Zdravotní sestra řekla, čeho lidé na smrtelné posteli nejvíc litují: Nebyli šťastní, netrávili čas s rodinou a báli se žít

Život je zahalen spoustou tajemství a některá nahání husí kůži. Například vše kolem umírání a toho, co nastane po smrti. Odpovědi na tyto trýznivé otázky chtějí lidé znát odnepaměti. Trochu světla do toho vnáší poznatky zdravotníků. Podle nich se lidé na smrtelné posteli chovají až překvapivě podobně, což se dlouhou dobu nevědělo.

Rozmlouvají s dávno zesnulými rodiči

Zdravotní sestra Bronnie Wareová, která dlouhé roky pracovala v hospici, odhalila, na co lidé před smrtí myslí, ve své knize Pět největších výčitek umírajících. Lidé na smrtelné posteli obvykle ví, že se nevyhnutelně přiblížil jejich konec. Zdravotnický personál vypozoroval, že se změní jejich jednání. Ve většině případů se chovají téměř totožně.

Obvykle je prvním a nejnápadnějším signálem to, že odmítají jíst, pít a brát svoje léky. Pokud jsou při vědomí, často v posledních chvílích mluví o lásce, partnerovi, dětech nebo svých sourozencích. Vrací se ve vzpomínkách do dětství a rozmlouvají se svými rodiči, kteří většinou jsou už dávno mrtví. Na samém sklonku života lidé upadají do jakési letargie. Není neobvyklé, když umírající chtějí, aby je navštívil kněz.

Litují, že nebyli sami sebou

Podle zdravotní sestry je na nich patrné, že očekávají smrt. Myšlenky, které se umírajícím honí hlavou, se také týkají toho, čeho v životě nejvíce litují. Nejčastěji jde o pět věcí. „Umírající pacienti nejčastěji litují nesplněných snů a také nedostatku odvahy je uskutečnit,“ popisuje paliativní sestra. Pokaždé také dojde na výčitky související s rodinou a přáteli.

iZdroj fotografie: Freepik

Lidé, kteří se loučí se životem, totiž rovněž litují, že strávili příliš málo času se svými příbuznými a přáteli, a také toho, že neměli odvahu se blízkým svěřit se svými pocity. Rmoutí je, že si během života nedovolili být šťastnějšími. Nejčastěji zdravotnický personál od umírajících slýchává lítost ohledně toho, že se báli žít svůj život a zůstat sami sebou. Namísto toho žili tak, jak to od nich očekávalo okolí.