Sestry v pečovatelském domě jsou na smrt bohužel zvyklé. Starý muž, který zemřel osamocený, však po sobě zanechal tajemství, které nikdo nečekal.
Vzhledem k tomu, že v pečovatelském domě žije velké množství seniorů, není divu, že zde je smrt častěji, než v jiných místech. Také osud některých seniorů je smutný: ať už za to může nemoc nebo stařecká demence, tito lidé někdy nepoznávají sami sebe ani své nejbližší. Někteří z nich nemají nikoho, kdo by je přišel navštívit, nebo jsou návštěvy rodiny jen velmi sporadické. A stejně jako mizí vzpomínky, mizí také jejich vztahy s rodinou.
Místo návštěvy telefonát
Smutnou realitou současné doby je to, že existuje spousta možností, jak se se seniorem v pečovatelském domě spojit. Můžeme jim volat a díky výhodnému tarifu nás to moc nestojí. Internetové spojení je zdarma a mnohem pohodlnější. Ani personál nemá tolik času, aby se věnoval seniorům natolik, že by je poznal a navázal s nimi hlubší vztah.
Osamělý muž
A tak také Mak Filiser, senior, který bydlel v jednom z takových pečovatelských domů, zemřel úplně sám. Když sestry vyklízely pokoj po tomto starém muži, našly báseň, kterou napsal starý muž. Jmenovala se: Zlomený starý muž. Nenechaly si ji pro sebe.
Zlomený starý muž
„Co vidíš, sestro … Co vidíš?“
Na co myslíš, když se na mě díváš?
Zlomený stařík, ne moc chytrý,
nejisté návyky, s rozmazanýma očima?
Kdo dribluje jídlem a neodpovídá
když řeknete nahlas: „Přeji si, abyste to zkusili!“
Kdo by si toho, co děláte, nevšiml.
A pořád ztrácí ponožky nebo boty.
Je to to, co si myslíte, je to tak, jak to vidíte?
Tak otevři oči, sestro. Nevidíš mě!
Teď tu sedím, řeknu ti, kdo jsem.
– Jsem malé desetileté dítě s mámou a tátou,
mám bratry a sestry, kteří mě milují.
– Mladý 16letý chlapec s křídly, který doufá,
že se brzy se svou láskou setká.
– 20letý ženich, jehož srdce roste,
který si pamatuje sliby, které chtěl dodržet.
– 25letý plně nezávislý člověk.
Potřebuji vytvořit bezpečný šťastný domov.
– 30letý muž. Mí malí rostou tak rychle
propojeni dluhopisy, které vydrží dlouho.
– Ve 40 letech moji mladí synové vyrostli a zmizeli,
ale moje žena je vedle mě a vidí mě truchlit.
– 50 let a více a více dětí si hraje kolem mě,
Zase máme děti … můj milovaný a já.
Temné dny jsou nade mnou – moje žena je mrtvá.
Dívám se do budoucnosti – třesu se strachem.
Moje děti už mají své vlastní děti.
Myslím na minulost a lásku, kterou jsem znal.
Teď jsem starý a příroda je krutá.
To je vtip, protože když zestárnete, vypadáte jako blázen.
Tělo se rozpadá. Milost a ráznost odcházejí.
Teď mám kámen, kde kdysi bylo srdce.
Ale uvnitř je stále mladý muž.
A teď moje hořké srdce znovu bobtná.
Pamatuji si radost, pamatuji si tuto bolest.
Miluji život a znovu žiji.
Myslím, že po letech je jich příliš málo
odjíždíme příliš brzy a musíte tuto skutečnost přijmout
že nic nemůže trvat věčně.
Tak otevřete oči, lidi!
Otevřete a uvidíte…
Nejsem nevrlý starý muž.
Podívej se blíže…
Podívej se na mě!! “
Lifestyle
|
PŘEČTENÍ: 268720
Lifestyle
|
PŘEČTENÍ: 267823
