76letou ženu prohlásili za mrtvou a uložili do rakve. Po 5 hodinách pohnula rukou a začala dýchat

9. června 2023 přivezli šestasedmdesátiletou ženu do nemocnice Martín Icaza s podezřením na cévní mozkovou příhodu. Krátce nato prodělala zástavu srdce i dechu. Lékaři zahájili resuscitaci, tělo nereagovalo. Službu konající lékař potvrdil úmrtí. Kolem druhé hodiny odpoledne rodina převzala tělo a uložila Bellu Montoyovou do rakve. Smuteční obřad běžel čtyři a půl hodiny, než se z nitra rakve ozval zvuk, který všechno změnil.

Zvuk, který neměl přijít

Syn Montoyové později popsal, že kolem půl sedmé večer zaslechl tlumený zvuk zevnitř rakve. Otevřel víko. Matka pohybovala rukou a s obtížemi dýchala. Příbuzní, kteří se chystali tělo převléci, zaznamenali totéž: pohyb obou rukou a nepravidelný dech. Smuteční obřad se okamžitě zastavil. Rodina přivolala pomoc a Bellu Montoyovou převezli zpět do nemocnice, odkud ji o pár hodin dříve vydali s úmrtním listem.

Na jednotce intenzivní péče ji lékaři intubovali. Stav byl kritický, prognóza rezervovaná. Diagnóza zněla ischemický iktus. Sedm dní bojovala o život na JIP. 16. června 2023 ekvádorské ministerstvo zdravotnictví potvrdilo její úmrtí, tentokrát definitivní.

Papírově mrtvá, biometricky živá

Příběh měl i svou administrativní rovinu, která je skoro stejně znepokojivá jako ta medicínská. Po prvním prohlášení smrti nemocnice vystavila úmrtní certifikát a registr obyvatel zapsal Bellu Montoyovou jako zemřelou. Když se ukázalo, že žije, musel její syn s pomocí ekvádorského ombudsmana dosáhnout zrušení úmrtního zápisu. Podle serveru Ecuavisa registr otočil zápis ve zrychleném režimu do 48 hodin, po biometrickém ověření pacientky, která v tu chvíli ležela intubovaná na JIP. Rodina mezitím navštívila prokuraturu a podala oznámení na nemocnici pro nedbalost.

Ministerstvo zdravotnictví zřídilo národní technický výbor a zahájilo lékařský audit s cílem „stanovit odpovědnost“. Konečný závěr auditu se ale v otevřených zdrojích dodnes nepodařilo dohledat. Stejně tak nikdy nebylo veřejně vysvětleno, proč Montoyová znovu nabyla známky života. Některá média spekulovala o katalepsii, stavu, kdy tělo ztuhne a vitální funkce klesnou na hranici detekovatelnosti, ale šlo jen o nepotvrzenou hypotézu, nikoli o závěr šetření.

Pět minut, které dělí život od smrti

Jak je možné, že nemocnice ve 21. století vydá živého člověka jako mrtvého? Odpověď částečně nabízí srovnání postupů. Britský kodex pro potvrzení smrti, který slouží jako silný evropský referenční standard, předepisuje po zástavě oběhu minimálně pětiminutovou observaci. Během ní lékař ověřuje trvající bezvědomí, nepřítomnost dechu, absenci centrálního pulzu a srdečních ozev. Teprve poté kontroluje pupilární reakce a motorickou odpověď. Pokud se cokoli spontánně vrátí, celá pětiminutová lhůta běží znovu, právě kvůli fenoménu takzvané autoresuscitace, kdy se oběh po zástavě sám obnoví.

V ekvádorských veřejných dokumentech, které se podařilo dohledat, je důraz položen jinam: kdo smí smrt certifikovat a jak se vyplňuje formulář. Stejně konkrétní veřejný checklist pro ověření oběhové smrti v nich chybí. To neznamená, že ekvádorské nemocnice žádný interní protokol nemají. Znamená to, že veřejně dostupná pravidla jsou méně explicitní než ta evropská, a v případě Belly Montoyové to zjevně nestačilo.

Český systém stojí někde mezi. Zákon o zdravotních službách ukládá povinnou prohlídku těla zemřelého vždy, jejímž účelem je zjistit smrt, pravděpodobný čas a příčinu úmrtí a rozhodnout o pitvě. U nejasných okolností musí lékař informovat policii. Pevnou minutáž zákon nestanovuje, ale administrativní pojistky, od Listu o prohlídce zemřelého po povinné hlášení, vytvářejí vícevrstvou kontrolu.

Není to ojedinělý případ

Příběh z Babahoyu zní jako bizarní výjimka. Není. V únoru 2023, tedy jen čtyři měsíce před ekvádorským případem, popsala agentura AP News případ 82leté ženy v New Yorku, kterou zařízení pro seniory prohlásilo za mrtvou. Pohřební ústav ji zhruba o tři hodiny později našel dýchající. Ve stejném měsíci AP informovala o 66leté ženě z Iowy převezené v pytli na mrtvoly do pohřebního ústavu, kde zjistili, že ještě žije. Zařízení dostalo pokutu v přepočtu přes 230 000 Kč.

Tři podobné případy ve třech různých zemích během pěti měsíců ukazují, že problém není kulturní ani geografický. Je systémový, a týká se toho, kolik času a pozornosti věnuje přetížený zdravotnický systém poslednímu úkonu, který už pacientovi zdánlivě nemůže pomoci.

Co zůstává nezodpovězeno

Nejznepokojivější na celém případu není moment, kdy syn otevřel víko rakve. Je to ticho, které následovalo. Veřejně nikdy nezaznělo oficiální medicínské vysvětlení, proč byla Bella Montoyová při první deklaraci považována za mrtvou. Audit byl zahájen, výsledek se ztratil v byrokratickém vakuu. Rodina podala oznámení, jeho osud není znám.

Bella Montoyová zemřela 16. června 2023 po týdnu na jednotce intenzivní péče. Těch pět hodin v rakvi jí život nevrátilo. Jen odložilo rozloučení, a otevřelo otázku, na kterou dosud nikdo veřejně neodpověděl.