Prarodiče jsou od toho, aby děti rozmazlovali. Také je ale vychovávají a předávají jim mnoho hodnot do budoucího života.
Rodinná sounáležitost patří mezi největší štěstí, která člověka mohou potkat. Mít ve své rodině oporu je k nezaplacení, na čemž se shodly také redaktorky webu Dámský Deník. Kdo má ke své rodině blízko a snaží se utužovat dobré vztahy společnými dovolenými či jen občasnou procházkou, telefonátem, návštěvou či grilovačkou, má vyhráno. Rodina totiž nikdy nezklame a neotočí se k vám zády.
Vše se změní
Porodnost sice celosvětově klesá a podle webu TN se dokonce v loňském roce narodilo v České republice nejméně dětí v historii, nicméně přivítání přírůstku do rodiny je vždy velice výjimečné. Je to samozřejmě obrovská událost pro rodiče, kterým se obrátí život vzhůru nohama (a vůbec ne v negativním smyslu slova), ale i pro nejbližší rodinné příslušníky.
Zatímco maminka je v hormonální rauši, která zahrnuje vše od něhy, úlevy, radosti a dojetí, tatínek zpravidla cítí hrdost a pocit zodpovědnosti. A pak jsou tady prarodiče. Ti jsou vesměs rádi, že jejich geny byly postoupeny dále, a často podléhají i nostalgii, kdy sami vzpomínají na okamžiky, kdy se oni stali rodiči. „Moje maminka mnohem častěji začala mluvit o svém těhotenství, porodu a výchově až po tom, co jsem já porodila,“ potvrdila také Romana S. ze Zlína.
Role babičky
I pro babičky a dědečky se mnohé změní. Možná dokonce více, než sami očekávají. Je pouze přirozené, že žena má blíž ke své rodině než k rodině manžela. Mohou spolu samozřejmě vycházet velmi dobře, ale biologické a emoční pouto je jedinečné. Snad i proto žena po porodu inklinuje ke své matce, a vytváří tak obrovské pouto mezi ní a nově narozeným dítětem. A to se stále prohlubuje. Prarodiče, obzvláště pak babička z matčiny strany, jak informuje také web Parents, hrají v životě dítěte nezaměnitelnou roli. A čím je to dáno?
Do jisté míry hrají roli geny. Také ale fakt, že prarodiče (hlavně babičky) mají mnohdy více času a trpělivosti vysvětlovat dětem všemožné věci. Vyprávějí jim o dobách minulých, jak i Dámský Deník psal, čtou s nimi knihy, hrají hry, berou je na výlety a učí je vařit a péct. Je tak pouze přirozené, že jejich pouto je velmi silné, někdy i silnější než s rodiči.