Dědictví po osamělém muži: Tajemství, které dojalo již miliony lidí po celém světě

Sestry v pečovatelském domě jsou na smrt bohužel zvyklé. Starý muž, který zemřel osamocený, však po sobě zanechal tajemství, které nikdo nečekal.

i Zdroj fotografie: Pixabay
                   

Vzhledem k tomu, že v pečovatelském domě žije velké množství seniorů, není divu, že zde je smrt častěji, než v jiných místech. Také osud některých seniorů je smutný: ať už za to může nemoc nebo stařecká demence, tito lidé někdy nepoznávají sami sebe ani své nejbližší. Někteří z nich nemají nikoho, kdo by je přišel navštívit, nebo jsou návštěvy rodiny jen velmi sporadické. A stejně jako mizí vzpomínky, mizí také jejich vztahy s rodinou. 

Místo návštěvy telefonát

Smutnou realitou současné doby je to, že existuje spousta možností, jak se se seniorem v pečovatelském domě spojit. Můžeme jim volat a díky výhodnému tarifu nás to moc nestojí. Internetové spojení je zdarma a mnohem pohodlnější. Ani personál nemá tolik času, aby se věnoval seniorům natolik, že by je poznal a navázal s nimi hlubší vztah. 

iZdroj obrázku: Pixabay
Mnoho starších lidí může mít tajemství

Osamělý muž

A tak také Mak Filiser, senior, který bydlel v jednom z takových pečovatelských domů, zemřel úplně sám. Když sestry vyklízely pokoj po tomto starém muži, našly báseň, kterou napsal starý muž. Jmenovala se: Zlomený starý muž. Nenechaly si ji pro sebe.

iZdroj fotografie: PxHere
Osamělý muž žil v pečovatelském domě

Zlomený starý muž

 „Co vidíš, sestro … Co vidíš?“

Na co myslíš, když se na mě díváš?

Zlomený stařík, ne moc chytrý,

nejisté návyky, s rozmazanýma očima?

Kdo dribluje jídlem a neodpovídá

když řeknete nahlas: „Přeji si, abyste to zkusili!“

Kdo by si toho, co děláte, nevšiml.

A pořád ztrácí ponožky nebo boty.

Je to to, co si myslíte, je to tak, jak to vidíte?

Tak otevři oči, sestro. Nevidíš mě!

Teď tu sedím, řeknu ti, kdo jsem.

– Jsem malé desetileté dítě s mámou a tátou,

mám bratry a sestry, kteří mě milují.

– Mladý 16letý chlapec s křídly, který doufá,

že se brzy se svou láskou setká.

– 20letý ženich, jehož srdce roste,

který si pamatuje sliby, které chtěl dodržet. 

– 25letý plně nezávislý člověk.

Potřebuji vytvořit bezpečný šťastný domov.

– 30letý muž. Mí malí rostou tak rychle

propojeni dluhopisy, které vydrží dlouho.

– Ve 40 letech moji mladí synové vyrostli a zmizeli,

ale moje žena je vedle mě a vidí mě truchlit.

– 50 let a více a více dětí si hraje kolem mě,

Zase máme děti … můj milovaný a já.

iZdroj fotografie: Pixabay
Když muž zemřel, objevila se zajímavá pravda

Temné dny jsou nade mnou – moje žena je mrtvá.

Dívám se do budoucnosti – třesu se strachem.

Moje děti už mají své vlastní děti.

Myslím na minulost a lásku, kterou jsem znal.

Teď jsem starý a příroda je krutá.

To je vtip, protože když zestárnete, vypadáte jako blázen.

Tělo se rozpadá. Milost a ráznost odcházejí.

Teď mám kámen, kde kdysi bylo srdce.

Ale uvnitř je stále mladý muž.

A teď moje hořké srdce znovu bobtná.

Pamatuji si radost, pamatuji si tuto bolest.

Miluji život a znovu žiji.

Myslím, že po letech je jich příliš málo

odjíždíme příliš brzy a musíte tuto skutečnost přijmout

že nic nemůže trvat věčně.

iZdroj fotografie: Pixabay
Co muž měl, to mnohé překvapilo

Tak otevřete oči, lidi!

Otevřete a uvidíte…

Nejsem nevrlý starý muž.

Podívej se blíže…

Podívej se na mě!! “

Diskuze Vstoupit do diskuze
96 lidí právě čte
Zobrazit další články