Prodavačka titulů? Nerudová pohrozila Konečné trestním stíháním a poslala vzkaz z policejní služebny

Sobotní odpoledne 17. května 2026 přineslo na síti X přestřelku, která se z běžné politické polemiky přesunula do kvazilégálního rámce. Konečná ve svém příspěvku nazvaném „K mému konci v pozici předsedkyně KSČM“ ostře zaútočila na europoslance, kteří podle ní servilně slouží Bruselu a Washingtonu. Nerudovou označila za „prodavačku titulů“, europoslance Zdechovského přidala jako další terč. Nerudová nezvolila ironii ani morální odsudek. Místo toho vytáhla paragrafy.

Co přesně Nerudová Konečné vzkázala

Odpověď Nerudové měla nezvyklou formu. Odkázala na § 367 a § 368 trestního zákoníku – nepřekažení a neoznámení trestného činu – a formulovala to jako výzvu: pokud má Konečná důkazy o „prodeji titulů“, měla kontaktovat policii. Pokud důkazy má a neoznámila je, hrozí jí podle Nerudové trestní stíhání. Příspěvek zakončila slovy „Zdravím ze služebny PČR“.

Zní to razantně. Jenže oba paragrafy se vztahují na taxativně vyjmenované závažné trestné činy, jako jsou vražda, terorismus nebo obchodování s lidmi. Nejde o univerzální povinnost oznamovat jakékoli podezření. Aby se § 367 nebo § 368 skutečně uplatnil, musela by Konečná mít hodnověrnou informaci o konkrétním trestném činu z tohoto seznamu a záměrně ji zatajit. Z veřejně dostupných zdrojů nic takového nevyplývá. Nerudová tedy použila reálné paragrafy, ale zasadila je do situace, kde jejich aplikace je přinejmenším sporná. Výsledek je právně znějící protiútok, který funguje spíš jako komunikační zbraň než jako skutečná hrozba trestního řízení.

„Prodavačka titulů“ – nálepka versus dokumenty

Výraz „prodavačka titulů“ se v české politické debatě váže ke kauze doktorských studijních programů na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně, kde Nerudová působila jako rektorka. Národní akreditační úřad v dokumentu z prosince 2022popsal závažné nedostatky:

• porušení zákona o vysokých školách a akreditačních standardů
• problémy s přijímáním a „převáděním“ doktorandů
• nedodržování lhůt k obhajobě a publikačních povinností
• nesplnění podmínek mezinárodní spolupráce

To jsou reálná zjištění. Ale formulaci „prodej titulů“ oficiální dokument nepoužívá. Konečná tedy pracuje s politickou zkratkou, která mediálně funguje, ale fakticky přehání to, co je doloženo. Nerudová na to odpovídá právní stylizací, která zase přehání dosah trestního zákoníku. Obě strany hrají s nadsázkou, jen každá v jiném registru.

Proč právě teď a proč právě Nerudová

Konečné příspěvek nebyl primárně o Nerudové. Byl o odchodu z čela KSČM před řádným sjezdem naplánovaným na 30.–31. května 2026 a o ostrém vymezení proti směru, kterým se podle ní ubírá česká zahraniční politika. Kritizovala muniční iniciativu pro Ukrajinu, nákup stíhaček F-35, orientaci na NATO a Washington. V tomto rámci Nerudová i Zdechovský fungovali jako zástupné figury, zosobnění „probruselské linie“, proti níž Konečná staví celý svůj politický projekt.

Načasování dává smysl i z vnitrostranického pohledu. KSČM se po neúspěchu Stačilo! ve sněmovních volbách 2025, kde koalice podle Seznam Zpráv získala 4,3 %, potýká s otázkou dalšího směřování. Mimořádný sjezd v prosinci 2025 nové vedení nezvolil a rozhodnutí odložil. Konečná odchází z předsednické pozice, ale zůstává europoslankyní i řadovou členkou strany. A hlavně zůstává tváří hnutí Stačilo!, které od dubna 2026 funguje s vlastním kolektivním předsednictvem a chystá se do komunálních a senátních voleb.

O post předsedy KSČM se na květnovém sjezdu uchází pět kandidátů. Veřejně potvrzení jsou zatím dva: Roman Roun a Milan Krajča.

Souboj o symboly, ne o právo

Celá přestřelka je ve skutečnosti souboj o to, kdo bude v očích veřejnosti zosobňovat jakou pozici. Konečná potřebuje nepřítele v Bruselu, a Nerudová jako bývalá prezidentská kandidátka s proevropským profilem je ideální terč. Nerudová zase potřebuje ukázat, že útoky z levicově-vlasteneckého tábora umí nejen ustát, ale vrátit s úrokem. Proto nevolí ironii, ale paragrafy. Proto nepíše „to je lež“, ale „zdravím ze služebny PČR“.

Jestli Nerudová 17. května skutečně stála na policejní služebně, z otevřených zdrojů ověřit nelze. Potvrzení od policie ani doklad o podaném oznámení se nepodařilo dohledat. Pro účely politické komunikace to ale nehraje roli, vzkaz dorazil.

Dva paragrafy trestního zákoníku, jedna policejní služebna a jedna politická nálepka. Žádná ze stran nepředložila důkaz, který by druhou skutečně ohrozil. Ale obě předvedly, že v české politice se i osobní urážka dá zabalit do právnického kabátu a protiúder do policejní obálky.