„3 roky jsme se starali o nemocného dědečka. Po jeho skonu ale tchyně nedodržela slib. Teď bydlíme s ní,“ říká Markéta

V dopise zaslaném do redakce se čtenářka svěřuje, jak hanebně se zachovala její tchyně. Slíbila, že na ně za jistých podmínek přepíše dům. Nakonec to však mělo háček.

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Rodinné vztahy jsou, stejně jako ty partnerské, často velmi komplikované. Někteří členové silně využívají důvěry ostatních, aby tak z celé situace vyšli co nejlépe. V minulém týdnu nám do redakce přišel dopis od paní Markéty L. z Vysočiny, která zprvu váhala, zda jej vůbec poslat. Nakonec se však rozhodla podělit se s ostatními o své zklamání, které jí způsobila její tchyně svým jednáním. Nemá se komu svěřit, a tak doufá, že se jí uleví alespoň takto.

Pečovali o dědečka, po jeho smrti měl být dům jejich

Paní Markéta L. svého manžela Jirku potkala před 5 lety. Jejich vztah byl až na pár přeháněk plný slunce, takže nebylo divu, že ji partner požádal o ruku. „Po svatbě nám naši řekli, ať se přestěhujeme do jejich domu,“ vzpomíná v dopise čtenářka. Ten byl obrovský, ale na opačném konci republiky. Její tchyně však přišla s nápadem, který se jí i manželovi zdál skvělý. Nabídla jim svůj dům s tím, že ona odjede na delší dobu do zahraničí, takže ho pohlídají, a zároveň se postarají o jejího nemocného otce. Po jeho smrti na ně dům přepíše.

Manželův dědeček byl moc hodný muž, ale již dost starý. Zdravotně byl na tom stále hůře, a než tchyně odjela, jeho stav se o dost zhoršil. A to do takové míry, že potřeboval každodenní péči. Švagrová paní Markéty se o něj odmítla starat a odstěhovala se raději do vedlejšího města do podnájmu. „Tchyně odjela a já s manželem, jelikož jsme na její nabídku přistoupili, jsme o nemocného dědečka pečovali. Bylo to náročné, ale dalo se to zvládnout,“ popisuje čtenářka. I když se jim po roce narodila dcerka.

Tchyně slib dodržela, ale mělo to háček

Po třech letech dědeček zemřel. Tchyně se tedy vrátila ze zahraničí, aby vyřídila veškeré náležitosti a dodržela slib, který jim dala. Ve městě koupila byt, o němž si paní Markéta myslela, že se do něj manželova matka nastěhuje. Vše ale bylo zcela jinak. „Byla jsem smutná, ale na jednu stranu se mi ulevilo. Konečně budeme mít jako rodina klid a užívat si jeden druhého. Jak jsem byla naivní!“ lituje se paní Markéta L. Koupený byt totiž tchyně věnovala své dceři a nastěhovala se do domu, který sice na manžela napsala, ale oznámila, že bude bydlet s nimi.

Řekla jim, že si přece zbytečně někde nebude pronajímat nebo kupovat byt, když mají tak velký dům. „Cítím se podvedená. Celé ty roky jsem dělala pečovatelku zadarmo,“ uvádí v dopise paní Markéta L. Manžel je ale na straně své matky. Hájí ji, že slib splnila, takže nikdo nikoho nepodvedl. „Je mi z ní zle, přemýšlím, že sbalím sebe i dcerku a Jirku opustím. Přestěhuji se k rodičům, kde nám bude mnohem lépe, než v tomhle dusnu,“ končí těmito slovy svůj dopis paní Markéta L.

Těžko říct, zda to byl celou dobu tchynin záměr a svého syna s manželkou jen využila, nebo si neuvědomuje, jak se její snacha nyní cítí. Je však jasné, že je již jen na paní Markétě, jak celou nepříjemnou situaci vyřeší. Nakonec možná jejich manželství zkrachuje právě kvůli mužově matce. A to jako v případě novomanželů, jejichž svatbu a vztah zničila nevěstina tchyně. O jejich příběhu jsme se na Dámském Deníku již zmiňovali.  

Co byste na místě paní Markéty udělali vy?

Diskuze Vstoupit do diskuze
108 lidí právě čte
Zobrazit další články