Žena se svých tří dcer vzdala již v porodnici

Když žena zjistila, že je těhotná, byla štěstím bez sebe. Nadšení ji ale opustilo po porodu, při němž se jí narodily tři dcery. Bohužel však dvě z nich přišly na svět jako siamská dvojčata. Dle webu People byly Macey a Mackenzie spojeny v pánvi, sdílely tedy jednu nohu. Třetí dcera Madeline se narodila zcela zdravá. Jakmile matka miminka uviděla, rozhodla se je zanechat v porodnici, a tak byly dívenky dány k adopci.

Matka ho kvůli vzhledu opustila hned po narození. Kdyby věděla, jak bude vypadat za 10 let, určitě by si to rozmyslela

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ujali se jich manželé, kteří již doma měli tři děti. Srostlé dívky po deseti měsících od porodu podstoupily náročnou čtyřiadvacetihodinovou operaci, při níž došlo k jejich oddělení. Odmalička chodí o berlích, jelikož má každá pouze jednu nohu, tu třetí totiž sdílely.

Celou rodinu začala brzy sledovat média a dokumentovat jejich život. Jak se ukázalo, dívky měly obrovské štěstí, jelikož jim adoptivní rodiče zajistili šťastný život. „Vždy jsme věděli, že na silnici budou překážky a problémy, ale je úleva vidět, jak jsou normální. Jsou jako jejich vrstevníci,“ píše u příspěvku na Instagramu jejich nová matka.

Vyrostly z nich šťastné a chytré ženy

Přestože mají sestry odmalička mnoho omezení, musí pravidelně navštěvovat fyzioterapii, vyrostly dívky v přátelské a usměvavé ženy, které rády tráví čas ve společnosti a věnují se mnoha uměleckým i sportovním aktivitám. Tím, že byly jejich fotografie sdíleny na sociálních sítích, měla možnost je v jejich sedmnácti letech vidět i jejich biologická matka, která svého rozhodnutí začala litovat.

Nemá ruce ani nohy, rodiče ho opustili ještě v porodnici. Svou kariérou však inspiruje miliony lidí po celém světě

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený People Magazine (@people)

V letošním roce dívky oslaví své dvaadvacáté narozeniny. Jsou z nich pilné studentky, které rodičům dělají obrovskou radost. Rozhodně si ze svého handicapu nic nedělají, naopak jej berou jako svou přednost. Mají talent pro mnoho činností, kterým se věnují. Postižení nezastavilo v rozvoji jejího umění ani dívenku, která předvádí neuvěřitelný hudební um, jak jste si mohli na DámskémDeníku již přečíst.

Článek Vzdala se svých dvou dcer, protože se narodily jako siamská dvojčata. Když viděla fotku, jak vypadají v 17 letech, začala svého rozhodnutí litovat se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Přání velké rodiny

Maxine a Jacob Youngovi se stali manželi v roce 2016. Dvojice se potkala ve svém zaměstnání. Počáteční vzájemné sympatie přerostly v lásku, partnerství a později žádost od ruku. Manželé se v zakládání rodiny shodli na jednom. Oba si přáli velkou rodinu. Mít dům plný dětského křiku a radosti. Na nic tak nečekali a hned po svatbě se začali snažit o dítě.

Kromě svých vlastních dětí chtěli také nějaké adoptovat. Poskytnout jim domov, který si každé dítko zaslouží. Po vyplnění a vyřízení potřebné byrokracie je kontaktoval jeden dětský domov s nabídkou dvou dětí, které by mohli získat do své péče. Ani na chvíli neváhali. Stali se tak dvojnásobnými rodiči. Zanedlouho však obdrželi další telefonát s prosbou o adopci dalších dvou dětí.

Celkem devět dětí

Stali se tak šestičlennou rodinou. Nemohli být šťastnější. Zároveň se snažili o své biologické děti. Dva roky bohužel neúspěšně. Když přestali doufat ve vlastní potomstvo, usmálo se na ně štěstí v podobě těhotenství Maxine. Manželé se tak stali pětinásobnými rodiči. To však stále nebyl ten největší šok pro rodinu i její okolí. Maxine otěhotněla jako zázrakem i podruhé.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Maxine (@maxinelee_y)

Na ultrazvuku se ukázalo, že čeká Maxine čtyřčata. Nebylo jasné, jestli jsou překvapenější lékaři nebo již pětinásobní rodiče. Maxine byla pod neustálým lékařským dohledem až do porodu. Manželům se narodila čtyři naprosto zdravá miminka. Pár vychovává celkově devět dětí, čtyři adoptované a pět vlastních. Podle jejich slov je jejich rodinný život chaotický, ale zároveň velmi krásný.

Článek Adoptovali si 4 děti. To, jakým způsobem pak zasáhl osud, nikdo nečekal se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Holčička neměla ruce

Když nastal čas, aby už tato malá holčička spatřila světlo světa, měla to být radostná událost. Jedna z mála osob, jež toto nadšení s ostatními nesdílela, byla její biologická maminka. Miminko se totiž narodilo s jednou výraznou fyzickou vadou, která mamince vadila. Holčička se narodila bez svých horních končetin. To znamenalo veliký handicap do celého jejího života. S tímto faktem se matka bohužel nedokázala smířit a stála před velikým životním rozhodnutím. Nakonec vše vyřešila tak, že svou dceru opustila a ponechala ji napospas osudu.

Adoptovala ji rodina

Malá holčička měla velikánské štěstí. Bez maminky a milující rodiny nebyla moc dlouho, jelikož si ji adoptovali rodiče, kteří už měli 3 děti. S postižením holčičky se rozhodli poprat a byli naprosto rozhodnutí jí dát veškerou lásku, kterou si každé malé dítě zaslouží. Vše tedy vypadalo, že osud nakonec bude k malé holčičce velmi přívětivý. Po tom, co ji opustila její biologická matka, se tak dostala do rodiny, jež děti naprosto miluje. To bylo prozatím jejím největším životním štěstím, které ji potkalo.

Nastaly menší komplikace

S tímto velkým zdravotním handicapem, který holčička měla, se dalo očekávat, že bude mít s určitými věcmi problémy. Tím největším bylo asi to, jak bude jíst. To bylo zezačátku jednoduché, protože ji krmili její adoptivní rodiče. Postupem času, jak holčička rostla, bylo však potřeba najít nějaké řešení. Dítě zkrátka potřebovalo být i navzdory svému postižení trochu samostatné. Problém s jídlem holčička naštěstí vyřešila velmi rychle. Pomocí svých nohou jedla tak, že by spousta lidí nepoznala, že nepoužívá své horní končetiny.

Snaží se normálně žít

Během svého života, který doteď prožila, se holčička snaží všem ukázat, že její postižení by ji nemuselo omezovat tolik, jak si možná někteří mysleli. Její energie a radost jsou naprosto neuvěřitelné. Dost možná to může být i signálem směrem k její biologické matce, že život s handicapem jejího dítěte nemusel být až tak obtížný. Malá holčička se však nakonec dostala do milující rodiny, jež je jí nejen oporou, ale učí ji i samostatnosti. To může být velmi dobrou přípravou do jejího budoucího života, který ji ještě čeká.

Článek Holčička se narodila bez rukou a matka ji ihned po porodu opustila. Osud s ní měl své vlastní plány jako s žádnou jinou se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Postiženou holčičku se adoptovat nebál

Malou Albu odmítla její maminka ještě v porodnici, hned jak se ukázalo, že je postižená. Úřady ji tak zařadily na seznam dětí, které mohou být dány k adopci a začaly kontaktovat zájemce. Zatímco zdravé dítě by se na seznamu nejspíš ani neohřálo, Alba čekala dlouho. Přibližně dvacet párů ji odmítlo právě kvůli jejímu postižení. Pak přišla řada na Luca Trapanese z italské Neapole.

Ten měl žádost o adopci podanou již nějakou dobu. Rozhodl se pro adopci s jeho tehdejším partnerem. S tím se však mezitím rozešel, ale jeho touha stát se otcem se nijak nezměnila. Když jej úřady kontaktovaly a nabídly mu do pěstounské péče pár měsíců starou holčičku, neváhal ani chvíli. Že trpí Downovým syndromem mu nevadilo ani trochu.

iZdroj fotografie: Freepik

Nejprve dostal Albu do pěstounské péče, a když jí byl jeden rok, proběhla oficiální adopce. Luca se tak stal z posvěcení úřadů otcem a nikdy svého rozhodnutí nelitoval. Už od 14 let totiž pracoval jako dobrovolník v mnoha sociálních zařízeních. Dobře věděl, co skutečně znamená starost o člověka nebo dítě, který má nějaké fyzické nebo mentální omezení.

Podle něj je problém v přístupu společnosti

Často přemýšlel, proč tolik lidí malou Albu odmítlo: „Jsou to páry, které léta zkoušely umělé oplodnění a neuspěly. Musely se tedy zaměřit na adopci. A to je dlouhá cesta plná testů, psychologů, posudků a čekání. Pak vám najednou zavolají a řeknou, že je tu novorozenec. Což je to, co všichni chtějí. Ale je mu 30 dní a má Downův syndrom. Vnímám jejich „ne“ spíše jako „ne“ od celé společnosti,“ řekl Luca a na jejich obhajobu pokračuje.

„Pár, který má postižené dítě, je vnímán jako „ztroskotanec“, nešťastný pár, který musí čelit spoustě byrokratickým problémům. Chybí psychologický doprovod. Když se narodí postižené dítě, pár si ho vezme domů a zůstane sám. Tito lidé nejsou připraveni,“ vysvětluje Luca, proč by se měla zapojit celá společnost a rodiče postižených dětí by měli dostat větší podporu i psychologické vedení.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Luca Trapanese (@trapaluca)

On péči o dítě se speciálními potřebami zvládá s přehledem. „Řeknu Albě, že není nemocné dítě, a že Downův syndrom není nemoc, ale je to způsob bytí,“ říká Luca, který se na adopci takového dítěte cítil plně připraven. Všechny své dojmy, cestu za adopcí i život s malou Albou popsal i v knize. Byl by rád, pokud by jeho příběh inspiroval a pomohl dalším lidem rozhodnout se pro přijetí špatně umístitelného dítěte.

Článek Holčičku s Downovým syndromem odmítlo 20 pěstounů. Po dlouhém boji s úřady se na ni nakonec usmálo štěstí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Adopce prý byla velká chyba 

„Před lety, ještě než se mi narodil syn, nám s manželem řekli, že pro nás bude těžké otěhotnět. Podstoupili jsme IVF a konečně se to podařilo. O pár let později jsme chtěli další dítě, ale nechtěli jsme do toho investovat tolik času a peněz, kolik jsme měli se svým synem. Rozhodli jsme se tedy pro adopci. Adoptovali jsme si krásnou holčičku, jejíž rodiče byli na výchovu příliš mladí. Moc ji miluji a nechovala jsem se k ní nijak jinak, ale nikdy jsem necítila, že by byla moje vlastní. Často jsem měla pocit, že se starám o dítě někoho jiného,“ napsala žena.

„Jsem si jistá, že se moje matka převtělila do kočky,“ píše Agáta (31). Naznačila jí to už v několika situacích, které jinak nelze vysvětlit

„Snažila jsem se donutit cítit se jinak, ale prostě to nefunguje. Teď je jí 15 a já jsem nikdy neměla pocit, že bych si s ní vytvořila skutečné pouto,“ dodala Andrea s tím, že se kvůli tomu cítí hrozně, ale nemůže si pomoci. Celá situace se pak zhoršila v momentě, kdy znovu otěhotněla a porodila další dítě, nyní však dceru. 

Situace ji dostala do zoufalství 

„Během těhotenství se mi hormony úplně zbláznily a začala jsem svou adoptivní dceru nenávidět, protože jsem měla pocit, že kdybych počkala, nemusela bych ji vychovávat. Zní to hrozně, ale adopce naší dcery byla obrovská chyba. Přála bych si, abych se mohla vrátit v čase. Miluji ji moc, ale bohužel ne tolik jako své biologické děti. Nenávidím se za to, protože jsem jejím rodičům slíbila, že ji budu milovat stejně,“ doplnila zhrzená matka.

„Jako matka jsem úplně selhala. Kéž bych mohla dětem dopřát to, co si opravdu zaslouží,“ smutní Lucie (33)

iZdroj fotografie: Pexels

Většina diskutujících ženě poradila, aby se pokusila najít řešení problému, například vyhledáním pomoci terapeuta. Důležité je podle nich hlavně to, aby adoptivní dcera neměla pocit, že ji matka nemiluje tolik jako své ostatní děti. Další zase doporučili, aby se zeptala biologických rodičů dívky, zda by s ní nebyli ochotni trávit více času.

Článek Adoptivní matka prozradila, že k dítěti nemá žádný vztah se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Formy týrání

Podle webu Šance Dětem je ročně v České republice ohlášeno asi 9000 případů týrání dětí. Reálná čísla jsou ale podle odhadů až 10x vyšší. Ne každý má dostatek síly a odhodlání takové jednání nahlásit. Jak už bylo zmíněno, psychické týrání je velkým prohřeškem a dítě si nese následky po celý život. Patří sem nadávky, výhrůžky, zesměšňování a ignorování dítěte. Také zanedbání je formou týrání. To může zahrnovat nedostatečné krmení, hygienu či lékařskou péči. A proč tohle všechno rodiče dělají?

„Matka“ týrala sotva měsíční batole, protože ji stresoval jeho pláč a chtěla jít na rande. To má podezření na zlomeninu lebky

iZdroj fotografie: Pexels

Často za to může jejich vlastní traumatické dětství. Dámský Deník zjistil, že mravní hodnoty nastavené v dětství si jedinec nese po celý život a jen těžko se přenastavují. Samozřejmě ale za to může i frustrace, vyčerpání, stres a závislosti. Také malý Kain neměl štěstí na rodiče. Už v 5 měsících skončil na pohotovosti s krvácením do mozku a do očí, které bylo způsobeno nesprávným zacházením a fyzickým týráním. Miminko muselo podstoupit náročnou operaci a nakonec byl jeho stav stabilizovaný, informuje Amo Mama.

Obrat o 180°

Kain nemohl být navrácen rodičům, proto se jej ujala teta jakožto nejbližší příbuzná. Ani zde chlapec nenašel lásku, ale jen další tresty. Bratranec už nemohl dále přihlížet a věc nahlásil úřadům, které okamžitě zasáhly. Chlapec byl umístěn na měsíc do pěstounské rodiny a už o měsíc později jej adoptovala Hayley Munroe Blevinsová s manželem. A konečně měl chlapec milující rodinu. Vzhledem k předchozím zraněním jim ale bylo řečeno, že zaostává ve vývoji a pravděpodobně nikdy nebude mluvit a chodit.

7letý chlapec vážil pouhých 3,6 kg, když ho žena adoptovala. Chlapci zachránily život sociální sítě

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Hayley Bernice Munroe (@hbblevins)

Hayley s manželem ale dokázali nemožné. Péčí, láskou a docházením na mnoho sezení s odborníky vychovali z Kaina krásného chlapce, který nejenže dohnal své vrstevníky ve všech směrech, ale v některých je i předběhl. Nyní je mu 5 let a už chodí do školy. Děti opravdu prahnou po lásce, jako i chlapeček, o kterém Dámský Deník psal.

Článek Dvojice ukázala, co všechno dokáže láska a vytrvalost. Chlapec neměl dobrou prognózu, dnes je vše jinak se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Proč adopce

Stále více přibývá párů, kterým se ze všemožných důvodů nedaří otěhotnět přirozenou cestou. Když poté ztroskotají i ostatní naděje a vědecké možnosti, nezbývá než se poohlédnout po jiných možnostech. A adopce je právě jednou z nich. Nejžádanější jsou přitom co možná nejmladší děti. Při té příležitosti Dámský Deník zjistil, že v České republice je průměrný věk osvojení dítěte okolo 5 měsíců, tedy kojence.

Adoptovala si dítě, které si nikdo nechtěl vzít. Dnes má nemocný chlapec rodinu, která mu kompletně změnila život

iZdroj fotografie: Piqsels

Čím jsou děti starší, tím hůře se umisťují. Rozhodně ale nelze říci, že například 5leté dítě zůstane navždy v domově, jistě i pro něj se najde vhodná domácnost. Co tyto děti potřebují nejvíce, je láska a bezpečí. Dámský Deník již dříve psal o malém chlapci, který toužil po mamince a tatínkovi, se kterými zůstane už navždy.

Sourozenci chtěli být pospolu

Najít umístění pro více sourozenců není vůbec snadné. A kansaská pětice se snažila o malý zázrak. Bradley (11), Preston (10) a Landon (6) žili v jednom dětském domově, zatímco jejich sestry Layla (8) a Olive (2) v jiném, informuje Daily Mail. Jejich příběh se stal virálním a okamžitě se začali ozývat lidé z celého světa, které jejich příběh dojal a byli odhodláni poskytnout domov, ochranu a lásku všem pěti sourozencům.

21letá dívka se sama stará o svých 5 sourozenců. Poté, co jim zemřeli oba rodiče, zkrátka neexistovala jiná cesta

„Bylo opravdu, opravdu důležité, abychom zůstali spolu,“ řekla Layla pro National Post. Soud nakonec oficiálně schválil žádost Jeffa a Toni Whaleyových, kteří se všech dětí ujali. Sami děti neměli, a tak byli nadšeni, že jich mohou vychovávat více najednou a jejich domovem konečně zaznívá dětský smích a nadšení.

Článek Najít domov pro 5 sourozenců není snadné, tato pětice ale do procesu vložila svá srdce a podařilo se se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Děsivý příběh Natalie Grace 

Příběh této slečny se odehrál v roce 2010 a dodnes zůstává velkou záhadou. Natalie byla tehdy šestiletá dívka z Ukrajiny, která přišla o rodiče a hledala záchranu. Trpěla totiž dysplazií páteře, což je nemoc způsobující nízký vzrůst, kostní abnormality a problémy se zrakem. Nakonec se jí poštěstilo a adoptovali ji Michael a jeho tehdejší žena Kristine Barnett. 

4letý chlapec hledal botu a zabloudil. Našli ho schouleného v lese v objetí s jeho labradorem

iZdroj fotografie: Depositphotos

Americký pár věděl, že je dívka nemocná, ale přesto se o ni chtěl začít starat. Měli totiž doma tři chlapce a celý život snili o tom, aby mohli mít také sestřičku. Jenže po určité době se stalo něco zvláštního. Michael a Kristine vyhodili šestiletou Natalii z domu s tím, že lhala o svém věku a není ta, za koho se vydává. Při koupeli si totiž macecha měla všímat toho, že se jí plně vyvinulo ochlupení a celkově se chovala spíše jako puberťačka. 

Ve skutečnosti jí mělo být přes dvacet let 

Manželé ji proto zavedli k lékaři, který poté dle webu Hitas uvedl, že jí má být nejméně 14 let a rozhodně není dítě. Rok nato pak začala mít děsivé psychické potíže, například vyhrožovala svou smrtí a rozmazávala na stěny tělesné tekutiny nebo se měla také pokusit zabít své bratry. V tu dobu proto musela na léčení, při kterém měla dle macechy uvést právě to, že je starší, než uvádí. To poté vedlo rodiče k tomu, aby na ni podali žalobu. 

„Zaříkávač dětí“ –⁠ tak říkají tomuto chlapci s Downovým syndromem. Má totiž velice zvláštní schopnosti

Během soudu poté mělo být zjištěno, že se dívka narodila již v roce 1989, takže jí bylo 22 let, což ona nakonec zase začala popírat. Přesto jí adoptivní rodiče zařídili byt v Kanadě, kam se měla sama odstěhovat a žít po svém. Její příběh se následně začal šířit po celém světě a stal se velkou záhadou. Dívka také získala nové pěstouny (biskupa a jeho manželku), kteří podle všeho věří, že se o ni první pěstouni akorát nechtěli starat kvůli nemoci, a tak ji potupili.

Článek Děsivý příběh: Adoptovali holčičku, která měla lhát o svém věku se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Malý detail jí odhalil pravdu

Silvina je mladá žena pocházející z Argentiny. Vyrůstala v milující rodině, a přestože jí rodiče dávali lásku a pocit bezpečí, cítila, že něco není v pořádku. Jednoho obyčejného dne se rozhodla z jakési nostalgie projít staré fotografie své matky. Při jejich prohlížení však narazila na snímek, který jí naprosto změnil život. Malý detail, který by ostatní možná přehlédli, ona však díky němu pochopila, že celou dobu žila ve lži.

Kateřina se každý den dívala na fotografii svého zesnulého manžela. Až po 7 letech si ale všimla skrytého vzkazu

iZdroj fotografie: Depositphotos

Na fotografii, která byla pořízena těsně před jejím narozením, byla dle informací na webu 9news vyobrazena její matka bez jakýchkoli známek těhotenství. Silvina tedy uhodila na své rodiče, kteří jí potvrdili to, co si už nějakou dobu myslela, a to, že je adoptovaná. Její adoptivní rodiče jí nechtěli říct více detailů, prozradili jí jen, že její skutečná matka měla v době porodu 16 let, zároveň z nich dostala i jméno lékaře, který byl u porodu přítomen.

Pustila se do intenzivního hledání

Zjištěné informace Silvina sdílela na Facebooku, prostřednictvím něhož chtěla najít své biologické rodiče. „Dobrý den…narodila jsem se v Trelew 27. března 1985 a nedávno jsem zjistila, že jsem byla adoptována. (…) Mám zájem najít svou skutečnou matku, vůbec ji nesoudím, jen bych ráda věděla, kdo jsem, zda mám nějaké sourozence, jen ji chci vyslechnout. Můj adoptivní otec zemřel a já chci vědět, co se stalo, jestli mě biologičtí rodiče opustili, jestli mě prodali. Potřebuji to vědět, abych mohla pokračovat ve svém životě a tuto kapitolu uzavřít,“ napsala Silvina do příspěvku.

Dívka si přečetla, co její adoptivní matka psala biologické matce. Až v tu chvíli všechno pochopila

Zda se ženě podařilo biologické rodiče najít, není známo. Sociální sítě jsou ale v tomto směru velmi spolehlivé, a tak je zde velký předpoklad toho, že žena došla do vytouženého cíle. Minimálně jí určitě někdo poskytl užitečné informace. Rozhodně by Silvina neměla pátrání vzdávat, nikdy totiž není pozdě poznat své skutečné rodiče. Na DámskémDeníku jsme již zveřejňovali příběh muže, který našel biologickou matku až ve svých 42 letech. Dokonce mu pomáhali i jeho adoptivní rodiče.

Článek Když se žena podívala na fotky z minulosti, zjistila krutou pravdu, která jí navždy změnila život se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nelehký vstup do života

Malá Giselle rozhodně neměla v první chvíli štěstí. Podle webu Today se narodila už ve 29. týdnu těhotenství a s porodní váhou necelých 2 kilogramů rodičům, kteří byli závislí na tvrdých omamných látkách. Dívenka strávila mnoho týdnů v nemocnici, kdy zpočátku ani lékaři nemohli jednoznačně říci, jestli svůj boj přežije. Holčička je ale velmi silná a pomalinku rostla, přibývala na váze a vyvíjela se do podoby relativně zdravého dítěte.

Dítě, narozené předčasně ve 24. týdnu, nedostávalo šanci na život. Lékaři nechtěli uvěřit tomu, co se potom stalo

iZdroj fotografie: Pixabay

Její rodiče ji ale nikdy nenavštívili, ani nikdo jiný z rodiny či přátel. To samozřejmě neušlo pozornosti personálu nemocnice. Zdravotní sestry s dívenkou velmi soucítily a snažily se jí nahradit přítomnost rodičů, jak to jen šlo. Liz Smithová byla vrchní sestrou dětského oddělení nemocnice v Bostonu. Vždy měla 2 sny – stát se dětskou sestrou a matkou. To první se jí vyplnilo. Mateřství jí ale bohužel souzeno nebylo.

Osud tomu tak chtěl

Věděla, že otěhotnět ve 40 letech nebude snadné, a to ani za pomoci moderní medicíny. Posléze ale zjistila, že své děti nikdy mít nebude. Spolupracovnice jí říkaly, jestli by se nechtěla ujmout malé Giselle. „Nikdy jsem o adopci neuvažovala. Pak mi ale Giselle doslova zkřížila cestu a naše pohledy se střetly. Chodila jsem za ní denně,“ řekla Liz pro CBSNews. Dívenka byla sice statečná a silná, ale vzhledem k jejímu brzkému narození její vývoj neodpovídal zdravému dítěti a ona se potýkala s mnohými zdravotními komplikacemi.

Malý chlapec nutně potřeboval vhodného dárce ledviny. Život mu zachránila mladá zdravotní sestra

I proto byla Liz, jako dětská sestra, ideální kandidátkou na to, stát se matkou Giselle. Liz měla dokonce snahu spojit se s biologickými rodiči, ti ale o holčičku nejevili zájem. Z předčasně narozeného miminka se stala krásná a usměvavá holčička a jak ona, tak Liz vědí, že teď budou mít jedna druhou až do konce života. Zdravotní sestřičky často mají velkou empatii a porozumění pro své pacienty. DámskýDeník psal o jiné sestře, která rovněž adoptovala chlapce, jenž by zůstal sám.

Článek Zdravotní sestřička pomohla holčičce, kterou v nemocnici nikdy nikdo nenavštívil se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dvě maminky, dva tatínci

Páry stejného pohlaví tyto otázky příliš řešit nemusí. Chtějí fungovat jako normální rodina, ale přirozené početí je u nich samozřejmě nereálné. Proto se musí uchýlit k jiným metodám a řešením. Tím je nejčastěji adopce. U tohoto legislativně i psychicky náročného procesu může trvat opravdu velmi dlouho, než se pár vytouženého potomka dočká. I DámskýDeník psal o mladém homosexuálovi, který se ujal chlapečka s Downovým syndromem.

Nemohli mít vlastní dítě, tak si adoptovali holčičku na pokraji smrti. Adopce jí nakonec zachránila život

iZdroj fotografie: Pixabay

Lena a KC Currierovy z amerického státu Massachusetts stvrdily svůj vztah v roce 2014. Po pěti letech věděly, že se v jejich srdcích rozhodně najde místo pro dítě, kterému by mohly dát zázemí, dobrý a spokojený život a hlavně lásku. I ony tedy zvolily adopci.

Tři bratři

V roce 2017 uviděly fotku Joeyho, kterému bylo v té době 18 měsíců. Okamžitě souhlasily, že se jej ujmou. Velmi záhy se jim adopční společnost ozvala s tím, že i jeho mladší bratr Noah, který má pouhých 6 týdnů, hledá novou rodinu. Ženy nevěřily svému štěstí, že se mohou nyní starat o 2 malé chlapečky, a navíc biologické bratry.

2 rodiny adoptovaly různé holčičky ze sirotčince. Jejich podoba nedala rodičům spát, proto dívky podrobili testu DNA. Šlo o nevlastní sestry

Prostřední bratr Logan žil v pěstounské péči. Ženy ale zažádaly i o adopci jeho a bylo jim vyhověno. „Byl to náš pocit. Chtěly jsme udržet bratry pohromadě, to pro nás bylo důležité. I do budoucna budou mít jeden druhého,“ řekla KC pro deník GoodMorningAmerica.

Článek Odvážné maminky prahly po rodině, adoptovaly 3 bratry do věku 4 let se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Protestantské vyznání

Tyto domněnky jsou poměrně přirozené a v mnoha případech také správné. Avšak existují i případy, kdy je ve hře něco úplně jiného. Zářivým příkladem je tento pár. Aaron a Rachel Halbertovi jsou manželé žijící ve Spojených státech amerických. Oba jsou nevšední a zajímaví svým silným protestanským vyznáním. Náboženský základ si nesou od svých rodin.

Jakmile se stali manželi, začali přemýšlet o přírůstcích do své rodiny. Chtěli se stát rodiči. Nejprve nebrali neúspěšné pokusy o početí nijak tragicky. Věděli, že bude nějakou dobu trvat, než se zadaří. Problémy však přetrvávaly a oni se rozhodli, že zváží možnost adopce. Aaron vyrůstal v Hondurasu. Od dětství jej tak obklopovali lidé snědé pleti, mezi kterými si připadal dobře.

Darované embryo

Rachel naopak vyrůstala přímo v Americe a s kulturní diverzitou se přímo nesetkala. Když se manželé začali zajímat o možnosti adopce, překvapila je krutá realita výběru mezi jednotlivými dětmi. Velkou roli v kritériích totiž hrála barva pleti. Konkrétně fakt, že děti s tmavou pletí byly upozaďovány oproti ostatním. Rachel s Aaronem tato informace šokovala.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nechtěli být jako ostatní a vybírat si dítě podle vzhledu a předsudků společnosti. Adoptovali chlapečka a holčičku tmavé pleti. Tím se ale jejich rodina neuzavřela. Přes nechuť k umělým metodám podstoupil pár také umělé oplodnění. Z darovaného embrya se jim narodily tři dívky snědé pleti. Bez ohledu na fyzickou podobu oba rodiče všechny své děti milují a tvoří šťastnou rodinu.

Článek Narodila se jim trojčata tmavé pleti. Ani jeden z rodičů však snědý není. Za barvou pleti stojí víc, než si myslíte se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Svobodný gay se rozhodl adoptovat dítě

Dvaatřicetiletý Ryan Sciberras pracoval jako speciální pedagog v městečku Svatá Lucie na Maltě. Vždycky se chtěl stát otcem a po sérii neúspěšných vztahů se rozhodl, že vezme věci do vlastních rukou. Věděl však, že to nebude snadné. Jako svobodný gay si byl vědom toho, že adopce může být hodně složitý, náročný a dlouhý proces.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Navíc měl pocit, že je v časové tísni a ujíždí mu vlak. Roky přibývaly a on chtěl být rodičem, který hraje aktivní roli v životě svého dítěte. „Jak jsem se blížil ke třicítce, uvědomil jsem si, že není čas otálet s dětmi, abych s nimi pak udržel krok a byl dostatečně energický. Nikdy jsem si nemyslel, že je dobrý nápad mít děti ve vyšším věku,“ svěřil se muž serveru Filantropikum.

Holčičku s Downovým syndromem odmítlo 20 rodin, domov našla až u svobodného otce. Lidé ho ale neustále kritizují

Zamiloval se do chlapce na první pohled

Přiznal současně, že se také obával, že se proces adopce v jeho případě protáhne a bude muset absolvovat náročnou cestu plnou překážek. K jeho překvapení se ale ukázalo, že tomu tak není. Samozřejmě musel absolvovat mnoho testů, včetně psychologického posudku, kontroly domácnosti a prokázání finanční stability, ale jeho žádost byla poměrně brzy schválena. A pak přišel i telefonát, který mu změnil život.

iZdroj fotografie: Depositphotos

„Měla jste jít raději na potrat,“ řekla pokladní matce při pohledu na syna s Downovým syndromem. Odpověď, kterou dostala, ji naprosto zaskočila

Úřady hledaly domov pro patnáctiměsíčního Kaye s Downovým syndromem. „Když jsem poprvé uviděl jeho fotku, věděl jsem, že je to můj syn,“ řekl Sciberras serveru Kidspot. Za pár týdnů už držel malého chlapce v náručí. Jeho postižení novopečeného otce nezneklidňuje. Věří, že jako speciální pedagog vše dobře zvládne. Spolehnout se může i na své rodiče a příbuzné. „Jsme obklopeni tolika milujícími a štědrými lidmi. Těším se na to, co mně a mému synovi přinese budoucnost,“ dodal hrdý otec.

Článek Bál se, že nikdy nebude tátou. A pak svobodný gay adoptoval chlapečka s Downovým syndromem se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Jeden z šestadvaceti

Adam Paulraj byl jedinečný chlapec. Podle lékařů se narodil s onemocněním Bartsocas-Papas, jež postihuje jen 26 lidí na celém světě. Tento vzácný syndrom měl za následek četné deformace, se kterými se jeho biologická rodina nechtěla smířit. Manželé Paulrajovi pracovali v indické nemocnici, když se jejich cesty zkřížily s Adamem. Jessica, rodačka z Jacksonville na Floridě, věří, že Bůh určil ji jako matku Adama.

Spolu s manželem chlapce adoptovali. Řekla: „Když se Adam objevil, bylo to pro mě nečekané. Od začátku jsem cítila, že Adam je dítě, o které mě Bůh povolal pečovat.” Raja se s dítětem setkal den po jeho narození a manželé si jej oba rychle zamilovali. Adopce byla oficiálně potvrzena v roce 2001. Dostali možnost vychovávat vzácného a jedinečného chlapečka. Rodina hledala nejlepší lékařskou péči v Americe.

Jeho pokroky ji motivovaly

Našli lékaře, který jim ochotně pomohl. Adama brzy po narození čekalo více než 10 operací a lékařský personál předpovídal další zákroky. Dobrosrdeční příznivci vybrali tisíce dolarů, aby rodině pomohli s účty. Výtvarník Scott Morphew využil svou výstavu One Spark k získání finančních prostředků pro Adama. Když se chlapeček setkal s Morphewem, vypadal v brýlích a kostkované čepici doslova švihácky. Jeho hrdý otec poznamenal: „Adame, jsi naší chloubou.“

S každým dalším dnem rozkvétal v odvážného a sebevědomého chlapce. V roce 2013 se Jessica setkala s dospívajícím chlapcem, který trpěl stejným onemocněním jako Adam. Jeho pokroky ji motivovaly. Tento teenager nosil protézu, chodil do školy, sportoval a dal jí naději, že i Adam má před sebou dlouhý a naplněný život. Dospívající chlapec předal Adamovi dopis, který Jessicu zasáhl.

Dostal zápal plic

Ve vzkazu chlapec psal: „Někdy je těžké být mnou. Ale přesto jsem rád sám sebou.” Lidé byli překvapení, jak se komunita spojila, aby malého Adama podpořila. Nejen svými financemi, ale i péčí a ohleduplností. John van Aalst, lékař dohlížející na Adamovu zdravotní cestu, prozradil, že se ho ostatní pacienti často vyptávali na Adama a na to, jak se mu daří. Okolí se nemohlo zprávami o malém hrdinovi nabažit.

iZdroj fotografie: Pexels

Van Aalst dodal: „Bude dokonalý? Ano, už je dokonalý. Bude podle světových měřítek normální? Nikdy.” V roce 2016 dostal 4letý Adam zápal plic a skončil v nemocnici. Bylo to naposledy. Jeho matka si myslela, že se zotavuje. Když se však vrátila do nemocnice, jeho stav se prudce zhoršil. Adam několik dní nato odešel ze světa živých. Jeho milující rodiče na něj nikdy nezapomenou.

Co si myslíte o tomto příběhu?

Zdroj: Express

Článek Žena porodila chlapce se zdeformovaným obličejem. Zdravotní sestra projevila soucit a dítě adoptovala se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Mnozí končí v útulku

Pořídit si psa je ale velká zodpovědnost. Mnozí nadšenci si ho pořídí pro potěšení a zábavu, načež zjistí, že se jedná o starost navíc. Psi potřebují v obrovské míře lásku, péči, pomazlení, aktivní pohyb v přírodě, a tedy i pravidelné procházky. Nezanedbatelná není ani finanční stránka věci. Kupování kvalitních granulí, vybavení, návštěvy u zvěrolékaře, poplatky obci, ale i prvotní náklady, jako je implementování čipu, rozhodně do rodinného rozpočtu zasáhnou. Web iDnes vyčíslil celkové roční nezbytné náklady na necelých 15 000 Kč.

Jídlo a potraviny, které by za žádnou cenu neměli psi sníst. Přitom jim je běžně od stolu dáváme a nevědomky ubližujeme

iZdroj fotografie: Pxhere

Když majitel psa zjistí, že jej nechce, nabízí se spousta možností. Může psa zkusit nabídnout k adopci někomu, kdo o něj má opravdový zájem. Nejčastěji se tak hledá mezi rodinou a přáteli, případně jsou k prodeji i psi na bazarech. O azyl mohou poprosit i nejbližší útulek. Nejčastěji se takto psa zbavují pro nedostatek času, financí, případně kvůli alergii na srst.

Nárok na milující domov

Právě alergie na psí chlupy dostala do útulku také dvojici pejsků CC a Chewbaccu. Byli na sebe dlouho zvyklí a zaměstnancům útulku nemohlo ujít, jak blízko k sobě mají, a to i přes velký výškový rozdíl. Malá CC se k obřímu bráškovi stále tulila a ležela mu na zádech. Tuhle dvojici bylo naprosto nereálné oddělit. Pracovníci tak zveřejnili jejich fotografii na sociálních sítích a dočkali se obrovské podpory a odezvy. Nakonec se našla nesmírně milující rodina, která ke svým dvěma chlupáčům ráda přidala i CC a Chewbaccu.

Video: Pes tak dlouho čekal v útulku, až se rozhodl, že si svého páníčka vybere sám. Vrhnul se na něj a nepřestal ho objímat

Dát psa do útulku je sice nejjednodušší možnost, ale je nutné si uvědomit, nakolik tím trpí. Někteří zde i pláčou, jak DámskýDeník psal dříve.

Článek Opuštění pejskové v útulku stále lehávali na sobě a nikdo nechápal proč. Až jednou přišla fotka, která všechno vysvětluje se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Neplodných párů přibývá

Mít dítě je pro naprostou většinu párů jen dalším logickým krokem. Ne vždy jde ale vše podle plánů. V České republice je dle webu Deník neplodných zhruba 25 % dvojic a statistika se v tomto ohledu nevyvíjí příznivě. Hlavními důvody jsou nezdravý životní styl, odkládání mateřství na pozdější věk, ale také všudypřítomný stres.

Všichni si mysleli, že je neplodná. Nakonec svou 90letou babičku překvapila tím, že jí přišla ukázat svá dvojčata

iZdroj fotografie: Pixabay

Katie Pageová z amerického státu Colorado vždy prahla po velké rodině. Bohužel se ale zjistilo, že vlastní rodiny se jí nikdy nepoštěstí. S manželem tedy hledali jiný způsob, jak by mohli svou rodinu rozšířit. V roce 2017 adoptovali malého chlapečka, kterému dali jméno Grayson. Toho matka nechala v porodnici a zanechala po sobě falešné příjmení.

Sourozenci opět spolu

Žena s manželem se záhy rozhodli adoptovat i další miminko, a když se jim ozvali ze stejné porodnice, kde se narodil i jejich syn, že tam je opuštěná holčička, která má velmi podobný osud jako hoch, Katie neváhala ani minutu a láskyplně se jí ujala. Dostala jméno Hannah. Nemocniční náramek na ručičce holčičky měl stejné křestní jméno, ale jiné příjmení matky, a Katie se proto rozhodla udělat dětem test DNA. Ten potvrdil, že jsou děti nevlastními sourozenci. Měli stejnou matku, ale otce měli každý jiného, popisuje web ABCNews.

2 rodiny adoptovaly různé holčičky ze sirotčince. Jejich podoba nedala rodičům spát, proto dívky podrobili testu DNA. Šlo o nevlastní sestry

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Katie | Wood + Grace (@woodandgraceblog)

Asi o 2 roky později se stal další zázrak. V nemocnici se narodil chlapeček a jeho matka opět poskytla nepravdivé údaje a utekla. Sociální pracovnice zavolala Katie a ta se malého chlapce Jacksona ujala. Zjistilo se, že i on je sourozencem starších dětí. Adopce skutečně otevírá srdce mnoha lidem a některým miminkům může zachránit i život, jak DámskýDeník informoval.

Článek Adoptovala 4denní miminko, aniž by znala jeho původ. Jakmile se pak dozvěděla, kdo je jeho matka, podlomila se jí kolena se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dívky začínají dříve

Asi každý rodič, který má doma dceru, se právě v tomto věku obává jedné věci. A tou je těhotenství v útlém věku. V současnosti jsou dívky nakloněné prvním sexuálním zážitkům výrazně dříve a je to dáno nejen tím, že sex dávno není tabu, ale také faktem, že málokterá dívka na svůj věk vypadá. Často se obléká i se prezentuje jako výrazně starší. Tlak spolužáků také hraje roli, a i když dívka ještě není úplně mentálně vyspělá na první styk, často se chce vyrovnat kamarádům a nebýt za outsidera.

15letá dívka otěhotněla, ale matka tomu odmítala uvěřit. Chtěla, aby gynekolog udělal nové testy, jeho odpověď ji ale úplně odzbrojila

iZdroj fotografie: Pixabay

„Učím na druhém stupni už 20 let a vidím, jak se dívky mění. Ty v deváté třídě vypadají často jako dospělé, malují se, upravují a chodí i vyzývavě oblékané,“ napsala Lenka T., učitelka z Telče. V 15 letech tak otěhotněla také Stacey Faixová, a zatímco 18letá dívka zjistila teprve pár hodin před porodem, že je těhotná, jak DámskýDeník psal, Stacey si byla zcela jistá mnohem dříve. Protože byla sama dítětem, věděla, že by nebyla schopná se o dítě postarat, a tak svého syna dala k adopci.

Neviděli se 35 let

Stacey se chlapce následně snažila najít, ale bezúspěšně. Veškerá dokumentace byla zničena během povodní. Proto ani Stephen, její syn, nemohl svou biologickou matku dohledat. Poté se mu to ale dílem šťastné náhody podařilo. Stephen byl veterán a zjistil, že Stacey podporuje válečné hrdiny a chystá se na půlmaratonový běh na jejich podporu v Pittsburghu. Napsal kartičku, na které dle webu ABCNews stálo: „Uběhlo 13 075 dnů od doby, kdy jsi mě viděla naposledy. Nechtěl jsem, abys čekala o den déle.“

Aby zachránila svého syna, musela ho dát k adopci. Jejich shledání po 18 letech bylo plné radosti, ale i slz

Žena se otočila a uviděla svého 35letého syna, který k ní kráčí. Vtrhli si do náručí a věděli, že přesně po tomto prahli a že tak to má být.

Článek Porodila v 15 letech, a tak musela dát syna k adopci. Celý život ho pak marně hledala. Nakonec je propojila ta největší náhoda se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Starost o seniory

Ke starým lidem je nutné přistupovat vždy s respektem a tolerovat jejich změny v chování. Často za ně nemohou. „Maminka začala mít psychické problémy, nejprve sotva znatelné, ale velmi brzy se její stav zhoršil. Jako samoživitelka jsem jí nedokázala být takovou oporou, jakou bych chtěla být, respektive jsem ji nemohla stále hlídat, zda neudělá nějakou hloupost, kterou by si mohla nevědomky ublížit. Chodí k ní ošetřující sestra, se kterou se střídáme. I tak to ale není jednoduché,“ napsala paní Pavlína S. z Chomutova.

„Naše babička měla za měsíc účet i 500 Kč za to, že pila vodu. Měla jsem to za vtip.“ přiblížila poměry v domově senioru vnučka

iZdroj fotografie: Pixabay

Zařídit si ošetřující osobu přitom bývá jediná možnost. Podle webu iDnes jsou čekací listiny na volné místo v domově důchodců velmi dlouhé.

Adopce naopak

Glaucia Santosová je mladá žena, která vychovává 10letou dceru Emily. Dlouho pracovala jako pomocná síla v místní kuchyni, měla ale možnost mluvit také s pacienty. A její vztah se začal prohlubovat s jednou konkrétní pacientkou, Cotinhou (70). Ta měla velmi smutný život. Jako malou ji a jejího bratra srazil kamion. Její bratr tuto strašlivou nehodu nepřežil, ale Cotinha ano. Když se nemocnice snažila dohledat její rodiče, nikdo se nepřihlásil. A tak zůstala v institucionální péči. A to více než 60 let, informuje web RevistaMarieClaire.

„Nejdřív mi děkoval, že se o jeho tátu starám. Teď po mně chce ještě peníze,“ vypráví žena

Její příběh Glaucii velmi dojímal a bylo jí líto ženy, která nikdy nepoznala lásku domova. Rozhodla se tedy pro nesmírně lidské gesto, podobně jako policista, který řešil případ staré ženy, jež v obchodě ukradla vejce, jak DámskýDeník psal. Ženu adoptovala, a i když kolikrát soužití není snadné, chce ženě poskytnout lásku a domov tak dlouho, jak je bude potřebovat.

Článek 70letou babičku adoptoval 27letý anděl: Do té doby byl její život utrpením. Přes 60 let strávila v nemocnici se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Žili odděleně a konečně jsou zase spolu

V péči dětského domova v americkém státě Texas skončili tři chlapci. Jedenáctiletý William, kterému nikdo neřekne jinak než Bobby, a jeho desetiletí bratři Aiden a Marshall. Přestože je o ně dobře postaráno, velmi touží po tom, najít novou maminku, která je bude hýčkat, a tatínka, jenž je naučí spoustu nových věcí. Podle webu SantéPlus takovou možnost už měli, ale adoptované mělo být každé z dětí jinou rodinou.

iZdroj fotografie: Pixabay

Pro bratry je ale jedna věc ještě důležitější. Chtějí zůstat spolu. Na otázku, co pro sebe bratři navzájem znamenají, odpovídají odzbrojujícím způsobem. „Bratři pro mě znamenají lásku,“ řekl serveru KVUE Aiden. „A přátelství,“ dodal Marshall. Jejich pouto je tak silné možná i proto, že si odloučením už prošli. Každý byl umístěný v jiné pěstounské rodině nebo dětském domově a pro sourozence to bylo velmi těžké období.

Trojčata byla rozdělena ihned po porodu: Až když se bratři náhodou v 19 letech setkali, zjistili celou pravdu

Chtějí vyrůstat společně u milujících rodičů

Když se konečně znovu sešli v domově v Texasu, byli nepopsatelně šťastní. Nedokáží si už představit, že by znovu byli jeden bez druhého. „Přejeme si být spolu a mít semknutou rodinu. Já jsem tu mnohem déle než Marshall a Bobby. Jsem tady už tři roky. Musel jsem se stěhovat z jednoho domova do druhého. Pak přišel Marshall a nakonec i Bobby,“ svěřil se Aiden serveru FaithIt.

Bratři plakali, když se poprvé mohli obejmout. Vzájemně nevěděli o své existenci přes 80 let

Nejstarší Bobby není tak upovídaný, ale o své mladší sourozence se stará jako správný velký bráška. Navzdory složitému osudu a všemu, co si už v tak mladém věku museli prožít, jsou bratři skoro vždy usměvaví a dobře naladění. Když jsou spolu, připadají si silnější, šťastnější a v bezpečí. Sní o tom, že budou vyrůstat společně u nových rodičů, kteří by je prostě měli rádi.

Článek Tři bráškové mají jen jeden sen: Přejí si být adoptováni společně. Pro své potenciální rodiče mají dojemný vzkaz se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dceru jí vzaly kvůli nízkému věku

Když Lena otěhotněla, bylo jí pouhých třináct let. Ve čtrnácti poté porodila dceru, kterou pojmenovala Eva. Tu ale v jejích šesti měsících úřady matce odebraly. Uznaly totiž, že je Lena příliš mladá na výchovu dítěte, a tak byla její dcera dána k adopci. Ujali se jí milující rodiče a změnili jí jméno na Betty. Její šťastné a spokojené dětství narušila dívka, která jí prozradila, že je adoptovaná. Její nová maminka vše potvrdila, ale oznámila jí, že biologická matka zemřela. Betty se s tím tedy smířila, ale moc si přála sourozence, které jí adoptivní máma nemohla dát.

Naposledy se viděly jako batolata, pak je matka sprostě opustila: Všech 11 sester se dokázalo najít až po 43 letech

iZdroj fotografie: iStock

Betty vyrostla v dospělou ženu, když jí ale bylo dvacet, adoptivní maminka zemřela. Od své tety se dozvěděla šokující skutečnost, a to, že její biologická matka žije. Betty se tedy dala do pátrání. Zjistila, že se narodila ve městě Utica v New Yorku, proto kontaktovala všechny zdejší nemocnice. Podařilo se jí vypátrat, že v den jejího narození přišly na svět pouze dvě miminka, a to chlapec a dívka jménem Eva. Když však kontaktovala adopční agenturu, dostala se do slepé uličky, jelikož jí nemohly být podány žádné informace.

Jejich společné setkání bylo plné emocí

Ke zvratu došlo až díky Bettyině vnučce, která se rozhodla babičce s pátráním pomoci. Zázrakem se dostala ke kontaktu na jednu z Leniných dcer. Díky tomu se Betty dozvěděla, že má celkem sedm sourozenců a její maminka stále žije. Pocítila obrovské štěstí a vzrušení. Po padesátiletém pátrání a více než osmi desetiletích se mohly matka a dcera opět konečně vidět. Jejich dojemné setkání bylo zveřejněno na YouTube, kde má video již více než 5 milionů zhlédnutí.

105letému muži se splnilo jeho poslední přání před smrtí. Tohle byla jeho reakce, když se setkal se svým pravnoučkem

„Už nejsem sama. Mám svou matku a mám sestry a bratry. Je to neskutečné, ale tak úžasné, být po takové době zase spolu,“ cituje Bettyina slova web CNN.

Emoce a štěstí, které musely tyto dvě ženy zažívat, si umí málokdo představit. Jak se ale cítily, rozhodně ví matka s dcerou, které se setkaly po dlouhých čtyřiačtyřiceti letech. Jejich příběh jste si mohli na DámskémDeníku již přečíst.

Článek Byla nucena opustit svou dceru, které bylo teprve 6 měsíců. Jejich setkání po 82 letech se neobešlo bez slz se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Miluje společnost lidí

Dvouletý pejsek se jmenuje Rusty. Jde o křížence německého ovčáka s menším plemenem. V péči útulku a dalších specializovaných organizací je již přes rok, konkrétně čtyři sta devatenáct dní. Všechny pokusy o jeho umístění do milující rodiny bohužel skončily neúspěchem a jeho navrácením do útulku. Sám Rusty přitom miluje společnost lidí a jejich pozornost, kterou mu věnují.

Oproti tomu však zrovna nevychází s ostatními psy a mazlíčky. Má tendenci se k nim chovat agresivně. Aktuálně se nachází v útulku, jenž nese název Waco. Tamní pracovníci pejska zbožňují. O to víc se mu snaží najít milující domov, který si zaslouží. Několikrát byl přímo přiveden k adopci. Následující průběh událostí byl však vždy složitější, než se původně očekávalo.

Velké zklamání

Aby dobrovolníci a pracovníci útulku zvýšili jeho šance na umístění do nového domova, přihlásili ho do speciálního programu. Ten nese název: Dogs Playing for Life. Tento program učí psy přirozené komunikaci jednak mezi sebou samými, ale také s lidmi a osobami okolo nich. Poslední pokus o adopci byl pro Rustyho a jeho pečovatele velkým zklamáním.

Vypadalo to, že již našel svůj konečný domov. Bohužel byl po pouhém jednom dni vrácen zpět. Podle slov jeho pěstounů vznikl konflikt mezi ním a jejich dalším psem. Rusty byl dokonce jemně zraněn. Zaměstnanci útulku celou situaci přijali a Rustyho si vzali zpět s pochopením. Všichni nadále doufají, že bude opět brzy adoptován a najde vhodné opatrovatele.

Článek Pes byl adoptován po 419 dnech strávených v útulku. Jeho pěstouni ho však vrátili po pouhém dni se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Museli dát dítě k adopci

Janice Hoy byla ve svých sedmnácti letech postavena před velmi těžké rozhodnutí. Jelikož se svým přítelem neplánovaně otěhotněla, musela se rozhodnout, jak s touto situací naložit. Ona i její partner věděli, že nemají věk, finanční zázemí ani psychickou vyspělost k tomu, vychovávat dítě. A tak se shodli na tom, že nejlepším řešením bude dát dítě k adopci. I když se Janice po porodu nemohla a nechtěla s miminkem rozloučit, věděla, že mu tak dá šanci na lepší život.

Když mu bylo 15 let, musel se vzdát své dcery, přestože s adopcí nesouhlasil. Po 35 letech se mu konečně podařilo ji najít

„Chodila jsem několikrát denně. Seděla jsem s ním a mluvila jsem s ním. Řekla jsem mu, že sama jsem jen dítě. Řekla jsem mu, že je mi to líto a že ho miluji. Řekla jsem dítěti, že kdyby mě někdy chtělo najít, nikam nejdu. A doufala jsem, že mě jednou bude chtít najít,“ cituje matčina slova web CBC. O narozeném dítěti a následné adopci nikdy nikomu neřekla. Doufala však, že se jí někdy podaří syna najít.

Manželova smrt odstartovala její pátrání

Svého přítele si vzala a postupně se jim narodili tři synové. Během života chtěla prvorozené dítě najít, ale manžel ji přemluvil, aby počkali, až bude nejmladšímu synkovi šestnáct, a lépe se tak s celou situací vyrovnal. Její manžel však nečekaně zemřel, kvůli čemuž Janice upadla do deprese. Věděla, že jediné, co jí pomůže, bude najít svého prvorozeného syna, což se jí také podařilo. Napsala mu SMS, kde se představila jako jeho biologická matka. On jí odpověděl, že doufal, že se mu někdy ozve.

Žena zažalovala rodiče, protože se jí nezeptali, jestli se chce narodit. Jediný „etický způsob“, jak mít děti, je podle ní adopce

Zpočátku si psali a volali, poté se rozhodli zajít na večeři, a tak se po 30 letech konečně opět viděli. Jako by jejím dalším synům z oka vypadl. Zjistili, že bydleli jen 15 minut od sebe. I když se všichni báli společného setkání, nakonec vše dobře dopadlo a Janice se konečně cítila úplná. Rodinné fotografie sdílí i na svém Facebooku. Na snímcích vypadají všichni tak šťastně.

Když se sourozenci nebo rodiče se svými dětmi setkají i po desítkách letech, poznají, že jsou příbuzní, i když by o tom jinak neměli ani tušení. Dokazují to i po porodu rozdělená trojčata, která se náhodně setkala po 19 letech, jak jsme na DámskémDeníku jejich příběh popisovali.

Článek Ztráta manžela jí obrátila život naruby. Nehezká událost ale přinesla i něco dobrého. Po 30 letech se shledala se svým synem se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Když dítě porodí dítě

Tammy Oswaltová žije v americkém státě Florida. Jako mladá poznala muže, do kterého se bláznivě zamilovala. Vzhledem k poměrně nízkému věku a nerozvážnosti si ovšem nedali pozor a Tammy zjistila, že je těhotná. Partner ji velmi záhy opustil a ona nevěděla, co má dělat dál. Byla mladá, bez vzdělání, bez práce a nyní chyběl i muž, který by jí s případnou péčí o novorozeně pomohl. Muž ji jednoduše zklamal.

„To, že jsem otěhotněla ve 13 letech, ze mě nedělá špatnou mámu,“ píše Magda. Dítě jí zachránilo život

iZdroj fotografie: Pixabay

Žena i přesto dítě donosila a porodila zdravého chlapečka. Věděla ale, že mu nikdy nebude schopna poskytnout to, co si opravdu zaslouží, tedy stabilitu, bezpečí a zázemí. Rozhodla se jej proto nabídnout k adopci, aby se mu dostalo lepšího života, napsal deník Mirror.

Narozeninové překvapení

Nutno dodat, že Tammy na svého syna, kterého adoptivní rodiče pojmenovali Dylan, denně myslela. S adoptivní matkou byla dokonce i ve spojení, to ale po nějaké době přerušila. Výčitky svědomí jí ale nedávaly spát. Co ovšem žena netušila, byl fakt, že její dcera Samantha, která věděla o celé její minulosti, je s Dylanem v kontaktu. A rozhodla se pro svou maminku připravit narozeninové překvapení, na které nikdy nezapomene.

K 30. narozeninám mu máma dala dopis, který napsal ve 12 letech ke Dni matek. „Přemohly mě emoce, bylo to od ní krásné překvapení.“

Video ukazuje, jak se Dylan a Tammy znovu shledají, a to po neuvěřitelných 18 letech odloučení. „Konečně byl klid, po kterém mé srdce toužilo, přímo přede mnou,“ řekla dojatě Tammy pro DailyMail. Adopce je kolikrát opravdu jediná možnost pro matky (či rodiče), které nemohou svému dítěti poskytnout to, co potřebuje. A může i zachránit nevinný život, jako například adoptivní holčičce na pokraji smrti. Její příběh DámskýDeník přinesl již dříve.

Článek Aby zachránila svého syna, musela ho dát k adopci. Jejich shledání po 18 letech bylo plné radosti, ale i slz se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Kdo je biologická matka

Samotná adopce může pomoci dítěti zachránit život, jak DámskýDeník psal. Mnohdy se ale jedná o takové životní situace, ze kterých není jiné východisko. Pro biologickou matku to jistě není nikdy snadné rozhodnutí, je nutné ale respektovat její důvody a myslet na miminko a jeho budoucí život a zázemí, které potřebuje. „Sama si neumím představit, že bych dítě k adopci dala. Ty matky ale rozhodně nesoudím,“ napsala paní Denisa L. z Mohelnice.

7letý chlapec vážil pouhých 3,6 kg, když ho žena adoptovala. Chlapci zachránily život sociální sítě

iZdroj fotografie: Pxhere

Na adoptivních rodičích pak zůstává jisté břemeno. Je dobré dětem říci, že jsou adoptované? Nebo jim to jen zbytečně zamotá hlavu a znejistí je to? To je samozřejmě rozhodnutí každého a asi neexistuje optimální řešení a rada. Amy, hrdinka tohoto příběhu, věděla, že byla adoptovaná. Do kolen ji ale dostal dopis, který našla ve svých dokumentech.

Dojemné vyznání

Její adoptivní matka k ní byla vždy upřímná a s oblibou říkala, že nebyla stvořena v jejím lůně, ale v jejím srdci, píše web NDTV. Amy znala pravdu o svém původu, nikdy ale neměla nutkání svou biologickou matku hledat. Adoptivní rodiče jí byli vždy velkou oporou, a proto všichni těžce nesli, když maminka po více než 10 letech umřela na rakovinu.

50 let žil ve lži: Po smrti manželky přebíral její věci a našel několik dopisů, které před ním schovávala

Just found an envelope of my adoption documents, much of which I’d never seen before. This letter from my mom to my birth mother… I am a MESS. pic.twitter.com/T0OQ8g5OLW

— Amy 🐈‍⬛ (@AmyL_IoM) August 5, 2023

Teprve po její smrti objeví Amy ve svých osobních dokumentech dopis, který rozpláče nejen ji samotnou, ale také mnohé na sociálních sítích. Adoptivní matka píše její biologické matce dojemný dopis, který nejspíš nestihla odeslat. Popisuje v něm, jak adoptovali Amyina staršího bratra Tima a poté holčičku. A děkují jí za tento úchvatný dar i přes to, že to pro ni určitě nebylo snadné. Popisuje Amy jako krásnou, sebevědomou a úžasnou mladou ženu, ve kterou vyrostla, a vyjadřuje vděk, že právě ona se stala součástí rodiny, píše web IndiaTimes.

Článek Dívka si přečetla, co její adoptivní matka psala biologické matce. Až v tu chvíli všechno pochopila se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Těhotenské kontroly neodhalily postižení

Žena, říkejme jí třeba Petra, je maminkou dvou dětí. Její starší syn je velmi šikovný a chytrý. Když v jeho dvou letech zjistila, že čeká miminko, byla štěstím bez sebe. Veškerá vyšetření a ultrazvuky neodhalily žádné vrozené vady ani postižení plodu a těhotenství probíhalo bez problémů. Po porodu druhého syna se ale celé rodině obrátil život naruby. Malý chlapeček se totiž narodil s vážným postižením.

Nevlastní táta se sám stará o postiženého syna, protože ho matka opustila. „Nikdy se ho nevzdám, ale potřebujeme pomoct,“ přiznává

iZdroj fotografie: iStock

„Nyní jsou synovi čtyři měsíce a já se nedokážu smířit s tím, že nebude normální,“ svěřuje se v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Petra. Lékaři prozatím nestanovili jasnou diagnózu, ale s největší pravděpodobností chlapec nebude schopen chodit ani mluvit, zároveň je zde velká šance těžkého mentálního postižení. „Miluji ho, ale nezvládnu se o něj postarat. Už kvůli staršímu synovi. Bojím se, že to naši rodinu zničí,“ svěřuje se dále čtenářka.

Muž se svou manželkou nesouhlasí

Když se Petra se svým rozhodnutím dát mladšího syna k adopci svěřila manželovi, absolutně s tím nesouhlasil. „Křičel, jestli jsem normální, že to nemůžeme udělat,“ píše čtenářka. „On ale nechápe, jak náročná péče nás čeká, jak moc to poznamená našeho staršího syna, který ještě nechápe, že jeho bratříček nebude jako normální děti,“ vysvětluje zničená matka.

„Nepotřebuji doma invalidu,“ zareagoval muž na narození postižené dcery. Nakonec se karty obrátily

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nyní stojí rodiče před velkým rozhodnutím a jejich odlišný názor na celou situaci může zcela zničit rodinu. Je ovšem pouze na nich, jak se k celé situaci postaví. Pokud by ale žena skutečně dala mladšího syna k adopci, neměl by ji za to nikdo soudit. Nebyla by jediná, kdo se takto rozhodl. Na DámskémDeníku jsme již zveřejňovali příběh ženy, která své postižené dítě dala do ústavu. Málokdo si totiž dokáže představit, jak náročný a vyčerpávající život vedou maminky postižených dětí.

Článek „Syn se narodil s postižením. Jsem úplně vyčerpaná, zvažuji, že ho dám k adopci,“ píše matka se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nikdo o postižené dítě nestál

Nakonec se ale štěstí na malou Albu přeci jen usmálo a ona našla láskyplný domov. Adoptoval ji Luca Trapanese, který zase toužil po tom, stát se otcem. Jenže za svá práva musel dlouho bojovat. Jako svobodný gay totiž moc šancí na osvojení dítěte neměl. Sociální služby mu umožnily, aby adoptoval pouze dítě s poruchami chování nebo se zdravotními problémy, napsal server Metro. Spousta lidí ale kritizuje fakt, že sám homosexuál má vychovávat dítě.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Luca Trapanese (@trapaluca)

Tím se ale dnes již sedmačtyřicetiletý radní italské Neapole netrápí. Jakmile se mu naskytla možnost adoptovat postiženou Albu, kterou žádná jiná rodina nechtěla, neváhal ani vteřinu. Když totiž bezbrannou holčičku poprvé uviděl, byl šťastný a pocítil k ní bezpodmínečnou lásku. Od té doby uplynulo už šest let a Trapanese přiznává, že jeho život konečně začal dávat smysl, až když do něj jeho dcerka vstoupila.

Třiatřicetiletý muž sám vychovává syna s Downovým syndromem. Manželka od nich totiž po zjištění diagnózy utekla

Na malou dcerku je otec pyšný

Obavy z budoucnosti otec samoživitel prý neměl skoro žádné, ale uvědomoval si, že Alba bude potřebovat trochu víc pozornosti. Downův syndrom je relativně běžná genetická chromozomální porucha, která se může vyskytnout přibližně u jednoho ze 700 porodů. Takto postižené děti se potýkají s různou mírou vývojového opoždění a specifickými zdravotními potřebami. Mohou mít problémy se srdcem, štítnou žlázou nebo se zrakem.

7letá Sofinka chtěla vysvětlit, proč Downův syndrom není děsivý, ale naopak. I zdraví lidé by se nad jejími slovy měli zamyslet

Na malou Albu, které je už sedm let, je Trapanese velmi hrdý. Vyrůstá z ní totiž sebevědomá slečna. O tom, že je adoptovaná i o jejím genetickém onemocnění, jí všechno řekl. „Pravda nás činí svobodnými a silnými. Nemusíme se bát svých nedostatků. Alba má postižení, které, pokud ho vnímáte jako příležitost, jí může dát normální, i když jiný život,“ cituje Trapaneseho web Corriere. Šťastný otec s dcerou žijí v domě v Neapoli společně se psem Nanou a kočkou Giorgiaou.

Článek Holčičku s Downovým syndromem odmítlo 20 rodin, domov našla až u svobodného otce. Lidé ho ale neustále kritizují se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Milující prostředí není vše

Kolikrát se stává, že při adopci jsou rozděleni sourozenci, kteří se poté hledají. Po neuvěřitelných 60 letech se například opětovně potkaly sestry, které byly rozděleny jako malé děti. Jejich příběh DámskýDeník přiblížil dříve. Anna Bernacki již od útlého věku věděla, že byla adoptovaná. Přestože si nemůže stěžovat, jelikož dětství i dospívání měla láskyplné, vždy cítila silnou touhu poznat svou biologickou matku.

Od své adoptivní matky věděla, že ji opravdová matka sice nesmírně milovala, ale kvůli nízkému porodnímu věku se o ni nemohla plnohodnotně postarat. Ta potřeba vazby člověka, se kterým sdílí DNA, začala u Anny sílit v období puberty. První aktivní kroky nicméně mohla podniknout až ve svých 18 letech. Do té doby si alespoň mohla setkání představovat. V její mysli to byl šťastný den, kdy se ženy poznají přes celou místnost a vroucně se obejmou. Realita však byla, k jejímu zklamání, zcela jiná.

Srážka s realitou bolí

Při dovršení 18 let začala Anna s hledáním, což ale bylo náročné. Internet v té době neoplýval informacemi jako dnes, a tak se žena zaměřila na studium vysoké školy. Po dokončení školy zkusila štěstí znovu a díky sociálním sítím zjistila adresu své biologické matky. Ihned jí napsala dopis, na který matka odpověděla, a domluvily se na setkání.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Love What Matters: Good News (@lovewhatmatters)

Ženy se setkaly v hotelu napůl cesty. „Moc jsem se těšila, tak hrozně moc!“ řekla Anna pro web LoveWhatMatters. Poznaly se, ale k žádnému objetí nedošlo. Naopak, matka byla zdrženlivá a jako by Annu ani vidět nechtěla. Anna následně zjistila, že je matka téměř slepá, i tak ji ale reakce bolestivě zasáhla. Během dalších setkání se situace nelepšila a Anna zjistila, že s ní matka nechce mít vztah, naopak ji psychicky sdírá. Pro zachování svého vlastního duševního zdraví tak Anna nakonec vztah s biologickou matkou sama ukončila.

Článek Léta hledala svou biologickou matku, která se jí jako miminka vzdala. Ta ji ale sprostě odmítla se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Chvíle odloučení

Teresa Scharf se narodila v Aténách a adoptována byla americkou rodinou v 7 měsících. Náhradní rodiče sloužili u armády, proto se museli velice často stěhovat podle toho, kam je armáda povolala. S adoptivními rodiči bohužel neměla příliš dobré vztahy, jelikož byli velmi přísní, kritičtí k její osobě a neprojevovali dívce dostatečnou náklonnost a lásku. „Poprvé, co jsem se začala zajímat o své kořeny, bylo, když jsme s manželem čekali své první dítě. Já jsem si jen říkala, jak by někdo mohl dát dítě pryč,“ řekla pro web TheHill.

A tak začala její cesta do minulosti. Oslovila Efthichia Project, organizaci pomáhající dětem narozeným v Řecku najít biologickou rodinu. První podmínkou bylo absolvování testu DNA. Teresu čekalo překvapení v podobě pozitivního výsledku a zjistila, že má bratrance v Chicagu. Takový test ale dokáže kolikrát převrátit život vzhůru nohama, jako v příběhu, který DámskýDeník popisoval dříve. Jela jej navštívit, a zjistila tak, že hned několik dalších bratranců a sestřenic má přímo v Řecku. Naplánovala si tam cestu, aby se s nimi setkala.

Shledání se sestrou doprovázely slzy štěstí

Setkala se zde s velmi vlídným přijetím a Teresa cítila, že přesně sem patří. Našla milující rodinu. Pořád ale nevěděla, kdo jsou její rodiče, případně zda některý z bratranců či sestřenic není její sourozenec. To odhalily další testy DNA, které všichni absolvovali. Mezitím už ale Teresa musela odcestovat zpět do USA. Pak přišel hovor, na který tolik čekala. Měla sestru, Angie, univerzitní profesorku. Hned jí volala a smály se jako ztřeštěné holky. Obě měly obrovskou radost a Teresa ihned začala plánovat novou cestu do rodného Řecka.

Jejich shledání bylo plné radosti, dojetí a slz. Teresa se také dozvěděla mnohé o svém otci, který už bohužel zemřel. Snaží se zjistit více i o své biologické matce. Sestry jsou v denním kontaktu a dle časových možností se také navštěvují.

Článek Dojemné setkání dvou sester po 60 letech: Rozdělili je už jako miminka se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Práci staví na první místo

Když do redakce DámskéhoDeníku přišel dopis od pana Petra P., zprvu jsme si mysleli, že se jedná o nějaký nejapný žert. Ukázalo se ale, že zpověď v něm obsažená je myšlena zcela vážně. Čtenář se jeho prostřednictvím svěřuje se svými pocity a velkým trápením, které s manželkou nyní prožívají. Před pár měsíci se jim totiž narodilo miminko, ale oni péči o něj nezvládají.

„Moje žena buduje kariéru, a tak se do práce vrátila už po dvou měsících od porodu, o malou Natálku se proto stará její matka,“ popisuje rodinnou situaci pan Petr. Oba jsou workoholici, a tak je pro ně jejich zaměstnání vším. Ani jeden z nich nemá čas a chuť se o miminko starat. Nedávno si o celé situaci vážně pohovořili a jednoznačně se shodli na tom, že mít dítě byla velká chyba. „Přestože máme dceru rádi, nejlepší bude, když se jí vzdáme,“ píše v dopise čtenář.

Rozhodli se pro adopci

Oba jsou nyní velmi nešťastní, protože kvůli té malé kouli na noze se nemohou soustředit na svou práci, kterou staví na první místo. A tak se rozhodli, že dají malou Natálku k adopci. „Než aby malá trpěla tím, že k ní nechováme téměř žádné city a netrávíme s ní čas, tak jí bude lépe tam, kde se jí bude někdo naplno věnovat,“ svěřuje se dále pan Petr. Když se o tom ale zmínili holčiččině babičce, ta s jejich rozhodnutím absolutně nesouhlasila.

„Tchyně myslela, že vyletí z kůže, když jsme jí to řekli. Je rozhodnutá vzít si Natálku k sobě,“ popisuje vývoj situace čtenář. Dále uvedl, že je tato možnost stále v jednání, pokud by totiž dali dítě natrvalo k babičce, museli by nastavit jasná a pevná pravidla. „Musíme jednat v zájmu dítěte,“ napsal pan Petr.

Není divu, že si chce babička svou vnučku nechat, než aby ji dostali cizí lidé. Vždyť pouto mezi nimi je jedinečné. To dokazuje také video, na němž je zachycena reakce novopečené babičky a které jsme na DámskémDeníku nedávno zveřejňovali.

Článek Mladí rodiče si udělali dítě, ale už po 3 měsících se ho chtějí zbavit. „Není to nic pro nás. Ať si ho radši někdo adoptuje“ se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Od pěti let milovala plavání

Ellie Simonds po adopci vyrůstala ve Walsallu v Anglii společně se čtyřmi dalšími adoptovanými sourozenci. Už jako malá holčička si zamilovala jízdu na koni, nadchla se i pro balet. Postupem času našla vášeň v plavání, kterému se začala věnovat ve svých pěti letech. I přes svou vývojovou poruchu dokázala v osmi letech plavat stejným tempem jako ostatní děti, informuje web Pokukaj.

O pět let později se zúčastnila paralympijských her v Pekingu. V roce 2008 dokonce získala své první dvě zlaté medaile. Vrozená vývojová porucha, kvůli které trpí trpasličím vzrůstem, jí nebránila věnovat se tomu, co začala milovat už jako malé dítě.

Biologická matka viděla svou dceru v televizi

Ellie se plavecké kariéře věnovala až do roku 2021. Tehdy se konala paralympiáda v Tokiu a právě po ní se Ellie rozhodla pověsit plavání na hřebík. Za svou kariéru zaznamenala mnoho úspěchů, jak píše web The Guardian. Získala pět zlatých paralympijských medailí, nespočet světových titulů a překonala i několik rekordů.

iZdroj fotografie: Freepik

Když biologická matka viděla svou dceru v televizi, začala hořce litovat svého rozhodnutí, které učinila před mnoha lety. I Ellie se zamýšlela nad otázkou, kdo je její pravá matka. Začala proto pátrat po svém původu. I když během svého pátrání zjistila, že se jí matka vzdala krátce po porodu jen proto, že trpěla vývojovou poruchou, údajně jí vůbec nic nevyčítá.

Setkala se se svou pravou mámou

Skutečnost, že se jí maminka vzdala krátce po porodu, mladé ženě nebránila v tom, aby souhlasila se společnou schůzkou. Web Standard popsal zážitky mladé paralympioničky, která byla údajně velmi nervózní a před schůzkou cítila velký stres. Nicméně po seznámení si okamžitě všimla podobností mezi nimi.

Z původní 15minutové schůzky se nakonec stalo pětihodinové povídání, protože si obě ženy měly co říct. Podle Ellie mají ona a její máma tolik podobných osobnostních rysů, mají stejné oči a používají prý stejné výrazy obličeje.

Článek Svou tělesně postiženou dceru opustila hned po porodu. Když ji po letech uviděla v televizi, začala litovat se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dívenku v nemocnici nikdo nenavštěvoval

Zdravotní sestřička Liz zasvětila celý svůj život práci a péči o ostatní. I z toho důvodu byla ve svých čtyřiceti letech svobodná a vyhlídky na to, že se stane matkou, se každým dnem snižovaly. Podstoupila několik umělých oplodnění pomocí dárce spermatu, ale ani jeden pokus nevyšel. Jak zmiňuje i web CbcNews, lékaři jí poté oznámili, že není schopna v sobě udržet dítě, čímž se veškeré její sny rozplynuly.

Jednoho dne si však v nemocnici všimla novorozené holčičky Giselle, která se narodila matce těžce závislé na drogách. Proto přišla dívenka na svět dříve a vážila pouhých 900 g. Trpěla novorozeneckým abstinenčním příznakem, k čemuž se poté přidaly problémy s dýcháním. Ukázalo se však, že Giselle je velká bojovnice. Za celou dobu jejího pobytu v nemocnici ji ale nikdy nikdo nepřišel navštívit, čehož si Liz všimla. A tak se rozhodla, že bude za holčičkou docházet každý den sama. Naprosto se do ní zamilovala.

Soud zdravotní sestře adopci povolil

Trávila s ní každou volnou chvíli, a jakmile zjistila, že bude Giselle dána do pěstounské péče, neváhala ani chvíli a zažádala o ni. Ke svému velkému štěstí dostala dívenku do péče. Pomáhala jí od závislosti na návykových látkách a milovala ji jako vlastní. Proto zažádala o adopci, kterou jí po devíti měsících soud schválil. Stala se tak skutečnou Gisellinou maminkou. Příběh těchto dvou statečných bojovnic, které se staly velkou inspirací pro ostatní, byl zveřejněn na YouTube.

Nyní je Giselle sedm let, a přestože ještě musí být krmena přes sondu, vyvíjí se jako každé jiné normální dítě. Se svou maminkou tvoří nerozlučnou dvojku a štěstí z nich přímo srší. Tyto dvě osoby si prostě byly souzeny. Tím, že si Liz dívku osvojila, jí změnila život k lepšímu. Podobně to bylo i v případě postiženého chlapce, kterého adoptovala žena, díky níž se mu zcela změnil život.

Článek Vážně nemocné miminko v nemocnici za celých 5 měsíců nikdo nenavštívil. Zdravotní sestra proto udělala razantní krok se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Chlapečka našli opuštěného na ulici

Když se manželé dozvěděli, že nikdy nebudou moci mít dítě, museli se smířit s tím, že již navždy budou sami. Osud jim však přichystal jinou cestu. Při procházce našli na ulici opuštěného čtyřletého chlapečka. Přivolali tedy polici, která však nebyla schopna najít jeho biologické rodiče. Když jim policista oznámil, že chlapce odvezou do dětského domova, žena okamžitě zareagovala a s manželem se domluvili, že si hocha vezmou do pěstounské péče. Do té se sice umisťují především děti do 12 měsíců, o čemž informuje i web ŠanceDětem, úřady jim však vyhověly.

Nakonec jim byla schválena i chlapcova adopce, což bylo v jejich případě mnohem lepší. Jak totiž uvádí web DobráRodina, pěstouni nemají rodičovská práva a nejsou zákonnými zástupci dítěte. Manželé tak svému novému synovi věnovali veškerý svůj čas, snažili se mu dát to nejlepší, co mohli, a naučit jej slušnému chování a vychovat z něj dobrého člověka. Když mu bylo 17 let, stanul tváří v tvář své biologické matce, která se náhle zjevila u jejich dveří.

Mladík svou biologickou matku odmítl

Přijela v luxusním automobilu, aby si syna vzala zpět k sobě. Vzala si totiž milionáře, díky kterému mohla své dítě zaopatřit. Chlapec ji však odmítnul. Kdysi jej nechala na ulici, takže jí nevěřil. Žena byla překvapená, ale dala mu alespoň tučný šek, aby mu tak zajistila lepší budoucnost. Za pár týdnů se však biologická matka opět objevila u jeho dveří, tentokrát zcela bez peněz. Jakmile totiž její muž zjistil, že dala spoustu peněz svému synovi, rozvedl se s ní a vyhodil ji. Ocitla se tedy sama na ulici jako kdysi její syn. Ten se k ní však zachoval úplně jinak, než kdysi ona k němu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Domluvil se se svými adoptivními rodiči, kteří souhlasili s tím, že jeho biologickou matku vezmou k sobě, aby jí pomohli začít znovu a postavit se na vlastní nohy. A finance, jež mu poskytla, věnoval dětem bez domova. Jeho rozhodnutí dojalo mnoho lidí. Rodiče z něj opravdu vychovali rozumného a dobrého člověka. Mladík měl štěstí, že má tak skvělé adoptivní rodiče a měl možnost poznat i svou skutečnou matku. Stejně jako muž, o kterém jsme již na DámskémDeníku psali. Ten svou biologickou mámu potkal až ve svých 42 letech.

Článek Adoptovala syna, kterého rodina opustila. Chlapec dal biologické matce životní lekci, kterou si do puntíku zasloužila se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nechtěli být jeden bez druhého ani chvíli

Pitbulku Merrill její pán opustil kvůli zdravotnímu stavu. Měl ji na chov, a tak když zjistil, že již nemůže mít štěňata, zbavil se jí. Do útulku se dostala v nepříliš dobrém stavu. Trpěla silným zánětem močových cest, což byl právě důvod toho, proč nemohla dále plodit mláďata. Byla smutná a zdrcená, ale když se seznámila s čivavou Tacem, vše se změnilo. Postupem času se z těchto zvířat stala nerozlučná dvojka.

Pracovníci útulku si poprvé jejich silného vztahu všimli, jakmile musela Merrill podstoupit operaci. Když se totiž nacházela na operačním sále, Taco byl celou dobu hrozně nervózní. Neustále kňučel a přešlapoval na místě. Nakonec jej museli pustit k fence na pooperační oddělení, kde se čivavák ke své operované kamarádce schoulil do klubíčka, čímž se jí snažil dodat sílu. Jak uvádí také web GiveItLove, v tu chvíli ošetřovatelům došlo, že nebude lehké této dvojici najít nové majitele. A měli pravdu.

Adoptovat je museli jedině společně

Když přišel do útulku muž, aby adoptoval Merrill, nastala vypjatá situace. Jakmile se ji snažili vytáhnout z kotce, ona i Taco začali úpěnlivě naříkat, štěkat a kňučet. Nový majitel neměl to srdce tuto dvojici rozdělit, ale jelikož si nemohl dovolit dva psy, nechal fenku dále v útulku. Jakmile zvířatům došlo, že nebudou rozdělena, byla štěstím bez sebe. Proto se zaměstnanci útulku rozhodli zveřejnit fotografii této nerozlučné dvojky. Video o jejich lásce bylo také sdíleno na YouTube.

Po čase přišla do útulku rodina, která si moc přála Merrill adoptovat. Ošetřovatelé jim však sdělili vše o jejím kamarádovi Tacovi, a tak se museli budoucí majitelé rozhodnout, zda si osvojí oba psy, nebo žádného. Když ale viděli, jaký cit k sobě tato dvě zvířata chovají, naprosto je to dostalo. A tak si domů odnesli oba dva. Rozhodně měli členové této rodiny srdce na pravém místě. Stejně jako žena, která se rozhodla adoptovat všechny psy z útulku, o jejímž příběhu jsme se na Dámském Deníku již zmiňovali.

Článek Opuštěný pejsek si v útulku našel přítele. Při adopci musela nová rodina učinit vážné rozhodnutí, které nešlo změnit se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Sourozenci se ani nemohli rozloučit

Sociální média sice dokáží spojovat lidi napříč kontinenty, je ale otázkou, zda pomohou Klaudiuszovi najít mladší sestru. Každopádně na ně vsadil a příspěvek, který 22. října zveřejnil, je dojemný. „Hledám Nikolu Budzynovou, narozenou 17. 4. 2005. Nyní můžeš mít jiné jméno. Bydleli jsme v Sopotech na ulici Malczewského. Tobě bylo 6 let, mně 8, když jsme byli umístěni do dětského domova Na Wzgórzu v Sopotech,“ napsal podle serveru Wiadomosci starší bratr dívky.

Od doby, co se sestrou nebyl v kontaktu, uplynulo už dvanáct let. Klaudiusze stále mrzí, že se tehdy ani nerozloučili, když si Nikolu odvedli adoptivní rodiče. „Když jsem se vrátil ze školy, dozvěděl jsem se, že tě adoptovali. Ani nám nedali možnost se rozloučit,“ svěřil se mladík pátrající po své sestře. Jejich cesty se zcela rozešly a Klaudiusz si uvědomuje, že po letech by s ním Nikola nemusela chtít navázat kontakt ani ho vidět.

Možná je své sestře už na stopě

Naznačil, že by to pochopil, ale rád by alespoň věděl, zda je naživu a v pořádku. „Jestli si to přečteš, prosím, ozvi se mi. Bylo a stále je to pro mě bez tebe těžké. Doufám, že se na mě nezlobíš, že jsem tě začal hledat až teď, ale s podporou své ženy jsem k tomu konečně našel sílu a odvahu. Pokud se se mnou nechceš setkat a zůstat v kontaktu, pochopím to. Rád bych alespoň věděl, že jsi naživu a v bezpečí,“ dodal Klaudiusz.

K příspěvku připojil svoji i sestřinu fotografii z dětství a telefonní číslo. Následovala vlna solidarity. Během dvou dnů příspěvek sdílelo více než 130 000 lidí. Jenže se objevily i nenávistné komentáře a telefonáty, což mladíka donutilo ho smazat. „Všechny indicie, které jsem dostal, prověřuji a možná už jsem sestře na stopě. Rád bych, aby se náš příběh dostal k co nejvíce lidem v Polsku. Oficiální cestou, tedy přes centrum sociální péče a dětský domov, se k informacím nedostanu. Říkají mi, že mi je nemohou poskytnout,“ řekl serveru Klaudiusz.

Mladíkovi se snažil pomoci i dětský domov

Odloučení od sestry s mladíkem otřáslo. „Byl to šok. Mám pocit, že mi byla způsobena velká škoda. Můj život se tehdy zhroutil. Propadl jsem depresím, měl jsem problémy s agresivitou,“ vysvětlil. Se situací se dokázal vyrovnat až po letech. Teď věří, že svou sestru nalezne a dojde i na šťastné shledání, podobně jako v případě bratrů, o jejichž příběhu jsme informovali na DámskémDeníku – ti se setkali po osmdesáti letech.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Pomoci mladíkovi v pátrání chce i dětský domov. „Snažila jsem se Klaudiusze nasměrovat do vhodných institucí nebo do adopčního centra. Nejde o ojedinělý případ,“ řekla serveru ředitelka dětského domova Na Wzgórzu Beata Młynarczyková. Podobný případ se stal i v Česku. S pomocí sociálních sítí se snažil podle iDnes v minulosti najít své dvojče také Jaroslav Kalous. On i jeho sestra Eugenie byli už jako miminka umístěni v kojeneckém ústavu. Adopce jejich cesty rozdělila. Neviděli se přes šedesát let.

Článek Chlapec hledá svou ztracenou sestru: „Nestihli jsme se ani rozloučit,“ stýská si se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Jiné páry někdy mohou dát dítěti víc

V každém vztahu nastane doba, kdy partneři cítí, že by se měli posunout do další etapy. Většinou to znamená nějaký významný posun, třeba založení rodiny. Stejně tak pro moderátora a jeho muže. „Zvažovali jsme adopci dítěte i to, že bychom mohli najít třeba nějakou náhradní matku. Pak jsme si to ale rozmysleli, protože si myslíme, že pro nás dva to není cesta. I když nikdy neříkej nikdy,“ cituje Voříška server Aha!.

Proces osvojení je pro homosexuální páry navíc dost krkolomný. „Přijde mi škoda, s jakými komplikacemi to probíhá. Když se páry, ať už je to holka – kluk, kluk – kluk, nebo holka – holka, rozhodnou, že chtějí vychovávat dítě a projdou všemi náročnými procedurami, proč jim to neumožnit? Někdy ty jiné páry než smíšené mohou dát dítěti i víc. Už jen proto, že si ho více váží, protože o něho museli svést větší bitvu,“ řekl před časem Voříšek Blesku.

Počká si na schválení manželství pro všechny

Stabilní pár tvoří Voříšek a jeho partner už dvě dekády. Adopce je prozatím odložená. „Já si počkám, až nám schválí to manželství pro všechny, to bych si přál. Je tady velká skupina lidí, která na to má právo,“ uvedl moderátor pro server Extra. Zatím má kolem sebe dost dětí, které mu dělají radost. „Máme velké štěstí, že v rodině máme celkem pět dětí. Moje sestra má děti dvě, Vládi bratr má tři děti, takže kolem sebe máme dětí neustále hodně, a navíc jsou i různých věkových kategorií,“ dodal.

iZdroj fotografie: Nextfoto

Přestože se dlouhé roky spekulovalo o moderátorově sexuální orientaci, rozhodně ji prý netajil. Nikdo se ho na to ale nezeptal, a když k tomu nakonec došlo, řekl pravdu. Musel čelit i negativním reakcím okolí. „To víte, že jsem se s tím setkal. Občas když někomu došly argumenty, ale to je potom problém toho člověka,“ svěřil se moderátor. Trauma ze svého coming outu neměl. Naopak. „Ulevilo se mi a cítil jsem svobodu,“ podotkl.

Článek Karel Voříšek by si s partnerem rád pořídil miminko. Nejdřív ale trvá na schválení manželství pro všechny se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Týrané opuštěné sourozence rozdělili

Z příběhu šestiletého Aidana, který vyrůstá v sirotčinci v texaském Houstonu, běhá mráz po zádech. Chlapec i jeho sourozenci byli biologickým rodičům odebráni, protože se o ně nedokázali postarat a týrali je. Tak se děti ocitly v těžkopádném soukolí sociální péče. Jejich cesty se navíc rozešly. Nebylo totiž možné sourozence umístit společně do pěstounské rodiny nebo domova. Vyrůstají odděleně a rodinná vazba jim velmi chybí.

Tak moc, že jediné, po čem Aidan touží, je najít rodinu, která by ho chtěla. Jenže uplynulo několik měsíců a stále se nenašla. Roztomilý chlapec je velmi šikovný a zdvořilý. Každý den na sobě pracuje, aby nebyl zátěží pro potenciální rodinu, a osvojil si už spoustu dovedností. „Uklízím si pokoj, umyju nádobí a utírám prach,“ vypráví Aidan. Pohled na chlapce jitří emoce, ale on má stále na tváři úsměv.

Miluje superhrdiny a náklaďáky

Personál dětského domova si ho velmi oblíbil. Přesto pro chlapce není vhodným řešením, aby vyrůstal bez rodinného zázemí. Adopce ale není snadný proces, a navíc se také může stát, že se tímto krokem nakonec nenaplní očekávání dítěte ani adoptivních rodičů. Proto takovým rodinám poskytují agentury pěstounské péče a adopce speciální školení a poradenství v oblasti péče a duševního zdraví dětí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Na svoji vysněnou rodinu si ale Aidan ještě musí v dětském domově počkat. Je těžké vcítit se do pocitů a myšlení šestiletého dítěte, ale zdá se, že tento chlapec je více než připravený být součástí nové rodiny. Vede si dobře, ve škole nemá problémy, zapojuje se aktivně do běžných domácích prací. Nejraději má superhrdiny a náklaďáky. K tomu, aby byl dokonale šťastný, mu chybí jen láska rodiny.

Článek Je mu 6 let a sní o adopci: „Uklízím si pokoj a myju nádobí,“ vzkazuje těm, kteří by se ho chtěli ujmout se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Podivný předmět

Raul Marin z malého mexického městečka byl zrovna na cestě do práce. Od svého domu má zaměstnání pouze slabých dvacet minut chůze. Každý den chodí tou stejnou cestou po stejném chodníku. Zrovna přemýšlel nad nadcházejícím víkendem, když si v dálce všiml podivného předmětu uprostřed chodníku. Vypadalo to jako velký, bílý sáček, do kterého se opřel vítr.

Čím více se k neznámému objektu blížil, tím se mu zdál zajímavější. Když jej prozkoumal blíž, zůstal v šoku. Zmuchlaná bílá deka skrývala novorozené dítě, které mělo ještě pupeční šňůru. Raul měl navzdory návalu adrenalinu pohotovou reakci. Okamžitě zavolal rychlou záchrannou službu. Přivolaní zdravotníci identifikovali novorozence jako holčičku.

Proces adopce

Následně ji odvezli do nejbližší nemocnice. Raul byl ze stavu malého tvora tak vyděšený, že sanitku následoval až do nemocnice. Chtěl se jednoduše ujistit, že bude malá slečna v pořádku. V průběhu hospitalizace bylo zjištěno, že u sebe novorozenec nemá žádné identifikační doklady. Tím bylo znemožněno najít jeho biologické rodiče a zbytek rodiny.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Raula v té chvíli napadla jen jedna jediná myšlenka. „Cítil jsem, že najít ji nebyla pouhá náhoda.“ S podporou rodiny se rozhodl přihlásit do procesu adopce. Po traumatickém začátku dívčina života se rozhodl společně se svými příbuznými dát jí druhou šanci. Šanci na život, který si právoplatně zaslouží. Příběh tohoto Mexičana vykouzlí úsměv na tváři každému čtenáři.

Článek Na chodníku si všiml podivné hromádky. Když ji šel zkontrolovat, zjistil, že je to opuštěný novorozenec se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Rodina se nestačila divit

Těsně předtím, než zemřela, řekla maminka jménem Hilda Blackettová svým dětem to, že k nim vždy nebyla naprosto pravdomluvná. Celý život zatajovala strašlivé tajemství, na které se ze všech sil snažila zapomenout a které chtěla nechat zemřít společně s ní. V posledních chvílích života však nejspíš ucítila náznak špatného svědomí a rozhodla se jít s pravdou ven. Dětem odhalila, že po světě běhá ještě jeden jejich sourozenec.

Žena o své prvorozené mlčela

Hilda Blackettová otěhotněla ve věku 16 let v roce 1945. Protože se v této době ještě stále považovalo za hanbu mít dítě mimo manželství, poslali ji rodiče do Skotska, aby nekazila pověst a dobré jméno jejich rodiny. Po narození dcery Anderine Drysdale ji ze strachu a z nouze dala Hilda k adopci a rozhodla se na její existenci zapomenout.

iZdroj fotografie: Pixabay

Odcestovala a založila rodinu

Později se ve Skotsku provdala za Richarda Coomera, s nímž měla sedm dětí, a celá početná rodina se v roce 1962 přestěhovala do Kanady kvůli lepším podmínkám pro život. Anderine mezitím ve Skotsku vyrůstala v dětském domově a později byla adoptována manželi Taylorovými. V patnácti letech se její adoptivní rodiče rozhodli říct jí pravdu o jejím původu, aby s tím mohla Anderine naložit, jak uzná za vhodné. Ta byla v šoku.

Honba za pravými kořeny

Anderine cestovala po Skotsku a uskutečnila několik pokusů najít svou biologickou rodinu a až po dlouhých 25 letech hledání získala svůj původní rodný list a ostatní dokumenty z Edinburghu – ale bohužel se ve většině jednalo jen o prázdné či bezcenné stránky. Zklamaná svým neúspěchem se rozhodla v pátrání přestat a založila si vlastní rodinu.

Sourozenci se rozhodli jednat

Hildina rodina byla naprosto ohromena, ale hon za pravdou byl odsunut stranou, jelikož velmi truchlili nad smrtí své matky na rakovinu ve věku pouhých 65 let. Minulý rok se ale její dcera Lynn rozhodla navštívit Edinburgh a spolu se svým bratrem Stuartem a jeho ženou Marcy se vydali po stopách své dlouho ztracené příbuzné.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Šťastné shledání dvou rodin

Nakonec se jim všem podařilo vypátrat Anderine, která se nyní mohla pochlubit již čtyřmi vnoučaty. Nejprve spolu mluvili pouze online, poté se osobně setkali, a to dokonce v domě, kde se Anderine narodila. Všem vyhrkly do očí slzy radosti, když se poprvé viděli. Podle Lynn se nikdo ze sourozenců nepodobá své matce tolik jako Anderine, jejíž ústa, čelist a nos jsou identické, nemluvě o jejím nádherném úsměvu.

Článek Matka se své rodině vyzpovídala až na smrtelné posteli. Celá léta jim zatajovala svou minulost se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Zvláštní holčička je naprosto uchvátila

Bernie a Diane Lierowovi vždy snili o velké rodině, což jim bylo dopřáno, protože měli 5 synů. Když chlapci vyrostli a vyletěli z hnízda, rodiče cítili, že chtějí svou lásku dávat druhým. Vzhledem k věku již nepřipadalo v úvahu mít vlastní dítě, a tak se po dlouhém přemýšlení rozhodli pro možnost adopce. Věřili, že tak dají šanci na lepší život nějakému méně šťastnému dítěti. Kontaktovali proto místní adopční agenturu, která jim poskytla možnost výběru dítěte. A tak pár brzy narazil na fotografii, jež jim změnila celý jejich dosavadní život.

Navzdory tomu, že Diane viděla velké množství fotek opuštěných dětí, nemohla odtrhnout oči od černobílého obrázku malé holčičky. Manželé se na dívku začali vyptávat, ale od agentury se dočkali reakce, jakou nečekali. „Tuhle určitě nechtějte,“ vzpomíná Bernie, co jim řekli sociální pracovníci. „Jedna z dam nakonec přiznala, že s dívkou není něco v pořádku, a proto není vhodná k adopci,“ dodala Diane. Manželé se tak snadno nechtěli vzdát, a tak oslovili sociální pracovnici, která měla holčičku na starost.

iZdroj fotografie: Pexels

Ukázalo se, že trpěla nepředstavitelně těžkým zanedbáváním a vyrůstala v opravdu krutých podmínkách. Tato dívka jménem Danielle Crockett prožila svých prvních 7 let jako v pekle. Nikdy neviděla slunce, necítila vítr ani neochutnala pevnou stravu. Byla držena v malém prostoru, uzavřena ve tmě, ponechána ve špinavé plence a krmena pouze z lahvičky. Pro veřejnost se stala známou jako „dívka v okně“.

Nikdy neviděl něco tak hrozného

V roce 2005 přijala policie velmi naléhavý telefonát. Znepokojený soused oznámil, že v jednom z domů v jejich sousedství se nejspíše děje něco hrozného. Dle jeho slov se v okně objevovala hubená a bledá tvář dítěte, které však nikdy předtím neviděl. Když na místo dorazil jeden z policistů Mark Hostle, naskytl se mu pohled, který ho od té doby pronásleduje. „Nikdy jsem se za celou svou kariéru nesetkal s tak hrozným zanedbáváním. Když jsem šel po podlaze v domě, bylo to jako chodit po skořápkách. Neudělal jsem krok, aniž bych při něm nešlápl na švába,“ popsal svůj zážitek Mark.

iZdroj fotografie: Pexels

Tento strážník našel Danielle v hrozných podmínkách v zadní místnosti domu, která byla sotva větší než šatní skříň. V pokoji byla jen špinavá matrace a páchnoucí plenky poházené všude po podlaze. Holčička se v takovémto prostředí úplně zbláznila. V době svého nalezení měla 6 let. Nemluvila, nejedla pevnou stravu a vážila pouhých 20 kg. Navíc byla plná vší a blech. Při výslechu její biologická matka, která se zachovala jako lidská zrůda, řekla pouze toto: „Dělám, co můžu.“

Mentálně na úrovni malého miminka

85 % lidského mozku se vyvíjí do 5 let života. Mentální schopnosti tohoto děvčete se rovnaly schopnostem miminka, přestože jí bylo téměř 7 let. Lékaři diagnostikovali Danielle environmentálně vyvolaný autismus. Vzhledem k tomu, že byla od narození zcela zanedbávána a neměla žádný kontakt s lidmi, nebyla absolutně schopná se naučit sociálním interakcím.

I přes všechny tyto diagnózy nakonec Diane a Bernie malou dívku adoptovali. Okamžitě cítili, že patří do jejich rodiny a je jejich dítětem. Přestože si byli vědomi, že život s Danielle nebude jednoduchý, chtěli jí dát šanci mít šťastný a spokojený život. Podle adoptivních rodičů holčička šílí asi sedmkrát denně a křičí, až ji bolí plíce, a pak se vrhne na podlahu. Stravování je velmi citlivé téma, protože prvních 6 let svého života prakticky hladověla. Nemohla se tedy naučit normálně jíst anebo ovládat své pocity.

Láska a povzbuzení dělá zázraky

Avšak za tu dobu, co žije v nové rodině, udělala obrovský pokrok. Láska a povzbuzení, které ji obklopují, znamenají v jejím životě opravdu hodně. Základní věci, jako mytí rukou a zubů, samotné používání toalety, byly obrovským průlomem v jejím životě. Stále bojuje s řečí, ale naučila se zatím říkat věty jako „Ahoj tati.“ nebo „Miluji tě“.

iZdroj fotografie: Pexels

Po hrozných zážitcích se svou biologickou matkou je stále opatrná vůči ženám. Potrvá dlouho, než se bude moct správně socializovat, ale pomalu se ubírá správným směrem. A díky nové milující rodině má velkou šanci na zařazení se do společnosti. Adoptivní rodiče ji milují jako vlastní dceru a její noví bratři jsou rádi, že mohou navštěvovat nejen své rodiče, ale také malou sestřičku.

Článek Varovali manžele, aby holčičku neadoptovali. Přesto se to rozhodli risknout se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Chlapeček zemřel ve čtyřech měsících

Šťastní manželé Katie a Josh Butlerovi se rozhodli, že jejich první syn se bude jmenovat Dewey. Děsivý zvrat přišel už ve 20. týdnu těhotenství. „Šli jsme na kontrolu a tam nám řekli, že dítě vykazuje známky genetického onemocnění,“ vypráví rodiče, kterým se v tu chvíli zhroutil svět. Malou jiskřičkou naděje, kterou si chvilku hýčkali, bylo to, že ultrazvukové vyšetření má své limity. „Řekli nám, že je možné, že budeme mít jen malé dítě,“ doufali manželé.

Zázrak se ale nestal. Po 39 týdnech těhotenství museli lékaři provést akutní porod císařským řezem. Katie si na pár vteřin mohla malého Deweyho pochovat, než ho převezli na jednotku intenzivní péče novorozeneckého oddělení. Chlapeček se narodil s vbočenýma nohama, špatným krkem, cukrovkou a měl přehozené chromozomy 6 a 10. Vypadalo to ale, že přežije. Vše se zvrtlo, když musel na akutní operaci srdce. Ve 4 měsících malý bojovník zemřel.

Nečekaný telefonát z nemocnice

Rodiče smrt syna zdrtila. Další ranou pro ně bylo doporučení lékařů, kteří je odrazovali od toho, aby měli vlastní děti. Vzhledem ke genetické predispozici by to nemuselo dobře dopadnout. Moc si ale děti přáli, takže jedinou možností byla adopce. Ve stejné nemocnici, kde Katie porodila svého syna, se narodil chlapeček Braxtel. Měl vážné problémy s dýcháním, ale pomalu se uzdravoval. Rodiče ho opustili, protože si nemohli dovolit platit jeho léčbu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jedna ze sester, která osud Katie a Joshe znala, si na ně vzpomněla a zavolala jim. Když přijeli do porodnice, byli nervózní, ale jakmile předčasně narozeného chlapečka spatřili, měli jasno. „Brax byl napojený na ventilátor a měl tracheotomii. Řekli nám, že je velká šance, že se jeho stav zlepší,“ říká Katie. Okamžitě si ho zamilovali a následně adoptovali. Konečně si mohli vzít dítě z porodnice domů. I když to původně plánovali jinak, byli šťastní. Zdravotní stav chlapečka se postupně zlepšil.

Článek Několikaměsíční chlapeček zemřel v nemocnici. Za pár dní jim zavolala zdravotní sestra a nabídla jim „náhradní dítě“ se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Rodina si přála štěně

Maribela a její rodina byli v obchodě v centru Limy v Peru, když tu uviděli za sklem v obchodě opravdu nádherné štěně s cedulkou „K adopci“. Po důkladné rodinné debatě se rozhodli do obchodu zamířit a štěně odkoupit. Drobný pes jim byl prodán za částku odpovídající pouhým 300 korunám, ale radost z nového člena rodiny zastínila jakékoliv pochyby o nízké ceně.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nový pes nebyl zrovna krotký

Již během prvních měsíců ve společnosti své nové rodiny projevilo toto štěně – pojmenované dětmi Run Run – svou přátelskou, avšak také do značné míry dovádivou a poněkud neposlušnou povahu. Maribelini rodiče se domnívali, že se jedná o pouhou fázi, přes kterou se po nějakém čase dostane a vyroste z něj zvladatelný pes. To se ale nekonalo.

Začala se objevovat agresivita

Run Run začal během dospívaní vypadat jako statný pes a jeho majitelé byli přesvědčeni, že by dokonce mohl být čistokrevným plemenem. Po nějaké době se však stalo něco zvláštního, co úplně změnilo jeho charakter a začalo znepokojovat celou rodinu. Run Run totiž začal lovit různá zvířata, jež žila v blízkosti jejich domu, jako byly slepice, králíci a husy. Jeho agresivní chování samozřejmě velmi vystrašilo všechny lidi, kteří v jejich sousedství žili.

Dramatické odhalení pravdy

Zmatená rodina Maribely se rozhodla zajet se psem k veterináři a přijít jeho nově nabyté rozpustilosti na kloub. Naštěstí to všechno nebylo způsobeno násilnickou povahou psa, ale jeho prostým instinktem, který na zvíře konečně dolehl. Run Run totiž ve skutečnosti vůbec nebyl pes, ale liška z And, tedy šelma srovnatelná spíše s vlkem než s jedním z našich nejlepších čtyřnohých přátel.

Stejně si ho zkusili nechat

Majitelé se ale i tak rozhodli milovaného Run Runa u sebe doma nechat. Tedy až do momentu, kdy se u dveří rodiny Sotelových objevilo mnoho lidí, kteří si stěžovali na zabití jejich zvířat způsobené Run Runem. Jeho chování majitele čím dál více znepokojovalo, protože nevěděli, zda Run Run nemůže někdy projevit nepřátelské postoje i vůči nim a jejich dětem.

Liška našla vhodný domov

Krátce poté navíc Run Run utekl z domova. Proto jeho rodina nemohla lišku dále zatajovat a požádala o zásah speciální organizace na ochranu zvířat. Ta ho po vypátrání odvezla do specializovaného útulku, kde nadále mohl bez problémů žít. Rodina po incidentu nahlásila organizaci obchod, ve kterém Run Runa označeného za psa odkoupili. Ačkoliv je prodej těchto zvířat nelegální, někteří lidé zkrátka nemají zábrany.

Článek Rodina adoptovala štěně. Až po době jeho povaha prozradila, že se vlastně nejedná o psa se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Chovali se k němu špatně

Už když byl přijat do útulku, všem bylo jasné, že Nico nepochází z dobrých poměrů. Pes, který přišel z milující rodiny, by nikdy tolik neštěkal a nesnažil se útočit na všechno okolo sebe. Jeho minulý majitel na něj vůbec nedbal a tento pitbul tak prožil hrozné věci. V důsledku toho se také opakovaně pral s ostatními psy, což často končilo četnými zraněními, jež musel vyřešit veterinář.

Věřili, že se změní

Chovatelé v zařízení nejprve vyčkávali a snažili se Nicovi dát druhou šanci. Mysleli si, že ho dokážou změnit, ale byli naprosto neúspěšní. Po několika týdnech je marný boj se zuřivým psem začal vyčerpávat a rozhodli se, že bude lepší pitbula uspat. Jenže ještě ten den odpoledne dostali telefonát od ženy jménem Kelly, který vše změnil.

Rozhodla se za něj bojovat

Kelly si o příběhu Nica přečetla na Facebooku a rozhodla se, že se jeho osud pokusí zvrátit. Žena zorganizovala sbírku a za získané prostředky zaplatila veterinární vyšetření a zajistila převoz do jiného útulku. Celou dobu přitom pokračovala v hledání nového majitele, který by mohl dát Nicovi novou naději a změnit jeho život k lepšímu. Nakonec se to naštěstí povedlo.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Dostal milující náruč

Nico skončil v domě ženy jménem Bridget, která už doma měla jednu fenu stejného plemene, takže perfektně věděla, jak se k Nicovi chovat. Povedlo se jí trpělivým a milým přístupem zmírnit známky jeho agrese tak, že nyní Nico bez problému zvládá kontakt s jinými psy i lidmi. Tímto příběhem chtěla ostatní vyzvat k tomu, aby se nebáli ujmout neposlušných psů, protože jsou to uvnitř zraněné duše, jež si zaslouží lepší budoucnost. Vše je to jen o správném přístupu člověka k takovému psovi a o trpělivosti.

Článek Agresivní pitbul byl odsouzen k smrti. Milující domov ho ale změnil k nepoznání se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dětský odpad

Našla jej policie, kterou byl také umístěn do jednoho z ústavů pro osiřelé děti. Tam mu dali jméno Freddie. V jednom rozhovoru se svěřil s nepříjemnými vzpomínkami na pobyt v těchto zařízení. Děti se dozvěděly příběh o jeho narození, podle toho dostal přezdívku „baby trash“, jinými slovy dětský odpad. Celkově musel denně čelit posmívání a urážkám.

Poté jej však potkalo štěstí v podobě nových adoptivních rodičů. Úsměvné je, že u nich původně neměl vůbec zůstávat. Tento manželský pár měl již své děti. Přihlásili se však jako dobrovolníci, u kterých mohou děti zůstat, dokud se jim nenajde vhodná adoptivní rodina. Freddieho nebyl nikdo ochotný adoptovat, a tak se rozhodli, že se stanou jeho právoplatnými rodiči.

Alzheimerova choroba

Pár měl už bohužel svá léta. Maminka oslavila šedesáté šesté narozeniny a tatínek čtyřiasedmdesáté. Zde se opět projevila dětská zlomyslnost, kdy si Freddie musel projít další šikanou, ve které hrál hlavní roli věk jeho rodičů. Jeho rodina se však stala jeho stavebním kamenem, který ho posunul v životě nejdál. Později přišla rána v podobě nemoci jeho otce.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Onemocněl Alzheimerovou chorobou. Tehdy Freddie odstartoval svůj byznys tím, že vymyslel svůj první čip se signalizátorem, který mu pomohl kontrolovat otce. Zároveň jej prodal za více než dva miliony dolarů (skoro padesát milionů korun). Z těchto peněz založil úspěšnou firmu se zaměřením na informační technologie. Od té doby se mu již nikdy nikdo neposmíval.

Článek Jako miminko ho rodiče odhodili do odpadkového koše a celé dětství kvůli tomu procházel šikanou. Teď je miliardář se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Těžký život pro ženu ve válce

Válka ve Vietnamu poznamenala životy spousty lidí. Jednou z nich byla teprve dvacetiletá žena jménem Nguyen Thi Dep. Prožívala velmi těžké období a musela se postarat o svého nemocného otce a čtyři mladší sestry. Musela převzít zodpovědnost za životy celé své rodiny. Ale ke kompletní péči o všechny jsou samozřejmě zapotřebí peníze, které nutně potřebovala sehnat. Naštěstí pro všechny uměla anglicky, díky tomu si našla práci v Saigonu jako telefonní operátorka a uklízečka na americké vojenské základně.

Na tomto místě trávila spoustu času, a není tedy divu, že se s někým seznámila. Učaroval jí americký seržant jménem Joe O´Neil, se kterým měla i milostný poměr. Po nějaké době ale zjistila, že je s ním těhotná. Po skončení konfliktu díky Pařížské mírové dohodě v roce 1973 byla nucena americká armáda opustit Vietnam. A tak musel i Joe opustit Nguyen, přestože byla teprve v druhém měsíci těhotenství. O pár měsíců později porodila krásnou zdravou holčičku a pojmenovala ji Phuong Mai.

Ztracená a znovunalezená dcera

Phuong Mai první tři roky svého života strávila s maminkou. Poté se ale komunistické jednotky začaly zaměřovat na děti smíšené rasy. Byly totiž považovány za „děti zrádců“. Nguyen měla o své děťátko ohromný strach, a proto musela učinit nepředstavitelně těžké rozhodnutí. Dala Phuong do sirotčince, kde se mohla zúčastnit operace Babylift – v rámci ní docházelo k převozu vietnamských dětí do USA, kde byly dány k adopci. Až o mnoho let později, kdy se situace ve Vietnamu zklidnila, začala Nguyen svou dceru hledat.

Nguyen poslala dopisy všem adopčním agenturám, ty je ale ignorovaly. Požádala o pomoc i Joa. Celých 44 let svou dceru marně hledala, dokud nepřišla pomoc od vietnamského emigranta žijícího na Floridě. Společně dívku vystopovali a zjistili, že se jmenuje Leigh Smalls a žije šťastný život se svou adoptivní rodinou. Se svou biologickou matkou se setkat chtěla a toto setkání bylo velmi dojemné a plné emocí. Dokonce jejich příběh se šťastným koncem vysílala televizní stanice ABC, aby se o něm dozvědělo co nejvíce lidí.

Článek Ve válce byla nucena opustit svou dceru. Marně se ji snažila najít celých 44 let, pak se konečně znovu setkaly se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Šokující objev

Žena si při začátku obřadu všimla mateřského znaménka na ruce své budoucí snachy Elišky, a byla v šoku. Stejné znaménko měla totiž i její biologická dcera, která ale zemřela před 20 lety. Nemohla uvěřit svým očím. Je to jen náhoda, nebo se děje něco zvláštního? Rozhodla se proto se vší opatrností a diskrétností zeptat nevěstiných rodičů, zda není náhodou adoptovaná. Ti byli pochopitelně otázkou zaskočeni, ale nakonec přiznali, že svou dceru adoptovali před 20 lety, když ji našli opuštěnou během výletu.

Malá holčička byla nalezena opuštěná na ulici a její adoptivní rodiče jí tuto záležitost po celá ta léta tajili. Paní Kamila si tak byla jistá, že tato dívka ve svatebních šatech je její dcera, kterou někdo označil za mrtvou. Poté se rozhodla říci pravdu i budoucím novomanželům. Ti byli pochopitelně v šoku, stejně jako všichni ostatní svatebčané. Znamenalo to totiž, že se právě chystá obřad dvou sourozenců, který v České republice zakazuje občanský zákoník z roku 2021.

Perfektní rozuzlení

Po uklidnění emocí byl čas na nalezení konstruktivního řešení. Snoubenci se milovali a chtěli se vzít, ale teď zjistili, že jsou sourozenci. To člověku vezme vítr z plachet. Ovšem ženichova matka Kamila skrývala ještě jedno nemalé tajemství a podělila se i o něj. Svého syna Martina adoptovala téměř hned po „smrti“ své dcery. Taktéž mu to celých 20 let tajila. Nyní odhalila celou pravdu jejich života. Pro překvapení všech tedy tito mladí snoubenci nebyli sourozenci, protože byli oba adoptovaní a nebylo mezi nimi žádné pokrevní spojení.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Po prvotním rozčarování a šoku se všechny nepříjemnosti vysvětlily a budoucí novomanželé se nakonec radovali. Obřad totiž mohl pokračovat a už se obešel bez větších komplikací. A tak si tito mladí lidé řekli své „ANO“. Naštěstí byla žena moudrá a štěstí dvěma mladým lidem přála. Dopadlo by to jistě špatně, kdyby se rozhodla si všechna tajemství nechat pro sebe. V životě není o náhody nouze a některá překvapení mohou naprosto změnit naše životy. Nebo nejde o náhody, ale o osud?

Článek Ženich s nevěstou v den obřadu zjistili, že jsou sourozenci. Pak se jedna z matek přiznala se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Spěchal na večeři s partnerem

34letý Danny před lety spěchal z metra, byl totiž krásný srpnový večer a on měl domluvenou večeři s jeho partnerem Petem. Když však vybíhal schody ven ze stanice, všiml si něčeho podivného v rohu na lavičce. Na ledabyle pohozené dece leželo maličké miminko, které se muselo narodit teprve nedávno. Stále totiž mělo zbytky pupeční šňůry.

Byl v naprostém šoku

Tohle Danny skutečně nečekal. Okamžitě ztuhnul a přemýšlel, co bude s novorozencem dělat. Snažil se upoutat pozornost kolemjdoucích, ale to se mu nepodařilo a tak věděl, že na to musí přijít sám. Zavolal na policii a mezitím do stanice přispěchal na pomoc i jeho partner Pete. Oba najednou cítili, že se to nestalo náhodou a osud jim poslal znamení.

U soudu vznesl překvapivý návrh

Danny i s partnerem byli za pár dní předvoláni k soudu, aby popsali okolnosti vedoucí k nalezení miminka v metru. Když bylo vše vyřešeno, přišel muž s neobvyklou žádostí. Zeptal se postaršího soudce, jestli by si s Petem mohli malého chlapečka adoptovat a ujmout se ho. Soudce svolil, ale varoval pár, že je čeká složité a komplikované jednání, než se vše podaří.

Nehodlali se vzdát

Oba partneři byli naprosto odhodlaní získat chlapečka do své péče a byli ochotni podstoupit všechny nezbytné procedury. V prosinci téhož roku se malý Kevin oficiálně stal synem Dannyho a Peta a oni nemohli být šťastnější. Příběh Kevina má navíc úžasnou dohru. Dnes je totiž chlapec již studentem prestižní vysoké školy, maratónským běžcem a úspěšným tanečníkem.

Je jim vděčný za to, co má

Sdělil, že nikdy nepřestane být vděčný za to, že mu osud seslal do cesty právě tyto muže, kteří se jej rozhodli vychovat jako vlastního syna. Uvědomuje si, že nebýt Dannyho a Peta, jeho život by byl diametrálně odlišný. Všichni tři spolu mají krásný vztah a příběh o nalezení Kevina je jejich společnou dojemnou vzpomínkou.

Článek Šel na rande, jeho cesta ale skončila v metru. Našel tam totiž opuštěného novorozence se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nemohla na něj přestat myslet

Když Holly Shearerová otěhotněla, bylo jí pouhých 15 let. Neměla žádné peníze ani podporu okolí. Uvědomovala si, že nebude schopná dítěti dát to, co potřebuje a zajistit mu dobrou výchovu i vzdělání, takže učinila těžké rozhodnutí. Chlapečka, který po narození dostal jméno Benjamin, se vzdala. Adoptovali ho manželé Angela a Brian Hullenbergovi.

Přestože její dítě vychovávala jiná rodina, Holly na něj stále vzpomínala. „Pořád jsem na něj myslela. Zejména o svátcích a narozeninách to bylo velmi těžké, úplná horská dráha emocí,“ vypráví. Adopční agentura jí dlouhé roky posílala fotografie a aktuální informace o jejím synovi. Jenže o pár let později zanikla a Holly začala po aktuálních informacích o synovi pátrat na sociálních sítích.

Dostal přání k 20. narozeninám

Objevila ho, prohlížela si fotografie, které sdílel i zajímavé životní okamžiky, ale bála se syna kontaktovat. Nechtěla narušit jeho život. „Měl toho v životě tolik. Tak jsem ho jen zpovzdálí sledovala,“ řekla Holly. Muselo to být srdcervoucí. Nevěděla ale, že Benjamin ví, že je adoptovaný a také ji hledá. Zapsal se do adopčního registru, psal dopisy a podstoupil test DNA, aby se pokusil biologickou matku najít.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Všechno ale dostalo rychlý spád v roce 2021, v den, kdy Benjaminovi bylo dvacet let. Neznámá odesílatelka mu poslala blahopřání na Facebook. Když se ženy zeptal, odkud se znají, prozradila mu, že je jeho biologická matka. „Byl to neuvěřitelný okamžik,“ nadšeně vzpomíná na šťstný okamžik Benjamin. Následující den se setkali. Plakali, když se konečně objali.

Míjeli se dva roky v nemocnici

Nejpodivnější na celém příběhu je, že se dva roky pravidelně míjeli v nemocnici svatého Marka v Salt Lake City. Holly tam totiž pracovala jako zdravotnický asistent na kardiologii a Benjamin byl dobrovolníkem na novorozenecké jednotce intenzivní péče. „Přicházel jsem na směnu ve chvíli, kdy ta její končila, takže jsme se pravděpodobně několikrát míjeli v garáži nebo ve výtahu, ale neměli jsme o sobě tušení,“ dodal Benjamin.  

Článek Přání k narozeninám mu kompletně změnilo život. Když se konečně dozvěděl, kdo je jeho matka, zažil velký šok se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Myslel si, že je test chybný

Když dorazily výsledky testu, osmašedesátiletý Peter Robbins na ně nevěřícně koukal. Namísto odpovědí se mu v hlavě vyrojily další otázky. Pomyslel si, že se někde musela stát chyba. Rozhodl se, že si test nechá udělat ještě jednou u jiné laboratoře. Ten se však shodoval s tím prvním. Před očima seniora se začalo odkrývat rodinné tajemství. Začal pochybovat o celém svém životě.

Výsledky testu nečekaně odhalily, že Peter není biologickým synem svých rodičů. „Teprve v 68 letech jsem se dozvěděl, že jsem adoptovaný. Nikdo mi to ani neřekl,“ neskrýval překvapení senior. Když se z šokující zprávy vzpamatoval, začal pátrat na genealogických webech po svém původu. Po mnoha měsících usilovného hledání se na něj usmálo štěstí v podobě ohromujícího objevu.

Našel dva mladší sourozence

Seniorovi se podařilo najít příbuzné. Dokonce šlo o vlastní sourozence Skipa Eubanka a jeho sestru. Peter je kontaktoval. Informace o tom, že mají nevlastního bratra, je zaskočila. „Byli jsme v šoku. Sestra mi okamžitě řekla, že tomu nevěří, že potřebuje důkaz,“ vypráví Skip. To nakonec nebylo tak těžké. Peter našel svůj rodný list, v němž bylo uvedeno, že se narodil stejně jako jeho dva sourozenci Margaret Ann Gibsonové.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nikdy předtím svůj rodný list nepotřeboval. Kdyby se do něj podíval dřív, zjistil by, že tam jsou uvedená jiná jména rodičů, než byli ti, kteří ho vychovali. Ale neudělal to. O tom, že je adoptovaný, se tak dozvěděl náhodou o 68 let později. Biologická matka sourozenců už zemřela, takže jim nemohla vyprávět, proč Petera dala k adopci a proč o jeho existenci zbylým dvěma dětem neřekla.

Svobodná matka dala chlapce k adopci

Nezbývalo nic jiného než se znovu dát do pátrání. Než matka tří sourozenců poznala otce Skipa a jeho sestry, měla poměr s jiným mužem. Bylo jí osmnáct, nebyla vdaná a otěhotněla. Aby se vyhnula veřejnému odsouzení, dala chlapce k adopci a už se o něm nikdy nezmínila. Byl to Peter. Mozaika rodiny byla poskládána. Došlo tedy i na setkání sourozenců. Když se uviděli, byli nejistí i dojatí zároveň. Objali se a pak si vyprávěli o svých životech.

Článek Senior si myslel, že ho šálí zrak, když přišel výsledek testu DNA. Pak začal postupně odkrývat hluboko pohřbené rodinné tajemství se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Péče o malé děti

Každý rodič dětí / dítěte určitě moc dobře ví, že péče o potomky není levnou záležitostí. Pokud se někdo chce stát rodičem, měl by mít dostatek financí. Mohou totiž nastat neočekávané výdaje a v momentě, kdy člověk nemá dostatek peněz, se dostává do velmi složité situace. Podobně to pravděpodobně měli rodiče, kteří se svými dětmi žijí na ulici. Jednoho dne si manželský pár všiml 2 dětí u popelnic, které nebyly v dobrém stavu.

Mladý pár se postaral o děti ve špatném stavu

Muž jménem Ronnie je pastorem v kostele. Společně se svou ženou Krystal se snaží pomáhat druhým lidem. Jednoho dne si během chladného listopadového dne všimli, že u popelnic se nachází 2 schované děti, kterým je očividně zima a nejsou na tom dobře. Jednomu chlapci bylo 7 let, druhému 7 měsíců. Na sobě měli pouze plínky a byli hladoví. Jejich rodiče jedli pravidelně v kuchyni kostela, takže je manželé dobře znali.

Jelikož věděli, o jakou rodinu se jedná a chtěli chlapcům pomoci, zeptali se jejich rodičů, zda si je mohou vzít na jeden den domů a postarat se o ně. S návrhem rodiče souhlasili, a tak měl manželský pár možnost opět někomu pomoci. Chlapcům dali najíst a vykoupali je. Krystal si však všimla věcí, které ji velmi znepokojily. Na dětech totiž bylo vidět, jak jsou zanedbané. Na těle měly všude štípance od hmyzu a na nohách tržné rány.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Mladý pár čekalo těžké rozhodování

Krystal a Ronnie už měli 3 vlastní děti, avšak nikomu nevadilo, že se u nich ocitli i 2 malí chlapci. Druhý den předali manželé děti zpět do jejich rodiny, ale měli o ně strach. Po chvilce k nim v kostele přišel sociální pracovník, který jim oznámil odebrání dětí, protože nemají správnou péči. V tu chvíli si Krystal a Ronnie řekli, že malým chlapcům poskytnou střechu nad hlavou, dokud se nenajde jiná rodina, která se o ně postará.

Po 5 měsících za nimi opět přišla sociální pracovnice, která se manželského páru zeptala, zda má pro děti najít jinou rodinu. Krystal a Ronnie však za tu dobu změnili názor a rozhodli se zcela jinak. Byli pevně rozhodnutí děti adoptovat a stát se jejich náhradními rodiči. Díky tomu se změnil život celé rodině i malým dětem. Chlapci totiž dostali šanci na lepší život.

Článek Mladý pár našel u popelnic 2 malé děti –⁠ 7letého a jen 7měsíčního chlapce. Udělal to, k čemu by se odhodlalo sotva 1 % lidí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Není to žádná maličkost

Herečka přiznala, že zažila něco podobného. „My ženy nemáme fórum, kde bychom diskutovaly o hloubce této ztráty. Kvůli potratu jsem přišla o devět dětí. Není to žádná maličkost, ať už po fyzické nebo emocionální stránce, ale máme pocit, že je to něco, co musíme snášet samy a tiše se cítit jako neúspěšné, místo toho, abychom se dočkaly soucitu, pochopení a uzdravení, které potřebujeme,“ napsala Sharon.

Sexsymbol 90. let poukázal také na další problém, který vnímá jako důležitý. „Ženské zdraví a mentální pohoda, jež byly ponechány v péči mužské ideologie, se staly přinejlepším laxní, ve skutečnosti však ignorantské a násilně utlačující,“ poznamenala herečka. Zřejmě to bylo v narážce na rozhodnutí Nejvyšší soudu, jenž zrušil přelomové rozhodnutí z roku 1973. To ženám v Americe dávalo právo na potrat před 24. až 28. týdnem. Rozhodnutí vyvolalo protesty v celé zemi.

Nikdo mi neřekl, proč se to stalo

Herečka v minulosti přiznala, že trpí genetickou poruchou, která jí ztěžuje otěhotnění. Prozradila zároveň, jaké to bylo porodit dítě, jež nepřežilo. „Potratila jsem a nikdo mi neodpověděl, co se děje a proč se mi to děje. Je zničující, jak tomuto lékařská komunita nevěnuje potřebnou pozornost,“ řekla Sharon. Když přišla o své poslední dítě při 36hodinovém porodu, zdravotní sestry u ní v nemocnici zůstaly, přestože měly volno.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Sharon Stone (@sharonstone)

„Cítila jsem silný pocit sesterství a porozumění, protože jinak bych byla sama a osamělá,“ podotkla. Sharon trpí autoimunitním onemocněním a endometriózou. Přestože nemá vlastní děti, stala se adoptivní matkou tří chlapců. Dnes již 22letého Roana si osvojila v roce 2000. V letech 2005 a 2006 adoptovala Lairda a Quinna, kterým je nyní 17 a 16 let. Vítězka Emmy a držitelka Zlatého Glóbusu do rodiny rovněž přijala opuštěnou ženu jako babičku pro syny.

Článek Smutné přiznání Sharon Stone: Než adoptovala 3 syny, 9krát potratila se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Liz měla velké životní plány

Žena jménem Liz Smith nikdy neměla vlastní děti, ale vždy se pracovně věnovala péči o ostatní. Pracuje jako ošetřovatelka na dětském oddělení, a tak se každý den stará o velké množství dětí. Už od malička Liz snila o práci zdravotní sestry. Chtěla jít na vysokou školu a najít si muže snů. I ve 40 však byla stále sama, a proto se rozhodla podstoupit umělé oplodnění. Jenže se nezadařilo, a tak byla Liz stále smutná a toužila po dítěti.

Práce zdravotní sestřičky na dětském oddělení

Alespoň v práci si mohla užívat blízkost dětiček a měla radost z toho, co dělá. Jednoho dne se však v zaměstnání setkala s malou holčičkou, která ji ihned zaujala, a zamilovala se do ní. Této dívce bylo už 8 měsíců, ale stále musela být v nemocnici pod lékařským dohledem. Jmenovala se Gisele a měla velké modré oči. Ty Liz natolik zaujaly, že se o dítě začala zajímat mnohem více.

Ostatní zdravotní sestry znaly více informací. Liz se dozvěděla, že Gisele se narodila předčasně, a proto musela být hospitalizována v nemocnici. U holčičky se objevil novorozenecký abstinenční syndrom, narodila se s váhou pouhých 850 gramů. Její matka užívala všechny možné druhy drog a dívka byla všem těmto látkám vystavena. Sociální pracovnice Gisele od matky odebraly, daly ji do nemocnice na vyléčení a hledaly jí novou rodinu. To se jim však stále nedařilo.

Liz se rozhodla, že se o holčičku postará

Liz věděla, jak moc děti potřebují rodičovskou lásku. Chtěla se o Gisele postarat a stát se její náhradní matkou. Ihned začala zařizovat všechny potřebné formality, aby si mohla holčičku vzít domů a ukázat jí, že existují i jiná místa než nemocnice. Gisele měla napojenou sondu, skrze kterou dostávala potravu, a tak byla péče o ni trochu náročnější. Liz však chtěla, aby její adoptovanou dceru navštěvovali i praví rodiče. Ti zpočátku chodili pravidelně na návštěvy, ale postupně tyto návštěvy začaly ubývat.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Liz se stala matkou Gisele

Jelikož praví rodiče malé holčičky přestali chodit na návštěvy, byla jejich rodičovská práva ukončena. Pro Liz to bylo velmi smutné, i když „vyhrála” malou Gisele, jiní lidé přišli o své dítě. Liz tedy po 1,5 roce oficiálně dívku adoptovala a získala všechna práva na její výchovu. Gisele sice stále potřebuje sondu, ale její zdravotní stav se každým dnem lepší a se svou novou maminkou je šťastná. Velice zajímavé je to, že Gisele i Liz mají společné rysy. Nikdo by tak podle vzhledu nepoznal, že Liz není pravou matkou této holčičky.

Zdroj: DailyMail

Článek Ošetřovatelka věnovala opuštěné holčičce nadstandardní péči. Jednoho dne si uvědomila, že bez ní nemůže žít se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Matka chtěla dát chlapce do dobrých rukou

Milo se narodil dospívající ženě, která neměla dostatečné zázemí. Věděla, že bude jejímu synovi lépe u zaopatřené rodiny. Rozhodla se jej proto nabídnout k adopci. Joseph a Shanna chtěli udělat dobrý skutek, a tak malého chlapečka adoptovali, ačkoliv mohli mít vlastní děti,. Ihned se do něj zamilovali a chtěli mu zajistit krásné a bezstarostné dětství. Vůbec nečekali, že se ještě někdy s jeho biologickou matkou spojí.

Přišla důležitá nabídka

Milova biologická matka měla pro kontaktování Josepha a Shanny pádný důvod. Byla totiž znovu těhotná a přemýšlela, jestli by mladý pár nechtěl adoptovat i Milovu sestřičku. Adoptivní rodiče však váhali. Nebyli připraveni přijmout dalšího potomka, protože se jim teprve před 20 měsíci narodil syn Nash, který stále potřeboval spoustu pozornosti a péče. Manželé si jednoduše nebyli jistí, zda by adopce třetího dítka rodinu nezatížila.

Dlouho si to rozmýšleli

Shanna nejprve chtěla adopci holčičky odmítnout. „Moje první myšlenka zkrátka směřovala k tomu, že toto nyní prostě nemůžeme udělat,” prohlásila žena. Zároveň však oba s manželem přemýšleli, zda nejde o špatné rozhodnutí. Několik dní uvažovali nad tím, jak biologické matce odpoví, ale nakonec se situace dočkala překvapivého rozuzlení.

Vše rozhodl jejich malý syn

Když se Milo dozvěděl o trápení svých rodičů, zatvářil se nejdříve překvapeně. Malý chlapec zprvu o opětovném těhotenství biologické matky nevěděl. Avšak hned pár vteřin nato sebevědomě prohlásil, že jeho malou sestřičku si jednoduše musí vzít k sobě domů. A tak se nakonec také stalo, i přes všechny jejich prvotní rozpaky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Z dívky se stala malá princezna

Milova malá sestřička jménem Onni Pearl se k Josephovi a Shanně dostala pouhé dva dny poté, co se narodila. Pár říká, že je to jejich malá princeznička a je o ní přímo královsky postaráno. Starší bratři se o holčičku perfektně starají a pro Shannu je vytouženou dcerkou, díky které se během jejich společných chvilek může vrátit do dětských let.

Jaký máte názor na adopce dětí?

Zdroj: TheSun

Článek Pár si adoptoval malého chlapečka. O 5 let později se na ně biologická matka obrátila s nečekanou žádostí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Chtěla, aby o děti bylo dobře postaráno

Jednoho dne na jejich dveře zaklepala sousedka Audrey. Svobodná matka tří dětí už delší dobu cítila, že s jejím tělem není něco v pořádku. Musela do nemocnice na testy a požádala Tishu, zda by u nich nemohly přespat její děti. Rodiny se znaly, předtím se však blízce nestýkaly. Sice v domě s pěti vlastními dětmi moc místa nebylo, ale i tak Tisha a Kevin souhlasili.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by měly nastat nějaké problémy. Když se však Audrey vrátila z nemocnice domů, neměla dobré zprávy. Lékaři jí diagnostikovali rakovinu žaludku ve druhém stadiu. Všichni byli v šoku. Od té doby se ze sousedů stali přátelé a obě ženy se velmi sblížily. Neodvratný konec se však blížil a Audrey to cítila. Umírající žena si chtěla být jistá, že o její děti bude postaráno, až zde už nebude.

Navzdory prognóze Audrey brzy zemřela

Lékaři jí dávali pouhý rok života. Sebrala odvahu a požádala Tishu, zda by děti neadoptovala. Pro Beaucheminovi to bylo těžké, ale takovou žádost zkrátka nemohli odmítnout. Rakovina rychle postupovala a během dvou týdnů se dostala do čtvrtého stádia. Audrey náhle zemřela. Tisha a Kevin s jejími dětmi měli hezký vztah. Najednou byli velká desetičlenná rodina, pro kterou byl malý zchátralý dům nedostačující.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Všichni se však uskromnili a podařilo se jim se navzájem velmi sblížit. Tisha vysvětlila, proč se k adopci rozhodla. Sama totiž vyrůstala v sirotčinci a nechtěla tomu vystavit děti Audrey. „Nechci, aby se někdy musely potýkat s něčím, s čím jsem se musela potýkat já jako dítě, protože děti si zaslouží být dětmi. Prošly si už příliš mnoha věcmi. Zaslouží si milující rodinu a místo, kterému mohou říkat domov,“ řekla Tisha.

Na rekonstrukci se složili sousedé

To, co rodina pro děti Audrey udělala i ve složitých životních podmínkách, věděla celá místní komunita. Jejich sousedka Elizabeth Thamesová se rozhodla poslat dopis do pořadu televize Fox 5. Příběh se dotkl mnoha srdcí a odstartoval sérii překvapení. Přijela televize, přestěhovala desetičlennou rodinu do hotelu a začala velká rekonstrukce jejich domu. Složila se na ni místní komunita sousedů. Když se do nového domu Beaucheminovi vrátili, byli velmi dojatí.

Jak byste se v takové situaci zachovali vy?

Zdroj: Express

Článek Manželé adoptovali 3 děti své sousedky. Nejednomu nad tímto příběhem ukápne slza se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Její rok narození změnili z 2003 na 1989

Natalii Grace je dnes 19 let, v průkazu totožnosti má nicméně zapsán věk 31 let. Za nepochopitelnou změnou stojí její adoptivní rodiče Kristine Elizabeth Barnett a Michael Patrick Barnett (oběma je něco přes 50 let), kteří mladou ženu obvinili z toho, že je ve skutečnosti mnohem starší, než se prezentuje. Dívčin děsivý příběh začíná na Ukrajině před více než 14 lety. V tu dobu Natalia, která trpí dwarfismem, osiřela (dwarfismus nebo také nanismus je dědičná porucha vývoje chrupavek a kostí, jež vede k výrazně nižšímu vzrůstu).

iZdroj fotografie: Depositphotos

Za účelem adopce byla ve svých 5 letech převezena do Spojených států amerických, kde si ji osvojila rodina z New Hampshire. Bohužel z adopce nakonec sešlo a Natalia putovala do sirotčince. V něm ovšem dlouho nezůstala, již o dva roky později, v roce 2010, si dívku osvojili manželé Barnettovi, kteří vychovávají ještě své tři syny. Proces adopce byl oficiálně dokončen v listopadu 2010. Natalia se nicméně v rodině dobře neměla. Barnettovi ji v letech 2010–2012 nutili podstupovat řadu lékařských vyšetření, aby dokázali, že je starší, než se prezentuje.

Natalia se tak podrobila lékařským i psychologickým vyšetřením. I když nic nenasvědčovalo tomu, že je starší (lékařská vyšetření – například vyšetření hustoty kostí – potvrzovala dívčin skutečný věk), Barnettovi podali v roce 2012 podnět k soudu na změnu jejího data narození. Soudce jim vyhověl a takřka přes noc nechal Natalii zestárnout o 14 let, když dívčino datum narození změnil z roku 2003 na rok 1989. Nebohá holčička nedostala ani možnost se k celé věci vyjádřit a obhájit svůj skutečný věk.

Bezprecedentní případ zanedbání péče

Krátce po rozsudku pronajali Barnettovi dívce dům, kam ji odvedli a nechali ji tam bydlet. Když jí vypršela nájemní smlouva (2013), sbalili jí věci a převezli dívku do města Lafayette (Indiana, USA), kde jí opět pronajali dům. Poté podle svých slov vyřídili dítěti příslušné dávky (v souvislosti s jejím zdravotním stavem) a sami se přestěhovali do Kanady. Jeden ze synů Barnettových, Jacob (tehdy 15letý), je extrémně nadaný ve fyzice a matematice a v Kanadě měl navštěvovat vysokou školu – Perimeter Institute.

Je zajímavé, že rodiče, kteří sami vychovávají autistického a mimořádně nadaného syna (Jacoba), jenž je jiný, avšak dle některých hlasů budoucím držitelem Nobelovy ceny a má vyšší IQ než Albert Einstein, dokážou být tak nesmlouvaví a krutí k dítěti, které je stejně jiné. Když se v roce 2014 případ Natalie Grace dostal k soudu, byli Barnettovi stíháni na základě 8 obvinění pro zanedbání péče závislé osoby. Barnettovi u soudu vypověděli, že se dívka od první chvíle, co ji viděli, nechovala na svůj věk.

Měla příliš rozvinutou slovní zásobu, viděli prý pubické ochlupení a zaznamenali menstruační cykly. Kristine Barnett rovněž dodala, že Natalia vyhrožovala jí i celé její rodině zabitím. Podle jejích slov se ji dokonce pokusila otrávit a strčit na elektrický ohradník. Natalia obvinění o útocích popřela a rozporovala i fakt, že by měla mít v 7 letech pubické ochlupení a menstruaci. Ačkoliv jsou její tvrzení podepřená lékařskými důkazy, žaloby proti adoptivním rodičům byly smeteny ze stolu. Podle soudu je případ promlčený a Natalia je navíc z hlediska práva dospělá – je jí 31 let.

Jak si myslíte, že by případ dopadl u českého soudu?

Zdroj: Mirror  

Článek Rodiče zanedbávali adoptovanou dceru. Aby se vyhnuli obviněním, změnili její věk o celých 14 let se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Narodil se velmi nemocný

Mnohokrát se stane, že se malé miminko narodí opravdu nemocné, a proto si ho rodiče nemohou odvézt domů. To byl bohužel případ i malého Blaze, který podstoupil první operaci srdce 3 dny po narození a další o pár měsíců později. Jeho rodiče žili daleko od nemocnice, v níž se hoch léčil, a neměli finance na to, aby se o něj postarali doma. Angela se proto rozhodla, že si jej vezme do dočasné péče.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jak měsíce plynuly, Blaze se uzdravoval a musel se připravit na odchod ke svým biologickým rodičům. Pro všechny to byl velmi emotivní den, dokonce i pro manžela Angely, protože si na malého chlapce opravdu zvykl. Biologičtí rodiče chlapce se však Angely zeptali, jestli by si Blaze nechtěla adoptovat. Ona o tom ani nemusela mluvit se svým mužem, hned si byla adopcí jistá.

Jsou spokojená rodina

Nejen, že by se jeho biologičtí rodiče nezvládli o Blaze postarat, ale také je chlapec zvyklý na Angelu a na jejího manžela. Kdo ví, jak dlouho by si zvykal na pro něj „cizí“ lidi. Adopce byla tedy zařízená a hoch se nemusel s nikým loučit. Blaze je sice doma s adoptivními rodiči, ale jeho zdravotní problémy zdaleka nekončí. S velkou pravděpodobností bude potřeba transplantace. Angela je si ale jistá, že to bez problémů zvládnou.

Jaký máte názor na adopci?

Zdroj: TheGuardian

Článek Zdravotní sestra si vzala dítě, o které se v nemocnici starala, do dočasné péče. Nikdy by ji nenapadlo, jakou to bude mít dohru se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Zoufalý kočičí bezdomovec

Kočky Padou si poprvé všimla mladá žena jménem Aya. Pohled na zuboženého tvora skrčeného vedle popelnic ji málem rozplakal. Mnoho lidí zvíře už dříve vidělo potulovat se v sousedství, ale nikdo se mu neodvážil pomoci. Aya se to rozhodla změnit. Ubohá kočka se však bála lidí a nechtěla ji k sobě vůbec pustit. Vrčela a zběsile se utíkala schovat, kdykoliv se k ní Aya přiblížila na méně než metr. Žena věděla, že to bude chtít trpělivost, proto se k Padou vrátila další den.

Nakonec navázaly přátelství

Nakonec nestačily dny, aby Aya získala důvěru pouličního zvířete. Byly to týdny, kdy se žena postupně k Padou přibližovala. Nejprve ji lákala na kapsičky a granule, později se kočka nechala i pohladit. Aya věděla, že se blíží zima a kočku musí do té doby z ulice dostat. Zavolala na pomoc svého kamaráda Dana a společně vyhublé zvíře zachránili z ulice. Stačil zběžný pohled a bylo jasné, že jejich první cesta s Padou povede k veterináři.

Kočku trápily zdravotní problémy

Veterinář měl se zvířaty z ulice bohaté zkušenosti, a proto kočku ihned detailně vyšetřil. Padou měla srst plnou blech, červů a parazitů, jež nasbírala za léta pouličního života. Trápily ji vážné problémy s dýcháním a obě uši měla zdeformované množstvím pouličních rvaček. Byl jí také zjištěn pozitivní test na FIV, což je nemoc podobná lidskému AIDS. Padou dostala na dva týdny silná antibiotika a byla převezena do místního útulku.

Pro zvíře to byl zázrak

Zaměstnanci útulku tvrdí, že Padou je klidná a pohodová kočka, která se uzdravuje a znovu hledá důvěru k lidem. Skutečně se velmi rychle přizpůsobila vnitřnímu životu. Často chodila ke své pěstounce Morgane domů. Užívala si pamlsky, pozornost i mazlení, jež se jí léta nedostávaly a ona tím strádala. Od své pěstounky se nehnula ani na krok, všude za ní chodila a usínala na jejím stole, zatímco Morgane pracovala na počítači.

Konečně nalezla adoptivní rodinu

Morgane a její manžel neodolali a Padou si brzy vzali k nim domů na trvalo. Kočka nemohla být šťastnější. Celé dny běhá po bytě, s nadšením objevuje nová zákoutí a hraje si s novými majiteli. Z ostatních lidí i koček má stále trochu strach a respekt, ale vše se rychle zlepšuje.

Jakmile jí někdo projeví lásku, změní se v plyšového medvídka a všechna nedůvěra z ní opadne. Padou konečně našla svou vytouženou rodinu a už jim navždy chce být nablízku. V domě například nesmí být nikdy zavřené žádné dveře. Kočka měla jednoduše velké štěstí na milující lidi, které potkala.

Jaký máte pohled na adopci zvířat z útulku?

Zdroj: TheMirror

Článek Kočka s nejsmutnějším výrazem vůbec dostala naději na lepší život. Roky se toulala ulicí a bála se i lidí, kteří jí chtěli zachránit se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pod nánosem špíny se skrýval kokršpaněl

Tam se tým zvěrolékařů pustil do práce. „Musela mu být podána sedativa, abychom byli schopni těžkou vrstvu zplstnatělé srsti odstranit.” Po zákroku ohlásili zaměstnanci odstranění více jak 12kilové masy srsti. Z podivné bytosti, u které se prvně nedařilo určit stáří ani pohlaví, se nakonec vyklubal zhruba 8letý pes. Po zákroku se ocitl v blízkém útulku, jenž jeho příběh uveřejnil na sociálních sítích. Kokršpaněl si tak získal srdce mnoha uživatelů a těšil se velké podpoře.

Na pomoc přišla chovatelka

Když se o psovi dozvěděla skupina místních obyvatel, vydala se do útulku. „Takového chudáčka jsme zkrátka museli zachránit,” vyjádřila se dočasná majitelka Rebecca Payne. „Opravdu nikdy jsem nespatřila psa v žalostnějším stavu. Zajistím mu šťastný a pohodlný život,” pokračovala. Jakmile jej vyzvedla z útulku, byla v šoku z jeho podvýživy. „Byl tak drobný, všechny kosti se rýsovaly pod kůží. Masa chlupů kolem tlamy mu nejspíše zabraňovala v přijímání potravy.”

Uzdravení v novém domově

Rebecca psa pojmenovala Hamish a odvezla jej na důkladné vyšetření. Dle veterináře musel v tomto nánosu chlupů trpět několik let. Drápky měl přerostlé, prohnilé zuby mu byly vytrhány – přirozený počet psích zubů, 42, se tak snížil na 11. Celkově zde Hamish strávil 2 týdny. Po zotavení byl převezen k Rebecce, která o něj pečuje. Pes již není omezován srstí a konečně se dívá na svět čistýma očima. Kvůli vyhublosti stále nosí teplý svetřík a má problémy s chůzí.

iZdroj fotografie: S vědomím San Antonio Animal Care Services

Psí kandidát na adopci

Jeho stav se ale úspěšně zlepšuje. Přes všechno, čím si prošel, neztrácí Hamish dobrou náladu a spokojeně objevuje nové věci. Několik dalších obyvatel, kteří se na záchraně psa podíleli, jej chodí pravidelně navštěvovat. Největší obavou byla adaptabilita na prostředí a vztahy s okolím, jelikož mohl být agresivní. Bát se však nikdo nemusel. Hamish se rychle spřátelil s ostatními zvířaty Rebeccy. V tuto chvíli čeká u své pěstounské chovatelky na adopci a nový domov.

Jaký je váš pohled na adopce zvířat?

Zdroj: TheSun

Článek Pod 12 kily chlupů se skrýval zubožený pejsek. Neměl jednoduchý život, avšak díky proměně dostal druhou šanci se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Chlapeček neměl víčka, nos, ruce

Adam se narodil v porodnici v severozápadní Indii s vážnými deformacemi. Nemá víčka, nos, ruce, má srostlé nohy a seznam postižení by mohl pokračovat. Ale hlavní orgány dítěte fungovaly správně. Jeho mozek, srdce a plíce byly v pořádku. Rodiče jej opustili, na chlapečka se však usmálo štěstí. V nemocnici pracovali novomanželé Raja a Jessica Paulrajovi, kterým osud miminka nebyl lhostejný.

Lékaře a zdravotní sestru, již pečovali v nemocnici o bezmocného novorozence, zaplavila vlna soucitu. Rozhodli se dítě, o které nikdo nestál, adoptovat a věnovat mu lásku. Věděli, že miminku potřebují zajistit tu nejlepší možnou lékařskou péči. Adamovi byl diagnostikován velmi vzácný Bartsocas-Papasův syndrom. Jde o onemocnění, na které většina novorozenců umírá ještě v porodnici.

Na operace miminka se lidé složili

Manželé Paulrajovi si chlapečka vzali domů a zahrnuli jej láskou a péčí. Kontaktovali specialisty ve Spojených státech, kde Adam podstoupil několik operací. Při první mu chirurgové vymodelovali oční víčka, takže miminko mohlo po 12 týdnech života poprvé zavřít oči. Další zákrok umožnil, aby mohl zavřít ústa. Lékaři odstranili i cysty z očí a nosu. Namísto rukou a nohou dostal protetické náhrady.

Náklady na zákroky byly vysoké a manželé si je nemohli dovolit. Stalo se ale něco neuvěřitelného a prostřednictvím fundraisingu se na nechtěné dítě vybralo za pouhý týden 100 tisíc dolarů, což je v přepočtu asi 2,4 milionu korun. „Bude dokonalý? Ano, už je dokonalý. Bude normální podle světových standardů? Nikdy,“ řekl chirurg, který Adama operoval, John van Aalst. Miminka s tímto syndromem se nedožívají vysokého věku. Adam zemřel ve 4 letech.

Co říkáte na chování biologických rodičů malého Adama?

Zdroj: TheSun

Článek Pohled na tvář Adámka matku vyděsil natolik, že ho opustila hned v porodnici. Gesto zdravotní sestry je neuvěřitelné se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Holčička byla převezena do nemocnice

Obyvatelé tohoto města si zpočátku mysleli, že je dítě nemocné, a proto tak pláče. Ale když pár dní nikdo z domu nevyšel, začalo jim to připadat divné, a tak nakonec zavolali policii. Policisté našli roční holčičku uvnitř domu. Zvláštní bylo, že tam s ní nikdo nebyl. Její rodiče ji opustili několik dní předtím. Policie se je snažila najít, ale neúspěšně.

Liza byla převezena do nemocnice na vyšetření. Šance na adopci byly velmi malé, protože populace nebyla příliš liberální a holčička měla tmavou barvu pleti, takže to bylo spíše víceméně nemožné. A tak si bohužel všichni mysleli, že jakmile se Liza vyléčí, skončí někde v sirotčinci. Naštěstí ji ale našla jedna žena.

Žena si ji adoptovala

Inna Nikka byla právě na návštěvě u nemocného syna v nemocnici, když uslyšela holčičku plakat. Rozhodla se, že ji navštíví, a od té doby u ní byla velmi často. Probudil se v ní mateřský instinkt a vytvořilo se v ní pouto k holčičce. Často jí nosila oblečení a různé sladkosti. Jednoho dne jí ale řekli, že se Liza uzdravila, a tak ji převezli do sirotčince. To Inně zlomilo srdce.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Odmítla se malé holčičky vzdát a prošla dlouhým a náročným procesem její adopce. I když to trvalo rok, Liza se nakonec stala jejím dítětem. Inna přijala malou holčičku jako svoje vlastní dítě. I když to zpočátku nebylo vůbec jednoduché, protože Liza měla stále ze všeho strach. Inna ale byla velmi trpělivá a Liza postupně začala rozkvétat. Díky ní z Lizy vyroste krásná a sebevědomá žena.

Jaký trest by si podle vás zasloužili biologičtí rodiče této holčičky?

Zdroj: Mirror

Článek Ze sousedního domu se celé dny ozýval dětský pláč, a tak zavolali policii. Pro opuštěnou holčičku to znamenalo vysvobození se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Byli z něj nadšení

Ve stejný rok se Taylor a Amanda rozhodli, že chtějí adoptovat dítě. Když Petera poprvé uviděli, nevěřili svým očím. Peter byl totiž opravdu velmi roztomilý. Tehdy mu byly čtyři roky, byl to blonďatý chlapeček s krásnýma oříškově hnědýma očima. Už v tu chvíli si byli jisti, že si ho chtějí adoptovat, že toto je jejich syn.

Od toho dne pracovali na tom, aby se Peter oficiálně stal součástí jejich rodiny. A to se nakonec i podařilo. Peter se zpočátku cítil milován. Byl středem pozornosti svých nových rodičů a často ho vzali ven do parku nebo do nákupního centra, aby se jako rodina najedli něčeho velmi dobrého. To vše se ale změnilo o pár let později, když Amanda a Taylor zázračně počali děti.

Narodila se dvojčata

Když bylo Petrovi šest, vrátil se domů ze školy a spěchal obejmout svou maminku. Jeho otec ho ale odstrčil a řekl mu, že by mohl matce ublížit, protože v bříšku nosí dítě. Také mu řekl, že jestli se mu něco stane, bude za to moci on. Otcův výhružný tón Peterovi nevadil, protože byl nadšený z příchodu svých sourozenců a myslel si, že spolu budou vyrůstat. Vždycky si přál sourozence.

iZdroj fotografie: Depositphotos

A proto se začal chovat naprosto vzorně. Dělal domácí úkoly sám, dojídal jídlo a držel se svým rodičům z cesty. O devět měsíců později jeho matka porodila dvojčata. Petra nechali u souseda, když se dva týdny starali o dvojčata v nemocnici, protože se narodila předčasně. Každý den se ptal, kdy už se jeho rodiče vrátí a sousedka mu říkala, že už to nebude dlouho trvat. Také ho ujišťovala, že bude dobrým bratrem.

Začali se k němu chovat hrubě

O pár minut později se objevilo žluté taxi a Taylor vystoupil jako první. Peter vzrušeně vyběhl do garáže, aby ho pozdravil. Byl velmi nadšený, ale jeho otec ho ihned odbyl. Mít vlastní děti úplně změnilo způsob, jakým se k Petrovi chovali. Také už neměli dostatek peněz, protože vše museli kupovat dvakrát. V důsledku toho museli mnoho věcí omezit. Peter byl požádán, aby snídal a obědval ve škole, a nedostával žádné svačiny.

Také se nemohl dívat na televizi a musel zůstávat ve svém pokoji. Tak to pokračovalo celé roky a mu pomalu začalo docházet, že je to kvůli tomu, že je adoptovaný. Když jednou chtěl vzít svého kamaráda na večeři, řekla mu Amanda, že už tak za něj utrácí peníze a že si nikoho zvát nesmí. Neustále ho s Taylorem ponižovali a on nevěděl, čím si to zasloužil.

Našel záhadný dopis

Hned druhý den přišel ze školy domů a viděl své dva sourozence, jak třídí poštu. Jeho sestra u podala dopis, který byl určen jemu. V dopise stálo: „Petere, miláčku, čekali jsme, jestli se nám ozveš…“ V tu dobu ale vytrhla Amanda dopis z rukou Petera. Ale Peterovi to nedalo a prohledal celý dům, jestli náhodou nenajde ještě nějaký dopis. Po několika minutách hledání je nakonec našel v krabici pod postelí.

A bylo jich víc než dost. Tyto dopisy mu psali jeho praví rodiče a Amanda s Taylorem je před ním skrývali. A od té doby už to šlo všechno rychle. V jednom z dopisů bylo napsáno číslo na Peterovu pravou matku a tak se rozhodl, že tam zavolá. Sešli se a Peter se opět cítil milován. Amanda si sice nepřála, aby šel Peter za jeho rodiči a chtěla od nich peníze, ale nebylo jí to nic platné. Peter je teď konečně opravdu spokojený.

Zdroj: Express

Článek Malého Péťu neustále zesměšňovali jeho adoptivní rodiče. Jednou v domě našel dopisy, které zažehly plamen naděje se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Měla s sebou poukázky na jídlo

„Neumí ty děti ani obléknout tak, aby nevypadaly jako trhani. Jen počkej, za chvíli dostane příspěvky na jídlo, které my platíme ze svých daní a peněz.” V tu chvíli Lindsey uviděla, jak se žena snaží popasovat se samoobslužnou pokladnou. Podívala se na děti pozorněji. Dvě měly stejnou barvu vlasů jako žena. Skutečně měla s sebou poukázky na jídlo. Snažila se jimi zaplatit vyložený nákup, ale nevěděla, jak použít lístky a dokončit transakci.

„Tak na to se plýtvají naše daně,“ uslyšela za sebou. Pak Lindsey přistoupila k utrápené matce a zeptala se: „Vy jste pěstounka? Sama mám 9 dětí, věřte mi, rozumím vám.” Od ženy přišla odpověď: „Přijely před třemi dny. Dali nám jídlo, ale děti potřebovaly oblečení a finance ještě nedorazily. Je to pro mě všechno nové, tento druh pokladny ani lístky jsem ještě nepoužila.“ Lindsey následně vyjádřila žene velký obdiv a poradila jí, jak celý systém funguje.

Osvojila si další tři děti

Matka poté hned na místě oblékla každému dítěti potřebné věci a odešla. Lindsey se obrátila ke kritizujícímu páru a řekla, co už si nemohla notnou chvíli nechat pro sebe. „Tyto děti před několika dny ztratili právo žít s rodiči a nemají nikoho jiného než tuto ženu. To, co mají na sobě, je pravděpodobně jediné oblečení, které mají, a museli v něm opustit i svůj domov.“ Pořádně se rozohnila.

iZdroj fotografie: Pexels

„Ta žena se ujala tří dětí, které nechala u sebe. Mohou u ní žít v bezpečí, není jim zima a nemají hlad. Vychovává dvě své děti a osvojila si další tři, jak to má zaplatit? Lidí jako ona je velmi málo. A i kdyby byly všechny děti její a měla je s několika muži, tak by si stejně nezasloužily, aby jim byla zima, nebo měly hlad.” Tímto Lindsey zakončila svůj proslov, otočila se na podpatku a opustila prodejnu. Zmíněný pár se může za své chování pouze stydět.

Jaký máte názor na pěstounskou péči?

Zdroj: Express

Článek Bohatý pár u pokladny pomlouval chudou matku s 5 dětmi. Jedinou otázkou atmosféra rázem zhoustla se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Julie se na ni odmítala podívat

Ačkoliv Tina i její muž si Julii okamžitě zamilovali, ona je téměř ignorovala. Odmítala se jim podívat do očí a ke všemu byla apatická. Tina o tomto těžkém období psala i na svůj blog. „Nějakou dobu, jsem se propadala hlouběji a hlouběji do deprese v domnění, že jsem udělala hroznou chybu. Možná jsem nebyla stvořená pro to, abych byla matkou?“ Juliino chování s věkem zůstávalo stejné, nebo se dokonce mírně zhoršovalo. Rodiče z toho byli velmi nešťastní.

Její chování bylo až strašidelné

Tina se na blogu svěřila i s tím, že malá Julie odmítala spát. Julie dokázala hodiny sedět s otevřenýma očima v postýlce a nechtěla usnout. Když holčička nastoupila do školky, byla tam vždy sama. Tina si při vyzvedávání své dcery všimla, že se občas schovává pod lavici, jako by se něčeho bála. Tinu začínalo chování Julie vyčerpávat, a rozhodla se proto zajít s ní k dětskému lékaři. Ten konečně přišel na příčiny neobvyklého chování malé dívky.

Vysvětlení všechny překvapilo

Lékař Julii diagnostikoval takzvanou poruchu reaktivního připoutání. Ta vzniká u dětí, které nastoupí do pěstounské péče už ve velmi nízkém věku. Julie si proto nebyla schopna vytvořit citové pouto ke svým adoptivním rodičům. Měla trauma z toho, jak ji zanedbávala původní rodina. Tina se odmítla dcerky vzdát. Rozhodla se, že bude pracovat na tom, aby Julii zbavila nejistoty a její stav se zlepšoval. Nyní Julie začala hrát na housle a pomalu se sbližuje se svým okolím.

iZdroj fotografie: Freepik

Někteří rodiče se dítě rozhodnou vrátit

Juliin příběh má šťastný konec, ale je mnoho případů, kdy se adoptivní rodiče rozhodli svého potomka vrátit. Nebyli dostatečně připraveni na fakt, že ne každé dítě je okamžitě zahrne láskou a citovými projevy. Trasterovi nakonec dokázali Julii pomoci, ale bylo to velmi vyčerpávající. Jejich příběh je ale důkazem toho, že vytrvalost je důležitá a rodiče by to se svými adoptivními dětmi neměli ihned vzdávat.

Jaké máte vztahy se svou rodinou?

Zdroj: TheSun

Článek Žena si roky myslela, že je špatná máma, protože se dcera vyhýbala jejím dotykům. Pak zjistila, že je vše daleko složitější se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Žena, která se ráda stará o druhé

Cori Salchertová je bývalou zdravotní sestrou a i v důchodu se ráda stará o druhé. Všem ostatním chce v současnosti dokázat, že i děti, kterým nezbývá moc času, mají nárok na to, aby zažily alespoň nějaké hezké chvilky mimo zdravotnické prostředí. Ona sama má 8 biologických potomků a neustále adoptuje děti s nevyléčitelnými chorobami, aby jim poskytla lásku a péči, kterou ještě nezažily.

Odsuzuje matky, které opustí své děti

Cori je přesvědčena, že rodiče, kteří opustí své nově narozené, ale nemocné dítě, pouze nechtějí být svědky jeho smrti a toto jednání jí připadá zbabělé. K zachraňování nemocných dětí ji dohnaly její pochybnosti o Bohu. Měla totiž mladší sestru Amie, jež ještě jako miminko onemocněla nevyléčitelnou nemocí (spinální meningitida). Rodiče ji umístili do dětského domova a vzdali se jí. Jednoho dne se však dostala ven přes neuzamčené dveře a utopila se v rybníku.

Cori tuto tragédii nemohla dlouhou dobu zpracovat a byla naštvaná na Boha, že nechal její sestru zemřít. Když v dospělosti pracovala jako zdravotní sestra na novorozeneckém oddělení, zažila mnoho smutných příběhů, kdy matky odcházely z porodnic bez dětí, jelikož jim zemřely při porodu nebo se narodily s nevyléčitelným onemocněním a jejich matky je odložily. Kvůli tomu se začala zajímat o to, jak by mohla takto malým dětem pomoci, protože věděla, že ony za jejich onemocnění nemohou, a chtěla jim poskytnout lepší osud.

Cori se snažila pomoci

Cori se rozhodla, že bude pomáhat, a založila v Sheboyganu neziskovou organizaci známou jako Hope After Loss Organization. Chtěla tím podpořit všechny rodiče, kteří prochází ztrátou dítěte, a ukázat jim, že se o nemocného potomka mohou postarat do posledních chvil. Po několika letech Cori onemocněla a byla upoutána na lůžko, ale její stav se brzy zlepšil. Znovu se ptala Boha, proč jí to dělá, když celou dobu pomáhala.

iZdroj fotografie: Freepik

Po nějaké době jí zazvonil telefon a když ho zvedla, byla požádána, zda by se mohla postarat o dítě, kterému byly pouhé 2 týdny. Neslyšelo ani nevidělo a bylo opuštěno rodiči. Zároveň jí bylo sděleno, že dítěti už nezbývá moc času, ale Cori nabídku přijala. Dítě se jmenovalo Emmalynn a zemřela v 7 týdnech. Po ztrátě tohoto dítěte truchlila celá rodina Cori, ale chtěli i přes to nadále pomáhat.

Další adoptované dítě

Když uplynuly 2 roky, Cori se rozhodla pro adopci dalšího nemocného dítěte. Tentokrát se jednalo o Charlieho, který měl poškození mozku a nezbývalo mu už moc času. Charlie by zemřel ve věku 2 let, ale díky přístrojům a péči Cori žil mnohem déle. Cori však přiznala, že tato zkušenost byla hodně bolestivá, protože Charlie velmi často prodělával záchvaty a Cori ho musela několikrát oživovat. I přes to, že Cori zažívá úmrtí dětí, je stále hrdá na to, že jim může alespoň nějak pomáhat a zpříjemnit jim jejich poslední chvilky.

Jakým způsobem by měli lidé pomáhat dětem, které se narodí s postižením?

Zdroj: TheSun

Článek Zdravotní sestřička ani v důchodu nelení. Adoptuje jedno dítě za druhým, aby jim dávala lásku v posledních chvílích se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Shledání napomohl Červený kříž

Bratři byli poté posláni do Polska a adoptováni do různých domovů. Lucian žil v Polsku a o tom, že je adoptovaný, se dozvěděl až při odchodu do armády, což pro něj musela být dvojnásobná strast. George narazil na své adopční dokumenty v sedmnácti letech, kdy se také dozvěděl, že má bratra dvojče. George v šedesátých letech požádal Červený kříž, aby mu pomohl najít jeho dvojče, ale pokusy byly neúspěšné. „Celý život jsem chtěl jen poznat svou rodinu,“ uvedl George.

„Sedmdesát let jsem žil, aniž bych o něm něco věděl, a říkal jsem si, že ho nikdy nenajdu.“ Lucian se dozvěděl, že má dvojče, až ve svých šedesáti letech. Ironií osudu je, že se obrátil na Červený kříž, který poté dokázal George vypátrat. George si ani nebyl jistý, jestli jeho bratr ještě žije. Když se dozvěděl, že nejenže žije, ale že se chce také setkat, byl šokován. Oba bratři se nakonec setkali osmašedesát let po svém odloučení na varšavském letišti ve věku 70 let.

Video má devět milionů zhlédnutí

„Nikdy jsem nevěděl, kdy ten den nastane, ale říkal jsem si, že jednoho dne bratra najdu. Nemohl jsem se dočkat, až ho obejmu a dám mu velkou pusu,“ řekl George. Než se k sobě oba muži přiblížili, měli v očích slzy. George řekl, že doufá, že to bude začátek jejich velmi blízkého vztahu. Lucian přišel s největší kyticí květin, jakou mohl vůbec unést. Muži se drželi v náručí, plakali, líbali se na tváře a při shledání si hladili hlavy. Jejich manželky se také objaly. „Mé srdce přetéká radostí, že ho mohu přivítat zpět na polské půdě,“ řekl Lucian.

iZdroj fotografie: Pexels

Video zachycující jejich emotivní shledání se nakonec stalo virálním. Video BBC z jejich návratu domů má více než devět milionů zhlédnutí. Kromě toho, že se dvojčata navzájem našla, Červený kříž také zjistil některé informace o jejich rodičích. Jejich otec byl americký voják, který se vrátil do USA ještě před jejich narozením. Jejich matka se je pokusila vypátrat, ale bylo jí znemožněno zjistit, kde se nacházejí. Po setkání na letišti navštívili bratři varšavské Muzeum povstání. Oba muži spolu plánují strávit ještě hodně času.

Jaké máte pocity z tohoto příběhu?

Zdroj: Express

Článek Díky Červenému kříži se mohli po 70 letech konečně potkat. Napínavý příběh dvojčat, která rozdělili už po narození se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Poznala v nevěstě ztracenou dceru

Žena se rozplakala, když v synově nevěstě identifikovala svou dlouho ztracenou dceru. Všimla si totiž mateřského znaménka na ruce své nové snachy, které bylo podobné tomu, co měla její dcera. Zeptala se rodičů nevěsty, zda dívku před 20 lety neadoptovali. Zvláštní otázkou byli překvapení a zaskočení.

To, že nevěsta není jejich biologické dítě, totiž bylo rodinné tajemství. Nakonec ale ženě prozradili pravdu. Před několika lety našli u silnice holčičku, kterou vychovali jako vlastní dceru. Nevěsta se při vyslechnutí příběhu o své minulosti rozplakala. Také se chtěla o svých biologických rodičích dozvědět víc. Okamžik setkání se svou biologickou matkou později popsala jako šťastnější než samotný svatební den.

Matka řekla synovi, že je adoptovaný

Vypadalo to, že ze svatby sejde. Pro oba mladé lidi to byl hořkosladký konec. Nemohou se vzít, protože jsou sourozenci. Jaké ale bylo překvapení všech, když jejich matka proti sňatku přesto nic nenamítala. Žádali ji proto o vysvětlení. Chtěli to mít už všechno za sebou. Příběh se však ještě více zamotal. Matka řekla synovi, že je adoptovaný.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Po ztracené dceři totiž žena pátrala několik let. Poté, co ztratila veškeré naděje o jejím nalezení, se rozhodla pro adopci a osvojila si opuštěného chlapce. Řekla jim, že se mohou klidně vzít, protože nejsou biologickými sourozenci. Ženich byl zaskočený, neměl o tom ani tušení. Přesto ale byli s nevěstou rádi, že jejich sňatku už nic nebrání.

Jaké vzpomínky máte na svatbu?

Zdroj: Express

Článek Ve svatební den žena zjistila, že synovou nevěstou je její dlouho ztracená dcera. Přesto se sňatek uskutečnil se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Po dlouhých letech zvolili adopci

Caren a Dustin Mooreovi se pokoušeli o miminko 10 let. Snahy však byly neúspěšné, proto se rozhodli pro adopci. Museli projít 9letou léčbou neplodnosti, potraty a poté také adopčním řízením, které je poměrně stresující a náročné na psychiku. Pár byl v nemocnici v Coloradu, když se narodilo děťátko pro jejich adopci. Pochopitelně měli strach, že maminka dítěte změní názor. To se však nestalo a o 8 dní později odcházeli s miminkem domů.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Domů museli letadlem a miminko začalo plakat. V polovině letu se tak omlouvali zaměstnancům aerolinek za pláč a rušení cestujících. Zeptali se, zda by mohli dítě přebalit. Letuška jménem Jenny je doprovodila na místo, kde na to budou mít klid. Zaměstnanci včetně Jenny se manželů ptali, co je přimělo letět letadlem s takto malým dítětem. Oni jim tedy upřímně řekli o adopci. Všichni byli překvapení, ale reagovali mile a pochválili jim krásnou dceru.

Čekalo je překvapení

Jakmile se dvojice vrátila na své místo, oznámila jiná letuška do reproduktoru všem cestujícím, že na letu je speciální host. „Je mu teprve 8 dní a jede domů se svými rodiči,“ řekla. Všem rozdali papíry, na které mohli napsat novopečeným rodičům vzkazy s radami. Cestující reagovali nadšeným potleskem a pokřikem. Novopečení rodiče opravdu něco takového nečekali a byli ze situace dojatí. Zvláště poté, co si přečetli všechny vzkazy od spolucestujících.

Jeden vzkaz napsal člověk, jenž byl adoptován před 64 lety. Děkoval jim za to, že děťátku dají milující rodinu, kterou může být součástí. „My, adoptované děti, potřebujeme trochu lásky navíc,“ dodal ještě. Další jim napsal, ať se radují každou minutu, protože děti rostou rychleji, než si kdo myslí. Celkově se k dvojici dostalo asi 60 vzkazů a každý z nich byl opravdu milý a dodal jim sílu. Z činu letušky měli rodiče velkou radost, stejně jako ze schovívavosti personálu.

Jaký vzkaz byste rodičům napsali vy?

Zdroj: TheSun

Článek Posádka se divila, že pár letí s teprve 8denním miminkem. Když zjistila důvod, pobídla cestující, aby mu napsali vzkazy se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Na začátku to skřípalo

Přesně tak začal příběh učitelky Chelsea Haleyové, která začala pracovat v jedné ze škol v americké Louisianě. Tam nastoupila v rámci programu Teach for America, což je organizace, která zajišťuje čerstvým absolventům vysokých škol práci v nízkopříjmových státních školách. Ve škole se seznámila s žákem čtvrté třídy Jeromem Robinsonem.

Dvojice nezačala zrovna nejlépe. Kvůli problémovému chování chtěla novopečená kantorka Jeroma dokonce vyloučit ze školy. Pak se ale rozhodla dát mu ještě šanci a začala se mu víc věnovat, aby zjistila, co je příčinou jeho neukázněného chování. Nakonec se ukázalo, že je to špatná rodinná situace. Chelsea mu chtěla pomoci, ale uvědomila si, že potřebuje víc než jen akademickou podporu.

Vzdala se single života

Chelsea se chlapci věnovala i mimo školu. Chodila na jeho fotbalové zápasy, kupovala mu školní potřeby a další věci. Přemýšlela nad tím, že by zanedbávaného chlapce adoptovala. Její rozhodování urychlila i prosba Jeroma, zda by s ní mohl žít. Chelsea tedy podnikla kroky, aby chlapce získala do své péče a později i jeho mladšího bratra Jace.

24letá učitelka se vzdala pohodlného single života a úspor, aby se stala svobodnou matkou dvou chlapců. Za adopci Chelsea utratila všechny peníze, které měla v bance. V prvních letech výchovy chlapců žili z kreditních karet, na kterých narůstal dluh. Navíc musela splácet studentskou půjčku. Tvrdě pracovala, aby dluh splácela. Vyjma práce ve škole ještě navíc doučovala a rozvážela potraviny.

Musela tvrdě pracovat

Musela se vzdát svého bytu, který už finančně neutáhla, a přestěhovala se s adoptivními syny k rodičům. Během té doby se učila, jak být Jeromovi a Jaceovi tou nejlepší mámou, vařila jim, učila se s nimi a chodila jim fandit na fotbalové zápasy. To ji zároveň nabíjelo. „Být jejich mámou je největším požehnáním mého života. Ráno se probudím a miluji dva malé kluky,“ řekla.

Dluh ale mezi tím narůstal dramatickým tempem. Částka postupně dosáhla téměř 50 000 dolarů, což je v přepočtu asi 1,1 milionu korun. Chelsea se ale nevzdávala a dál dřela, aby dluh smazala. Trvalo to dlouhých pět let, ale nakonec se jí to podařilo. A o velkou radost se podělila na sociálních sítích, kde sdílela fotografii své rodiny.

O radost se rodina podělila

Na emotivním snímku odhodlané ženy a jejích synů drží Jerome ceduli s nápisem: „Ve 24 letech utratila své úspory, aby nás jako svobodná matka adoptovala.“ Vedle něj stojí malý Jace s adoptivní mámou, která má ceduli s nápisem: „Dnes, ve svých 29 letech, oficiálně splatila 48 683,41 dolarů a je bez dluhů!“

Ženě se podařilo splatit všechny dluhy, včetně své studentské půjčky. Konečně si rodina může dovolit bydlet ve vlastním domě, který mají v plánu koupit. Zároveň chce Chelsea našetřit chlapcům peníze na to, aby si mohli dovolit vysokoškolské vzdělání. „Díky tomu se mohu soustředit na budoucnost chlapců. Šetřit peníze pro ně a neutrácet je za minulost,“ poznamenala.

V jakém případě byste se pro někoho zadlužili?

Zdroj: Express

Článek Mladá učitelka „vyluxovala“ životní úspory a zadlužila se, aby pomohla svému žákovi a jeho mladšímu bratrovi se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Kontroverzní rodina

Můžeme si povšimnout dvou kontroverznějších detailů. Holčička trpí Downovým syndromem a muž je svobodný gay. K této adopci mohlo dojít jen díky tomu, že Luca je od svých čtrnácti let členem katolické církve a zapojuje se do různých projektů a dobrovolnické činnosti. Při své dobrovolnické práci se setkává s nemocnými dětmi a pomáhá jim. Tam se také seznámil s Albou, kterou rodiče opustili, když jí byl teprve jeden měsíc.

iZdroj fotografie: Pexels

Děvčátko a Luca si velmi dobře sedli. Proto muže napadlo malou Albu adoptovat. Dohromady tvoří asi nejneobvyklejší rodinu, kterou jste kdy viděli. To však nic nemění na množství lásky, již spolu sdílejí. Každý z nás může být dobrým člověkem prostřednictvím malých i velkých dobrých skutků. Luca dal Albě to, co jí předchozí rodiny s předsudky dát nikdy nemohly.

Homosexuálové adoptují

„Nejjednodušší je to u lesbických párů. Tam jde o to sehnat dárce nebo otce, pokud chtějí, aby se tento muž podílel na výchově. Většinou se tak děje prostřednictvím umělého oplodnění na klinikách. Některé páry provádějí umělé oplodnění doma,” říká advokát Petr Kalla. Podle něj všechny průzkumy v zahraničí potvrzují, že děti z duhových rodin mají plnohodnotný život. Jsou prý navíc mnohem tolerantnější a rozhodně nemají problémy se svou sexuální identitou.

Přelomovým verdiktem podle něj bylo rozhodnutí z července roku 2016, kdy ústavní soud povolil lidem žijícím v registrovaném partnerství žádat o adopci. Osvojit si dítě od té doby homosexuálové sice mohou, ale pouze v případě jednoho partnera z páru. „Navíc to nejdůležitější je skutečnost, že tyto děti jsou chtěné, takže se stejnopohlavní rodiče na rodičovství důkladně připravují a přemýšlejí o tom, aby zajistili pro děti to nejlepší podmínky pro vývoj,“ uzavírá Petr Kalla.

Jaký máte názor na adopce stejnopohlavních párů?

Zdroj: DailyMail

Článek Dvacet rodin odmítlo adoptovat holčičku s Downovým syndromem. Poté se objevil 41letý homosexuál a vzal si ji do péče se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

V 15 letech se stal otcem

Když bylo Jimovi 15 let, chodil do školy a zároveň měl přítelkyni. Ta mu jednoho dne oznámila, že je těhotná, což byl pro Jima v těchto letech velký šok. Na takovou situaci nebyl vůbec připraven, ale rozhodl se a řekl jí, že udělá cokoliv, aby dítě vychovali co nejlépe. Jeho přítelkyně se rozhodla, že těhotenství nepřeruší, ale že dítě odnosí. Jakmile se dítě narodilo, jeho přítelkyně řekla, že chce dát dítě k adopci, s čímž Jim vůbec nesouhlasil.

iZdroj fotografie: Pixabay

Jim však nemohl adopci nijak zabránit a svou přítelkyni nepřesvědčil. Malá holčička, která se jim narodila, dostala jméno Devon a Jim měl pouhých 10 minut na to, aby se s ní mohl rozloučit. V naprostém šoku odvedla zdravotní sestra Jima do pokoje, dala mu zástěru, aby si ji oblékl, a řekla mu, ať počká. Za chvíli mu Devon přinesla. Podle Jima měla jeho malinkatá dceruška baculatý nos a celou dobu se na něj dívala, jako kdyby věděla, že toto je její otec. Nakonec ji stihl obejmout a dát jí polibek.

Jim netušil, kam jeho dcera půjde

Podle pravidel adopce Jim nesměl vědět, která rodina si jeho dceru adoptuje, a nebyl ani uveden v rodném listu jako otec. Aby si na dceru udělal památku, vytvořil si náramek s jejím jménem, jenž nosil celou dobu. Také si slíbil, že jednou svou dceru najde a tento náramek jí předá. V průběhu několika let Jim svou dceru bez přestání hledal, ale bohužel se mu to stále nedařilo. Jeho neúspěch ho však vedl dále a jeho hledání bylo stále intenzivnější.

Jim na Devon nepřetržitě myslel

Nejenže Jim nikdy nepřestal Devon hledat, neustále jí psal dopisy, které poté schoval, a doufal, že ji jednou najde a předá jí je. Vždy na její narozeniny a svátek na ni vzpomínal a koupil jí dárek, který přidal k dopisům. Hledání ztracené dcery bylo velmi obtížné, ale naštěstí měl Jim kolem sebe hodně lidí, kteří mu pomáhali. V roce 2013 dostal na Facebooku radu, aby se podíval na ženu jménem Nicole Stefanick. Jakmile to Jim udělal, nemohl uvěřit vlastním očím.

Tato žena se velmi podobala jeho bývalé přítelkyni, která byla zároveň matkou Devon. I přes to, že uběhlo již téměř 35 let a Jim si myslel, že už svou dceru nikdy nenajde, nikdy to nevzdal a nyní se mu jeho snaha vrátila. Tato žena jménem Nicole totiž byla jeho biologická dcera. S Nicole se domluvili na setkání, z něhož byl Jim velmi nervózní. Svěřil se, že když procházel chodbou na místě, kde se měl s dcerou setkat, málem omdlel.

Jejich setkání se uskutečnilo téměř po 35 letech a oba dva byli nervózní. Jim z toho, jak jeho dcera bude reagovat, a Nicole se obávala, jak bude Jim reagovat na jejího otce, který ji vychovával. Jakmile ji Jim uviděl, nemohl uvěřit, jak je krásná a jak dokonale se podobá své matce. Z Nicole opadly veškeré obavy a hned se objali. Jim Nicole řekl, že jí vždy miloval a nikdy ji nepřestal hledat. Následně jí předal všechny dopisy s dárky a nezapomněl ani na náramek z nemocnice, který pro ni vyrobil a nosil mnoho let u sebe. V současné době zdobí Nicole zápěstí.

Jaké způsoby byste zvolili při vyhledávání osoby vy?

Zdroj: City News

Článek Když mu bylo 15 let, musel se vzdát své dcery, přestože s adopcí nesouhlasil. Po 35 letech se mu konečně podařilo ji najít se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Náhradní mateřství

Náhradní matka je žena, která dítě odnosí, porodí a je také seznámena a souhlasí s tím, že ihned po porodu se vzdá všech rodičovských práv a povinností k jejímu dítěti. Rovněž souhlasí s tím, že ihned po porodu umožní náhradním rodičům, aby si dítě neodvolatelně adoptovali. Podobným procesem si prošel i italský pár, který si najal náhradní matku na Ukrajině.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Lidé z celé Evropy se vydávají na Ukrajinu, protože se jedná o zemi, kde je povoleno, aby se jakákoliv žena stala náhradní matkou. Je to zem, ve které je náhradní mateřství povoleno, a této možnosti stále využívá mnoho lidí. Lidé náhradní matce zaplatí, aby jim porodila dítě, a poté si jej od ní pouze adoptují. Náhradní matka je předem se vším seznámena a také souhlasí s tím, že se ihned po porodu dítěte vzdá a odevzdá jej do péče jiným rodičům.

Italský pár si zaplatil náhradní matku

Náhradního mateřství využil i jeden italský pár, který se v srpnu roku 2020 vydal na Ukrajinu. Zde si tito náhradní rodiče převzali své dítě od náhradní matky a zaplatili jí. Také si najali chůvu, která jim měla pomoci s hlídáním a usnadnit jim péči o novorozené miminko. Poté se však stalo něco, co nikdo nečekal. Jednoho dne poprosili chůvu o hlídání, protože museli odjet do Itálie. Slíbili, že se brzy vrátí, ale to se nestalo.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Chůva se starala o malou holčičku rok a půl, jako by to byla její vlastní dcera. Po této době se chůva začala obávat právních následků a rozhodla se kontaktovat italský konzulát. Úředníkům oznámila, že se již dále nemůže starat o cizí dítě a že s těžkým srdcem se jí musí vzdát. Italské úřady se pokusily vyhledat její rodiče, kteří ze dne na den zmizeli a už se nevrátili, ale nepodařilo se jim to. Také nebylo potvrzeno, že by se někdy chtěli pro dítě vrátit.

Holčička byla převezena do sirotčince

Jelikož se rodiče nepodařilo vypátrat a nebylo jasné, proč se dítěte vzdali, případ se dostal až k soudu. Soudce rozhodl, že malá holčička bude pro její dobro umístěna do italského sirotčince. V polovině listopadu roku 2021 se uskutečnil převoz dívky z Kyjeva do sirotčince a v brzké době se pro ni bude hledat nová rodina, která se o ni postará .

Z jakého důvodu podle vás italský pár opustil malou holčičku?

Zdroj: Mirror

Článek Rodiče si převzali dítě od náhradní matky. Po několika dnech ho dali na hlídaní a už si jej nikdy nevyzvedli se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nemohla si dítě nechat

Když jedna mladá žena z Ruska otěhotněla, neměla ani přítele, ani stálou práci. Když s tím přišla za svými rodiči, nechtěli o tom ani slyšet a nutili ji jít na potrat. To ona ale odmítala, protože přece nemůže odepřít život nebohému děťátku. Jenže čas plynul a ona věděla, že se o dítě nebude moci postarat, tedy zatím ne. A tak pár dní po tom, co porodila, zabalila malou holčičku do deky, položila ji do trávy k nemocnici a doufala, že si ji někdo vezme.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Starší žena ji odnesla do nemocnice

Naštěstí šla kolem jedna starší žena, která zaslechla tiché sténání, a tak se porozhlédla po okolí. Všimla si fialové deky, z níž ten zvuk vycházel, a když k ní přišla a uviděla malé miminko, měla z toho šok. Ale děťátko vzala a odnesla do nemocnice, kde se na holčičku podívali lékaři. Vedle holčičky ležely ještě pleny, oblečení a sada dětské výživy, takže nikdo nechápal, co se to právě stalo.

Žena napsala dopis

Když lékaři holčičku svlékali, našli pod jejím oblečením dopis od její matky. V tom dopise žena prosila o odpuštění a vysvětlovala, že se nyní nemůže o malou postarat. Ještě napsala, že holčička se jmenuje Uljana, narodila se 12. srpna a je zdravotně v pořádku a moc hodná. Na závěr dopisu ještě slíbila, že jakmile to bude možné, pro holčičku se vrátí. Jen teď zkrátka nevidí jiné řešení.

Opravdu se pro ni vrátila

Lékaři ale dopisu moc nevěřili, protože se s tímto setkali už mnohokrát, a tak začali holčičku připravovat na adopci. O několik dní později se ale v nemocnici objevila mladá žena, která se o holčičku velice zajímala. Lékaři nakonec zjistili, že je to její matka, jež jim potom řekla svůj příběh. Během těch několika dní ji ale její rodiče vzali k sobě s tím, že chtěli vychovávat své vnouče, takže žena už má kde bydlet.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Z hlediska zákona ale už bylo pozdě, a tak žena musela podstoupit testy DNA, psychologické testy a několik výslechů na policii. Nakonec jí po čtyřech dlouhých měsících soud dcerku vrátil zpět a teď už jsou konečně spolu. Z ženy je teď opravdu výborná matka, která by pro svou dceru udělala cokoliv.

Jak byste se na místě matky zachovali vy?

Zdroj: Reader’s Digest

Článek Zahodila své čerstvě narozené dítě do trávy u nemocnice a utekla. Po několika dnech se však pro něj vrátila a chtěla ho zpět se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Chlapeček strávil několik dní na JIP

Na ultrazvuku se objevil problém, který by mohl být překážkou ve vývoji jejich nenarozeného syna Deweyho. Když se malý narodil, byl okamžitě převezen na novorozeneckou jednotku intenzivní péče, kde strávil dlouhých 132 dní. Lékaři však nemohli přijít na to, v čem je vlastně problém. Malý chlapeček pak bohužel přišel o život při běžné operaci.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Katie Butler

Sestřička měla pro rodiče zajímavou nabídku

Když se to rodiče chlapečka dozvěděli, byli úplně na dně. To ale ještě netušili, že sestřička, která pracovala o patro výš, pro ně má zajímavou zprávu. Zdravotní sestra totiž s chlapcem intenzivně pracovala a při péči o něj si s rodiči vytvořila pevný vztah. Jednoho dne mladý pár obdržel hovor právě od této sestřičky. Věděla totiž o malém chlapci Braxovi, který potřeboval lásku a novou rodinu.

Ihned se rozhodli, že si ho vezmou domů

Braxovi bylo 11 měsíců a od narození byl každý den v nemocnici. Rodiče ho opustili, protože si mysleli, že se o něj nedokážou postarat. Ubohý chlapec trpěl plicní hypertenzí, což je vysoký krevní tlak v plicních cévách, a selhávalo mu dýchání. Lékaři si ale byli jisti, že se jeho stav bude věkem zlepšovat.

Josh a Katie se ihned shodli na tom, že se ho ujmou. Když si ho přivezli domů, jeho stav se začal rychle zlepšovat. Zahrnovali ho veškerou svou láskou a opravdu se o něj starali jako o vlastního. A i když bolest v jejich srdci bude vždycky veliká, jsou neuvěřitelně vděční, že malého Braxe mají.

Co byste na místě mladých rodičů udělali vy?

Zdroj: People

Článek Jejich dítě zemřelo několik dní po porodu. Zdrceným rodičům ale po 4 dnech zavolala sestřička se zajímavou nabídkou se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Žena dala druhý domov více než 120 dětem

V České republice je pěstounská péče definována jako forma náhradní rodinné péče, která má dětem pomoci překlenout složité období, kdy se o ně jejich biologičtí rodiče z rozličných důvodů nemohou osobně postarat. Do péče druhé – cizí osoby je tak dítě umisťováno na různě dlouhou dobu. Obecně je ve Spojených státech amerických pěstounská péče o něco běžnější než v tuzemsku. Aktivně se jí věnuje i Ingeborg McIntosh, která za svůj život do svého domova přijala přes 120 dětí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jordan McIntosh nebyl výjimkou. Ingeborg byla příslušnými úřady oslovena jako pěstounka ještě v době, kdy byl několikatýdenním kojencem. Podle jejích slov se mezi nimi utvořilo unikátní pouto bezprostředně poté, co si Jordana poprvé pochovala. Protože biologická matka o hocha nejevila zájem, chtěla ho Ingeborg adoptovat. Ovšem tehdy narazila na tvrdý odpor právě ze strany jeho biologické matky. Ta si výslovně přála, aby Jordan připadl do černošské rodiny, která může lépe porozumět jeho etnicitě.

Od Jordana dostala nejkrásnější dárek ke dni matek

Ingeborg společně se svým manželem bojovala další čtyři roky, než se jí konečně podařilo Jordana adoptovat. Pomohla jí k tomu mj. skutečnost, že žádná černošská rodina o chlapce neprojevila zájem. Žena byla nesmírně šťastná a užívala si každý moment se svým adoptivním synem. Jejich vztah později přerostl do „klasického“ vztahu matka-syn – a Jordan je pyšný, že nese příjmení McIntoshových. Dlouhých 23 let po adopci ovšem do poklidného chodu rodiny zasáhla vážná nemoc.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ingeborg lékaři diagnostikovali polycystické onemocnění ledvin. V roce 2013 bylo zřejmé, že žena bez transplantace nepřežije. V tu chvíli zasáhl její adoptivní syn. Za zády své matky zašel do nemocnice a podrobil se krevním testům. Poté, co se prokázalo, že je vhodným dárcem, připravil pro milovanou ženu překvapení. V den matek jí nabídl ten největší dar – šanci žít. Ingeborg byla hluboce dojatá a ráda nabídku přijala. Jordan své rozhodnutí zdůvodňuje tím, že pro ni chtěl vykonat stejné dobro, jako ona udělala pro něj.

Za jakých okolností byste byli ochotní adoptovat dítě?

Zdroj: DailyMail, TipHero

Článek Adopce chlapce jí kvůli odporu biologické matky trvala přes 4 roky. Udělala správné rozhodnutí, o 20 let později jí syn zachránil život se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Vystopoval ho jeden taxikář

Na letišti v Kábulu byl po všech těch hrozných událostech neskutečný zmatek. Při evakuaci se rodičům ztratil malý chlapeček, ale v tom spěchu nikdo nedbal na jejich prosby o pomoc. Dítěti byly sotva dva měsíce, když se 19. srpna 2021 odloučil od rodičů. Poté, co byly v novinách zveřejněny jeho fotky, ho vystopoval jeden mladý taxikář, který se jmenoval Hamid Safi.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Mohd Rasfan

Nepodařilo se najít rodinu

Podle místních zdrojů taxikář řekl, že když chlapce našel, byl úplně sám na letišti a nahlas plakal. Musela mu být hrozná zima a určitě měl veliký hlad. Hamid ho vzal do náruče a odnesl si ho k sobě domů. Samozřejmě, že se snažil najít chlapcovu rodinu, ale bohužel se to nedařilo. S manželkou se tedy rozhodli, že chlapce adoptují a budou ho vychovávat jako vlastního syna.

Našel ho jeho dědeček

Miminku dali jméno Mohammad Abed a každou chvilku sdíleli na Facebooku fotky všech jejich dětí. Jenže chlapcova rodina ho nikdy nepřestala hledat, a tak jednoho dne, úplnou náhodou, uviděl jeho dědeček právě onu fotku, kterou Hamid sdílel. Rozhodl se, že za ním přijede a požádá o navrácení dítěte.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Mohd Rasfan

Doufal v to, že to proběhne rychle a bez problémů, jenže netušil, že jelikož si Hamid chlapce již adoptoval, bude se muset vyjednávat. To nakonec trvalo dlouhých 7 týdnů a dítě bylo vráceno jeho dědečkovi. Hamid s rodinou ho ale pravidelně vídají přes webkamery, když si volají s jeho rodiči. Naštěstí všechno dobře dopadlo.

Co byste udělali na místě taxikáře vy?

Zdroj: ScoopWhoop, TheGuardian

Článek Dítě se rodičům ztratilo při evakuaci letiště. Muž, který chlapce našel, ho však odmítal vrátit biologické rodině se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Jeden e-mail a cesta kolem světa

Fotografie opuštěného miminka s očima bez bělma, které zářily blankytně modrou barvou, obletěly svět. Lidé ji měli za kuriozitu, za něco k pobavení. Pro Erin Austinovou však byl pohled do hlubokých tůní holčiččiných očí osudovým momentem. Svému manželovi Chrisovi se svěřila s nápadem, že by mohli maličkou Číňanku adoptovat. A on nebyl proti. Erin proto napsala e-mail do sirotčince, v němž dívka žila, a pustila se do náročného procesu adopce.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Paige Ewing

„Byl to brutální a zdlouhavý proces,“ zhodnotila Erin stručně administrativní náročnost osvojení čínského miminka. V roce 2016 byla ale nakonec úspěšná. S manželem přeletěli půl světa, aby si svou novou dcerku vyzvedli a konečně ji zahrnuli veškerou láskou a péčí, po které tak dlouho a marně toužila. Pojmenovali ji Primrose, což v překladu do češtiny znamená petrklíč.

Neuměla ani pít z láhve, lásku nikdy nepoznala

Maličké děťátko se se svou novou situací nějakou chvíli sžívalo. Zvláštní zbarvení jejích očí bylo způsobeno vzácnou genetickou poruchou, kvůli níž se v jejích očích hromadila tekutina, což způsobilo úplnou slepotu. Kromě toho Erin a Chrisovi v sirotčinci řekli, že je nejspíš také hluchá. V čínském domově pro opuštěné děti neměla Primrose ani základní péči. Nezvládla ani udržet hlavičku, a dokonce ani neuměla pít z láhve.

Po pár měsících ale ke svým novým rodičům přilnula. Začala se jich chytat za ruce a tulila se k nim v bezmezné důvěře. Novou členku rodiny si zamilovali i její malá sestřička a bratříček. Všichni jsou nadšení, že s nimi Primrose sdílí domov. „Je to prostě normální dítě. Má svoje potřeby a touhy a umí být pěkně paličatá,“ zhodnotil situaci její nový tatínek Chris. Ten se už dříve zabýval prací s postiženými dětmi, což rodině velmi usnadňuje situaci. Podívejte se na video, kde si můžete zapnout i české titulky, a dozvíte se celý příběh Primrose a její nové rodiny.

Jak byste se rozhodli na místě jejích rodičů?

Zdroj: Metro

Článek Když rodiče spatřili novorozenou dceru se stříbrnýma očima bez bělma, zřekli se jí. Její fotografie však rázem obletěla svět a našla jí novou rodinu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Až později si uvědomila, že je jiná

Anne byla umístěna do sirotčince a později se bílý pár nabídl, že se o ni postará. Celé dětství to byla spokojená holčička, které vůbec nevadilo, že má jinou barvu pleti než její rodiče. Pomalu jí to začalo docházet až ve škole, protože ji její vrstevníci šikanovali a za barvu pleti se jí posmívali a nadávali jí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Dozvěděla se, že má bratra

Její adoptivní rodiče se k ní nikdy nechovali jinak než k jinému členu jejich rodiny. Říkali jí, aby děti ve škole ignorovala, ale pro tak mladou dívku to bylo opravdu těžké. Když jí bylo 9 let, její adoptivní rodiče bohužel museli migrovat do Austrálie, a tak se opět ocitla v dětském domově. Ve svých 14 letech se dozvěděla, že má mladšího bratra, který žije v jiném dětském domově.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Začala svoji matku hledat

Přišla na to díky tomu, že její biologická matka měla nehodu. A v nemocnici řekla, že má syna a dceru, což byla právě Anne. Každý byl v jiném dětském domově, ale sblížili se natolik, že se doteď pravidelně navštěvují. Anne svoji matku začala hledat, když jí bylo 16 let. Matka jí sice psala dopisy, ale odmítala se se svými dětmi setkat. Anne se ji pokusila najít na jedné z jejích bývalých adres, ale nebyla tam.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Podařilo se jí najít až o mnoho později

Anne věděla, že nemůže celý život strávit hledáním své matky. Proto se zaměřila na studium a kariéru a stala se z ní úspěšná policistka. Nakonec se jí ale přece jen povedlo ji najít. Až po dalších 30 letech její matka konečně souhlasila se schůzkou. Nikdy ji však nezačala brát jako dceru – chtěla, aby byly pouze kamarádkami. A na tom už se nikdy nic nezměnilo.

Jaký je váš názor na to, jak se zachovala matka Anne?

Zdroj: Mirror

Článek Matka ji po narození opustila, přesto ji dcera od svých 16 let usilovně hledala. O 30 let později se obě ženy konečně setkaly se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Tento srdcervoucí, napínavý i inspirativní příběh vypráví o začátku života malé Danielle, která neměla vůbec lehký start do života. To se ale změnilo po objasnění jejího případu a vyplynutí pravdy na povrch. Na křivdu, jež jí byla způsobena, nezapomene pravděpodobně do konce života. S následky dívce však pomáhá její nová adoptivní rodina. Případ této bezpodmínečné lásky fascinuje celý svět.

Dívka k adopci

Manželé Bernie a Diane pocházející z amerického státu Oklahoma vychovali dohromady pět synů. Dá se tedy říci, že o výchově dětí toho věděli hodně. Když se postupně čtyři z pěti chlapců odstěhovali z domu, rozhodli se adoptovat další dítě, které potřebovalo milující rodinu. Velké množství jich potřebovalo specifickou péči. Když se o ně Diane a Bernie začali zajímat, ze všech „kandidátů“ vyčnívala jedna zvláštní dívka.

iZdroj fotografie: Pexels

Přezdívali jí „The girl in the window“. Viděli pouze černobílou fotografii této dívky, ale bylo jim řečeno, že je vhodnou kandidátkou přímo pro ně. Jmenovala se Danielle a minulost měla tak hroznou, až vyrážela posluchačům dech. Začátek jejího života byl velmi krutý. Příběh sedmileté holčičky je plný zanedbávání i zneužívání. Ale nejhorším faktem o Daniellině historii byl nedostatek kontaktu s dospělými, pečovateli a pracovníky v sociálních službách.

Zanedbání a zneužívání

Její násilnická matka ji držela v nelidských podmínkách od narození po dobu sedmi let. Celé ty roky dívka nespatřila slunce, denní světlo a nejedla pořádné jídlo. Její podmínky k přežití se podobaly až únosu a případu Nataschy Kampuschové. Jak Bernie, tak Diane byli odhodláni dát Danielle skutečnou rodinu a lásku, kterou tak zoufale potřebovala, i když nikdy nezažila.

iZdroj fotografie: Pexels

„Jsem u policie 27 let a toto je bezpochyby nejhorší případ nedbalosti, jaký jsem kdy ve své kariéře měl,“ řekl vyšetřovatel Mark Holste, svědek celého soudního procesu. „Je tolik důležitých detailů, kterých si na člověku můžete všimnout, až si uvědomíte, že se o něj nikdo nestará. Za správných okolností může člověk skutečně prosperovat a rozvíjet se,“ říká Diane. Tímto tvrzením ukončila nová maminka Danielle spekulace o jejím případu.

Co si myslíte, že by byl adekvátní trest pro dívčinu biologickou matku?

Zdroj: DailyMail

Článek Srdcervoucí příběh malé Daniely: Biologická matka ji krutě týrala. Až v 7 letech poprvé poznala, co to je láska se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Začalo to pravou, avšak neschválenou láskou

Julie Mannix byla krásná dívka žijící ve Filadelfii v Pensylvánii. V listopadu roku 1963 jí bylo 19 let a byla až po uši zamilovaná do muže jménem Frank. Jediné, co jim jejich štěstí narušovalo, byla její matka a rodina. Ti si totiž stáli za názorem, že Frank není pro Julii dost dobrý a měla by se s ním co nejdříve rozejít. Jenomže místo rozchodu se stalo něco jiného.

Když byla Julie na kontrole u gynekologa, zjistilo se, že čeká miminko. Abyste více pochopili rozdíly mezi tehdejší a dnešní dobou, je třeba uvést, že Julie o tom ani nevěděla. Lékař jí to taktně zamlčel a jako první to řekl její matce. Její rodina si neuměla představit, že by Julie měla dítě, když ještě není vdaná. Možnost potratu ale nepřicházela v úvahu, jelikož v té době to bylo nelegální. Co tedy udělat? Rodiče se rozhodli pro něco nepředstavitelného.

Bez špetky citu ji zavřeli

Rodiče věděli, že takovou „ostudu“ nemohou dopustit. Začali tedy lhát všude okolo a dělali vše proto, aby těhotenství Julie zakryli. Poté dostali ten ohavný nápad. Jediný případ, kdy bylo dovoleno provést potrat, byl, když se daná osoba nacházela v psychiatrické léčebně. Začali tedy o své dceři lhát ještě více, říkali, že je deprimovaná a asi trpí na deprese. Zanedlouho byla přijata na psychiatrické oddělení, ale k legálnímu potratu naštěstí nikdy nedošlo.

iZdroj fotografie: Unsplash

Julie se přirozeně o svém těhotenství dozvěděla a nedopustila to, aspoň v něčem měla pravomoce. V léčebně byla nucena zůstat dalších šest měsíců, tedy do začátku jejího porodu. Dne 19. dubna roku 1964 porodila krásnou holčičku, kterou pojmenovala Aimee. Viděla ji ovšem jen krátce a než se stihla rozkoukat, držela v ruce adopční dokumenty a musela podepsat, že se vzdává jakýchkoliv práv na svou dceru.

Zranili ji a ponížili, pak ztratili zájem

Jakmile Julie opustila psychiatrickou léčebnu, okamžitě se odstěhovala do New Yorku, pryč od své rodiny. Vzhledem k tomu, že se svou rodinou naprosto ukončila kontakt, bylo celé tohle její mučení naprosto zbytečné. O svou dceru by s tímto přístupem přišli tak, jako tak. Nehledě na to, jestli by odešla s dítětem a nebo bez něj. V novém městě se stala herečkou a o rok později, 1965, měla svatbu s Frankem, její pravou láskou.

Několik let se snažila kontaktovat katolické charitativní organizace a zjistit, jak se její dceři daří. Nikdy jí ale nic neřekli, neměla prostě právo požadovat jakékoliv informace. Co jiného jí zbývalo, než doufat, že její dceru adoptují hodní lidé? Manželé přesto každý rok 19. dubna slavili narozeniny své dcery.

Dívka měla vcelku normální život

Mezitím, co se Julie a Frank snažili žít a pokračovat dále, malá dívka vyrůstala u adoptivní rodiny, kde ji přejmenovali na Kathleen Marie Wisler. I když povětšinu času žila normálně, také si prošla svými tragédiemi. V šesti letech jí totiž umřela adoptivní matka. Otec se ovšem rozhodl v její výchově pokračovat. Nikdy se svou biologickou matku nepokoušela kontaktovat, až do dne, kdy porodila vlastní děti.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Tehdy se v ní něco změnilo a ona se ji snažila najít. Podařilo se jí zjistit jméno a také to, že byla herečka, jež svou kariéru začala v 60. letech. Samozřejmě se k tomu vázala i informace, že jejím mužem byl Frank, tehdy již televizní producent. Napsala jim oběma dopis a od té doby šlo všechno vcelku rychle. Rodiče neváhali ani vteřinu.

„Znovu se cítím jako dcera“

Začali si pravidelně volat přes Skype a samozřejmě se i viděli. „Nikdy jsem si nepředstavovala, že si zase někdy budu připadat jako něčí dcera, o kterou je zájem i starost. Je to ovšem pravdou a mám dva silné a moudré rodiče, kteří mě bezpodmínečně milují. Dělají si starosti, když mé děti onemocní a vždy mi volají jen tak, aby mě slyšeli.“

„Nepotřebují žádný důvod k tomu, aby mě kontaktovali, prostě se mnou chtějí trávit čas.“ vyjádřila se samotná Kathleen. I přes všechny pokusy rodiny Julie o rozdělení této rodiny, mají všichni tři členové pocit, že se nikdy neoddělili. Kathleen dokonce celý příběh sepsala a vydala jej v knižní podobě. Kniha se jmenuje „Secret Storms“, v překladu „Tajné bouře“. Česky ovšem vydaná není.

Jak byste se na místě mladé Julie zachovali vy?

Zdroj: Cosmopolitan

Článek „Byla jsem nucena si zvolit mezi psychiatrickou léčebnou a potratem.“ Neuvěřitelný příběh však má šťastný konec se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Cítila se připravená

Po absolvování nezbytných kurzů se Katie cítila připravená na to, aby si mohla vzít dítě do péče. Jednoho dne pak zazvonil její telefon. Magistrát pro ni měl dítě, které potřebovala pěstounskou péči. Zeptali se ji tedy, zda by ho mohla přijmout a starat se o něj. Katie vlastně ani nepřemýšlela a okamžitě řekla, že ano. Následně si šla vyzvednout opravdu novorozené miminko. Malému chlapci byli jen čtyři dny. Nikdo nevěděl, kdo jsou chlapcovi rodiče, ani odkud pochází. Ti totiž svého novorozeného syna opustili a zmizeli neznámo kam.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Chlapec tak neměl rodiče, ale neměl ani jméno. Katie mu tedy začala říkat Grayson a starala se o něj. Úřady dlouhé měsíce zjišťovali, kdo by mohl být jeho rodiči. Nepodařilo se jim však zjistit ani otce ani matku. Do nemocnice, kde byl odložený se nikdo nevrátil a nikdo ho ani nehledal. Z toho důvodu se začalo hovořit o jeho adopci. Jediná stopa, která byla bylo běžné jméno, kterým se žena v porodnici představila. Nikdo však ani nevěděl, zda to bylo její skutečné jméno nebo si ho žena před porodem vymyslela, aby zůstala v anonymitě.

Konal se soud

Uskutečnilo se soudní slyšení, na němž soud rozhodl, že biologičtí rodiče ztratili všechna práva na svého syna. Katie ho tak mohla adoptovat. Několik týdnu po tomto soudu se opět Katie ozval městský úředník a tázal se jí, zda by chtěla opatrovat další miminko. Tentokrát holčičku.

Tu také její biologičtí rodiče zanechali v nemocnici. Zanedlouho v její domácnosti přibyla malá Hannah. Nic nenasvědčovalo tomu, že by děti mohly mít něco společného. Grayson byl snědý a Hannah světlá se zrzavými vlasy. U obou porodů se však zapsala žena se stejným jménem.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Navíc prý biologická matka Hannah zjistila, že o něco dříve porodila také chlapce. Bylo to právě v době, kdy se narodil Grayson. Mohli to tedy být sourozenci? Nemocnice tentokrát měla o matce Hannah více informací a vyhledali ji. Žena potvrdila, že porodila chlapce, ale o děti neměla zájem. Katie tedy adoptovala i Hannah. Nyní má dvě děti, které bere jako své vlastní. Oba sourozenci tak vyrůstají v rodině, kde se jim dostává veškerá láska a péče. Pravděpodobně je jim tak mnohem lépe, než kdyby zůstali v rodině své biologické matky.

Jak se stavíte k adopci dětí?

Zdroj: DailyMail, Good Morning America, abc NEWS

Článek Žena po rozvodu adoptovala 2 různé děti rok po sobě. Po čase se ukázalo, že přece jen mají něco společného se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Opuštěné nemluvně našlo novou matku v nemocnici

V ruském městě Jaroslavl málem došlo k tragédii – v prázdném domě zůstala napospas osudu roční holčička Liza Verbitskaya. Díky kolemjdoucím, které neutuchající pláč nenechal v klidu a jež zavolali policii, byla vyčerpaná a poraněná holčička převezena do nemocnice. Inna Nika, matka dvou chlapců, tam v téže době navštěvovala svého syna. Setkání s holčičkou hnulo s jejími city.

iZdroj fotografie: Pixabay

Inna nejdříve holčičce donesla plínky a hračky, až později začala uvažovat o adopci. Začátky však nebyly jednoduché, protože holčička utrpěla silné trauma. Ještě ve dvou letech dokázala přijímat pouze tekutou stravu a trpěla úzkostmi, které se projevily při sebemenším hluku. O další rok později ještě stále nedokázala pořádně chodit. Nová rodina jí zkusila pomoci lekcemi tance.

Stala se z ní tanečnice

Hudba a taneční lekce Lizu vyléčily a holčička začala zázračně prospívat. Jen jedné nálepky se nedokázala zbavit. Lidé se strefovali do jejího vzhledu. Oproti své adoptivní rodině totiž byla snědá a působila exoticky. Ve škole tak často dostávala přezdívky jako „Cikánka“ či „Čokoládka“. Po tom všem, čím si prošla, už ji taková drobnost nemohla rozhodit. Velký podíl na tom měla i psychická podpora nové rodiny. 

iZdroj fotografie: Pixabay

Když přišlo vítězství v dětské soutěži krásy, biologická matka svou dceru poznala a pokusila se o kontakt. Nedokázala však obhájit, proč dceru tak krutým způsobem opustila a náhlý zájem projevila až nyní. Sama pochází z komplikovaného prostředí, takže vidina profitu ze slavné dcery byla nasnadě. To potvrdil i soud, který biologickou matku definitivně zbavil rodičovských práv.

Jak byste na místě Lizy reagovali na snahu biologické matky navázat kontakt?

Zdroj: KOW Stories

Článek Žena opustila svou roční dceru a nechala ji napospas osudu. Po 10 letech se objevila na prahu jejích dveří s nehoráznou žádostí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Štěstí skrze sociální sítě

Žena jménem Priscilla Morse zrovna trávila svůj volný čas na sociální síti Facebook: „Prohlížela jsem si příspěvky na zdi, když se tam objevil jeden, který mě zaujal,“ vysvětluje. „Byl to příspěvek o malém a velmi nemocném chlapci. Tehdy jsem ještě nevěděla, co všechno to v mém životě obrátí vzhůru nohama,“ dodává s úsměvem.

Po rozkliknutí článku se žena dozvěděla, že chlapec je momentálně v sirotčinci v Bulharsku a internetový deník mu hledá adoptivní rodiče. Trpěl ale obrovskou podvýživou, a tak ve svých šesti letech vážil pouze 3,6kg. „Vypadal spíše jako kostlivec než malé dítě. Okamžitě jsem řešila s manželem, že bychom ho měli adoptovat,“ vypráví mladá maminka. Pár tedy odvážně odcestoval do Bulharska, kde hodlali podstoupit všechny strasti vedoucí k adopci.

Cesta plná překážek

Úspěšná adopce samozřejmě není záležitost, která se dá zvládnout za den. Obrovské množství administrativy a také čas potřebný k jejímu vyřízení dělá z adopce velmi náročnou a také finančně nákladnou záležitost. Mladý pár se ale odmítal vzdát: „Říkala jsem, že neodjedeme, dokud nebudou vyřízeny všechny dokumenty,“ vypráví Priscilla. „Chlapec byl navíc ve velmi špatném stavu, což nám poté potvrdil právě i nás místní lékař,“ dodává.

Po pár dnech útrap se páru podařilo chlapce jménem Ryan převézt ze sirotčince do jeho nového domova. Hned po příjezdu s ním Priscilla zamířila k lékaři. „Říkali nám, že je v tak špatném stavu, že vůbec netuší, zda ještě nějakou dobu přežije,“ popisuje zážitek Priscilla. „Je to ale bojovník, který jim ukázal, že se v něm mýlili,“ dodává s úsměvem. Chlapec totiž nejenže přežil, ale zároveň začal postupně přibírat na váze a v nové rodině se mu začalo dařit.

Náročné první měsíce

Jelikož malý chlapec kromě podvýživy trpěl také od narození skoliózou páteře a mentální retardací, čekalo rodiče obrovské množství práce. Úsměv a radost malého chlapečka jim ale každý den dokazovala, že dělají správnou věc. „Začal se na nás usmívat, bylo vidět prakticky hned, že je mu u nás dobře,“ potvrzuje Priscilla. „Dětská radost je to nejkrásnější na světě,“ dodává dojatě. Adopce sice není pro každého, ale v tomto případě se ukázalo, že se chlapec dostal do správných rukou.

Rodiče založili pro podporu šíření povědomí o důležitosti adopce, zvlášť takto postižených dětí, stránku s názvem Zachraňte malého Ryana (v originále Saving baby Ryan, odkazující na film s názvem Zahraňte vojína Ryana). Komunita má už přes 60 000 sledujících a ukazuje jak mladým rodičům podobně postižených dětí, tak pěstounům či adoptivním rodičům, že na to nikdy nejsou sami. „Adopce Ryana je to nejnáročnější a zároveň nejkrásnější, co nás v životě potkalo,“ dodává adoptivní maminka.

Jaký příběh máte spojený s adopcí?

Zdroj: Daily Mail

Článek 7letý chlapec vážil pouhých 3,6 kg, když ho žena adoptovala. Chlapci zachránily život sociální sítě se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Holčička byla vážně zraněná

Poručík Brian Zach už několik let slouží u policie v arizonském městě Kingman. V březnu roku 2018 měl zrovna noční službu, během níž musel vyjet k případu domácího násilí. Na místě tehdy našel vážně zraněnou holčičku, která se jmenovala Kaila a byly jí dva roky. Měla frakturu lebky, vykloubený loket, krvácení do mozku a po celém těle nespočet modřin. Okamžitě jí zavolali sanitku, která ji převezla do místní nemocnice.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nejprve byl Brian dočasný opatrovatel

Sociálka okamžitě odebrala holčičku jejím tyranským rodičům a začala pro ni hledat náhradní rodinu. Tohle hlášení totiž bohužel nebylo první, ale již třetí. Pracovník sociální péče se tehdy Briana zeptal, jestli by jí chtěl dělat dočasného opatrovatele, a on neváhal ani chviličku. Dočasná péče trvala dny, týdny, měsíce a Brian s jeho rodinou si malou Kailu tak zamilovali, že už ji ani nechtěli dát pryč.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Adopce byla nakonec schválena

Brianova rodina se nakonec sama přihlásila k adopci. Celý tento proces trval opravdu velmi dlouho, protože museli absolvovat mnoho soudních líčení. Nakonec se po dvou a půl letech konečně dočkali a soud adopci schválil. Bylo to i z toho důvodu, že biologičtí rodiče o holčičku neprojevili žádný zájem.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nyní bude mít Kaila 6 let a kromě nových rodičů má i sestru Rainu a bratra Trevise. Brian se stal jedním z mála policistů, kterým soud schválil adopci dítěte z případu, ve kterém zasahoval. A kdo ví, třeba bude Kaila pokračovat v otcových stopách.

Znáte někoho, kdo si adoptoval dítě?

Zdroj: CNN, Abc11, People

Článek Policista zachránil 2letou holčičku před domácím týráním. Když ji našel od krve a polámanou, rozhodl se ji ihned adoptovat se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Všechno začalo článkem v časopisu

Jerryho největší sen byl stát se otcem. Sám o sobě říká, že je přesvědčený, že se narodil pro to být tatínkem. Když už to začal pomalu vzdávat, všiml si v časopise článku, který popisoval život sirotků v Kambodži. Neváhal ani vteřinu a kontaktoval kambodžské představitele. Brzy nato se dočkal zprávy, která mu navždy změnila život.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jordan Windle (@jordanpiseywindle)

Chlapeček byl podvyživený

V červnu 2000 Jerry odlétal do Phnom Penh v Kambodži, kde žil chlapec jménem Jordan, jehož si měl Jerry adoptovat. Žil v sirotčinci, protože mu jako miminku zemřeli rodiče. Chlapeček byl podvyživený, trpěl svrabem a těžkými infekcemi. I přesto si ho Jerry vzal domů na Floridu, kde ho ošetřil a okamžitě se o něj začal starat, jako by byl jeho vlastní.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jordan Windle (@jordanpiseywindle)

Začátek byl opravdu hodně těžký

Když se společně vrátili do USA, čekala je tam řada překážek. Jordan měl hodně zdravotních problémů. Byl naprosto vyčerpaný a slabý a než se pořádně naučil anglicky, komunikoval s Jerrym pomocí znakové řeči. V tu dobu mu byly 2 roky, ale vážil pouze necelých 8 kilo. Jerry ani lékaři nevěděli, jestli to zvládne. Ale slíbil, že udělá vše, co bude v jeho silách, aby jeho syn už nikdy nemusel trpět.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jordan Windle (@jordanpiseywindle)

Z nemocného chlapce olympijskou hvězdou

Nakonec se z Jordana stal zdravý a šikovný chlapec. Svého otce naprosto miloval a vůbec mu nevadilo, že není jeho vlastní. Byl vždy sportovně nadaný, ale nikoho by ani ve snu nenapadlo, kam až to dotáhne. Jeho olympijské sny začaly ve věku 7 let.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jordan Windle (@jordanpiseywindle)

Na jednom táboře upoutal pozornost Tima O’Briena, což byl syn slavného potápěčského trenéra Rona O’Briena. Jordan vstoupil do speciálního potápěčského programu a začal dosahovat svých prvních sportovních úspěchů.

Je opravdu úspěšný

Absolvoval 3 olympijské zkoušky a v šestnácti letech již mohl závodit za muže. V dnešní době bude Jordan soutěžit za Spojené státy na olympijských hrách, ale ve svém srdci bude také reprezentovat Kambodžu. Nechal si dokonce vytetovat kambodžskou vlajku na paži, aby lidé viděli, odkud pochází. Se svým otcem má doteď opravdu skvělý vztah a Jerry je na něj náležitě pyšný.

Znáte nějaký homosexuální pár, který si adoptoval dítě?

Zdroj: Brightside

Článek Svobodný gay si adoptoval nemocné dítě a vychoval z něj olympijského vítěze. Všem, kdo ho odsuzovali, vytřel zrak se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Smutný začátek vystřídal šťastný konec

Mladí manželé se svým dvouletým synem hledali nového psího kamaráda, kterého by si pořídili. Vedením osudu se jejich cesta protnula s tou fenky Sadie. Když se Sadie narodila, ujal se jí postarší muž, u něhož se měla dobře. Po nějaké době se ovšem její první páníček musel přestěhovat do domova důchodců a fenku si s sebou vzít nemohl. Ta byla proto přemístěna do útulku, kde čekala na svůj další osud.

iZdroj fotografie: Pixabay

Protože se jednalo o mladou a přátelskou fenku, pokusil se útulek její adopci urychlit. Pověřená pracovnice Kathy Hinesová dostala pokyn, aby se snažila Sadie nalézt nový milující domov co nejrychleji. V tu chvíli Kathy potkala mladé manžele, kterým Sadie představila. Manželé i malý syn se do roztomilé fenky na první pohled „zamilovali“ a rozhodli se ji adoptovat. Poté, co vyřídili potřebné dokumenty, si ji odvezli domů do Muskegonu (Michigan, USA).

První noc rozhodla o osudu rodiny

Ovšem hned první noc v novém domově udělala Sadie něco, co nikdo nedovede vysvětlit. Manželé jí nachystali pelíšek, misku s vodou a šli společně se svým synkem spát. Uprostřed noci je však probudil zuřivý štěkot. Když se matka zvedla z postele, uviděla Sadie, jak skáče na postýlku nejmladšího člena domácnosti a takřka hystericky štěká. Žena se proto šla podívat, co se děje. V postýlce našla bezvládné dítě.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Okamžitě proto zavolala rychlou záchrannou službu. Když lékaři dorazili, zjistili, že chlapci klesla během spánku hladina cukru v krvi pod kritickou hranici. Kdyby Sadie nezačala štěkat a nevzbudila chlapcovu maminku, dítě by se rána nedožilo. Nikdo si nedovedl vysvětlit, jak byla Sadie schopná rozpoznat situaci, ale je jisté, že od té chvíle mezi ní a jejími páníčky vzniklo pouto, které se jen tak nepřetrhne.

Máte se svým zvířecím kamarádem stejně silné pouto?

Zdroj: Metro

Článek Adoptovali psa z útulku, ale ani ve snu by je nenapadlo, co udělá jejich dvouletému synovi hned první noc se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Koťátko bylo nemocné

Tato žena adoptovala malé nemocné kotě jménem Brownie. Za rok nemohla uvěřit tomu, co z něj vyrostlo. Když jej adoptovali, udělali to víceméně ze soucitu. Koťátko totiž bylo nejmenší ze všech jeho sourozenců a nikdo nevěřil, že přežije déle než pár týdnů. Bylo slabé, malinké a nemocné. A především se narodilo s vadou, mělo jen dva prstíky na přední pacce. Krátce po narození Brownie odmítal jídlo a začal hubnout.

Rodiče chtěli jiné kotě

Když se jela rodinka podívat na koťátka, rodičům se líbilo úplně jiné kotě než Brownie. Ale holčička z nějakého důvodu nemohla spustit oči právě z něj. Připadalo jí, že její péči potřebuje mnohem víc než jiný z jeho sourozenců. Majitelé jim řekli, že ale nezaručují, že Brownie přežije déle než pár týdnů. A tak ji rodiče přemlouvali, ať si vybere jiné, že potom nebude smutná. Ale holčička si tvrdě stála za svým.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Stal se zázrak

Dívenka jménem Justina a ani kocourek Brownie to nevzdali. Věnovala mu veškerou svoji pozornost a během několika málo hodin do koťátka dostala prvních pár kapek mléka. Někdo by si řekl, že to nic neznamená, ale pro Brownieho to byl velký krok kupředu. Postupem času začal čím dál tím více jíst i pít a konečně trošku povyrostl. Brzy začal vykazovat první známky uzdravení.

Byl to spíš pes než kočka

Postupem času začal Brownie běžně přibírat jako každé kotě. Také byl velice hyperaktivní a hravý. Justina si začala všímat, že je to spíše pes než kočka. Chodil poslušně na vodítku, aportoval a následoval ji, kamkoliv se pohnula. Uplynul rok a z malého koťátka se stal obrovský kocour, který má tak hustou a lesklou srst, že potřebuje každý den vyčesávat.

iZdroj fotografie: Facebook / Justina Strumilaite

Naštěstí má Brownie svou milovanou paničku, která se o něj každý den s láskou stará. Bylo obrovské štěstí, že se Justina rozhodla adoptovat právě tohle kotě. Kdo ví, jak by to s ním dopadlo, kdyby se jej nikdo neujal. Jsou z nich teď nerozluční parťáci. Máte taky svého milovaného mazlíčka?

Zdroj: Metro

Článek Žena adoptovala nedonošené nemocné koťátko o velikosti dlaně. O rok později váží téměř jako její pětiletá dcera se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Manželé toužili po velké rodině

Žena jménem Maxine Xoung a její manžel chtěli vždy velkou rodinu. V roce 2016 proběhla jejich svatba. Maxine bylo v té době 30 let a jejímu muži 32. Po této události byli oba dva odhodláni k tomu, že adoptují dítě. Začali se setkávat s jinými pěstouny, kteří již byli profesionálové. To je přesvědčilo ještě více k tomu, aby pomáhali dětem a poskytli jim láskyplný domov.

iZdroj fotografie: Pexels

„Jakmile jsem se dozvěděla, co přesně znamená být pěstounem, byla jsem si naprosto jistá, že chci pomáhat. Tehdy jsem ještě nevěděla, jestli budu pěstounkou nebo adoptivní rodičkou, ale cítila jsem, že chci pomáhat opuštěným dětem,“ řekla Maxine. Takových lidí se nenajde moc, ale když se dozví příběhy jiných lidí, mohou začít o adopci uvažovat.

Krátce po svatbě požádali o adopci

Za malou chvíli po svatbě a několika schůzkách s jinými pěstouny požádal pár o adopci. Krátce poté byli kontaktováni, zda by si nechtěli osvojit tři sourozence ve věku do čtyř let. Novomanželé nadšeně souhlasili. Když si odvezli děti domů, netrvalo dlouho a znovu byli požádáni o pomoc. Byli postaveni před otázku, zda by měli možnost adoptovat sestřičku tří chlapců, která se jmenuje Elliot. V té Maxine ihned našla spřízněnou duši.

iZdroj fotografie: Pixabay

Maxine se podařilo otěhotnět

Zatímco manželé vychovávali 4 malé adoptované děti, Maxine se povedlo otěhotnět. Byl to celkem zázrak, protože se o dítě snažili už delší dobu. Nakonec se jim v říjnu v roce 2018 narodil jejich vlastní syn, kterého pojmenovali Henry. O to, aby Maxine otěhotněla, se snažili téměř dva roky, ale nedařilo se jim. Naštěstí se jim v životě zadařilo později a díky tomu se začal plnit jejich sen, kterým bylo mít velkou rodinu.

Těhotenský test byl znovu pozitivní

Maxine a její manžel chtěli osvojené děti plně adoptovat a začali vyřizovat všechny potřebné dokumenty. Nakonec adoptovali Aidena (8), Parkera (5), Connora (4) a Elliot (3). Při vyřizování všech potřebných papírů Maxine zjistila, že je znovu těhotná. Tentokrát však čekala rovnou čtyři přírůstky do rodiny, což bylo opravdu velkým překvapením. Lékaři je rovnou varovali, že děti nemusí být v pořádku, protože se jedná o čtyřčata.

iZdroj fotografie: Pixabay

U tohoto těhotenství podle lékařů hrozil například předčasný porod. Naštěstí se tak nestalo a čtyřčata se narodila v roce 2020 v červenci. Stalo se tak o trochu dříve a musela do inkubátorů, ale vše dobře dopadlo a děti jsou zdravé. Tato čtyřčata pojmenovali Beck, Silas, Theo a Cecilia. Díky tomu, že vždycky chtěli velkou rodinu, se jim jejich sen nakonec splnil. Když se jim narodil jejich syn Henry a měli adoptované 4 děti, věděli, že i tak chtějí další.

Péče o devět dětí je náročná

Maxine přiznává, že péče o tak početnou rodinu je opravdu náročná. Je ráda za to, že všechny děti mají mezi sebou dobré vztahy, a právě to jí usnadňuje práci. I s tolika dětmi se snaží, aby se ani jedno necítilo zanedbávané. „Je to obtížné, protože to pak znamená, že na sebe nemáme s Jacobem moc času. Natož abychom měli každý čas sám pro sebe. Ale bereme to jako období, děti rychle rostou, a nakonec nám bude chybět doba, kdy nás tolik potřebovali,“ říká Maxine.

iZdroj fotografie: Pixabay

Jejich denní rutina je podobná každé běžné rodině. Je potřeba zmínit, že většinu péče kolem 9 dětí zvládá Maxine a její manžel Jacob samostatně. Starají se o ně přes den i v noci, aniž by jim někdo pomáhal. Jen někdy přijde maminka Maxine, aby si s dětmi pohrála, a maminka od Jacoba vezme děti občas ven. „Milujeme své děti, takže jsme rádi, že s nimi můžeme být. Chaos velké rodiny nás baví. Tam, kde vládne větší chaos, najdete více smíchu, úsměvů a bezpodmínečné lásky“, míní rodiče. 

Zdroj: Metro

Článek Manželé adoptovali celkem 4 děti. Když šla žena na běžnou prohlídku, ultrazvuk odhalil něco šokujícího. Její muž na místě omdlel se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Adopce se ukázala jako správná cesta

Po mnoha a mnoha pokusech se nakonec pár Andyho a Sarah rozhodl pro adopci. Avšak tím to ještě všechno vyřešené nebylo. Dále bylo potřeba vyhledat těhotnou ženu, která se ještě necítí na dítě, ale zároveň ho nechce potratit. Za určitý čas se jim však právě takovou dívku podařilo najít. Hned po prvním rozhovoru bylo jasné, že si všichni tři perfektně rozumí, proto se i rychle dohodli.

iZdroj fotografie: Depositphotos

A to tak, že pár pomůže dívce v době těhotenství, jak jen bude moct. Když však Sarah budoucí matku vedla na první ultrazvukové vyšetření, neměla ani ponětí, jaké překvapení ji tam čeká. Mladá žena už dychtivě vyhlížela moment, kdy poprvé spatří své budoucí dítě. Překvapivě však doktor nespatřil na přístroji jen jedno, ale rovnou tři. Tohle byl sice velký zvrat, avšak pár si přál velkou rodinu, tudíž by si to tímto splnil.

Místo jednoho tři nečekaní přírůstci do rodiny

Zpráva o trojčatech by byla možná pro některé znepokojující, ovšem tento pár na takovou příležitost čekal už několik let. Děti se nakonec narodily o dva měsíce dříve a vážily méně než kilogram. Proto byly umístěny na jednotku intenzivní péče pro předčasně narozené. Za určitou dobu však již bylo jisté, že jsou v pořádku a bez problému tuhle situaci přežijí. Jména pro ně byla už rozhodnutá dlouho předem.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Trojčata pojmenovali Joel, Elizbeth a Hannah. Dříve než se však novopečení rodiče stihli dětí nabažit, už po necelém týdnu Sarah poznala, že s ní není něco v pořádku. Nevolnost pociťovala čím dál tím častěji. Její zdravotní stav jim nedal chvíli klidu, když se v nejbližší době měla začít starat o rovnou tři miminka. Lékař ji proto v nemocnici okamžitě poslal na vyšetření ultrazvukem.

Překvapivá příčina komplikací zdravotního stavu Sarah

Pár byl nervózní a nedočkavě očekával výsledky vyšetření. Ovšem důvod nevolností ženy byl doktorovi okamžitě jasný. Hned jí sdělil tu šťastnou zprávu, že se už o sebe nemusí bát, ale je naopak čas slavit, protože je těhotná. Teď si už rodiče nemohli stěžovat na nic, splnil se jim dlouholetý sen o velké rodině. Takhle si to přáli a byli nadmíru vděční za to, že budou mít i vlastní dítě.

iZdroj fotografie: Depositphotos

O pár měsíců později však přišel další zvrat. Trojčata byla v té chvíli už v pořádku doma. Sarah šla, jako už několikrát, na rutinní ultrazvukovou kontrolu. Jako kdyby v poslední době pár zažil málo překvapení, tak i tentokrát se to bez něj neobešlo. Jelikož Sarah nebyla těhotná jen s jedním, ale rovnou dvěma dětmi. A za pár měsíců už doma nepobíhaly jen 3 děti, ale dokonce 5. Ještě půl roku nazpět byl pár zoufalý a bezradný, nyní si však užívají své vysněné velké rodiny.

Zdroj: Metro

Článek Měli v plánu adoptovat jedno dítě. Vše bylo jisté, poté obdrželi šokující telefonát z nemocnice. Ani v nejmenším takovou informaci neočekávali se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Měl velice zvláštní sen, na který nemohl zapomenout

Co si tak Walter pamatuje, tak mu bylo 10 let, když se mu ten sen zdál. Viděl v něm sebe, jak se stará o malou holčičku jménem Chloe. Ta roztomilá princezna byla bezpochyby jeho dcera, tím si byl v tom snu jistý i přesto, že mu bylo teprve tak málo let. Ne dlouho poté se se svou rodinou přestěhoval do jiné čtvrti, na sen ovšem nikdy tak úplně nezapomněl.

iZdroj fotografie: Freepik

Nebylo to tak, že by na něj myslel každý den, ale svým způsobem se mu uložil v srdci. V nové čtvrti poznal dívku jménem Annie, která byla jeho sousedkou. Netrvalo to moc dlouho a stali se nejlepšími kamarády, které nemohlo nic rozdělit. Roky nadále plynuly a Annie a Walter si díky společným zážitkům vytvářeli čím dál tím pevnější pouto. Netrvalo to dlouho a dopadlo to tak, jak každý očekával, zamilovali se do sebe.

Svatba na sebe nenechala čekat

Neměli důvod s ní otálet, znali se tak dlouho, že nebylo moc o čem přemýšlet. Brzy po svatbě došlo k prvnímu menšímu šoku pro Waltera, když mu Annie vyslovila své přání mít děti. Zmínila totiž, že by si velice přála holčičku a vlastně má pro ni už i vymyšlené jméno. Nemusíte hádat dvakrát, aby vám došlo, že její vysněné jméno bylo Chloe.

iZdroj fotografie: Freepik

Walter se nad tím sice pozastavil, ale nadále to neřešil a začali se tedy oba snažit o početí. Jenomže to zkoušeli již čtyři roky a žádné výsledky stále nepřicházely. Po různých vyšetřeních a probdělých nocích se rozhodli, že své trápení nebudou protahovat a zkusí štěstí v adopci. Nechtěli promeškat své relativně ještě mladé roky tím, že se budou bezvýsledně snažit a pro dítě chtěli mít plno energie.

Článek Rozhodli se adoptovat holčičku. Když otec poprvé spatřil biologickou matku, málem ho trefil šlak. Nevěřil svým očím se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Zachránil malou holčičku

Marc Hadden se podělil o svůj neuvěřitelný příběh. Dne 14. listopadu zareagoval na volání 911. Volala žena, která měla velké bolesti břicha. Když dorazil, poprvé v životě byl tím, kdo pomáhá ženě při porodu. Miminku musel podávat kyslík, protože nebylo schopné samo dýchat. Holčička ale bojovala od první chvíle, kdy vykoukla na svět. Pro Marca bylo úžasné slyšet její pláč, protože věděl, že jí zachránil život.

iZdroj fotografie: Fotografie: Depositphotos

Matka holčičky si ji nemohla nechat

Když se s miminkem a jeho matkou dostali do nemocnice, sdělila matka lékařům, že si dítě nemůže nechat, protože už teď měla jedno dítě a o další by se postarat nezvládla. Ukázalo se, že Marc a jeho žena Beth hodně dlouho uvažovali o adopci, protože porody jejich dvou synů byly opravdu náročné a do třetího už by nešli.

Článek Hasič se stal hrdinou dne, pomohl ženě porodit malou holčičku. Když se později dozvěděl, že ji opustila, ihned zakročil jako anděl strážný se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

První svobodný táta, který se k něčemu takovému rozhodl

V roce 2019 začal Robert Carter podporovat tři bratry: Roberta, Giovanniho a Kiontae. Chlapci mu brzy sdělili, že mají ještě dvě sestry – Marionnu a Makaylu. Dívky sice také žily v dětském domově, ale byly od chlapců odděleny. Sourozenci se neviděli dlouhých 6 měsíců. Carter dlouho vodil chlapce k sobě na návštěvy a oni hodně plakali. Nechtěli se nadobro od sester odloučit, a právě v tu dobu se Carter rozhodl, že se pokusí adoptovat i sestřičky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Carter sám měl 9 sourozenců

Carter moc dobře věděl, čím si děti procházejí. Sám vyrůstal v dětském domově a měl devět sourozenců. Svého nejmladšího bratra neviděl od svých dvou do šestnácti let. Carter dostal přidělený větší domov, aby do něj mohl nastěhovat všech 5 dětí a 30. října 2020 se ze čtyřčlenné rodiny plné chlapců stala šestičlenná rodina.

Nyní se mohou soustředit na to, aby byli spokojení

Bylo to vůbec poprvé, co soud viděl svobodného otce adoptovat pět sourozenců, ale ve chvíli, kdy lidé spatřili celou rodinu pohromadě, bylo rozhodnuto, že prostě patří k sobě. Carter je moc rád, že proces už skončil a že se může soustředit na to, aby z nich byla velká a šťastná rodina.

Článek Svobodný otec adoptoval všech 5 sourozenců, aby mohli zůstat pohromadě. Stálo ho to hodně úsilí, musel je nejprve všechny nalézt se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Rozhodl se adoptovat všechny psy

Kanaďan Mark Starmer se rozhodl, že adoptuje všechny pejsky z útulku. Věděl, že jim bude moct poskytnout dostatek péče, a měl velký pozemek, na němž se bude psům líbit. Chtěl jim dát šanci na nový život, který by jim v útulku poskytnout nemohli.

Mysleli si, že jde o vtip

Když přišel do útulku s tím, že chce adoptovat všech 45 psů, mysleli si, že jde o vtip. Vůbec mu nevěřili. Chvilku jim trvalo, než pochopili, že to Mark myslí zcela vážně. A že si opravdu chce všechny chlupáče vzít do péče a poskytnout jim nový domov.

Článek Rozhodl se adoptovat všechny psy z útulku. Pracovníci věřili, že jde o vtip. Muž to myslel vážně, všech 45 chlupáčů si odvezl domů se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

První setkání Whittena se závislou těhotnou bezdomovkyní

Tehdy třiatřicetiletý Jesse Whitten z policejní stanice v Santa Rose při pravidelné obchůzce ulic narazil na mladou bezdomovkyni. Že byla žena těhotná, mu bylo okamžitě jasné. Avšak byla silně závislá na tvrdé droze, heroinu. Takové návykové látky tělu nesmírně škodí. Proto se ji policista pokusil přemluvit k tomu, aby šla na odvykací léčbu.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Whitten family

Ona mu řekla o svých dvou již narozených dětech, které čekají na své budoucí pěstouny. „Po krátkém rozhovoru a po tom, co mi je popsala, jsem si vzpomněl, že jsem je sám potkal v ústavu pro děti čekající na adopci.“ Její příběh muže opravdu dojal.

Článek Policejní strážník neváhal ani chvíli, když viděl rodící bezdomovkyni. Nikdo však nedokáže pochopit, co se stalo potom. Šokoval celé okolí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Adopce byla pro Page splněným snem

Page se ve svých třiceti letech rozvedla a stala se opět svobodnou. Z manželství kvůli určitým problémům bohužel žádné děti neměla. Proto byla už od chvíle, kdy jí řekli, že je neplodná, rozhodnutá pro pěstounství. Tento sen, stát se matkou, si vyplnila v roce 2016, kdy proběhla adopce.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Katie | Wood + Grace (@woodandgraceblog)

Page se před Graysonem už starala o čtyři děti. Seznámení s ním proběhlo v nemocnici, kde byl opuštěn. Page prozradila, že na ni hned v první chvíli udělal dojem svou klidností. „Okamžitě jsem se do něj zamilovala,“ dodala. Dne 25. května 2017 se oficiálně ztvrdila jeho adopce.

Nečekaný hovor z nemocnice, následovala další adopce

Zhruba měsíc po adopci malého Graysona jí nečekaně zazvonil mobil – byl to hovor z nemocnice. Bylo jí řečeno, že je tam další dítě, tentokrát holčička, které nemá domov. Page neváhala a rozjela se tam. Opět jí bylo na první pohled jasné, že ji chce vzít k sobě domů.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Katie | Wood + Grace (@woodandgraceblog)

Už při cestě domů si všimla stejného jména matky na nemocničním náramku Hannah, jako měl i Grayson. Ze začátku tomu moc pozornosti nevěnovala, avšak postupně jí začalo docházet, že to nemusí být jen zvláštní náhoda, protože jména jejich biologických matek byla dost neobvyklá.

Článek Matka samoživitelka adoptovala opuštěného chlapce z nemocnice. O měsíc později přišel nečekaný hovor a obrátil jim oběma život naruby se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Neznámé dítě

Jedinou věcí, která byla na zadní straně obrázku, byl nápis „Amanda“. Bohužel matka Alison zemřela již v roce 1996, a tak nemohla Alison získat žádné další informace. Zahájila tedy vyšetřování, a poté pomalu sbírala všechny věci a důkazy, které našla. Ukázalo se, že její matka porodila holčičku Amandu, když jí bylo 20 let, o které nikdy nemluvila. Dozvěděla se, že Amanda se nyní jmenuje Jane, a již přes 20 let pracuje jako učitelka v Etiopii.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nikdy nepoznaná sestra

Alison opravdu moc bolelo, že jí její matka neřekla takové tajemství, protože vždy měly velmi dobrý vztah a důvěřovaly si. „Když můj otec zemřel, šla jsem do domu svých rodičů, postarat se o jejich věci. Na nočním stolku jsem našla otcovu peněženku, ve které byla fotografie.

Článek Když otevřela peněženku po svém zesnulém otci, našla v ní něco, co jí obrátilo život vzhůru nohama se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.