Co musí nastat, aby stát „naskočil“

Samotné zpoždění výplaty nestačí. Zákon č. 118/2000 Sb. vyžaduje konkrétní insolvenční spouštěč: buď vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení, nebo oznámení o zahájení insolvenčního řízení soudem. Teprve den poté může zaměstnanec podat žádost u Úřadu práce.

Prakticky to znamená jednu zásadní věc: pokud zaměstnavatel dluží tři měsíce mzdu, ale nikdo nepodal insolvenční návrh a soud nic nevyhlásil, státní mechanismus ještě neběží. Zaměstnanec v takové situaci může zaměstnavatele žalovat, případně okamžitě zrušit pracovní poměr po 15 dnech od splatnosti mzdy, ale na peníze od Úřadu práce zatím nedosáhne.

Kolik stát skutečně vyplatí

Rozhodná částka pro období 1. 5. 2026 až 30. 4. 2027 činí podle sdělení MPSV č. 46/2026 Sb. rovných 49 215 Kč. Měsíční strop je její 1,5násobek, tedy 73 823 Kč. Oproti předchozímu období jde o nárůst; loni činila rozhodná částka 46 165 Kč a strop 69 248 Kč.

Klíčový detail: uplatnit lze až tři kalendářní měsíce z takzvaného rozhodného období. Teoretické maximum od státu tak dosahuje 221 469 Kč. Ale pozor, jde o strop, ne o garantovanou výplatu. Kdo bral 35 tisíc hrubého, dostane jen skutečně dlužnou částku. Kdo bral 120 tisíc, dostane za každý měsíc maximálně 73 823 Kč a zbytek může uplatnit v insolvenčním řízení.

Zajímavé je srovnání se Slovenskem, kde se často uvádí maximální dávka garančního pojištění 4 860 eur (zhruba 118 tisíc Kč). Jenže slovenských 4 860 eur je strop za celou dávku, zatímco českých 73 823 Kč platí za jediný měsíc. V celkovém součtu je český systém výrazně štědřejší.

Jeden formulář, ale ne tak docela

Vstupním dokumentem je formulář „Žádost o uspokojení mzdových nároků“, dostupný na webu MPSV jako online formulář i PDF k tisku. Podat ho lze na kterékoliv pobočce Úřadu práce. K němu existuje nepovinná příloha „Doložení mzdových nároků zaměstnance“, a právě ta rozhoduje o výsledku.

Pokud zaměstnavatel ani insolvenční správce nepředloží seznam dlužných nároků a zaměstnanec sám nedoloží pracovní smlouvu, mzdový výměr nebo výplatní lístky, Úřad práce může přiznat jen částku odpovídající minimální mzdě. Rozdíl mezi 73 823 Kč a minimální mzdou je propastný. Proto má smysl shromažďovat doklady průběžně: výplatní lístky, pracovní smlouvu, mzdové výměry. Kdo je nemá, riskuje, že od státu dostane zlomek toho, na co by jinak měl nárok.

Lhůta pro podání žádosti je 5 měsíců a 15 dnů od zveřejnění informace o zaměstnavateli Úřadem práce. Po jejím uplynutí nárok zaniká.

Jak rychle peníze dorazí, a co dělat jako první

Zákon stanoví, že Úřad práce má vydat příkaz k úhradě do 10 pracovních dnů od obdržení podkladů. Nejde o příslib, že peníze budou na účtu za dva týdny; je to lhůta pro zadání platebního příkazu, k níž se přičte bankovní převod. V praxi Liberty Ostrava úřad zpracovával žádosti průběžně a zaměstnanci mohli žádat i po jednotlivých měsících, aniž museli čekat na celé tři najednou.

Praktická posloupnost kroků vypadá takto:

• Ověřte, že mzda skutečně nebyla vyplacena v řádném termínu.
• Zjistěte, zda na zaměstnavatele bylo vyhlášeno moratorium nebo podán insolvenční návrh; informaci zveřejňuje Úřad práce.
• Stáhněte formulář z webu MPSV nebo si ho vyzvedněte na pobočce.
• Připravte pracovní smlouvu, mzdový výměr a výplatní lístky za měsíce, které chcete uplatnit.
• Zvolte tři měsíce s nejvyšší dlužnou částkou; právě tady se rozhoduje o tom, kolik skutečně dostanete.

Důležité: samotné podání žádosti neukončuje pracovní poměr. Zaměstnanec může čerpat náhradu od státu a zároveň zůstat v pracovním vztahu.

Kdy systém selže

Celý mechanismus stojí na předpokladu, že se zaměstnavatel ocitne v insolvenčním režimu. Pokud firma dluží mzdy, ale formálně do insolvence nevstoupí (třeba proto, že majitel firmu tiše opustí nebo převede na bílého koně), zaměstnanec na státní náhradu nedosáhne. V roce 2023, tedy v „běžném“ roce bez velkého průmyslového krachu, vyřídil Úřad práce zhruba 2 800 žádostí za 206 milionů korun. V roce 2024 to bylo 18 599 žádostí a téměř miliarda, z toho 13 399 připadlo na jedinou firmu, Liberty Ostrava.

Čísla ukazují dvě věci současně. Systém dokáže zvládnout i masivní krizi. Ale v běžném provozu ho využije relativně málo lidí, ne proto, že by o něm nevěděli, ale proto, že podmínky pro jeho aktivaci jsou úzce vymezené.

Kdo si chce být jistý, že v případě problémů dostane maximum, měl by udělat jednu jedinou věc ještě dnes: zkontrolovat, jestli má doma kopii pracovní smlouvy a posledních výplatních lístků. Až přijde krize, bude na shánění pozdě.

Článek Když zaměstnavatel přestane platit, naskočí stát. Češi mají nárok až na 73 tisíc Kč, stačí jeden formulář se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Co přesně se od ledna 2026 změnilo

Dosavadní systém trestal lidi, kteří odešli ze zaměstnání dobrovolně nebo dohodou bez takzvaného vážného důvodu. Místo standardní podpory dostávali jen 45 % předchozího čistého výdělku. Od 1. ledna 2026 tato sankce neexistuje. Každý uchazeč, ať už dostal výpověď, nebo odešel sám, vstupuje do stejného schématu 80–50–40 %.

Konkrétní parametry závisí na věku v den podání žádosti:

Strop podpory činí v roce 2026 měsíčně 38 537 Kč. MPSV uvádí modelový příklad: zaměstnanec s průměrnou mzdou, který dříve odešel dohodou, dostane v prvních dvou měsících zhruba o 13 tisíc korun měsíčně víc než podle starých pravidel. Rozdíl oproti bývalé 45% sankci je ještě výraznější, plus 35 procentních bodů hned od prvního dne.

Proč je to nejzajímavější právě před důchodem

Skutečná hodnota nových pravidel neleží v samotných 80 procentech. Leží v tom, co podpora v nezaměstnanosti dokáže nahradit: předčasný důchod.

Předčasná penze v roce 2026 znamená trvalé krácení procentní výměry o 1,5 % výpočtového základu za každých i započatých 90 dnů, o které člověk odejde dříve. Kdo má alespoň 45 let pojištění, přijde „jen“ o 0,75 % za stejné období, ale i tak jde o srážku, která platí doživotně. Vrátit se k řádnému důchodu po přiznání předčasného nelze.

Cesta přes úřad práce funguje jinak. Evidence s vyplácenou podporou se podle ČSSZ započítává jako náhradní doba pojištění a zároveň jde o vyloučenou dobu, nesnižuje tedy průměr dřívějších výdělků, z něhož se důchod počítá. Člověk starší 57 let tak může pobírat podporu 11 měsíců, a pokud mu v tu dobu doběhne důchodový věk, nastoupí do řádné penze bez jediné koruny trvalého krácení.

Podle nás je právě tohle jádro celé změny. Nejde o to, že stát dává štědřejší podporu. Jde o to, že 11 měsíců podpory může fungovat jako přechodový most, který nahradí předčasný důchod, dočasnou dávkou místo doživotní srážky.

Hromadný nástup, nebo mediální zkratka?

Ministerstvo práce a sociálních věcí po startu reformy oznámilo, že od ledna 2026 podalo žádost o evidenci o 17,5 % lidí více než ve stejném období předchozího roku. Zároveň ale připustilo, že už v prosinci 2025 bylo v evidenci meziročně o 15 % uchazečů více, a efekt samotné reformy označilo za „marginální“. Ke konci února 2026 mělo nárok na podporu přibližně 111 900 uchazečů celkem.

Přesný počet lidí starších 57 let, kteří cíleně využili kombinaci dobrovolného odchodu a nové podpory jako most k důchodu, stát dosud nezveřejnil. Analytický materiál MPSV nicméně počítá s tím, že reforma může postupně zvýšit fluktuaci starších zaměstnanců; jde zatím o očekávání ministerstva, ne o prokázaný trend. Tvrdá data o vyšší fluktuaci u zaměstnavatelů v otevřených zdrojích chybí.

Opatrně řečeno: zájem roste, ale o masovém exodu lidí 57+ zatím mluvit nelze. Spíš jde o strategii, která se šíří ústním podáním a finančním poradenstvím, a jejíž skutečný rozsah ukáže až detailní statistika za první pololetí.

Jak postupovat, pokud vás to zajímá

Základní podmínky nároku na podporu zůstávají: minimálně 12 měsíců důchodového pojištění v posledních dvou letech, evidence jako uchazeč o zaměstnání a podaná žádost o podporu. Klíčové je, že nesmíte pobírat starobní důchod, podpora a penze se nevyplácejí souběžně.

Praktické kroky:

• Ukončit pracovní poměr (výpovědí, dohodou; na výši podpory to od ledna 2026 nemá vliv).
• Zaevidovat se na úřadu práce ideálně do tří pracovních dnů od skončení zaměstnání, aby podpora náležela od následujícího dne.
• Podat žádost o podporu v nezaměstnanosti, lze i online přes portál Jenda.
• Úřad práce si potřebné údaje o výdělku zjistí sám přes systém JMHZ.

Pozor na jedno úskalí: doba evidence bez vyplácené podpory se do důchodu započítává jen omezeně, maximálně tři roky celkem, z toho před 55. rokem jen jeden rok, a pro starobní důchod se navíc krátí na 80 %. Kdo chce most do penze, musí si pohlídat, aby podpůrčí doba skutečně pokryla mezeru.

Nejde o mezeru v zákoně ani o trik. Jde o vědomou změnu pravidel, kterou stát veřejně obhajuje a vysvětluje. K 28. květnu 2026 není v oficiálních zdrojích dohledatelný žádný návrh na její omezení. Kdo stojí rok nebo dva před důchodem a zvažuje předčasnou penzi, má teď k dispozici alternativu, která ho nebude stát ani korunu z budoucí výměry.

Článek Od roku 2026 dostanete 80 % platu i po výpovědi. Lidé před důchodem toho začali hromadně využívat se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Produktivita spíše klesala 

O zkrácení pracovního týdne se již dlouhou dobu vedou různé konverzace a skutečně to vypadá, že se ho v budoucnu dočkáme. Zda to však bude skutečně tak přínosné, jak se očekává, zůstává prozatím nejisté. Některé firmy tento model již zkoušejí zavádět a ne v každém případě to splňuje očekávání. Tedy alespoň pro zaměstnavatele.

„Domácí práce nejsou jen pro ženy,“ řekla za všechny zástupkyně něžného pohlaví Veronika Žilková

Příkladem toho se stala rakouská společnost Liebherr. Ta všem svým pracovníkům rovnou nařídila, že do práce budou chodit pouze čtyři dny v týdnu. Důvodem však podle webu Krone nebyla snaha dopřát zaměstnancům více volna, ale výrazný pokles objednávek. 

Stejné peníze za méně práce 

Zaměstnavatel přitom nechtěl nikoho propouštět, protože jinak by potřebnou pracovní sílu nejspíše již nesehnal. Byl to tedy nucený krok, který se navíc posléze neukázal jako přínosný. Naopak dle vedení firmy výrazně klesla produktivita práce. Naproti tomu podobný model však vychvalují lidé pracující v marketingových agenturách a podobných zařízení.

„Čekám třetí dítě a odmítám navštívit doktora,“ svěřila se žena, která je pro „přirozený porod“ bez lékařské péče

iZdroj fotografie: Pixabay

Podle těch jde o ideální pracovní poměr, který jim umožňuje dostatečný balanc mezi osobním životem a zaměstnáním. Další obavou související s tímto nastavením je poté současná ekonomická situace. Většina lidí si totiž představuje, že bude pobírat plný plat, zatímco si přidá den volna v týdnu navíc. To se dle webu iDnes samozřejmě nelíbí vedením. 

Článek Čtyřdenní pracovní týden. Je to skutečně naše budoucnost? se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Zlepšení nálady

„V LDN pracuji od doby, kdy jsem si dodělala vzdělání, je to tedy už nějaká ta řádka let. Setkáte se tady s mnoha lidmi a někteří ulpí v paměti, i když už dávno nejsou mezi námi. Já takhle vzpomínám často hned na první paní, o kterou jsem se starala. Paní Maruška. Byla hodně nemocná, a i když se necítila dobře, vždy byla milá a usmívala se, i když jí bylo jasné, že se její čas krátí. Když zemřela, obrečela jsem to,“ řekla redakci DámskéhoDeníku paní Naďa.

Ošetřovatelka věnovala opuštěné holčičce nadstandardní péči. Jednoho dne si uvědomila, že bez ní nemůže žít

iZdroj fotografie: Piqsels

Pracovníci LDN se snaží svým pacientům pobyt zde zpříjemnit, jak jen je to možné. A zatímco iRozhlas informuje, že sází na canisterapii a do zařízení zvou cvičitele se psy, z vlastní zkušenosti vím, že i krátké pásmo písniček a básniček dětí ze školky, případně z prvního stupně základní školy, dokáže pozvednout na duchu a mysli.

Povídaví pacienti

„Pacienti jsou různí. Někteří jsou nevrlí, ale to jim člověk nemůže mít za zlé. Jiní jsou naopak takoví smíření a chtějí se vypovídat. I od toho jsem tady, abych si vyslechla jejich životní příběhy,“ vypráví paní Naďa. Web iDnes říká, že lidé mají často vzpomínky zidealizované. „Je to rozhodně pravda, když vypráví o svém mládí a kolikrát velmi barvitě vyjadřují konkrétní vzpomínky, je to vždy v dobrém světle,“ potvrzuje toto tvrzení i paní Naďa.

2letému chlapci se vybavily vzpomínky z minulého života. Bojoval prý v 2. světové válce

iZdroj fotografie: Piqsels

„Empatie tvoří polovinu mé práce. A i když jdu každý den s úsměvem do práce, protože mě to skutečně baví, nejhorší jsou dny, kdy někdo odejde. I když bych na to měla být zvyklá, protože se to stává velmi často, je to aspekt mé práce, přes který se nedokážu přenést, i když tam pracuji tolik let,“ říká smutně paní Naďa. Lidská empatie je skutečně královská vlastnost, jak i DámskýDeník popisoval v jiném příspěvku, který se týkal osamělého seniora.

Článek „Vím, že má moje práce opravdový smysl, ale někdy se cítím úplně na dně,“ říká paní Naďa (44) se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

S každým tahem štětcem byly blíž ke smrti

Jedna z prvních továren na výrobu svítících hodinek, které byly primárně určené pro armádu, byla otevřena v americkém New Jersey v roce 1916. Zaměstnávala asi 70 mladých žen, uvedl server Britannica. Po celých Spojených státech jich však v takových výrobnách pracovaly tisíce. Byla to práce snů. Za obyčejné nanášení barvy na ciferníky dostávaly víc peněz, než bylo tehdy běžné. Šlo o titěrnou a precizní práci. S každým tahem štětcem ale ženy polykaly radium.

Radioaktivní prvek objevila Marie Curie Skłodowská se svým manželem Pierrem v roce 1898. Radium se rychle začalo používat jako lék na rakovinu. „Stalo se nějakým způsobem všemocným zdravotním tonikem, které se užívalo stejným způsobem, jako dnes užíváme vitaminy. Lidé byli fascinováni jeho silou,“ cituje web CNN Kate Mooreovou, autorku knihy Radiové dívky, která pojednává právě o ženách vyrábějících svítící hodinky.

Slepý muž chodil denně 4 hodiny do práce a z práce. Jednoho dne u něj zastavilo auto a cizí řidič ho přiměl nastoupit

Příznaky otravy se objevily až po čase

Vzhledem k tomu, že radium bylo úspěšně použito při léčbě rakoviny, lidé ho považovali za zázračný všelék. Bylo ale smrtící. „Hlavním zdravotním rizikem požití radia je radiací vyvolaná nekróza kostí a rakovina kostí. Jak rychle se vyvinou, závisí na dávce, ale při velmi vysokých dávkách, kterým byly vystaveny Radiové dívky, stačí několik let,“ řekl serveru Timothy Jorgensen, odborník na radiaci z Georgetownské univerzity. Dívky si při výrobě hodinek dávaly štětce do úst a třpytivý radioaktivní prach se jim dostával na vlasy, kůži i oblečení. Tím byl jejich osud zpečetěn.

Vdovec musel přestat chodit do práce. To, co pro něj udělali kolegové, je dechberoucí

Když se začátkem dvacátých let minulého století stal ze svítících hodinek módní trend, svět si už začal uvědomovat rizika radioaktivity. Než se ale u některé z dívek, které natíraly ciferníky, objevily příznaky nákazy radiací, uplynuly roky. První z obětí byla 22letá Mollie Maggiaová, která zemřela v roce 1922 na masivní krvácení. Další úmrtí na sebe nenechala dlouho čekat. Několik dělnic z továrny v New Jersey podalo žalobu a soud rozhodl v jejich prospěch. Kauza se stala zlomovou v pracovním právu týkajícího se rizik při práci. Barva s radiem se od roku 1968 v hodinkách nepoužívá.

Článek V továrně mladé ženy vyráběly hodinky. Zdánlivě bezproblémová a bezpečná práce je ale stála život se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Není nevěra jako nevěra

Průzkumy ukazují, že 37 % Čechů, mužů a žen, bylo svému partnerovi nevěrných, píše web Lidovky. Zatímco pro většinu z nich se jednalo o jednorázovou záležitost, jsou i tací, kteří ve vztahu s dalším člověkem volně pokračují. Někteří pak mají milenců (či milenek) rovnou několik. I znamení zvěrokruhu může napovědět, kdo má k podvádění a nevěře bližší vztah, o čemž se DámskýDeník rozepsal více v minulosti.

Podle webu Novinky existují 4 typy nevěr. Nejznámější a nejčastěji praktikovaná je ta fyzická. Výjimkou ale není podvádění emocionální či digitální. Pak je tady ještě mikropodvádění, které zahrnuje chování na hraně únosnosti. Jana bohužel spadá do první kategorie. „S manželem jsme měli hezký vztah, ale potom jsme se začali odcizovat. Žena pozná, když ji partner začne podvádět, prozradí to jeho řeč těla,“ řekla Jana.

Za podvod se pyká

„V jednu chvíli jsem si byla naprosto jistá, že je s ní. Hrozně to ve mně vřelo. Vzala jsem si telefon a jednoduše jsem je přistihla u nás doma, když si Milan myslel, že budu na návštěvě u rodičů. Všechno jsem natočila, a i když si ta jeho schovávala obličej, manžel byl vidět velmi dobře. Chtěla jsem se mu pomstít a video jsem zveřejnila na všech možných sociálních sítích,“ říká Jana s úsměvem. „Nevěra se Milanovi krásně vymstila,“ pokračuje v příběhu.

iZdroj fotografie: Piqsels

„Manžel asi netušil, jak dalece ho románek postihne. Byl právníkem v jedné vyhlášené pražské kanceláři. Někdo z jeho kolegů video viděl a kolektivně se shodli, že takový člověk ničí image celé společnosti. A Milan dostal padáka. Dobře mu tak,“ říká Jana.

Článek Nachytala svého manžela při nevěře. Její krutá pomsta ho ale poznamenala daleko víc: V práci dostal padáka se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Otestovat se musí vše

Jelikož se vyrábí nepřeberné množství produktů, je třeba, aby je před uvedením na trh někdo vyzkoušel. Proto existuje spoustu testerů různých věcí, o nichž ale málokdo tuší. Tak třeba, komu by se nelíbilo testovat postele a matrace. Takový člověk svou práci vyloženě prospí. Má ovšem velmi důležitý úkol, a to posoudit, zda jsou tyto výrobky dostatečně pohodlné a plní svůj účel. To ale není jediná testovací pozice. Lidé totiž ve svém zaměstnání testují také krmiva pro zvířata nebo tobogány.

Mezi další nejpodivnější zaměstnání se jistě řadí i profesionální objímač, kterého lidé využívají tehdy, když potřebují teplou náruč, jež jim chybí. Velmi zvláštní práci mají také sběrači červů. Web Twice uvádí, že se tito lidé pohybují především na zahradách, golfových hřištích a v parcích, kde tyto malé živočichy sbírají, aby je poté mohli prodat do prodejen pro rybáře, kteří je využívají nejčastěji.

Bez nich by nebyl hadí jed ani účinný deodorant

Velmi zajímavou prací je i dojení hadího jedu, které se provádí tak, že se had zakousne do plastové nádoby, kam poté jed vytéká. Tato tekutina se používá, jak uvádí i web Vitalia, především ve farmacii a kosmetice. Tito sběrači hadího jedu mají ovšem velmi nebezpečné zaměstnání. To se ovšem nedá říct o další neobvyklé pracovní pozici, která se nazývá profesionální čekač ve frontě. Takoví lidé vydělávají nejvíce tehdy, když si je zaplatí zákazník, jemuž se nechce čekat v dlouhé řadě před obchodem, v němž probíhá výprodej či prodej nového zboží.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ovšem mezi ty nejbizarnější a nejneobvyklejší zaměstnání jistě patří čichání podpaží. Člověk na pozici čichače musí strávit několik hodin v nevětrané místnosti a očichávat podpaží, aby tak určil, zda jsou testované deodoranty účinné, či nikoli. Tato práce je jistě velmi náročná a je třeba k ní mít dobře vyvinutý čich. Na DámskémDeníku jsme již popisovali rozdíl mezi deodorantem a antiperspirantem, který mnoho lidí nezná.

Článek 8 nejpodivnějších zaměstnání na světě: Tito lidé dostávají pohádkový plat a ani se nenadřou se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Cesta do práce mu zabrala čtyři hodiny

Když se začne nad americkým městem Cabot ve státě Arkansas smrákat, vyráží údržbář Bill Moczulewski do supermarketu, kde pracuje na noční směně. Musí ujít pořádnou porci osmi kilometrů, aby se tam dostal, a pak dalších osm, když se vrací nad ránem domů. „Nestěžuji si. Zvládám to. Chci pracovat,“ cituje skoro nevidomého muže, kterému cesta do zaměstnání trvá dvě hodiny, server CBSNews. Jeho odhodlání je obdivuhodné.

Slepému a hluchému muži při letu pomohla mladá dívka. Způsob, jakým to udělala, dojímá

Před časem si ho všimla Christy Conradová. Zastavila auto a nabídla Moczulewskému, že ho sveze, kam bude potřebovat. Cestou si povídali, a tak se mimo jiné dozvěděla i o jeho každodenní náročné cestě do zaměstnání. Neúnavný boj slepce s nástrahami osudu ji ohromil. Začala ho vozit, kdykoli mohla. „Pochopila jsem, že do práce bude chodit, ať se děje, co se děje. Jednou jsem ho vyzvedávala a byly třeskuté mrazy,“ vypráví Conradová.

Dobrosrdečných duší se našlo překvapivě hodně

Situace skoro slepého muže se jí dotkla. Rozhodla se, že to tak nemůže nechat. Současně však věděla, že ho sama nezvládne vozit každý den. Vymyslela ale způsob, jak mu bezpečnou cestu zajistit. Vytvořila na sociálních sítích skupinu, aby shromáždila několik dobrosrdečných duší, které slepci pomohou. Jenže to, co začalo jako malý projev laskavosti, se nečekaně rychle rozrostlo. Během krátké doby měla skupina už 1500 členů a každý chtěl pomáhat.

Skoro to vypadalo, jako kdyby mezi sebou dobrovolníci začali soutěžit. „Stávalo se, že projížděli ulicemi a hledali Billa, aby ho mohli svézt. Je hezké to sledovat,“ pochvaluje si Conradová. Od té doby má slepec skoro vždycky odvoz. Od spousty lidí dostal také telefonní číslo, aby zavolal, když bude potřebovat vyzvednout. Ale nevyužil toho. „Není správné ani spravedlivé, abych někoho odváděl od toho, co dělá, jen abych se dostal do práce. To je moje zodpovědnost,“ řekl skromný Moczulewski serveru AYMagazine.

Článek Slepý muž chodil denně 4 hodiny do práce a z práce. Jednoho dne u něj zastavilo auto a cizí řidič ho přiměl nastoupit se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Ztratil se lak na nehty a pár drobných

Hned po dokončení střední školy začala pracovat ve velké továrně. Byla nadšená z první práce i docela pyšná, že se stala součástí malého výrobního týmu, který pracoval s drahými kovy. Bylo v něm jen šest žen a dohled nad nimi měla mistrová. Marcela byla benjamínek, ke kterému se všichni chovali přátelsky a vstřícně. „Právě proto, že jsme pracovali se zlatem, stříbrem a podobně, nikdo zvenčí do našeho oddělení nesměl. Bylo malé, v podstatě šlo o jen o výrobní místnost, šatnu a kancelář,“ popisuje čtenářka.

Majitel baru změnil život dospívajícího bezdomovce poté, co jej přistihl při krádeži. Navedl ho na lepší cestu

Přestože vztahy na pracovištích nebývají vždy idylické, po třech letech jí práce šla skvěle od ruky, bavila ji a se svými kolegyněmi si dobře rozuměla. Na rozdíl od ženy, o níž psal DámskýDeník, která měla problém se zápachem spolupracovnice. Marcele se dařilo i v osobním životě. Vdala se a myslela si, že už nemůže být lépe. Všechno ale rychle nabralo jiný směr. „Jednoho dne o přestávce si jedna z kolegyň stěžovala, že se jí ze skříňky ztratil lak na nehty, a další, že jí chybí drobné, které měla v kapse kabátu,“ vzpomíná Marcela.

Lidé v továrně na ni koukali skrz prsty

Nezdálo se ale, že situace je nějak dramatická. V podstatě šlo o drobnosti, které se mohly někam zatoulat omylem. „Ani jedna z nás to nebrala vážně. Teprve když z peněženky mojí kolegyně a kamarádky Evy zmizel velký obnos, začalo jít do tuhého. Dodnes si pamatuji, jak plakala. Byla zoufalá, protože přišla o všechny peníze, které jí musely vystačit až do další výplaty,“ vypráví čtenářka. Incident ženy nahlásily mistrové, která věc předala nadřízenému, a začalo vyšetřování.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Do okruhu podezřelých se dostala mistrová a Marcela, protože ani jedné z nich se nic neztratilo. „Všechno pak šlo hrozně rychle. Vedoucí si mě zavolal do kanceláře a řekl, že ví, jak to bylo, a na žádost většiny mých kolegyň mě přeřazuje na jiné oddělení. Vysvětlovala jsem, že s těmi krádežemi nemám nic společného, ale nemohla jsem to nijak dokázat,“ stěžuje si Marcela s tím, že cítila obrovskou nespravedlnost. Navíc se po celé továrně rozkřiklo, že je zlodějka, a spousta lidí na ni koukala skrz prsty.

Nebýt kamarádky, byla by za zlodějku napořád

Cítila se ukřivděná a zoufalá. Přišla o práci, která ji bavila, i o dobrou pověst. „Byly chvíle, kdy jsem chtěla odejít z práce a už se tam nikdy nevrátit. Dodneška se mi o tom zdá,“ popisuje Marcela. Nebýt nápadu její kamarádky a bývalé kolegyně Evy, nejspíš by se té nálepky nikdy nezbavila. „Ona nevěřila, že jsem to udělala já. Byla jsem z oddělení pryč půl roku, když mi vyprávěla, že se znovu začaly ztrácet věci, a má prý nápad, jak skutečného zloděje odhalit,“ vzpomíná Marcela.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Byla už otupělá a moc od toho neočekávala. Byla zaskočená, když si ji za pár dní nechal zavolat vedoucí oddělení, ve kterém dřív pracovala. „Řekl, že mají skutečného zloděje. Omluvil se mi a nabídl mi zpátky původní místo,“ řekla Marcela. Ukázalo se, že past s označenou bankovkou, kterou nalíčila kamarádka, zabrala. Uvízla v ní mistrová a dostala výpověď. Marcela nabídku vrátit se na původní místo přijala. Na děsivou zkušenost ale nezapomene. „Je to hrozný pocit, když jste nevinní a nemůžete to dokázat,“ uzavřela čtenářka.

Článek Vzpomínky na ten incident mě budou strašit do konce života. Nic jsem neudělala a oni mě měli za zloděje se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Hodně bojuji, abych zvládla pracovní den

Velkou debatu vyvolala stížnost zaměstnankyně jedné společnosti na britském webovém fóru Mumsnet. Pracovní podmínky jí komplikuje kolegyně, která zapáchá. „Mám kolegyni, která u nás pracuje už léta. Bohužel její tělesný pach je ohromující a je mi z něj velmi nevolno. Jsem hodně citlivá na nepříjemné pachy a ten její ke mně pokaždé dopluje, protože sedí poblíž,“ napsala na fóru stěžovatelka s tím, že si není jistá, zda bylo správné stěžovat si personálnímu oddělení.

V kanceláři pracuje s řadou dalších žen, ale u žádné další se s tímto problémem nesetkala. Nevábný odér kolegyně, která má stůl poblíž jejího, jí ztrpčuje život. „Je morbidně obézní. Pracuje s námi dost, řekněme, větších kolegyň, ale ty nikdy takhle nezapáchají. Opravdu se mi z toho dělá zle, až je mi na zvracení. Hodně bojuji s tím, abych zvládla pracovní den,“ vysvětlila. Jistým řešením by mohl být přesun stolu, to ale firma nepovoluje.

Poznámka o obezitě diskutující vytočila

Nekomfortní situace, v níž se žena každý den v práci ocitá, ji přiměla, aby o tom informovala personální oddělení. Na fóru se dotazovala, zda konfrontovat vedení s takovou stížností byl správný krok. „Byl. Musela jsem řešit stejnou situaci. Stěžovala jsem si nadřízenému, který si pak se zapáchajícím kolegou promluvil. Byl sice naštvaný, ale další týden přišel oholený a umytý. Už jsme ten problém nikdy neměli,“ odpověděla jedna z diskutujících.

iZdroj fotografie: Freepik

Většina komentářů ženu v jejím počínání povzbudila. „První fáze je promluvit si s vedoucím, ale pokud jste to udělala a žádná změna nenastala, je správné obrátit se na personální oddělení,“ zněl jiný z komentářů. Narážka na obezitu nevábně vonící kolegyně ale část lidí rozčílila. „Tohle je nechutné. Váha není z hlediska hygieny relevantní. Každý může zapáchat nebo nedostatečně dbát o svou hygienu,“ reagoval jeden diskutérů. „Každý se může potit a to, že je někdo tlustý, neznamená, že má problém s tělesným pachem,“ přidal se další.

Článek „Obézní kolegyně zapáchá, až je mi na zvracení.“ Žena anonymně podala stížnost, nebyla si jistá přímé konfrontace s vedením se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Lidé by měli mít finanční rezervu

Je zcela jasné, že pokud si člověk nenajde brigádu už při škole nebo si nezačne odkládat část peněz stranou z každého příjmu, tak časem dojde na to, že nebude mít finanční rezervu na důležité věci. Protože nikdo nevidí do budoucnosti a každý den se může v domácnosti rozbít nějaký důležitý spotřebič nebo jiná věc, měli by lidé počítat s tím, že se v životě může cokoliv pokazit a tím pádem by si měli dělat finanční rezervu. Je na každém, kolik peněz si odloží bokem, ale jen díky ušetřeným penězům může být člověk trochu v klidu, i když přijdou nečekané výdaje.

Žena dostala výpověď

Tato žena chodila každý den do práce, která ji příliš nebavila a tím pádem se věnovala něčemu, co pro ní nebylo nějak zajímavé. Jednoho dne ale přišla do kanceláře a její vedoucí si ji zavolala k sobě. V tu chvíli žena věděla, že je něco špatně, protože její vedoucí by si jí k sobě nevolala jen tak bez předchozí domluvy. U vedoucí zjistila, že jí musí propustit a to ihned. Žena byla vcelku v šoku a ihned začala přemýšlet nad tím, kde vezme peníze, jak zaplatí účty a jak vůbec přežije. Všechny její myšlenky se točily kolem toho, jak to bude s penězi.

Vysoké životní náklady musely být omezeny

I přesto, že tato žena dostala výpověď, byla za ni vcelku ráda. Už delší dobu si totiž sháněla jinou práci a chodila na různé pohovory. Věděla totiž, že to co dělá nyní, ji příliš nenaplňuje a spíše jí to trápí. Jediné, co ji trápilo, bylo to, že měla vysoké životní náklady a neměla příliš velkou finanční rezervu. Jelikož finance na účtu stále ubývaly, musela žena začít jíst každý den ovesné vločky, zrušila členství v oblíbené posilovně a přestala kupovat drahé produkty na obličej.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Změna životních priorit

Tím, že tato žena musela přehodnotit to, co za utratí své peníze, jí trochu změnilo pohled na život. Věděla, že nebude u nikoho prosit o peníze, ale zároveň jí došlo, že se bude muset přestěhovat do rodného města, kde si najde levnější bydlení. Zároveň ji ale trápila myšlenka, zda si má hledat práci, za kterou dostane hodně peněz, ale bude ji nenávidět nebo jestli jít do zaměstnání, kde bude mít nižší výplaty, ale bude z ní mít radost. Nakonec se žena rozhodla pro druhou variantu a udělala jen dobře.

Nová práce a zlepšení psychického stavu

V rodném městě byla žena chvíli nezaměstnaná a její psychický stav se velmi zlepšil. Byla totiž mnohem více uvolněná a nebyla v neustálém stresu. I její přítel si všiml, že vypadá lépe, jelikož i lépe jí a nestravuje se nepravidelně. Časem si žena našla i nové zaměstnání a v nové práci byli její kolegové hodně důslední. I přes jejich pečlivost a vysoké vyučení ale neuměli s mnoha moderními technologiemi, s čímž jim tato žena pomohla. Ve své nové práci se cítila lépe než v té předchozí a zpětně je vlastně ráda za to, že dostala výpověď, jelikož jí to změnilo život k lepšímu.

Článek Vyhazov z práce ji donutil přehodnotit, jaký život chce. Usoudila, že bude lepší oželit peníze a najít si práci, do které se bude těšit se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Potřebná, ale neatraktivní profese

Všeobecně jsou totiž některá zaměstnání vnímaná jako podřadná nebo dokonce i odpudivá. Každý ale nemůže být lékař, hasič, učitel nebo advokát. Existuje spousta pro společnost potřebných povolání, které někdo dělat musí. Každý si ale přeje, aby to nebyl někdo z jeho blízkých. Přesně to se stalo čtenářce Alici, která nám napsala o svých pochybnostech, které má v souvislosti se zaměstnáním jejího přítele.

Na seznamu profesí, které se dají v některých ohledech považovat za problematické, jsou třeba pracovníci pohřebních služeb nebo lidé, kteří pracují v pitevnách či na jatkách. Pro Alici je to i povolání jejího partnera. „Marka jsem potkal před několika týdny. Okamžitě to mezi námi zajiskřilo, což mě docela překvapilo, zvlášť když pocházíme ze dvou odlišných světů,“ napsala Alice, která pochází z bohaté rodiny.

Není zločinec, ale stejně se stydí

Zatímco Alice má vysokoškolské vzdělání, pracuje na vysoké manažerské pozici a vydělává dost peněz, Marek měl těžké dětství, nedokončil studium, nemá ani maturitu a pracuje jako popelář za nevalnou mzdu. „Vím, že žádné povolání nedělá ostudu. Není zloděj ani zločinec, jen prostě pracuje s odpadem. Mám ale hrozný problém říct rodině a přátelům, co Marek dělá,“ vysvětluje své obavy Alice.

i

Sama nemá problém s tím, že Marek sváží odpad a každý den vyskočí na stupátko popelářského vozu a jezdí ulicemi města od popelnice k popelnici. Ale trápí ji, co na to řeknou lidé. „Moc mi na Markovi záleží, protože je to úžasný kluk s dobrým srdcem, ale trápí mě to. Je těžké se v této době poohlédnout se po jiné práci, zejména když tady má jistotu,“ přemítá Alice. Předsudky jsou ale silnější. „Uvědomuji si, že problém je ve mně. V mých očekáváních a zvycích. Nejdůležitější by přece mělo být, jaký člověk je, ne co dělá v práci,“ dodává.

Článek Alice se stydí za to, kde její partner pracuje, nechce ho představit přátelům ani rodině. Je to přitom práce jako každá jiná se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dostal místo u stěhovací firmy

Walter v té době dělal vysokou školu a rozhodl se najít si práci, aby si vydělal nějaké peníze. Šanci mu poskytla stěhovací firma Bellhops. Vzhledem k tomu, že mladík vlastnil auto a byl z Alabamy, měla být cesta naprostou hračkou. Vůz se však večer před nástupem do práce porouchal. Walter zvažoval své možnosti a nenapadlo jej nic lepšího, než celou vzdálenost ujít pěšky. Po krátkém šlofíku se o půlnoci rozhodl vydat na cestu.

Obul si kvalitní boty, protože počítal s tím, že jej nečeká úplně kvalitní terén. Walter měl obrovské štěstí, když si totiž dával po pár hodinách chůze proložené lehkým klusem pauzu, všiml si jej jeden policista při objížďce okolí. Zastavil u něj a zeptal se, jak se tam mladík dostal. Poté, co mu povyprávěl svůj příběh, se strážník rozhodl chlapce pozvat na snídani a odvézt jej až do Bellhops k domu, kde se mělo stěhování konat.

iZdroj fotografie: Pixabay

Jeho odhodlání nezůstalo bez odměny

Žena byla překvapená, když se o půl 7 objevil u dveří policista s neznámým chlapcem. Jeho příběh ji dojal a velkoryse mu proto nabídla, aby se u nich ještě na pár hodin prospal. Zbytek jeho spolupracovníků se totiž měl objevit až za několik hodin. To on však odmítl s tím, že Jenny Hayden Lamey si najala stěhováky na práci, a tak bude zkrátka pracovat. Nesešlo mu na tom, jestli za hodiny navíc dostane od zaměstnavatele zaplaceno, chtěl být prostě k užitku.

Jakmile se o odhodlání svého nejnovějšího zaměstnance dozvěděl generální ředitel firmy Luke Marklin, rozhodl se mladíkovi věnovat speciální odměnu. Tvrdil, že jednání z jeho strany je ukázkové a takový zaměstnanec se jen tak nenajde. Věnoval mu proto své staré auto (Ford Escape z roku 2014), které mu bude jistě ještě řadu let k užitku. Navíc tak Walter s vekou pravděpodobností do práce nikdy nebude muset jít dalekou cestu pěšky.

Jak byste se na místě Waltera zachovali vy?

Zdroj: Mirror

Článek Generální ředitel věnoval zaměstnanci auto. Dozvěděl se totiž, co všechno mladík udělal, aby novou práci získal se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

První šéf této ženy měl pochopení

Žena jménem Hillary Zinksová pracuje jako maskérka ve filmovém průmyslu a také si přivydělává jako číšnice. Jednoho dne byla na pracovišti, kde líčila herce, a zavolali jí z nemocnice v Las Vegas. Lékaři jí řekli, že její sestra se nachází v nemocnici, ale je již téměř mrtvá a při životě ji na posledních pár hodin udržují pouze přístroje. Hillary v tu chvíli nevěděla, co se vlastně všechno stalo, a šla okamžitě za svým šéfem.

iZdroj fotografie: Pixabay

Její šéf je velmi známou osobností a měl pro ni ihned pochopení. Řekl jí, ať se ihned sebere a odjede za svou sestrou. Díky tomu si uvědomila, že i přesto, že se jedná o známou osobu, která je ve svém oboru uznávaná, své zaměstnance bere jako sobě rovné. Hillary pochopila, že tento šéf má srdce na pravém místě a díky pochopení, které jí nadřízený vyjádřil, se cítila o trochu lépe.

Druhý šéf se zachoval nevhodně

Jakmile se Hillary domluvila se svým prvním šéfem, okamžitě se vydala na dlouhou cestu do Las Vegas. Během této cesty, která trvala 8 hodin, si uvědomila, že zapomněla napsat svému druhému nadřízenému, ke kterému má později přijít na směnu. Napsala mu tedy zprávu s tím, co se stalo. Odpověď, která jí dorazila, byla celkem šokující. V doručené zprávě totiž bylo napsáno, že ji šéf chápe, ale nerozumí tomu, proč dává vědět takto pozdě to, že nedorazí na směnu. Hillary byla hodně zaskočená a odepsala pouze to, že neví.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Od daného momentu se zprávy od jejího nadřízeného začaly ještě zhoršovat. Podle jejího šéfa má totiž večer přijít velké množství hostů a její kolegové budou kvůli ní mít hodně těžkou směnu. Bylo vidět, že se nadřízený snaží v Hillary probudit pocit viny, a neustále jí zdůrazňoval, že na směně kvůli ní zůstanou jen dva pracovníci, kteří to budou mít velmi těžké. V tu chvíli se Hillary naštvala a odpověděla, že jí je jedno, že ostatní budou mít těžkou směnu, protože ona zažívá něco horšího.

Z druhé práce dala Hillary výpověď

Rozhodla se, že až přijede do nemocnice, dá výpověď. Došlo jí, že celá situace je šílená a nemůže dále pro někoho takového pracovat. Jakmile dorazila do nemocnice, poslala svému nadřízenému rychlou zprávu, ve které oznamovala, že končí, a také přidala fotografii, na níž pózovala se vztyčeným prostředníčkem její sestry, která se nacházela v kómatu, směrem k fotoaparátu.

@hillary.zinks

this gets good. Wait until the end.

♬ original sound – Hillary Zinks

Svůj příběh sdílela Hillary na TikToku, aby připomněla ostatním, a hlavně mladým lidem, že nemusí snášet hrubé zacházení od svých šéfů. Zároveň sdělila, že každý má právo na svůj život, a pokud se vyskytne podobná situace, měli by se nadřízení chovat ke svým zaměstnancům slušně a brát je také jako normální lidi. K jejímu příspěvku se vyjádřilo hodně lidí a také se ozvali ti, kteří mají podobné hrůzné zkušenosti ze zaměstnání.

Z práce dostala omluvu

Uběhlo několik dní od této události a Hillary volali z práce, kde dala výpověď. Bylo jí oznámeno, že minulému manažerovi dali výpověď za jeho nevhodné chování a také se jí velice omlouvali za to, jak se k ní tento člověk choval. Nový nadřízený se ptal na její sestru a Hillary mu sdělila že o víkendu zemřela. Nadřízený k ní byl velmi empatický a bylo mu velice líto všeho, co se stalo.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Dále jí navrhl, zda by se nechtěla do této práce vrátit, ale Hillary řekla, že si vše musí promyslet a poté se možná ozve. Jelikož jí zemřela sestra, truchlila několik týdnů a poté se ozvala s tím, že se k práci číšnice do tohoto podniku vrátí. Její sestra zemřela jako hrdinka, protože darovala 4 orgány, a navíc pomohla Hillary ukončit zaměstnání, ve kterém se k ní nechovali hezky.

Jaký znáte podobný příběh, kdy se nadřízený k lidem nezachoval dobře?

Zdroj: ThePremierDaily

Článek Žena se namísto do práce vydala za svou umírající sestrou, které zbývaly hodiny času. Bezcitný nadřízený jí to však neomluvitelně vyčetl se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Návrat do zaměstnání bývá po mateřské obtížný

Příběh, který celý problém ilustruje, se týká manželů Lucase a Avy. Před narozením jejich prvního dítěte tvořili takřka dokonalý pár. Oba byli mladí, úspěšní a nadšení. Přestože byla Ava ve svém zaměstnání naprosto spokojená a její kariéra se slibně rozjížděla, rozhodli se s Lucasem pro rodinu. Nedlouho po tomto společném rozhodnutí se jim narodila krásná holčička. Protože Ava svoji práci milovala, snažila se jí věnovat maximum času i na mateřské.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nicméně s potřebami dítěte se vysoké pracovní nasazení neslučovalo. Ačkoliv Ava toto rozhodnutí dlouho odkládala, musela práci pozastavit. Doufala, že bude mít mateřskou rychle za sebou a brzy se vrátí do pracovního procesu. Ovšem po několika málo měsících naprosto propadla své dceři. Těšila se ze společně strávených chvil a milovala nejrůznější činnosti, které se svojí dcerou dělala. V roli matky se zkrátka našla.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ještě během mateřské dovolené se páru narodilo druhé dítě. Ava byla nadšená a těšila se na prodloužení smysluplné životní role – role matky. Lucas svoji manželku podporoval, ale již se těšil, až se život „navrátí do starých kolejí“ a Ava nastoupí zpět do práce. S nástupem dětí do školky nebylo co odkládat, proto se Ava vrátila do svého původního zaměstnání. Ovšem během let strávených doma postoupily technologie značně dopředu a Ava se cítila ztracená.

Pocit štěstí nahradil pocit méněcennosti

Práce s počítačem zkrátka mladou ženu již nenaplňovala tak jako předtím, a proto neměla dostatek motivace, aby se doučila znalosti, které zameškala. Kvůli obtížnému zapracování se ve staronovém kolektivu a neochotě věnovat práci nadstandardní objem času se zaměstnavatel rozhodl s Avou rozvázat pracovní smlouvu. Mladá žena se tak ocitla opět doma, avšak v úplně jiné situaci. Připadala si méněcenná a neschopná.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Lucas k jejímu mentálnímu zdraví příliš nepřispíval, protože se strachoval o finanční situaci rodiny. Ava se proto rozhodla pro radikální řešení. Místo práce ve svém původním oboru si našla jinou, „podřadnou“. Přestože Lucase manželčino nové pracovní místo překvapilo, podpořil ji. Nyní jsou oba spokojení – Ava se může dále maximálně věnovat rodině a má práci, která ji neomezuje, Lucas zase oceňuje fungující rodinu. Ocitli jste se i vy někdy v podobné situaci? Jak vnímáte návrat po mateřské dovolené do zaměstnání?

Zdroj: Transparency

Článek Žena nemohla najít po mateřské práci. Nakonec přišla s nekonvenčním řešením, teď je inspirací pro všechny maminky se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Vzpomínal na začátky

Manžel si vybavil úplně první pohled na jeho nynější ženu. Prý tehdy cítil mravenčení. Podle něj bylo perfektní, když se více poznali a on poznal, že jeho vysněná dívka je odolná, poctivá, starostlivá, věrná rodině a přátelům. Právě tehdy se začala psát jejich budoucnost. Dva právníci, kteří chtěli společně založit rodinu. Kariéra muže začala stresově, ale to se stává. Žena se nepokusila práci najít a neměla ani mnoho přátel. Nakonec ji pomohl nalézt práci právě manžel. Stala se úřednicí v malé společnosti.

iZdroj fotografie: Pixabay

Za několik měsíců otěhotněla. Všichni se radovali. Žena tedy zůstala doma s dítětem. Získala tak tu nejkrásnější a nejtěžší práci na světě. Stala se matkou. O rok později přišlo také druhé dítě. Od té doby se však žena již do práce nevrátila. A to přesto, že děti dávno odrostly. Vždyť starší ze sourozenců jde příští rok již na střední školu. Muž mezitím vybudoval perfektní kariéru a zařídil pro rodinu krásný dům v klidné a bezpečné čtvrti. Každý rok si užívají prázdniny. Děti jsou zdravé a šťastné.

Článek Manželka je po mateřské dovolené stále doma, zatímco její muž celé dny pracuje. Máte i vy partnera jako kreditní kartu? se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Vyhazov nebo nemocenská?

Ronald Berry je průměrný a obyčejný člověk, který pracoval jako údržbář metra v New Yorku. V roce 2013 byl z práce propuštěn, on sám měl ovšem dojem, že se jednalo o nemocenskou. Celých těch několik let nic nedělání zapříčinilo to, že si myslel, že má nemocenskou kvůli astmatu a krevnímu tlaku. Každé dva týdny si tak normálně docházel do městské tranzitní kanceláře pro výplatu, jakoby se nic nedělo.

iZdroj fotografie: Unsplash

Pokaždé ji dostal bez jakýchkoliv problémů, nikomu to nepřišlo divné. Od jeho propuštění si tak Ronald vyzvedl neuvěřitelných 5 350 000 Kč. To je spoustu peněz za to, že nic neděláte. Donedávna to vše fungovalo, ovšem městský dopravní úřad si následně uvědomil, že tady něco nehraje. A tak se 3. října roku 2019 rozhodli vše oznámit na policii. Jakmile si Ronald dorazil pro další výplatu, byl policií zatčen za přestupek. On sám ovšem věří, že je nevinný.

Článek Muž dostal padáka, ale na pracoviště si pro výplatu docházel další čtyři roky. Vydělal si slušný obnos se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

1. Cvičíte, aniž byste chodili do posilovny

Asi víte, že problém většiny populace je v tom, že trávíme příliš mnoho času sezením. To zpomaluje náš metabolismus a ovlivňuje schopnost našeho těla regulovat hladinu cukru v krvi, tlak a samozřejmě i schopnost rozkládat tuk. Vznikají problémy se zády, špatné držení těla a samozřejmě přibýváme na váze. Když do práce musíte chodit nebo se v ní i hýbat, objevuje se u vás najednou fyzická aktivita, aniž byste někam museli chodit. A jestli máte sedavé zaměstnání, choďte do něj pěšky, a ne autem nebo veřejnou dopravou, je-li to možné.

2. Získáte nové přátele

Toto je velký problém hlavně maminek na mateřské dovolené, které jsou v podstatě několik let úplně odtržené od běžného sociálního života. Chybí vám společenský život? Pak je načase jít do práce. Třeba jen na pár hodin nebo dní, ale jít. Najdete nové přátele, nebudete tak odtržení od světa, možná se objeví sem tam i nějaký ten večírek a příjemné posezení.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

3. Zvýšíte svou sebedůvěru

Znáte ten pocit z dobře odvedené práce? Z toho, že se vám něco povedlo a vyřešili jste obtížný problém? A to je přesně ono. Právě takovým způsobem roste vaše sebeúcta a sebedůvěra. Najednou víte, že dokážete čelit různým výzvám. A když budete chtít, můžete stoupat ještě výš ve svých touhách a zkoušet dál něco lepšího a nového. Vaše sebedůvěra vám v tom pomůže.

4. Myslete na své duševní zdraví

Péče o fyzické zdraví je velmi důležitá, ale stejnou váhu má také starost o duševní pohodu. Lidé, kteří chodí do práce, mají sklon být šťastnější a zdravější než ti, kteří práci nemají a hledají. Když pracujete, neustále se učíte, jste produktivní, jsou za vámi výsledky, můžete pomáhat ostatním, a to vám pomáhá cítit se dobře.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

5. Naučíte se něco nového

Práce je skvělým místem, kde se můžete něco nového naučit. I to, co přesahuje vaší kvalifikaci. Zlepšíte se v komunikaci, řešení problémů, řešení sporů a v organizaci času. Navíc pak můžete nabrané zkušenosti a dovednosti předat novým kolegům.

Jak si najít práci snů?

Abyste se mohli do práce skutečně těšit a přinášela vám jen pozitiva, musíte sehnat job svých snů. Zkuste postupovat podle těchto kroků a máte napůl vyhráno:

1. Uvědomte si, že máte problém a svou stávající práci nechcete dělat a nesnášíte jí. Napravte to.
2. Není utopie chodit do práce s radostí. Naopak. Tak by to opravdu mělo být. Zkuste se zamyslet nad tím, co by vám dělalo radost nebo využijte služeb kouče.
3. Najděte práci snů s pomocí druhých, kteří vás vidí trochu jinak, než se vidíte vy a často o dost reálněji.
4. Buďte sami sebou a nechte si za to platit.

Článek Nebaví vás chodit do práce? Přečtěte si 5 důvodů, proč by mělo se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Myslet pozitivně a sebevědomě

Prvním bodem je uvědomit si všechny dovednosti, které jste získali během času, který jste strávili mimo pracovní proces. A že žádné nejsou? Omyl, určitě jste museli řešit více úkolů na jednou, rozvrhnout si správně čas a naplánovat řešení problémů, které se z nenadání objevily. Tohle a všechny ostatní zkušenosti z bývalé práce, si zapamatujte a myslete na to, když se vrátíte zpět do pracovního procesu. Budete se díky tomu cítit mnohem jistěji.

Jednotlivé kroky k dokonalé práci

Pojďme si tedy představit jednotlivé kroky, které je třeba udělat ještě předtím, než půjdete na pohovor:

• krok č. 1 = Aktualizace životopisu
• krok č. 2 = Najít práci dle Vašich kritérií
• krok č. 3 = Napsat průvodní dopis
• krok č. 4 = Připravit se na pohovor

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Aktualizace životopisu a hledání vysněné práce

Při vytváření životopisu se doporučuje, jak se říká „začít od píky“. Nejdůležitější je zvýraznit všechny své úspěchy z předchozích zaměstnání a také Vaše dosažené vzdělání. Dobré je také zmínit veškeré absolvované kurzy, dobrovolnictví v různých organizacích nebo zajímavé dovednosti, které jste získali během nepracovního procesu. Nezapomeňte uvést, jak dlouho trvala Vaše pracovní „přestávka“, nejlépe se tak vyhnete všem otazníkům, které by na pohovoru stejně zazněly. Jako poslední krok zkontrolujte všechny pravopisné chyby a poproste o kontrolu také někoho dalšího.

Vysněnou práci můžete najít nejen online, ale i na jiných různých místech, například v novinách, nebo přímo ve společnostech (firmách), které Vás zajímají. Důležité je především si uvědomit, co od dané práce chcete a jaké požadavky na ni máte.

Průvodní dopis a příprava na pohovor

Průvodní dopis by měl být jasný a stručný a měl by vyzdvihovat Vaše přednosti a dovednosti. Doporučuje se uvést jak dlouhá a z jakého důvodu byla Vaše pracovní pauza, a také proč si přejete pracovat zrovna pro tuto společnost. Průvodní dopis se zasílá většinou e-mailem spolu s životopisem, nejlépe z osobního a seriózního účtu.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Nezapomeňte se důkladně připravit na pohovor, neboť příprava je klíčová, obzvlášť po delší pauze. Zaměřte se na běžné otázky, které jsou při pohovoru pokládány, a procvičujte si možné odpovědi. Zkuste mluvit pomalu, srozumitelně a především se snažte o to, aby to vypadalo uvolněně.

Tak, teď už jste dokonale připraveni. Takže vzhůru „do boje“.

Článek Nebojte se po delší době vrátit do zaměstnání. Stačí si uvědomit několik základních faktů se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.