Na hřbitově si všiml náhrobku se zajímavým nápisem. Po jeho přečtení se mu kompletně změnil život

V uspěchané době, kdy má každý svých starostí dost, myslí na to, jak zabezpečit rodinu, vychovat děti nebo uspět v práci, je někdy dobré se na chvíli zastavit a uvědomit si, co tu skutečně děláme? Taková chvíle osvícení přišla i na jednoho muže, když šel po nějaké době položit květiny na rodinný hrob. Jistě ne náhodou, jej upoutal jeden náhrobek, který předtím vždy obešel bez povšimnutí. Nápis na něm ho donutil k hlubokému zamyšlení.

Prach jsi a v prach se obrátíš

„Pokud jsi v této zahradě, podívej se na tuto hrobku. Měj na paměti, co čteš. Poutník… Co jsi teď, jednou jsem já byl. A co já jsem teď, jednou i ty budeš. Na tomto světě je všechno světské. Bohatí i žebráci, všichni jsou smrtelní. Každý jeden z nás, všichni skončí na tomto místě. Nalož se svým životem, jak nejlépe víš, udělej, co můžeš ve svém životě udělat, protože jen tvé skutky jdou do nebe.”

Tento nápis se skvěl na starém hřbitovním náhrobku a muž jakoby tentokrát skutečně pochopil, co se tu říká. Na čem ve skutečnosti záleží? Proč lpíme a tolik se zabýváme pomíjivými věcmi a pravé hodnoty nám unikají? Je to skutečně jen krátký čas, který tu každý má na to, aby tato slova pochopil a uvedl je i do života.

Každý skutek, dokonce i jen slovo nebo myšlenka, mají moc měnit věci kolem nás. Proto je dobré být v tomto ohledu obezřetný a více myslet na to, co způsobujeme našimi činy, než se zabývat jen povrchní stránkou života. Dům, auto, skvělá kariéra, ani všechno bohatství světa, nám nikdo jako zásluhu nenapočítá. Vše z toho se obrátí v prach a zapomnění.

iZdroj fotografie: Freepik

Dobrý záměr a činy, to se počítá

Zato vlídné slovo, povzbuzení, úsměv a láska k ostatním lidem i celému životu, to je to, co se skutečně počítá. Jako každý dobrý rodič, vychovává své děti s láskou a ta se propisuje i do dalších generací. Zatímco rodinné dědictví se prohýří nebo jej spolkne ekonomická krize, činy, které uděláme směrem k našim blízkým, ale i vzdáleným, tu zůstávají. A mají moc tvořit něco krásného, ale také něco destruktivního.

Muž na hřbitově si tak mohl plně uvědomit, že je mnohem důležitější mít starost o to, co skutečně děláme, co říkáme, na co myslíme, jestli sobě nebo jiným prospíváme. Pak je možné proměnit život v cestu dobrého záměru, která neubližuje a za kterou se nemusí nikdo stydět. Dokud žijeme, stále je ještě čas věci měnit.