Byl nejlepším zvukařem na světě

Oficiální příčina úmrtí ​nebyla zveřejněna, ale syn a manželka zesnulého se svěřili, že ho trápily zdravotní potíže. Smutná zpráva zdrtila členy kultovní skupiny. „Pro nás čtyři v kapele ABBA jsi znamenal víc než kdokoli jiný. Doufám a věřím, že jsi to cítil po všechny ty roky, co jsme spolu pracovali a neustále se smáli ve studiu,“ reagoval hudebník Benny Andersson na sociálních sítích.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený ABBA (@abba)

Hudbu, kterou hvězdná skupina společně s Tretowem vytvořila, zbožňují generace fanoušků. „Zdá se, že naše hudba žije dál a ty jsi ten, kdo ji učinil nadčasovou. Byl jsi fantastickým inspirátorem a dovedl jsi vždy přinést radost. Byl jsi tím nejlepším zvukařem, jakého svět viděl. Chybíš mi. A zachránil jsem všechny tvé kokosy,“ vzpomínal na společné chvíle.

Skupina ABBA po 40 letech znovu vystoupila: Postavy vytvořené umělou inteligencí fanoušky doslova nadchly

Byl pro kapelu bezpečným přístavem

Uznávaný zesnulý zvukař a studiový inženýr spolupracoval se skupinou na všech jejích albech. Jediné, na kterém se nepodílel, je deska Voyage z roku 2021, jež vznikla po čtyřicetileté pauze kapely. „Byl jsi bezpečným přístavem v naší malé studiové bublině. Se svou nekonečnou kreativitou, vřelostí a radostí se k tomu nikdo nehodil tak dobře jako ty. Nikdy na tebe nezapomeneme,“ uvedla zpěvačka Anni-Frid Lyngstadová.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený ABBA (@abba)

Celý svět truchlí nad ztrátou geniálního umělce. Zemřel důležitý člen skupiny ABBA

Na nedávné setkání s Tretowem zavzpomínala zpěvačka Agnetha Fältskogová. „Jsem vděčná, že jsem s tebou před pár týdny mohla strávit nějaký čas. Byl jsi tak nemocný, ale tvůj smích a humor byly stále přítomny. Jsme smutní, že nás opustil tak talentovaný a jedinečný člověk,“ uvedla. „Byl to vřelý a štědrý člověk a dobrý přítel. Díky, Micku, za všechen ten smích,“ doplnil její kolega hudebník Björn Ulvaeus.

Článek Kapela ABBA prožívá těžké chvíle. Na věčnost odešel člověk, který stojí za jejím nadčasovým zvukem se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Chtěli založit rodinu, místo toho zůstala sama

Pětatřicetiletou Kamilu H. čeká nejhorší období v roce. Od jistého času nenávidí Vánoce, neslaví je ani s rodinou, která její chování považuje za absurdní a nechce se s jejím rozhodnutím smířit. Ona má pro to jasný důvod a nedokáže se před ostatními přetvařovat. Přímo na Štědrý den jí totiž zemřel manžel. Od té doby se uzavřela do sebe, nechce navazovat jiné vztahy a je smířená s tím, že zemře sama.

„Na Vánoce se těším každým rokem méně s tím, jak vnoučata rostou,“ napsala o svém trápení Helena (64)

iZdroj fotografie: Depositphotos

„Marka jsem poznala na vysoké škole, ihned po jejím dokončení jsme se vzali. Byla to láska na první pohled a shodli jsme se na tom, že než založíme rodinu, budeme si užívat a cestovat,“ vzpomíná na šťastné chvíle Kamila v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku. Jak si naplánovali, tak také činili. Pilně pracovali, aby mohli ve volném čase cestovat a užívat si jeden druhého. Po nějaké době se rozhodli, že založí rodinu, to se jim ale nedařilo.

Lékaři mu už nedokázali pomoci

„Nijak jsem to neřešila, řekla jsem si, že až to přijde, tak to přijde. Netušila jsem ale, že se dítěte nikdy nedočkám,“ pokračuje v psaní čtenářka. Blížily se Vánoce a ona i Marek doufali, že se jim konečně podaří počít dítě. Na Štědrý den ráno se oba probudili v dobré náladě, Markovi se ale po chvíli udělalo špatně, začalo jej bolet na hrudi a najednou zkolaboval. „Záchranka přijela okamžitě, ale už mu nepomohli. Na místě zemřel. Od té doby Vánoce nenávidím a neslavím je,“ vysvětluje Kamila.

„Letošní Vánoce budou jiné, už nehodlám doma dělat služku,“ řekla rodině naštvaná matka. Odstartovala tím hádku

iZdroj fotografie: Pexels

Rodina jí byla velkou oporou, ovšem nyní, když je to už několik let, nedokáže pochopit fakt, že má Kamila k vánočním svátkům takový postoj. „Každoročně mě zvou, abych s nimi Vánoce oslavila, já ale nemůžu, nechci. Jsem smutná a zahořklá, a tak to pravděpodobně i zůstane. Vím, že jsem ještě mladá, ale nechci si hledat nikoho jiného. Marka stále miluji a nedokážu se s jeho smrtí smířit. Nevím, co mám dělat, asi umřu sama,“ končí svůj dopis Kamila. Podobný osud potkal i muže, který by ale na rozdíl od Kamily dal cokoli za to, aby o Vánocích nebyl sám, jak jsme již jeho příběh na DámskémDeníku zveřejňovali.

Článek „Vánoce jsou pro mě nejhorším obdobím v roce,“ píše Kamila, které přímo na Štědrý den zemřel manžel se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Senior držel krásnou kytici

To je i případ starého pána, kterého poznala při cestě do práce čtenářka Kateřina. Jako každý den nastoupila do autobusové linky číslo 7. Stoupla si dozadu, přidržela se tyče a rozhlédla se po voze. Její pozornost okamžitě upoutal jeden z cestujících. Starý muž se svěšenou hlavou sklesle seděl na sedadle a v ruce držel krásnou kytici růží.

Vypadal velmi smutně. Sedačka vedle něj byla volná, tak si k němu Kateřina přisedla a dala se s ním do řeči. „Bylo dojemné vidět tak starého muže s květinami v ruce. Všimla jsem si, že má slzy v očích, a napadlo mě, že se opatrně zeptám, zda je v pořádku a nepotřebuje pomoci,“ napsala čtenářka. Senior se ale rozplakal.

Měli jsme jít spolu na onen svět

Sotva slyšitelně na otázky Kateřiny odpovídal. Řekl jí, že jede na hřbitov. Před dvěma měsíci mu zemřela žena. Jejich manželství trvalo téměř šedesát let. „Teď jedu na její hrob, abych ji potěšil květinou. Slíbila mi, že spolu prožijeme život a půjdeme spolu na onen svět. Ale nečekala na mě,“ vyprávěl osamělý stařík.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Kateřinu to dojalo, ale snažila se ho povzbudit. Jenže neúspěšně. „Nemám už žádnou radost na tomhle světě, nic není jako dřív,“ pokračoval senior. Zůstal totiž úplně sám. O dceru, kterou se ženou měli, přišli před 12 lety. Zemřela při automobilové nehodě. V tu chvíli začaly stékat slzy i po tváři Kateřiny. „Téměř jsem cítila jeho bolest,“ píše v dopise.

Pozorovala ho, jak jde na hřbitov

Když senior vystupoval z autobusu, poděkoval jí za zájem. Dlouho se za ním z okénka koukala, jak se pomalu s kyticí šourá po chodníku směrem ke hřbitovu. Zvláštní setkání v ní zanechalo velmi skličující pocit. Uvědomila si, jak moc dokáže být stáří smutné a kruté. Když odpoledne dorazila z práce domů, objala manžela i děti. Věděla, že si musí vážit každé minuty, kdy je s rodinou.

Článek V autobuse si všimla smutného seniora, který držel krásnou kytici. Když se ho zeptala, co mu stalo, rozplakala se se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Na její oslavu nikdo nepřišel

Velkým strašákem všech oslavenců je to, že by na své narozeniny zůstali sami. Fakt, že se nikdo neobtěžoval přijít na jejich oslavu, by byl v daný okamžik zdrcující a velmi ponižující. A přesně v této situaci se ocitla mladá dívka, která se rozhodla oslavit své narozeniny v místní pizzerii. S předstihem rozeslala všem hostům pozvánky, aby si tak mohli na svou kamarádku udělat čas. Nikdo z nich to však neudělal. Jak totiž píše web PositiveVibration, žádný z pozvaných na oslavu nedorazil.

Smutné a plačící dívky si všiml zaměstnanec pizzerie, kterému bylo nebohé oslavenkyně líto. A tak shromáždil své kolegy a rozhodl se jí přichystat překvapení. V jednom okamžiku k ní přistoupil a předal jí čokoládovou pizzu se sušenkami a churros, která byla uložena v krabici, na jejímž víku bylo napsáno „Všechno nejlepší“. Šokovaná dívka nemohla uvěřit, že se k ní někdo neznámý zachoval tak krásně. Měla obrovskou radost.

Pizzař získal za své gesto ocenění

Zaměstnanci podniku celou situaci nafotili a snímky byly poté zveřejněny na facebookovém profilu pizzerie. Pod příspěvkem, který má již téměř 150 tisíc lajků, se okamžitě objevily komentáře oslavující pizzařovo gesto. Mnozí také oslavenkyni poblahopřáli k narozeninám. Ta byla velmi překvapená, že se její oslava stala virální, a prostřednictvím sociálních sítí jí tak popřálo mnoho neznámých lidí.

Mladík byl posléze vedením podniku odměněn za svůj úžasný čin, který zachránil nepodařenou oslavu jejich zákaznice. Navíc ukázal, jak nevinné a jednoduché gesto dokáže rozradostnit smutného člověka. Podobně se zachovali i hasiči a policisté, kteří překvapili autistického chlapce, na jehož narozeninovou party nikdo nedorazil, jak jsme na DámskémDeníku již popisovali.

Článek Pizzař udělal pro zákaznici něco výjimečného. Když viděl, jak smutně sama sedí u stolu, rozhodl se vzít situaci do svých rukou se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Denně ji ponižoval a kritizoval

Jednapadesátiletá Eva I. byla za svého manžela Jindřicha provdána téměř třicet let. Mají spolu syna Ondru, který je již dospělý. Studuje nyní na univerzitě na opačném konci republiky, kde si našel byt. Za rodiči jezdí velmi málo. I z toho důvodu si čtenářka uvědomila, jakou chybu udělala, když požádala o rozvod. Sama žije již rok a velmi lituje toho, že se k tomuto kroku odhodlala.

„Můj manžel nikdy nebyl dokonalý, ale i přesto jsem jej milovala,“ píše paní Eva. Ze začátku bylo jejich manželství krásné a šťastné, ale postupem času, když se dostavil stereotyp, začal být její muž nesnesitelný. Neustále ji za vše kritizoval. „Koupila jsem špatný chleba, uvařila hnusnou polívku nebo jsem mu nekvalitně vyžehlila košili,“ popisuje chování svého manžela čtenářka. Denně ji ponižoval, stejně jako manžel paní Dany, jejíž zpověď jsme na DámskémDeníku již zveřejňovali.

Velmi svého rozhodnutí lituje

Když jí navíc začal neustále připomínat, že přibrala, neupravila se nebo má na sobě tričko ušpiněné od omáčky, svěřila se se svým trápením Eva na sociálních sítích a v internetových diskuzích. Zde jí ostatní ženy psaly, že žije v toxickém vztahu a nemá přeci zapotřebí dále setrvávat v manželství s takovým člověkem, a doporučily jí manželskou poradnu nebo rozvod. „Navrhla jsem proto Jindrovi společnou terapii, ale on se mi vysmál. A tak jsem začala chodit k psycholožce,“ píše dále v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Eva.

Jelikož se chování Evina manžela nezlepšovalo, dala na rady ostatních a podala žádost o rozvod. Ihned po něm cítila velkou euforii a svobodu, její nadšení však krátce nato opadlo. „Je to už rok od rozvodu a je mi hrozně. Jsem tak sama. I když na mě byl manžel zlý, měla jsem v něm oporu a cítila se bezpečně. Teď je to naopak. Co když se mi něco stane, kdo mi pomůže?“, svěřuje se paní Eva.

„Chci varovat ostatní ženy, dobře si rozmyslete, zda vám ten rozvod opravdu stojí za to. Není totiž lehké potom navázat nový vztah nebo alespoň přátelství. Kdybych věděla, jak sama se budu cítit, rozhodně bych to znovu neudělala,“ upozorňuje čtenářka. Málokdo si totiž tu následnou samotu uvědomí.

Článek „Po rozvodu jsem měla být šťastnější, ale nejsem,“ říká Eva (51). Svým příběhem chce varovat všechny ženy se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Po smrti svého pána odmítala jíst

Třináctiletá Sadie je kříženka třech různých psích ras, a to border kolie, dalmatina a ovčáka. Rodina si ji adoptovala, když jí bylo osm týdnů, a za ta léta se mezi ní a jejími majiteli vytvořilo velmi silné citové pouto. Nejblíže však měla k otci, se kterým trávila nejvíce času. A jejich láska byla oboustranná. Když však muž náhle zemřel na infarkt, trpěla nejen jeho rodina, ale také jeho věrná fenka.

Sadie nedokázala pochopit, proč se její pán ještě nevrátil domů. Stále ho vyhlížela a čekala na něj. Přestože se vdova ještě stále zcela nesmířila se ztrátou svého manžela, musela se postarat o svou fenku, která velmi strádala. Jak uvádí i web GlobalNews, zvíře celých deset dní nejedlo a zhublo několik kilogramů. Proto když nastal den mužova pohřbu, rozhodla se žena vzít Sadie s sebou, aby se tak mohla se svým pánem také rozloučit.

Fenka spolu s majitelkou nahlédla do rakve

Při smutečním obřadu nechala žena fenku vstát a podívat se do rakve na zemřelého muže. Sadie byla v tu chvíli velmi šokovaná a zmatená. Poté se však uklidnila a po celou dobu zůstala po boku své majitelky. Tento dojemný okamžik zachycuje fotografie pořízena ředitelem pohřební služby. Ten ji později sdílel na facebookovém profilu pohřební služby. Snímek ukazuje skutečné spojení mezi lidmi a jejich domácími mazlíčky a zároveň také to, jak silný cit mezi nimi může vzniknout. Žena později uvedla, že po obřadu začala Sadie zase jíst.

Věrnost psů je opravdu bezmezná. I z tohoto důvodu je mnoho lidí považuje za rodinu, nikoli za obyčejná zvířata. Někteří je dokonce mají jako náhradu za děti, které bohužel nemohou mít. Psi jsou schopni na svého majitele čekat velmi dlouho, i když je to již zbytečné. To je také případ pejska, který byl u postele svého majitele v jeho posledních chvílích života a o jehož smutném osudu jsme se na DámskémDeníku již zmiňovali.

Článek Věrnému pejskovi dovolila nahlédnout do rakve páníčka. Co se stalo potom, zasáhlo lidi na celém světě se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Celý život prožila ve stínu svého bratra

Paní Marie M. již od svého útlého dětství pociťovala, že není zcela chtěným dítětem. Jak jí vždy matka říkala, těhotenství neplánovala, ale když už se stalo, s manželem si přáli syna. „Narodila jsem se ale já, což jim očividně neudělalo velkou radost,“ vzpomíná v dopise čtenářka. Když se jim však po třech letech narodil její bratr Roman, vše se změnilo. Do té doby své rodiče nikdy neviděla tak šťastné. Od miminka to byl jejich miláček.

Přestože byl velmi tvrdohlavé dítě, rodiče to neřešili, naopak se tomu smáli. Plnili vše, co mu na očích viděli. Kupovali mu drahé hračky, dostával nové věci a měl to, nač si ukázal. Naopak paní Marie M. nosila oblečení z druhé ruky a hračky si mohla vzít jen tehdy, když už si s nimi Románek nechtěl hrát. Takto to šlo až do jejích dvaceti let. Upřednostňování svého bratra již nemohla dál snášet, a tak se sbalila a odstěhovala se do jiného města. „Nikdo mi to nerozmlouval. Jediné, co jim vadilo, bylo, že jim ubydou peníze z mých brigád,“ popisuje paní Marie M.

Rozhodla se je úplně vytěsnit ze svého života

Žena od té doby žila konečně šťastně. Vdala se a porodila dvě děti. Občas svým rodičům zavolala, ale nezajímala je. Vždy jen mluvili o Romanových úspěších. Nyní jsou z nich staří lidé, otec po mrtvici ochrnul a potřebuje neustálou péči. „Pravidelně jim tedy posílám peníze, i když bych nemusela,“ svěřuje se paní Marie M. Při poslední návštěvě se s matkou velmi pohádaly. Vyčítala jí totiž, že tam vůbec nejezdí a nepomáhá jí. Když se žena ohradila, že tam přece s nimi bydlí Roman, tak ať se stará on, matka ji vyhodila.

„To byla poslední kapka. Celý život na mě kašlali. Roman byl na prvním místě, tak ať jim pomáhá on. Končím s nimi, už je nechci nikdy vidět,“ zakončuje těmito slovy svůj dopis paní Marie M. A rozhodně se jí nemůže nikdo divit. Jak sama napsala, dělá pro ně dost, když jim posílá své peníze. Rodinu si člověk ale nevybírá. Své o tom ví i nevěsta, které příbuzní zničili svatbu. Proto mnoho lidí vlastní rodiče raději vytěsní ze svého života.  

Článek Rodiče celý život upřednostňovali mladšího bráchu. „Nikdy jim to nezapomenu, už je nechci vidět,“ uzavírá životní etapu Marie se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Láska na první pohled

Devětaosmdesátiletá Audrey a její jednadevadesátiletý manžel Herbert se poznali před více jak sedmdesáti lety. Hned jak se poprvé uviděli, věděli, že jsou si souzeni. Milovali se od prvního okamžiku. Nyní je tomu 69 let, kdy společně vstoupili do svazku manželského. Celkově spolu žijí 73 let. Neuvěřitelné je, že se stále milují. Narodila se jim dcera Dianne, se kterou spokojeně žili ve svém velkém domě. Jejich láska mohla jít příkladem všem ostatním párům. Vždy se tolerovali a dokázali najít společná řešení. Jejich zamilovanost nikdy neopadla.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jakmile přišlo stáří, rozhodli se odstěhovat do pečovatelského domu, kde nadále své životy žili společně. Jejich velké štěstí ale pokazila Herbertova vážná nemoc, která se stále zhoršovala. Trpěl demencí, jež už začínala být opravdu nebezpečná. Nepříjemné zprávy pokračovaly, když jim bylo řečeno, že kvůli tomuto onemocnění již nemůže zůstat v dosavadním pečovatelském domě a je třeba jej přesunout do vhodnějšího zařízení. Bylo tedy jasné, že se po tolika letech musí rozloučit.

Smutná zpráva je srazila na kolena

Toto rozhodnutí má ale opravdu smutnou stránku, protože jsou na sebe tito dva lidé silně vázaní a po takto dlouhém soužití je to pro ně opravdu těžká situace. Navíc zpráva o Herbertově přesunu přišla v prosinci před Vánoci, což bylo pro oba ještě víc zničující. Nedokázali si ani představit, že by vánoční svátky trávili odděleně. Nejen Audrey a její manžel byli z toho všeho velice zoufalí, ale také jejich rodina to nesla těžce. Dá se říct, že je to pro tento pár opravdu tvrdá rána.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jejich dcera Dianne ale nemohla tomuto smutku přihlížet, a tak se rozhodla, že zkusí za své rodiče bojovat. Začala tedy celou situaci s pečovatelským domem řešit. Nechápala, jak mohlo vedení tohoto zařízení udělat takové neuvážené rozhodnutí právě před Vánoci. Bojovala, aby její otec mohl zůstat tam, kde je, alespoň do konce týdne. Přestože její žádost odmítli, nepřestala a v boji vytrvala.

Jejich dcera za ně bojuje

Ředitelka domova pro seniory jí však vysvětlila důvod tohoto choulostivého rozhodnutí. Uvedla, že by bylo v rozporu se zákonem jejího otce nepřestěhovat, a to vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, který vyžaduje péči 3. úrovně. Nynější pečovatelský dům totiž zajišťuje péči pouze 2. úrovně. Z tohoto důvodu tam nesmí dále zůstat. Vysvětlila Dianne, že kdyby to záleželo na ní, rozhodně by její rodiče nerozdělila.

Přesto všechno ale Diannino úsilí nebylo marné. Její staří rodiče dostali povolení strávit Vánoce společně. Nyní Dianne bojuje za to, aby do nového zařízení mohla být spolu s otcem převezena i její matka. Nemůže a ani nechce dopustit, aby se její milovaní rodiče museli po tolika letech odloučit. Je si totiž jistá, že by to ani jeden z nich psychicky nezvládl, a bojí se, že by je to oba stálo život.

Článek Zamilovaný pár spolu žil 73 let, ale v pečovatelském domě je chtěli rozdělit. Jejich dcera má strach, že by je to mohlo zabít se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pracovní neděle jako každá jiná

Pro Megan byla tato neděle úplně obyčejným dnem. Měla odpolední směnu, ale v tento den bývalo v podniku, v němž pracovala, obvykle poměrně prázdno. Většina lidí odcházela po nedělním obědě, a tak Megan umývala nádobí a poslouchala svou oblíbenou hudbu. Kolem 17:00 se otevřely dveře a dovnitř vstoupila svátečně oblečená stará dáma, kterou Megan nikdy dříve neviděla.

Chvíli si jen tak povídaly

Servírka si všimla, že stará paní přišla sama, a tak se na ni za chvilku nenápadně podívala. Všimla si smutného výrazu v její tváři, pravděpodobně se jí nedařilo zrovna nejlépe. Vydala se proto k jejímu stolu, sedla si naproti ní a začala si s ní povídat. Stařenka jí řekla, že nedávno oslavila 75 let a začíná trochu trpět bolestmi kloubů.

Byla vděčná za obyčejný rozhovor

Jelikož byla opravdu vděčná za společnost, zanedlouho vyprávěla Megan různé historky ze svého života. Paní nakonec dojedla celé své jídlo, uctivě poděkovala, posbírala si své svršky a vydala se pomalu na cestu domů. Když Megan uklízela stůl, neubránila se slzám dojetí. A to si ještě ani nevšimla, co jí zde stařenka nechala.

in pain pic.twitter.com/lgjt12Vamx

— megan (@alienpopstarr) July 21, 2021

Srdceryvné zjištění

Na malém kousku papíru zde byl napsán vzkaz, ve kterém stařenka děkovala Megan za strávený čas. „Moc vám děkuji za tak laskavé chování. Bylo to poprvé, co jsem šla sama do restaurace od doby, kdy můj manžel zemřel. Doufala jsem, že to zvládnu,” psala zde stará dáma. To Megan okamžitě vzalo všechna slova.

Vzniklo z toho přátelství

Megan se nakonec se ženou sblížila a rozhodla se být její přítelkyní, protože dáma žila po smrti svého manžela velmi osaměle. Někdy spolu vyrazí do kavárny, ale nejčastěji se potkávají u stařenky doma. Je ráda, že má konečně společnost a může s někým sdílet radosti svého každodenního života, který byl do té doby spíše smutný.

Článek Důchodkyně přišla do restaurace sama. Na stole po sobě zanechala vzkaz určený servírce, která ji obsluhovala se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Truchlící fena se ztrácela před očima

I když se jejich majitelka Amy Thatcherová snažila sebevíc, nic na smutek opuštěné Reese nezabíralo. „Udělala jsem jí speciální psí koláčky, spala jsem na matraci na podlaze v obývacím pokoji, aby mohla být se mnou. Dokonce jsem si na pár dní vzala domů pár štěňat, protože Reese je miluje, ale nepomohlo to,“ vypráví Amy s tím, že tehdy byla opravdu zoufalá a nevěděla, co si počít.

Pohled na chřadnoucí fenku její majitelku drtil. Reese moc truchlila nad ztrátou Morgana, a tak se její zdraví rychle zhoršovalo. Většinu dní trávila v pelíšku, nejedla a doslova se ztrácela před očima. „Byla úplně zničená. Vyzkoušela jsem všechno možné, ale marně,“ popisuje bolestné okamžiky Amy. Nakonec ženu napadlo pořídit feně psího společníka, který by ji mohl alespoň trochu rozptýlit a přivést na jiné myšlenky.

Rozhodla se pro adopci mladšího psa

Nového kamaráda pro tesknící fenu Amy nehledala dlouho. Přestože do té doby si z útulků brala jen starší psy, tentokrát to udělala jinak. „Jelikož Reese nezvládla Morganovo úmrtí dobře, nemohla jsem riskovat, aby utrpěla ještě další ztrátu,“ říká Amy. Proto se tedy rozhodla pro adopci mladšího psa. Nakonec se jím stal roční Jeep. Jakmile žena viděla jeho fotografii, tušila, že on je ten pravý.

@bestfriendsanimalsociety Happy endings are the best ❤️ #SaveThemAll #adopt #seniordogsrock ♬ original sound – Best Friends

Vydala se do útulku, aby se s potenciálním novým přírůstkem do rodiny seznámila. „Přivítal mě vrtícím ocáskem a širokým úsměvem. Posadila jsem se na podlahu, on ke mně okamžitě přišel a sedl si mi na klín. V tu chvíli jsem věděla, že domů bez něho neodejdu,“ popisuje Amy seznámení s Jeepem. Žena věděla, že stejně jako si získal hravý rošťák ji, bude jej milovat i Reese. A nemýlila se.

Dostal nás z těžkého období

Přestože je Jeep úplně jiný, než byl Morgan, smutnou fenku jeho příchod opravdu rozveselil a začala se pomalu uzdravovat. S Jeepem vytvořili nerozlučnou dvojici. Přestože je Reese už psí babička, když jsou spolu, nikdo by jí její věk nehádal. „Jeep v ní probudil její mladistvou a skotačivou stránku. Bude jí už 14 let a pořád si chce hrát se svým novým bráškou,“ řekla šťastná Amy. „Jeep nám vstoupil do života, když jsem měla stejně jako Reese zlomené srdce. Dostal nás obě z těžkého období,“ dodala.

Článek Pes málem zemřel na „zlomené srdce“ poté, co mu odešel dlouholetý přítel. Vůli žít v něm probudilo až nečekané překvapení se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Raka potkají nepředvídatelné události

Ve vašem životě se postupně stane sled událostí, které byste rozhodně neočekávali. Otřesou životními základy a rozpláčou vás. Budete mít pocit, že se celý váš život sesypal a plány se přes noc zhroutily jako domeček z karet. Napadnou vás myšlenky na to, jak vás vůbec někdy něco mohlo dělat šťastnými.

Zkuste se na věc podívat z jiného úhlu pohledu, tyto situace vám mohou přinést cennou lekci. Astrologové radí, abyste se více věnovali své rodině, kterou jste trochu nespravedlivě opomíjeli. Nenechte své spojení s blízkými lidmi zmizet a domluvte si s nimi setkání. Zvažte také myšlenku, že každý neúspěch vás posílí. Dbejte na to, abyste kolem sebe měli lidi, o něž se můžete opřít.

Váhy čekají profesní problémy

Váhy v nejbližší době potkají vážné problémy v zaměstnání. Možná kvůli nim dokonce dostanete výpověď z vašeho pracoviště. Doteď jste si mysleli, že zvládnete mnoho věcí najednou, ale není tomu tak. Ve vaší snaze udělat toho co nejvíce nakonec nic nevyjde podle plánu. Přemýšlejte o tom, jak dělat svou práci kvalitněji a zlepšit se v ní.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Potřebujete nový elán do žil a ideální možností pro vás bude nový, vlastní projekt. V něm se budete moci realizovat jako profesionál, ale zároveň dokázat lidem okolo vás, že jste velmi schopný člověk. Pokud zůstanete ve vaší nynější rutině, můžete brzy upadnout do deprese. Zkuste si proto najít alespoň nový koníček, nebo obnovte to, co vás naplňovalo kdysi.

Zdroj: Horoscope

Článek Tato znamení zvěrokruhu čeká do konce roku samé neštěstí. Váhy, uberte – nemůžete zvládat všechno se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nejdůležitější lidé na světě

Ztráta rodiče je jednou z nejtěžších životních výzev. Nakonec totiž ztratíte ty, již jsou s vámi od prvních dnů života, maminku, které jste vyrůstali v bříšku. Je to velmi těžká situace. Rodiče jsou první lidé, jež jste na tomto světě viděli. Naučili vás chodit, mluvit, držet v ruce lžíci, číst a psát. Jsou to oni, kdo vás zformovali do podoby, v níž jste dnes.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Snažili se vám pobyt na tomto světě zpříjemnit na maximum. Zda se vždy chovali správně, nebo ne, to je věc druhá. Ale jedno lze říci jasně –⁠ byli vždy připraveni za vás položit život. Bez jakéhokoliv přemýšlení a vždy s úsměvem na tváři. I když byli třeba nemocní, tak za vás bojovali jako nikdo jiný na světě. A teď, jakmile už nejsou na tomto světě, vám už nemohou nijak pomoci.

Je třeba být šťastný

Každý člověk se někdy musí rozloučit s někým hodně blízkým. S lidmi, kteří pro něj byli středobodem vesmíru. A i když už to pro vás bude jednodušší, občas se ta bolest vrátí. Jakmile zaslechnete oblíbenou písničku, uvidíte brýle vašeho táty ve skříni, nebo si obléknete oblíbenou blůzku vaší mámy.

Nejtěžší to pro vás bude, když si uvědomíte, že už nejsou žádná rodinná setkání, která vám v minulosti připadala tak nudná. A vám nezbývá nic jiného, než se naučit žít bez těchto lidí a oslav. Aby smutek nezastínil váš život, je třeba být šťastný. Přesně tak, jak by si to přáli oni. Vaši rodiče by rozhodně nechtěli, abyste po jejich odchodu léta ronili slzy. Přáli by vám něco úplně jiného –⁠ žít dál a být spokojený člověk.

Nebuďte na smutek sami

Užívejte si každou minutu života a každý nový východ Slunce. Pamatujte, že i teď, když vaše matka nebo otec nejsou naživu, jsou vám stále nablízku. Rozhodně svůj smutek neprožívejte sami. Podělte se o něj se členy vaší rodiny. Nejste totiž jediný, kdo trpí a je mu smutno. Takový zážitek musí dříve či později prožít úplně každý, takže vám určitě bude o něco lépe, pokud se o něj podělíte.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Uchovejte si jejich památku

Pokud se cítíte velmi smutní, písemný dopis rodičům může také snížit bolest. Přítomnost člověka na Zemi je velmi krátká a existuje jen jeden způsob, jak v životě pokračovat bez blízkých lidí. Uchovejte si památku na rodiče ve vašich srdcích. Řekněte o nich svým dětem a vnoučatům. Oni totiž zůstali, i když odešli –⁠ v paměti a v srdcích. Radujte se, smějte se, užívejte si tento život. Vaši rodiče to dnes cítí všude, kde jsou.

Jak jste se vyrovnali se smrtí blízkých?

Zdroj: Mirror

Článek Upřímný vzkaz pro všechny, kteří přišli o rodiče. Psycholožka radí, jak kvůli tomu nezahodit vlastní život se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Jako by se potýkal se 7 nemocemi naráz

Na své poslední těhotenství vzpomíná Jolene Gealer, 36letá maminka čtyř dětí, jako na bezproblémové. Když v roce 2017 otěhotněla, měla z „požehnaného stavu“ obrovskou radost. Během 9 měsíců těhotenství nezaznamenala žádné potíže, které by ji znepokojovaly. Nicméně samotný porod, jenž museli lékaři uměle vyvolat v srpnu 2018, označuje jako traumatický a od té chvíle měla jakýsi zvláštní pocit, že s novorozeným Kylianem není něco v pořádku.

Ačkoliv se Jolene, jež s rodinou žije ve městě Bolton (metropolitní hrabství Velký Manchester, Velká Británie), snažila lékaře na své pocity opakovaně upozornit, pokaždé ji odbyli. Pozornost ženě začali věnovat až ve chvíli, kdy s ročním Kylianem navštívila Dětskou nemocnici v Manchesteru s tím, že chlapec nemůže hýbat pravou nohou. Po takřka ročním pozorování a nejrůznějších provedených testech, sdělili lékaři rodině zdrcující diagnózu. Kylian trpí Alternující hemiplegií v dětství (AHC), která postihuje 1 člověka z milionu.

Příčiny této neléčitelné nemoci jsou neznámé a její průběh je nepředvídatelný. AHC na nemocného působí jako 7 různých nemocí naráz – epilepsie, ochrnutí, mozková obrna, Parkinsonova nemoc, ADHD, autismus a Alzheimerova choroba současně. Typickými projevy jsou střídající se stavy hemiparéz a hemiplegií (čili částečného a úplného ochrnutí jedné poloviny těla). Kylian měl za svůj krátký život takových stavů, kdy se nemohl hýbat, několik, přičemž ten nejdelší trval téměř týden.

Rodina prožívá každý den peklo

Kromě ztráty hybnosti mívá Kylian také záchvaty vzteku, které vychází z jeho dlouhodobé frustrace a vážného zdravotního stavu. Problémem je i časté zapomínání toho, co se naučil, regrese mluveného projevu, nebo občasné dušení se jídlem. Kvůli Kylianově AHC žije rodina „každý den na hraně“. Nikdo z nich nedokáže dopředu říci, kdy chlapce postihne další ataka nemoci. Samotnou Jolene ale nejvíce frustruje, že svému malému chlapci nemůže pomoci.

Jaká slova podpory byste vzkázali chlapcově rodině?

Zdroj: Express

Článek Malý chlapec má nemoc, kterou trpí jen 1 člověk z milionu. Život s ním je pro matku neustálým bojem a hlubokou frustrací se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Po smrti svého bratra se pejskovo chování změnilo

Majitelka Smiffa a Franka Libby Davey z Bristolu své dva psy nadevše milovala. Smiffa ale postihla nehoda, která zapříčinila jeho smrt. Pro Libby to bylo velmi těžké a rozhodla se, že za něj nechá v domě pověsit v obývacím pokoji památku. Ztvárněním portrétu zesnulého Smiffa byla pověřena tamní umělkyně, která se do tohoto úkolu s odhodláním pustila. Zanedlouho poté Libby pověsila hotovou malbu zesnulého pejska na zeď.

iZdroj fotografie: Pixabay

Nikdy by ji nenapadlo, že reakce jejího druhého pejska Franka bude taková. Pes byl po smrti svého bratra zamlklý a pořádně nežral, ale to vše bylo vzhledem k okolnostem pochopitelné. Majitelka pejska však nečekala, že pozná svého bratra Smiffa z portrétu. Vytáhla telefon a se slzami, které jí vyhrkly do očí, v tu chvíli zaznamenala jednu z nejsmutnějších reakcí, které kdy u pejska viděla.

Libby se rozhodla zážitek ukázat světu

Pejsek se na dílo podíval, a z jeho pohledu bylo naprosto zřejmé, že poznal svého bratříčka. Začal vrtět ocáskem a vyskočil na pohovku, aby se mohl k portrétu dostat co nejblíže. Bylo jasné, že ho naplnil zármutek nad ztrátou pokrevního parťáka, se kterým strávil do jeho smrti celý svůj život. Libby Davey se rozhodla o svůj drásavý zážitek podělit s veřejností a dodat tak na internet další důkaz toho, jak citlivé stvoření dokáží psi být.

Jakých emocí jste si všimli u svých mazlíčků?

Zdroj: RM Videos

Článek Labrador vyskočí na pohovku, aby se podíval na fotku poté, co v ní poznal zesnulého psího bratra. Dojemný důkaz zachytila panička na videu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Peklo na porodním sále

Nastávající maminka jménem Rachel Whalen v době, kdy vyrážela do porodnice, ještě nečekala, že ji místo nejšťastnějšího momentu v životě čekají velmi perné chvilky. Před narozením svého dítěte měla vše přichystané a čekal ji už poslední krok několikaměsíční cesty, a to právě porod. „Moc jsem se těšila. Když jsme vyrazili do porodnice, byla jsem štěstím bez sebe, že už to přijde,“ vypráví Rachel. „Jakmile jsme dorazili a lékaři mě začali vyšetřovat, bylo vidět, že je něco špatně,“ dodává.

Během cesty do porodnice totiž Rachel ještě nevěděla, že její vymodlené miminko, které do té doby rostlo v jejím lůně, už nežije. Neexistuje žádné přirovnání, které bychom pro bolest, kterou Rachel po tomto oznámení zážívala, mohli použít. Bolest matky, která musí porodit mrtvé dítě a místo radostného pláče slyší jen ticho, si nikdo nedokážeme představit. Rachel měla naštěstí kromě podpory manžela, přátel a rodiny ve své blízkosti i empatické porodní asistentky.

Poděkování porodním asistentkám

„Děkuji vám, že jste byly při mně. Za to, že jste mi pomohly vyprovodit moji malou na onen svět a důstojně se s ní rozloučit,“ stojí v poděkování, které Rachel věnovala porodním asistentkám. „Děkuji za to, že jste mě jemně učesaly a umyly. Také za to, jak jste mi ukázaly, čím zamezit tvorbě mléka, když ho má dcera již nepotřebuje,“ vysvětluje nešťastná matka. „Děkuji, že jste se mnou o mé dceři, která nás tak předčasně opustila, mluvily, že jste se nebály emocí,“ dodává dojatě.

„Děkuji i za péči, kterou jste věnovaly mému manželovi, protože i on jako otec zrovna přišel o dítě. Za každý polštář navíc, který jste mu poskytly, aby se mohl pohodlněji vyspat,“ projevuje dále vděčnost. „Děkuji i za vás sestřičko, která jste ke mně přišla v noci, když jsem nemohla spát a držíc mě za ruku mi vyprávěla o vlastním potratu. Jsem vděčná, že jsem se necítila sama a cítila, že mateřství a očekávání jako úděl ženy může být stejně tak bolestné jako šťastné“ dodává.

Samovolný potrat je strachem každé matky

Tak jako je úděl mateřství velmi krásný, za každým narozeným dítětem může být jeden či několik zmařených pokusů. Na matky je stále vyvíjen velký tlak a za odpovědí na otázku: „Tak kdy už budete mít miminko?“ se může skrývat velká spousta bolesti. Mysleme na to, když se zase budeme ptát. Na světě existuje mnoho bolestivých příběhů, které se nedostaly zpoza zavřených dveří, a proto mějme na paměti, že nikdy nevíme, jaký příběh si s sebou mladá rodina nese.

Jaký podobný příběh znáte?

Zdroj: Reader’s Digest

Článek Žena těsně před porodem zjistila, že musí na svět přivést mrtvé miminko. Chování porodních asistentek jí však dodalo sílu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Musíte se zamyslet

Nejprve byste si měli sednout a věnovat pozornost tomu, čí problémy řešíte nejčastěji. Pokud jste osoba, která je vždy připravena pomoci druhým, dost možná zjistíte, že vaše vlastní problémy jdou často do ústraní, protože pomáháte všem okolo a na sebe nemáte čas. Také se možná bojíte podívat na své problémy, a proto raději pomáháte ostatním řešit ty jejich.

iZdroj fotografie: iStock

Každý člověk má své problémy

Ať už je to tak či onak, je to vždy víceméně k ničemu, protože řešení problémů někoho jiného velmi často vede až k depresi. Samozřejmě to neznamená, že by člověk měl být lhostejný k problémům druhých. Pomáhat byste měli ale především blízkým osobám. Pamatujte si, že nejdůležitějším člověkem jste vy sami. Tím pádem by vaše problémy měly být vždy na prvním místě.

Přemýšlejte nad problémem

Pokud situace není nějak zvlášť kritická, udělejte si čas na to, abyste se zamysleli, jak můžete pomoci – jestli jsou potřeba například peníze, práce nebo jen rozhovor s danou osobou. Každopádně byste se měli snažit o to, abyste do této pomoci příliš nezapojovali emoce. To by totiž všechno zkomplikovalo. Asi polovina emocí, které člověk prožívá, totiž není jeho vlastní, ale přebral ji z okolí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Až se někdy budete cítit smutní, naštvaní nebo v depresi, zkuste se zamyslet a zeptat se sami sebe, jestli to, co právě prožíváte, je váš vlastní problém. Velice často vás bude tlačit pocit tíhy, když budete poslouchat problémy vašeho partnera. A když pak půjdete ven s přáteli, budete se kvůli tomu cítit naštvaní a podráždění.

Jak často řešíte problémy druhých lidí?

Zdroj: Family Doctors, Greater Good Magazine

Článek Jak na sebe nebrat starosti a problémy cizích i blízkých lidí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Smutek nejde vyjádřit jen slzami

Odešel někdo, kdo pro nás byl opravdu velice důležitý. Naše srdce je rozbité na kousky. Je přirozené, že po smrti maminky je člověk smutný, truchlí, zlobí se a pláče. Možná přijde také fáze strachu, sebeobviňování a po čase také smíření. Truchlení je nepředvídatelné, někdy poměrně dlouhé a také zcela únavné. Postupem času nekonečné slzy vystřídá vztek a zoufalství. Objeví se také strach z budoucnosti bez milované osoby.

iZdroj fotografie: Pexels

Lidé mají tendenci o smrti své maminky nemluvit. Jsou však situace, kdy se debatám na toto téma nevyhnou. Zas a znovu přichází bolest a utrpení. Vzpomenete si také mimoděk v den jejího svátku, narozenin nebo na Den matek. Vzpomínat budete o Velikonocích, Vánocích nebo až budete jíst jídlo, které měla nejraději nebo ho uměla skvěle uvařit. Smutek, který pochází z hluboké lásky, nikdy neskončí. Naučíte se jen s pocity pracovat a uvědomovat si lásku, která se přeci nikam neztratila.

Maminku nikdo nenahradí

Časem si také uvědomíte, že matku ve vašem životě už nikdo nedokáže nahradit. Pro matku je její dítě vždy na prvním místě a každé dítě si to uvědomuje. Vřelé objetí a lásku se samozřejmě snažíme hledat i u jiných, ale nikdo nám nikdy nedá přesně takovou lásku jako maminka. Je prostě nenahraditelná v jakékoli podobě. Samozřejmě, že máte ještě další členy rodiny a také přátele. Ti však nedokážou zcela zaplnit mezeru v naší duši.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Je těžké po smrti maminky znovu vpustit dovnitř ty, kteří jsou stále s námi, ale je to nezbytně nutné. Je tu snad ještě váš otec, manžel, děti a také přátelé, kterým na vás velice záleží. Partner vás podporuje ve všem, co uděláte. Rodina vám dává sílu jít dál a přátelé vás budou vždy držet nad vodou. Pokud máte alespoň jednoho takového člověka, jste nesmírně bohatí a můžete se duchovně uzdravit. Láska tvoří další lásku a bez ní by byl život smutný.

Která osoba je pro vás v životě nejdůležitější a proč?             

Zdroj: Thought Catalogue

Článek 2 životní lekce, které si uvědomíte až po smrti maminky. Dříve vás na to nikdo nepřipraví se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Jak vám může smutek škodit

Každý ve svém životě zažil situaci, po které cítil smutek. Ten může poškodit vaší mysl i tělo, můžete cítit jak se vám svírá žaludek a bolí u srdce, pokud vás smutek dovede k pláči, může vás poté bolet i hlava. Každý na situaci reaguje jinak, někdo je jen unavený, jiný pár dnů prospí a dalšímu smutek nedá spát i po několik nocí. Smutek doprovází chronický stres, který přenáší duševní bolest do bolesti fyzické.

iZdroj fotografie: Pexels

Dlouhodobý smutek se nazývá žal

Dlouhodobému smutku se říká žal, většinou tato emoce přetrvává déle jak 12 měsíců. Nikdy smutku nevzdorujte, nechte emocím volný průběh. Je jen na vás, jestli budete plakat, nadávat nebo najdete někoho komu se svěříte. Pokud budete smutku vzdorovat, může způsobit deprese, poruchu spánku, nechutenství a mnoho dalších. Zvyšujete tak i riziko infarktu nebo mrtvice.

Čas rány nikdy úplně nezahojí

Že čas rány zahojí není v tomto případě úplně pravda. Pasivní čekání na odeznění smutku, můžete napáchat víc škody než užitku. Je to dlouhá a namáhavá cesta, takže neočekávejte, že přestanete být smutní ze dne na den, ale hromadění svých pocitů a emocí opravdu není dlouhodobě dobré. Najděte si kamaráda nebo někoho z rodiny, komu se budete moct svěřit, určitě se vám alespoň malinko uleví.

iZdroj fotografie: Pexels

5 fázi smutku a žalu

K vyrovnání se se smutkem musíte nejprve projít pěti fázemi. První fází je odmítnutí, kdy si nechcete připustit, že se to opravdu stalo, že jste o někoho přišli a odmítáte přijmout realitu. Druhou fází je vztek. V této fázi si kladete otázky proč se to stalo zrovna vám, proč to nemohl být někdo jiný a jste naštvaní na celý svět.

Třetí fází je smlouvání, kdy jediné co vás zajímá je, co vše byste mohli udělat, abyste mohli vrátit čas zpět. Čtvrtou fází je deprese, ta je přirozenou reakcí těla na smutnou událost. Konečnou fází je smíření, kdy už se s danou smutnou událostí vyrovnáváte, ale to neznamená, že jsou všechny rány zahojeny.

iZdroj fotografie: Pexels

Nejhorší smutek, se kterým se člověk musí vyrovnat je smrt blízké osoby, která se léčí velmi špatně. Traumatické zážitky a vzpomínky se nečekaně objevují a vrací v podobě myšlenek, ale i nočních můr. V takovém případě je dobré vyhledat pomoc psychologa, který vám pomůže se s tím vším vyrovnat.

Zdroj: HarvardHealthPublishing, WebMD, BergenCounselingCenter, PsychologyToday

Článek Zahojí čas všechny rány? Poslední studie ukazují, že smutek má fatální dopad na duševní i fyzické blaho jedince se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Zesnulé kotě Chuey

Kotě jménem Chuey onemocnělo rakovinou čelisti a bohužel svůj boj s tímto onemocněním prohrálo. Zasáhlo to nejen lidské členy domácnosti, ale i ty zvířecí. Chuey žilo po boku druhého kočičího kamaráda, a když Chuey zemřel kočičí přítel, nevěděl, co se to děje, byl zmatený. A proto nechal majitel zesnulé kotě ležet na bílé plachtě u kočičího kamaráda, aby měl čas k pochopení a rozloučení.

iZdroj fotografie: Pixabay

Jakmile duše zesnulé kočky odešla, přeživší nechápal. Polehával kolem místa, kde ležel zesnulý kamarád, byl zmatený a smutný. Nakonec kocour odešel a uložil se obličejem ke zdi, byl zarmoucený.  

iZdroj fotografie: Pixabay

I kočka má city a cítí smrt

I kočky mají city, a když zemře páníček nebo zvířecí kamarád, dokáží truchlit. Dokonce je znám případ, kdy kočce a kocourovi pes zahubil několik koťátek a majitelé je zakopali na zahradě, kde zapálili svíčku a odešli. Kocour od koťátek přišel k hrobu svých koťat a upřeně zíral na plamínek svíčky a k hrobu nikoho nechtěl pustit – ležel tam dlouhé hodiny. Od té doby se nenechá pohladit od lidí. 

Zdroj: Rumble

Článek Kotě zemřelo na rakovinu a bylo přineseno ke kocourovi, aby měl čas k pochopení a rozloučení. Ten se ho však snažil přivést zpět k životu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.