„Děti mě přemluvily ke koupi psa, zůstal ale na krku mně.“ Žena už neví, co si počít. Ráda by se ho zbavila

Žena podlehla nátlaku svých dětí a dovolila jim pořídit si psa. Po několika letech o něj však potomci ztratili zájem a nyní je starost o něj na ní.

i Zdroj fotografie: iStock
                   

Snad všechny děti si přejí mít doma pejska. Jakmile nějakého vidí, mají tendenci se k němu rozběhnout a pomazlit se s ním. Samozřejmě je na místě, aby rodiče své potomky upozorňovali na to, že to není dobrý nápad a rozhodně by se neměli cizích psů dotýkat, protože je to velmi nebezpečné. V mnoha případech rodiče nátlak svých dětí nevydrží a pořízení malého roztomilého štěňátka povolí. Jenže většinou to není takové, jak si všichni představují. Tak to dopadlo i v rodině paní Zdenky Koutné.

Psa nechtěla, ale nakonec se nechala přemluvit

Když se člověk rozhodne pořídit si domů psa, je třeba, aby si uvědomil, o jak velkou zodpovědnost se jedná. Padne totiž na něj starost o živé stvoření, které potřebuje nejen dostatek jídla a pití, ale také pravidelný pohyb, venčení a především lidskou lásku, něhu a společně strávený čas. Bohužel se často stává, že lidé po nějaké době zjistí, že je pes na obtíž, a prostě jej opustí. V lepším případě jej odloží do útulku, kterých je v ČR registrovaných přes 300, jak informuje Státní veterinární správa.

Paní Zdenka Koutná nám minulý týden zaslala do redakce dopis, ve němž se zmiňuje o pocitech, které nyní zažívá kvůli jejich psovi. Tato žena žije s manželem a jejich třemi dětmi ve čtyřpokojovém bytě na malém městě. Když byli její dvě dcerky a syn malí, moc si přáli pejska. Ona byla zásadně proti, neměla totiž nikdy ke zvířatům moc dobrý vztah, ovšem jejich a manželově nátlaku nakonec podlehla. Nevzali si však psa z útulku, jako to dělal muž, o kterém jsme již v minulosti psali.

Nyní přemýšlí, jak se ho zbavit

Pořídili štěně Jack Russell teriéra a pojmenovali jej Buddy. Děti z něj byly nadšené, chodily s ním na procházky a chlubily se kamarádům. I paní Koutná si na něj po čase zvykla a oblíbila si jej. Přestože se jednalo o plemeno velmi náročné na čas, protože pes potřeboval vybít svou energii, děti to zvládaly skvěle. Jenže postupem času jejich zájem o Buddyho upadal. A jakmile se dostaly do puberty, měly v tu chvíli úplně jiné zájmy a o psa se přestaly starat úplně.

„Teď mám na krku desetiletého psa já a přemýšlím, jak se ho zbavit,“ svěřila se v dopise paní Koutná. Je jí na obtíž, protože na něj nemá čas. Již několikrát se jí podařilo najít hodné lidi, kteří by se ho rádi ujali, ale když si pro něj měli přijít, její děti udělaly scénu, že se jej nevzdají. Poté se o něj chvíli zase staraly, ale nakonec se vše vrátilo do starých kolejí. Nyní je již žena velmi zoufalá a neví, co si dál počít.

Paní Koutná žádá o vaši radu a také by prostřednictvím našeho webu ráda varovala ostatní rodiče, kteří se ocitli v podobné situaci jako ona. Nyní ví jistě, že už by nepodlehla nátlaku a psa dětem nikdy nedovolila. Já osobně jsem ráda, že pejska nemáme, protože bychom na něj neměli tolik času, když jsme téměř celý den pryč. Před pořízením domácího mazlíčka je třeba přemýšlet dopředu. Kdybych si představila sebe samu v kůži našeho hypotetického psa, vím, že bych byla smutná, že jsem pořád sama doma. A přesně z toho důvodu bych si jej nikdy nepořídila.

Co byste paní Koutné poradili?

Diskuze Vstoupit do diskuze
50 lidí právě čte
Zobrazit další články