Kupujete klobásy v supermarketu? Jejich největší výrobce zavírá závod

Kupujete klobásy v supermarketu? Jejich největší výrobce zavírá závod, o práci přijde přes 200 lidí

Německá jednička v balených uzeninách ruší výrobu v závodě Schulte v Dissenu. Dotčených je 230 zaměstnanců.

i Foto: Pohled 111 - licence CC BY SA 4.0
                   

Když si v supermarketu vezmete z chladicího regálu balíček párků nebo klobás, je dost možné, že držíte výrobek firmy, jejíž jméno na obalu vůbec neuvidíte. Divize Wurst skupiny Premium Food Group, do níž patří Zur-Mühlen Group, je podle vlastních údajů v Německu číslo jedna na trhu balených uzenin a masových konzerv. Ročně vyprodukuje přes dvě miliardy spotřebitelských balení. Část z nich nese vlastní značky jako Böklunder, část putuje do regálů pod privátními značkami obchodních řetězců. Právě tato skupina na začátku listopadu 2026 oznámila, že zavírá svůj závod v dolnosaském Dissenu am Teutoburger Wald. Výroba se přesouvá do devět kilometrů vzdáleného Loxtenu.

Proč zrovna Dissen

Závod Schulte má za sebou víc než sto let historie. Do skupiny Zur-Mühlen patří od roku 2002, v marketingových materiálech byl ještě nedávno prezentován jako tradiční provoz s investicemi do modernizace. O to překvapivěji působí rozhodnutí, které veřejně zaznělo až na přelomu října a listopadu 2026.

Mluvčí firmy pro Bild uvedl hned několik důvodů naráz: stagnující až klesající odbyt, rostoucí náklady na mzdy, energii a logistiku, tlak levnější mezinárodní konkurence a vysoké investice, které by si údržba dissenského závodu vyžádala. K tomu přibyl klíčový faktor: nedostatečně vytížený závod v Loxtenu, který Premium Food Group získala v rámci převzetí společnosti The Family Butchers v roce 2025. Loxten disponuje 70 000 m² výrobní plochy, zaměstnává 646 lidí a vyrábí podobný sortiment. Držet dvě paralelní kapacity devět kilometrů od sebe při nevyužitém Loxtenu nedávalo ekonomický smysl.

Co to znamená pro 230 zaměstnanců

Číslo 230 zní jednoznačně. Ale realita je o něco složitější než prostý titulek „přes 200 lidí přijde o práci“. Firma všem zaměstnancům z Dissenu nabídla přechod do loxtenského závodu. Podle dostupných informací byla mezi zaměstnavatelem a zaměstnaneckou radou uzavřena dohoda, že při přesunu mají být zachovány dosavadní pracovní podmínky a zohledněna odpracovaná léta. Detaily individuálních smluv zveřejněny nebyly.

Devět kilometrů zní jako maličkost. Jenže ne každý může nebo chce měnit pracoviště, ať už kvůli dopravě, rodině, nebo prostě proto, že nechce. Kdo nabídku nepřijme, ocitne se v režimu výpovědi. Podle pravidel německého úřadu práce nemá zaměstnanec automatický nárok na odstupné; při restrukturalizacích ale mohou existovat transferová opatření, pokud jsou vyjednána v rámci sociálního plánu. Zda takový plán v Dissenu vznikne, veřejné zdroje zatím neuvádějí.

Město, které už jednou průmyslový otřes zažilo

Dissen am Teutoburger Wald má 10 440 obyvatel. A pro toto městečko nejde o první ránu. Ještě nedávno se vyrovnávalo s uzavřením závodu Homann, které v Dissenu stálo zhruba tisíc pracovních míst. Městská analýza z roku 2025 ukazuje, že areál po Homannu se teprve řeší. Dalších 230 míst tak dopadá na region, který už jednou absorboval velký průmyslový šok, a stále se z něj vzpamatovává.

Širší trend, ne ojedinělý případ

Zavření Dissenu není izolovaná událost. Sama Zur-Mühlen Group už v únoru 2026 ukončila výrobu značky Eberswalder v Britzu. Německé potravinářství jako celek hlásí problémy: podle oborového svazu BVE klesly tržby v prvním pololetí 2026 o 2,3 % při přetrvávajících vysokých výrobních nákladech a tvrdém cenovém boji řetězců.

A nejde jen o Německo. Dánský gigant Danish Crown v červnu 2026 oznámil transformační program s redukcí asi 800 pozic a otevřeně mluví o přetlaku kapacit v severní Evropě a sílící konkurenci ze Španělska, Brazílie či USA. Konsolidace masného průmyslu je celoevropský jev.

Nabízí se otázka, jestli za poklesem nestojí boom rostlinných alternativ. Data říkají spíš ne, alespoň ne v tomto případě. V roce 2025 výroba masných alternativ v Německu poprvé mírně klesla o 1,2 %, zatímco spotřeba masa na hlavu naopak vzrostla na 54,9 kilogramu. Problém není v tom, že by Němci jedli méně klobás. Problém je v tom, za kolik je chtějí kupovat, a za kolik je lze vyrobit.

Co to znamená pro české zákazníky

Značka Böklunder, patřící pod Zur-Mühlen, je v Česku dohledatelná přinejmenším na platformě Kaufland.cz. The Family Butchers zase otevřeně deklaruje výrobu pro privátní značky řetězců, takže její produkty mohou být v českých regálech přítomny, aniž by to spotřebitel tušil. Přímý dopad zavření jednoho závodu na české ceny nebo dostupnost je ale nepravděpodobný: výroba se neruší, jen se stěhuje do kapacitně volného provozu devět kilometrů vedle. Pokud se něco do cen propíše, budou to spíš celkové nákladové tlaky v evropském potravinářství než jeden konkrétní přesun.

iZdroj fotografie: Foto: Manvydasz – licence CC BY SA 4.0

Český masný průmysl přitom zatím vykazuje stabilnější čísla. Podle ČSÚ výroba masa na jatkách ve druhém čtvrtletí 2026 meziročně vzrostla o 1,6 %, ve třetím klesla jen o 0,3 %. Ministerstvo zemědělství řadí výrobu masa a masných výrobků mezi klíčové obory s podílem téměř 16 % na tržbách potravinářství.

V Dissenu mezitím začíná odpočítávání. Pro městečko, které už jednou přišlo o tisíc pracovních míst, je dalších 230 víc než statistika: je to otázka, jestli se z průmyslového města nestane průmyslová vzpomínka.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Lukáš Jírovec

Zobrazit další články