí jim pustí televizi. A to lze vidět i na hřištích a v kavárnách, kde nechávají své potomky pobíhat, nezajímají se o ně a zaujatě koukají do mobilu, jak jsme se o této problematice na DámskémDeníku již zmiňovali.

Článek Martin (36) si neví rady se svou manželkou: „Řekl jsem jí, že by měla na chvíli odložit telefon a postarat se o domácnost“ se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Průvan a zvuky ji přinutily prozkoumat koupelnu

Samantha žije ve svém bytě v New Yorku už několik let. Poslední dobou si ale začala všímat silného a chladného průvanu v koupelně, který jí dle webu TheGuardian dokonce až rozvířil vlasy. Když se do toho začaly ozývat podivné zvuky, rozhodla se, že tuhle záhadu vyřeší. Přemýšlela, kde budou mít tyto abnormality nejpravděpodobněji původ. Došla k závěru, že nejlepší bude sundat zrcadlo, kde cítila nesilnější vánek. Když to udělala, nemohla uvěřit svým očím.

Za zrcadlem se nacházel otvor vedoucí do jakési skryté místnosti. Přestože měla žena obrovský strach, a to především kvůli představení si všech možných hororových scén, rozhodla se tajemný prostor prozkoumat, zvědavost totiž byla silnější. Jak je i zachyceno na videu, jež zveřejnila na svém YouTube kanále, vyzbrojila se čelovkou a kladivem a odhodlaně vlezla do nalezené díry.

Měla obrovské štěstí, nyní si může zvětšit byt

Jak se ukázalo, za zrcadlem se nacházel další třípokojový byt. Na podlaze se válely odpadkové pytle a láhev s vodou. Díky tomu si Samantha myslela, že tam někdo přebývá, ale na nikoho nenarazila. Domyslela si tedy, že zde tyto věci zanechali dělníci, kteří tento prostor nedokončili. Chyběla zde totiž toaleta, koupelna, podlaha byla proděravělá a potrubí obnažené. Mnoho obyvatel New Yorku ženě nyní jistě závidí, protože si tak může ze svého malého bytečku vybudovat velký apartmán.

Žena tak sdílela důkaz toho, že člověk může narazit opravdu na cokoli, dokonce i na další byt. To je jistě ale ten lepší případ. Mnoho nálezů, a to především ve starých domech, je totiž děsivých. Na DámskémDeníku jsme se například zmiňovali o kufříku s ukrytou panenkou, který našli majitelé nemovitosti ukrytý ve zdi.

Článek Z koupelny neustále vycházely podivné zvuky. Když se žena rozhodla sundat zrcadlo, nevěřila vlastním očím se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Žena se málem udusila

Americkým státem Ohio nedávno otřásla zpráva, která se díky sociálním sítím rychle rozšířila po celém světě. Na YouTube byla zveřejněna i reportáž o této skandální situaci. Muž jménem James se rozhodl podniknout nečekaný výlet za svou osmdesátiletou matkou, která byla umístěna v zařízení s pečovatelskou službou Altercare Nobles Pondpro, kde jsou obyvateli především staří lidé. To, čeho bude svědkem při své neohlášené noční návštěvě, však jistě nečekal.

Matku totiž objevil na samostatném pokoji. Web DailyMail popisuje, že seděla u stolu s hlavou zabořenou do polštáře a dusila se vlastními slinami. Přes prosklené zamčené dveře bouchal a křičel, jeho matka až po několika minutách zvedla hlavu. Nikdo ze sester se neobtěžoval jít nebohou ženu zkontrolovat. Přitom zde hrozilo, že se žena udusí, jelikož neměla sílu si sama pomoci. Tato situace je alarmující, muž poté vyzval všechny, aby jezdili neohlášeně kontrolovat své blízké v podobných zařízeních.

Celý incident se nyní vyšetřuje

Rodina osmdesátileté ženy podala na zařízení stížnost a celý incident je nyní předmětem vyšetřování. Ministerstvo zdravotnictví se celou situací zabývá, a to také proto, že stařenka byla velmi zanedbaná a podvyživená. Je jisté, že to, co se stalo, vrhá na Altercare Nobles Pondpro velmi špatné světlo. Mnoho internetových uživatelů volá po zavření celého tohoto zdravotnického zařízení.

Je otřesné, jak se dokáží lidé k druhým chovat, obzvláště tehdy, když nad nimi mají kontrolu. Měli by o ně pečovat, ne je takto ničit. Každý by se měl zamyslet nad tím, zda své staré rodiče opravdu umístí do podobných zařízení, nebo se o ně raději bude starat doma. Na DámskémDeníku jsme již informovali o stařence, která byla v domově důchodců napadena.

Článek Neohlášeně šel navštívit svou matku v pečovatelském domě a zděšením padl do kolen. Takhle se o důchodce (ne)starají všude? se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

V květnu podstoupí eutanázii

Osmadvacetiletá Zoraya ter Beek žije se svým čtyřicetiletým přítelem, do kterého je šťastně zamilovaná. Pečují společně o dvě kočky a na první pohled by se mohlo zdát, že je jejich život dokonalý. Ve skutečnosti to tak ale bohužel není. Přestože je žena zcela fyzicky zdravá, o jejím duševním stavu se to říct nedá. Odmalička se totiž potýká se silnými depresemi, autismem a hraniční poruchou osobnosti.

A právě z tohoto důvodu se rozhodla pro eutanázii, která byla v Nizozemsku v jako prvním státě světa povolena v roce 2001. Dle NYpost podstoupí Zoraya asistovanou sebevraždu na gauči ve svém obývacím pokoji. Bude u toho přítomen její přítel spolu s lékařem, který jí podá sedativa a poté lék, jenž jí způsobí zástavu srdce a následnou smrt. Žena přesně ví, jak to celé bude probíhat, přesto se ale trochu bojí.

Mnoho lidí ji za její rozhodnutí odsoudilo

Zoraya uvedla, že nechce žádný pohřeb, protože nemá moc příbuzných. Její partner poté rozpráší popel na společně vybraném hezkém místě v lese. Při asistované sebevraždě, která je naplánovaná na květen letošního roku, se jí lékař několikrát zeptá, zda si je jistá, že chce zemřít. Žena si to může kdykoli rozmyslet. Jak ale sama řekla ve videu, jež bylo zveřejněno na Twitteru, je si svým rozhodnutím jistá. Mnoho lidí ji za to ale odsoudilo.

Zoraya ter Beek is one of a growing number of people across the West choosing to end their lives rather than live in pain. Pain that in many cases can be treated.

In 2022, euthanasia comprised 5% of deaths in the Netherlands. Read @rupasubramanya’s investigation:… pic.twitter.com/YHh2Sk6DbN

— The Free Press (@TheFP) April 2, 2024

Dle statistik se stále více osob rozhoduje podstoupit eutanázii kvůli svým zdravotním problémům. Tuto formu smrti volí především lidé s psychickými problémy nebo ti, jež trpí vážnými onemocněními, Alzheimerovou chorobou apod. Každý by měl respektovat přání člověka, jenž chce podstoupit asistovanou sebevraždu, i když mu to přijde zcela nepochopitelné. Někteří se proto raději se svými plány nikomu nesvěří. Takto se rozhodla i sedmnáctiletá dívka, jejíž příběh jsme na DámskémDeníku již zveřejňovali.

Článek 28letá žena chce podstoupit eutanázii kvůli svým psychickým problémům. Lidé na internetu ji za to odsuzují se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Když jí manžel řekl, co po ní chce, spadla jí brada

Pětatřicetiletá Jana S. žije v domě se svým manželem a čtyřmi dětmi. Nejstarší dcera má 6 let, prostřední syn 4 roky a nejmladším dvojčatům budou dva. Na rodičovské dovolené je tedy poměrně dlouho, ale nevadí jí to. Rozhodla se, že bude máma na plný úvazek, což ji sice velmi unavuje, ale zároveň naplňuje. Svým dětem se snaží věnovat naplno, a tak večer padá do postele vyčerpáním.

„Starám se o děti, vařím, peru, uklízím a dělám i kolem domu. Manžel Lukáš tvrdě pracuje, abychom měli na veškeré výdaje, a tak domů jezdí většinou až večer,“ popisuje v dopise čtenářka. Svěřuje se, že mají hezké manželství, i když se někdy hádají, a to většinou kvůli penězům. Netrpí sice nouzí, ale na velké rozhazování to taky není. Ona si ale nestěžuje, protože všichni mají, co potřebují. Nedávno jí však manžel vyrazil dech.

Chce po ní, aby šla do práce

„Lukáš přišel s tím, že si mám najít zaměstnání,“ píše paní Jana. Dle jeho slov se má celý den starat o děti, a když se on vrátí z práce, ona může jít někam na brigádu. O děti se prý postará tchyně. „Jsem po celém dni velmi unavená, čtyři děti dají zabrat a on chce, abych šla ještě někam makat? Ani mě nehne,“ píše s rozhořčením dále čtenářka. Nechápe, jak to po ní může její muž chtít. Není přeci robot, aby zvládala vše. Navíc nechce své děti každý večer svěřovat tchyni, je to její povinnost, postarat se o ně sama.

„Zjistila jsem, že mi práci hledá sám, což mě úplně dopálilo. Já si ale stojím za svým, na žádnou brigádu nepůjdu, ať se třeba staví na hlavu,“ svěřuje se dále paní Jana. Přestože je pevně rozhodnutá, bojí se, aby to nezničilo jejich manželství. Její muž by měl ale pochopit, že péče o čtyři děti je opravdu velmi náročná.

Bohužel muži často nedokáží pochopit ženské myšlení. Chtějí po nich v mnoha případech nemožné, ale měli by si uvědomit, že celodenní péče o děti opravdu není jednoduchá. Poté by jistě neměli takové řeči. Na DámskémDeníku jsme nedávno zveřejňovali zpověď čtenářky, jejíž muž jí odmítá doma pomáhat, a to ze zcela nepochopitelného důvodu.

Článek „Porodila jsem mu 4 děti a teď mě žene do práce. Ani mě nehne!“ píše Jana. Jak byste se k takové situaci postavili? se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Lékaři jí řekli, že její stav je velmi vážný

Studentka univerzity Erica Tambriniová z amerického státu Indiana se chtěla stát vysokoškolskou učitelkou matematiky. Z ničeho nic se ale jednoho dne v roce 2005 její obyčejný život převrátil vzhůru nohama. „Pamatuji si den, kdy jsem onemocněla, jako by to bylo včera. Ráno jsem se probudila a necítila jsem se dobře. Postupně se to zhoršovalo,“ cituje Ericu web DailyMail. Skončila v nemocnici na pohotovosti.

Nemá ruce, ale sen o miminku si vzít nenechala. Supermáma zvládá každodenní činnosti pomocí nohou

Lékaři u ní diagnostikovali meningitidu. Její stav byl velmi vážný. „V té době jsem netušila, co to je, ale věděla jsem, že je to špatné. Na sedm týdnů mě pak uvedli do umělého spánku,“ dodala. Když se probudila, dozvěděla se, že má ve všech končetinách sepsi. Jediným řešením byla amputace. Při první operaci jí lékaři odstranili obě nohy a při dalším zákroku pak i paže. „Bylo těžké se s tím smířit, ale nakonec jsem to přijala,“ svěřila se Erica.

Zpočátku bylo těžké se s postižením vyrovnat

Soustředila veškeré své síly na to, aby se co nejrychleji dostala z nemocnice a stala se soběstačnou. Nechtěla být pro svou rodinu přítěží. Rehabilitovala, naučila se používat protézy a po roce se dokonce vrátila do školy. Nově začala studovat ergoterapii. Bylo pro ni však těžké přijmout svůj nový vzhled. Zpočátku se snažila protézy skrývat pod oblečením. Nezbývalo jí ale nic jiného než se s tím smířit. Chtěla žít plnohodnotný život.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Erica Beth (@youniqueamputee)

Bála se ale, že nikdy nenajde partnera a nebude mít děti. Podle webu TheSun je dnes však už všechno jinak. Nosí trička a šortky, jezdí na kole, chodí na procházky a žertuje, že ji nikdy nebolí nohy. Je elitou ve svém oboru ergoterapie, má milujícího manžela a dvě děti. Když se narodilo první z nich, měsíc se o něj staral jeho otec. Erica se ale postupem času naučila o dcerku pečovat se vším všudy. Svým příběhem už inspirovala spoustu postižených lidí.

Článek Všichni bychom se nad sebou měli zamyslet. Tato žena nemá ruce ani nohy, přesto vychovává 2 děti a v práci patří k těm nejlepším se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Zamilovala se do zombie panenky

Poprvé šokovala žena z amerického Massachusetts svět před několika lety, když se pochlubila, že chodí se zombie panenkou jménem Kelly Rossi, která má být podle jejích slov o sedmnáct let starší. Umělou přítelkyni si dívka našla na stránce s děsivými panenkami, když jí bylo pouhých 13 let. Otec jí panenku koupil a Felicity si k ní vytvořila silné pouto. O pár let později už to byla láska jako trám.

Oživlá panenka Barbie má v těle dvě kila implantátů a stále nemá dost. Rádoby vylepšení vzhledu ženu stálo miliony, většina se jí ale směje

Felicity prý poprvé pocítila, že po boku Kelly je její život kompletní. „Nejdřív jsme byli přátelé, protože jsem byla ještě dítě, ale na střední jsem začala zjišťovat, kdo vlastně jsem, a tehdy jsem se do ní začala zamilovávat,“ svěřila se Felicity serveru LeicestershirePress. Svou náklonnost zpečetily sňatkem. Jako hosté dorazili na jejich svatbu, která se odehrála v roce 2018, příbuzní, přátelé a dalším osm panenek.

Druhá svatba byla s umělákem Robertem

Manželský pár spolu vyjma šťastného a láskyplného života plánoval dokonce založení rodiny. Jenže situace se později poněkud zamotala. Ve vztahu Felicity a Kelly se objevil někdo třetí. Nebylo to ani vysněné miminko, ani žádný mladík, nýbrž umělý zombie mimozemšťan Robert. Nedávno byla druhá svatba. O rozvodu s Kelly prý nemůže být řeč. S tím, že do vztahu vstoupil umělák Robert, nemá problém.

Trojice žije pohromadě a všem to prý vyhovuje. Felicity to ví, protože s ní její panenky komunikují prostřednictvím snů, myšlenek a pocitů. Milostný trojúhelník má dokonce i děti. „Vdala jsem se za další panenku, máme už deset dětí a jsem šťastná,“ cituje nejpodivnější nevěstu na světě server SuperExpress. Širokou a opravdu velmi neobvyklou rodinu tvoří ještě zombie panenky Holly, Molly, Billy, Luna, Rachel, Robbie a Victor, gremlin Grem Grem, mimozemšťanka Marta a mořská příšera Finney.

Článek 24letá žena se podruhé vdala za panenku: „Už spolu máme 10 dětí. Komunikujeme spolu ve snech,“ říká se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Hledání partnera pomalu začala vzdávat

Předchozí vztahy paní Ivy pokaždé skončily během krátké doby fiaskem. „Jednou v tom byla nevěra, podruhé byl ženatý a lhal mi o tom, potřetí se domníval, že ho budu živit, počtvrté se nechtěl vázat… Prostě nevím, co jsem dělala špatně, že jsem nemohla narazit na muže, který by byl normální, chtěl být ve vztahu a měl mě rád,“ vysvětluje čtenářka. Její sebevědomí začalo klesat.

Zpozorněte, určité typy osobností mají velké potíže při hledání a navazování nových vztahů. Jste mezi nimi?

Nikdy si totiž o sobě nemyslela, že je výjimečně krásná nebo něčím extra zajímavá. S přibývajícími roky si navíc začala připadat ještě stará. „Začala jsem mít pocit, že vlastně nemám mužům co nabídnout. Samozřejmě že si nemyslím, že jsem nula. Ale je mi čtyřicet a po zkušenostech s muži jim už moc nevěřím. Přestala jsem si namlouvat, že se ještě někdo objeví. Prostě mi ujel vlak,“ svěřila se paní Iva.

Když přestala lovit, muži si ji našli

Přátelé a rodina jí to vyvraceli. Domnívali se, že si prostě jen vybírá špatné muže. Paní Iva neustále čelila dotazům, kdy si najde kluka, což ji iritovalo. Zaregistrovala se i na několika seznamkách, ale všechno bylo marné. „Neumím to dost dobře vysvětlit, ale najednou bylo to zoufalství tak silné, že jsem si řekla, že končím. Prostě jsem sama, chci si užívat a ne se pořád jen trápit tím, že nikoho nemám. Končím s hledáním,“ vysvětluje paní Iva.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Smířila se s tím, že partner prostě nebude. Pak se ale stalo něco překvapivého. „Během měsíce mě začali uhánět dva muži. Kde se najednou vzali? Kamarádka mi řekla, že čekali, až je přestanu lovit. Prý vycítí zoufalou ženskou,“ uvedla čtenářka. Jeden je učitel a druhý podniká. „Oba jsou úžasní. Nechci být nefér a táhnout to s oběma naráz. Jenže nevím, kterého si vybrat. Babička mi radí poslouchat srdce, kamarádka rozum. Nevím, co budu dělat,“ uzavřela svůj dopis paní Iva.

Článek Po 40. narozeninách si Iva myslela, že už bude navždy sama. Pak ale během měsíce poznala dva dokonalé muže a teď se nemůže rozhodnout se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Lékaři doporučili rodině ukončit utrpení

Ve zdánlivě nevratném kómatu se Jennifer Flewellenová z města Niles v americkém státě Michigan ocitla 25. září 2017. Podle serveru Shareably ten den ráno jako obvykle vysadila děti ve škole a jela do práce. Z ničeho nic se jí ale začala točit hlava a její auto sjelo ze silnice a narazilo do sloupu. Záchranka ji v kritickém stavu převezla do nemocnice. Byla na tom tak zle, že ji lékaři museli napojit na přístroje a uvést do umělého spánku.

Byl v kómatu 12 let, ale slyšel, jak mu jeho matka šeptá do ucha „doufám, že zemřeš“. Zažil doslova peklo na Zemi

Stav tehdy pětatřicetileté Jennifer byl velmi vážný a zdálo se, že všechno směřuje k nevyhnutelnému konci. Zdravotníci dokonce tehdy doporučili rodině, aby ji nechala odpojit od přístrojů, protože není takřka žádná šance, že by se z vegetativního stavu dostala, a navíc prý bude hůř. A i kdyby se stal zázrak a náhodou se probrala, nikdy nebude schopná mluvit ani chodit. S děsivou prognózou se ale nehodlala smířit její matka Peggy Meansová.

Matka v nitru věděla, že ji dcera vnímá

Bez ohledu na to, jak moc ji lékaři přesvědčovali, věřila, že se dcera jednoho dne probudí. Zoufalá matka převážela dceru z jednoho zařízení dlouhodobé péče do druhého, jen aby měla jistotu, že se jí dostává té nejlepší péče. Byla s ní každý den vyjma neděle, kdy se starala o vnoučata. Ve svém nitru věděla, že její dcera všechno vnímá, i když to tak nevypadalo. Povídala si s ní, masírovala ji a brala ji na procházky na čerstvý vzduch.

Jednoho dne se stalo něco šokujícího. Peggy své dceři řekla vtip a ona se usmála. Nemohla uvěřit, co se stalo, a vyděšeně hned běžela za lékaři. Po pěti letech se Jennifer konečně vzbudila z kómatu. Když nabyla vědomí, začala série terapií a rehabilitací, které jí mají pomoci zpět na nohy. „Je to neuvěřitelné. Už hláskuje. Pamatuje si spolužáky. Pamatuje si své první auto. Nepamatuje si nic o nehodě ani o ničem kolem, ale to předtím ano,“ řekla webu ABCNews šťastná Peggy.

Článek Po 5 letech v kómatu ženu probudil vtip, který řekla její matka. Teď je hrdá, že ji nenechala odpojit od přístrojů se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Trauma z dětství v ní zanechalo hlubokou ránu

Paní Lucie je jedináček. Vyrůstala v milující rodině, ale jelikož museli přes prázdniny její rodiče pracovat, posílali ji od určitého věku na tábory. Ze začátku na nich velmi plakala, ale časem si zvykla a dokonce se na ně začala i těšit. Na jednom z nich však zažila něco, co by nepřála žádné mladé dívce. To ji zcela poznamenalo a vzniklé trauma nikdy nedokázala překonat.

„Když mi bylo deset, odchytil si mě jeden starší kluk, zatáhl mě do stanu a osahával mě na intimních partiích. Když mi „tam“ strčil prsty, hrozně to bolelo. Začala jsem křičet. On mi řekl, že pokud se někomu svěřím, zabije mě. Byla jsem hloupá, a tak jsem mu věřila,“ vzpomíná na hrůzný zážitek paní Lucie. Opravdu to nikomu neřekla. Od té doby se však vyhýbala všem klukům a z gynekologické prohlídky měla naprostou hrůzu. Absolvovala ji jednou, bylo to tak nepříjemné, že už k ženskému lékaři nikdy nešla.

Rozhodla se, že zemře jako stará panna

Roky plynuly, z paní Lucie se stala krásná a úspěšná žena, která je však nyní ve svých osmatřiceti letech pořád panna. A její okolí nechápe, proč je stále single. „Když si jen představím, že se mě někdo dotýká, dělá se mi zle,“ popisuje v dopise své pocity čtenářka. Je jasně rozhodnutá, že nikdy nebude mít partnera a zemře jako stará panna, ale je s tím smířená. Názor by změnila jen tehdy, pokud by potkala člověka, do kterého by se opravdu zamilovala. S tím už ale žena nepočítá.

Přestože ví, že by měla chodit do společnosti a snažit se na své trauma zapomenout, nedělá to. Je jí prostě z chlapů zle a to, že je stále panna, jí nevadí. Podobně smýšlí také pětatřicetiletá žena, které se jakýkoli intimní kontakt příčí a o jejímž problému jsme se na DámskémDeníku již dříve zmiňovali. I když musel být zážitek paní Lucie hrozný, neměla by kvůli tomu promarnit svůj život v samotě. Snad jí sezení u psychologa pomůže k tomu, aby přehodnotila své myšlení.

Článek I když je Lucie atraktivní a žádaná, je ve svých 38 letech stále panna. Důvodem je trauma z dětství, které se jí přihodilo na táboře se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Lékaři ženě dávali jen dva roky života

Když se na sociálních sítích pochlubila, že je v radostném očekávání, tak namísto očekávané smršti blahopřání si influencerka Alex Dacyová z amerického města Chicago musela vyslechnout spoustu nelichotivých komentářů. Od dětství se totiž musí potýkat se spinální svalovou atrofií, což je progresivní genetické onemocnění, které způsobuje ochabování svalů. Když jí byla nemoc diagnostikována, lékaři jí dávali pouze dva roky života.

Nemá ruce, ale sen o miminku si vzít nenechala. Supermáma zvládá každodenní činnosti pomocí nohou

Kvůli nemoci má Dacyová problémy s pohyblivostí a je odkázaná na invalidní vozík. Snaží se ale si omezení nepřipouštět a žít normální život. Na svém instagramovém profilu WheelchairRapunzel zveřejňuje fotografie a videa, kterými se snaží zvyšovat povědomí veřejnosti o hendikepovaných lidech. „Hodně se teď propaguje pozitivní přístup k tělu a je důležité, aby lidé s postižením z toho nebyli vynecháváni,“ cituje influencerku, která žije se svým partnerem a nedávno se stala šťastnou matkou, web DailyMail.

Čelí kritice, že je nezodpovědná a sobecká

Právě informace o těhotenství a nové roli matky, které Dacyová zveřejnila na svém profilu, způsobily, že čelí vlně negativních komentářů. Podle diskutujících je sobecká a nezodpovědná, protože se s vědomím svého postižení rozhodla otěhotnět. Lidé jsou přesvědčeni, že se hendikepovaná žena nebude schopna postarat o vlastní dítě, protože i tak všední úkol, jako je výměna pleny, je nad její síly.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Alex Dacy (@wheelchair_rapunzel)

Dacyová řekla serveru Parenting, že podle ní jsou postižení rodiče někdy společností stigmatizováni. „Výměna pleny není přece podmínkou šťastného dětství,“ kontrovala na svém profilu influencerka, která se za nezodpovědnou nebo sobeckou rozhodně nepovažuje. Když se rozhodla otěhotnět, poradila se o svém záměru nejdřív s lékaři. Vyjma toho, že byla nucena vysadit léky, což její zdravotní stav zhoršilo, nic nebránilo tomu, aby se o dítě pokusila. Rizikové těhotenství dopadlo dobře a žena porodila zdravé dítě.

Článek Velká vlna nevole se vznesla proti postižené matce. Lidé po celém světě o ní říkají tyto hrozné věci se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nedýchala a nehýbala se, a tak si mysleli, že je mrtvá

Na začátku února začal hořet dům dvaapadesátileté Indky jménem Bujji Aamma. Přestože utrpěla velmi těžké popáleniny, přežila. V nemocnici se však její stav rapidně zhoršil. Její rodina však neměla finance na převoz do specializovaného zařízení, a tak si ženu odvezli domů, kde se o ni starali sami. Když si po pár dnech všimli, že se nehýbe a nedýchá, byli si jistí, že svým zraněním podlehla.

„Myslel jsem si, že je mrtvá, a informovali jsme ostatní v místě, aby zajistili pohřební vůz, který by tělo odvezl na místo kremace,“ cituje slova jejího manžela Sibarama Pala web NYpost. Těsně před tím, než byla dokončena pohřební hranice, otevřela zemřelá žena oči. Všichni přítomní byli naprosto šokováni, když viděli, jak si Bujji sedla a začala s nimi mluvit. Přestože dosud slyšeli podobné příběhy, nemohli uvěřit tomu, že jsou nyní jejich hlavními hrdiny. A tak řidič pohřebního vozu, který mrtvou ženu vezl na kremaci, byl nyní povolán, aby ji odvezl zpět domů.

Lidé se zde obejdou i bez úmrtního listu

Vedení krematoria uvedlo, že místní obyvatelé nepotřebují k vykonání pohřbů a kremací předložit úmrtní list vydaný lékařem. Jak píše i web DailyMail, rituály posledního rozloučení jsou v indické kultuře velmi důležité. Při nich se do úst zemřelého nalévá speciální tekutina, zapalují se svíčky a poblíž těla se umístí nádoba s rýží. Do krematoria by mělo být mrtvé dělo převezeno se zakrytýma očima. To naštěstí rodina zemřelé ženy neudělala, díky čemuž si všimli toho, že oči otevřela.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Bohužel se nejedná v Indii o ojedinělý případ, a to především kvůli nedostačujícím opatřením a kontrolám údajně mrtvých lidí. Něco podobného se však děje po celém světě. Již dříve jsme vás na DámskémDeníku informovali o mladé americké dívce, která při pohřebních přípravách náhle otevřela oči. Tu však lékaři jasně prohlásili za mrtvou. „Myslím si, že něco takového u nás není možné. Máme vyspělé lékařství. Kdybych však něco takového zažil, asi by mě trefilo,“ nechal se slyšet pan Ondřej V. z Prahy.

Článek Žena jen o vlásek unikla kremaci: Po požáru domu ji považovali za mrtvou. Naštěstí včas ukázala, že je naživu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Myslela si, že konečně našla toho pravého

Tereza S. nedávno oslavila své osmadvacáté narozeniny. Oslavu si náležitě užila, ostatně jako každý víkend, jejž strávila na nějaké akci. Ráda si totiž s kamarádkami zašla na drink, kde se jí občas podařilo sbalit nějakého pěkného muže, alespoň tedy na jednu noc. Dosud totiž neměla štěstí na někoho, kdo by se jí zamlouval natolik, aby s ním začala budovat vztah. Ovšem až do novoročních oslav.

„Těsně po půlnoci jsem se seznámila s pohledným Matějem,“ vzpomíná Tereza S. Byl jiný než ostatní muži. Nesnažil se jí okamžitě dostat do kalhotek. Hezky si popovídali a nakonec si vyměnili čísla. Od té chvíle byli v každodenním kontaktu, především přes SMS a hovory. „Na prvním rande se choval velmi galantně, donesl mi kytičku a mně došlo, že je to snad konečně ten pravý,“ popisuje v e-mailu čtenářka. V to stejné doufala také žena, které se však přítel poté svěřil s něčím nepochopitelným, o čemž jsme se na Dámském Deníku již zmiňovali.

V jeho trenkách na ni čekalo nemilé překvapení

Bylo jí příjemné, že mu nejde jen o sex, sice se políbili, ale tím veškerá intimita skončila. K prvním intimnostem došlo až na pátém rande, kdy jej Tereza pozvala k sobě domů. I tak se jí však zdálo, že se k tomu Matěj moc nemá. A chvíli na to zjistila proč. „Viděla jsem již dost penisů, ale takhle malého nikdy. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet,“ zoufá si slečna Tereza S. Přestože se Matěj snažil, ze sexu nic neměla, vůbec totiž jeho přirození v sobě necítila. Od té doby spolu spali už mnohokrát, ale pokaždé to byla stejná hrůza. Jemu se to však líbí.

„A já teď nevím, co dělat, jestli vůbec ve vztahu pokračovat. Mrzí mě, že k němu nebyla v tomto ohledu příroda štědrá. Ale já sex miluju a nechci o ten prožitek přijít, vždyť jsem ještě mladá,“ svěřuje se zoufalá čtenářka. Jak dále píše, velmi si s Matějem rozumí, ale jakmile dojde na intimnosti, musí to přetrpět, což si myslím, že rozhodně není ta správná cesta. Rozhodnutí je však pouze na ní. Bohužel to ale nemá lehké.

Článek Tereza našla konečně skvělého chlapa. Bohužel ale není dole dostatečně obdařený. „Nevím, jestli má cenu ve vztahu pokračovat.“ se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Velmi si svého poprsí cenila

Paní Pavla J. se v e-mailu zmiňuje, že byla vždy velmi hezká žena. Hubená, dlouhovlasá blondýna s bujarým a pevným poprsím. Muži se za ní otáčeli a většině z nich dělalo problém jí při komunikaci koukat do očí. Ona si svých předností velmi cenila a často jich také využívala ku svému prospěchu. Když poznala svého budoucího manžela, líbilo se jí na něm, že je jiný než ostatní. Dával přednost její osobnosti a vlastnostem než dokonalému tělu. To jí učarovalo, a tak souhlasila s pozváním na rande.

Po pětiletém vztahu se vzali a začali přemýšlet o dítěti. „Moc se mi do toho nechtělo, bála jsem se, že mi to zničí postavu. Nechtěla jsem ani kojit, ale nakonec mě hormony přesvědčily,“ vzpomíná paní Pavla J. Když se jim narodila dcerka, zapomněla na svůj vzhled a zcela se ponořila do péče o miminko. Kojila ho do jeho dvou let a poté pokračovala i u jejich druhorozené dcerky. Tu odstavila též ve dvou letech.

Po plastické operaci jí zbyly jen oči pro pláč

A tehdy si uvědomila, že jsou její nádherné a pevné trojky zcela pryč. „Zbyly mi jen povislé a vrásčité pytle,“ popisuje své poprsí paní Pavla J. Přestože ji manžel utvrzoval v tom, že mu to nevadí a miluje ji takovou, jaká je, rozhodla se podstoupit plastiku prsou. Muž ji od toho odrazoval, ale na jeho rady nedala. Chtěla mít zase svá krásná ňadra zpět. Po domluvě s lékařem se nakonec společně rozhodli, že jí prsa ještě zvětší, a to na velikost čtyři. Věřila, že se nemůže nic stát. Jedná se přece o nejčastější plastickou operaci vůbec, což potvrzuje také web Deník.

Když však svá nová ňadra spatřila poprvé od zahojení, strnula hrůzou. „Vypadla jsem strašně. Každé prso bylo jinak velké. Vypadalo to tak nepřirozeně, byly moc vysoko,“ popisuje své nové poprsí paní Pavla J. Dle jejích slov jí tato nepovedená operace zcela zničila život. Hlavně ji připravila o ženskost. Přestože ji manžel utěšuje, ona ví, že se mu už nelíbí. „Měla jsem ho poslechnout, ale byla jsem tak hloupá,“ lituje se v e-mailu čtenářka.

I když nyní řeší s klinikou, jaké má tento zpackaný zákrok řešení, bojí se, že se již ničeho nedomůže. Měla velkou smůlu, že se operace nezdařila právě v jejím případě. Bohužel ale není jediná. Již dříve jsme se na Dámském Deníku zmiňovali o ženě, které se kvůli nezdařené plastické operaci smáli i lidé na ulici. Svým sdělením chtěla varovat ostatní ženy, které přemýšlí nad podobným vylepšením se, aby si to pořádně rozmyslely. Každá dáma by si měla uvědomit, že je krásná přesně taková, jaká je. Přirozenost je totiž tím nejlepším make-upem.

Článek Moje prsa mě připravila o ženskost. Byla perfektní, já ale chtěla větší. Operace se nepovedla. Mám teď zničený život se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Chlapeček maminku uvěznil na balkoně

V posledním týdnu zachvátily Českou republiku velmi silné mrazy. Každý člověk je rád, že může zůstat v teple svého domova. Jak se však přesvědčila mladá maminka dvouletého chlapečka, stačí chvilka nepozornosti a může dojít k tragédii. Ta totiž uvízla v -10 stupních Celsia na balkóně v devátém patře, což potvrzuje také web TN. Dveře se jí však nezablokovaly náhodou.

Jak na svém facebookovém profilu uvádí hasiči Pardubického kraje, k balkonovým dveřím si dvouletý klučík pravděpodobně přisunul malou židličku, aby tak dosáhl na kliku a mohl zamknout. Tím své mamince znemožnil dostat se zpět do bytu. Žena volala o pomoc a naštěstí ji zaslechli kolemjdoucí, kteří okamžitě zavolali hasiče. Ti byli na místě do pár minut, protože zde rozhodovala o jejím životě každá sekunda.

Klouček naštěstí hasičům otevřel dveře

Záchranáři vyběhli do devátého patra a zkusili, zda jim malý chlapeček otevře dveře. Ten je naštěstí pustil dovnitř a utíkal zpět k balkonovým dveřím. Svou maminku však dovnitř pustit nechtěl. A tak hasiči uvězněnou ženu vysvobodili z mrazivého balkonu a umožnili jí vstoupit zpět do vyhřátého bytu. Ta byla sice promrzlá, ale jinak v pořádku. Nemuseli využít ani výškovou techniku. Na podobnou hrozbu si již dá matka tohoto malého lumpa v budoucnu jistě pozor.

Pod zveřejněný příspěvek na sociálních sítích rychle přibylo spoustu komentářů. Mnoho žen zde popsalo své podobné zkušenosti, které pobavily ostatní internetové uživatele. Dokázaly tedy, že se rozhodně nejednalo o jediný případ malého dareby, který ze své matky udělal princeznu uvězněnou ve věži. Na jednu stranu je štěstí, že na balkoně uvízla matka a ne právě její dvouletý syn. Tomu by totiž hrozilo mnohem větší nebezpečí. Stejně jako dítěti, které viselo se zaseknutou hlavou dolů z balkonu, a o jehož záchraně jsme se na Dámském Deníku již zmiňovali.

Článek Dvouletý klučík uvěznil svou maminku na balkóně v -10°C. Hasiči bojovali o čas, každá další vteřina znamenala nebezpečí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Neví, kde by měla partnera hledat

Paní Sandra přiznává, že život u rodičů nabízí do jisté míry zajímavý komfort. Odpadají starosti o životní náklady, jídlo, úklid. „Nebydlím ale u rodičů tak úplně dobrovolně. Je to spíš nouze. Přestože pracuji deset hodin denně, moc nevydělávám. Na pohodlné vlastní bydlení a život mi výplata prostě nestačí,“ uvedla čtenářka. Ráda by si našla přítele a odstěhovala se. Jenže i to má podle jejích slov háček.

„To nevidíš, jak je tlustá?“ Smáli se mu kamarádi, když pozval tuto dívku na rande. On je svou odpovědí naprosto uzemnil

Na rande nebyla už dlouhé roky. Nikdo ji totiž nepozval. „Vlastně nemám ani moc šancí se seznámit. V kanceláři, kde pracuji, jsou vesměs jen ženy. Cestou domů se stavím na nákup nebo s kamarádkou na kávu a jinak nikam nechodím. Nevím, kde bych měla nějakého muže hledat,“ svěřila se paní Sandra s tím, že si zároveň dobře uvědomuje, že s přibývajícími roky to bude stále obtížnější. „Ve dvaceti bylo snazší někoho oslovit, ale už je mi 33 let,“ podotkla.

Závidí kamarádkám jejich rodiny

Navíc se nezmohla ani na to, aby si zařídila vlastní život. „Vydělávám málo peněz a nemám úspory. Takže bydlím u rodičů. Jsou už staří a vyhovuje jim, že občas s něčím pomůžu, nakoupím nebo je dovezu k lékaři,“ vysvětluje čtenářka. Její maminka je ale čilá a každý den vaří skvělou baštu. V práci si paní Sandra dopřává nezdravé jídlo z rychlého občerstvení. „To se podepsalo na mojí postavě. Jsem prostě tlustá, což ještě víc pohřbívá moje šance na to, abych si našla manžela,“ uvedla.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nejvíc si osamělost uvědomuje, když se sejde s kamarádkami. Všechny jsou už vdané a mají děti. „Ukazují mi fotky z dovolených i svých miminek a mně je do pláče. Závidím jim, že mají partnery a rodiny. Chtěla bych být jako ony, ale ani nevím, jak to mám udělat. Přece v mém věku nepůjdu někam na diskotéku nebo do klubu lovit. Pochybuji, že tam chodí lidi v mém věku. Navíc se trochu stydím, protože jsem dost při těle,“ svěřila se paní Sandra s tím, že vyzkoušela nejrůznější diety, ale pokaždé se dostavil jojo efekt.

Svůj život marní u rodičů

Se svým životem není spokojená. Ví, jaký život by chtěla žít, ale netuší, jak nastartovat změnu. „Nejsem ani štíhlá, ani hezká, ani bohatá. Prostě partie na nic. Marním svůj život u rodičů. Na jednu stranu jsem jim vděčná, že nechtějí, abych se odstěhovala. Na druhou stranu žít s nimi v mém věku je prostě ponižující. Ale nic jiného mi zřejmě nezbývá. Ujel mi vlak. Nevidím už pro sebe žádnou perspektivu,“ postěžovala si zoufalá čtenářka.

Článek „Je mi 33 let, jsem při těle, bydlím s rodiči a nemám šanci najít manžela.“ popisuje svůj život Sandra se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Podivný mladík křičel přes zavřené dveře

Později se ale ukázalo, že nic není takové, jak se to na první pohled může jevit. I když žena zabouchla domnělému útočníkovi dveře před nosem, nehodlal se jen tak vzdát. Zůstal stát na zápraží a vyzýval ženu, aby mu dveře otevřela. „Neotevřu, odejděte!“ křičela vystresovaná žena na videu, které zhlédly tisíce lidí. Pak ale nastal zajímavý zvrat.

V divadle se našla peněženka, která se ztratila před 71 lety. Ještě větší překvapení ale bylo, komu patřila

Mladík, který se později představil jako Samuel, přes zavřené vchodové dveře ženě začal vysvětlovat, proč ji vlastně po ulicích naháněl. Řekl, že není špatný člověk, který by jí chtěl ublížit, takže se ho nemusí obávat. Ba právě naopak. „Otevřete dveře. Něco pro vás mám. Mám vaši peněženku. Upustila jste ji a já ji sebral. Je to vaše peněženka, že?“ vysvětloval mladík. Na ženu to zapůsobilo a otevřela dveře.

Snažil se vrátit peněženku majitelce

Poprvé stanula tváří v tvář muži, z něhož měla ještě před pár minutami strach. Peněženka, kterou jí Samuel přinesl, byla opravdu její. „Viděl jsem, jak vám ji ukradli. V nestřeženém okamžiku jsem ji sebral a spěchal za vámi. Jenže když jsem vás sledoval, bála jste se a začala přede mnou utíkat. Ale jen jsem se vám snažil vrátit vaši peněženku, protože vím, jaké to je, když vás někdo okrade,“ překvapil ženu mladík.

@kinyawn She ran away, but he was just trying to help #fyp ♬ original sound – Kenyon Wellington

Nakonec je ve videu, které se stalo hitem internetu, vidět, jak se mladík omluvil za to, že Marciu vyděsil. Zaskočená žena se mu omluvila, že přehnaně reagovala. Pod videem se objevily tisíce reakcí. „Proč mu nedala alespoň nějaké drobné?“ ptal se jeden z diskutujících. „Kdyby za ní neutíkal a zakřičel, co jejího má u sebe, tak by to tak nebylo,“ uvedl jiný. Další se pak pozastavili nad tím, že zřejmě jde o nahranou scénku.

Nenoste všechny peníze pohromadě

Incident se odehrál před vánočními svátky, kdy by lidé podle policie měli být při nákupech obezřetnější. Žně totiž mají kapsáři. „Pachatelé kapesních krádeží využívají přeplněných prostranství, tržišť, supermarketů a dopravních prostředků pro své obohacování. Nepozorovaně v nepřehledných tlačenicích okrádají lidi,“ varuje policie na svém webu s tím, že je dobré nemít všechny peníze v peněžence a rozhodně v ní nenosit i osobní doklady.

Článek Vyděšenou ženu pronásledoval neznámý muž. Jakmile doběhla do bezpečí svého domu, zjistila, že jí jenom chtěl vrátit peníze se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Měla ráda uklízení, a tak se to stalo také její prací

Paní Svatava K. je nyní čerstvě v důchodu, na který má dle svých slov rozhodně nárok. Přestože měla vystudovanou vyšší odbornou školu a dobré zaměstnání, vše se změnilo po jejím těžkém úrazu. Po něm totiž svou práci již nemohla vykonávat a dostala invalidní důchod, přestože měla jen něco málo přes třicet let. Kvůli nízkému příjmu si musela najít přivýdělek, což ale nebylo tak jednoduché. Nakonec se rozhodla pro manuální práci.

Jelikož ráda uklízela a starala se o ostatní, zaměřila se na volná místa uklízečky. Uvědomila si, že nejlepší pro ni bude najít si práci v několika domácnostech, kde by pravidelně docházela uklízet. Svou práci si velmi oblíbila, i když u některých zaměstnavatelů se necítila dobře, a to zejména u bohatých rodin. „Po třiceti letech praxe v tomto oboru můžu říct, že většina zbohatlíků je opravdu nevychovaná a zhýčkaná,“ svěřuje se v dopise paní Svatava K. Mnohokrát byla svědkem šílených věcí.

U bohatých lidí to bylo nejhorší

U jedné bohaté rodiny vydržela jen týden, protože s ní žena jednala jako s hadrem. Donutila ji zaplatit drahý parfém, který paní Svatava omylem rozbila, přestože bylo ve flakonu už jen na dně. Musela jejich mramorové podlahy drhnout ručně na kolenou, uklízet po nich použité kondomy. Po jejich náctileté dceři dokonce použité hygienické vložky, které se válely po zemi v její koupelně. „Takové chování jsem ještě nezažila, taky jsem jim při odchodu řekla pěkně od plic, co si o nich myslím,“ vzpomíná paní Svatava K.

Naopak u jedné starší paní, kterou si moc oblíbila, skoro neměla co uklízet. Před jejím příchodem totiž žena vše sama uklidila, protože by se styděla, mít tam nepořádek. „Jediné, co jsem mohla udělat, tak umýt okna, na které stará paní nedosáhla,“ popisuje čtenářka. Často byla svědkem hádek, především ženy se jí svěřovaly se svými problémy a ona si je samozřejmě nechávala pro sebe. Obdivuji ji, protože sama uklízení nemám ráda. Je třeba si to nějak zpříjemnit a zjednodušit. Třeba pomocí těchto 6 tipů, o nichž jsme se na Dámském Deníku již zmiňovali.

Za ta léta si paní Svatava uvědomila, jak náročná a potřebná je práce uklízečky, i když si někdo jistě myslí, že je to snadné. Naučila se, že je špatné soudit člověka předem, protože se mnohokrát přesvědčila, že z velmi milých zaměstnavatelů se časem vyklubali zlí lidé, naopak z těch přísných zase jedinci se zlatým srdcem. „A rozhodně není ostuda pracovat jako uklízečka, je však důležité svou práci dělat spolehlivě a s velkou pečlivostí,“ končí těmito slovy svůj dopis paní Svatava K.

Článek Ze života uklízečky: Za celou 30letou kariéru zažila hodně, nejhůře to ale vždy vypadalo u nejbohatších klientů se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Zjistila, že jí docházejí síly

Paní Irena celý život pracovala jako účetní. Cestou z práce nakoupila, a když dorazila domů, začala jí druhá směna. Vaření, praní, uklízení. Tak to šlo každý den. Rodina si zvykla na to, že všechny obskakuje. Jenže po padesátce se u ní projevila menopauza a všechno se změnilo. „Pot mi stékal po krku v potůčcích, měla jsme návaly horka, které střídala zimnice. Celé noci jsem nespala, byla jsem vyčerpaná, srdce mi neustále bušilo. V jednu chvíli se mi chtělo brečet, v další jsem zuřila. Vůbec jsem nevěděla, co se to se mnou děje,“ svěřila se čtenářka.

Pomalu začala zjišťovat, že už nezvládá péči o domácnost a rodinu jako dřív. Že jí prostě už docházejí síly. Manžela a dvě náctileté děti to ale příliš nezajímalo. Brali za samozřejmé, že za ně všechno udělá. „Vím, že za to můžu já. Prostě jsem je rozmazlila. Nějak jsem si ale namlouvala, že kdybych opravdu nemohla, rodina se zapojí. Najednou jsem ale začala být fyzicky i psychicky velmi vyčerpaná a nikoho to nezajímalo,“ uvedla bezradná žena.

Oči jí otevřela až návštěva lékaře

Kolegyně v práci, která menopauzu už měla za sebou, jí poradila, aby navštívila gynekologa. Přestože se jí nechtělo, nakonec to udělala. Postarší lékařka byla velmi vstřícná a trpělivá. Paní Irena se jí svěřila se vším, co ji trápilo. Vyprávěla o menopauze, o rodině, o nedostatku sil, o špatné náladě, o beznaději. „Dala mi hormony, prášky na spaní a poslala mě na nemocenskou. Řekla mi, abych ležela v posteli, odpočívala a řekla rodině, že jsem prostě nemocná a nebudu nic dělat, protože na to nemám sílu,“ vzpomíná čtenářka.

iZdroj fotografie: Freepik

Bylo to pro ni nové. Nedokázala si představit, jak na to rodina zareaguje. Udělala to ale. Přišla domů od lékaře, lehla si do postele a snažila se odpočívat. „Manžel i děti byli doma. Nikdo si mě nevšímal. Vzpomněli si, že vůbec žiju, až když chtěli večeři. Neptali se, co se mi stalo, proč ležím, jen je zajímalo, proč na stole ještě není jídlo. Když jsme jim řekla, že jsme nemocná a musí se o sebe postarat sami, bylo vidět, jak jsou v šoku. Ne z toho, že mi něco je, ale z toho, že přišli o služku. Pohádali jsme se,“ vysvětlila paní Irena.

Vánoce budou, až si je rodina udělá

Rozhodla se ale, že se nenechá rodinou stresovat, a šla spát. Když se paní Irena ráno vzbudila, manžel byl v práci a děti ve škole. Domácnost vypadala, jako kdyby se tam přehnalo tornádo. Všude nepořádek, špinavé talíře, rozházené věci. Napadlo ji, že by měla uklidit. Ale nakonec si řekla, že vytrvá ve svém odhodlání a neudělá to. „Když přišli domů a nebylo uklizeno ani uvařeno, poprvé se začali trochu zajímat, co mi vlastně je,“ smutně konstatuje čtenářka.

Manžel a syn si ze starostlivé ženy udělali služku. „Nemám vlastní život, jsem otrokem mé rodiny,“ pláče nad situací manželka

Vysvětlila rodině, jak na tom zdravotně je, a řekla, že se musí sami o domácnost postarat. „První týden to byl chaos. Nevěděli, jak se vaří polévka, jak nastavit pračku, kde je vysavač. Objednávali pizzu a kupovali polotovary,“ popisuje paní Irena. Blíží se vánoční svátky a rodinu začalo zajímat, kdo uklidí, napeče a všechno obstará. „Letos budou jiné, už nehodlám doma dělat služku. Řekla jsem manželovi a dětem, že Vánoce budou, až si je udělají,“ odhodlaně podotkla paní Irena s tím, že zdravotně už se cítí mnohem lépe.

Článek „Letošní Vánoce budou jiné, už nehodlám doma dělat služku,“ řekla rodině naštvaná matka. Odstartovala tím hádku se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Manžel a syn si z ní udělali služku

Paní Jana nechápe, kde udělala chybu. Zatímco ona se nezastaví, její manžel i syn se celé dny jen povalují. „Nepomáhají s ničím, nepřispívají na nic. Syn tvrdí, že je v depresi, a manžel zase, že na to nemá sílu. Smutné je, že se jen vymlouvají,“ uvedla čtenářka. Má pocit, že se ocitla v bezvýchodné situaci. Rodina si z ní udělala služku. „Můj život je pryč. Nevím, jak se to stalo, ale uvědomuji si, že jsem si to zavinila sama,“ svěřila se.

Dříve paní Jana učila na univerzitě. Bavilo ji vzdělávat budoucí generace a studenti ji měli rádi. Pak ale odešla do důchodu a život se jí vymknul z rukou. Od rána do večera se lopotí v domácnosti, na nic jiného nemá čas ani sílu. Svou rodinu prostě příliš rozmazlila. Manžel jí moc nepomáhal nikdy a po synovi to vlastně ani nepožadovala. „Poprvé jsem si trochu vydechla, až když syn dospěl, našel si přítelkyni a přestěhoval se k ní,“ vzpomíná paní Jana.

Chce po mně jenom peníze, stěžuje si matka

Jenže to netrvalo dlouho. Vztah se rozpadl a syn se vrátil k rodičům. „Byl zvyklý, že jsem mu všechno servírovala na stříbrném podnosu. Zaplatila jsem mu soukromou vysokou školu a doma nikdy nic nemusel dělat. Ale už je dospělý. Měl by převzít za svůj život odpovědnost,“ říká paní Jana. Namísto toho má syna na krku ona. „Nejdřív se vymlouval, že se musí otřepat z rozchodu. Uběhly roky a pořád se jen válí doma. Hraje hry, práci si nehledá. Nevím si rady, co s ním,“ zoufá si čtenářka.

iZdroj fotografie: Freepik

Maminka jí zemřela, když jí bylo patnáct. Celou domácnost pak musela vést sama. „Byla to těžká doba. Vlastně jsem přišla o kus dětství. Možná proto jsem nežádala syna, aby mi pomáhal. Ale dnes vidím, že to byla chyba. Teď po mně chce jenom peníze, ale neuklidí, nenakoupí ani nevynese odpadky,“ svěřila se paní Jana s tím, že má zřejmě geny po otci. V domácnosti také nikdy nepomáhal, protože byl pracovně vytížený. Zvykl si na posluhování manželky.

Žena by se ráda věnovala i sama sobě

Všechno se ještě zhoršilo během pandemie koronaviru. Manžel čtenářky se nakazil a skončil v nemocnici. Přestože se uzdravil a je na svůj věk v dobré kondici, celé dny leží u televize a nechá se obskakovat. „Nikdy ani nepoděkuje. Copak si neuvědomuje, že všechno musím dělat já? Ani nepřispívá na domácnost, protože prý má malý důchod a ještě splácí půjčky. Ani nevím, jestli je to pravda. Všechno táhnu já, ale už na to nemám sílu,“ vypráví paní Jana.

Ivana se 25 let starala o svého manžela jako nějaká služka. Ten jí za to teď musí zaplatit 4,6 milionu korun

Paní Janě je už 67 let, má problémy se srdcem a špatné klouby. Ráda by se věnovala i sama sobě, přečetla si knížku nebo zahradničila. Na to ale nemá energii. „Měla jsem za to, že jsem jen starostlivá manželka a matka. Jenže teď si uvědomuji, že jsem se stala otrokem vlastní rodiny. Jak se to mohlo stát?“ stýská si paní Jana, která se o svůj příběh rozhodla podělit, aby varovala ostatní ženy. Každý by si měl uvědomit, že nastavit hranice ostatním lidem nejen v rodině je základem spokojených vztahů. Nejde jen dávat, to vede nevyhnutelně k vyhoření.

Článek Manžel a syn si ze starostlivé ženy udělali služku. „Nemám vlastní život, jsem otrokem mé rodiny,“ pláče nad situací manželka se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Žena denně konzumuje dětský zásyp

Sedmadvacetiletá Dreka Martin má velmi zvláštní závislost. Trpí syndromem Pica, jež se projevuje odchylnými chutěmi k jídlu. Jedná se o určitý typ poruchy příjmu potravy. Jedinci postižení touto poruchou konzumují kosmetiku, papír, písek, půdu, sádru, a někteří dokonce i vlasy. Oblíbenou pochutinou Dreky je dětský zásyp. Tento pudr ochutnala už jako dítě, ale plná závislost se u ní projevila okolo sedmnáctého roku.

S konzumací zásypu musela žena přestat, když čekala své dítě. Bylo to pro ni ale velmi těžké. Po jeho narození se však do svého oblíbeného „jídla“ pustila znovu. A to až tak často, že jen za letošní rok za snězené pudry utratila už více než 90 000 Kč, o čemž informoval také web DailyMail. Na svých sociálních sítích tato žena z New Orleans uvedla, že denně sní jednu více než 600gramovou láhev dětského zásypu Johnson’s Aloe & Vitamin E. Kvůli tomu by byla i ochotna vzdát se normálního jídla.

Rodina má strach o její zdraví

Jak uvádí také web Tyla, rodina Dreky má o ni velký strach, a rozhodně se není čemu divit. Přestože žena tvrdí, že nepociťuje žádné zdravotní problémy, firma Johnson’s jasně uvedla, že tento přípravek k ošetření dětské pokožky je určen jen k zevnímu použití. Je tedy možné, že Dreka následky své závislosti pocítí až postupem času. Okolí ji stále přemlouvá, aby se pojídání zásypu vzdala, ale o tom mladá žena nechce ani slyšet. Chuť pudru totiž miluje, je díky tomu velmi šťastná a nabíjí ji to energií.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Přestože se se svou závislostí snažila bojovat, vždy jí nakonec podlehla. Odborníka však navštívit nechce. Vždy, když vidí tento magický bílý prášek, sbíhají se jí sliny a nemůže jinak, než jej sníst. Nyní je v takové fázi, že už normální jídlo ani nechce konzumovat a za pudr by byla ochotna utratit i své poslední peníze. Kdo ví, kam její závislost povede, je však velké riziko, že ji to bude stát zdraví, nebo dokonce i život. Podobně na tom byla také žena, o které již DámskýDeník informoval. Z té se kvůli její závislosti na plastických operacích stala zrůda.

Článek Neobvyklá závislost mladé ženy. Každý den sní láhev něčeho, co není vůbec určeno k jídlu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Lidé si mysleli, že je jí pouze 12 let

Ashley Paxtron je čtyřiadvacetiletá maminka malého dítěte, která vždy měla problém se svým velmi mladistvým vzhledem. Velký vliv na to měla její drobná postava a roztomilý obličej. Když ve svých třiadvaceti letech otěhotněla, byla středem pozornosti a spousty nemístných poznámek. Často slýchávala, že je ještě nezletilá a už čeká dítě. Proto je velmi nezodpovědná. Mnoho lidí ji soudilo, přestože ji vůbec osobně neznali.

Když už bylo její těhotenské bříško viditelné, nikdo kolem nechápal, jak může být tato teprve dvanáctiletá dívka těhotná. Ano, přesně tolik let jí podle webu TheSun lidé tipovali. A právě z toho důvodu se tato mladá nastávající maminka rozhodla natočit krátké video, které nazvala: „Když je ti 23 let a jsi těhotná, ale vypadáš na 12.“ To se stalo během chvíle virálním a nyní má již více než 1,5 milionů shlédnutí a téměř 700 komentářů.

Až zestárne, stále bude vypadat mladě

„Jste si jistá, že je vám 23? Mám pocit, že potřebuji vidět nějaký průkaz,“ komentoval jeden z internetových uživatelů. „Není možné, že ti není 12,“ přidal se do diskuze další. V dalším videu se Ashley svěřila s tím, že má její dětský vzhled i své výhody. Když totiž zestárne, stále bude vypadat mladě. Poté také prozradila, že se jí již narodilo miminko, přesněji nádherný chlapeček, který dostal jméno Elijah Jace.

@ashley.paxton I’m going to get way too many looks when my belly gets bigger 😅🤣 #pregnant ♬ original sound – corrine k

Ashley má velkou výhodu v tom, že se nemusí nijak snažit, aby vypadala mladší. Naopak je to pro ni spíše přítěž. Často se však setkáváme s případy, kdy si ženy již v dost pokročilém věku hrají na puberťačky. A právě o jedné takovéto dámě jsme již dříve psali. Přestože o sebe spousta žen pečuje, je pravda, že na rodičovské dovolené jim na to již mnoho času nezbývá. Některé jsou rády, že si zvládnou nanést noční krém na obličej, než usnou.

Článek Dospělá „12letá“ matka je znechucená z lidí. Místo toho, aby jí těhotenství přáli, se do ní v jednom kuse naváží se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dala by cokoli, kdyby mohla vrátit čas

S manželem se poznali před sedmi lety. Vzali se teprve před rokem. Jsou šťastní, milují se, a dokonce uvažují o dítěti. Prozatím ale oběma vyhovuje pracovat na svých profesních kariérách. Na britském webovém fóru Mumsnet se zoufalá Ema přiznala, že manžela podvedla, a žádala diskutující o radu. „Ani nevíte, jak moc lituji toho, co jsem udělala. Neustále se cítím fyzicky špatně. Od té doby, co se to stalo, skoro nejím a nespím a neustále pláču,“ napsala.

Nikdy ji ani na chvilku nenapadlo, že by manželovi byla nevěrná. Ale na firemním večírku se Ema hodně opila, ztratila zábrany a muže podvedla se svým kolegou. Aférka pořádně otřásla její psychikou. Lituje toho, co udělala, a přemýšlí nad tím, že všechno manželovi řekne. „Cítím se jako nejhorší člověk na světě. Nemůžu uvěřit, že jsem to udělala. Dala bych doslova cokoli, abych mohla vrátit čas,“ zpytuje svědomí Ema.

Původně to manželovi nechtěla říct

Tu noc, kdy k nevěře došlo, manželovi lhala o tom, kde je. Od té doby se neviděli, protože když se Ema vrátila domů, byla její drahá polovička už na cestě na dovolenou s kamarády. Žena je ve svízelné situaci a váhá, zda se přiznat. „Původně jsem měla v plánu mu to neříct kvůli bolesti, kterou by mu to přineslo, vzhledem k tomu, že šlo o jednorázovou záležitost, ne o poměr. Ale už nevím, jak to vydržet, aniž bych o tom s někým mluvila,“ uvedla s tím, že právě proto se dotazuje na názor lidí na fóru.

iZdroj fotografie: Freepik

Jde o velmi delikátní záležitost, již nechce probírat s blízkými. „Upřímně se nenávidím. Nemůžu to říct rodině a přátelům, nemůžu na ně tohle břemeno naložit, pokud mu to nakonec neřeknu. Napadlo mě oslovit toho kolegu, jen abych si o tom měla s kým promluvit. On je jediný člověk, který to ví, ale instinkt mi říká, že je to hloupý nápad. Mám ještě čtyři dny na to, abych něco vymyslela, než se manžel vrátí,“ vysvětlila Ema.

Pravda může znamenat konec manželství

Poznamenala, že je otevřená jakýmkoli radám, které jí v nezáviděníhodné situaci pomohou. „Moc dobře vím, jak hrozné je to, co jsem udělala,“ dodala. Překvapivě málo diskutujících Emě poradilo, aby všechno před manželem zatajila. „Měla bys to říct manželovi, protože si zaslouží vědět všechny informace, zejména předtím, než se pokusíte o dítě. Pokud to vyjde najevo později, není to jen život tvého manžela, který jsi potenciálně rozmetala na kousky,“ poradil jeden z diskutujících. „Pokud mu to řekneš, je možné, že to bude znamenat konec vašeho manželství, ale to neznamená, že bys to neměla dělat,“ dodal další.

Článek Aférka s kolegou se podepsala na její psychice: „Udělala jsem strašnou věc a teď nevím, co dělat,“ popisuje své pocity žena se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Bere mizerný plat a tře bídu s nouzí

Slečně Tereze je téměř třicet let a pracuje jako učitelka ve školce v hlavním městě. Miluje práci s dětmi, ale plat, který za to dostává, jí neumožňuje žít důstojně. O této práci snila už jako malá, a jelikož vyrůstala jen s matkou na malém městě, neměly peníze na studium vysoké školy, a tak si její maminka musela vzít půjčku, kterou splácí dodnes. Na to jí dcera přispívá, ale finančně to Terezu dost tíží.

Vydělává kolem dvaceti tisíc měsíčně, a přestože bydlí v pronajatém pokoji a koupelnu a kuchyň sdílí s dalšími lidmi, za nájem a veškeré poplatky s tím spojené platí každý měsíc 10 tisíc korun. Své mamince na splátku přispívá 3 000 Kč, takže jí na živobytí zbývá zhruba 7 000 Kč, což je žalostně málo. Při dnešních cenách a neuvěřitelném zdražování nejen potravin, ale i ostatního spotřebního zboží, se z takové částky nedá skoro vyžít, natož něco ušetřit.

Nikam nechodí, protože si to nemůže dovolit

Žije velmi skromně, nekupuje si nové oblečení, a pokud ano, jedině v second handech nebo na bazarech. Nechodí do kina ani restaurace, protože si to nemůže dovolit. Několikrát na tom již byla tak špatně, že musela využít komunitních lednic. „Tak moc se za to stydím,“ svěřuje se slečna Tereza. Nemá žádného přítele, protože jej nemá ani kde potkat, když nechodí do společnosti, barů apod. Taky by jí bylo hrozně trapně, že vydělává tak málo. Cítí se momentálně jako naprosto zbytečný člověk.

Snaží se o víkendech přivydělat si na brigádách, ale nemá potom čas na přípravu do práce, natožpak navštívit svou matku a pomoct jí. Ta už Tereze navrhovala, aby se k ní nastěhovala zpět, že to bude jednodušší, ale slečna Tereza se nechce vrátit do malého města. Přesto se obává, že nakonec nebude mít jinou možnost a nedostatek peněz ji k tomu donutí. „Jak mám své žáky naučit optimismu a radosti ze života? Jak se na ně mám usmívat a říkat jim, že je svět krásný, když se cítím tak mizerně?“ smutní slečna Tereza.

Článek Svou práci miluje, ale plat jí na dnešní poměry nestačí: „Už nevím, kde bych ušetřila. Připadám si hrozně“ se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Kvůli rakovině musela jít dohola

Na sociálních sítích se objevilo video, které má nyní již přes 23 miliónů zhlédnutí a devatenáct tisíc komentářů. Velkou rychlostí obletělo svět a dojalo obrovské množství internetových uživatelů. Ukazuje, že dnešní doba ještě není tak zkažená a že jsou mladí lidé empatičtí a dokáží se zachovat nesobecky. Upřednostní city jiného člověka před svými a nevadí jim, že přijdou o část sebe.

Téměř pro všechny ženy jsou důležité jejich vlasy. Jsou chloubou, doplňují vizáž a ve většině případů podtrhují ženskost. Některé dámy však musejí projít extrémně těžkým obdobím, během něhož o své kadeře přijdou. Stává se to při různých onemocněních nebo jako důsledek léčby chemoterapií. To je i případ ženy z videa, která se rozhodla oholit si hlavu, protože jí při této léčebné terapii začaly vlasy padat samy, a tak byla nucena je odstranit úplně.

Mladíci se zachovali neuvěřitelně

Kadeřník viděl, jak je to pro ni těžké. Žena byla smutná a musela se smířit s tím, že její kadeře už nikdy nebudou takové jako předtím. Celý život o ně pečovala, hýčkala si je a nyní se s nimi musela rozloučit. Ač se to některým může zdát banální a směšné, ve skutečnosti to tak není. Celá léčba je fyzicky i psychicky náročná, a když člověk musí obětovat i kus sebe, je to opravdu velmi těžké. To také mladý kadeřník vycítil a udělal něco, co ženu dojalo.

Rozhodl se totiž oholit si hlavu také, aby se dáma v křesle necítila tak zle, smutně a osamoceně. Poté k němu přišel jeho kolega, který se nechal vlasů dobrovolně zbavit také. A třetí kadeřník nezahálel a hlavu si nechal sjet strojkem taktéž. Žena byla velmi dojatá a překvapená, že byli muži schopni se takto zachovat. Sami se podívejte na toto velmi dojemné video, které vám jistě vžene slzy do očí.

Článek Plakala, když jí kvůli rakovině holili hlavu. Kadeřníci se proto rozhodli „shodit vlasy“ také se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Odhodlala se zkusit internetovou seznamku

Paní Alžběta Jiříková nedávno oslavila své pětačtyřicáté narozeniny. Navštěvuje ji její již dospělý syn, ale přesto se cítí stále více osamělá. Po těžkém rozvodu, který zažila již před deseti lety, žije stále sama. Manžel jí byl tehdy nevěrný, což velmi těžce nesla, a na muže tedy na nějakou dobu zanevřela. Poté neměla vůbec štěstí na partnery, které většinou potkala někde v baru nebo na společenských akcích. Po několika letech se tedy rozhodla, že zkusí využít internetovou seznamku. Zprvu se zdráhala, ale když jí i syn řekl, ať to zkusí, šla tedy do toho.

Založila si svůj profil, nahrála fotografii a začala si prohlížet muže, kteří měli také na dané seznamce zřízené účty. Jelikož byla paní Jiříková stále velmi pěkná a sympatická žena, netrvalo dlouho, a už se jí ozval jeden pán. Jmenoval se Petr, měl sedmačtyřicet let a byl stále svobodný. Na fotografii vypadal hezky a mile, paní Jiříkové se líbily jeho oči. A tak začala na jeho zprávy reagovat. Psali si velmi často, až ji překvapilo, že jí Petr píše i v noci. Po několika dnech ji požádal o telefonní číslo.

Nejen, že byl gambler, ale i stalker

Když jí začal volat i několikrát denně, a stále naléhal na videohovor, rozhodla se paní Jiříková, že se raději setkají osobně. Domluvili si tedy schůzku na páteční večer s tím, že společně půjdou do jednoho místního baru. Z tohoto setkání však byla paní Jiříková opravdu velmi zklamaná.

Petr sice vypadal hezky, ale zapáchal a celkově působil, že o sebe vůbec nedbá. Dokonce se jí svěřil s tím, že má exekuci na plat, protože často sází a hraje automaty. Paní Jiříková tedy toto rande, na kterém Petr vypil 10 piv, přetrpěla, a jakmile přišla domů, napsala Petrovi zprávu, že se s ním již více nechce potkat a ani s ním být v jakémkoli kontaktu. V tu chvíli se Petr rozzuřil a volal jí celou noc.

Zablokovala si tedy ráno jeho číslo, ale on si nakoupil spoustu SIM karet a stále jí volal, psal a vyhrožoval z neznámých čísel. „Díky bohu neznal moji adresu, jinak by určitě přišel a zvonil na mě celou noc,“ svěřuje se v dopise paní Jiříková. Zašlo to tak daleko, že požádala svého kamaráda, aby Petrovi vysvětlil, že ona o něj opravdu nemá zájem. Ten si tedy na něj počkal a dost razantně mu promluvil do duše, dokonce mu dal málem pěstí. „Od té doby mám klid, ale dodnes se bojím vylézt z domu. Ale vím, že na seznamku už nikdy nepůjdu,“ píše v dopise paní Jiříková.

Článek „Na seznamku už nevlezu,“ říká žena, která si odnesla víc než špatnou zkušenost. Z nápadníka se vyklubal gambler a stalker se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Přišlo jí naprosto přirozené, jak byla vychovávaná

Osmatřicetiletá Alena Skoupá žije sama v bytě na malém městě. Je nejstarší ze šesti sourozenců, takže se o ně často starala. Od malička měla spoustu povinností, což jim všem přišlo přirozené. Stejně jako to, že se starší sourozenci starali o ty mladší. Nikdy z toho rodiče nevinili. Byli totiž velmi zaneprázdnění prací, aby dokázali rodinu uživit. A za to jim jejich potomci byli naopak velmi vděční a vážili si jich. Jakmile si paní Skoupá nedávno přečetla, že se v dětství nějaká žena musela starat o svou mladší sestru a z toho má dodnes trauma, byla trochu vyvedená z míry – nechápe, kam dnešní svět spěje.

Když si paní Skoupá vzpomene na své dětství a na to, jak ji i její sourozence rodiče vychovávali, asi by na ně dnes někdo zavolal sociálku a umístil je do dětských domovů. Jejich matka je občas uhodila a křičela na ně, když vyvedli nějakou lumpárnu. Díky tomu si ale zapamatovali, že to již nemají dělat. Zůstávali často sami doma přes noc, protože rodiče měli práci navíc. V dnešní době je tohle podle všech nepřípustné a za neúspěchy a nezdary svých dětí mohou především matky.

Lituje dnešní matky a obdivuje jejich vytrvalost

Paní Skoupá ví, že děti nechce a nikdy je mít nebude. Její sestra má děti tři a zůstala s nimi sama. Dva její bratři jsou bohatí a zaměřují se pouze na kariéru a peníze. Další bratr má v životě smůlu, je již dvakrát rozvedený, zadlužený a nic se mu nedaří. Poslední sestra má jedináčka a je velmi bohatá. Mají tedy různé osudy. A je to snad chyba jejich matky? Je snad zodpovědná za dluhy svého syna nebo za rozvod své dcery? Každá matka chce pro své děti jen to nejlepší, ale někdy to nevyjde. Takový je život, nikdo není dokonalý. Proč tedy za všechno mohou v dnešní době mámy?

Když vidí současné maminky, jejich frustraci, nejistotu, strach z odsouzení, z toho, že je budou jejich děti obviňovat ze všech svých selhání. Jak čte o terapeutech, kteří radí lidem, aby se odloučili od svých toxických matek, které mohou za jejich nezdary. „Je mi líto dnešních maminek, protože tlak, který je na ně vyvíjen, jim může vzít veškerou radost z toho, že mají děti. Přeji jim hodně vytrvalosti a méně sebemrskačství. To je přesně důvod, proč sama nechci mít děti. Dnešní doba je šílená a je hrozné, že to lidé nevidí,“ končí těmito slovy svůj e-mail.

Článek „Nikdy nechci mít děti. Když slyším o dnešních toxických matkách, dělá se mi zle,“ odůvodňuje žena své rozhodnutí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Šlo o obrovskou loď

Výletní loď, na které se celý incident odehrál, se nazývá MSC Meraviglia a patří francouzské pobočce společnosti MSC Cruises. Ti vlastní mnoho obrovských plavidel, která každý den vyplouvají na linky okolo celého světa. Milovníkům tohoto stylu cestování nabízí veškerý komfort a péči ze strany posádky. Každá loď uveze několik tisíc lidí.

Video z dámských toalet

Video na sociální sítě umístila mladá žena, pasažérka lodi Meraviglia. Když vešla na dámské toalety na chodbě, všimla si, že z jedné z kabinek je na ni namířena kamera mobilního telefonu, navíc zaslechla mužský hlas. Hned jí bylo jasné, o co tady jde – někdo se ji snažil potají natočit. Nedala na sobě nejdříve nic znát a muže se rozhodla nekonfrontovat.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Požádala o pomoc

Odchytila dva zaměstnance lodi, kteří měli na starosti úklid a právě procházeli okolo. Stručně jim sdělila, co se tady právě stalo, a oni hned začali jednat. Zaklepali na dveře kabinky s tím, že zde přišli uklidit, a požadovali, ať dotyčný ihned opustí tento prostor. Muž se je snažil přesvědčit, že to není tak, jak to vypadá, a že je na dámských záchodech omylem, ale posádka mu to samozřejmě neuvěřila.

Šlo o zaměstnance

Na pomoc si zavolali ochranku výletní lodi, která přišla muže zadržet. Největší šok posádka zažila, když si všimla, že dotyčný zvrhlík je jedním z nich – také byl zaměstnancem společnosti MSC Cruises. Šéf společnosti z toho okamžitě vyvodil důsledky a dotyčný muž byl propuštěn. Něco takového totiž lodní společnost nebyla ochotná tolerovat.

@sajac4 This man was in the women’s restroom located at the kids club. Please don’t leave your children unattended on any vacation & be aware of your surroundings at all times. #cruise #cruiseshipcrew ♬ original sound – Saja 🇵🇸

Článek Video: Zvrhlík přistižen při činu. Nahrával si ženu na veřejném záchodě se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.