Pak jsem si všimla, kdo chybí

Táta nás dostal ven a vystrčil nás až před dům ke kraji silnice, co nejdál od kouře. Teprve tam mi došlo, že máma s námi není. Zůstala ještě uvnitř v přízemí. Bylo ji slyšet, jak kašle a volá, ale ke dveřím se hned nedostala. Táta se jen otočil a běžel zpátky dovnitř pro ni. To je chvíle, kterou mám v hlavě pořád úplně jasně. Ještě před pár vteřinami jsme byli všichni doma a najednou jsem stála venku jen s bratrem a koukala na otevřené dveře, do kterých táta zase zmizel.

Zůstala jsem stát bosá na silnici a držela jsem bratra v náručí. Brečel a chtěl za mámou. Já nebrečela, spíš jsem byla úplně ztuhlá. Jen jsem se dívala ke dveřím a čekala, jestli se otevřou. V tu chvíli jsem skoro nic jiného nevnímala. Pak vyběhla ven sousedka z protějšího domu, přiběhla k nám a odtáhla nás o pár kroků dál. Nevím, jestli na nás mluvila, nebo ne, z té chvíle si pamatuju hlavně to, že nás přesunula dál od domu a že jsem pořád nepřestávala sledovat vchod.

Až tehdy mi došlo, co se děje

Bratr se mi pořád vytrhával, tak jsem ho držela ještě pevněji. Opakovala jsem mu, že máma s tátou přijdou. Ve skutečnosti jsem to ale vůbec nevěděla. Říkala jsem to hlavně proto, aby se mi nevysmekl a nerozběhl se zpátky k domu. Pořád jsem se dívala před sebe a najednou jsem si všimla, že v oknech je vidět oranžové světlo. Až tehdy mi opravdu došlo, že to není jen kouř a nějaký zmatek uprostřed noci, ale že náš dům opravdu hoří. Nebyla to jedna velká myšlenka nebo panika. Spíš takové holé vědomí, že se děje něco, co už nejde vzít zpátky.

Po pár minutách, které mi připadaly strašně dlouhé, se ve dveřích objevil nejdřív táta a hned za ním máma. Oba kašlali a nic s sebou nenesli. Nezachraňovali žádné věci, prostě jen vyšli ven. V tu chvíli ze mě spadlo to nejhorší. Dům pořád hořel, to se nezměnilo, ale pro mě bylo důležité jen to, že jsou oba venku a že stojí před námi. Do té doby jsem byla napnutá jen na ten jeden okamžik, jestli se ještě objeví. Jakmile vyšli, všechno ostatní šlo na chvíli stranou.

Pak už přijeli hasiči a celá ta noc se začala měnit v něco, co řešili dospělí kolem nás. Sousedka nám přinesla deku, protože jsme stáli venku jen v pyžamu. A mně až tehdy došlo, že mě studí asfalt a že mám úplně špinavé nohy. Do té chvíle jsem to vůbec nevnímala. Je zvláštní, co si člověk z takové noci zapamatuje nejvíc. Já si nevybavuju všechno kolem, ani co kdo přesně dělal potom. Nejvíc mi zůstal právě ten obraz z chvíle předtím. Stojím bosá na silnici, držím v náručí bratra a dívám se na dveře, jestli z nich vyjdou máma s tátou. To je vzpomínka, která se mi vrací i po letech úplně stejně.

Článek Během požáru jsem stála bosa na silnici a držela bratra. Bylo mi osm a rodiče byli uvnitř se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pak to konečně řekla

Nejdřív jsme mluvily o běžných věcech. O práci, o tom, kdo volal, co je nového v rodině, takové to vyplňování času, když člověk ví, že se k něčemu teprve odhodlává. Pak to ze sebe najednou dostala. Řekla mi, že muž z domu naproti je můj skutečný otec. V první chvíli jsem měla pocit, že jsem ji špatně slyšela. Ne že bych nepochopila slova, ale vůbec mi nešlo spojit si je s vlastním životem. Celé roky jsem žila s úplně jinou verzí toho, kdo je můj otec, a najednou mi máma v kuchyni řekne něco, co převrátí všechno naruby. Když to zopakovala, přišel šok a hned za ním vztek. První, na co jsem se zmohla, byla otázka, proč mi to říká až teď. V tu chvíli bylo jasné, že z té návštěvy už nepůjde nijak vycouvat.

Máma mi pak vysvětlila, že on je po operaci srdce, jeho dům se má brzy prodávat a nejspíš se bude stěhovat k příbuzným. Prý si uvědomila, že jestli mi to neřekne teď, už to možná nikdy nestihne. Říkala, že nechtěla, aby po jeho odchodu nebo smrti zůstal naproti jen prázdný dům a já se jednou nedozvěděla pravdu vůbec. Jenže mně to v té chvíli neznělo jako snaha něco zachránit. Slyšela jsem v tom hlavně další roky mlčení navíc. Jako by i teď rozhodovala až situace kolem něj, ne to, že jsem její dcera a měla jsem to vědět dávno. Nedokázala jsem se chytit ničeho, co by to změkčilo. Jen jsem seděla a měla pocit, že se mi během pár minut rozpadá něco, co jsem považovala za pevnou část vlastního života.

Otázky, které nešly zastavit

Pak jsem se jí začala ptát, jak je vůbec možné, že jsem celé roky chodila kolem vlastního otce a nic nevěděla. Řekla mi, že když otěhotněla, byl ženatý a nechtěl rozbít svou rodinu. Domluvili se prý, že zůstane stranou. Ze začátku si namlouvala, že mi to řekne, až budu větší. Jenže pak přišla škola, puberta, další roky, a čím jsem byla starší, tím hůř se jí do toho šlo. Místo jedné těžké pravdy z toho udělala tajemství na víc než čtyřicet let. A to mě rozčilovalo snad ještě víc než samotné přiznání. Nešlo jen o to, že mi lhala. Spíš o to, že mi vzala možnost vidět vlastní život takový, jaký opravdu byl. Najednou jsem si zpětně skládala úplně obyčejné situace a u každé mě napadlo, co všechno věděli ostatní a co jsem nevěděla jen já.

Po chvíli jsem řekla, že jestli je to pravda, nechci to slyšet jen od ní. Potřebovala jsem, aby to řekl i on, jinak bych tomu snad ani nedokázala uvěřit. Máma přiznala, že mu ráno volala, protože se bála, že za ním stejně půjdu, a nechtěla, aby ho to zaskočilo. Chvíli jsme seděly potichu. Pak jsem vstala a řekla, že tam chci jít hned. Sama bych to tehdy asi nezvládla, takže šla se mnou. Sešly jsme dolů a přešly ulici, kterou jsem předtím přešla snad tisíckrát. Jen tentokrát to nebyla cesta kolem známého domu, ale cesta ke dveřím člověka, o kterém mi před hodinou řekla, že je můj otec. To bylo na celém tom odpoledni možná nejhorší. Že se navenek nic nezměnilo. Pořád stejný dům, stejná ulice, stejné zvonky. Jen já jsem najednou šla jinam, než jsem si celý život myslela.

Za těmi dveřmi nebyla úleva

Otevřel mi pomalu a působil, jako by věděl, proč tam stojím. Nezapíral to. Nezačal nic vysvětlovat ve velkém, nesnažil se to obrátit ani uhladit. Jen řekl, že byl zbabělý a celé roky čekal, až to máma řekne sama. Mluvil o strachu, o studu a o tom, že neměl pocit, že má právo vstoupit mi do života, když u toho nebyl od začátku. Neřekl nic, co by to celé odlehčilo nebo napravilo. A možná právě to bylo nejpodivnější. Žádná velká scéna, žádné gesto, po kterém by se mi ulevilo. Jen tři dospělí lidé v předsíni a pravda, která přišla strašně pozdě. Dívala jsem se na něj a snažila se v jeho obličeji najít něco, co mi najednou začne dávat smysl. Ale v takové chvíli člověk nehledá podobu. Hledá hlavně důvod, proč to tak dlouho nechali být.

Když jsme se s mámou vrátily zpátky ke stolu, nebyla jsem smířená ani dojatá. Byla jsem hlavně otřesená a naštvaná. Měla jsem pocit, že se mi během jediné hodiny přeskupilo celé dětství, i když venku vypadalo všechno úplně stejně jako předtím. Zároveň jsem ale věděla, že bych asi ještě hůř nesla, kdyby mi to neřekla vůbec. To není odpuštění ani úleva, jen holý fakt. Od toho dne se nedokážu na dům naproti dívat stejně jako dřív. Není to už kulisa, kterou znám odjakživa, ale místo, ke kterému se mi najednou váže něco velmi osobního a velmi pozdního. A v hlavě mi od té doby běží jediná věc: co s tou informací vlastně udělám dál.

Článek Bylo mi 42 a máma mi u kávy řekla, kdo je můj skutečný otec. Seděl celý život v domě naproti se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Už tehdy jsem z toho klidná nebyla

Když jsem jí věci předávala, bylo na ní vidět, že jí to celé připadá zbytečně složité. Dala najevo, že jídlo doma má a že kvůli jedné noci nemusím všechno tolik řešit. Ještě jsem jí připomněla, že syn bývá nepříjemný, když jde spát pozdě a hladový, a že dcera usíná jen v pyžamu, jinak bývá rozhozená. Ona to ale vzala s nadhledem, jako někdo, kdo už si tím dávno prošel a nepotřebuje rady. Nebyla jsem z toho klidná, ale nechtěla jsem se před odjezdem pouštět do nepříjemné debaty. Říkala jsem si, že jedna noc snad proběhne v pohodě a že třeba jen zbytečně vyšiluju dopředu.

Během večera mi přišla jen krátká zpráva, že je všechno v pořádku. Víc jsem z ní nedostala, ale zároveň jsem nechtěla pořád psát a kontrolovat, jak to jde. Když jsme si druhý den pro děti přijeli, tchyně byla spokojená a mluvila o tom, jak byly hodné a vlastně úplně nenáročné. Dcera působila normálně, jen unaveně, ale syn byl zvláštně ztichlý. Nezlobil, nic neříkal, jen se chtěl rychle sebrat a jet domů. Přisoudila jsem to tomu, že spal mimo domov a že je prostě po takové noci unavený. Nechtěla jsem v tom hned hledat něco víc.

Co se ukázalo až doma

Až večer doma, když jsem chystala syna do postele, začal sám mluvit. Řekl mi, že k večeři dostali rohlíky s paštikou a potom ještě sušenky, protože babička nechtěla ohřívat to, co jsem jim přivezla. Pak mezi řečí dodal, že nakonec nespali v pokojíku, ale oba na rozkládacím gauči v obýváku u puštěné televize, protože v pokojíku bylo chladno a babičce se nechtělo chystat postele. Neříkal to nějak dramaticky, prostě to popsal tak, jak to zažil. Právě to mě zarazilo asi nejvíc. Nešlo o to, že by jedli něco jiného než doma nebo že neusnuli ve své posteli. Spíš na mě dolehl ten způsob, jak to celé proběhlo. Jako by bylo jednodušší všechno obejít, než se dětem aspoň trochu přizpůsobit.

Šla jsem se podívat do tašky, kterou jsem jim dala s sebou. Pyžama tam byla složená tak, jak jsem je balila, kartáčky nepoužité a krabičky s večeří zavřené. V tu chvíli jsem zavolala manželovi, protože jsem nechtěla reagovat jen naštvaně a potřebovala jsem si srovnat, jestli to nevidím přehnaně. Řekla jsem mu přesně to, co mi syn popsal, i to, co jsem našla v tašce. Pak jsem volala tchyni. Čekala jsem aspoň náznak toho, že uzná, že to mohla udělat jinak, nebo že ji mrzí, že nerespektovala to, co jsem jí předem říkala. Místo toho celou situaci shodila s tím, že se vlastně nic nestalo, děti to zvládly a já jsem zbytečně úzkostná. To mě zasáhlo víc než samotná představa rohlíků k večeři nebo spaní na gauči.

Tím pro mě zmizela důvěra

Nakonec jsem jí řekla, celkem klidně, že jí děti na hlídání přes noc samotné dávat nebudu. Nešlo mi o jednu nepovedenou noc ani o to, že by všechno muselo být přesně podle mě. Šlo mi hlavně o to, že jsem jí předem řekla, co děti potřebují, ona to nerespektovala a potom ještě dala najevo, že je problém spíš ve mně. Tím pro mě zmizela důvěra. Když je potom někdy zvala znovu, syn sám řekl, že tam spát nechce. Nepřemlouvala jsem ho a ani jsem neviděla důvod to lámat přes koleno. Od té doby se vídají normálně, ale jen u nás doma nebo na krátkých návštěvách, když jsme u toho i my. Tak je to pro mě klidnější a upřímně i fér vůči dětem.

Článek Tchyně hlídala děti jen jednou. Když mi syn večer řekl, co jedl a kde spal, už k ní nikdy nejel se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pak přišla věta, která změnila všechno

Když jsem přišla, bylo tam přesně to, co jsem čekala. Děti pobíhaly po bytě, každé chtělo něco jiného, sestra působila unaveně už ode dveří. Ani mě to nepřekvapilo, spíš mi jí bylo líto. Hned jsem jí pomohla nachystat pití, na chvíli jsem zabavila nejmladšího, aby si mohla aspoň sednout a v klidu se napít. V takových chvílích to beru automaticky, protože vidím, že toho má dost, a přijde mi normální trochu ulevit. Myslela jsem, že až se to doma trochu srovná, sedneme si a bude to zase v klidu. Když si děti na chvíli hrály vedle, konečně jsme se spolu posadily do kuchyně.

Nejdřív jsme se bavily normálně. O práci, o tom, co je nového, co kdo plánuje, takové ty běžné věci. Pak se mě zeptala, jestli jsem pořád rozhodnutá, že dítě teď nechci. Odpověděla jsem klidně, že takhle jsem zatím spokojená a nechci něco lámat jen proto, že se to ode mě čeká. Neříkala jsem to poprvé, takže jsem nečekala nic zvláštního. Jenže ona na to navázala tím, že jí můj život bez dítěte připadá pohodlný, ale ve skutečnosti prázdný. Pak dodala, že je to podle ní trochu sobecké, protože si člověk všechno nechává jen pro sebe. Seděla jsem tam a chvíli jsem si říkala, že to možná jen neumí podat a že to nemyslí tak tvrdě, jak to zní.

V tu chvíli už nešlo jen o názor

Snažila jsem se to otočit v klidu a neudělat z toho konflikt. Jenže ona pokračovala dál a začala mluvit o tom, že dokud nemám dítě, vlastně nevím, co je opravdový život, a že řeším hlavně sebe. V tu chvíli už jsem to nevnímala jako nešikovnou poznámku, ale jako dost tvrdý soud o tom, kdo jsem. To mě zasáhlo víc, než bych asi čekala. Ne proto, že bych si svým rozhodnutím nebyla jistá, ale protože to přišlo od člověka, kterému jsem byla vždycky blízko. Řekla jsem jí, že jiné rozhodnutí neznamená horší život a že jsem nepřijela poslouchat, co je se mnou špatně. Snažila jsem se mluvit normálně, ale bylo na mně znát, že mě to vzalo.

Ona to ale nenechala být. Řekla, že je aspoň upřímná a že jí vadí, jak se dnes všichni bojí dospět. V tu chvíli jsem cítila hlavně vztek a ponížení. Zároveň jsem se nechtěla hádat před dětmi, které byly hned vedle a každou chvíli někdo přišel do kuchyně. Tak jsem dopila kafe, vstala a řekla, že už pojedu. Čekala jsem možná aspoň náznak toho, že jí dojde, co řekla, ale její výraz na mě působil spíš dotčeně, jako bych reagovala přehnaně a zbytečně to hrotila. A to mě dorazilo snad ještě víc než ta slova předtím. Nepřišla jsem tam kvůli hádce, přijela jsem za sestrou.

Od té chvíle už nic nebylo jako dřív

Cestou domů jsem si to přehrávala pořád dokola. Došlo mi, že jsem jí vždycky volala hlavně já a často jsem jí byla k dispozici, když toho měla plné zuby, když si potřebovala postěžovat nebo si jen s někým promluvit. Nikdy jsem to nebrala jako něco, co by mi měla vracet, protože jsme sestry a přišlo mi to normální. O to víc mě zabolelo, že když jde o něco důležitého pro mě, mluví se mnou tímhle způsobem. Ten večer jsem jí už nepsala a další dny taky ne. Od té doby jí sama od sebe nevolám. Neudělala jsem kolem toho žádné velké gesto, jen jsem pochopila, že kontakt nechci udržovat jen silou zvyku, když v něm chybí respekt.

Článek Sestře je 30 a má tři děti. Když mi řekla, co si o mém životě bez dítěte myslí, přestala jsem jí volat se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pak řekl něco, co nešlo přeslechnout

Když jsem si k němu sedla, byl jiný než obvykle. Ne unavený nebo slabý, spíš nezvykle tichý. Pořád se díval ke dveřím, jestli někdo nejde, a mně to přišlo zvláštní. Pak mě chytil za rukáv, stáhl si mě blíž a skoro šeptem řekl, že mě máma nikdy neopustila a že to byl on, kdo jí nedovolil, aby mě vídala. V první chvíli jsem si myslela, že je zmatený. Že je po lécích, že se mu něco plete. Jenže hned potom ještě dodal, že dopisy schoval doma do psacího stolu. A pak přestal mluvit. Jen ležel a díval se jinam, jako by už řekl víc, než chtěl. Seděla jsem tam vedle něj a vůbec jsem nevěděla, co s tím. Byla jsem vyděšená z toho, co řekl, ale zároveň jsem si pořád říkala, že to nemusí být pravda.

Když jsem odcházela z pokoje, zastavila jsem se ještě u sestry a zeptala se, jestli dnes nepůsobil zmateně nebo popleteně. Řekla mi, že spíš ne, že byl během dne orientovaný a normálně komunikoval. To mě rozhodilo ještě víc. Stejně jsem pak měla jet k němu domů pro další věci, tak jsem vzala klíče a jela rovnou tam. Otevřela jsem psací stůl, ten, do kterého mě jako malou nikdy nenechal sahat, a v šuplíku pod papíry byl balík obálek stažený gumičkou. Vedle toho byly dvě staré fotky. V tu chvíli mi došlo, že si to nevymyslel. Že to není nějaký zmatený výrok z nemocničního lůžka, který se druhý den vysvětlí.

V šuplíku bylo celé jiné dětství

Sedla jsem si v kuchyni a dopisy začala otevírat jeden po druhém. Byly od mámy. V několika z nich ho prosila, ať jí aspoň napíše, jak se mám, a ať mi jednou předá její adresu. Psala, že neví, co o ní slýchám, ale že na mě myslí a chce mě dál vídat. Z dopisů bylo jasné, že jí dlouho neodpovídal. Taky z nich vyplývalo, že odešla hlavně kvůli tomu, co se dělo mezi nimi, a zmiňovala i jeho pití a tehdejší scény doma. Nečetla jsem nic dramatického v tom smyslu, že by tam bylo jedno velké vysvětlení, které všechno uzavře. Byla to spíš řada obyčejných vět, ze kterých se skládalo něco, co jsem do té doby vůbec neznala. A mně najednou došlo, že všechno, co jsem si o jejím odchodu myslela, stálo jen na jeho verzi.

Druhý den jsem za ním šla znovu a dopisy jsem vzala s sebou. Nechtěla jsem čekat, až se vrátí domů a zase se kolem toho začne mlžit. Potřebovala jsem se ho zeptat přímo nad tím, co jsem držela v ruce. Nejdřív dělal, že si to pamatuje jinak. Že to nebylo tak jednoduché, že se věci staly jinak, než jak jsou v těch dopisech napsané. Pak ale z něj vypadlo jen to, že se bál, že kdybych mámu poznala, šla bych radši za ní. Neřval, nehádal se se mnou, nic neobracel proti mně. Právě to bylo možná nejhorší. Najednou přede mnou neseděl táta, který měl všechno vždycky pod kontrolou, ale člověk, který udělal něco ze strachu a pak na tom postavil celý náš život. V tu chvíli se mi nerozpadl jen obraz mámy, ale hlavně to, co jsem si celá léta myslela o něm.

A pak zůstal už jen jeden krok

V poslední obálce byla stará adresa a číslo na maminu sestru. Máma tam nejspíš nechala kontakt pro případ, že by se ke mně někdy něco dostalo. Když jsem vyšla z nemocnice ven, dlouho jsem na to číslo jen koukala. Měla jsem v hlavě zmatek, vztek i pocit, že když na něj sáhnu, už nepůjde vrátit nic zpátky. Zároveň jsem ale věděla, že jestli to zase zavřu a odložím, udělám vlastně to samé, co se tu dělalo celé roky. Nakonec jsem neposlala nic dlouhého. Jen krátkou zprávu, že jsem dcera její sestry a že jsem pravdu zjistila až teď. Nevěděla jsem, co přijde zpátky a jestli vůbec něco. Ale poprvé v životě jsem nešla podle toho, co mi řekl táta. Šla jsem aspoň malým krokem po vlastní ose zjistit, co se tehdy opravdu stalo.

Článek Tátovi bylo 78, když mi v nemocnici pošeptal jednu větu. Vše, co jsem o mámě celý život věděla, byla lež se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Jenže pak přišla reakce, kterou jsem nečekala

Ještě před porodem jsem to jméno zmínila mámě. Čekala jsem, že třeba řekne, že se jí nelíbí nebo že navrhne něco jiného, ale její reakce byla úplně jiná. Najednou se uzavřela a řekla jen, ať vyberu cokoli jiného. Nebyla to hádka, spíš chladná stopka, po které už nechtěla nic rozebírat. Věděla jsem, že se se svým tátou nikdy moc nemusela. Doma se o něm ale nikdy nemluvilo nějak otevřeně, spíš se kolem toho chodilo. Já si to tehdy vysvětlila jako staré rodinné napětí, které v některých rodinách prostě zůstane ve vzduchu. Tím, že mi neřekla nic konkrétního, mi vůbec nedošlo, že to v ní může být pořád tak silné.

Po porodu jsme to museli v porodnici definitivně uzavřít a já byla rozhodnutá, že u toho jména zůstanu. Byla jsem unavená, rozhozená, všechno bylo nové a zároveň strašně praktické. Podepisují se papíry, člověk skoro nespí a do toho má během chvíle rozhodovat o věcech, které zůstanou na celý život. Právě v tom stavu mi přišlo uklidňující držet se něčeho, co jsem měla v hlavě už dlouho srovnané. Partner souhlasil, nechtěli jsme to znovu otevírat a hledat narychlo něco jiného jen proto, že kolem toho bylo napětí. Tak jsme to jméno zapsali. V tu chvíli jsem si říkala, že máma to možná ponese špatně, ale že až opadnou první emoce a uvidí vnuka, nějak to přijme.

Ticho bylo horší než odpověď

Z porodnice jsem jí pak zavolala, protože mi přišlo normální říct jí to osobně a neposlat jen krátkou zprávu. Na začátku byla ráda, že jsme oba v pořádku, ptala se na malého a působilo to úplně běžně. Ve chvíli, kdy jsem řekla jeho jméno, se ale všechno zastavilo. Nastalo ticho, které bylo delší, než bývá v normálním hovoru. Pak se mě jen zeptala, jestli jsme to opravdu tak napsali. Když jsem řekla, že ano, hovor rychle skončil. Nejdřív jsem si říkala, že se potřebuje srovnat. Jenže pak mi přestala zvedat telefon a neodepisovala ani na zprávy. Když jsem se vrátila domů, byla jsem už sama dost citlivá a unavená, a tohle mě rozhodilo víc, než bych čekala. Měla jsem čerstvě narozené dítě, všechno se učila za pochodu, a do toho jsem vůbec nevěděla, proč se moje máma tak najednou odřízla.

Po pár dnech jsem to nevydržela a jela za ní. Potřebovala jsem vědět, co se děje, protože to mlčení bylo horší než cokoli nepříjemného, co by mi mohla říct. Otevřela mi až po delší chvíli a bylo na ní vidět, že je naštvaná i rozhozená zároveň. Teprve tehdy mi řekla věci, které jsem do té doby vůbec neznala. Její otec doma pil, byl zlý a pro ni to jméno neznamenalo nic z toho, co pro mě. Měla ho spojené se strachem a s dětstvím, ve kterém se necítila bezpečně. Nešla do detailů a já jsem je po ní ani nechtěla, protože už to, co řekla, bylo dost. Nejvíc mě zasáhlo, když dodala, že ve chvíli, kdy jsem to jméno dala synovi, brala to jako důkaz, že jsem to, co v té rodině zažila ona, nikdy nebrala vážně.

Stejné jméno, úplně jiný význam

V ten moment mi došlo něco, co mi předtím vůbec nedošlo. Já jsem znala jen dědu, který byl ke mně jako ke vnučce milý, klidný a vstřícný. Ona znala otce, se kterým vyrůstala, a to byl podle všeho úplně jiný člověk. Najednou mi došlo, jak snadné je poskládat si obrázek o někom jen z vlastní zkušenosti a vůbec nevidět, co zažil někdo jiný vedle mě. Omluvila jsem se jí za to, že jsem její první reakci smetla ze stolu a brala ji jen jako starou zášť. Řekla jsem jí, že jsem fakt nevěděla, co za tím je. Zároveň jsem ale řekla i to, že jméno měnit nebudu. Ne proto, že bych ji chtěla ranit, ale protože už jsme se tak rozhodli a nechtěla jsem všechno vracet zpátky. Současně jsem jí vysvětlila, že nechci, aby kvůli tomu přišla o vnuka.

Tím se to samozřejmě hned nespravilo. Nebylo to tak, že bychom si všechno vyříkaly a od té chvíle bylo dobře. Spíš se poprvé otevřelo něco, o čem se u nás doma roky vůbec nemluvilo. Já jsem odcházela s tím, že své rozhodnutí najednou vidím jinak, i když ho už nevezmu zpátky. A máma zase aspoň řekla nahlas něco, co v sobě dlouho držela. Pořád mezi námi zůstalo napětí, ale už to nebylo to prázdné ticho, ve kterém si každý domýšlí svoje. Pro mě to byla dost tvrdá zkušenost v době, kdy jsem sama právě porodila a měla jsem hlavu úplně jinde. Zároveň jsem poprvé opravdu pochopila, že stejné jméno může pro dva lidi znamenat něco úplně jiného a že ani v nejbližší rodině člověk často neví všechno.

Článek Pro syna jsem vybrala jméno po dědovi. Když ho máma slyšela poprvé, přestala mi zvedat telefon se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Prosba, která všechno změnila

Ještě než zazvonil, začala mě prosit, ať z toho hlavně nedělám výslech a ať zůstanu v klidu. To mě znervóznilo snad víc než ji. Ona normálně takhle nemluví a právě tím mi došlo, že tohle nebude obyčejná návštěva. V tu chvíli jsem už v hlavě projela několik možností a žádná mi nebyla příjemná. Přesto jsem jí slíbila, že se budu držet, hlavně proto, aby vůbec měla odvahu ho přivést. Bylo na ní vidět, že se toho bojí, a já jsem nechtěla udělat něco, kvůli čemu by se ještě víc stáhla.

Když se ozval zvonek, dcera se v chodbě úplně zarazila. Čekala jsem, že půjde otevřít ona, ale nakonec jsem ke dveřím šla já. Otevřela jsem a přede mnou stál můj bývalý přítel, se kterým jsem se rozešla před rokem. V první chvíli jsem úplně ztuhla a jen jsem na něj koukala, protože mi to prostě nedávalo smysl. Za mými zády dcera tiše řekla, že mi to chtěla říct dřív, ale bála se. Myslím, že v tu chvíli se mi spojilo úplně všechno. Její nervozita, ty prosby předem i to, proč kolem toho dělala takové tajnosti.

U stolu už nešlo nic vrátit

Pustila jsem ho dovnitř hlavně proto, že jsem nechtěla dělat scénu na chodbě před sousedy. Sedli jsme si pak ke stolu, ale celé to bylo hrozně nepříjemné. Snažila jsem se mluvit normálně a zeptala jsem se, od kdy se vlastně vídají a jak k tomu došlo. Řekli mi, že se po našem rozchodu náhodou potkali, dali se do řeči a pak si začali psát. Dcera dodala, že mi to neřekla hned, protože si myslela, že to mezi nimi stejně rychle skončí. Jenže neskončilo. A místo toho se to dostalo do bodu, kdy mi ho přišla představit jako svého partnera.

Pak jsem se obrátila na něj a zeptala se ho, proč do toho vůbec šel, když moc dobře věděl, že je to moje dcera. Řekl, že to ze začátku bral jako obyčejný kontakt, ale postupně z toho byl vztah a že chápe, jak špatně to vypadá. Já jsem v tu chvíli nevnímala ani tak to, jak to vypadá navenek, ale spíš to, jak se v tom cítím já. Měla jsem hlavně pocit, že oba museli vědět, že mě to zasáhne, a stejně to nechali dojít tak daleko, až jsem byla postavená před hotovou věc. To pro mě bylo asi nejhorší. Ne to, že se něco stalo beze mě, ale že se to dělo vědomě a já o tom nevěděla.

Po jeho odchodu zůstalo jen ticho

Dceři jsem řekla, že vím, že je dospělá a nemůžu jí říkat, s kým smí chodit, ale že tohle je pro mě přes čáru a potřebuji si od toho držet odstup. Rozbrečela se a opakovala, že mi nechtěla ublížit, jen nevěděla, jak mi to normálně říct. Nebylo to hysterické, spíš úplně bezradné. Jeho jsem pak poprosila, aby odešel. Když za ním zapadly dveře, zůstaly jsme s dcerou samy v kuchyni a obě jsme byly naštvané a zároveň z toho úplně rozhozené. Ještě ten večer jsme si aspoň řekly, že to nebudeme řešit křikem a že si dáme pár dní, než se k tomu vrátíme. Já jsem v sobě měla hlavně šok a pocit zrady, ona byla viditelně někde mezi loajalitou ke mně a snahou stát si za svým. Neskončilo to žádným smírem a nic se tím neuzavřelo, ale aspoň jsem konečně věděla, proč byla celou dobu tak nervózní a proč to v sobě dusila.

Článek Dcera mi v 19 letech oznámila, s kým chodí. Když jsem otevřela dveře, stál tam můj bývalý přítel se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Když ticho začne být podezřelé

Ten den jsem si řekla, že už to nebudu řešit jen přes mobil a prostě za ním dojedu. Ještě cestou jsem mu dvakrát volala, protože jsem nechtěla udělat úplnou přepadovku. Mezitím jsem mu napsala, že potřebuju mluvit a že přijedu. Telefon nezvedl ani jednou a přišla mi jen krátká zpráva, že se mu to teď nehodí. Nic víc. Žádné vysvětlení, žádné zavolám večer, nic. Právě to mě utvrdilo v tom, že se mi vyhýbá. Kdyby se dělo něco vážného, člověk to napíše jinak. Když jsem vystoupila u jejich domu, byla jsem naštvaná i nervózní zároveň. V hlavě mi běželo všechno možné a nejhorší na tom bylo, že jsem vlastně nevěděla vůbec nic.

Zazvonila jsem a otevřela mi snacha. Bylo vidět, že je zaskočená, ale nechovala se nepříjemně. Jen řekla, ať jdu na chvíli dovnitř, že nebude řešit rodinné věci na chodbě. Vešla jsem do obýváku a hned jsem viděla úplně obyčejný provoz. Dětské hračky, prádlo, běžný nepořádek, děti doma. V tu chvíli se mi ulevilo, protože jsem si za ty týdny ticha stihla představit i horší věci. Zároveň mě ale bodlo, jak normálně tam všechno fungovalo beze mě. Jako by jejich život běžel dál a já z něj nějak potichu vypadla. To bylo možná skoro horší než samotné peníze.

To, co řekl, bolelo jinak

Syn pak vyšel z kuchyně a nepůsobil překvapeně. Spíš jsem měla pocit, že o mojí návštěvě věděl a nechal mě pustit dovnitř přes manželku. Hned se ohradil, že poslední dobou volám jen kvůli penězům a že už toho má dost. To mě zamrzelo, protože to nebyla pravda. Ano, ty peníze byly velká věc a nebyly navíc. Byly to moje celoživotní úspory. Ale nejvíc mě bolelo to mlčení. Řekla jsem mu, že mi nejde jen o splátky, ale o to, že přestal brát telefon a že jsem poslední dobou skoro neviděla děti. A že kdyby mi normálně řekl, co se děje, nemusela jsem za ním jezdit s obavou, jestli se něco nestalo. Když jsem to řekla takhle napřímo, trochu mu spadla obrana. Přestal z toho dělat jen nepříjemný rozhovor o dluhu.

Nakonec z něj postupně vypadlo, co se stalo. Po koupi bytu se jim prý sešlo víc výdajů, než čekali. Nejen splátka, ale energie, nějaké věci kolem bytu, běžný provoz domácnosti a další náklady, o kterých mi dopředu vůbec neřekl. Peníze, které jsem mu poslala, nepadly jen na samotné dofinancování bytu, ale i na všechno kolem. A on teď prý nemá z čeho začít vracet. Ne že by nechtěl, ale styděl se to přiznat. Řekl mi, že s každým dalším nezvednutým telefonem bylo pro něj jednodušší neudělat nic než říct jednu trapnou pravdu. V tu chvíli mi došlo, že za tím není žádná nehoda ani nějaký zásadní konflikt, o kterém nevím. Bylo to obyčejné vyhýbání se ze studu, které se mezitím rozrostlo do něčeho mnohem horšího.

Aspoň nějaké hranice

Řekla jsem mu, že nechci dělat scénu před dětmi ani po něm chtít nemožné částky, když na tom teď nejsou dobře. Zároveň jsem ale jasně řekla, že takhle to dál fungovat nemůže. Nejde zmizet jen proto, že je člověku trapně. Domluvili jsme se aspoň na malé pevné částce každý měsíc, aby bylo vidět, že se to nějak hýbe, a hlavně na tom, že když bude problém, řekne mi to rovnou. Žádné mlčení, žádné vyhýbání, žádné stručné zprávy místo normálního vysvětlení. Taky jsem mu řekla, že si nechci kupovat kontakt s vnuky. Nechci, aby to vypadalo, že když půjčím peníze, mám nárok na návštěvy. Ale chci vědět, na čem jsem, a nechci být odstřižená jen proto, že se on nedokáže postavit nepříjemnému rozhovoru.

Odcházela jsem od nich se sevřeným žaludkem. Neodcházela jsem spokojená a vlastně ani klidná, protože půjčené peníze zpátky hned nemám a důvěra se nevrátí jedním rozhovorem. Ale aspoň jsem znala pravdu. Nemusela jsem si už po nocích domýšlet, jestli se jim něco stalo nebo jestli jsem někde udělala chybu, o které nevím. Teď je to mezi námi nastavené jinak. Není to ideální a asi ještě dlouho nebude, ale aspoň vím, že to mlčení nebyla náhoda. A také vím, že pomoc dítěti je jedna věc, ale i mezi rodičem a dospělým synem musí zůstat nějaké hranice, jinak člověk jednou zjistí, že nepřišel jen o peníze, ale na čas i o vztah.

Článek Synovi jsem půjčila 300 tisíc na byt. Od té doby mi nezvedá telefon a vnuky vidím jen na fotkách se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pak se posunul blíž

Nejdřív se nedělo nic, co by se dalo nějak jasně pojmenovat. Televize běžela, on se se mnou snažil mluvit tím nuceně milým způsobem, který mi vadil už dřív. V hlavě jsem si zase opakovala, jestli si to celé nevytvářím sama, protože máma ho pořád brala jako někoho úplně normálního a kdykoli jsem naznačila, že mi nesedí, spíš ho hájila. Po chvíli si přisedl blíž. Nebylo to nijak nápadné, ale bylo to blíž, než mi bylo příjemné. Automaticky jsem se odtáhla ke straně. Máma to viděla. Viděla, že si přisedl, i to, že jsem se odtáhla, ale nijak na to nereagovala. Já jsem to zaregistrovala hned a v tu chvíli jsem byla ještě víc ve střehu.

Pak mi položil ruku na koleno. Nebyl to letmý dotyk, který by se stal omylem nebo při nějakém pohybu. Prostě ji tam položil a nechal ji tam. Ještě ji lehce přitlačil, jako by čekal, co udělám. Já jsem v ten moment úplně ztuhla. Byla jsem v šoku a zároveň jsem se bála cokoli udělat. Máma seděla vedle nás a já jsem nedokázala udělat scénu přímo před ní. Jen jsem se na ni podívala, protože jsem automaticky čekala, že něco řekne nebo tu jeho ruku prostě sundá. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo nic promyšleného. Jen jsem čekala, že si toho všimne a zastaví to.

A ona neudělala nic

Máma se na jeho ruku na mém koleni krátce podívala a hned se zase dívala na televizi. Právě to se mnou pohnulo nejvíc. Ne ten samotný okamžik, ale to, že to viděla a nic neudělala. V jednu chvíli jsem cítila stud, zmatek a hlavně takový prázdný pocit, že jsem v tom najednou sama. Nevěděla jsem, jak se zachovat, a zároveň jsem cítila, že od ní nepřijde nic. On tu ruku stáhl až ve chvíli, kdy jsem stáhla nohy k sobě a posunula se co nejvíc ke kraji gauče. I tohle jsem udělala opatrně, skoro jako bych se snažila, aby to nebylo moc vidět. Dnes si na tom nejvíc pamatuju právě to ztuhnutí a ten pohled na mámu.

Po chvíli jsem jen řekla, že jsem unavená, a vstala jsem. Neřekla jsem pravý důvod. Byla jsem rozklepaná a měla jsem strach, že když to pojmenuju nahlas, stejně ze mě udělá tu, která přehání. Odešla jsem do pokoje a za sebou jsem slyšela jen obyčejné zvuky televize. Jako by se vůbec nic nestalo. To na mě dopadlo možná ještě hůř než ten samotný dotyk. Když se stane něco divného a ostatní se chovají úplně normálně, začne člověk skoro pochybovat sám o sobě, i když přesně ví, co se stalo. Seděla jsem v pokoji a snažila se nějak uklidnit, ale nešlo to.

Když jsem to zkusila říct

Máma za mnou po chvíli přišla a zeptala se, co zase vyvádím. Zkusila jsem jí říct, že mi vadilo, co udělal, ale hned to shodila. Obrátila to do toho, že si všechno moc beru a že na něj jsem od začátku zaujatá. V tu chvíli jsem přestala čekat, že mě ochrání. Nebyla to žádná velká hádka ani nic, co by se vyhrotilo do nějaké scény. Spíš to bylo krátké a studené a pro mě dost jasné. Došlo mi, že se nemám o co opřít. Už jsem nechtěla nic vysvětlovat ani obhajovat. Jen jsem chtěla, aby odešla a já mohla zavřít dveře.

Zbytek večera jsem seděla v pokoji a poslouchala, jestli nejde po chodbě. Nebrečela jsem nahlas. Byla jsem spíš otupělá a pořád jsem si v hlavě přehrávala ten moment na gauči, jeho ruku na mém koleni a mámin pohled, který po tom jen sklouzl a zmizel. Do té doby jsem si ještě namlouvala, že mi na něm jen něco nesedí a že možná přeháním svůj nepříjemný pocit. Od toho večera jsem to věděla jistě. Věděla jsem, že u něj nejsem v bezpečí. A stejně jistě jsem věděla i to, že máma to viděla a nezasáhla. To pro mě ten večer změnilo úplně všechno.

Článek Bylo mi 14 a matčin přítel mi položil ruku na koleno. Máma seděla vedle a dělala, že nevidí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pak přišel okamžik, který všechno převrátil

Po pohřbu jsme šli s bratrem k notářce kvůli dědictví. Bylo mi těžko už jen z toho, že tam sedím a poslouchám, jak se po bodech probírá majetek po mámě. I tak jsem ale čekala, že se jen formálně potvrdí to, co mi opakovaně říkala. Když zaznělo, že chalupa je podle závěti odkázaná výhradně bratrovi, úplně jsem ztuhla. V první chvíli jsem si ani nebyla jistá, jestli jsem to slyšela správně. Všechno ostatní šlo najednou mimo mě a já se soustředila jen na tu jednu informaci. Nebyl to pocit, že jsem o něco přišla v majetkovém smyslu během jedné minuty. Spíš jsem měla problém s tím, že jsem do té chvíle žila v úplně jiné jistotě.

Když jsme vyšly ven, zeptala jsem se ho, jestli o tom věděl. Řekl mi, že byl s mámou před dvěma měsíci u notářky, když závěť sepisovala. Zároveň mi vysvětlil, že měl za to, že o tom vím, protože mu máma tvrdila, že mi to řekla a že to mezi sebou máme srovnané. Tohle se mě dotklo snad ještě víc než samotný obsah závěti. Najednou nešlo jen o chalupu, ale o to, že máma mně říkala jednu věc a jemu zřejmě jinou. Začala jsem si v hlavě přehrávat naše poslední rozhovory a zjišťovala jsem, že už se v tom vlastně neumím orientovat. Nevěděla jsem, jestli si chtěla něco ulehčit, jestli to odkládala, nebo jestli prostě nedokázala říct nahlas, jak to nakonec opravdu zařídila.

Postupně začalo být jasné, že za tím bylo víc

Byla jsem na něj naštvaná a chtěla jsem vědět, proč to máma udělala takhle. On mi pak popsal svoje důvody a okolnosti, které s tím podle něj souvisely. Řekl, že máma měla obavu, že bych chalupu časem musela prodat, protože žiju ve městě, splácím byt a už teď sotva dávám peníze na větší opravy. Připomněl mi také, že on je po rozvodu zpátky v kraji, několik let kolem chalupy platil větší zásahy a počítal s tím, že se tam jednou přesune natrvalo. Jak jsem to poslouchala, začalo mi docházet, že to rozhodnutí nevzniklo náhodou ani z jedné věty pronesené na konci života. Pořád mě to bolelo, ale už jsem aspoň viděla, že za tím byly i praktické věci, které jsem do té doby tolik nebrala v potaz.

Druhý den mě poprosil, ať si z chalupy vezmu máminy osobní věci dřív, než se to mezi námi ještě víc vyhrotí. Jela jsem tam hlavně proto, že jsem nechtěla, aby se z celé situace stal otevřený rodinný konflikt. Byla jsem pořád dotčená, ale zároveň jsem věděla, že jestli se začneme přetahovat hned po pohřbu, už se z toho budeme dostávat těžko. V kuchyni mi ukázal složku s účty za opravu střechy, odvoz odpadu i daň z nemovitosti. Neříkal to nijak teatrálně, jen mi tím doložil, že tyhle výdaje v posledních letech nesl hlavně on. V tu chvíli jsem si poprvé připustila, že pro mámu při tom rozhodnutí zřejmě nebylo podstatné jen to, komu co kdy řekla nebo kdo měl k chalupě citový vztah, ale také to, kdo ji reálně finančně utáhne.

Ten den jsme se nakonec na ničem zásadním nedomluvili. Vzala jsem si jen fotky a mámin šicí košík, protože na víc jsem neměla sílu. Potřebovala jsem čas, ne další vysvětlování. Byla jsem pořád víc zraněná než smířená a věděla jsem, že kdybychom to začali hned lámat přes koleno, řekli bychom si akorát věci, které by mezi námi zůstaly. S bratrem jsme si aspoň řekli, že mi nebude bránit, abych na chalupu dál jezdila, a že si k tomu ještě sedneme, až to trochu opadne. Když jsem odjížděla, nebyl pro mě nejtěžší samotný fakt, že chalupa není moje. Nejvíc mě zasáhlo, že mi máma do poslední chvíle říkala něco, co neodpovídalo tomu, co měla skutečně napsané v závěti.

Článek Máma mi před smrtí slíbila chalupu. Když jsem otevřela závěť, stálo tam jediné jméno a nebylo moje se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Humoriáda měla být prvním výstřelem oslav, místo toho přišlo ticho

Český rozhlas ohlásil speciální Humoriádu s Jiřinou Bohdalovou jako součást rozjezdu oslav jejích 95. narozenin, které připadají na 3. května 2026 (budejovice.rozhlas.cz). Česká televize má od 18. dubna připravený jubilejní programový blok, Český rozhlas Dvojka plánuje veřejnou oslavu 26. dubna v Divadle Hybernia. Celý duben byl institucionálně nastaven jako měsíc Jiřiny Bohdalové, a právě do tohoto rozběhnutého stroje přišla rodinná zpráva, která ho zastavila. Kontrast není jen symbolický, je velmi konkrétní: mezi ohlášením Humoriády a zprávou o smrti sestry uplynul jediný den.

Jaroslava Henzelová nebyla vzdálená příbuzná, ale celoživotní opora

Jaroslava Henzelová odešla do Švédska po roce 1968 a zůstala tam natrvalo. Bohdalová sama v minulosti mluvila o emigraci své milované sestry Jarušky jako o bolestném momentu svého života (ct24.ceskatelevize.cz). Vzdálenost ale jejich vztah nerozvolnila. V rozhovoru z roku 2019 Bohdalová popsala, že jsou se sestrou ve spojení skoro každý den přes Skype (kafe.cz). Jaroslava Henzelová přitom do Prahy jezdila i osobně: na narozeninách Jiřiny Bohdalové v květnu 2024 i v květnu 2025 byla přítomna jako jeden z nejvzácnějších hostů (blesk.cz).

Emigrace po roce 1968 rozdělila rodinu, ale ne sestry

Příběh Jaroslavy Henzelové je součástí širšího českého příběhu: po srpnu 1968 odešly tisíce lidí a mnozí z nich se do Čech vrátili až po desetiletích, nebo vůbec. Henzelová patřila k těm, kteří kontakt s domovem nepřerušili. Po získání švédského pasu jezdila do Čech opakovaně, jak sama popsala ve vzpomínkovém textu pro Severské listy (severskelisty.cz). Pro Bohdalovou to znamenalo, že sestra nebyla jen vzpomínka na dobu před emigrací, ale živá součást jejího každodenního života, přes obrazovku počítače i při osobních setkáních v Praze.

Jiřina Bohdalová slaví 95. narozeniny jako jedna z nejznámějších tváří české kultury, obklopená jubilejními pořady a veřejnými oslavami. Jenže právě teď, v týdnu, kdy to všechno mělo začít, sedí doma se zprávou, kterou žádná Humoriáda nepřekryje. Sestra, se kterou mluvila skoro každý den, tu už není.

Článek Tragédie v rodině Jiřiny Bohdalové, přišla o svou milovanou sestru se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nejprve to začalo bolestí břicha a nevolností 

Jako první podlehla zdravotním komplikacím patnáctiletá Sara. Ta byla v sobotu večer převezena na jednotku intenzivní péče nemocnice Cardarelli v Campobassu, kde krátce po půl jedenácté zemřela. Jen o několik hodin později lékaři oznámili smrt její matky Antonelly. Obě měly podobné příznaky, které se objevily krátce po společné štědrovečerní večeři. 

Tereza (58) měla „štěstí v neštěstí“. Otrava jídlem jí sice zničila dovolenou, ale zachránila život

Rodina pocházela z obce Pietracatella, kde událost hluboce zasáhla celé okolí. Sara studovala na gymnáziu v Campobassu a už několik dní před smrtí si stěžovala na bolesti břicha a na nevolnost. Společně s rodiči tehdy podle serveru TN vyhledala lékařskou pomoc, ale zdravotníci situaci vyhodnotili jako lehkou otravu jídlem a rodinu poslali domů. 

Ostatní členové rodiny jsou v pořádku 

V sobotu nicméně přišel náhlý zlom. Stav Sary se prudce zhoršil a lékaři ji okamžitě přijali na jednotku intenzivní péče. Do nemocnice byla následně převezena i její matka, která měla stejné obtíže. Otec rodiny Gianni zůstává hospitalizovaný, jeho stav je vážný, ale stabilizovaný. Další členové rodiny, včetně dvacetileté sestry dívky, žádné potíže neměli. Na rozdíl od rodičů a zesnulé Sary však nekonzumovali stejné jídlo.

Bezdomovec přišel do restaurace s 5 Kč a prosil o jídlo. 16letý číšník se ale rozhodl pro mnohem hezčí gesto

iZdroj fotografie: Piqsels

Podle dosavadních informací se štědrovečerní menu skládalo z ryb, mušlí a mořských plodů. Právě ty jsou nyní v centru vyšetřování. Případ převzala místní prokuratura, která nařídila pitvu obou obětí a toxikologické testy. „Klinický průběh byl extrémně vzácný a velmi rychlý. Došlo k selhání jater a následně k řetězci dalších komplikací, které vedly k multiorgánovému selhání,“ uvedl šéf anesteziologie Vincenzo Cuzzone s tím, že kriminalisté stále čekají na výsledky. 

Článek Štědrovečerní večeře se změnila v tragédii. Matka s dcerou zemřely, otec bojuje o život se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Babišovi zavítali po Vánocích do hor 

Andrej Babiš letos pojal konec roku ve velkém stylu. Zatímco Štědrý večer strávil v poklidném rodinném duchu doma, po svátcích vyrazil na lyže. První snímek zveřejnil přímo ze sjezdovky a dal jasně najevo, že po náročném pracovním období vypnul a změnil prostředí. Z hor však neposílá jen obrázky zimní krajiny, ale i signál, že odpočinek je žádoucí.

„Na Vánoce se těším každým rokem méně s tím, jak vnoučata rostou,“ napsala o svém trápení Helena (64)

Krátce nato se na sociálních sítích objevily i fotografie Moniky Babišové. Ta na nich pózovala společně s dcerou Vivien na slunci, s horami v pozadí a s drinkem v ruce. Snímky působí velmi uvolněně a je z nich zřejmé, že dámy vsadily spíš na relax než na sportovní výkony. 

Relax a pracovní přípravy zároveň 

Hory mají Babišovi dlouhodobě v oblibě a často míří především do Alp, zejména do Itálie. Tentokrát se ale spekuluje o tom, že by rodina mohla být ve Švýcarsku. Vzhledem k tomu, že na hory vyrazili až po Vánocích, není dle webu ŽivotvČesku vyloučeno, že právě tam oslaví i příchod nového roku. Zasněžené vrcholky a slunečné počasí k tomu jednoduše vybízejí.

„Jeli jsme na dovolenou, abychom si odpočinuli od Česka. Místo toho jsme se v Chorvatsku hádali s Čechy,“ říká žena

Premiér navíc naznačil, že pobyt na horách nebere jen jako dovolenou. Ukázal i hromádku knih, které si s sebou přivezl a chce je využít k přípravě na další pracovní výzvy. Rodinný pobyt tak působí jako mix práce, klidu i společně stráveného času. 

Článek Andrej Babiš vyrazil po Vánocích s rodinkou na hory se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Od faraonů k degeneraci: Když se čistá krev stává pastí

Podle analýzy portálu Bedbible vzniklé ze souhrnu tří set vědeckých studií zažilo různé formy „incestní události“ zhruba patnáct procent amerických rodin. Ještě znepokojivější je genetická statistika Edinburské univerzity, podle níž má každý sedmitisící Američan rodiče prvního stupně příbuzenství. „To je mnohem, mnohem více, než si řada lidí představovala,“ uvedl genetik Jim Wilson. Nejčastějším vztahem, téměř 35 % případů, je přitom styk mezi otcem a dcerou. Následují vztahy mezi sourozenci a až poté mezi matkou a synem. A protože je nahlášen jen každý pátý případ, skutečná čísla mohou být ještě vyšší.

Ačkoliv je Michal Jančařík upoután na invalidní vozík, svůj boj nevzdává. Rodina po úspěšné operaci doufá v uzdravení

Dějiny nicméně ukazují, že incest nebyl vždy spojován s ostudou. Ve starém Egyptě ho panovníci využívali k „zachování božského původu“ a vyhnutí se bojům o trůn. Podle egyptologů byl například Tutanchamon synem Amenhotepa IV. a jeho vlastní sestry, královny Kiji. Sňatky mezi blízkými příbuznými byly kdysi považovány za prestiž i u Inků či na Havaji. Až moderní genetika prokázala, že opakované kombinování stejných rodových genů vede k deformacím, nemocem a psychickým či intelektovým poruchám. 

Whittakerovi: Izolace, poruchy a virální dokument

Rodina Whittakerových se dostala do povědomí díky fotografovi Marku Laitovi, který ji poprvé navštívil v roce 2004. Jeho videa na kanálu Soft White Underbelly se rychle stala virálním hitem a diváky šokovala životem v izolaci i těžkými vrozenými vadami. Někteří členové navíc komunikují pouze zvukovými projevy nebo nemluví vůbec. 

„Moje rodina jsou pro mě cizí lidé,“ říká paní Jaroslava. Od dětí sice dostává peníze, ale chybí jí láska

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený History Photographed (@historyphotographed)

Situace se vyhrotila ještě víc letos v září, kdy zasáhly úřady a tři členy rodiny odvedly z domu plného odpadu a plísně. „Říkali, že jim pomáhají a že už tady nemůžou žít. Moc mi chybí,“ uvedla podle webu Daily Mail třiasedmdesátiletá Betty Whittaker. Vyšetřování rovněž odhalilo podezření na finanční zneužívání sbírek, které měly rodině pomoci.

Článek Sto let uvězněni v rodové krvi: Proč incest nezmizel ani v moderní Americe se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Svátky prožije rodina společně 

Ti, kdo čekali, že slovenská playmate veřejně potvrdí, nebo vyvrátí krizi ve vztahu, odcházeli s prázdnou. Lela totiž dala jasně najevo, že soukromí si tentokrát hodlá chránit. Zatímco sociální sítě obvykle nabízejí otevřený pohled do jejího života, tentokrát zůstaly emoce za zavřenými dveřmi. „Protože jsme na vánočním večírku a blíží se Vánoce a ty mají být hlavně o té pohodě, klidu a rodině, tak bych se k tomu nechtěla vyjadřovat,“ uvedla vyhýbavě.

„Matka se mi snaží najít manžela, myslí přitom jen na svoje dobro,“ zoufá si Veronika (18). Nechce si s ní ale pokazit vztah

Přesto padla jedna jasná odpověď, která má pro mnoho lidí velkou váhu. Lela potvrdila, že svátky proběhnou společně a děti nečeká rozdělená domácnost. V tomto bodě byla naprosto nekompromisní a působila odhodlaně. „Vánoce budeme trávit spolu,“ řekla Lela pro web Extra. Z tónu jejího hlasu bylo patrné, že alespoň během svátků chce klid, pohodu a normální rodinnou atmosféru bez zbytečných dramat.

Jak to bude dál, se uvidí

Jakmile však přišla řeč na budoucnost rodiny po Štědrém dni, jistota byla ta tam. Žádné velké sliby ani náznaky usmíření neukázala. Přišla pouze krátká odpověď, která spíše vyvolala další otázky. „Pak se uvidí,“ reagovala Lela chladně. 

Hodujte letos o svátkách bez špatného svědomí a nadbytečných kilogramů. Když aplikujete jednoduché triky, do nového roku vstoupíte s vysněnou postavou

Večírek si každopádně užila po svém. Aby nemusela řešit stres kolem návratu domů, dorazila i odjela v luxusní dodávce s profesionálním řidičem. Společnost jí dělaly kamarádky a večer se nesl ve znamení dámské jízdy. Sklenička, soukromí a podpora blízkých jí zřejmě pomohly alespoň na chvíli vypnout. Jak ale sama naznačila, odpovědi na zásadní otázky teprve přijdou. 

Článek Lela Vémola o manželské krizi: Vánoce stráví rodina i tak pohromadě se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Když „svoboda“ trvá jen do svatby

Kristýna se ve svých devatenácti letech poprvé cítila skutečně volná – odešla studovat do Olomouce, bydlela na koleji a nikdo ji nekontroloval. Po letech tedy byla skutečně sama sebou. Jenže tato pohoda měla rychle skončit – rodina už měla jasno v tom, že se provdá za Jana, o sedm let staršího podnikatele ze známé rodiny. „Bohužel to byl konec mého štěstí. Myslela jsem si, že dodrží slovo, že studium dokončím,“ říká dnes. Rodiče ji však uklidňovali, že šťastná bude až jako manželka a matka. V prosinci se poté konala okázalá svatba ve velkém hotelu se stovkami hostů. Jenže Kristýna žádnou radost necítila. 

Celá rodina chodí doma nahá. Syn takové chování považoval za normální, dokud mu nezpůsobilo problémy

Již tehdy také tušila, že to není nová kapitola života, ale konec její vlastní cesty. Její pocity se naplnily ihned po svatbě, neboť Jan trval na tom, aby odešla z koleje, přerušila denní studium a přesunula se na dálkové. Tvrdil totiž, že „když už není panna“, nemůže vědět, co ve městě dělá a s kým. Během několika týdnů se tak z Kristýny stala hospodyně v domě jeho rodičů. Musela vařit, uklízet a poslouchat neustálé hodnocení: „Můj tchán se najednou stal soudcem a ochutnával každé jídlo, které jsem podávala.“ 

Tchyně se přitom jen zlověstně usmívala, na což Jan odpovídal tím, že si Kristýna bude muset zvyknout a právě díky tchyni se z ní stane perfektní hospodyňka. Kristýna ale také přišla o prostor pro studium a vlastní čas – nyní čelila jen povinnostem a každodennímu tlaku. Situace byla dokonce tak špatná, že usnula pouze díky silným sedativům, která jí dala kamarádka.

Útěk, zloba a rodinný diktát

Jednoho dne se Kristýna rozhodla utéct zpět do města, aby dokončila semestr. Tehdy ji ale Jan začal bombardovat telefonáty a nakonec jí zablokoval účet. Když poprosila rodinu o pomoc, dostalo se jí jen výčitek. „Bratři mi řekli, že dělám ostudu, sestry mi nabídly pár drobných,“ vzpomíná. Jan ji posléze vyhledal na koleji, tahal ji za ruku a snažil se ji odtáhnout k autu. V tu chvíli se jí naštěstí zastal dav studentů, načež Jan začal křičet, že Kristýna musí poslouchat. Nakonec ale poníženě odjel a o pár hodin později jí zavolala matka. 

Dovolená se změnila v noční můru, když rodina zjistila, že jejich let „ve skutečnosti neexistuje“

iZdroj fotografie: Freepik

Nikoli však, aby jí pomohla, ale s prosbou, ať se vrátí k manželovi a „na kolenou prosí o odpuštění“. Tehdy Kristýně došlo, že i její vlastní matka nejspíš musela žít podobně. Přesto se odmítla vrátit a uvědomila si, že ačkoliv ji doma čekají hrozby a odsouzení, ve městě existuje svět, kde může studovat, pracovat a být sama sebou. „Nehodlám se vzdát své šance na normální život,“ říká dnes.

Článek Kristýna musela učinit dramatické gesto, aby utekla od života, který jí naplánovala rodina se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dům, který už tetě nepatřil

Karolína dlouhodobě předpokládala, že jednou převezme domek po své tetě, která byla bezdětná a vždy tvrdila, že nemovitost „zůstane v rodině“. Teta navíc trpěla vleklými zdravotními problémy, a tak byli všichni smířeni s tím, že jednou dědictví přijde. Když poté žena zemřela, Karolína s Markem měli za to, že jejich finanční situaci konečně čeká úleva. Místo toho však přišlo hořké překvapení.

Při projednávání pozůstalosti se totiž ukázalo, že teta před třemi lety prodala svůj dům neznámému kupci – a to za částku, která byla hluboko pod tržní hodnotou. Kupní smlouva přitom obsahovala pouze podmínku jejího dožití. „Našla jsem u ní smlouvu, bylo to poměrně za směšnou částku. Proč to udělala?“ říká dnes smutně Karolína, která si nepamatuje, že by teta někdy mluvila o tom, že by měla vážné finanční potíže. 

„Moje sestra dává matce drahé dárky, jen aby získala dědictví. Přitom se o mámu starám jen já,“ zoufá si čtenářka

Teprve až nyní vyšlo najevo, že měla několik starých dluhů, které se snažila splatit. Když ale rodina nahlédla do dokumentů, bylo pozdě. Z dědictví nezbylo prakticky nic. Naopak – pokud by ho přijali, museli by zaplatit dluhy, které zůstaly na jejích účtech. Dědictví proto odmítli, aby si sami nezpůsobili další problémy. Situace páru se tím ale značně zkomplikovala.

Plány s rodinou se rozpadly

Karolína plánovala brzy odejít na mateřskou dovolenou, ale nyní si tím není jistá. Splátky jsou vysoké už teď, a kdyby vypadl jeden příjem, mohlo by to celé zkolabovat. „Buď můžeme zapomenout na děti a já budu dál dřít a vydělávat na drahou hypotéku, nebo to pustíme,“ popisuje Karolína, která si s Markem už stihla dům zařídit a společně do něj investovali nemalé peníze. Prodej by znamenal nejen ztráty, ale i nutnost rychle hledat jiné bydlení.

Dědictví po osamělém muži: Tajemství, které dojalo již miliony lidí po celém světě

iZdroj fotografie: Freepik

Oba tak dnes cítí hlavně zklamání, protože jim teta nikdy neřekla, jak na tom skutečně je, a vše se odehrálo za jejich zády. „Vůbec nechápu, jak mohla být takhle nezodpovědná. Nasekat si takové dluhy a připravit tím své příbuzné o dědictví. Nenechala nám po sobě vůbec nic,“ dodává rozčileně. Pár nyní hledá nové řešení, zvažuje vedlejší příjmy a nevzdává se myšlenky na rodinu. Je nicméně jasné, že teď už jim bohužel nikdo nepomůže. 

Článek Dědictví, které zmizelo v tichosti. Mladý pár teď neví, jak zaplatí bydlení se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nový přírůstek do rodiny Borhyové 

Borhyová s sebou vzala fanoušky přímo na cestu k chovateli, kde na ni čekalo hned několik malých biewerů. Všichni dováděli, štěkali a motali se kolem nohou. „My si dneska jedeme pro nového člena rodiny,“ oznámila. Její děti na to jen s úsměvem odpověděly: „Anoooo.“ Již v tu chvíli nicméně bylo také jasné, že hledání toho pravého štěněte nebude snadné.

8 týdnů po smrti dlouhodobě nemocného manžela šla na rande. Rodina ji za to nekompromisně zavrhla

Aby se mezi nimi vyznala, měli pejsci dokonce barevné rozlišovací značky. Kluci byli označeni modrou kytičkou, zatímco holčičky odpočívaly na růžové dece. Když ale moderátorka konečně vzala do náruče malou Lassi, bylo jasné, že rozhodnutí padlo.

Fanoušci jsou unešení 

Rodina Borhyové přitom už jednoho biewera má. Rozhodla se však, že Lolince pořídí parťačku. „Rozhodli jsme se, že Lolince pořídíme kámošku, aby nebyla sama. A jednoho pejska si rovnou vzala i moje maminka, ta má ale chlapečka. Takže máme vlastně pejsky tři. Lolinka už naučila Lassi spoustu věcí, i když ze začátku trošku žárlila. Obě od nás ale dostávají stejnou porci lásky,“ svěřila se podle serveru TN Borhyová. 

Adoptovala syna, kterého rodina opustila. Chlapec dal biologické matce životní lekci, kterou si do puntíku zasloužila

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Lucie Borhyová (@lucie_borhyova)

Po zveřejnění radostného videa na sebe nenechaly dlouho čekat reakce fanoušků. Pod příspěvkem se brzy objevila vlna gratulací, přání i pochval. „Hlavně ať vám dělá radost. Je to krásný pejsek. Přeji velkou kupu štěstíčka,“ shodli se sledující.

Článek Lucie Borhyová se pochlubila novým přírůstkem do rodiny se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dcera si vybrala manipulátora 

„Můj zeť se zmocnil mé dcery a teď se chce zmocnit mého majetku,“ říká otevřeně Dana, podle které se Dominik chová manipulativně už od začátku vztahu s její dcerou. Nikolu prý vždy dokázal navést tak, aby se zachovala podle jeho plánů. 

Adoptovala syna, kterého rodina opustila. Chlapec dal biologické matce životní lekci, kterou si do puntíku zasloužila

Ona sama jakožto starostlivá matka přitom neměla vůbec lehký život. O svého manžela přišla, když bylo Nikole teprve deset let, takže se o její výchovu i zabezpečení musela starat zcela sama. „Uvědomuji si, že mému dítěti zoufale chyběl otec,“ říká. Možná i proto vyhledávala spíše muže, kteří působili sebejistě, jako byl právě Dominik. Ten podle Dany přesně věděl, jak využít její slabiny – zahrnoval ji dárky, volal každý den a postupně nad ní přebíral kontrolu.

Úplné přerušení kontaktu 

Největší krize nicméně přišla v momentě, kdy se dceři narodilo dítě. Dana oběma se vším pomáhala, ale zároveň trvala na tom, že by mladí měli žít samostatně. „Nikol to bylo opravdu nepříjemné a nakonec vyhrkla, že se chtějí nastěhovat ke mně,“ vzpomíná matka, která však odmítla. Právě v tom momentě přišla dramatická scéna, kdy Dominik odešel z domu s bouchnutím dveří, zatímco dcera v slzách běžela za ním a matce vyčetla, že jí ničí manželství.

„Moje rodina jsou pro mě cizí lidé,“ říká paní Jaroslava. Od dětí sice dostává peníze, ale chybí jí láska

iZdroj fotografie: Freepik

Následovalo to, čeho se Dana obávala nejvíce, a to úplné zpřetrhání kontaktu. „Ledovým hlasem mi dcera oznámila, že už mě nechce vídat ani se mnou mluvit. Dokonce mi zakázala vídat se s vnukem,“ říká matka. Přesto se ale nevzdává: „Něco takového jsem si nezasloužila, ale nesnáším, když se mě někdo snaží vydírat. Poslala jsem dceři vzkaz: ‚Pamatuj si, že když se ve tvém manželství něco pokazí, dům je pro tebe a dítě otevřený.‘ Čekám, až se vzpamatuje.“

Článek Dcera přerušila kontakt s matkou: „Může za to můj zeť“ se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Rodiče jí dům svévolně přepsali 

Když se Eva před lety vdala, nastěhovala se s manželem do starého rodinného domu svých rodičů. Její sestra i bratr už tehdy žili jinde a měli své vlastní domovy. „Byli rádi, že jsem s rodiči pod jednou střechou, protože už nebyli nejmladší. Brali to tak, že se o ně postarám,“ vzpomíná čtenářka. Dům byl však ve špatném stavu, a tak se s manželem pustila do rozsáhlé rekonstrukce. Většinu prací sice financovali sami, ale rodiče občas také přispěli. 

„Chci, aby moji rodiče šli do vězení. Oni si to zaslouží,“ říká dívka, které se nedostalo pomoci včas

Vztahy se sourozenci byly tehdy přátelské, i když už v té době zaznívaly první poznámky o tom, jak dům mění, „aniž by se s někým poradili“. Po třech letech byla rekonstrukce hotová a rodiče se rozhodli udělat krok, který všechno změnil. Chtěli dům převést na Evu a jejího manžela s tím, že oni tam budou moci dožít. „Říkali, že je to fér, protože jsme do domu dali peníze a starali se o něj. Táta tehdy řekl: Jednou se o nás postaráte, tak ať je barák váš,“ sdělila s tím, že brzy nato mezi sebou uzavřeli smlouvu. 

Sourozenci se změnili k nepoznání 

Rodiče nicméně Evu prosili, aby o daru sourozencům zatím neříkala, protože to chtěli udělat sami. Jenže k tomu už nikdy nedošlo – maminka krátce po převodu domu vážně onemocněla a po roce zemřela, přičemž otec se s její smrtí velmi těžko srovnával. Když se poté sourozenci o všem dozvěděli, dům už patřil Evě, což je velmi rozhněvalo. „Změnili se k nepoznání. Přestali se bavit nejen se mnou, ale i s tátou. Obviňovali mě, že jsem je připravila o dědictví,“ pověděla dále čtenářka. Otec se je snažil usmířit, ale marně. 

„Je mi skoro 30 let a v životě jsem nic nezažila,“ píše Jitka. Obviňuje z toho své rodiče, kteří mají kontroverzní výchovu

iZdroj fotografie: Depositphotos

Tři měsíce nato bohužel i on zemřel na infarkt, a Eva tak zůstala bez veškeré podpory. „Pohřeb jsme zaplatili s manželem sami a úspor rodičů jsem se dobrovolně vzdala ve prospěch bratra a sestry. Stejně to nestačilo,“ dodává. Dnes s ní sourozenci stejně nemluví a dokonce prý o ní po městě šíří drby. Dnes proto čtenářka říká, že by nejradši vrátila čas a dům si nikdy nevzala. 

Článek Dar, který rozdělil rodinu. Dům od rodičů se stal pro Evu prokletím se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Zrada od vlastní rodiny 

John Jack Potter zasvětil život službě své zemi i komunitě. Během války bránil svou vlast, později působil jako starosta obce Zaleski a pracoval také na železnici. Přes všechny tyto zásluhy ho však osud postavil před těžkou životní zkoušku, na kterou nebyl připraven, a to zrazení ze strany nejbližších. Když totiž v roce 2004 svěřil dceři Janice plnou moc nad rodinným dědictvím, místo podpory a spravedlnosti následovalo velké zneužití důvěry.

Veterán z Afghánistánu dodržel svůj slib svému psímu K9 parťákovi

Dcera nejenže připravila otce o možnost rozhodovat o svém domu, ale navíc mu zakázala vídat autistického syna Joea. V roce 2010 se poté Potter a jeho vnučka Jacklyn s hrůzou dozvěděli o tom, že Janice převedla nemovitost na své jméno a veterána se rozhodla přemístit do pečovatelského zařízení. Tomu se však její dcera rozhodla zabránit. 

Vnučka založila sbírku 

„Mému dědečkovi Johnu J. Potterovi je 92 let, je veteránem druhé světové války. Jeho vlastní dcera se ho snaží vystěhovat z jeho domu, aby mohla dům prodat a získat z něj peníze,“ napsala Jacklyn, která pro Johna založila sbírku na GoFundMe. 

Byl naštvaný, že mu jeho děda odkázal jen rozpadající se stodolu. Když ale vstoupil dovnitř, podlomila se mu kolena

iZdroj fotografie: Depositphotos

Dojemný příběh zasáhl tisíce lidí, kteří pro veterána vybrali více než 140 000 dolarů, což je v přepočtu zhruba 2 900 000 Kč. Díky těmto prostředkům mohl dům odkoupit zpět, a zabránit tak svému vystěhování, přičemž mohl pokrýt i náklady na své léky.

Článek Vnučka zachránila 92letého veterána před vystěhováním se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nádherný vzkaz s velkým poselstvím 

Starý papír zachoval vzkaz, který dokládá sílu tehdejších citů:

„K jmeninám na památku.

Ať je tvůj život cestou posetou růžemi,

ať nikdy nepoznáš zklamání ani smutek.

Ať tě provází jen radost a štěstí

a tvé dny jsou plné světla.

Pamatuj na toho, kdo ti věnoval

těchto pár řádků.“

12letý chlapec nechal svého pejska v krabici před útulkem. V dopise píše, že ho chce zachránit před násilnickým otcem

Podle rodiny dopis směřoval k její prababičce, která zemřela před několika lety. Starší členové si vzpomínají, že měla mladého milence, jenž byl zajat a nikdy se nevrátil domů. Do vesnice později přišla jen zpráva o jeho smrti. Žena se tak vdala za jiného muže, ale zřejmě právě tento dopis byl posledním hmatatelným dokladem její první lásky. 

Rodina si nález vystavila 

Pro její pozůstalé příbuzné má nyní nalezený papír mimořádnou hodnotu. Rozhodli se ho proto zarámovat a pověsit na stěnu jako trvalou připomínku své předkyně a jejího nenaplněného příběhu. Dopis tak získal nový život – z ukrytého tajemství se stal viditelnou památkou, která připomíná, že za každým osudem se skrývají nevyslovené touhy a lásky.

Babička v dopise popisuje svým potomkům, jak by se k ní měli chovat. Její slova jsou klíčem k pochopení stáří

iZdroj fotografie: Depositphotos

Objev je také důkazem, že láska dokáže přežít i ztrátu a čas. Přestože se okolnosti mění a způsoby vyjadřování citů se posunuly do digitální doby, v papíru zůstává s jednoduchými slovy něco, co technologie nikdy nenahradí – skutečná upřímnost. 

Článek Rodina uklízela půdu, když narazila na milostný dopis z minulého století se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Psa nechtěla, ale nakonec se nechala přemluvit

Když se člověk rozhodne pořídit si domů psa, je třeba, aby si uvědomil, o jak velkou zodpovědnost se jedná. Padne totiž na něj starost o živé stvoření, které potřebuje nejen dostatek jídla a pití, ale také pravidelný pohyb, venčení a především lidskou lásku, něhu a společně strávený čas. Bohužel se často stává, že lidé po nějaké době zjistí, že je pes na obtíž, a prostě jej opustí. V lepším případě jej odloží do útulku, kterých je v ČR registrovaných přes 300, jak informuje Státní veterinární správa.

Paní Zdenka Koutná nám minulý týden zaslala do redakce dopis, ve němž se zmiňuje o pocitech, které nyní zažívá kvůli jejich psovi. Tato žena žije s manželem a jejich třemi dětmi ve čtyřpokojovém bytě na malém městě. Když byli její dvě dcerky a syn malí, moc si přáli pejska. Ona byla zásadně proti, neměla totiž nikdy ke zvířatům moc dobrý vztah, ovšem jejich a manželově nátlaku nakonec podlehla. Nevzali si však psa z útulku, jako to dělal muž, o kterém jsme již v minulosti psali.

Nyní přemýšlí, jak se ho zbavit

Pořídili štěně Jack Russell teriéra a pojmenovali jej Buddy. Děti z něj byly nadšené, chodily s ním na procházky a chlubily se kamarádům. I paní Koutná si na něj po čase zvykla a oblíbila si jej. Přestože se jednalo o plemeno velmi náročné na čas, protože pes potřeboval vybít svou energii, děti to zvládaly skvěle. Jenže postupem času jejich zájem o Buddyho upadal. A jakmile se dostaly do puberty, měly v tu chvíli úplně jiné zájmy a o psa se přestaly starat úplně.

„Teď mám na krku desetiletého psa já a přemýšlím, jak se ho zbavit,“ svěřila se v dopise paní Koutná. Je jí na obtíž, protože na něj nemá čas. Již několikrát se jí podařilo najít hodné lidi, kteří by se ho rádi ujali, ale když si pro něj měli přijít, její děti udělaly scénu, že se jej nevzdají. Poté se o něj chvíli zase staraly, ale nakonec se vše vrátilo do starých kolejí. Nyní je již žena velmi zoufalá a neví, co si dál počít.

Paní Koutná žádá o vaši radu a také by prostřednictvím našeho webu ráda varovala ostatní rodiče, kteří se ocitli v podobné situaci jako ona. Nyní ví jistě, že už by nepodlehla nátlaku a psa dětem nikdy nedovolila. Já osobně jsem ráda, že pejska nemáme, protože bychom na něj neměli tolik času, když jsme téměř celý den pryč. Před pořízením domácího mazlíčka je třeba přemýšlet dopředu. Kdybych si představila sebe samu v kůži našeho hypotetického psa, vím, že bych byla smutná, že jsem pořád sama doma. A přesně z toho důvodu bych si jej nikdy nepořídila.

Článek „Děti mě přemluvily ke koupi psa, zůstal ale na krku mně.“ Žena už neví, co si počít. Ráda by se ho zbavila se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Rodičům vadila jeho chudoba

Jane a David se setkali v roce 1967. Ihned se do sebe zamilovali, ale mělo to jeden háček. Rodiče dívky nedokázali přenést přes srdce, z jak chudých poměrů David pocházel. Její otec proto se vztahem nesouhlasil a své dceři zakázal se s ním vídat. Jenže jak už to tak bývá, pár se setkával i nadále a Jane otěhotněla. Rodiče ji poté vyhnali na venkov k tetě, ať tam porodí a vrátí se domů sama.

Nedokázala to dostat z hlavy

Její dítě tedy muselo zůstat na venkově, aby mohlo být dáno k adopci. Jane se však nedokázala zbavit myšlenek na to, jak miminko drží v náručí, a to ji drásalo. Pořád přemýšlela, jaký bude mít asi život a kde ho prožije. Kromě toho se chtěla dostat pryč od krutého otce, který jí toto trápení způsobil. Pilně proto studovala a po univerzitě si sehnala práci v úplně jiném městě.

Už se nikdy nezamilovala

Již nikdy se nevrátila do rodného města a se svým otcem už v životě nepromluvila. Také se znovu nezamilovala, protože kromě její první lásky Davida pro ni nikdo jiný neexistoval. Soustředila se hlavně na sebe a na svůj profesní rozvoj. Snažila se na tuto etapu své minulosti nemyslet. Jenže jednoho dne dostala skutečně pozoruhodný telefonát.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Našel ji jako ve filmu

Jane po 30 letech vypátral syn. Její jediné miminko, které tehdy musela nedobrovolně opustit. Chtěl ji osobně poznat, a dokonce se pochlubil, že už je ženatý a má dvě děti. Domluvili si proto schůzku o dva týdny později. Jane na něho ve smluvenou dobu čekala na nádraží. Mladý muž byl nervózní, vůbec totiž nevěděl, co má od setkání se svou ztracenou biologickou matkou očekávat.

Nebylo to poslední překvapení

Najednou stáli naproti sobě. Jane a její jediný syn se svou ženou a dvěma dětmi. Objímali se a nikdo z nich nevěděl, co by měl v takovou chvíli říct. Malý chlapec se náhle podíval někam za svou babičku a hlasitě zakřičel: „Dědo!” Jane se okamžitě šokovaně otočila. V tom jí její syn řekl, že minulý týden vypátral také svého otce Davida, kterého ona neviděla mnoho let.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Prý se stejně jako Jane od té doby do nikoho nezamiloval a čekal jen na den, až se ti dva znovu setkají. David přiběhl za Jane a vroucně ji objal. Byl znovu pohromadě se svou osudovou láskou, takže tento dojemný příběh má téměř pohádkový konec.

Článek Před 30 lety Jana otěhotněla, ale rodiče jí zakázali si dítě nechat. Nedávno jí zazvonil telefon a dozvěděla se něco, co jí dostalo do kolen se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Lidé umírají denně

Tragická událost v podobě úmrtí se lidem bohužel děje každý den. U spousty z nich je to o to smutnější událost, že je například smrt očekávána. Existuje samozřejmě také hodně případů, kdy k takové tragédii dojde naprosto nečekaně. Například v České republice bylo dle Českého statistického úřadu za rok 2022 evidováno celkem 120 tisíc úmrtí. Pro hodně lidí může být takové číslo neuvěřitelně vysoké. Paradoxně loni zemřelo o 20 tisíc lidí méně než v roce 2021. Řada lidí tak během těchto let ztratila své rodiče.

Někteří si neváží rodičů

Hodně lidí bere své rodiče jako samozřejmost a také jako někoho, koho v nouzi mohou poprosit o pomoc. Někteří si však takového jednání neváží a později, když naopak potřebují pomoc jejich rodiče, tak se na ně vykašlou. O jednom takovém špatném přístupu ke stařence jsme již na Dámském Deníku psali v minulosti. O svém špatném chování k rodičům se podělila i naše čtenářka. „Maminku i tatínka jsem často zanedbávala, jelikož jsem dávala přednost jiným aktivitám, co nebyly tak důležité,“ podělila se paní Jana.

Změní se spousta věcí

Ovšem až jednou člověk přijde o své milované rodiče, pravděpodobně si uvědomí spoustu věcí a nezřídka si začne vyčítat své chování. V některých situacích se totiž určitě dalo zachovat lépe, než se skutečně stalo. Jakmile tito lidé své rodiče ztratí, uvědomí si, že už za nimi nebudou moci jít, když budou mít nějaký problém. „Od doby, co jsem ztratila rodiče, tak mi přijde život daleko těžší než dříve. Když jsem jako malá byla nemocná, maminka se o mě vždy hezky starala a já jsem jí za to nikdy nepoděkovala,“ lituje nyní čtenářka svého chování.

iZdroj fotografie: Pixabay

V lidech zavládne smutek

„Po smrti rodičů v sobě častokrát cítím jen smutek,“ podělila se žena. To je normální jev nastávající poté, co se v životě stane nějaká tragická událost. Dle ČPZP pak následky takové ztráty ve většině případů zahojí čas. Pro spoustu lidí nastane i doba uvědomění si toho, co vše pro ně jejich rodiče znamenali a co pro ně během života udělali. Pokud tedy máte své nejbližší stále naživu, nemůžete udělat nic lepšího než ukázat, jak je máte rádi. Hromadu z nich určitě potěší jakékoliv projevené gesto vděčnosti za to, že tu pro vás stále jsou.

Článek Rodiče jsou jedni z nejdůležitějších lidí v našem životě. Jak se svět změní po jejich ztrátě a co bude jiné? se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Rodinné tajemství odhaleno 

Nejmenovaná žena popsala, že babička rozdělila majetek na tři části, a to mezi její matku, sestru a ji samotnou. Otec a bratr nicméně v závěti zahrnuti nebyli. „Když to můj otec zjistil, protestoval a ptal se, jak je to možné,“ přiznala naší redakci. Zesnulá babička přitom po sobě zanechala dům v hodnotě přes 15 000 000 Kč a řadu dalších cenností. 

Babička svým čtyřem vnoučatům slíbila velké dědictví. Ani jedno z nich nedostalo peníze, ale vše bylo podle plánu

Dopis od babičky, který mohla žena otevřít až po její smrti, následně odhalil, že její otec není biologickým otcem jejího staršího bratra. „Můj táta se s mou matkou setkal, když už byla těhotná,“ vysvětlila žena dále s tím, že její dědeček vždy považoval vztah rodičů za nepřijatelný, a vždy se proto od nich distancoval. „Až teď chápu, proč to tak bylo,“ dodala. 

Její rozhodnutí způsobilo velké napětí 

Žena přiznala, že nyní neví, co má dělat. „Neví, že to vím, a nevím, jak mu to říct. Peníze jsem ještě nedostala, ale na základě toho mám pocit, že se o ně nebudu dělit, přesně jak to chtěla babička,“ napsala. Rodina ji nicméně za toto rozhodnutí kritizuje a označuje za chamtivou. Ona si ale myslí, že by měla respektovat poslední přání, ať se děje, co se děje.

„Celých 40 let jsem poctivě pracovala. Přesto si i v 61 letech musím přivydělávat,“ rozčiluje se žena nad důchodem

iZdroj fotografie: Depositphotos

Celá situace způsobila v rodině nepříjemné napětí a nejmenovaná žena si myslí, že by o podobných případech měla vědět veřejnost. Pokud se do podobného dilematu dostane někdo jiný, alespoň bude vědět, že není sám, a třeba se rozhodne stejně tak jako ona.

Článek Žena odhalila rodinné tajemství a nyní odmítá sdílet dědictví se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Šílené tradice a pravidla

Paní Marta H. poznala svého partnera Jindru úplnou náhodou, když do sebe narazili v obchodě. Společné sympatie byly jasné na první pohled, a z nevinného nárazu tak vznikla láska jako trám. Po dvouleté známosti požádal Jindra svou přítelkyni o ruku, ona samozřejmě souhlasila. Oba okamžitě začali plánovat svůj velký den, s čímž ale měla problém Jindrova rodina.

„Když jsme jim oznámili, že se budeme brát, okamžitě začali s výkladem rodinných tradic a pravidel, které musí být dodrženy. Vždy mi přišla Jindrova rodina zvláštní, tohle ale bylo dost přes čáru,“ píše v dopise zaslaném do redakce webu Dámský Deník paní Marta H. Podle tradic ženichovy rodiny museli být všichni svatebčané v bílém, veškeré jídlo (včetně dortu) muselo být uvařeno a upečeno doma, stejně tak nesměly chybět děti, které projdou uličkou před nevěstou, přičemž budou házet okvětní lístky.

iZdroj fotografie: Freepik

„Vše jsme si vyslechli, poté doma jsme s Jindrou teprve zpracovávali dané informace. Rozhodně jsme nechtěli, aby byli všichni v bílém, zároveň jsme se shodli na tom, že nechceme na svatbě žádné děti, stejně tak občerstvení, měla jsem již zajištěný catering,“ vysvětluje dále čtenářka. Když to ale ženichově rodině oznámili, setkali se s velkou vlnou nevole a kritiky. Nakonec jí však nezbylo nic jiného než souhlasit.

Místo štěstí přišla hrůza

Ve svatební den však bylo vše jinak. Rodina nevěsty přijela dříve, klasicky oblečená a bez dětí. „Když jsem ale viděla vcházet Jindrovu rodinu, nevěděla jsem, zda mám křičet, nebo se smát. Všichni byli v bílém, navíc s sebou přitáhli asi 20 dětí,“ popisuje absurdní chování rodiny paní Marta H. V tu chvíli ovšem přišel i Jindra, který celou situaci vyřešil po svém.

„Jindra mě vzal za ruku, dovedl mě k rodičům a řekl, že jelikož nevyslyšeli naše přání, ať se okamžitě otočí a odejdou pryč. Zprvu nechtěli, začali pokřikovat a nadávat, nakonec ale odešli,“ vzpomíná v dopise čtenářka. A tak den, který měl být tím nejšťastnějším v životě, se jim navždy vryl do paměti jako den hrůzy.

Nakonec se snoubenci vzali, pouze tedy za přítomnosti nevěstiny rodiny, a ihned poté odjeli na svatební cestu. Když se vrátili a chtěli navštívit Jindrovu rodinu, nebyli ani vpuštěni dovnitř. „Prý jsme je zklamali, a tak se nás zřekli. Na jednu stranu, asi jsem i ráda, jak jsem už psala, jsou prostě divní,“ končí svůj dopis paní Marta H.

Článek Místo štěstí se konal den hrůzy. Nevěsta s ženichem vyhodili z obřadu celou jeho rodinu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Jejich dcera se změnila

Paní Eva U. má s manželem devatenáctiletou dceru Adélu, která přijela po ročním studiu na univerzitě zpět domů. Rodiče se velmi těšili, že ji zase po dlouhé době budou mít u sebe. To ale netušili, jaké trápení si s ní zažijí. A velkou roli v tom pravděpodobně hrála i puberta, která u jejich dcery probíhala. Ta se domnívala, že všechno ví nejlíp a nepotřebuje od nikoho pomoci, její matka se s ní ovšem snažila o jejích pocitech mluvit, což udělala velmi dobře. Protože jak zmiňuje i web ČPZP, komunikace s dospívajícími dětmi je v tomto období velmi důležitá.

Etapa celého života v jednom obraze. Unikátní umělecko dílo dokonale ilustruje dospívání a stárnutí

„Už při návratu domů jsme si s manželem všimli, že je Adélka jiná. Ten rok, který strávila na škole, ji změnil“ píše v dopise zaslaném do redakce Dámského Deníku paní Eva. „Chovala se zvláštně, měla divné zvyky, které se zcela lišily od těch našich, až to vygradovalo ve velkou hádku,“ svěřuje se dále čtenářka. Předmětem jejich slovního sporu bylo obyčejné praní prádla. Adéla totiž nechtěla, aby na její věci někdo sahal. Když ale viděla matku, jak jí sbírá ze šňůry její oblečení, udělala hroznou scénu.

Hádka vyvrcholila zákazem

Matka se jí snažila vysvětlit, jak hloupě se chová, ale marně. „Adéla řvala jak pominutá, tak jsem jí nakonec zakázala používat pračku na dva týdny,“ popisuje vyvrcholení hádky paní Eva. Když se její dcera uklidnila, společně si sedly a o celé situaci si popovídaly. „Adélka nakonec uznala, že to přehnala. Omlouvala se, svěřila se, že celý rok žila prakticky sama, takže chtěla v samostatnosti dále pokračovat, aby nikoho neobtěžovala,“ vysvětluje dceřino chování čtenářka. Nakonec se domluvily, že dcera bude mít pračku každé úterý jen pro sebe.

Manželská hádka přerostla v obrovskou lekci pro muže a otce

Příběh paní Evy ukazuje, jak náročné může být zvládat vztahy s dospívajícím dítětem. Tito mladí dospělí nedokáží strávit fakt, že, jak vysvětluje i web Novinky, rodiče dávají svým potomkům nevyžádané rady, přičemž se je neustále snaží přehnaně ochraňovat. Proto je komunikace v takových situacích velmi důležitá, je třeba teenagerům ukázat respekt a porozumění.

Článek Rodiče se hádají se svou 19letou dcerou: „Najednou začala dělat divné věci. Museli jsme před ní zamknout pračku, ale ani to nepomohlo,“ píše Eva (45) se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Krutovláda bláznivého muže

V roce 1975 se ujali moci a Kambodža byla v sevření jedné z nejbrutálnějších hrůzovlád, jakou kdy dějiny poznaly. Jejich cílem bylo vybudovat rovnostářskou společnost, která se bude zaměřovat čistě na zemědělství. Pol Pot zrušil peníze, ale také obchod. Šel však ještě o mnoho dál. Jelikož vnímal města jako kapitalistická, rozhodl o jejich vysídlení. Násilnou cestou. Všechny obyvatele měst tedy vystěhoval na venkov a do džungle, aby se prací naučili správnému chování.

Baba Vanga děsí svými předpověďmi i téměř 30 let po své smrti

iZdroj fotografie: Pexels

Stejnokroj byl samozřejmostí. Rybolov a konzumace plodů spadlých na zem byly považovány za vlastizradu. Manželské páry byly tvořeny čistě za účelem plození dětí, které jim byly odňaty hned po porodu, aby z nich pohlaváři vychovávali uvědomělé komunisty už od plenek. Rodiny, které do té doby žily pohromadě, byly násilně roztrženy a každý byl poslán do jiné části země. Za krutovlády Pol Pota zemřelo na 2 miliony nevinných lidí, informuje Irish Examiner. Brutální a naprosto nehumánní režim byl svržen Vietnamem v letech 1978 a 1979.

Dojemné setkání

Právě v tomto období se ocitly také Hong a Bo, sestry, které měly dalších 5 sourozenců, s nimiž se podle webu SBS nestihly rozloučit. Jejich otec byl popraven poté, co spadl ze stromu a zlomil si nohu. Jakožto člověk, který není schopen práce, jej čekal krutý konec. Jejich matka ze strachu holčičky rozdělila, aby nevyhladověly. A tak se jejich cesty rozdělily na dlouhých 40 let. Hong měla štěstí, dostala azyl v USA, kde v texaském městečku prodává koblihy.

Byla nucena opustit svou dceru, které bylo teprve 6 měsíců. Jejich setkání po 82 letech se neobešlo bez slz

Bo dodnes pracuje na poli. Hong obětovala všechny úspory, aby se do Kambodže vrátila a našla svou sestru. Díky pořadu, který hledá ztracené příbuzné, se jí to podařilo. Podobně jako sestry, které se shledaly po 60 letech a o kterých Dámský Deník psal. Na sestry ale čekalo jedno velké překvapení. Ve studiu se opět setkaly i se svou maminkou. Ony 3 přežily.

Článek Sestry se setkaly po předlouhých 40 letech. Čekalo na ně ale jedno velké překvapení se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pár se poznal na škole

Poznali se již v prvním ročníku střední školy a od té doby jsou stále spolu a společně také kráčí životem. Už v době, kdy byli oba dva na vysoké škole, byli z této dvojice již trojnásobní rodiče. Jejich přání ohledně následujícího dítěte bylo, aby se jim po třech synech narodila alespoň jedna dcera. Společně se tedy pokusili o další miminko, což se jim bez problémů podařilo. Čtvrtým narozeným potomkem však byl opět syn.

Rodina se rozrůstala

Při pokusech splnit si své přání ohledně dcery se tato rodina stále více rozrůstala. Pokaždé se však tomuto páru narodili synové. Když se manželé poprvé dozvěděli, že žena čeká dceru, nemohli tomu uvěřit. Do té doby se jim totiž narodilo už neuvěřitelných 14 synů. Očekávání první holčičky tak bylo speciální nejen pro rodiče, ale ani všichni bratři se už nemohli své první sestry dočkat.

Pro rodinu to byla veliká událost

Očekávané narození dcery bylo velikou událostí pro celou rodinu. Všichni byli z narození malé holčičky nadšení a šťastní. Svého patnáctého potomka rodiče přivítali na svět spolu se všemi čtrnácti syny. Později se rodiče nechali slyšet, že je tento rok pro celou rodinu nezapomenutelný právě díky tomu, že se jim podařilo přivést na svět svou první dceru.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Schwandt Family (@schwandtfamily)

Rodina je populární

Celá rodina je velmi populární nejen díky své početnosti, ale také díky svým aktivitám. Účastní se totiž různých televizních show, kde je možné sledovat jejich outdoorové činnosti. Diváci je tak mohou vidět zejména při lovu, kempování nebo například rybolovu. Díky svému poslednímu potomkovi bude rodina o to známější, jelikož takto vysoký počet dětí je v dnešním světě velice netradiční.

Článek Narodilo se jim 14 chlapců a už ani nedoufali, že se jim narodí holčička. V ten nejlepší moment zasáhl osud se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Život se s ním nemazlil

Tento chlapec nepatří mezi velké šťastlivce v životě. Hned po jeho narození ho rodiče opustili a on skončil v dětském domově bez milující rodiny. Žil v něm celé dětství, a přestože znal význam slova rodina, bylo mu téměř cizí. V životě nepoznal, jaké to je mít tatínka, se kterým by si plnil své dětské sny, jenž by ho naučil kopat do míče nebo házet frisbee či jezdit na kole.

Ani jaké to je mít maminku, která by se o něj starala, mazlila by se s ním a poskytla teplou náruč, kdykoli by ho přepadl smutek. Ačkoli mu dětský domov zajistil po materiální stránce vše, co potřeboval, lásku maminky a tatínka vám nikdo ničím nemůže vynahradit.

iZdroj fotografie: Freepik

O dárku k narozeninám měl jasno

Jak již bylo řečeno, mentalita těchto dětí je zcela odlišná od těch, které žijí v milující rodině a mohou mít vše, na co si vzpomenou. Důkazem toho je právě tento chlapec, který o dárku k narozeninám má zcela jasno. Nečekejte žádné nové oblečení nebo mobil či počítač, jeho přání je mnohem hlubší. Odpověď vás dojme k slzám.

Když se jej zeptali, co by si přál ke svým narozeninám, chlapeček odpověděl jediné – tatínka a maminku, milující domov a rodinu. Sice takový dárek nestojí ani korunu, ale přece je tím nejdražším a nejcennějším, co můžete někomu dát. Obzvláště opuštěnému dítěti, které dosavadní život prožilo v dětském domově.

Článek Chlapce z dětského domova se zeptali na to, co chce k narozeninám. Jeho odpověď dojala všechny k slzám se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dívka bojovala dál o život

I když jí lékaři v nemocnici jí dávali pouze 10% šanci na přežití, Imogen se nikdy nevzdala. Ihned po předčasném porodu ji vzali od matky jménem Rachel pryč a umístili do pozorovacího zařízení. Rachel se začala na dceru hned vyptávat a chtěla mít svou holčičku zpátky u sebe. Po několika hodinách jí bylo umožněno jít se i s manželem na dceru podívat. Doktoři oběma rodičům vysvětlili stav jejich dcery a připravili je na nejhorší. Tomu ale ani jeden nevěřil. U Imogen byli tak dlouho, jak jen to šlo, a den za dnem sledovali její boj.

Přivítání s rodinou bylo bouřlivé

Za několik měsíců se její stav začal skutečně zlepšovat. I přes počáteční tvrzení najednou lékaři měli stejnou naději na Imogeninu záchranu, jako její rodiče. Po 132 dnech v nemocnici konečně mohla odejít domů. Celá rodina, která prostřednictvím manželů celé trápení prožívala z domova, je přivítala ve velkém objetí. Nikdo se na jejich silnou bojovnici nedokázal vynadívat.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Její stav se rychle zlepšuje

„Imogen si toho tolik prožila… Byla to tak strašná zkušenost. Když se narodila, byla jsem šokována, jak byla malá. Měla být stále v mém břiše, ale musela na JIP a statečně bojovala. Tak maličké a křehké miminko,“ řekla se slzami v očích Rachel. Přestože stále potřebuje plnou lékařskou péči, doktoři u ní zaznamenávají obrovský pokrok. Od porodu uběhlo již šest měsíců a Imogen je čím dál víc zdravější a silnější.

Článek Narodila se v pátém měsíci těhotenství, vážila jen 515 gramů. Dnes je tato obrovská bojovnice k nepoznání se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Rozkošná fotografie dojala mnoho lidí

Když se princ Harry a jeho manželka Meghan Markle rozhodli opustit Velkou Británii a odstěhovat se do Spojených států, způsobili tím velký poprask. Málokdo věřil, že jejich vztah vydrží, už jen proto, že se neustále spekulovalo o možném rozvodu, jak jsme na Dámském Deníku psali. Vypadá to však, že jim život za velkou louží prospívá. Vypadají totiž velmi spokojeně.

Blízký zdroj promluvil o rozvodu Harryho a Meghan: Princ už má herečky plné zuby

iZdroj fotografie: Depositphotos

Redakce webu Dámský Deník si na Instagramu všimla fotografie, kterou Meghan Markle zveřejnila při příležitosti svátku matek. Na snímku drží v náručí své dvě děti, šestileté princátko Archieho a tříletou princezničku Lilibet. Fotka byla pořízena na terase jejich domu v americkém Montecitu a dojala mnoho hereččiných sledujících a fanoušků, kteří v komentářích nešetřili chválou.

Princátko bylo oblečené do luxusního pyžama

Normální člověk by si při pohledu na tuto krásnou rodinnou fotografii nevšiml ničeho zvláštního. Redakci webu Dámský Deník však neunikl fakt, že princ Archie má na sobě velmi zajímavé pyžamo. A tak jsme zjišťovali podrobnější informace a podařilo se nám dohledat, že se jedná o dílo známé značky La Ligne NY. Dvoudílná sada tohoto roztomilého černobílého pyžamka stála dle webu Hello 61 liber, tedy v přepočtu necelé 2 000 Kč. Navíc tento kousek pochází z limitované edice, a tak již není k dostání.

Harry a Meghan jsou jednou nohou ve vězení: Jejich blízký známý prozradil detailní informace

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Meghan, Duchess of Sussex (@meghan)

„Být vaší matkou je největší výsadou mého života. Já vás taky miluju víc než všechny hvězdy na obloze, všechny kapky deště a všechnu sůl na všech hranolkách na celém světě,“ vyznala se v příspěvku Meghan Markle. Přestože své děti obléká do luxusních oděvů, může se ztotožnit s mnoha dalšími maminkami po celém světě. Stejně jako ony totiž své děti miluje víc, než se dá slovy vyjádřit.   

Článek Meghan Markle rozněžnila fanoušky společnou fotografií s dětmi. Její syn má na sobě vzácné pyžamo se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nikdy ji nenapadlo, že nejsou její rodiče

Celé roky neměla jednatřicetiletá Megan Phillipsová z britského Penarthu důvod pochybovat o své rodině. Vychovávali ji rodiče spolu s její starší sestrou. Podle webu TAG24 ji až jedna věta, kterou pronesl cizí člověk, přiměla začít pochybovat o své minulosti. Ve škole jí kdosi řekl, že její sestra je ve skutečnosti její matkou. Původně nechtěla věřit, že by to mohla být pravda.

iZdroj fotografie: Freepik

Pak ale začala Phillipsová pátrat po pravdě. A výsledek ji šokoval. Při prohlížení rodinných památek narazila na fotografii, na níž její sestra držela v náruči v nemocnici novorozeně. Rozhodla se, že ji bude konfrontovat. „Zeptala jsem se jí přímo: ,Jsi moje skutečná máma?‘ Než stačila odpovědět, rozplakala se. Nakonec řekla, že ano,“ cituje server Phillipsovou.

Léta hledala svou biologickou matku, která se jí jako miminka vzdala. Ta ji ale sprostě odmítla

K nikomu nechová žádnou zášť

Navzdory nové situaci ale žena necítí žádnou hořkost nebo lítost. Měla prý hezké dětství a se svými rodiči i sestrou měla pevné pouto. To se nezpřetrhalo ani poté, co se dozvěděla, že ji vlastně rodina obelhala a ve skutečnosti ji vychovávali prarodiče. „Nic to nezměnilo na tom, že jsem měla normální šťastné dětství. Nikdo mi nikdy nedal důvod k tomu, abych ho z něčeho podezřívala. K nikomu nechovám žádnou zášť,“ podotkla Phillipsová.

@missmlou Replying to @kerri850 #fyp ♬ original sound – Miss M 💖

Rozhodli se adoptovat holčičku. Když otec poprvé spatřil biologickou matku, málem ho trefil šlak. Nevěřil svým očím

Ve videu na sociálních sítích se svěřila, že je pro ni důležité, že se konečně dozvěděla pravdu o své minulosti. Ukázalo se, že ji matka porodila, ještě když chodila do školy. Vzhledem k jejímu nízkému věku se pak rodina rozhodla, že miminko budou vychovávat prarodiče. „Moje biologická máma otěhotněla, když jí bylo 14 let, a porodila mě, když jí bylo 15 let. Prarodiče mě vychovávali jako své vlastní dítě. I když jsme měli dobrý vztah, nikdo mi nikdy neřekl pravdu,“ vysvětluje Phillipsová v příspěvku na TikToku.

Článek Slova cizího člověka ji přiměla pátrat v rodinné minulosti. Náhodou zjistila šokující pravdu o své matce se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Neodradilo ji ani škaredé počasí

Přestože je Lucie Borhyová pracovně velmi vytížená, snaží se najít si alespoň chvíli pro sebe a svou rodinu. S tou velice ráda navštěvuje svahy, které zkušeně sjíždí na lyžích. A tak ani letošní zima nebyla výjimkou. Na hory se nedávno vydala s partnerem Michalem Smečkou a svými dvěma dětmi, které veřejnosti příliš neukazuje. Šestnáctiletého syna Lucase má moderátorka s řeckým podnikatelem Nicem Papadakisem, otcem její desetileté dcery Lindy je sporťák TV Nova Michal Hrdlička.

Lucie Borhyová se sice cítí na 25, ale přesto se kvůli věku musí omezovat: Sladké je pro ni tabu

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Lucie Borhyová (@lucie_borhyova)

Web Blesk zmiňuje, že si Borhyová na horách užila konec roku, od té doby se na ně stihla vrátit už několikrát. Se svými fanoušky se na sociálních sítích podělila o své zážitky z poslední návštěvy svahu, kde jí ani její rodině však příliš nepřálo počasí. Díky svému optimismu však moderátorka zpráv neztratila dobrou náladu, zachovala si úsměv na rtech a všem popřála jen to nejlepší.

Konečně ukázala své děti

Na svém Instagramu zveřejnila Borhyová video zachycující nádherný, ovšem mírně zamlžený výhled z lanovky, na níž se právě nacházela. V růžové bundě jí to velmi slušelo. A sledující překvapila také zveřejněním několika příspěvků, na nichž byly zachyceny její děti, jejichž soukromí střeží jako oko v hlavě. Mnoho jejích fanoušků tak ocenilo, že se konečně mohlo o své oblíbené moderátorce dozvědět něco nového.

Lucie Borhyová schytala nenávistné komentáře za to, že neřekla, odkud má šaty. Požaduje za to totiž finanční odměnu

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Lucie Borhyová (@lucie_borhyova)

Jak jsme ale na DámskémDeníku již psali, Lucie Borhyová nemiluje pouze hory, ale také teplé počasí, při němž se může obléct do plavek. A rozhodně v nich má co vystavovat, jelikož na svůj věk vypadá naprosto skvěle. O svůj vzhled i tělo se pečlivě stará, což se jí vyplácí. Její krásu navíc dotváří milý úsměv, který se vždy snaží si uchovat na tváři, navíc je jím proslulá.

Článek Lucie Borhyová si užívala volné chvíle na horách. Po dlouhé době odhalila něco ze svého soukromí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Myslel si, že rodina zemřela v plynové komoře

Při největším protižidovském pogromu v dějinách lidstva se rodina dostala do ghetta, odkud byla převezena do nacistického vyhlazovacího tábora. Elihau se domníval, že všichni jeho blízcí zemřeli v plynových komorách. Z tábora smrti se podařilo uprchnout jeho bratrovi Volfovi. Bratři byli během války nějakou dobu v kontaktu, pak ho však ztratili. Volfa totiž Rusové odvezli do pracovního tábora na Sibiři.

V ten moment se Elihauovi zhroutil svět. Domníval se, že svého jediného příbuzného už nikdy neuvidí kvůli krutým podmínkám v pracovním táboře, které zesláblý Volf nepřežije. „Žil jsem v naprostém přesvědčení, že už není naživu,“ vypráví Elihau. Po skončení války se v Rusku oženil a v roce 1949 se přestěhoval do Izraele. Chtěl začít nový život.

Vnuk našel vzkaz od Volfa

Vzpomínky na blízké a na holocaust, který mu je sebral, se však stále vracely. Zůstal na světě z celé rodiny jen on sám. V srdci cítil obrovskou bolest. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného. Vnuk Elihaua našel v záznamech izraelského památníku obětem a hrdinům holocaustu Jad Vašem vzkaz od Volfa z roku 2005, který zanechal Elihauovi. Stoletého staříka informace o bratrovi obrovsky potěšila.

Chtěl se s milovaným bratrem znovu setkat. Volfovi se totiž podařilo sovětský pracovní tábor přežít. Po válce se usadil v průmyslovém Magnitogorsku na Urale, kde pracoval jako stavební dělník. Oženil se a narodil se mu syn Alexander. Právě Alexandera vnuk Elihaua vyhledal a požádal jej, zda by se s dědou nesetkal v Izraeli. I Volfova syna informace o tom, že je jeho strýc naživu, dojala. S cestou okamžitě souhlasil.

Bratři se už nikdy nesetkali

Jakmile dorazil do Izraele a poprvé se uviděl se svým strýcem, bylo to velmi emotivní. Oba muži se dlouze objali a neubránili se slzám. „Na toto setkání jsem čekal 70 let,“ vzlykl Elihau, když pevně tiskl svého synovce, který je prý neuvěřitelně podobný svému otci. Setkat se s Volfem však už nestihl. Zemřel v 88 letech v roce 2011, aniž by se dozvěděl, že válku přežil i jeho starší bratr Elihau.

Článek Celý život prožil s vědomím, že při holocaustu zahynula celá rodina. Pak ale 102letého staříka zaskočila šokující informace se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Protestantské vyznání

Tyto domněnky jsou poměrně přirozené a v mnoha případech také správné. Avšak existují i případy, kdy je ve hře něco úplně jiného. Zářivým příkladem je tento pár. Aaron a Rachel Halbertovi jsou manželé žijící ve Spojených státech amerických. Oba jsou nevšední a zajímaví svým silným protestanským vyznáním. Náboženský základ si nesou od svých rodin.

Jakmile se stali manželi, začali přemýšlet o přírůstcích do své rodiny. Chtěli se stát rodiči. Nejprve nebrali neúspěšné pokusy o početí nijak tragicky. Věděli, že bude nějakou dobu trvat, než se zadaří. Problémy však přetrvávaly a oni se rozhodli, že zváží možnost adopce. Aaron vyrůstal v Hondurasu. Od dětství jej tak obklopovali lidé snědé pleti, mezi kterými si připadal dobře.

Darované embryo

Rachel naopak vyrůstala přímo v Americe a s kulturní diverzitou se přímo nesetkala. Když se manželé začali zajímat o možnosti adopce, překvapila je krutá realita výběru mezi jednotlivými dětmi. Velkou roli v kritériích totiž hrála barva pleti. Konkrétně fakt, že děti s tmavou pletí byly upozaďovány oproti ostatním. Rachel s Aaronem tato informace šokovala.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nechtěli být jako ostatní a vybírat si dítě podle vzhledu a předsudků společnosti. Adoptovali chlapečka a holčičku tmavé pleti. Tím se ale jejich rodina neuzavřela. Přes nechuť k umělým metodám podstoupil pár také umělé oplodnění. Z darovaného embrya se jim narodily tři dívky snědé pleti. Bez ohledu na fyzickou podobu oba rodiče všechny své děti milují a tvoří šťastnou rodinu.

Článek Narodila se jim trojčata tmavé pleti. Ani jeden z rodičů však snědý není. Za barvou pleti stojí víc, než si myslíte se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Rodiče svého zetě nikdy nepřijali

Když paní Mirka U. poznala svého manžela, zamilovala se do něj na první pohled. Dlouho byla sama a neměla na partnery štěstí, a tak byla šťastná, že konečně potkala toho pravého. I ve svých třiatřiceti letech stále bydlela u rodičů, kterým se snažila pomáhat. Nemohla se dočkat, až jim svého prince Davida konečně představí. Když jej ale poprvé přivedla rodičům ukázat, byla z celé situace velmi zklamaná.

„Ať moji rodiče shoří v pekle. Nenávidím je za to, co mi provedli.“ Kvůli víře ji navždy upoutali k invalidnímu vozíku

iZdroj fotografie: Depositphotos

„Rodiče mu skoro ani nepodali ruku. Za celou dobu se jej na nic nezeptali, mlčeli, takže jsem hovor musela vést já. Bylo mi před Davidem neskutečně trapně, pak jsem se mu omlouvala,“ vzpomíná v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Mirka. Tomu to naštěstí bylo jedno, svou partnerku miloval, a tak chování jejích rodičů neřešil. Po této zkušenosti se dokonce rozhodli vzít v tajnosti pouze se svědky.

Nyní se po dlouhé době ozvali

„Když jsem našim oznámila, že jsme se vzali, ani mi nepogratulovali,“ pokračuje dále čtenářka. Od té doby s dcerou omezili kontakt a ozvali se jí jen tehdy, když něco potřebovali. „Dokonce jsem kvůli tomu musela navštívit psychologa a pak mi došlo, že Davida nenávidí, protože mě od nich odvedl, jako by mě ukradl. Když jsem s nimi bydlela, měli jistotu, že pro ně udělám první poslední,“ vysvětluje paní Mirka. Nyní se však muselo něco stát, protože se rodiče dceři po dlouhé době ozvali a pozvali ji i s manželem na Vánoce.

„Máma mě pořád kritizovala, teď nesu následky,“ říká Věra (33). Rodiče si vůbec neuvědomují, co svými řečmi způsobují

iZdroj fotografie: Depositphotos

„Kvůli takto špatným rodinným vztahům tam vůbec nechci jet. Už jen při té představě se mi svírá žaludek a je mi na zvracení. Na druhou stranu mě zajímá, proč se tak najednou a zničehonic ozvali, určitě za tím něco bude. Budu ráda, pokud mi poradíte, zda jet, nebo ne,“ končí touto větou svůj dopis paní Mirka. Jak sama uvedla, je velmi zvláštní, že dceru k sobě pozvali. Třeba si uvědomili, že na stáří nechtějí zůstat sami. Jako se to stalo muži, jehož příběh jsme na DámskémDeníku již zveřejňovali.

Článek „Rodiče nikdy nepřijali mého manžela, přesto nás zvou na Vánoce. Já tam ale jet nechci,“ svěřuje se čtenářka se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Specializovaná péče

Rodinu tehdy zasáhla tragédie, když byl její člen jménem Zhuo Kangluo nalezen mrtvý na okraji silnice. Zhuo žil již tehdy nějakou dobu v ústavu se speciální péčí, jelikož nebyl schopný se o sebe sám postarat. Tehdy ze zařízení určitým způsobem utekl a dostal se až k hlavní silnici. Pravděpodobně natrefil na neopatrného řidiče, který jej srazil a nechal ležet u silnice.

Ostatní členové rodiny tehdy zjistili od lékařů, že kdyby byla Zhuovi poskytnuta lékařská pomoc, tak mohl srážku přežít. Jeho tělo bylo zpopelněno a příbuzní se museli se ztrátou jednoduše vyrovnat. O devět let později nemohli uvěřit vlastním očím, když ve vesnici Zhua znovu spatřili. Dezorientovaně se pohyboval po návsi, kde chodíval rád také dříve před umístěním do pečovatelského zařízení.

Testy DNA

Obyvatelé vesnice zavolali policii, pro kterou byla identifikace muže, jenž byl velmi podobný Zhuovi, velmi obtížná. Muž nebyl schopný odpovědět na základní otázky. Proto byly provedeny testy DNA, které ukázaly, že je nalezený muž příbuzným dané rodiny, tedy opravdovým Zhuem. V tu chvíli vyvstala otázka, kdo byl vlastně před devíti lety identifikován a zpopelněn.

Vše zavinila zjevná podobnost obou mužů a mylná identifikace, které ještě dopomohla zranění po srážce s autem. Nikdo také neví, co pravý Zhuo celé ty roky dělal a kde pobýval. V současné době byl opět svěřen do péče odborníků, kteří se o něj starají ve specializovaném zařízení. Rodina si nadále zvyká, že je Zhuo opět mezi nimi, a mají radost z nečekaného setkání.

Článek Nechali zpopelnit tělo zesnulého člena své rodiny. O 9 let později se objevil v jejich rodné vesnici se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Seniorka si pochovala sedmitýdenní vnučku

Z výjimečného setkání pořídila americká rodina velmi zvláštní fotografii zachycující šest generací žen, která uchvátila svět. Všechny se sešly, aby navštívily nejstarší členku rodiny, které nikdo neřekne jinak než MaeDell. Seniorka žije v domově důchodců Kings Mountain v Kentucky, kde bydlí i větší část rodiny. Hvězdou setkání bylo roztomilé miminko, které vykouzlilo úsměv na tváři své praprapraprababičky.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený FOX 5 Atlanta (@fox5atlanta)

Když MaeDell držela v náruči roztomilou sedmitýdenní holčičku Zhavii Danielle, vypadala nadšeně. Vzácné chvíli přihlížela maminka miminka a také jeho babička, prababička i tety. „Tento den jsme si všechny naplánovaly a babička věděla, že za ní přijedeme,“ řekla vnučka seniorky Gracie Howellová v televizním pořadu GoodMorningAmerica s tím, že se všechny její příbuzné na společné setkání těšily.

92letá seniorka se vydala na útěk z pečovatelského domu. Nezastavila ji ani 2metrová brána, kterou s ladností přelezla

Superbabička má neuvěřitelné množství potomků

Radost ze shledání měla i MaeDell. „Byla velmi nadšená, že nás uvidí a že si bude moci pochovat Zhaviu Danielle. Strávily jsme s ní dobré tři hodiny. Vnučka byla zpočátku trochu rozrušená. A babička mi řekla: Dej mi to dítě. Taková je, panovačná, ale velmi spontánní,“ vypráví s úsměvem Howellová. K údivu všech se miminko ve chvíli, kdy ho jeho praprapraprababička pochovala, jako mávnutím kouzelného proutku okamžitě uklidnilo a s velkým zájmem starou paní pozorně pozorovalo.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený UNILAD (@unilad)

Babička odmítá nastoupit do pečovatelského domu: „Miluju ji, ale odmítám jí obětovat celé svoje mládí“

Málokdo by tipoval, že usměvavá babička neměla lehký život, uvedl server SantéPlus. Poprvé se vdala, když jí bylo 16 let. Byla velmi mladá a manželství skončilo rozvodem. Poté se vdala ještě dvakrát. „Měla dlouhý a těžký život. Ale má dobrého ducha,“ podotkla vnučka. Seniorka měla opravdu velkou rodinu, která čítala 13 vlastních a 10 nevlastních dětí. Rodina nedávno vytvořila tabulku a ukázalo se, že 98letá babička má v současnosti 623 potomků.

Článek 6 generací rodiny na jedné fotce: Tento jedinečný okamžik uchvátil celý svět se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Školka má svá pravidla

Některé školky jdou rodičům napřed a přijímají už děti od 2 let, píše web Aktuálně. Mnohdy se maminky musí vracet do práce dříve, jelikož náklady na živobytí jdou stále nahoru, a rodiče tak často z jednoho plnohodnotného platu a rodičovského příspěvku nemohou vyjít. Školka může dětem značně pomoci v sociálním a emočním vývoji, musí na to ale být zralé, informuje web Deník. A to mnohdy ve 2 letech ještě nejsou.

Učitelka z mateřské školy je naštvaná, že jim rodiče vodí nemocné děti. „Jsou sobečtí. Odnese to pak celá školka,“ říká

iZdroj fotografie: Pxhere

„Vždy jsem se těšila, až budu mít vnoučata. Synovi ale poměrně dlouho trvalo, než našel tu pravou, a pak také odkládali svatbu a dítě. Chtěli cestovat a užívat si života ve dvou, což jim nelze zazlívat. Teď mají dvouleté dítě. Tomášek je úžasný chlapeček a já ho moc miluji. Je to ale živé stříbro a já zjišťuji, že ač jsem se na svou roli těšila, nemám dostatek sil a energie věnovat se mu více než pár hodin,“ začíná popisovat paní Magda (59) z Plzně.

Rodina nechápe její postoj

„Jsem prostě hrozně vyčerpaná. Snacha se chce vrátit do práce, protože mají hypotéku a potřebují peníze. Do školky Tomáška nevezmou, protože ještě nosí plenky a přijímají až starší děti, tak syn chtěl, abych se o něj starala já. Pracuji jen na půl úvazku z domu, dělám účetnictví, ale copak bych něco udělala, kdyby tady byl Tom? Přece po mně nemohou chtít, abych zahodila celý svůj život a vychovávala jejich dítě. Syn to ale nechápe a pohádal se kvůli tomu se mnou do krve, což mě mrzí,“ říká smutně Magda.

„Jako matka jsem selhala. Stydím se, jakým způsobem syn vychovává mého vnuka.“ smutní babička v důchodovém věku

iZdroj fotografie: Pxhere

„Co mě ale zamrzelo snad úplně nejvíc, je dcera, která mě také nechápe. Její tchyně jim hlídá, kdykoli potřebují, ta je ale v důchodu a má čas. Ve výsledku jsem tedy ta nejhorší babička,“ popisuje Magda. Starat se o dvouleté dítě je výzva. Mohou sice vypomáhat i s domácími pracemi, jak DámskýDeník radil, ale kdo děti má, tak ví, že tato pomoc spíše přidává práci, než aby byl vidět skutečný výsledek.

Článek Odmítla pomoci svému synovi a rodina na ni teď kouká skrz prsty: „Prostě se mi nechce. Jsem unavená,“ píše Magda (59) se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Tajemný dopis vše změnil

Když bylo Karen 9 let, dostala její matka záhadný dopis, ve kterém stálo, že její biologická matka Irena byla zabita ve Varšavě gestapem začátkem války. Ty, které pokládala za své rodiče, Alicja a Mietek, byli ve skutečnosti její teta a strýc. Karen postupně začala rozplétat spletené klubko informací o tom, co vše její babička a dědeček zažili a kde ona sama má své kořeny.

Válka z pohledu dítěte: Upřímné video vykresluje, jak peklo na Ukrajině vnímají ti nejmenší

Otázku náboženství nikdy neřešila, celá rodina byla ateistická. Ve chvíli, kdy se Karen z pracovních důvodů musela přemístit z Melbourne do Bostonu, se stala součástí velmi početné místní židovské komunity. A začala se více pídit po své minulosti. Velkým zlomem bylo video z Dachau, které bylo pořízeno jen pár dní po osvobození vojsky USA. Je zde její dědeček Mietek, kterého se důstojník ptá, proč je v táboře. „Protože jsem Žid,“ říká Mietek.

Z rodinného příběhu vzešla i kniha

Karen prohledala mnoho archívů po celém světě a navštívila místa přímo spjatá s rodinnou minulostí. Rovněž udělala rozhovor se svou babičkou Alicjí, která jí poskytla mnoho cenných informací, ale také ještě více otázek. „Dozvěděla jsem se, že mezery v jejím příběhu byly tam, kde byly pravdy. To, co mi neřekla, bylo znepokojivější než to, co řekla,“ pověděla Karen pro AustralianJewishNews. I proto trvalo celé sepsání knihy dlouhých 10 let.

Můj táta přežil holocaust a až ve 43 letech jsem se dozvěděla celý jeho příběh. Mělo by se o něm učit ve školách

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Karen Kirsten (@findingbabcie)

Podle webu SeznamZprávy zemřelo rukou nacistů asi 5,7 milionů Židů. Přesné číslo ale není známé a ani nemůže, masivní vyvražďování a likvidace seznamů tuto informaci značně ovlivňují. Rodinná tajemství mohou být velmi krutá a otočit stávající život lidí vzhůru nohama. Například dvojice, která spolu strávila dlouhých a šťastných 70 let, dokázala ututlat velké tajemství, které vyšlo napovrch až těsně před smrtí, jak DámskýDeník psal.

Článek Myslela si, že o své rodině ví všechno. Jednoho dne ale dostala anonymní dopis, který odhalil temnou pravdu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dcera se o úmrtí dozvěděla z médií

„S upřímným zármutkem se s vámi dělím o to, že můj otec zemřel. Byl nekonečně laskavý a měl zlaté srdce. Všichni ho milovali. Jeho odkaz bude žít dál v jeho vynikajících dílech. Byl to můj táta, můj nejlepší přítel a můj hrdina. Děkuji vám za vaše modlitby a podporu v této chvíli,“ cituje prohlášení hercova syna Kellyho Christophera Amose server Variety.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Celebrity Death Watch (@celebrity_death_watch)

Okolnosti úmrtí herecké ikony trápí část rodiny. Jeho dcera Shannon Amosová a kmotřenka Amy Goudyová mají pochybnosti o tom, jak bylo se zesnulým umělcem zacházeno v jeho posledních dnech. „Byl to milující muž, který vnesl světlo do života mnoha lidí. Naše rodina se však o jeho smrti dozvěděla ze zpráv v médiích. Nevěděli jsme, kde a proč zemřel. Obáváme se, že byl pravděpodobně zpopelněn, aby nedošlo na vyšetřování,“ uvedla Goudyová na Facebooku.

Do hereckého nebe odešla další legenda. Hlavní protagonista oblíbené bondovky podlehl nemoci. Hollywood drží minutu ticha

Prosadil se i jako hráč amerického fotbalu

Zesnulý herec se narodil 27. prosince 1939 v Newarku ve státě New Jersey a vystudoval sociologii. Odmala se věnoval sportu. Prosadil se jako boxer a hráč amerického fotbalu. V šedesátých letech dokonce podepsal smlouvu s týmem Kansas City Chiefs a odehrál několik zápasů v nejvyšší lize. Nakonec mu ale učarovalo herectví, kterému se začal aktivně věnovat v sedmdesátých letech. Během své bohaté kariéry ztvárnil dlouhou řadu rolí.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený John Amos (@officialjohnamos)

Do hereckého nebe odešel herec světového formátu. Lidé po celém světě drží minutu ticha a posílají modlitby

Čeští diváci ho znají zejména jako představitele starostlivého otce budoucí družky prince Akeema v komedii Cesta do Ameriky, v níž exceloval po boku Eddieho Murphyho, nebo z role majora Granta z filmu Smrtonosná past 2, kde sekundoval další hollywoodské hvězdě Bruce Willisovi. Objevil se také v seriálech Kořeny, Dva a půl chlapa, Walker Texas Ranger, Západní křídlo, Muži na stromech nebo Jmenuji se Earl, připomíná list TheGuardian.

Článek Do hereckého nebe navždy odešel herec z kultovních filmů. Jeho smrt spustila rodinné hádky se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Poprvé se vdala v šestnácti letech

Babičce, která žije v pečovatelském domě, rodina neřekne jinak než MaeDell. Podle webu ABCNews žena neměla příliš snadný život a už v šestnácti letech se poprvé vdala. Vzala si vdovce s 10 dětmi, o které se starala. Společně pak měli ještě 13 dalších ratolestí. Rodina nedávno vytvořila tabulku a ukázalo se, že 98letá babička má v současnosti 623 potomků.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený FOX 5 Atlanta (@fox5atlanta)

Nejmladšímu bylo v roce 2023 sotva pár měsíců a MaeDell byla nadšená, když se se svou první pra-pra-pravnučkou Zhavii Danielle mohla setkat. Rodina zachytila vzácný okamžik na fotografii. Je na ní vidět šest generací žen. „Babička moc toužila vidět nás všechny pohromadě, a to se podařilo,“ cituje osmapadesátiletou vnučku seniorky Gracii Howellovou server GoodMorningAmerica.

Prarodiče mají na svá vnoučátka pozitivní vliv. Děti, které jsou s nimi v kontaktu, mají vyvinutější empatii

Sešlo se šest generací žen z jedné rodiny

Setkání osmadevadesátileté seniorky s jejími pěti potomky v pečovatelském domě Kings Mountain v Kentucky bylo unikátní a dojemné. Malou pra-pra-pravnučku si MaeDell hned pochovala. „Babička věděla, že všechny přijedeme. Byla tak nadšená, že nás vidí. Když miminko začalo plakat, babička si ho ukonejšila. Je opravdu výjimečná,“ vyprávěla Howellová.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený UNILAD (@unilad)

105letému muži se splnilo jeho poslední přání před smrtí. Tohle byla jeho reakce, když se setkal se svým pravnoučkem

Přestože seniorka už pra-pra-pravnouče měla, Zhavie Danielle je první vnučka. „Je vzácné, aby se sešlo šest generací, a ještě vzácnější je, že všechny jsme holky, máme holčičí sílu,“ dodala vnučka vitální babičky, která by v očích spousty lidí mohla být rekordmankou v počtu potomků. Podle webu NewYorkPost současný světový rekord rodiny s největším počtem žijících generací činí sedm generací a podle Guinnessovy knihy rekordů jej v roce 1989 vytvořila rodina z New Yorku.

Článek Je jí 98 let a už má 623 potomků. Avšak okamžik, kdy si mohla pochovat svou první pra-pra-pravnučku, byl pro ni zcela unikátní se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Ukázalo se, že holčička je náměsíčná

Drama, které manželé zažili před pár týdny, by nikomu nepřáli. Přitom všechno začalo zcela nevinně. Uložili dceru do postýlky, popřáli jí dobrou noc a nechali ji o samotě. Poté zamkli dveře domu a odešli do ložnice. Podle serveru Fakt byli ale hrůzou bez sebe, když později vyšli na chodbu a všimli si, že vstupní dveře do domu jsou dokořán, přestože je jistě pečlivě zamkli. Okamžitě začali zjišťovat, co se stalo.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Manželé si prohlédli záznam z bezpečnostní kamery umístěné v domě a nemohli uvěřit vlastním očím. „Podívala jsem se na záznam a uviděla, jak moje dcera otevřela dveře a vyšla ven. Je těžké popsat hrůzu, která mě v tu chvíli zachvátila,“ napsala maminka na instagramovém profilu rooted.wellness.mum. Zamrazilo ji, když si uvědomila, v jak velkém nebezpečí se její dítě ocitlo.

Kamera natočila zloděje, který se vydával za odpadkový pytel: „Ani se na něj nezlobím. Náramně jsem se pobavil,“ říká okradený muž

Poruchou trpí až čtyřicet procent malých dětí

Holčička se vydala uprostřed noci ven jen v pyžamu na ulici, kde jezdila auta. Po chvíli se zase vrátila domů a lehla si do své postele jakoby nic. „Došla až na příjezdovou cestu a pak se vrátila a šla spát. Venku byla asi dvě minuty. Měli jsme štěstí, že se vrátila. Nechala otevřené dveře a prostě usnula,“ dodala žena. K velkému údivu rodičů se ukázalo, že jejich dcerka si nic z toho nepamatuje, protože je náměsíčná. Další noc proto zabarikádovali všechny dveře, aby nemohla ven. Stejně ale nemohli usnout.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Rooted Wellness Mama (@rooted.wellness.mama)

Domácí kamera zaznamenala dívenku, jak během šlofíku mamky uklidí obývák. Video už vidělo 1,2 milionů lidí po celém světě

Pro jistotu v dalších dnech ještě víc zabezpečili všechny dveře i okna v domě. Podobná epizoda se už neopakovala. Přesto mají rodiče strach. Podle webu Gazeta je náměsíčnost poměrně běžnou poruchou spánku. Odhaduje se, že až 40 procent dětí ve věku od čtyř do osmi let je náměsíčných. Odborníci doporučují umístit mokrý ručník vedle postele nebo ke dveřím pokoje. Studená osuška dítě probudí, jakmile na něj šlápne. Rodiče by měli také dohlédnout na to, aby jejich ratolesti jednu až dvě hodiny před spaním nekoukaly na televizi, nehrály si s tabletem nebo telefonem a nekonzumovaly cukry.

Článek V noci si všimla otevřených vchodových dveří. Když se pak podívala na záznam z kamer, viděla svou náměsíčnou dceru vycházet ven se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Těhotenství v pozdějším věku

Otěhotnění se někdy nedaří nebo bývá odsouváno na neurčito. Podle webu MůjRozhlas je tak dnes průměrný věk prvorodiček okolo 30 let. Biologické hodiny jsou ale neúprosné, a tak mnohdy přicházejí také komplikace s tím, jak věk roste.

Kolem 40. roku jsou pak matky často na rizikovém těhotenství, jelikož hrozí riziko diabetes, vysokého krevního tlaku, předčasného porodu a mimoděložního těhotenství, píše web Rozhlas.

Eva o těhotenství nestála

„S manželem jsme oba učitelé. Nikdy jsme dítě nechtěli a užívali jsme si svého života. Po celý rok jsme šetřili, abychom na celé léto mohli vycestovat. Thajsko, Mexiko, Jihoafrická republika, karavanem po Evropě… Přece bychom si to nenechali zkazit plínkami, nočním vstáváním a pláčem,“ začíná popisovat svou situaci Eva. „Když mi bylo 40, najednou jsem nechtěně otěhotněla. Ani jeden z nás nadšený nebyl,“ říká Eva. Na dítě si ve věku po čtyřicítce připadala stará i Iva, jejíž příběh DámskýDeník popisoval dříve.

„Můj otec je velmi zvláštní muž. Celý život tvrdě pracoval a budoval si kariéru. Má úspěšnou advokátní kancelář a dá se říci, že má opravdu hodně peněz. Už dlouho mně a Honzovi říkal, že si moc přeje vnuka, kterému by kancelář i nemalé jmění odkázal. Když jsem mu tedy oznámila, že jsem těhotná, plakal štěstím a říkal, že to určitě bude kluk. No, nebyl,“ popisuje Eva.

iZdroj fotografie: Piqsels

Zklamání rodiny

„Když se tatínek dozvěděl, že pod srdcem nosím holčičku, hrozně se naštval a dával nám to za vinu. Že chtěl přece vnuka a dědice! Nenechal si vysvětlit, že v dnešním světě mohou firmu přece převzít i ženy. To jeho tradiční smýšlení nepovoluje. Velmi mě ranilo, že se mnou i s manželem přestal úplně komunikovat, a doufám, že až se malá narodí, pozná ji a stráví s ní nějaký ten čas, své rozhodnutí ještě změní,“ říká Eva smutně.

Článek „Přinesla jsem otci ukázat fotku ultrazvuku, od té doby se mnou nemluví,“ píše Eva (40) se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Vzduchem létaly mince, zámky, nádobí i nože

Dům, v němž žije zoufalá rodina Prokopských, se nachází v malé vesničce Turza Wielka ve Varmsko-Mazurském vojvodství na severu Polska. V minulosti objekt sloužil jako škola a po přestavbě v něm našly domov tři rodiny. Jen manželé Prokopští a jejich děti ale na vlastní kůži už několik let zažívají děsivý teror od neznámých zlých sil. Podle serveru Lelum rodinu pronásledují už od roku 2017.

Dcerka jim tvrdila, že cítí a vidí duchy. Když se podívali na záznam z kamery, zjistili, že mluví pravdu

Po bytě začaly zničehonic létat různé předměty, jako by je někdo házel. Začalo to mincemi a bateriemi. Později přibyly příbory, visací zámky a dokonce i velké kuchyňské nože a kusy nádobí. Navíc ze stropu občas kapala voda, přestože střechou do domu vůbec nezatékalo. „Když můj manžel vešel do koupelny, uviděl na záchodě dva kuchyňské nože složené do kříže. Aniž bychom přemýšleli, co to může znamenat, utekli jsme,“ cituje Krystynu Prokopskou web Fakt.

Bezradné rodině nepomohl ani kněz

Svůj dům ale na dálku pozorovali. A velmi zvláštní věci se tam odehrávaly i za jejich nepřítomnosti. „Viděli jsme, jak se v kuchyni v noci svítilo. Když jsme ale před démony narychlo prchali z bytu, manžel stihnul vypnout pojistky,“ dodala vyděšená žena. Podobné drama se ještě několikrát opakovalo. Rodina se ale do svého domova pokaždé vrátila, protože neměla kam jinam jít a na nový byt prostě neměla peníze.

@droga_do_boga #egzorcyzmy #egzorcysta #dom #nawiedzony #nawiedzonydom #pastor #poltergeist #evil #demon #jezus #chrystus #prawda #wiara #duch ♬ Originalton – Droga_do_Boga

O pomoc bezradní manželé požádali dokonce i církev. Modlitby ale na jejich problém nestačily. Jeden z kněží se domníval, že zlý duch je spojený se starou pohovkou z bazaru, kterou si manželé pořídili před tím, než strašení vypuklo. Vyhození gauče ale také nic nevyřešilo. Kněz jim poradil, aby se rychle odstěhovali. Nakonec se rodině podařilo díky příspěvku od obce pronajmout si nový byt. Co bude s tím strašidelným, není známo.

Článek Jejich dům pronásleduje zlý duch: To, čím si rodina prošla, nemůže nikdo pochopit. Kněz jim řekl, aby urychleně utekli se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Sestra slíbila, že se postará o děti zesnulé

Rodina zpěvačky, která se narodila v roce 1984 v Kapském Městě v Jihoafrické republice českému otci a namibijské matce, nečekanou ztrátou velmi trpí. „Moje krásná sestro. Chybí nám tvá přítomnost! Byla jsi tolik milovaná, navždy si tě budeme pamatovat jako anděla, kterým jsi byla! Žiješ v našich srdcích, cítím tvou přítomnost. Postarám se, postaráme se o tvoje děti. Miluji tě, můj Kacafírku,“ vzkázala podle Blesku sestra zesnulé Alexandra do nebe.

Kolem úmrtí české zpěvačky Victorie vyvstala spousta otázek. Podle rodinného přítele šlo o nešťastnou náhodu

Smrt zpěvačky přišla nečekaně. Zdálo se, že manželství s podnikatelem skotského původu Davidem Thomasem Blythem (†53) je bez mráčků. V turecké metropoli se pár usadil v roce 2019. Předtím vztah nějakou dobu fungoval na dálku, protože Victoria s dětmi zůstávala v Praze. „Děti rostou a svého otce potřebují. Kvůli nim tak musíme zvážit všechny možnosti, včetně přestěhování do Ankary,“ řekla tehdy webu TN.cz.

Není zcela jasné, co se v osudný den stalo

Rychlostí blesku ale 11. června obletěla svět děsivá zpráva, že Victoria byla doma zastřelena při hádce s manželem v luxusním tureckém komplexu Vera İncek Villaları. Navíc se v domě nacházely i jejich tři děti David (14), Annabelle (10) a Zachary (4). Dramatickému incidentu měla předcházet hádka kvůli Victoriiným textovým zprávám v mobilu. Podle některých zdrojů zpěvačka chtěla manžela opustit, protože jí byl nevěrný.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený SHOWTIME (@showtime_cnnprima)

Závěry vyšetřování děsivé kauzy nejsou zatím k dispozici. Podle webu Extra však vyjma verze, že zpěvačku zastřelil manžel úmyslně, existuje ještě další scénář toho, co se v osudný den odehrálo a vyústilo v tragický konec. Victoria prý mohla muži sdělit, že ho chce opustit, a on začal vyhrožovat, že se zabije. Došel si pro zbraň, a když s ní manipuloval, omylem zastřelil svou manželku a následně obrátil hlaveň proti sobě.

Článek Sestra zesnulé zpěvačky Victorie (†40) promluvila: Poslala jí do nebe vzkaz, ze kterého naskakuje husí kůže se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Co je chudoba

Na světě žije v extrémní chudobě na 650 milionů lidí. Tímto termínem lze označit takové osoby, které přežívají za necelých 50 Kč denně, říká web OSN. Patří sem i Blake, muž, který celé dětství strávil v nuzných podmínkách. Nedá se nicméně říci, že by o svém dětství smýšlel jako o nešťastném, i když přiznává, že to kolikrát opravdu nebylo snadné. „Ani nedokážu spočítat, kolikrát nám bušili na dveře, abychom zaplatili za nájem a elektřinu,“ říká Blake.

Jeho maminka ale vždy našla způsob, jak pozvednout rodinnou náladu. Vlídným slovem, přitulením, objetím. A to je kolikrát opravdu mnohem více než mít miliony na kontě.

Hodnoty se snaží předat svým dětem

Nyní je Blake už dospělý muž a má vlastní rodinu. Teprve s dětmi si uvědomil, jak moc strádal, a rozhodně se snaží dělat maximum pro to, aby ony nemusely zažívat to, co on. A daří se mu to na výbornou. Jakožto úspěšný muž o peníze nouzi nemá. Svým dětem se ale snaží vštípit správné hodnoty. Patří mezi ně především to, že s jídlem se nesmí plýtvat. Nenávidí také nesmyslné mrhání penězi, jak zveřejnil na svém TikTokovém účtu.

Otázka peněz je pro něj stále ožehavým tématem a snaží se dopřát svým potomkům vše, co potřebují. Stejně tak ale i spoří, podobně jako muž, o kterém DámskýDeník psal. Ten celý život odkládal peníze, které odkázal dobrovolným hasičům.

Článek Tvrdí, že ho vyrůstání v chudobě poznamenalo na celý život. „Nechci, aby moje děti musely prožívat to samé, co já“ se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Ústavní péče není řešení

Ivan se potýkal s nesmírně složitou životní situací. Během dvou let ztratil nejen on, ale i jeho 2 nezletilé setry oba rodiče. Protože se odmítal smířit s myšlenkou, že by jeho milované sestry Emma (11) a Magdalena (16) skončily v dětském domově či pěstounské péči, rozhodl se vzít vše do vlastních rukou a začal konat. Požádal o jejich svěření do vlastní péče a bylo mu vyhověno, jak napsal web BrodPortal. „Osiřela jsem v útlém věku, naštěstí si mě vzala k sobě babička, která mi dala lásku, zázemí a stabilitu,“ napsala nám svůj příběh paní Nikol M. z Opavy.

Nejtíživější však byla pro Ivana, jeho sestry a babičku, která by zůstala úplně sama, otázka bydlení. Jejich stávající obydlí rozhodně nebylo vyhovující, a tak Ivan požádal o půjčku a koupil dům. Ten ovšem vyžaduje mnoho dalších úprav, a přestože Ivan sám tráví každou volnou chvilku tvrdou prací na domě tak, aby jej proměnil v krásný a útulný domov, finanční situace se rozhodně nedá označit jako jednoduchá. Naštěstí má kolem sebe mnoho dobrých lidí.

Andělé, kteří pomáhají

Nejenže mu přispěchali na pomoc přátelé, ale rozběhla se také nejedna finanční sbírka, která má rodině pomoci. Peníze tak lidé mohou posílat přímo Ivanovi na účet. I jejich rodná obec se však rozhodla zakročit, píše web HRT a veškerý výdělek z humanitárního jarmarku poputuje na pomoc tomuto mladíkovi, který se zachoval jako opravdový muž a z jehož bojovnosti a míry odhodlání by si mnoho lidí mohlo vzít příklad.

iZdroj fotografie: Piqsels

Rodina je to nejcennější, co máme. O podobném případu, kdy se muž vzdal vlastního života a staral se o vlastní nemocnou maminku, DámskýDeník informoval v jiném příspěvku.

Článek Ivan (26) je důkazem, že mladé generaci zbytečně křivdíme. Po ztrátě rodičů obětoval všechno, aby se mohl postarat o své sestry se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Myslela si, že již nemá žádné příbuzné

V roce 1942 byla paní Alice ještě malé miminko. Rodiče se spolu s ní snažili o útěk z tehdejšího Československa, proto nasedli v Praze na vlak a doufali, že se jim podaří uniknout. Bohužel ale v Pardubicích přistoupili nacističtí vojáci hledající prchající Židy. A tak v poslední naději na záchranu své dcerky nechali rodiče malou Aličku ležet na lavičce na nádraží. Poté byli ihned zajati, a jak popisuje také příspěvek na facebookovém profilu, k němuž je přiložena fotografie malé holčičky, převezeni do Osvětimi, kde na ně čekala smrt.

Malá Alice byla dána k adopci, ovšem po konci války se jí podařilo shledat s její tetou, matčinou sestrou Editou. Ta žila s dívkou do jejích šesti let, poté ji ale opustila a odstěhovala se do Izraele, kde si našla muže a porodila syna Jana. To vše se paní Alice dozvěděla z jejich společné poštovní korespondence, ovšem ta nadobro skončila, když byly Janovi zhruba dva roky. Žena si tak myslela, že už na světě nemá žádné jiné příbuzné, byla přesvědčena, že všichni zahynuli v koncentračních táborech.

I v pokročilém věku odcestovala do Izraele

Paní Alice nedávno oslavila dvaaosmdesáté narozeniny a za svůj poklidný a šťastný život vděčí především svým statečným rodičům, kteří se ji snažili za každou cenu zachránit. Jak se ale žena nedávno dozvěděla díky speciálním vyšetřovatelům, kteří ji kontaktovali, má bratrance žijícího v Izraeli. Ten má velmi početnou rodinu, a tak paní Alice zjistila, že má mnoho příbuzných.

I přes svůj vysoký věk se rozhodla za nimi odcestovat do Izraele. „Nejvíc mě šokovalo, když jsem ve svých víc jak osmdesáti letech zjistila, že mám tak velkou rodinu. Jen mě mrzí, že to nepřišlo dřív,“ cituje její slova web CNN.

Jejich šťastné setkání bylo velmi dojemné. Paní Alice je šťastná, že se mohla osobně setkat se svými židovskými příbuznými, o kterých do té doby neměla sebemenší tušení. Jazykovou bariéru jim pomohl překonat tlumočník. Příběh této rodiny je velmi zajímavý a má alespoň zčásti šťastný konec. Další příběh týkající se holocaustu jsme na DámskémDeníku již popisovali.

Článek Přeživší holocaustu se shledala se svou rodinou po 80 letech: Alice (82) si dlouhé roky myslela, že už jí nikdo nezbyl. Pak ale našla stopu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Muž se žebříkem přišel přivítat sousedy

Když se manželé Sharaine a Wilson Caraballovi společně se svými pěti dětmi přestěhovali na texaský venkov, našli něco víc než jenom nový domov. Podle serveru MyModernMet se rodina ještě ani pořádně nezabydlela, když se u jejích dveří objevil dvaaosmdesátiletý soused Paul Callahan a v ruce měl žebřík. Přivítal manžele v ulici a nabídl jim pomoc. Všiml si totiž, že začali upravovat i pozemek kolem domu a žebřík by se jim mohl hodit.

Mladý muž se stará o svou 89letou sousedku. Společně si vytvořili to největší přátelství

Nezvyklá návštěva rodinu mile překvapila. Ráda pozvala nečekaného pomocníka dál. „Jednou z mých největších obav bylo setkání s našimi novými sousedy. Zajímalo mě, co budou zač a jací budou. Když nás přišel Paul přivítat, nabídl se, že nám pomůže a řekne nám, jak všechno kolem domu funguje, okamžitě jsem věděla, že přestěhovat se sem byl správný krok,“ cituje Sharaine web GoodNewsNetwork.

Osamělý senior se stal členem rodiny

Původně si Caraballovi nebyli jistí, jak sousedé přijmou to, že jsou velká a dost hlučná rodina. Obzvlášť starý pán, který je zvyklý na svůj klid, by měl důvod se na ně mračit. Když ale Paula lépe poznali a dozvěděli se jeho příběh, věděli, že by nic takového neudělal. Byli dojatí, když se jim svěřil, že před půl rokem přišel o milovanou manželku a moc ho to trápí. Bylo zjevné, jak moc je osamělý. Rodina se rozhodla, že to tak nemůže nechat.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený SHARAINELATRICE MS.PARKAH (@sharainelatrice)

Každý den se navštěvovali, zvali Paula na všechny oslavy a najednou prostě už byl členem rodiny. Caraballovi seniora zachránili. Jejich děti získaly dědečka, na kterého nedají dopustit, a Paul zase společnost, která mu tolik chyběla. Přistěhování početné rodiny a celý mumraj kolem bylo přesně to, co potřeboval. „Připomnělo mi to dobu, kdy jsme s manželkou začínali. V téhle rodině je prostě něco, díky čemu se cítím jako doma,“ řekl senior s tím, že kdyby tehdy nešel přivítat nové sousedy, byl by sám.

Článek Sousedi se nemohli dívat na to, jak se 82letý vdovec po ztrátě své manželky trápí. Udělali pro něj to nejnádhernější gesto se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Obyčejná procházka je náročná akce

Radostný okamžik, který převrátil rodině život vzhůru nohama, se odehrál začátkem ledna. Na manžele Oksanu a Tomasze Lampowské, kteří žijí v polském městečku Siekierki Wielkie, se usmálo štěstí v podobě čtyřčat Hanny, Laury, Lilianny a Sofie. Zdravé holčičky se narodily ve 32. týdnu těhotenství a brzy jim budou čtyři měsíce. Podle serveru Parenting jsou jejich rodiče šťastní, ale také dost vyčerpaní. Vyjma miminek mají na starost i pětiletého syna Tymka.

Žena porodila ve věku 65 let zdravá čtyřčata. Do té doby porodila již dalších 13 dětí

Zvládat početnou domácnost je velmi složité. Zdánlivé banality, jako třeba obyčejná procházka, jsou logisticky hodně náročné. Jen samotná příprava prý trvá dvě hodiny. „Cítíme se neuvěřitelně hrdí, když se nám daří zvládnout poměrně složité aktivity vlastními silami. Nedávno jsme byli na procházce k Citadele v Poznani a jít ven s pěti dětmi je docela výzva. Musíte hlídat Tymka, který jel na kole, a k tomu tlačíte dva dvojité kočárky,“ popsal otec dětí webu InfoKostrzyn.

Příjem rodiny na tolik dětí nestačí

Samostatnou kapitolou je rodinný rozpočet. Početná rodina má problémy s tím, aby se uživila. Sice jí pomohla místní radnice a známí, kteří Lampowským darovali autosedačky, postýlky, kočárky, oblečení a další potřeby pro péči o miminka. Mladí rodiče si ale stěžují na stát. „Jsme sedmičlenná rodina. Náš příjem byl v rozmezí, které nám umožňovalo žít s jedním dítětem, a byli jsme připraveni na druhé. Teď máme pět dětí a naše příjmy se nezměnily,“ stěžuje si otec webu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Oksana (@naszscenariuszijuz)

Státní programy a daňové výjimky podle Lampowských nestačí. Rodina, jako je ta jejich, by měla dostávat víc peněz. Nečekaný příchod tolika dětí na svět znamená obrovské neplánované výdaje. „Spotřebujeme jeden balík plenek denně, jeden balík mléka denně, o lécích nemluvě. Děvčátka také musí kvůli tomu, že jsou nedonošená, dostávat různé příkrmy,“ dodala matka pěti dětí. Až bude v budoucnu početná rodina potřebovat nové auto, zřejmě bude muset uspořádat sbírku.

Článek Matka 5 dětí je naštvaná na stát: „Je skoro nemožné nás uživit. Měli bychom dostávat mnohem víc peněz,“ říká se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Vše dělala pro své děti

Paní Jaroslava K. nedávno oslavila své čtyřiasedmdesáté narozeniny. Celý život pracovala jako švadlena, její manžel zase působil na úřadě. Dřela se především kvůli svým dvěma dětem, aby měly dokonalý život, nestrádaly, mohly vystudovat a vybudovat si zářnou kariéru. Nechtěla po nich, aby jí pomáhaly v domácnosti, dávala jim prostor ke studiu a sebevzdělávání.

„Povedlo se mi z Radima a Terezy vychovat slušné a pracovité lidi. Veškeré své peníze jsem vrazila do nich. Pro sebe jsem nic nekupovala, oblečení jsem si ušila, raději jsem spořila dětem,“ vysvětluje v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Jaroslava. Když její syn a dcera dospěli, odstěhovali se do zahraničí, kde žili své vlastní životy a založili si rodiny. „Radim žije v Americe, Terezka zase v Anglii,“ píše dále čtenářka. Je šťastná za jejich spokojenost, ale cítí se tak sama.

Po smrti manžela zůstala úplně sama

Před třemi lety jí zemřel manžel, na jeho pohřbu viděla své děti naposledy. Sice jí občas zavolají a pravidelně posílají peníze, aby nestrádala, ale lásku a společnost jí to nenahradí. „Loni jsem musela na operaci kloubu, takže mám teď berle a špatně se mi chodí,“ svěřuje se dále v dopise paní Jaroslava. Kvůli tomu jí děti najaly ošetřovatelku, která se o ni nonstop stará.

Další žena, již zaplatili, má na starosti matčiny finance a účty. „Je to od nich hezké, ale ani jeden z nich mi nenabídl, abych se k nim přestěhovala, že by se o mě postarali. Raději to přenechali cizím lidem, kteří jsou mi ale nyní bližší než oni,“ stěžuje si čtenářka.

„Měla jsem být asi víc sobecká a užívat si života, dokud jsem mohla. Vše jsem ale obětovala dětem, které na mě teď kašlou,“ pokračuje v psaní paní Jaroslava. Tím by chtěla varovat rodiče, aby mysleli také na sebe. Mohli by totiž jinak skončit jako ona, úplně sama a bez lásky svých dětí. Zapomínají na ni, a to ji bolí ze všeho nejvíc. Podobný osud potkal i paní Zdenku, která se cítí zcela zbytečná, jak se zmiňovala ve svém dopise, který jsme na DámskémDeníku zveřejňovali.

Článek „Moje rodina jsou pro mě cizí lidé,“ říká paní Jaroslava. Od dětí sice dostává peníze, ale chybí jí láska se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Zjistila, že nevěrný manžel má dceru

Když paní Alena poznala svého manžela, bylo jí přes třicet. Už ani nedoufala, že by mohla potkat milého, vtipného, inteligentního, pracovitého a pozorného partnera, ale dočkala se. Později se vzali a po roce se šťastnému páru narodil syn. Ukázalo se ale, že chlapeček trpí vrozenou hyperglykémií a vyžaduje neustálou péči. Navzdory léčbě se mu postupně zhoršoval zrak, až o něj ve čtrnácti letech přišel.

Po 5 letech manželství zjistila, že je jí manžel 3,5 roku nevěrný. Přesto mu odpustila

„Nevím, jak bych to bez manžela tehdy zvládla. Byl skvělý,“ svěřila se paní Alena. Jednoho dne se ale její život málem zhroutil. Našla mužovu občanku, do které se tehdy zaznamenávaly i údaje o dětech „Myslela jsem si, že omdlím. Měl tam uvedenou ještě dceru Lucii, která je mladší než náš syn. Udeřila jsem na manžela a přiznal se k nevěře. Připadala jsem si, jako kdyby mi někdo dal facku,“ vypráví paní Alena s tím, že její muž na dítě platil alimenty, ale s jeho matkou se prý nestýkal.

Když syn zemřel, zhroutil se jí svět

Přesto se s ním hned chtěla dát rozvést. Syn však otce zbožňoval, a tak to nakonec neudělala. Roky plynuly a se zradou manžela se nemohla smířit. „Jednoho dne manžel přišel s ustaraným výrazem. Matka jeho dcery zemřela a o dítě se neměl kdo postarat. Nakonec jsme si holčičku vzali k sobě,“ řekla paní Alena. Vyděšené dítě vyrůstalo v cizím prostředí u pro něj cizích lidí. Rychle se skamarádilo jen s jejich tehdy již slepým synem, kterému nemoc oslabila i srdce.

iZdroj fotografie: Freepik

Bylo to podivné období, ale to nejhorší mělo teprve přijít. Syn paní Aleny podlehl těžkému infarktu. „Zhroutil se mi svět. Lucinka ke mně tehdy přišla, objala mě a řekla mi: neplakej, mami. Tehdy jsem si uvědomila, že osud mi vzal syna až ve chvíli, kdy mi dal dceru,“ svěřila se čtenářka. O osm let později zemřel na infarkt i její muž. „Byla to rána. Nebýt Lucinky, nevím, jak by to dopadlo. I když jsem ji neporodila, je jako moje vlastní. A brzy budu díky ní už babičkou. Jsem šťastná a manželovi jsem už dávno odpustila,“ dodala paní Alena.

Článek Zradu manžela vnímá jako životní štěstí: „Teď mu už nic nevyčítám. Změnil mi život k lepšímu,“ říká Alena se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nový kamarád do života

Tím překvapením byl malý čtyřnohý kamarád, který měl změnit Jensenův život. Jensen pojmenoval štěně Buddy a jeho oči se naplnily slzami, když si uvědomil, že teď má po svém boku věrného přítele na celý život.

Příběh Jensena a Buddyho je dojemným svědectvím o tom, jak psi skutečně mohou být nejlepšími přáteli člověka a poskytovat nám bezpodmínečnou lásku a přátelství. Video z jejich setkání oslovilo více než půl milionu diváků, šířící pozitivní energii a teplo všem, kteří se s ním setkali.

Podpora rodiny

Příběh ukazuje, jak jsou psi schopni přinést radost a podporu v obtížných okamžicích a stát se nejlepšími přáteli člověka. Jensenův výrazný emocionální projev při setkání s Buddym je nesmazatelným svědectvím toho, jak tato nevinná zvířecí láska může ovlivnit lidské srdce.

Ponaučení pro každého

Význam tohoto příběhu spočívá v tom, že i v nejtěžších okamžicích může přijít nečekaný obrat a přinesení takového věrného společníka může být klíčovým momentem. Video, které dokumentuje jejich setkání, se stalo virálním a dotklo se srdcí více než půl milionu diváků, šířící radost a pozitivní energii. Je to příběh o naději, přátelství a síle lásky, která může přijít v podobě psího společníka, a o tom, jak může změnit celý život.

Článek Chlapeček je dlouhodobě ve škole šikanovaný. Při návštěvě babičky pro něj rodina připraví dokonalé překvapení, které ho rozpláče se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Všichni doufali, že se babička uzdraví

Když její maminka utrpěla rozsáhlou mrtvici, bylo paní Kristýně pětatřicet let. Bydlela se svým manželem a dvěma dcerami, které navštěvovaly základní školu, v paneláku. Po propuštění z nemocnice potřebovala její matka péči. „Vzala jsem si ji k sobě. Matku jsme ubytovali v naší ložnici a my s manželem jsme spali v obýváku na rozkládací pohovce. Mělo to být jen dočasné řešení, věřila jsem, že se matka uzdraví a vrátí se do svého domku,“ popisuje paní Kristýna.

Podivné příznaky mozkové mrtvice u žen o kterých se nemluví

Její sourozenci bydleli daleko. Nemohli se vzdát svého zaměstnání a života a přestěhovat se za matkou. Všechno tedy zůstalo na bedrech paní Kristýny. „První měsíce nebyly jednoduché, ale doufali jsme, že se babička uzdraví. Měla ochrnutou polovinu těla. Komunikovala s námi, ale bohužel byla nemoc silnější nebo prostě neměla vůli bojovat. Zůstala upoutaná na lůžku, potřebovala pleny a neustálou péči,“ vzpomíná čtenářka.

Manžel už to nesnesl a požádal o rozvod

Nemoc se podepsala i na maminčině psychickém stavu. Nebyla už tak milá jako dřív. „Byla nervózní, protivná a pořád na nás křičela a zlobila se. Její zdraví se nelepšilo. Roky plynuly a já jsem ji krmila, uspávala, přebalovala, umývala den co den. K tomu jsem ještě musela chodit do práce. Byl to velký zápřah, ale nestěžuji si. Dnes si uvědomuji, že jsem zřejmě kvůli tomu trochu zanedbávala dcery, kterým tehdy bylo osm a deset let, i manžela,“ svěřila se paní Kristýna.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Když požádala sestru a bratra, aby jí s matkou pomohli, odmítli ji. Začali ale na její péči přispívat, takže si mohla dovolit výpomoc sousedky. „Nechtěla jsem nijak zatěžovat dcery. Manžel byl čím dál víc vzteklý. Navrhl mi, abych pro maminku našla domov s pečovatelskou službou. Cítila jsem ale, že se o ni musím postarat, že ji přece nemůžu strčit do nějakého důchoďáku. Hádali jsme se stále častěji. Pak mi dal manžel ultimátum a nakonec se se mnou rozvedl,“ vypráví paní Kristýna.

Dcery jí vyčetly, že přišly o dětství

Dnes chápe, proč to udělal. Roky soužití s nemohoucí matkou se neblaze podepsaly na chodu celé rodiny. Změnil se jí život ze dne na den. „Nejezdili jsme na dovolenou, na výlety, nechodili do kina nebo do restaurací. Všechno se podřizovalo tomu, že musím pečovat o maminku,“ podotkla paní Kristýna. Dcery vyrostly a odjely studovat na univerzitu. Domů se vracely jen na skok a zřídkakdy. S nemocnou matkou zůstala úplně sama.

Netušila, že to nakonec bude trvat dlouhých dvacet let. „Dodnes mi vadí, že se mě celou tu dobu nikdo z nich nezeptal, jestli něco nepotřebuju, jestli si nepotřebuju na chvíli odpočinout. Když jsem se na to zeptala svých dcer, začaly na mě křičet, že kvůli tomu, že jsem odmítla dát babičku do domova důchodců, přišly o své dětství i o otce. Bylo mi do breku,“ povzdechla si paní Kristýna. Když maminka zemřela na zápal plic, držela ji za ruku. „Nikdy mi ani nepoděkovala,“ podotkla.

„Měla jsem výčitky, že moje matka zemřela kvůli mně. Když zestárla, byla nesnesitelná“

Promarnila dvacet let života

Se sourozenci se paní Kristýna dohodla, že si malý domek po mamince nechá. Přestěhovala se do něj a pořídila si psa, aby měla společnost. Dcery už za ní téměř nejezdí. Stále chodí do práce a těší se na důchod. „Jsem tady spokojená. Vím, že exmanžel i dcery měli částečně pravdu. Ale přišlo mi správné zachovat se lidsky. Teď ale váhám, zda bych to udělala znovu. Promarnila jsem dvacet let života a ztratila manžela i děti,“ uzavřela čtenářka.

Článek Kristýna přišla péčí o nemocnou matku o 20 let života a nakonec i o manžela. „Dnes váhám, jestli bych věci udělala stejně.“ se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Sestřiny děti se neumějí chovat

Tradice, kdy se celá velká rodina sešla pod stromečkem u paní Evy, vznikla už před lety. Slaví na Štědrý den totiž i svůj svátek, takže když starým rodičům docházely na přípravu Vánoc síly, ujala se role hostitelky ráda. „Vlastně mě to i bavilo, když všichni přišli k nám. Ani mi moc nevadilo, že jsem před tím musela lítat jako hadr na holi, abych všechno stihla. Čekala jsem ale, že se všichni budou chovat slušně a ocení, co jsem pro ně nachystala. Jenže jsem se mýlila,“ uvedla čtenářka.

„Letošní Vánoce budou jiné, už nehodlám doma dělat služku,“ řekla rodině naštvaná matka. Odstartovala tím hádku

Konec společných Vánoc odstartovala nepříjemná hádka. „Moje mladší sestra má tři děti ve věku 4, 6 a 9 let. Myslím, že to je věk, kdy už se dětem dá spousta věcí vysvětlit. Ale ona je nevychovává a mohou si dělat, co se jim zlíbí,“ vysvětluje paní Eva. Po loňských neblahých zkušenostech s neposednými caparty požádala čtenářka svou sestru i matku, zda by na ně tentokrát nemohly lépe dohlédnout. „Děti mé sestry si loni z mého domu udělaly chlívek. Špinavý koberec, pohovka, zničené dekorace, politý ubrus, rozbitý džbán, všechno zpřeházené, a navíc trápily našeho psa,“ podotkla.

Matka se urazila, sestra zuřila

Požadavek čtenářky se ale nesetkal s pochopením. Se sestrou a matkou se pohádala. „Začaly na mě ječet, že přeháním. Že jsou to jenom děti. Řekly mi, že tomu nerozumím, protože sama děti nemám,“ svěřila se čtenářka s tím, že ji tohle tvrzení dost ranilo. „S manželem jsme se dohodli, že děti mít nechceme. Je to naše výsostné rozhodnutí a dělat na něj nevhodné poznámky považuji za nepřijatelné. Moje matka ani sestra neuznaly za vhodné se mi za tato slova omluvit,“ dodala paní Eva.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nakonec se čtenářka rozhodla, že na Vánoce už sestru s nevychovanými dětmi zvát nebude. Neviděla jiné řešení. „Chci tento večer strávit v klidu, bez křiku, hluku a ničení. Myslím, že na to mám právo. Nechci, aby můj domov zase vypadal, jako kdyby se jím přehnalo tornádo,“ uvedla s tím, že stále cítí také hořkost z toho, jak ji sestra s matkou osočily. Na Štědrý den pozvala jen své a manželovy rodiče. „Moje rozhodnutí vyvolalo rodinnou bouři. Sestra zuřila, matka se urazila a řekla, že nepřijde,“ poznamenala paní Eva.

Nevylučuje, že se zase sejdou společně

Na Štědrý den do jejich domu dorazila jen tchyně s tchánem. „Vůbec to nebyly špatné Vánoce. Přípravy mi zabraly méně času, úsilí i peněz,“ napsala paní Eva. Slavnostní atmosféru ale trochu kazil stín sporu, který se svou matkou a sestrou má. „Sice mě mrzí, že letos nebyla na Štědrý den pohromadě celá rodina, ale co naplat, když mě nerespektují. Manžel i jeho rodiče si také myslí, že mám pravdu,“ dodala paní Eva. Nevylučuje ale, že se časem hrany obrousí a na Vánoce 2024 se u ní zase všichni sejdou.

Článek Tento rok sestru nepozvala na Vánoce. „Minule na Štědrý den mi děti sestry zničili byt, letos jsem tak byla sama,“ popisuje spor Eva se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Na úklid a přípravy ženě docházejí síly

V rodině paní Romany bylo zvykem, že se na Štědrý den sešli úplně všichni. Prarodiče, rodiče, děti i vnoučata. Připravit pohoštění pro tak velkou skupinu lidí nebyla legrace. „Když jsme jezdívali před desítkami let k našim, pomáhali jsme s bratrem naší mámě se vším. Začalo to úklidem bytu a končilo přípravou jídla. Později jsem se role hostitelky ujala já. Dokud jsem byla mladší, nevadilo mi to. Ale s přibývajícími roky to bylo stále těžší,“ uvedla čtenářka.

Uvítala by nějakou pomoc. Jenže má dva syny, kteří se k tomu nikdy moc neměli, stejně tak jejich ženy. „Pořád jsem si opakovala, že vánoční svátky stmelují rodinu a že musím tuto tradici uchovat. Tak jsem rok co rok sama uklízela, nakupovala, pekla, vařila. Byla jsem z toho vyřízená. O tom, že bych se koukla na film nebo pohádku v televizi, jsem si mohla nechat leda tak zdát,“ vysvětlila paní Romana. Jenže roky rychle plynuly a na stará kolena už ztrácela energii.

Snachy ani synové nikdy nepomohli

Rozzářené tváře blízkých u štědrovečerního stolu ji ale pokaždé obměkčily. Takže ve svém snažení vytrvala zase další rok. „Snachy se nikdy neptaly, jestli něco nepotřebuji. Nevím, zda pomáhají svým matkám, ale mně ne. Nepřinesly ani cukroví nebo salát,“ stěžuje si paní Romana. Současně si uvědomuje, jakou chybu udělala, když po svých synech nevyžadovala už od dětství, aby se zapojovali do domácích prací a pomáhali v kuchyni.  

iZdroj fotografie: Freepik

Všechno se změnilo, když udeřila pandemie koronaviru. Paní Romana i její chronicky nemocný manžel si museli dávat pozor, aby se nenakazili. Celá rodina se domluvila, že je riskantní se o Vánocích scházet. Vůbec poprvé trávila Štědrý den jen se svým mužem. „Lamentovala jsem, že to budou strašné Vánoce, ale ukázalo se, že byly perfektní. Dali jsme si s mužem rybí polévku, salát, řízek a vinnou klobásu. Dívali jsme se na televizi, četli knížky. Konečně jsem se necítila vyčerpaná,“ vypráví paní Romana.

Vánoce ve dvou se nám začaly líbit

Podobný průběh měly i další Vánoce. Přestože pandemie už polevila, seniorský pár měl stále obavy z nákazy. „A tak jsme další Vánoce strávili sami. A víte co? Začalo se nám to líbit. Žádný shon, úklid, vaření, zmatky, hromady jídla a špinavého nádobí. Měli jsme konečně klid. Manžel z toho byl také nadšený,“ libuje si čtenářka. Když svému muži řekla, jak bývala unavená z příprav velkolepých Vánoc pro celou rodinu, dohodli se, že už je dělat nebudou. Když pandemie skončila, oznámili to synům.

„Své vnučky i dceru miluju, ale už je mi z nich zle, chci svůj klid,“ říká několikanásobná babička

Ti z toho byli poněkud rozpačití. „Řekla jsem jim, že už na to nemám sílu. Ale že rádi přijdeme na Štědrý den k nim, pokud nás pozvou. Upřímně řečeno, je mi to celkem jedno. Jsem hlavně ráda, že už nebudu muset lítat jako hadr na holi,“ uvedla čtenářka. Blíží se další Vánoce a manželé ještě nevědí, jak je stráví. „Aby to nevyznělo divně, mám své syny a vnoučata moc ráda, jen mě unavila vánoční tradice u nás doma. Prostě chci už mít klid,“ uzavřela paní Romana. Pozvání od synů pár zatím nedostal.

Článek „Moje děti a vnoučata moc miluji, ale na svátky už je nezvu, chci mít klid,“ popisuje radikální řešení paní Romana se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dokud se neoženil, bylo všechno v pohodě

Pan Karel byl zvyklý trávit vánoční svátky se svými rodiči, prarodiči a sourozenci už od dětství. A tradice přetrvala, i když děti dospěly, odstěhovaly se a založily své rodiny. „Na Vánoce se vždycky jezdilo k našim na Moravu. Přijely tam moje sestry s rodinami a bylo to moc krásné. Maminka připravila perfektní štědrovečerní večeři, zpívali jsme koledy, rozdávali dárky. Během Štědrého dne a na Boží hod prostě nesměl nikdo zůstat sám,“ vypráví pan Karel.

Zatímco jeho dvě starší sestry se vdaly a měly děti, on byl svobodný. Když potkal svoji vyvolenou, zamilovali se a byla svatba. Jenže od té doby se atmosféra v rodině změnila. Vánoce u rodičů už nebyly pohodovou a klidnou oázou, ale spíš peklem. Jedna hádka střídala druhou. Problém byl v tom, že rodiče i sestry dávali najevo jeho ženě Evě, se kterou má dvě děti, že není jedna z nich. Zatímco celá rodina pana Karla pocházela z moravského venkova, jeho manželka byla křtěná Vltavou.

Nakonec mu došla s rodinou trpělivost

Hlavně sestry pana Karla svou švagrovou nemusely. „Nechápal jsem proč. Vždyť moje nejstarší sestra je stejně jako moje žena učitelka. Teoreticky toho mají tolik společného. Ale sestry do ní pořád jen vartovaly. Ať žena udělala cokoli, všechno jenom kritizovaly. A můj otec jakbysmet. Vadilo mu, že Eva nereaguje na jeho řeči o politice. Věděl, že má jiné smýšlení než on, ale pořád rýpal. Byl jsem na ni hrdý, že to ustála bez řečí,“ svěřil se pan Karel.

iZdroj fotografie: Freepik

Jednou už mu ale došla trpělivost. Na štědrovečerní tabuli každá z rodin přispěla nějakou dobrotou. Eva udělala báječný bramborový salát a vánočku. Všichni si pochutnali a chválili obě jídla, dokud se domnívali, že je připravil Karel. Jakmile se dozvěděli, že to uvařila jeho žena, začali kritizovat. To už ale pan Karel nevydržel a došlápl si na ně. „Otec i máma mi na rovinu řekli, že Evu nemají rádi. Sestry zase tvrdily, že si můžu dovolit hezčí a lepší ženu. Zase jsme se pohádali,“ uvedl čtenář.

Rozhodli se, že na Vánoce odjedou do ciziny

Když se přiblížily další Vánoce, představa, že pojedou na Moravu, kde se zase strhne hádka, se panu Karlovi nelíbila. Zároveň nechtěl, aby se zase celá rodina strefovala do jeho ženy. I když zdárně předstírala, že si to nebere osobně, a neustále byla na všechny milá, věděl, že to nakonec pokaždé oplakala. „Tomu jsem ji prostě už nemohl vystavovat. Poprvé ve svém životě jsem nechtěl být na Štědrý den s rodiči a sestrami. Byli jsme u tchána s tchyní a bylo to v pohodě,“ vypráví pan Karel.

Jejich základní rodinné pravidlo bylo porušeno. Žena zavolala policii na své tchánovce

Před dalším Štědrým dnem pan Karel se ženou všem oznámili, že nepřijedou, protože budou trávit svátky v zahraničí. „Sestra mi vyčítala, že jsem sobec, a neopomněla poznamenat, že to byl nejspíš nápad mé ‚chytré‘ ženy. Nemělo smysl se s ní hádat,“ podotkl čtenář. V hotelu, kde se ubytovali, si manželé i jejich ratolesti užili krásnou štědrovečerní večeři. „Byl tam vánoční stromek, zpívaly se koledy. Nikdo nikoho neurážel, nikdo se nehádal o politice, nikdo neokřikoval děti. Od té doby každý rok na Vánoce odjíždíme a jsme opravdu šťastní,“ dodal pan Karel.

Článek Rodiče Karla nemají rádi jeho manželku, když zůstanou na Moravě, strhne se hádka. 4členná rodina proto každý rok na svátky odjíždí do zahraničí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Zjistila, že jí docházejí síly

Paní Irena celý život pracovala jako účetní. Cestou z práce nakoupila, a když dorazila domů, začala jí druhá směna. Vaření, praní, uklízení. Tak to šlo každý den. Rodina si zvykla na to, že všechny obskakuje. Jenže po padesátce se u ní projevila menopauza a všechno se změnilo. „Pot mi stékal po krku v potůčcích, měla jsme návaly horka, které střídala zimnice. Celé noci jsem nespala, byla jsem vyčerpaná, srdce mi neustále bušilo. V jednu chvíli se mi chtělo brečet, v další jsem zuřila. Vůbec jsem nevěděla, co se to se mnou děje,“ svěřila se čtenářka.

Pomalu začala zjišťovat, že už nezvládá péči o domácnost a rodinu jako dřív. Že jí prostě už docházejí síly. Manžela a dvě náctileté děti to ale příliš nezajímalo. Brali za samozřejmé, že za ně všechno udělá. „Vím, že za to můžu já. Prostě jsem je rozmazlila. Nějak jsem si ale namlouvala, že kdybych opravdu nemohla, rodina se zapojí. Najednou jsem ale začala být fyzicky i psychicky velmi vyčerpaná a nikoho to nezajímalo,“ uvedla bezradná žena.

Oči jí otevřela až návštěva lékaře

Kolegyně v práci, která menopauzu už měla za sebou, jí poradila, aby navštívila gynekologa. Přestože se jí nechtělo, nakonec to udělala. Postarší lékařka byla velmi vstřícná a trpělivá. Paní Irena se jí svěřila se vším, co ji trápilo. Vyprávěla o menopauze, o rodině, o nedostatku sil, o špatné náladě, o beznaději. „Dala mi hormony, prášky na spaní a poslala mě na nemocenskou. Řekla mi, abych ležela v posteli, odpočívala a řekla rodině, že jsem prostě nemocná a nebudu nic dělat, protože na to nemám sílu,“ vzpomíná čtenářka.

iZdroj fotografie: Freepik

Bylo to pro ni nové. Nedokázala si představit, jak na to rodina zareaguje. Udělala to ale. Přišla domů od lékaře, lehla si do postele a snažila se odpočívat. „Manžel i děti byli doma. Nikdo si mě nevšímal. Vzpomněli si, že vůbec žiju, až když chtěli večeři. Neptali se, co se mi stalo, proč ležím, jen je zajímalo, proč na stole ještě není jídlo. Když jsme jim řekla, že jsme nemocná a musí se o sebe postarat sami, bylo vidět, jak jsou v šoku. Ne z toho, že mi něco je, ale z toho, že přišli o služku. Pohádali jsme se,“ vysvětlila paní Irena.

Vánoce budou, až si je rodina udělá

Rozhodla se ale, že se nenechá rodinou stresovat, a šla spát. Když se paní Irena ráno vzbudila, manžel byl v práci a děti ve škole. Domácnost vypadala, jako kdyby se tam přehnalo tornádo. Všude nepořádek, špinavé talíře, rozházené věci. Napadlo ji, že by měla uklidit. Ale nakonec si řekla, že vytrvá ve svém odhodlání a neudělá to. „Když přišli domů a nebylo uklizeno ani uvařeno, poprvé se začali trochu zajímat, co mi vlastně je,“ smutně konstatuje čtenářka.

Manžel a syn si ze starostlivé ženy udělali služku. „Nemám vlastní život, jsem otrokem mé rodiny,“ pláče nad situací manželka

Vysvětlila rodině, jak na tom zdravotně je, a řekla, že se musí sami o domácnost postarat. „První týden to byl chaos. Nevěděli, jak se vaří polévka, jak nastavit pračku, kde je vysavač. Objednávali pizzu a kupovali polotovary,“ popisuje paní Irena. Blíží se vánoční svátky a rodinu začalo zajímat, kdo uklidí, napeče a všechno obstará. „Letos budou jiné, už nehodlám doma dělat služku. Řekla jsem manželovi a dětem, že Vánoce budou, až si je udělají,“ odhodlaně podotkla paní Irena s tím, že zdravotně už se cítí mnohem lépe.

Článek „Letošní Vánoce budou jiné, už nehodlám doma dělat služku,“ řekla rodině naštvaná matka. Odstartovala tím hádku se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Manžel a syn si z ní udělali služku

Paní Jana nechápe, kde udělala chybu. Zatímco ona se nezastaví, její manžel i syn se celé dny jen povalují. „Nepomáhají s ničím, nepřispívají na nic. Syn tvrdí, že je v depresi, a manžel zase, že na to nemá sílu. Smutné je, že se jen vymlouvají,“ uvedla čtenářka. Má pocit, že se ocitla v bezvýchodné situaci. Rodina si z ní udělala služku. „Můj život je pryč. Nevím, jak se to stalo, ale uvědomuji si, že jsem si to zavinila sama,“ svěřila se.

Dříve paní Jana učila na univerzitě. Bavilo ji vzdělávat budoucí generace a studenti ji měli rádi. Pak ale odešla do důchodu a život se jí vymknul z rukou. Od rána do večera se lopotí v domácnosti, na nic jiného nemá čas ani sílu. Svou rodinu prostě příliš rozmazlila. Manžel jí moc nepomáhal nikdy a po synovi to vlastně ani nepožadovala. „Poprvé jsem si trochu vydechla, až když syn dospěl, našel si přítelkyni a přestěhoval se k ní,“ vzpomíná paní Jana.

Chce po mně jenom peníze, stěžuje si matka

Jenže to netrvalo dlouho. Vztah se rozpadl a syn se vrátil k rodičům. „Byl zvyklý, že jsem mu všechno servírovala na stříbrném podnosu. Zaplatila jsem mu soukromou vysokou školu a doma nikdy nic nemusel dělat. Ale už je dospělý. Měl by převzít za svůj život odpovědnost,“ říká paní Jana. Namísto toho má syna na krku ona. „Nejdřív se vymlouval, že se musí otřepat z rozchodu. Uběhly roky a pořád se jen válí doma. Hraje hry, práci si nehledá. Nevím si rady, co s ním,“ zoufá si čtenářka.

iZdroj fotografie: Freepik

Maminka jí zemřela, když jí bylo patnáct. Celou domácnost pak musela vést sama. „Byla to těžká doba. Vlastně jsem přišla o kus dětství. Možná proto jsem nežádala syna, aby mi pomáhal. Ale dnes vidím, že to byla chyba. Teď po mně chce jenom peníze, ale neuklidí, nenakoupí ani nevynese odpadky,“ svěřila se paní Jana s tím, že má zřejmě geny po otci. V domácnosti také nikdy nepomáhal, protože byl pracovně vytížený. Zvykl si na posluhování manželky.

Žena by se ráda věnovala i sama sobě

Všechno se ještě zhoršilo během pandemie koronaviru. Manžel čtenářky se nakazil a skončil v nemocnici. Přestože se uzdravil a je na svůj věk v dobré kondici, celé dny leží u televize a nechá se obskakovat. „Nikdy ani nepoděkuje. Copak si neuvědomuje, že všechno musím dělat já? Ani nepřispívá na domácnost, protože prý má malý důchod a ještě splácí půjčky. Ani nevím, jestli je to pravda. Všechno táhnu já, ale už na to nemám sílu,“ vypráví paní Jana.

Ivana se 25 let starala o svého manžela jako nějaká služka. Ten jí za to teď musí zaplatit 4,6 milionu korun

Paní Janě je už 67 let, má problémy se srdcem a špatné klouby. Ráda by se věnovala i sama sobě, přečetla si knížku nebo zahradničila. Na to ale nemá energii. „Měla jsem za to, že jsem jen starostlivá manželka a matka. Jenže teď si uvědomuji, že jsem se stala otrokem vlastní rodiny. Jak se to mohlo stát?“ stýská si paní Jana, která se o svůj příběh rozhodla podělit, aby varovala ostatní ženy. Každý by si měl uvědomit, že nastavit hranice ostatním lidem nejen v rodině je základem spokojených vztahů. Nejde jen dávat, to vede nevyhnutelně k vyhoření.

Článek Manžel a syn si ze starostlivé ženy udělali služku. „Nemám vlastní život, jsem otrokem mé rodiny,“ pláče nad situací manželka se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Testy DNA odhalily, že jsou manželé pokrevní příbuzní

Joseph a Celina jsou manželé, kteří žijí v americkém Coloradu. Od jejich svatby uplynulo již sedmnáct let a za tu dobu prožili spoustu krásných chvil. Mezi ty nejúžasnější rozhodně patří narození jejich tří dětí. Tato dvojice se tak stala rodiči dvou synů, jimž je nyní patnáct a třináct let, a dcerky, která nedávno oslavila své desáté narozeniny. Zdálo se, že manželé znají dobře nejen sami sebe, ale také své rodiny, které často navštěvovali.

Celina, která pracuje jako realitní makléřka, si před nějakou dobou našla nového koníčka. Začala se velmi zajímat o genealogii, aby tak poznala své předky. Pátrala všude možně, a dokonce se pustila do vytváření rodinného rodokmenu pomocí jedné z online aplikací zaměřené na toto téma. Ponořila se do toho tak moc, že se rozhodla provést sobě i svému manželovi testy DNA. Když však přišly jejich výsledky, obrátil se jim život vzhůru nohama. Dozvěděli se totiž, že jsou příbuzní. Stejně jako nastávající manželé, o jejichž příběhu jsme již v minulosti psali.

Žena byla v šoku a přemýšlela nad rozvodem

Jak uvedl web DailyMail, dle vyhodnocení testu se ukázalo, že jsou tito manželé někdy mezi druhými a sedmými bratranci, což znamená, že jejich nejbližším příbuzným je pravděpodobně některý z praprarodičů. Žena byla v naprostém šoku. Nemohla uvěřit tomu, že právě její manžel, kterého z celého srdce miluje, může být její pokrevní příbuzný. Jak později uvedla, uvažovala o rozvodu. Ale když poté celou situaci s mužem probírali, rozhodli se, že nezkazí život sobě ani svým třem dětem, které jsou zdravé a krásné.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jolina and Celina Quinones (@realestatemommaz)

Na svém instagramovém a tiktokovém účtu se Celina svěřila s celým příběhem. A přestože někteří lidé její příspěvek komentovali velmi negativně, ona se cítí volná. Především proto, že se mohla se vším svěřit. Dokonce napsala i knihu, v níž celou situaci popisuje. Nedivím se, že tento zamilovaný pár výsledky testů šokovaly, ale jsem ráda, že se nerozhodli pro rozvod. Láska je přece důležitější, takže bych se zachovala stejně. Nechtěla bych rozbít rodinu jen proto, že nastala takováto situace. Hlavní je, že se milují a jsou šťastní.

Článek Žili ve šťastném manželství 17 let. Pak se dozvěděli krutou pravdu, která je málem rozdělila se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Rodinu na pikniku překvapil medvěd

V nepředstavitelně děsivé situaci se ocitli rodiče se dvěma dětmi na výletě v lese. Když si našli pěkné odpočinkové turistické místo s lavičkami a stolem, vybalili z piknikového koše svačinu a hodlali se posilnit na zbytek cesty. Pak ale přišel obrovský šok. Na stůl vyskočil divoký medvěd a začal se ládovat jejich jídlem. Zvíře se pohybovalo jen několik centimetrů od matky s mladším synem. Naštěstí však jevilo zájem o svačinu a stolovníci ho moc nezajímali.

Většina lidí by hrůzou absolutně ztuhla, nebo by se v panice dala na útěk. Rodiče ale udrželi nervy na uzdě a zachovali se překvapivě klidně a racionálně, což je vzhledem k situaci obdivuhodné. Navzdory tomu, že matka se synem i malá dcera stanuli doslova tváří v tvář divoké šelmě, nehnuli ani brvou. Otec rodiny stál také velmi blízko medvěda a natočil hrůzostrašný incident na video, které se stalo hitem na platformě TikTok.

Matka pevně tiskla syna a zakrývala mu oči

Ze záběrů nehybně sedící matky, která pevně objímá svého syna, tiskne ho k sobě a zakrývá mu oči, běhá mráz po zádech. Žena si ale zřejmě byla vědoma toho, že by vystrašený chlapec dramatický zážitek nemusel zvládnout. Medvěd se pohyboval jen několik centimetrů od jejich obličejů. Statečná matka ale nehnula ani brvou a jen očima neustále bedlivě počínání zvířete sledovala. Pouze ve chvíli, kdy se medvěd ocitl velmi blízko, mírným pohybem syna jemně odklonila.

@iamfredyp OMG 😳 #fredyp #fyp #foryoupage #foryou #viral #mom #momsoftiktok ♬ Yogi Bear – iamfredyp

Celý incident netrval příliš dlouho, ale pro rodinu to musela být věčnost. Jistě se jim honily hlavou obavy z toho, co bude následovat, až medvěd jídlo spořádá. Naštěstí ale o rodinu neprojevil zájem. Když všechno snědl, seskočil ze stolu a pomalu odešel. To, jak se rodina zachovala ve velmi nebezpečné situaci, je opravdu působivé. Přestože se zdá, že zvíře je na přítomnost lidí zřejmě zvyklé, kdyby se cítilo ohrožené nebo něčím vyprovokované, bez váhání by mohlo zaútočit.

Snažit se zvířeti utéct by byla chyba

Setkání s medvědem ve volné přírodě může být ochromujícím zážitkem. Je to houževnatý predátor, před kterým se nedá utéct, nedá se proti němu bránit a také není možné ho nějak zastrašit. Nejdůležitější je však v takové situaci zachovat klid, zůstat na místě a nedělat prudké pohyby, píše deník The Guardian s tím, že dát se na úprk není chytré. Jakmile totiž začnete utíkat, chováte se jako kořist. Jak DámskýDeník již dříve informoval, při výletech do oblastí, kde žijí medvědi, doporučují správci parků mít u sebe speciální sprej na medvědy.

Článek Video: Na procházku asi nikdy nezapomenou. Matku s dítětem překvapil medvěd, který jim přímo před očima snědl svačinu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Čtenářka Katka zaslala do redakce e-mail se svým příběhem, jak sama napsala, možná i proto, aby ulevila svému svědomí a varovala ostatní, aby neudělali stejnou chybu jako ona. Přestože se nyní její mamince daří lépe, stále cítí vinu za to, jak sobecky se zachovala. Myslela si, že když odešla studovat, nemusí se o své rodiče zajímat, že jí patří svět a ona si musí jen užívat volnosti. Nyní svého chování velmi lituje.

Máminy telefonáty ji otravovaly

Slečna Katka Vrchlická je studentkou vysoké školy v Praze. Jelikož žije na Moravě, musela si sehnat bydlení, a odstěhovat se tak na studijní semestry od rodičů. Když odjela a začala studovat, máma jí denně volala a ptala se jí, jak se má a zda něco nepotřebuje. Studentka byla ze začátku ráda, že se může rodičům svěřit a vypovídat se, ale postupem času jí to věčné vyvolávání začalo lézt krkem.

„Čím víc mi máma volala, tím víc mě to štvalo. Když jsem neměla náladu, telefon jsem jí nezvedla,“ svěřuje se slečna Vrchlická. Měla pocit, že mluví pořád o stejných věcech. Jelikož už měla spoustu nových přátel, chtěla být spíše s nimi a povídat si. Žila s vědomím, že smyslem vysoké školy je mimo jiné opustit domov a rodiče a oprostit se od nich. Takže se chtěla cítit svobodná a dělat věci, které chce. Ne jen denně mluvit se svou matkou a bavit se o hloupostech.

Sice pozdě, ale naštěstí si uvědomila důležitost rodiny

Když přišlo zkouškové období, jela domů jako většina spolužáků. Našla tam ale jen prázdný byt, proto zavolala tátovi, aby zjistila, kde oba jsou. Ten jí řekl, že je s mámou v nemocnici. Slečna Vrchlická hodila věci na podlahu a okamžitě jela za nimi. Jakmile vešla do nemocničního pokoje, nemohla uvěřit svým očím. Její maminka ležela v posteli, hrozně zhubla a přišla o všechny vlasy. Diagnostikovali jí rakovinu jen měsíc poté, co dcera odešla na VŠ. Nechtěla ji svým zdravotním stavem zatěžovat. Jen jí volala, aby alespoň slyšela její hlas, který ji uklidňoval.

Slečna Vrchlická se rozplakala, protože se cítila jako ta nejhorší dcera na světě. Mamince se omlouvala, jak zle se k ní zachovala. Ona se na ni však nezlobila, řekla jí, že ji miluje a je ráda, že ji zase vidí. „Chtěla jsem přerušit studium a o mámu se postarat, ale zakázala mi to. Že musím pilně studovat, že jí bude stačit, když uslyší můj hlas v telefonu,“ vzpomíná studentka. A tak po návratu do školy s mámou denně telefonovala. V hovorech jí říkala, že se o ni nemusí bát, a povzbuzovala ji.

Přestože se maminčin stav o hodně zlepšil, stále slečnu Vrchlickou tíží svědomí. Až když viděla nemocnou mámu, uvědomila si, jak špatně se chovala a jak moc pro ni rodina znamená. „Pro ty z vás, kteří si myslíte, že jste příliš zaneprázdněni na to, abyste zůstali v kontaktu se svými rodiči, chci říct jediné: Nebudou tu věčně. Možná jste to slyšeli milionkrát, ale je to pravda,“ ukončuje těmito slovy svůj e-mail slečna Vrchlická.

Článek Dcera jí přestala brát telefon, protože už jí věčné rozpravy lezly krkem. Neměla tušení, že je její matka vážně nemocná se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nechvalně známá rodina

Patrasová už nezvládá život veřejně známé osobnosti, která je neustále v hledáčku médií. Dle jejích slov již má plné zuby nevyžádané pozornosti, která je jí vyloženě nepříjemná. Ocenila by větší klid a soukromí. Není se čemu divit už vzhledem k tomu, jakou povahu mají obvyklé novinky o zmíněné rodině. Naposledy to byl hněv Aničky Slováčkové na jejího otce Felixe.

Hudebník Slováček by médiím svorně prozradil cokoliv, včetně plánů ohledně letní dovolené. Tento přístup však Anička neschvaluje. Musela tak s otcem absolvovat nepříjemný rozhovor. Patrasová sklízí v poli soukromém i pracovním samou kritiku. Její rodina sdílí názor, že by měla řešit svou závislost na alkoholu. Veřejnost naopak žádá spravedlivý trest po způsobené autonehodě.

Novináři a Bartošová

V současnosti čelí rodina otevřené šikaně. Neznámá osoba sleduje jejich dům čtyřiadvacet hodin denně. Sama Patrasová k nepříjemné situaci uvedla: „V přízemí jsou kanceláře naší agentury a chodí tam herci, zpěváci i další umělci, členové naší rodiny i přátelé. Například natočil naši dceru i řadu našich známých. Samozřejmě že mě to vytočilo, ale neudělali jsme nic. Možná jsem měla kontaktovat policii, protože jde o otevřenou šikanu naší rodiny.“

iZdroj fotografie: Nextfoto

Následně se řeč stočila na již zesnulou zpěvačku Ivetu Bartošovou. Patrasová má za to, že ji bulvární novináři dohnali k sebevraždě. Doteď na Bartošovou vzpomíná a velmi lituje toho, jaký osud ji potkal. Život všech osobností showbyznysu má své určité podobnosti. Patrasovou a Bartošovou spojuje například Josef Rychtář, který komunikoval s oběma ženami. Patrasová se snaží naučit žít s pozorností stalkera.

Článek Podle Dády jsou s Felixem veřejně šikanovaní. Někdo prý sleduje jejich dům se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Vnukovu snoubenku si prověřila

Známky po únavě nebo vyčerpání se na ikoně české kinematografie neprojevovaly. Zdálo se, že ve společnosti se cítí jako ryba ve vodě. Dokonce si pustila pusu na špacír a prozradila rodinné tajemství. Pozornosti médií totiž neunikla snoubenka, kterou měl hereččin vnuk Vojta po svém boku. A svatba je prý na spadnutí. „Nebude to dlouho trvat… možná už za týden to bude paní Stašová,“ prozradila serveru Bohdalová.

Pyšná babička se na veselku těší a rozpovídala se i o podrobnostech. „Berou se, protože chtějí, ne že by museli. Ale pravnoučete bych se dočkala ráda. Hlavně jim ale přeju, aby jim to vydrželo,“ nadšeně vyprávěla populární herečka. Nedávno se nechala slyšet, že neponechala nic náhodě. „Snoubenku mám prověřenou, všechno je v pořádku,“ řekla Bohdalová.

Herečka bojovala s plicní embolií

Problémy s dýcháním, které ikonická herečka během návštěvy proslulého festivalu v západočeské lázeňské metropoli zmínila, jsou zřejmě důsledkem nemoci, již prodělala začátkem roku. Její zdravotní stav byl tehdy mnohem vážnější, než později sama přiznávala. Tvrdila, že jí prostě nebylo dobře. Jenže ve skutečnosti jí šlo o život. Poté, co prodělala plicní embolii, lékaři pražské nemocnice na Homolce proslulou Bohdalku téměř vyrvali hrobníkovi z lopaty.

iZdroj fotografie: Nextfoto

Na festivalu ale bylo vidět, že se cítí být v dobré kondici. Dokonce už se pustila do práce. V srpnu ji čeká natáčení nového filmu. „Já jedu, to je na mně dobrý. Kdybych přestala, bylo by to špatný. Musím, i kdyby se mi nechtělo,“ vysvětlila Bohdalová severu. Současně se netajila tím, že by si ještě ráda také střihla roli v komedii. Při čtení scénáře by se prý ale musela bavit. „Jsem odchovanec Vladimíra Dvořáka, a ten nastavil laťku hodně vysoko,“ dodala s tím, že pokud takový scénář vznikl, je k dispozici.

Článek Bohdalová si pustila pusu na špacír a prokecla rodinné tajemství se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Celý život v obležení žen

Josef Dvořák poodhalil něco málo i ze svého soukromí, které si jinak pečlivě střeží. Je o něm známo, že byl čtyřikrát ženatý, s jednou manželkou dokonce dvakrát. Až s poslední partnerkou, produkční z někdejší Československé televize Jarmilou, kterou přezdívá Jája, našel štěstí – jsou spokojeným manželským párem přes 30 let.

Z předchozích vztahů má vlastní tři dcery, s Jájou jednu vyženěnou, a tak je ženami obklopen takřka celý život. „Mít tolik ženských kolem sebe je naprostá senzace a upřímně mě ani nikdy nenapadlo, že by se to mělo nějak střídat a měl bych lkát, že by to měla být holčička a pak kluk,“ prozradil Extra.cz. Celá rodina udržuje přátelské vztahy a pro herce je velmi důležité, že vládne pohoda a přátelská atmosféra.

Divadelní směna trvala 24 hodin

Zavzpomínal také na to, jaké to bylo doma, když dcerky byly malé a on chodil hrát do divadla. Od roku 1972 byl stálou tváří Divadla Semafor, kde hrál s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou, později kolem sebe dokonce vytvořil samostatnou hereckou skupinu. „Pokud na mě čekaly, až přijdu z divadla, tak prakticky marně,“ uvedl Dvořák. „My jsme po představení nikdy nešli z divadla domů. Nevím, jak to dělají herci dneska, ale za doby, kdy my jsme hráli divadlo, tak z divadla po představení odcházeli jenom ti, kteří měli opravdu vážný důvod,“ vysvětluje Dvořák.

„Po divadle se znovu žilo, začínala další etapa, probíralo se představení, diskutovalo se s hosty v divadelním klubu, divadlem se žilo čtyřiadvacet hodin denně,“ uvádí důvod, proč se dcerkám jako otec po večerech v jejich dětství příliš nevěnoval. „Jestli na mě děti čekaly, tak miláčkové, omlouvám se, ale sami víte, že bohužel tatínek byl i nadále v práci,“ omluvil se svým dcerám veřejně prostřednictvím rozhovoru.

iZdroj fotografie: Nextfoto

Ženská nadvláda prolomena

Od dcer se Josef Dvořák už dočkal i vnuků, dokonce je pradědečkem, a tak byl „ženský kruh“ v rodině narušen. „Ony už jsou to taky starý baby, vždyť už všechny mají děti a ty děti už jsou ženatý. Už to nejsou úplný mladice,“ dodal s humorem sobě vlastním. Je však vidět, že ani Dvořákova absence u dětských postýlek dcery do budoucna nepoznamenala a rodinu provází dobré vztahy.

Článek Josef Dvořák se veřejně omluvil svým dcerám: Když byly malé, věnoval se 24 hodin denně divadlu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Manžel nebyl proti

„Vlastně mě přesvědčil Honza Bendig, kterého jsem potkala někde na akci. Tam mi o tom nadšeně vypravoval, jak to bylo skvělý a jak je i paní produkční super, jak si to moc užil. A náhodou mi zavolali s nabídkou hned druhý den, takže za mě bylo rozhodnuto. Bála jsem se ale, že Pepa bude proti, naštěstí mě překvapil, když řekl, ať si to rozhodnu sama,“ řekla Ornella novinářům z Extra.

Čekala ji dřina

Manželský pár, do jehož obydlí se Ornella na 10 dní nastěhovala, společně provozuje restauraci. Vyměnila si role s Veronikou, která v rodinném podniku pracuje jako kuchařka, takže na ni čekalo mnoho práce v kuchyni. Byla to dřina, ale Ornella přiznala, že je ráda, že lidé uvidí, že se nebojí práce. S rodinou, kterou jí produkce vybrala, byla moc spokojená a dobře to dokonce nesly i její tři děti Quentin, Sven a Liliane.

iZdroj fotografie: Nextfoto

Bolavá rána

V jednom z dílů se odkryla bolavá rána týkající se Ornelliny rodiny. Vzpomínala totiž na dětství, kdy ji její matka Monika Binias trestala zamykáním na záchodě, a rozbrečela se nad tím, že to u nich v rodině nefunguje dobře. Nyní se svou matkou podle novinářů není vůbec v kontaktu, Monika prý měla vždy navíc nejradši peníze.

Nechce se hádat

Ornella zaujímá racionální postoj a na výlevy své matky v médiích nechce údajně příliš reagovat. „Důležité je, že jsem dětství přežila. Nebylo to celé horor, to bych kecala. Byly tam hezké chvilky, byly i hodně špatné. Zažila jsem pár nestandardních věcí, překonala jsem je a už bych měla ráda klid,“ řekla s nadějí novinářům z Extra. Právě svým lidským a vyrovnaným vystupováním ve Výměně si získala mnoho sympatií od diváků.

Článek Účast ve Výměně manželek byl pro Ornellu Koktovou splněný sen. Na druhou rodinu „měla štěstí“ se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Simba měl v životě obrovskou smůlu

Simbova rodina se rozhodla, že musí být utracen, protože byl „nudný“ a neustále smutný. Jeho lidští rodiče už ho jednoduše nechtěli. Tento přístup je vůči zvířatům krutý a nezodpovědný. Aby se zabránilo podobným situacím, je důležité, aby majitelé zvířat lépe pochopili, co všechno obnáší péče o mazlíčky. Simba se naštěstí dostal na veterinární kliniku, kde byl vyšetřen, a zjistilo se, že má na těle klíště, což bylo příčinou toho, proč nebyl veselý a proč rodině přišel tak nudný.

Simba byl nemocný

Každý, kdo si pořizuje zvíře, byl si měl být vědom toho, že se bude starat o živého tvora. A ten samozřejmě může mít různé zdravotní problémy, které mohou vést ke změně jeho chování. Proto je nutné, aby se majitelé pravidelně starali o své mazlíčky a pečovali o jejich zdraví a pohodu. Simba byl nakonec adoptován novou rodinou, která ho miluje a stará se o něj jako o člena rodiny. Je důležité, aby se lidé přestali dívat na zvířata jako na věci, ale viděli v nich živé bytosti, které potřebují péči a lásku. Simba byl zachráněn, ale mnoho dalších zvířat nemá tolik štěstí. 

Každé zvíře si zaslouží lásku

Naštěstí se najde hodně lidí, kteří adoptují zvířata z útulků a věnují jim lásku a péči, kterou si zaslouží. Simbův příběh by mohl být inspirací pro lidi, kteří zvažují, zda si pořídit domácího mazlíčka. Zvířata jsou živá stvoření, která vyžadují péči, lásku a pozornost. Majitelé zvířat by měli být připraveni na to, že péče o zvíře je velkou zodpovědností a že se o něj budou muset starat po celý jeho život. V současné době existuje mnoho organizací, které pomáhají opuštěným a zraněným zvířatům. 

Pokud přemýšlíte nad tím, že si nějaké zvíře pořídíte, zvažte využití služeb útulků a zachraňte zvířátka, která neměla štěstí a touží po obrovské lásce.

Článek Rodina chtěla utratit svoje štěně, protože je už nudilo. Po pár minutách veterinář zjistil šokující pravdu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Režisér měl obavy, že dostane vynadáno

Na soukromé oslavě hereččiných úctyhodných narozenin nechyběl ani rodinný přítel Zdeněk Zelenka, režisér. Právě jeho Stašová pověřila důležitým úkolem, kterému se zpočátku trochu bránil. „Volala mi Simona Stašová a řekla: ‚Hele, tohle je tak vzácná fotka – my a část rodiny, která přijela kvůli jejím narozeninám ze Švédska –, že tu fotku prostě musíš zveřejnit,‘“ cituje Zelenku Blesk. Jenže do záludného úkolu se moc nehrnul.

Svazovaly ho obavy, jak by na to herecká ikona zareagovala. „Nezveřejním. Jířa zas bude nadávat, že se zveřejňuje něco bez jejího svolení,“ oponoval prý Stašové. Jenže ta trvala na svém. „Musíš, takovou mezinárodní fotku už nikdy nedáme dohromady. Navíc nám to tam sluší,“ kupila argumenty dcera herečky, až nakonec režisér nátlaku podlehl s tím, že je to ale na její zodpovědnost.

Stašová to prý Jíře vysvětlí

Slavná dcera ještě slavnější herečky s tím neměla problém. „Jo, neboj, já to když tak Jíře vysvětlím. Udělej to,“ prozradil deníku Zelenka obsah telefonátu se Stašovou. Na veřejnost se tedy dostala zajímavá fotografie populární Bohdalky se členy její rodiny, které nikdo nezná. Jak na její zveřejnění herečka reagovala a zda své dceři třeba nevyhubovala, není známo.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Simona Stašová Official (@simonastasova)

Na fotografii široké rodiny nechyběla vyjma oslavenkyně její dcera Simona, vnukové Marek s Vojtou, dvorní režisér Zelenka a rodina švédské sestry, herečky Jaroslavy. „Tak tohle je ta fotka. Syn Jiřininy sestry Dominik, jeho jedenáctiletý syn Robin, krásné švédské dcerky Míla a Pavlína jeho bratra (zemřelého) a naše česká strana, snad netřeba představovat,“ vysvětlil deníku Zelenka. Fotografie vznikla v den hereččiných narozenin, 3. května.

Oslava široké rodiny se vydařila

Podle Stašové švédská část rodiny přijela do Česka jen kvůli oslavě narozenin její matky, která se prý náramně vydařila. „Moc jsme si to užili, přiletěli jen na den, kvůli pratetě a jejím narozeninám. Byl to krásný den,“ cituje herečku Super. Fotografii prý pořídil číšník a povedla se na první pokus. Sestra Bohdalové Jaruška stráví v tuzemsku prý celý měsíc.

Článek Jiřina Bohdalová oslavila narozeniny v soukromí. Přijela za ní rodina ze Švédska se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Trestní stíhání

Charlotte se Ornelle přiznala k finančním nekalostem. To sestru obměkčilo natolik, aby za ni v minulosti zaplatila značné částky. Neúspěšná podnikatelka se však neponaučila a teď jí hrozí trestní stíhání za podvody. Zkušenosti s nekalými obchodními praktikami sdílela jedna z podvedených zákaznic, která nemá ani zboží, ani předem zaplacenou částku zpět.

„Slečna Charlotte na svém profilu prodává čas od času nějaké oblečení. Právě tam mě zaujala nabízená růžová mikina za tři sta padesát korun. Napsala jsem jí, že mám o kousek zájem, a ona mi obratem odpověděla svými platebními údaji. Platbu jsem okamžitě provedla. Kdo by si myslel, že tak známý člověk bude mít kuráž na podvádění svých sledujících,“ napsala Extra jedna z údajně podvedených zákaznic.

Líná a nespolehlivá

„Objednala jsem v půlce dubna a doteď mi nic nepřišlo. Slečna Charlotte samozřejmě nereaguje na žádné zprávy. Ty peníze oželím, ale fascinuje mě ta drzost a princip podvodu.“ Takto shrnula svou zkušenost jedna z poškozených. Nejhorší na tom je, že nejde o žádnou novou kauzu. Podobné problémy v souvislosti se Charlotte se objevily již dříve.

iZdroj fotografie: Nextfoto

Její sestra si již nebere servítky. Charlotte považuje za línou a nespolehlivou. Myslí si, že by se měla ve svých sedmadvaceti letech konečně vzpamatovat a nepokládat život za jednu velkou párty. Charlotte si nehodlá vzít sestřiny rady k srdci. Dokonce se urazila a přestala komunikovat i se zbytkem rodiny. Za její činy jí hrozí podmínka až dvouleté odnětí svobody.

Skončila s doplácením

Redakce Extra se nestačila nazlobeným slovům sestry divit: „Charlotte má velmi nepřizpůsobivou povahu. Nepracuje a neustále věří, že jí tyto praktiky projdou. Naposledy na podzim jsem jí musela podat pomocnou ruku. Zaplatila jsem všechny podobné dluhy, a že jich bylo dost. S tím jsem však skončila. Už se od ní nenechám jen tak zneužívat na žehlení hloupých chyb.“

Ornella se na sestru velmi zlobí. Podle ní by ve svých sedmadvaceti letech měla být rozumnější. Měla by si najít pořádné zaměstnání, aby nemusela profitovat z důvěřivých sledujících. Záleží, jak se ke stále většímu problému a stížnostem postaví státní orgány. Jisté však je, že rodinu by od sebe Charlotte odhánět neměla. Všechno jde vyřešit ve společnosti lidí, kteří nás mají rádi.

Článek Ornella Koktová se zlobí na sestru Charlotte: „Dluhy už jsem za ni jednou platila. Podruhé ji zachraňovat nebudu“ se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Přízeň zpěvákovy matky

Málokdo však ví, že stačilo málo a z Jiřiny Bohdalové by se stala Jiřina Gottová. Pojí se k tomu vtipná historka z rodinného zákulisí. Herečka jednou přišla ke Gottovým domů, tehdy bydlel zpěvák ještě s rodiči. Jeho maminka si ji vzala stranou a řekla jí, že by si moc přála, aby se dali se zpěvákem dohromady. Bohdalová však namítla, že je starší a má již dceru.

To však paní Gottové vůbec nevadilo. A tak odcházela Bohdalová s obrovskou fotografií Gotta domů. Ze svatby sice nic nebylo, ale přesto byli spojeni aspoň přátelským poutem po celý život. Další zajímavou informací je ta ohledně domácího oděvu slavné legendy. Elegantně oblečení chodil totiž i doma v soukromí. Nikdo na něm nikdy neviděl třeba plandavé tepláky, nebo chlupaté pantofle.

Nikdy nebyl u Krause

Nic takového. Určité dekorum zachovával i v těch nejintimnějších chvílích. Do elegantního oblečení byl však naprostý blázen. Ročně dokázal za košile a obleky utratit až dva miliony korun. Heslo, že šaty dělají člověka, pro něj mělo stěžejní význam. Zpěvák se mimoto například nikdy neúčastnil známého pořadu Show Jana Krause. Což bylo zvláštní, když byli přáteli a známými.

iZdroj fotografie: Nextfoto

Vysvětlení napsal Karel Gott do své knihy s názvem Má cesta za štěstím. Gott cítil po celý život ke Krausovi respekt, obdiv a úctu. Kromě své vlastní známosti měli také společné přátele. Krausovo pozvání do show však Gott vždy odmítl. Obával se, že nebude mít dostatečně bystré a rychlé reakce jako hlavní moderátor. V soukromí se s ním však bavil naprosto nenuceně.

Článek Ze života Karla Gotta: Měl si vzít Bohdalovou a doma nikdy nechodil v teplákách se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Prakticky dělala doma služku

Paní Elena Janková je čtyřicetiletá žena, která vystudovala ekonomii. Hned po škole nastoupila na pozici účetní, kde je dodnes. Práce ji velmi baví, již jako malá holčička měla ráda čísla a peníze. S manželem se seznámila těsně po škole a po několikaletém vztahu se jim narodil syn, dva roky poté i dcera. Po mateřské dovolené se však okamžitě vracela do práce, rodičovskou dovolenou tedy nevyužila, byly totiž potřeba peníze. Od té doby utíkal její život jako na běžícím páse.

iZdroj fotografie: Pexels

Prakticky se nezastavila. Každé ráno musela odvést děti do jeslí a do školky, poté do školy, jít do práce, po práci vyzvednout děti a odvést je do kroužků. Poté rychle přijít domů, uvařit, uklidit, vyžehlit manželovi košile, udělat s dětmi úkoly a nakonec padla do postele úplně vyřízená. Když navíc přišel manžel s tím, že si založí firmu, vše se ještě zhoršilo. Denně jí domů nosil faktury, které musela zpracovávat, protože je přece účetní. Resty doháněla o víkendu. Její manžel jej proležel u televize, občas se uráčil vzít děti na hodinu ven.

Její nemoc ji paradoxně vyléčila

Přestože paní Janková dělala, co mohla, její muž byl stále nespokojený. Ať už proto, že nemá dobře vyžehlené košile, nebo po obědě nebyl ke kávě upečený dort. I když tedy jeho žena padala téměř na ústa, stále se snažila mu vyhovět. Naučila se tedy péct zákusky, a navíc ještě obstarávala práci kolem domu. Možná si říkáte, proč to celé ty roky snášela a nevzbouřila se. Jak sama napsala, bylo to hned z několika důvodů. Především proto, že ji naučili, že láska se musí zasloužit. Protože média propagují image ženy, která si se vším poradí. Myslela, že manželství takto funguje.

Po čase onemocněla její tchyně, o kterou se musela starat. Manžel jí nakázal, že za ní bude každý den jezdit, aby jí nakoupila, uvařila a dělala jí společnost. Nejen kvůli tomu neměla absolutně čas starat se sama o sebe a o své zdraví. Nechodila k lékaři, proto když měla nějaký problém, zahnala jej prášky proti bolesti. Ignorovala náhlou bolest na pravé straně břicha, a tak nakonec skončila v nemocnici s prasklým slepým střevem a zánětem pobřišnice. A právě tato nemoc ji paradoxně vyléčila.

Manželovi nastavila jasná pravidla

Jelikož musela být delší dobu v nemocnici, zjistila, že její manžel s pomocí již vyléčené tchyně dokáže fungovat, zvládne se postarat o domácnost i děti. Uvědomila si, že se ty roky nechala využívat a kvůli tomu skončila ve svých pětatřiceti letech skoro mrtvá a připadala si jako lidská troska. Po návratu domů stanovila jasná pravidla, která její manžel musel dodržovat. Samozřejmě se ze začátku bránil a křičel, ale paní Janková nepovolila. Od té doby se střídají v péčí o děti i domácnost.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Naše čtenářka díky terapiím pochopila, že má právo být milována jen tak za nic. Že si lásku nemusí zasloužit plněním vysokých očekávání druhých, posluhováním a otročením. „Velmi můj životní postoj ovlivnila výchova a to, co jsem si odnesla od rodičů. Moje matka byla stejná, vždy připravená pracovat a obětovat se. Nenáviděla jsem to na ní, a přesto jsem se chovala stejně jako ona. Proto bych chtěla otevřít oči všem ženám. Chci, aby si uvědomily, že nemusejí nikomu dělat služky, aby byly milovány,“ ukončila svůj dopis paní Janková.

Článek „Myslela jsem, že si lásku musím zasloužit,“ popisuje svůj nešťastný vztah 44letá žena se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Při korunovaci nejde o Harryho a Meghan

Přípravy na korunovaci Karla III., která se za účasti dvou tisíc pozvaných hostů z celého světa odehraje 6. května v londýnském Westminsterském opatství, zastínily právě spory uvnitř královské rodiny. Vyjádření prince Harryho a jeho ženy o králi, jeho manželce, princi Williamovi a dalších členech rodiny v dokumentu na Netflixu, v rozhovorech v médiích i v memoárové knize Spare, vrhly na královskou rodinu negativní světlo. A to se prostě nehodí. Navíc Harry s Meghan otáleli s přijetím pozvánky na korunovaci víc, než je zdrávo.

Jejich váhání ostře kritizovala britská média. Byli totiž jediní z pozvaných hostů, kteří účast nepotvrdili v termínu. „Dostali termín, do kdy se měli vyjádřit, promeškali ho. Už to je od nich přinejmenším drzé. Buď tedy podpoří svého otce a tchána v jeho osudový moment, nebo ne. Ale hlavně už by neměli nechat všechny jen hádat, protože tím více pak bulvár spekuluje, čímž se vytváří dojem, že to celé je jen o nich. Ale přitom o ně při této události nejde ani trochu,“ řekl královský expert Robert Jobson deníku Mirror.

O vévodský titul mohou přijít

To, že králův mladší syn nakonec na korunovaci dorazí, ale dlouhodobé spory uvnitř rodiny jednoduše nezaplaší. Jsou totiž tak narušené, že po úmrtí královny Alžběty II. se do hry dostala i otázka, že Harrymu a Meghan bude odebrán titul vévodů ze Sussexu. „Myšlenka zbavit Harryho jeho titulu vévoda ze Sussexu byla diskutována na nejvyšší úrovni. Říká se, že král není pro, ale ostatní jsou méně shovívaví,“ cituje Daily Mail úryvek z knihy Jobsona.

Pokračovat v kritice rodiny a nepřijet na ceremoniál by pro rebelující pár mohlo mít nedozírné následky. Korunovace princova čtyřiasedmdesátiletého otce je pro něj naopak příležitostí, jak obrousit hrany. „Pro Harryho je to unikátní šance znovu obnovit vztahy s příbuznými,“ uvedl autor literatury o královské rodině Alexander Larman. V opačném případě mohou Harry s Megan přijít o mnohem víc, než si možná dokážou připustit.

Museli se vystěhovat z luxusního sídla

Když totiž vyšla princova autobiografie Spare a následovaly další jeho útoky na královskou rodinu v médiích, došla jeho otci trpělivost. Nařídil Harrymu s Meghan, aby se vystěhovali z přepychové rezidence Frogmore Cottage, která byla jejich hlavním sídlem. Stojí nedaleko hradu Windsor. Na její rekonstrukci padlo zhruba 64 milionů korun. Po skandálu, že na opravy vévodové použili peníze daňových poplatníků, sumu splatili. V roce 2020 se vzdali královských povinností a přestěhovali se do jižní Kalifornie.

Článek Vzpurný pár Harry s Meghan si to znovu zavařil u královské rodiny. Ve hře je i to, že jim odeberou titul vévodů ze Sussexu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Smrt blízkého přítele

Rodiče Kayla a Badger Scotterovi se rozhodli pro drastickou změnu, která jim doslova změnila celý život. Pětatřicetiletí manželé provedli něco, k čemu se někteří neodváží za celý svůj život. Jako asi všechny mladé rodiny se snažili o to, aby měli co nejhezčí dům, pořádné auto a další atributy, které vyvolávají pocit, že se má daná rodina dobře. Nic jí nechybí a vše je, jak má být.

Oba však pracovali natolik, že se skoro přestali vídat. Jejich pracovní doba se tak prodloužila, že už neměli čas ani na společné hraní s dětmi. Tento fakt dost dlouho ignorovali. Stále se hnali za vyšší pracovní pozicí a vyšším platovým ohodnocením. Poté se stalo něco, co bylo prvním spouštěčem změny. Jejich blízký přítel zemřel po tom, co mu byla diagnostikována rakovina tlustého střeva.

Deset evropských států

Donutilo je to k zamyšlení nad tím, jak moc je život prchavý na to, aby jej strávili v neustálém pracovním kolotoči. Postupně prodali své auto, nábytek a další majetek, který do té doby nastřádali. Oba dali výpověď ve své práci a koupili minibus, který přestavěli na obytné auto pro pětičlennou rodinu. Následně se vydali na cestu, díky níž navštívili deset evropských zemí.

Po této cestě se zatím usadili v Portugalsku. Chtějí, aby jejich děti navštěvovaly tamní školu. Měsíčně ušetří na běžných výdajích až padesát tisíc korun. Svůj minibus parkují u lesa. Pěstují si vlastní potraviny, využívají sluneční energii a vodu berou z vodní nádrže nacházející se nedaleko jejich auta. Do budoucna chtějí zůstat na míle daleko od veškerého shonu a stresu.

Článek Manželé se třemi dětmi přehodnotili svůj životní styl a teď ušetří přes 50 tisíc měsíčně. Svou cestu dokumentují se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nechtěl jim odpovídat

Zhua potkali strážníci na nádraží, když seděl na lavičce. Byl už večer a venku poměrně zima, navíc z nástupiště už žádný vlak neměl odjíždět. Mysleli si nejdřív, že jde o některého z místních bezdomovců, ale tohoto muže zde viděli poprvé. Zeptali se ho proto, kam má namířeno a proč zde stále sedí, ale odmítal jim na cokoliv odpovědět.

Měli o něj strach

Starého muže proto naložili do auta a rozhodli se jej pro jistotu odvézt na policejní stanici, aby se mu něco nestalo. Jenže muž jim i po několika vyčerpávajících hodinách odmítal říct, jak se jmenuje a kde bydlí. Provedli mu proto testy DNA a začali hledat shodu v jejich rozsáhlé databázi. Nakonec našli shodu s ženou, která se ukázala být jeho dcerou. Ta ovšem vůbec netušila, že její otec ještě žije.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Mysleli si, že zemřel

Dědeček Zhuo bydlel dlouhé roky v pečovatelském domě daleko od zbytku rodiny. V roce 2014 se v tomto kraji odehrála tragická nehoda autobusu, při které zemřel muž, který mu byl nesmírně podobný. Když policie pátrala po jeho totožnosti, ozvala se Zhuova rodina s tím, že je to zřejmě jejich dědeček. Od té doby se sžili s myšlenkou, že o něj nadobro přišli.

Utekl a nechtěl se vrátit

Realita ovšem byla taková, že Zhuo začal trpět psychickými potížemi a z pečovatelského domu se v roce 2014 rozhodl utéct. Celých 9 let žil na ulici, než si ho toho osudného dne všimla skupina policistů na nádraží. Když k němu přivedli jeho vnuka, ani jeden nemohl věřit svým očím. V tak šťastné shledání po letech rozhodně nedoufali.

Článek Muž byl nalezen živý poté, co ho rodina před 9 lety prohlásila za mrtvého. Vnuk měl ohromnou radost se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Záhadný muž

Často bývají propírány vzájemné neshody hvězdných rodin a obecně známých osobností. Na jedné takové si však bulvár nesmlsne. A to na vztahu Evy Holubové s jejím potenciálním zetěm. Sama nedávno jejich vztah otevřeně popsala prostřednictvím svého instagramového profilu a konkrétního příspěvku. Ten doplnila fotografií s tímto záhadným mužem.

Záhadný mladý muž se jmenuje Matej Paprciak. Vše nasvědčuje tomu, že jde o přítele dcery Evy Holubové Karolíny. Podle popisku fotografie je zřejmé, že se Matej s Karolínou a s Evou seznámili již před šesti lety. Od té doby spolu prožili hned několik zajímavých zážitků. V prvé řadě uvedla Holubová hrdinský čin, který Matěj vykonal, aby ji zachránil před utonutím v moři.

Úcta k partnerům

Dále se Eva zmínila o Matejově vzdělání, které má ekonomický a politologický charakter. Zabrousila také do slibné fotbalové kariéry, kterou však ukončilo nenadálé zranění. Celkově svého potenciálního zetě vynesla do oblak. Za to se také dočkala jeho vděčného komentáře na oplátku. Pod její příspěvek sám připsal: „Děkuju za tak krásná slova. Moc si toho vážím.“

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Eva Holubova (@evaholubovaofficial)

„A taky děkuju za důvěru, za podporu a za to, že ve mě věříš.“ Herečka si vysloužila přízeň také od ostatních uživatelů. Paní Markéta připojila svůj komentář: „Úcta k partnerům svých dětí je vzácný jev v našich vodách a to se cení. Je to velmi nadaný mladý muž evidentně, máte štěstí, že se můžete generačně vzájemně ovlivňovat.“ Zdá se, že byl osvětlující příspěvek trefou do černého.

Článek Eva Holubová se svěřila, že jí přítel její dcery zachránil život. Mohla se utopit v moři se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Matka postiženého syna od rodiny odešla

Třiatřicetiletý Jevgenij Anisimov z Ruska vždy snil o šťastné rodině. S manželkou se dlouhé roky o miminko snažili, a když konečně otěhotněla, měli oba obrovskou radost. Ta však netrvala dlouho. Když se totiž malý Misha v srpnu 2018 narodil, lékaři mu okamžitě diagnostikovali Downův syndrom. Manželé byli velmi rozrušení a nedokázali pochopit, proč se to stalo. Jevgenijova manželka se nakonec rozhodla, že chce dát dítě k adopci. Její muž s tím však nesouhlasil.

Přestože se ji Jevgenij snažil přesvědčit, aby syna společně vychovali, bylo to marné. Manželka podala žádost o rozvod a jednoduše odešla. Rus tak zůstal s dítětem sám. Byl velmi smutný a rozrušený, plakal a nevěděl, co dál dělat. Nakonec si však uvědomil, že je jediný, koho Misha má. Proto se rozhodl dát svému synovi ten nejlepší možný život a slíbil mu, že tady pro něj vždy bude a bude se snažit být tím nejlepším tatínkem.

Je z něj otec samoživitel

Jak se rozvedený muž později svěřil, jeho vztah s manželkou byl vždy dobrý a založený na vzájemné důvěře. Byla paní domu a o vše se starala. Avšak ve chvíli, kdy oznámila, že chce dát Mishu k adopci, byl Jevgenij připravený na konflikt. Jak se ukázalo, ten je nakonec rozdělil. Nyní chápe, že celá situace byla nad její síly, byla vyděšená a zmatená. A proto se z něj stal samoživitel.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený John Anisimov (@evgen_tyz)

Naštěstí se Jevgenij mohl kdykoli spolehnout na pomoc své matky a přátel. Opustil svou práci v Moskvě a přestěhoval se se svým synem do svého rodného domu. V současné době chodí Misha do školky společně se svými vrstevníky, využívá pomoci logopeda a také dochází na týdenní kurzy plavání. Jevgenij rád využívá sociální sítě, kde sdílí fotky svého syna, ale i příběhy dalších rodičů postižených dětí. Jeho instagramový účet má již přes 55 000 sledujících.

Článek Třiatřicetiletý muž sám vychovává syna s Downovým syndromem. Manželka od nich totiž po zjištění diagnózy utekla se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Vyjít s rodinným rozpočtem není hračka

Když se osmatřicetiletá Courtney Rogersová s manželem Chrisem rozhodli založit rodinu, neměli v úmyslu mít tolik dětí. Počít potomka se jim nedařilo, a žena navíc potratila. Pak ale všechno nabralo rychlý spád. Každý rok se jim narodilo dítě. Na farmě v Novém Mexiku jich teď vychovávají dvanáct. Nejstaršímu Clintovi je dvanáct let a nejmladší Cambrii devět měsíců. Vyjít s rodinným rozpočtem není pro jejich matku hračka.

Rodina žije skromně. Kupuje jen to nejnutnější. O nějakém luxusním zboží si její členové mohou nechat jen zdát. V době, kdy inflace láme rekordy, se početná rodina dokáže uživit jen díky tomu, že matka umí přísně hospodařit. Dokonce dodržela svůj plán, že v prvním měsíci roku výdaje zmrazí. To znamená, že se vyjma základních potravin nic dalšího nekoupí. „Potřebovali jsme ušetřit, protože vánoční svátky byly velmi nákladné,“ vysvětluje Courtney.

Dokupují jen potraviny, které dojdou

Jenom za vánoční dárky totiž rodiče zaplatili neuvěřitelnou sumu. Limit byl 100 dolarů pro každé dítě, což je v přepočtu asi 2 300 korun. Jenže při dvanácti potomcích suma vyšplhala téměř ke 30 tisícům korun. To je pro rodinný rozpočet pořádná nálož. Šetřit v lednu byla tedy nutnost. „V podstatě jen dokupujeme potraviny, které v domácnosti dojdou. Nechodíme do restaurací, nenecháváme si dovážet jídlo ani ho nekupujeme ve fastfoodech,“ vysvětluje svůj úsporný plán Courtney.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Courtney Rogers (@littlehouseinthehighdesert)

Celý měsíc je tabu i nákup oblečení, bytových dekorací, hraček. Rodina nejezdí na výlety, neutrácí za volnočasové aktivity, nepůjčuje si filmy. Prostě cokoli, co stojí peníze, je zakázané. Šetřivá matka zavedla i bezmasé pondělky, kdy pro svou početnou rodinu vaří levnější jídla. Rogersovi žijí na velké farmě, kde chovají přes 200 prasat a slepic. „Tento měsíc se snažím vymyslet 31 různých večeří s použitím vajec a vepřového masa z naší farmy,“ dodává Courtney.

Cílem je jeden velký nákup týdně

Přestože se některá úsporná opatření mohou zdát až zbytečně přísná, šetrná matka ví, co dělá. Nákupy základních potravin v supermarketech pro čtrnáctičlennou rodinu jsou totiž opravdu velmi drahé. Týdně rodina zkonzumuje šest bochníků chleba a 40 litrů mléka. Během jedné běžné snídaně zmizí 24 vajec a celá krabice cereálií. „Mým cílem je udělat jeden velký nákup týdně. Obvykle ale musím do obchodu ještě jednou pro další mléko, chléb a čerstvé produkty,“ vysvětluje Courtney.

Článek Manželé s 12 dětmi chovají přes 200 zvířat. Matka se snaží vyjít s rodinným rozpočtem, aby nepřišli na mizinu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dělají si, co chtějí

Pozornému návštěvníkovi jejich bytu by jistě neuniklo, že děti po prostoru pobíhají, jak se jim zamane. Rodiče se nijak netají tím, že jim nic nezakazují, a jejich potomci si tak celé dny dělají, co chtějí. Mohou jíst, na cokoliv dostanou chuť, jít spát, kdykoliv si přejí, a nemusí dokonce ani brzy vstávat do školy. Do žádné totiž nikdy nechodili.

Nechodí ani do školy

Matt a Adele je vzdělávají doma, ale i tato oblast jejich života se nese ve stylu jejich výchovy – totiž dělej jen to, co si přeješ dělat. Dětem navíc zakazují brát běžně dostupné léky, pokud jsou nemocné. Prý se to neshoduje s jejich životními postoji. Mnohé lidi ale zaujal také život rodičů, zejména otce těchto dětí Matta.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Odmítá pracovat

Tento muž má sice tři děti, ale rozhodně si nedělá vrásky nad tím, jak je uživit. Je zcela závislý na sociálních dávkách, jelikož jeho jediným přivýdělkem je občasné vyučování jógy. Sám přiznává, že má k práci odpor, protože se celodenní odloučení od rodiny nesnese s jeho přesvědčením. Říká, že čas s rodinou je pro něj na prvním místě.

Ostatní to pobuřuje

Adele také nemá práci a sama svůj úděl popisuje jako roli matky na plný úvazek. Žijí z veřejné podpory, ale obhajují to tím, že vyznávají minimalismus, a proto systém příliš nezatěžují. Zamlada žili klasický život plný drahých dovolených, teď ale odsunuli materiální věci na druhou kolej. Někteří si myslí, že jsou prostě jen líní a pohodlní, a mnoho lidí jejich příběh pobouřil, či přímo vyděsil. Myslí si, že to pro trojici dětí představuje příšerný vzor a rodina by se nad sebou měla zamyslet.

Článek Otec 3 dětí žije ze sociálních dávek a odmítá si najít práci, protože nesouhlasí s odloučením od rodiny. Děti ani nechodí do školy se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Rodina se nestačila divit

Těsně předtím, než zemřela, řekla maminka jménem Hilda Blackettová svým dětem to, že k nim vždy nebyla naprosto pravdomluvná. Celý život zatajovala strašlivé tajemství, na které se ze všech sil snažila zapomenout a které chtěla nechat zemřít společně s ní. V posledních chvílích života však nejspíš ucítila náznak špatného svědomí a rozhodla se jít s pravdou ven. Dětem odhalila, že po světě běhá ještě jeden jejich sourozenec.

Žena o své prvorozené mlčela

Hilda Blackettová otěhotněla ve věku 16 let v roce 1945. Protože se v této době ještě stále považovalo za hanbu mít dítě mimo manželství, poslali ji rodiče do Skotska, aby nekazila pověst a dobré jméno jejich rodiny. Po narození dcery Anderine Drysdale ji ze strachu a z nouze dala Hilda k adopci a rozhodla se na její existenci zapomenout.

iZdroj fotografie: Pixabay

Odcestovala a založila rodinu

Později se ve Skotsku provdala za Richarda Coomera, s nímž měla sedm dětí, a celá početná rodina se v roce 1962 přestěhovala do Kanady kvůli lepším podmínkám pro život. Anderine mezitím ve Skotsku vyrůstala v dětském domově a později byla adoptována manželi Taylorovými. V patnácti letech se její adoptivní rodiče rozhodli říct jí pravdu o jejím původu, aby s tím mohla Anderine naložit, jak uzná za vhodné. Ta byla v šoku.

Honba za pravými kořeny

Anderine cestovala po Skotsku a uskutečnila několik pokusů najít svou biologickou rodinu a až po dlouhých 25 letech hledání získala svůj původní rodný list a ostatní dokumenty z Edinburghu – ale bohužel se ve většině jednalo jen o prázdné či bezcenné stránky. Zklamaná svým neúspěchem se rozhodla v pátrání přestat a založila si vlastní rodinu.

Sourozenci se rozhodli jednat

Hildina rodina byla naprosto ohromena, ale hon za pravdou byl odsunut stranou, jelikož velmi truchlili nad smrtí své matky na rakovinu ve věku pouhých 65 let. Minulý rok se ale její dcera Lynn rozhodla navštívit Edinburgh a spolu se svým bratrem Stuartem a jeho ženou Marcy se vydali po stopách své dlouho ztracené příbuzné.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Šťastné shledání dvou rodin

Nakonec se jim všem podařilo vypátrat Anderine, která se nyní mohla pochlubit již čtyřmi vnoučaty. Nejprve spolu mluvili pouze online, poté se osobně setkali, a to dokonce v domě, kde se Anderine narodila. Všem vyhrkly do očí slzy radosti, když se poprvé viděli. Podle Lynn se nikdo ze sourozenců nepodobá své matce tolik jako Anderine, jejíž ústa, čelist a nos jsou identické, nemluvě o jejím nádherném úsměvu.

Článek Matka se své rodině vyzpovídala až na smrtelné posteli. Celá léta jim zatajovala svou minulost se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Po rozbalení dárku nastalo dusno

Dárkem, který málem zničil Vánoce, byla totiž sada na test DNA. Dívka ho koupila pro svou maminku, tatínka, bratra a dvě sestry, se kterými se o svátcích vždy scházejí. Jakmile ale všichni dárek rozbalili, nastalo velké dusno. „Najednou začala moje máma vyšilovat. Řekla nám, že nechce, abychom si test udělali, protože obsahuje nebezpečné chemické látky,“ vypráví dívka.

Matku, která byla dárkem zjevně velmi rozrušená, dcera opravila, že testy ověřující příbuzenské vztahy žádné chemikálie neobsahují. Vánoční pohoda se najednou rozplynula. Podezřele na všechny zapůsobilo, když matka navrhla, aby si test udělalo jen jedno z dětí, protože stejně dopadnou všechny stejně. Argumentovala, že jsou drahé, takže je hloupost takhle plýtvat penězi.

Rodiče se kvůli dárku pohádali

U rodiny matčin nápad ale neuspěl. Test DNA si chtěli udělat všichni. Celá rodina se začala hádat. Poprvé děti zažily, jak jejich rodiče odešli do jiného pokoje a tam na sebe hlasitě křičeli. Tohle svým dárkem dívka rozhodně nechtěla rozpoutat. Jenže už nebylo cesty zpět. Nikdo nevěděl, proč dárek matku tolik rozrušil. Ale sourozenci začali mít podezření.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Hlavou se jim honilo, že někdo může být adoptovaný nebo mít jiného otce. „Nevěděli jsme, zda na testy půjdeme. Bez ohledu na to, jak by dopadly, se budeme mít stále rádi a naši rodiče budou našimi rodiči, ať se děje cokoli, a to se nezmění,“ řekla dívka. Nakonec byla touha znát pravdu silnější.

Sestry otec zemřel po jejím narození

Testy DNA ukázaly, že jedna z dívčiných sester má jiného otce. Zemřel krátce po jejím narození. „Pro maminku to bylo tehdy velmi těžké, ale náš otec ji podporoval a nakonec se do sebe zamilovali,“ dodala dívka. Nevlastní dceru muž vychovával, jako kdyby byla jeho. Nikoho by ani na vteřinu nenapadlo, že ve skutečnosti je to jinak. Zvláštní vánoční dárek nakonec rodinu ještě víc stmelil.

Článek Jako vánoční dárek koupila pro svou rodinu testy DNA. I přes velkou hádku ji nakonec stmelily se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Někdo zaklepal na dveře

Jenže samoživitelka se třemi dětmi byla ráda, že měla na jídlo a nájem. Musela hodně spořit, aby dcerám udělala alespoň  trochu hezké svátky. Eva už dávno na Ježíška nevěřila a chápala, proč jí maminka dává jen lak na nehty. „Nic mi nekupuj, jestli ti zbyly peníze, kup něco sestřičkám,“ řekla jí. V koutku duše si přála mít štědré Vánoce, jako mají ostatní lidé.

Na Štědrý den pod stromečkem opravdu našla jen lak na nehty. Tiše seděla, stěží zdržovala slzy a dívala se na sestřičky, jak si rozbalují skromné dárky. Evu ubíjelo dívat se na maminku, která se sice snažila usmívat, ale bylo na ní vidět, jak je smutná, že dcery zklamala. Pak se ale stalo něco zvláštního. Na dveře bytu někdo ve štědrovečerní podvečer zaklepal.

Stromeček měl větve plné peněz

Dcery se tázavě podívaly na matku a společně šly otevřít. Za dveřmi ale nikdo nebyl. Na prahu stála maketa vánočního stromečku a na každé větvi byly stuhou připevněné bankovky. Matka se rozhlédla, ale neviděla štědrého dárce. Odnesly si stromeček do kuchyně jako svátost. Dcery začaly rozvazovat mašličky a počítat peníze. Vypadlo to, jako kdyby jich tam bylo milion. Maminka na ně koukala a plakala. Chudá rodina se najednou cítila bohatá, požehnaná a milovaná.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Uplynulo několik let a Evy maminka se provdala za laskavého muže, který miloval i její děti. Rodina žila spokojeně a nestrádala. Znovu se přiblížily vánoční svátky. „Děti uděláme si Vánoce trochu jinak. Dáme dárky rodině, která je potřebuje,“ řekl nevlastní otec, ale háček je v tom, že nikdo z dětí nic nedostane. Evě se před očima promítly Vánoce, kdy dostala lak na nehty, a maminky provinilý pohled. Okamžitě s návrhem otčíma souhlasila.

Rodina neměla ani televizi

Před Vánoci náhodně Eva narazila na opravdu chudou rodinu se čtyřmi malými dětmi. Zapovídala se s nimi a nechala se pozvat na čaj. Byla velmi milá a bydlela opravdu skromně v malém bytě, neměla ani televizi. V domácnosti nebyly mísy s ovocem nebo cukrovím. Když se Eva vydala domů, po tvářích jí stékaly slzy. Byla rozhodnutá, že právě této rodině musí o Vánocích pomoci. Stejně jako kdysi někdo potěšil tu její.

iZdroj fotografie: Pexels

Na Štědrý den vyrovnali všechny vyzdobené dárky u dveří, pak je naskládali do auta a vyjeli k bytu rodiny, kterou chtěli obdarovat. Dárky potichu vyskládali před dveře jejich bytu. Bylo to docela snadné, protože bydleli v přízemí. Pak se všichni vrátili k autu, Eva zazvonila a rychle utekla pryč, aby ji neviděli. Schovala se za roh a vykoukla. Když viděla obrovskou radost dětí a jejich dojatou matku, měla neuvěřitelně krásný pocit. Na to, že sama nedostane žádný dárek, ani nepomyslela.

Článek Eva je samoživitelka a udělala maximum, aby své dcerce mohla k Vánocům koupit aspoň maličkost. Pak někdo zaklepal na dveře se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Německý ovčák

Stejně tak tomu bylo i v případě 3letého německého ovčáka Rocca a jeho pánů. Když majitelka psa zjistila, že čeká dítě, s manželem uvažovali, zda to dohromady zvládnou. Nakonec se rozhodli se svého mazlíčka zbavit. Odvezli Rocca do texaského útulku, kde jej nechali napospas svému osudu. Jeho noví „spolubydlící” byli opuštění psi s fyzickými problémy a nestabilitou. Někteří z nich se tam ocitli proto, že se o ně jejich bývalí majitelé nemohli z nějakého důvodu dále starat.

Dny ubíhaly a Rocco odmítal jíst. Byl ve stresu z nových zvuků a pachů, které kolem sebe cítil. Měl obrovský strach, stále se třásl. Došlo to až tak daleko, že zhubl na 1/3 své normální váhy a málem zemřel. Jedna z dobrovolnic, jež do útulku docházela, si smutného a psychicky zničeného pejska všimla. Snažila se s ním navázat kontakt, ale Rocco se neuvěřitelně bál. Bylo jí ho velmi líto, a tak se rozhodla najít mu co nejrychleji novou milující rodinu. To se jí naštěstí v brzké době podařilo.

Nová rodina

První dny s novou rodinou nebyly vůbec jednoduché. I když se mu snažili noví majitelé projevit co nejvíce lásky, bylo zjevné, že jeho předchozí páni k pejskovi nebyli příliš laskaví. Vykazoval úzkost a měl strach při jakémkoli rychlejším pohybu směrem k němu. Ale díky trpělivosti a vytrvalosti svých nových páníčků se Rocco dokázal otevřít a objevit radost i štěstí se skutečnou milující rodinou.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Rocco (@roccostar_gsd)

Od té doby se stal plnohodnotným členem v novém domově. Jeho příběh je zdokumentován a sdílen na sociálních sítích, kde slouží jako příklad pro všechny, kteří podobnou situaci zažívají. Nyní je z Rocca nejšťastnější pes na světě a svůj vděk i lásku dává rodině denně najevo. Je věrný, poslušný a strach nahánějící hlídač.

Rocco doplatil na to, že byl součástí rodiny, která se rozhodla mít dítě, a tak pro ně byl pes už nadbytečný. Naštěstí jeho příběh dopadl dobře a měl by být alarmujícím příkladem pro všechny, kteří zvažují pořízení psa. Chování jeho bývalé rodiny bylo opravdu ohavné a měla by se za své rozhodnutí stydět. Rocco měl obrovské štěstí, že našel nové milující majitele, kteří by jej nikdy neopustili.

Článek Kvůli očekávanému miminku se majitelé zbavili svého psa. Ten zůstal opuštěný v útulku a málem to nepřežil se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Žádné nečekané návštěvy

Jak její vztah s manželem plynul, přišly děti a další běžné životní události. Dohodli se tedy společně na jedné věci. Řekli si, že do svého domu nepustí nikoho, kdo se předem neohlásí a nedomluví si návštěvu. Jinými slovy u nich nebude existovat možnost žádné nečekané návštěvy. Každý cizí člověk v domě, který tam nebydlí, bude muset být dostatečně předem ohlášen.

Dané pravidlo platí naprosto pro všechny, pro obě strany rodiny. Vše fungovalo, dokud nedošlo k nepříjemnému incidentu s účastí policie. Situace tehdy opravdu vygradovala, což popisuje anonymní uživatelka ve svém příspěvku. Začalo to tak, že byla sama doma. Věnovala se svým povinnostem, když v tom zaslechla domovní zvonek a klepání na dveře.

Dcera nebyla doma

Překvapilo ji to, jelikož nečekala žádnou zásilku. Návštěvu v podobě člena rodiny nečekala už vůbec vzhledem k danému pravidlu, se kterým byli všichni známí seznámeni. Když otevřela dveře, na prahu jejich domu stáli tchánovci. Nedali jí však vědět dopředu. Zavolala okamžitě manželovi a zeptala se ho, jestli ví něco o nečekané návštěvě jeho rodičů.

iZdroj fotografie: Pexels

Dostala zápornou odpověď. Připomněla jim jejich pravidlo a požádala je, aby odešli. Průběžně informovala manžela, který mezitím přijel domů. „Můj tchán se rozzlobil a řekl, že za naší dcerou jeli přes hodinu a měli bychom je pustit dovnitř. Dcera přitom nebyla doma,“ popisuje žena. Situace vygradovala tak, že musel ženin manžel zavolat policii. Komentující kroky manželů plně schválili.

Článek Jejich základní rodinné pravidlo bylo porušeno. Žena zavolala policii na své tchánovce se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Spolehlivé plemeno

Většina lidí si myslí, že američtí pitbulteriéři mohou bezdůvodně útočit na lidi, ale není tomu tak. Justin Acuff a jeho rodina se rozhodli ukázat pravdu a chtějí tak změnit povědomí o „bojové rase“. Pitbulové se nestávají agresivními bez důvodu, jsou to skutečně spolehliví rodinní psi. Justin je velkým fanouškem této rasy, a proto se rozhodl zlepšit její celkovou pověst způsobem, který roznítil vášnivé diskuze.

Sněhobílý dvouletý rodinný pes jménem Akamaru je roztomilý, dobře vychovaný a má velmi předvídatelné chování. Jeho majitel Justin sdílel na celosvětové síti mnoho obrázků jako důkaz, že pitbul je skutečně spolehlivé plemeno, které jen tak na lidi neútočí. Svůj experiment tedy započal s fotografiemi svého miláčka. Založil mu několik profilů na sociálních sítích.

Spojení s dítětem

Na jedné fotografii můžeme vidět Akamaru, jak sladce hlídá spánek malého dítěte jako chůva. Pitbulové jsou bojoví psi, takže je mnoho lidí považuje za agresivní. Justinovy příspěvky jejich mínění však začínají pomalu měnit. Na nejkontroverznějším snímku zachytil Akamaru v úzkém spojení s jeho malým synem. Pes s dítětem jsou doslova připlácnutí na sobě.

iZdroj fotografie: Pixabay

Pokud se pitbulům dostane náležitého výcviku a lásky, jsou ideální i jako rodinní psi. Poznejme tuto rasu a mějme ji rádi tak, jak si to náležitě zaslouží. Po řádném výcviku nejsou o nic nebezpečnější než ostatní psi, o kterých si myslíme, že by žádnému stvoření nezkřivili ani vlásek. Důkazem těchto slov jsou činy Justina Acuffa, jenž se rozhodl všem americkým pitbulteriérům pomoci.

Článek Rodina boří názor na „bojová plemena“. Ukazuje, že se o jejich batole stará jako chůva se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Zlomené srdce a zoufalé řešení

Mladičká tanečnice a herečka June začala ve 30. letech minulého století randit s mužem jménem Don Furcillo-Rose. Naprosto bezhlavě se do něho zamilovala a po krátké době vztahu s ním otěhotněla. Doba byla však jiná a bohužel spolu tato dvojice nemohla zůstat dlouho.

Don Furcillo se zrovna snažil rozvést se svou tehdejší manželkou. Ačkoliv bylo skoro vše vyřízeno, rodiče June zakázali s ním být. Ethel May a John Nicholson, tedy rodiče June, se domluvili se svou druhou dcerou Lorraine, že dítě June vychovají jako vlastní. Za pár týdnů se June narodil malý Jack, ale jako jeho matka nadále vystupovala Ethel May.

Vyrůstali jako sourozenci

Jack Nicholson tedy celé dětství strávil ve společnosti dvou dívek –⁠ June a Lorraine, které považoval za své starší sestry. Ethel May všem řekla, že je Jackova matka. Takto také podepisovala všechny dokumenty u lékařů a ve škole. Jelikož doba byla jiná, nikdo se neměl šanci nic dozvědět a Jack dlouhá léta nic též nevěděl.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Vypátrali to novináři

Velké tajemství bylo odhaleno až o mnoho let později, kdy Jack podával rozhovor o svém nejnovějším filmu. Reportéři vypátrali, že jeho matkou byla ve skutečnosti jeho sestra June, a rozhodli se to Jackovi sdělit. Jeho reakce je tehdy velmi zaskočila.

„Musím říct, že toto zjištění je pro mě velkým překvapením, ale nenazval bych ho traumatizujícím. Přeci jen, já už jsem dospělý a mám vlastní život, vlastně mi je nyní mnoho věcí daleko jasnějších. Rozhodně se necítím zrazen svou rodinou, jsem jim spíše vděčný za to, že mi dali takovou šanci,“ shrnul Jack své myšlenky.

Článek Jack Nicholson zjistil, že jeho sestra je ve skutečnosti jeho matka. Informaci poprvé slyšel od novinářů se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Soukromé transakce

Alan Phan je již otcem dvou dětí, přesto se rozhodl stát se dárcem spermatu. Australan si ke svým vlastním potomkům připsal tento rok dalších třiadvacet dětí. Kdyby měli zdravotníci zmatek v jednotlivých vzorcích s biologickým materiálem, tak by nešlo o zas tak velký přečin či problém. Australan však prováděl také soukromé transakce.

Jinými slovy byl registrován jako dárce v klinikách zaměřených na reprodukční medicínu, ale také soukromě obchodoval se svými vzorky spermatu. Za účelem co nejlepší kvality a rozborů tohoto materiálu dodržoval přísná pravidla zdravého životního stylu. Udržoval se ve velmi dobré fyzické kondici, stravoval se vyváženě a užíval správné množství doplňků.

Maximálně deset rodin

V určité době jeho nekalé obchodní aktivity odhalila jedna z klinik, která znepokojivé odhalení oznámila příslušným orgánům. Pro dárcovství existují přesně stanovená pravidla. Stejně jako u darování krve či krevní plazmy například. Jedno z pravidel zní tak, že dárce nesmí pomoci k reprodukci více než deseti rodin. Do tohoto počtu se počítá také jeho vlastní rodina.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Sám viník k případu řekl: „Původně jsem měl darovat sperma jen osmkrát. Po tomto počtu odběrů jsem však chtěl pomoci i dalším lidem. Netušil jsem, jaký z toho vznikne problém.“ O Alanovo sperma je v této branži velký zájem. Důvod pramení z mužových vietnamských kořenů, které jsou mezi rodinami velmi populární. Sám přiznal, že na něj ostatní muži z tohoto důvodu žárlí.

Článek Za pouhý rok se stal otcem 23 dětí: Celá situace se úplně vymkla kontrole, tvrdí úřady se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Potkali se na striptýzu

Kristina je původem z Ruska a se svým současným manželem se potkali ve striptýzovém baru. Okamžitě si učarovali a brzy zjistili, že jejich největší sen je stejný – oba chtěli velkou rodinu a hodně potomků. Žena měla s předchozím manželem dceru Viktorii, které postupně přibylo dalších 20 sourozenců. Jak k tomu došlo?

Zaplatili náhradní matky

Galip Ozturk je v Turecku známým miliardářem, takže v domácnosti peníze rozhodně nechyběly. Pár se proto rozhodl zaplatit náhradní matky, které jim děti odnosí. Jejich první syn Mustafa přišel na svět v březnu roku 2020, a následně v dalších 14 měsících přibylo 19 potomků. „Ačkoliv se to zdá nereálné, jsem neustále s dětmi a dělám všechny věci, které mámy běžně dělají. Jediný rozdíl je v počtu dětí,“ nechala se slyšet Kristina.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Kristina Ozturk (@batumi_mama)

Pomáhá jim 16 chův

Péče o tolik dětí není náročná pouze fyzicky a psychicky, ale také finančně. O děti se pomáhá starat celkem 16 chův, za které ročně manželé zaplatí více než 2 miliony korun. Mladá maminka také prozradila, že za týden utratí více než 100 tisíc korun za potraviny, vybavení do školy a hračky pro všechny své děti.

Dodržují striktní režim

Takto početná rodina musí mít stanovený pevný denní řád a režim, aby v domácnosti nezavládl chaos. Ačkoliv přes týden jsou rodiče Galip a Kristina pracovně často vytížení, svým dětem vše vrací o víkendech, kdy všichni obědvají u jednoho stolu a vypráví si zážitky. Kristina říká, že být obklopena tolika dětmi ji dělá nesmírně šťastnou a nikdy svého rozhodnutí nelitovala.

Článek Je jí 24 a už má 21 dětí. Mladá maminka chce mít největší rodinu na světě, s manželem pracují na dalších dětech se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Velká rodina budila pozornost

Nebylo neobvyklé, že tehdy měly manželské páry třeba 6 dětí, i když podle statistických dat to průměrně bylo 2,5 potomka na jednu rodinu. Noonanovi tedy byli zajímavým unikátem. I proto se stali jakousi senzací a jejich popularita ještě vzrostla poté, co jejich běžný život zachytila na řadě snímků fotoreportérka Leslie Jonesová z listu Boston Herald.

Na nostalgických fotografiích je irský přistěhovalec a majitel hospody Maurice Noonan se svou ženou Mabel a jejich 13 dětmi v nejrůznějších každodenních situacích. Například, jak čistí spousty párů bot, jak se dokážou vměstnat do automobilu nebo pod deštník, či celá rodina stojí před domem v Lawrence. Před objektivem fotoaparátu pózují oba manželé, 10 dívek, 2 chlapci a malý kojenec, jehož pohlaví není známé.

Na výchovu dětí zůstal otec sám

Fascinující fotografie zachycují alespoň útržek života lidí před více než 100 lety, ale zároveň ukazují, jak silná byla soudržnost tehdejších rodin. Když šťastně vypadající Noonanovi pořizovali jedinečné snímky, vůbec netušili, že společně prožijí už jenom pár let. Matka a nejmladší sourozenec totiž 4 roky poté zemřeli. Tragédie zasáhla celou rodinu, Maurice zůstal na výchovu 12 dětí úplně sám.

iZdroj fotografie: Public Domain

O několik desítek let později, když byly fotografie zveřejněny na internetu, se k nim přihlásila vnoučata Maurice a Mabel. Maralyn Manningová je dcerou jedné z dívek na fotografii, John Noonan synem jednoho z chlapců. Vyprávěli o dědečkově těžké situaci, v níž se po smrti manželky ocitl. Nakonec to však dobře zvládl a při výchově svých dětí odvedl kus skvělé práce.

Článek Fotografie rodiny o 15 členech skrývala kruté tajemství. Několik let po jejím vyfocení se rodině obrátil život vzhůru nohama se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Jeho nejbližší měli podezření

Senior dlouhodobě pobýval v domově s pečovatelskou službou v kanadské Ottawě. Rodina ho často jezdila navštěvovat. Záhy si ale začali všímat podivných zranění, která měl 89letý Georges Karama po celém těle. Jeho vnuk Daniel Nassrallah se rozhodl nainstalovat do pokoje svého dědečka kameru s vysokým rozlišením, aby jeho nejbližší zjistili, co se v domově děje.

Bezmocný muž trpěl demencí

Na celé situaci byl nejhorší fakt, že Georges ve svém věku trpěl stařeckou demencí, byl tak víceméně bezmocný. Sám proto nedokázal rodině vysvětlit, co se v ústavu odehrává. Jeho blízcí se o něj ale začínali bát, proto se jednoho dne sešli, aby se na záběry z bezpečnostní kamery společně podívali. Daniel ale později přiznal, že se mu v ten okamžik podlomily kolena.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Otřesný případ týrání

Na videu bylo vidět, že zdravotník Jie Xiao se vydal k posteli Georgese, aby mu vyměnil plenu. Zmatený senior dvakrát lehce udeřil Jieho do tváře, který mu na to odpověděl 11 ranami pěstí do obličeje. Bylo zřetelné, že se snaží muže zastrašit a vyhrožovat mu, ačkoliv k tomu neměl absolutně žádný vážný důvod. Rodině bylo hned jasné, odkud předtím pocházely všechny ty podlitiny.

Zdravotníka vydali policii

Zděšená rodina se ihned vydala do domova s pečovatelskou službou. V pokoji jejich dědečka nalezli zdravotníka Jieho Xiao a rozhodli se ho zadržet a okamžitě na místo zavolat policii. Jie se ke všem svým činům přiznal a koncem tohoto roku bude odsouzen. Policie mezitím vyšetřuje, zda nenapadl i někoho dalšího. Tento příběh by měl sloužit jako varování pro všechny, kteří mají své blízké v podobných zařízeních, aby dávali pozor, co se zde děje.

Článek Jejich 89letý dědeček měl po těle spoustu škrábanců. Skrytá kamera v domově důchodců potvrdila nejhorší obavy se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Vyhazov z práce

Stále více rodin v České republice končí bez domova kvůli rostoucím nákladům, zvyšujícím se účtům, cenám potravin a hypotéky. Mnoho domácností jen těžce vychází s penězi. Petr uvedl příběh svých známých. Jde konkrétně o dvě dospělé nezaměstnané osoby a jejich dítě. Všichni spí v autě ve městě. Do této situace rodinu přivedly dva vyhazovy ze zaměstnání.

„Mají u sebe jen několik tašek s nezbytnostmi,“ uvedl čtenář Petr. Do této problematiky zasahuje také podpůrná skupina, ta uvádí: „Stále častěji se setkáváme se situací, která není zrovna běžná. Snažíme se najít to nejlepší řešení.“ Podpůrná organizace hledá pro takové rodiny náhradní možnosti ubytování. Také zvažuje možnosti, jak jim pomoci dlouhodobě, například zaplatit kauci, aby se někde zabydleli, než začne zima.

Okolí nabídlo pomoc

Petrovi se známých zželelo, a tak jejich trable sdílel na svých sociálních sítích s žádostí o pomoc okolí. Řada lidí nabídla rodině volný pokoj. Jeden z nich například napsal: „Doma jsme se rozhodli, že jim poskytneme jeden z těchto velkých pokojů,“ a přidal foto ubytování. Další komentáře zněly takto: „V tak smutné době žijeme. Tohle by se dnes prostě nemělo stávat.“

iZdroj fotografie: Depositphotos

Další napsal: „Bezdomovců začne přibývat, je to opravdu smutné.“ Byla založena také podpůrná stránka, která má pro rodinu vybrat potřebné peníze. Petr svůj příběh zakončuje slovy: „Je mi jich velmi líto. Nebyli jsme pár měsíců v kontaktu, neměl jsem tušení, v jaké jsou situaci. Nadále budu dělat vše pro to, aby se vše ustálilo a zlepšilo. Jsou to dobří lidé. Tohle si nezaslouží.“

Článek Petr jednoho rána našel své známé, jak spí na ulici v autě i s malým dítětem. „Může za to dnešní doba,“ popisuje celý příběh se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Zajímavý nález ukrytý pod tapetami

Objevili ho v dětském pokoji, který si chtěla po svém vybavit jejich dcera. „Jako první to viděla moje dcera. Byli jsme v dceřině ložnici a začali jsme odstraňovat první vrstvu tapet, když jsme to našli,“ popisuje otec rodiny Karel Novotný. Nostalgický vzkaz jim přišel natolik zvláštní, že chtěli vědět víc. Podařilo se jim ho rozluštit, včetně jména, kterým byl podepsaný. Rozhodli se, že se pokusí autora vyhledat. Nebylo to složité, příjmení totiž znali, patřilo rodině, která dům obývala před nimi.

Když se po prázdninách Novotní do nového domu nastěhovali, netušili, že je pod tapetami čeká zajímavý poklad z roku 1975. „Já jsem tady, ty jsi tam, oddělený jen časem. Jak to vypadá v budoucnosti? Nebo jsem já minulost? Jediná odpověď na tuto otázku je, že ty jsi moje budoucnost, já jsem tvá minulost. Přeji ti hezký den. Eva Voctářová, 1975,“ stálo ve vzkazu ukrytém pod tapetami v dětském pokoji.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Rozhodli se pisatelku vypátrat

Rodina se na severní Moravu přestěhovala teprve nedávno a bez znalosti místního prostředí nevěděla, zda se jim podaří autorku vypátrat. Vzkaz vyfotili a zveřejnili na sociálních sítích. Moc si od toho neslibovali. Když se jim ozvala žena, která Voctářovy znala, mile je to překvapilo. „Řekla mi, že se Eva odstěhovala a že se s ní zkusí spojit,“ vzpomíná Karel. Nedlouho poté se mu ozvala sama Eva. Byla zaskočená, že vzkaz, který napsala jako teenagerka a ukryla ve svém pokoji, někdo našel.  

Pro ženu, které je v současnosti 62 let, byl návrat do dětství velkým zážitkem. Okamžitě se jí vrátily vzpomínky. „Byla jsem velmi šťastná, že moji báseň objevili,“ řekla s tím, že ji napsala v době, kdy jí bylo čtrnáct let. „Přemýšlela jsem tehdy hodně o čase a cestování v čase a o tom, jak jsme všichni propojeni, a řekla jsem si, víš co, napiš báseň,“ přiblížila Eva svou motivaci, proč vzkaz napsala.

Vrátily se všechny vzpomínky

Do domu se nastěhovala jako čtyřletá se svým bratrem, sestrou a rodiči, kteří pracovali v místní škole. V místnosti, kde Novotní objevili vzkaz, byl dětský pokoj Evy a její sestry. Když jí bylo 18 let, začala studovat na univerzitě a odstěhovala se. Do svého rodiště se vracela jen občas na návštěvu rodičů. V domě žili přes šedesát let, a když před pár lety zemřeli, bylo pro Evu těžké se tam vracet. Nakonec se rozhodla spolu se sourozenci, že ho prodají.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Když uviděla téměř po půlstoletí svůj vzkaz, vrátily se jí všechny vzpomínky. Novotní ji navíc pozvali, aby se přijela podívat na dům svého dětství. „Připomnělo mi to mou tehdejší náladu a takovou tu romantickou představu o životě a o tom, jak se život mění a jak přicházejí nové generace. Vzpomněla jsem si, kým jsem tehdy byla,“ řekla. Zároveň pochválila současné majitele, jak hezky dům zrekonstruovali.

Článek Rodina Novotných pod tapetami ve svém domě objevila strašidelný vzkaz o cestování v čase. Psala ho Eva z roku 1975 se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Bál se, aby s babičkou nemanipuloval

Od té doby se Harry a jeho manželka stali černými ovcemi rodiny. Jejich televizní vystoupení pořádně ležela v žaludku ostatním členům rodiny. Vztahy ochladly. V nové knize popisující napjaté vztahy v královské rodině se uvádí, jak se osmatřicetiletý princ poté pokusil o usmíření s blízkými. Vévoda a vévodkyně ze Sussexu se zastavili ve Velké Británii na cestě do Haagu. Než se ale měli setkat s nedávno zesnulou královnou Alžbětou II., chtěl s nimi mluvit otec Harryho.

Princ Charles, současný král Karel III., trval na tom, že se s nimi před audiencí u panovnice chce setkat. Podle zdrojů blízkých královské rodině chtěl svého syna upozornit na to, aby se nesnažil na babičku zapůsobit tak, jak to dělával jeho strýc princ Andrew. Ten údajně pokaždé dokázal svoji matku okouzlit a získat od ní, cokoli chtěl. Prostě s královnou uměl zdatně manipulovat. To však Harryho otec nechtěl dopustit.

Camillu návrh rozesmál, až se polila

Jenže setkání Charlese a jeho manželky Camilly s vévodským párem neprobíhalo tak, jak si představoval. Už samotný začátek se nevydařil, protože Harry s Meghan dorazili na schůzku se zpožděním. Takže Charles měl na důraznou domluvu synovi a snaše jenom 15 minut. Poté totiž musel odejít na plánované jednání na hradě Windsor, kde poprvé oficiálně zastupoval královnu. Když pár dorazil, srdečně se s Charlesem a Camillou pozdravil.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Pak ale mezi otcem a synem zavládlo napětí. Podle rodinného přítele Harry otce objal a řekl mu, že si chce vše vyjasnit. Navrhl využít k vyřešení konfliktu prostředníka. To Charlese zaskočilo. Rozhodně se mu nelíbilo, že by rodinné spory měl řešit někdo třetí. Camillu návrh tak rozesmál, že se polila čajem. Harrymu řekla, že je to legrační nápad. Jsou přece rodina, tak si to vyřeší mezi sebou. Ani tentokrát smíření nedopadlo tak, jak si vévodský pár ze Sussexu představoval.

Článek Harryho zoufalý pokus o usmíření s rodinou se nepovedl: Schytal jen posměch se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Babička pro rodinu znamenala víc

Je totiž snadné poukazovat jen na to špatné, co jste s ní zažili. Uvědomila si to matka tří dětí, které tchyně právě zemřela. V životě její rodiny manželova matka znamenala mnohem víc, než si kdy dokázala připustit. Zejména pro její tři děti. „Dala jsi jim všechno, o co si řekly. Druhou porci dezertu, sladkosti před večeří, pár minut navíc v bazénu, peníze na zmrzlinu,“ napsala snacha v rozlučkovém dopise s tchyní, který se objevil na sociálních sítích.

Nechtěla, aby to tchyně dělala, protože si pak děti ničeho nevážily. „Vadilo mi, že jim k narozeninám kupuješ ty nejdražší dárky. Jak bych s tím mohla soupeřit? Jak mám pak děti naučit, že nejlepší dárky si za peníze nekoupí?“ vyčítala žena své tchyni. „Dělala jsi třem dětem tři různé večeře, které ony chtěly. Pokaždé jsi jim dávala nějaký malý dárek,“ pokračovala s tím, že jí vždy přišlo směšné, že úkolem babiček je rozmazlovat vnoučata.

Uvědomila si, že jí také chybí

Jenže pak tchyně zemřela. Najednou si její snacha uvědomila, jak moc bude všem chybět. „Musela jsem dětem říct, že jsi mrtvá. Že nebudeš na jejich maturitním plese, na jejich promoci, na jejich svatbě. Nebyly na to připravené, ale musela jsem to udělat,“ vysvětluje ve svém dopise snacha. Když se zamyslela, došlo jí, že vždycky myslela jen na to, jak moc tchyně všechno pokazí, a ne na to, jak moc její rodinu miluje. Vždycky tady pro ně babička byla.

iZdroj fotografie: Depositphotos

S obrovskou empatií vyslechla každý problém, pochválila děti za výkon na školním představení, seděla na každém zápase dětské ligy, neúnavně chodila na všechny akce. Už ale nikdy nepřijde. „Vždycky jsem myslela jen na to, co je špatně, a neviděla tvou velkorysost. Teď se od tebe učím moudrosti a lásce. A moc mi chybíš. Když jsem na děti pyšná, že dělají něco správně, vzpomenu si na tebe, jak jsi je oddaně zbožňovala. Děkuji ti za všechno,“ vyznala se ze svých citů snacha.

Článek Svou tchyni nenáviděla, protože jí rozmazlila děti. Po její smrti připravila rozloučení, které srazilo do kolen celou rodinu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Srdceryvný příběh mladého muže

Elihau toho za svůj dlouhý život prožil opravdu hodně. Mládí strávil ve Varšavě, avšak po napadení Polska stál před těžkou volbou: buď mohl utéci s nadějí na lepší budoucnost, nebo zůstat pohromadě s rodinou. Nakonec uprchl do Sovětského svazu, přičemž ve Varšavě nechal rodiče a mladší sourozence, tehdy 9letá dvojčata.

Poslední zprávy byly zdrcující

To poslední, co se o své rodině po útěku dozvěděl, byl smutný fakt – všichni její členové byli deportováni do nacistického tábora smrti. Elihau poté věřil, že zemřeli v plynových komorách, protože o nich od té doby neslyšel. Když dostal zprávu od bratra Volfa, kterému se podařilo uprchnout, svitla muži nová naděje. Volf byl však zakrátko odvlečen do gulagu, a tak bratři znovu ztratili spojení.

Začal nový život

„Žil jsem v domnění, že už nikdo z nich nežije,” řekl později Elihau. V roce 1949 se přestěhoval do Izraele, kde začal nový život. Stále však často vzpomínal na svou rodinu a tesknil po ní. Cítil se neúplný a věděl, že tato rána v jeho srdci se už nikdy nezacelí. Jednoho dne se ale stal zázrak. Na toto odpoledne Elihau nikdy nezapomene.

Šokující odhalení

Elihaův vnuk Shakkar se věnoval studiu rodokmenu své rodiny a jednoho dne dostal telefonát od bratrance z Kanady. Tento bratranec později učinil fantastický objev: našel v záznamech zápisy o Volfovi, které byly z roku 2005. Elihaův bratr sovětský gulag přežil a měl syna jménem Alexandre. Sám však již bohužel nebyl naživu.

Dojemné setkání po letech

Elihau se nakonec s Alexanderem setkal v Izraeli. „Čekal jsem 70 let, než tě konečně poznám! Tvůj otec mi tak chybí,” řekl mu údajně Elihau. Volf bohužel zemřel v roce 2011 a nikdy nezjistil, jak po něm Elihau stále pátrá. Muž byl moc rád, že po sobě Volf zanechal alespoň syna. Dva muži prý rozhodně plánují zůstat v kontaktu.

Článek Ve 102 letech si myslel, že jeho rodina zahynula během holocaustu. Po neočekávaném telefonátu nemohl zastavit pláč se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Děti dvojčat nejsou jen bratranci

Jednovaječná 35letá dvojčata Briana a Brittany Deanovi se v roce 2018 provdala za o rok mladší identická dvojčata Joshe a Jeremyho Salyersovi. Všichni se poznali na Festivalu dvojčat, který se konal v Twinsbergu v Ohiu. Brittany vytvořila pár s Joshem, Briana s Jeremym. Když se jim vloni narodili tři měsíce po sobě synové Jax a Jett, byli bráni za bratrance. Chlapci jsou však také genetickými bratry, protože sdílejí stejnou DNA.

Lékařská věda takový vztah označuje jako kvartérní dvojčata. Jde o velmi vzácné případy, které se vyskytují, pokud má jeden pár jednovaječných dvojčat dítě s jiným párem identických dvojčat. I když jsou chlapci oficiálně bratranci, jejich genetická výbava se více blíží sourozeneckému vztahu. Rodiče dětí informace zaskočila. „Slyšeli jsme termín irská či identická dvojčata, ale my máme kvartérní dvojčata,“ uvedla Briana.

Potomky vychovávají společně

Podobný případ nebyl dosud nikde zveřejněn. K fotografii svých dětí na sociálních sítích sestry napsaly: „Bratranci, genetičtí bratři a kvartérní dvojčata.“ Podle Brittany je podobných rodin na celém světě pouze 300. Páry žijí v jednom domě a cítí se být jednou velkou rodinou. „Všichni spolu žijeme a společně vychováváme děti. Připadá mi to jako jedna rodina, ne dva samostatné páry s vlastními dětmi. Jsme to my čtyři s našimi dvěma dětmi,“ řekl Jeremy.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

A post shared by Josh, Jeremy, Brittany, Briana (@salyerstwins)

Svůj život ve velkém virginském domě netradiční rodina pravidelně dokumentuje na sociálních sítích. Objevily se na nich fotografie s žádostí o ruku, svatby i snímky vytoužených ratolestí. Rozeznat na fotografiích, kdo je kdo, je v podstatě nemožné. Své děti vychovávají společně a nedělají mezi nimi rozdíly. „Cítím se jako Jettův rodič a myslím, že Josh si o Jaxovi myslí totéž,“ vysvětlil Jeremy, který je biologickým otcem malého Jaxe.

Článek Dvojčata si vzala dvojčata a narodili se jim 2 chlapci, kteří nejsou jen bratranci. Jejich genetická výbava je překvapivá se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Útočník ženu asi nechal žít záměrně

Rodina Loretty Traynorové žila spokojeně ve velkém domě v kanadském městě Oshawa. Spolu s manželem Chrisem vychovávali 4 děti – Sama, Bradleyho, Adelaide a Josepha. Manželé pracovali jako učitelé v tamní škole. Jednoho dne však do jejich života zasáhla tragédie. Do domu vtrhnul Lorettin o dva roky mladší bratr Mitchell se zbraní v ruce. Během několika hrůzostrašných vteřin nemilosrdně postřílel celou rodinu.

Nakonec zbraň obrátil proti sobě. Důvodem vraždícího běsnění byly pravděpodobně spory o majetek. Po smrti rodičů zdědila Loretta většinu majetku, zatímco její bratr téměř nic. Není jasné, proč rodiče dceru upřednostnili před synem. Naštvaný Mitchell se proto rozhodl pomstít sestře vyvražděním její rodiny. Nejstarší syn Sam unikl smrti jenom díky tomu, že nebyl doma. Samotnou Lorettu bratr vážně poranil.

Stále měl problémy a byl labilní

Údajně ji nezabil záměrně, protože chtěl, aby trpěla do konce života nad ztrátou svých milovaných. Podle rodinného přítele byl Mitchell nevyrovnaný, a tak se otřesným způsobem chtěl sestře pomstít za to, že zdědila majetek po rodičích. „Mitchell byl o pár let mladší než já. Už když vyrůstal, měl neustále nějaké problémy. Nepřekvapuje mě to, co udělal, jelikož byl psychicky labilní,“ uvedl rodinný známý.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Na pohřbu seděla Loretta na invalidním vozíku, jen několik metrů od rakví manžela a tří dětí, kterým bylo dvacet, patnáct a jedenáct let. „Vzal mi je příliš brzy, krutě a bez varování,“ řekla zdrcená žena. Plán jejího bratra vyšel, protože tragédie ji nepřestane pronásledovat až do smrti. „Byli všechno, co jsem měla. Tolik jsem toho ztratila,“ vzlykala na pohřbu Loretta.

Smrt rodiny ženu uvrhla do temnoty

Seděla na vozíku a po svém boku měla jediného žijícího syna Sama, jenž se stal matčinou oporou. Téměř celou dobu se drželi za ruce. „Smrt manžela a dětí mě uvrhla do temnoty,“ pokračovala zlomeným hlasem. Zároveň žena uvedla, že světlo nachází v lidech, kteří jí pomáhají vše překonat. „Chris a děti byli skutečným darem a budu na ně vždy hrdá,“ dodala zlomená Loretta.

Zdroj: DailyMail

Článek Žena bohužel nikdy nezapomene, co její bratr provedl. Přišla kvůli němu o celou rodinu i možnost chodit se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Měly hodně společného

Dům, v němž Alya uklízela, patřil asi 60leté dámě jménem Olga Yurievna. Dívka si s ní hned padla do noty a velmi ráda si s paní povídala. Měly totiž hodně společného a někdy se tak zabraly do debaty, že jejich rozhovor trval dlouhé hodiny. I když Alya nepracovala, za Olgou jezdila a ujišťovala se, zda něco nepotřebuje.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Alya totiž vyrostla v sirotčinci a poprvé v životě pocítila, jaké to je, když ji má někdo opravdu rád a věnuje se jí. Olga byla velice osamělá a velmi jí chyběla blízkost někoho, kdo by ji měl rád. Mladou ženu ale nejvíce překvapilo, že Olga zůstala sama i přes své bohatství. Jednoho dne se na to postarší dámy zeptala, a i když se jí nechtělo odpovídat, nakonec Alye vše vysvětlila. Evidentně jí to však nebylo vůbec příjemné.

Její příběh

Olga pocházela z velmi bohaté rodiny, chtělo si ji tedy vzít za ženu velké množství mužů. Ale ona se zamilovala do jednoho, kterého její rodiče neschvalovali. Šlo totiž o chudého umělce. Jenže jí to bylo jedno, stále se s ním setkávala, až nakonec otěhotněla. Když se o tom dozvěděli její rodiče, zuřili. Zaplatili umělci velké peníze, on za to měl okamžitě odejít a nikdy se s Olgou už nesetkat.

Olga miminko nechtěla. Po porodu ho okamžitě předala vzdáleným příbuzným a dítě už neviděla. Nikdy už se nevdala a neměla žádné další potomky. Její první láska byla zároveň i poslední. Poté se zeptala mladé ženy na její život, ale ten příliš zajímavý nebyl. Asi před 12 lety ji její matka musela dát do sirotčince, kde následně vyrůstala. Po nějakém čase ženu adoptovali laskaví, avšak chudí lidé.

Podívala se na fotky

Poté Alya pokračovala v úklidu, ale neustále myslela na rodinu staré ženy. Dívka se rozhodla podívat se do skříňky, v níž leželo asi 10 starých fotografií. Alya je prohlížela a najednou uviděla známou tvář. Šlo totiž o fotku ze sirotčince, kterou měla doma i ona sama. Nakonec se ukázalo, že dcera Olgy má též dcerku, s níž však žila jen několik let, protože poté dcera Olgy onemocněla a zemřela. A tak její vnučka skončila v sirotčinci.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Dcera Olgy si nepřála, aby se ona a její vlastní dcera někdy setkaly, ale osud to zařídil úplně jinak. Nyní se totiž životy těchto dvou žen spojily. Alya a Olga si uvědomily, jak moc jsou na sebe podobné. Rodina, o které obě celý život snily, se nakonec našla. Vlastně vnučka našla svoji babičku. Zázraky se zkrátka stále dějí.

Jaký zázrak se naposledy stal vám?

Zdroj: Mirror

Článek Při úklidu domu jedné důchodkyně, pro kterou pracovala, našla v zásuvce stolu fotografii své matky se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.