8 týdnů po smrti dlouhodobě nemocného manžela šla na rande. Rodina ji za to nekompromisně zavrhla

Málokdo se kdy v životě ocitne v situaci aspoň podobné té Natalie Druryové. Ve svazku se svým manželem Timem Madleym žila od roku 2010. Tim bohužel zemřel na následky svého onemocnění na začátku roku 2015. Dlouhodobě trpěl rakovinou mozku. Svůj boj s touto zákeřnou nemocí prohrál. Natalie stála celou dobu po jeho boku. Osm týdnů po manželovu pohřbu se rozhodla vyrazit do společnosti a přijít na jiné myšlenky. Po tomto činu začala čelit drsné kritice a odsouzení ze strany své rodiny.

Profituje svou minulostí

Natalie sama přiznala, že měla poměrně velké neshody s rodinou a přáteli z manželovy strany. Dnes je však znovu šťastně vdaná a chce se s lidmi podělit o své zkušenosti. Prosazuje, aby se nebáli znovu zamilovat po ztrátě milované osoby, protože ta by pro ně chtěla jen pravé štěstí. Svůj příběh popisuje následovně: „Když Tim v srpnu onemocněl, bylo nám poměrně brzy řečeno, že mu nezbývá mnoho dní. Čtyři měsíce jsem se každý jediný den snažila ovládat slzy, co nejvíce podporovat manžela a ukázat našemu synovi Oliverovi, že to všechno zvládneme.“

iZdroj fotografie: Se souhlasem Natalie Drury

„Když náhle zemřel, přátelé mi nevolali, protože nevěděli, co říct, a tak si mysleli, že bude lepší neříkat nic. Byla jsem z toho v šoku, zdrcená a osamělá. Nakonec jsem si uvědomila, že chci znovu začít žít, a tak jsem šla na rande s mužem, kterého jsem znala z předchozích let. To rande se neprohloubilo v nic vážnějšího, ale lidé mě samozřejmě dokázali odsoudit. Byla jsem pro ně ten nejhorší člověk na světě. Opovrženíhodná vdova, která si nevážila památky svého zesnulého manžela. Cítila jsem se hrozně, protože vůbec netušili, čím jsem si prošla.“

Nelehká zpověď vdovy

„Svého bývalého manžela jsem si vážila a stále vážím. Nicméně mezi námi už není, zatímco já ano. Nemohla jsem sedět sama doma, brečet a trápit se. Rozhodla jsem se, že půjdu mezi lidi a vystřízlivím, i když vím, že to může znít divně. Známí se mi vyhýbali, jen protože mi zemřel někdo blízký. Krátce po Timově smrti jsem šla po ulici a sousedi přecházeli na druhou stranu, aby na mě nemuseli mluvit. Kolegové mě odsuzovali, zejména v práci, což bylo velmi nepříjemné. Nikdo nedokázal pochopit, co se mi honí hlavou, když zemřel někdo tak blízký.“

„Věřte mi, že nemáte ani ponětí. Když jsem zjistila, že má Tim nádor na mozku, plakala jsem každý den sama, aby to nikdo neviděl ani neslyšel. Především jsem chtěla chránit nejen svého manžela, ale i našeho syna. Tim se měnil každým dnem. Bylo těžké s ním mluvit, postupně jako s člověkem trpícím demencí. Někdy z ničeho nic řekl, že chce, abych byla šťastná, protože to by udělalo šťastným i Olivera. V prosinci byl Tim převezen na jednotku intenzivní péče, nemohl mluvit ani hýbat s končetinami, bylo hrozné ho takhle vidět.“

Překvapivě optimistické pokračování

„Oliver pochopil, co se děje. Jednou se mě jen zeptal, kdy jeho tatínek zemře. Mohl jsem lhát a říct, že s námi bude dlouho, ale sedla jsem si s ním a všechno mu vysvětlila. Přestože mu byly čtyři roky, všemu rozuměl. Bylo strašné mu říct pravdu a vidět jeho reakci.“ Těmito slovy zakončila Natalie své dlouhé vyprávění. Tim strávil s rodinou ještě následující Vánoce, a poté zemřel. Po několika nevydařených seznamovacích schůzkách se Natalie rozhodla soustředit na syna Olivera a jejich vztah.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Natalie Drury

Chtěla mu pomoct vyrovnat se se ztrátou někoho tak důležitého jako vlastního otce. I po uplynutí dvou let od Timovi smrti byla Natalie neustále odsuzována za využívání internetových seznamek. Později se provdala za muže jménem Paul. „Paul je skvělý člověk. Oliver si ho hned oblíbil přesto, že Tim je a bude jeho táta. Mluvíme o něm každý den, ve dne i v noci. O svém prvním manželovi mluvím také hezky, protože jsem ho neopustila ani já, ani on mě. Nemoc a smrt nás rozdělily. Navždy zůstane v mém srdci a nic se na tom nikdy nezmění.“

Jaká máte názor na Nataliin příběh?

Zdroj: Reader’s Digest