Hrobník se snažil zjistit důvod, proč pes i po deseti letech stále lehává na hrobě svého zesnulého majitele. Důvod jej šokoval.
Psí věrnost je obdivuhodná. Tato zvířata jsou totiž svým pánům často velmi oddaná, následují je všude, a to až do hrobu. Když totiž psovi zemře majitel, nese to velmi těžce, podobně jako člověk. Pejsek však truchlí po svém, někdy i dlouhá léta. Taková zvířata by proto neměla být přehlížena a člověk by jim měl nabídnout pomocnou ruku. Jinak by mohla skončit podobně jako pejsek, který ležel u hrobu svého majitele dlouhých deset let.
Na hrobě svého majitele lehával deset let
Hrobníci mají jistě velmi těžkou práci. Nejenže se starají o celý hřbitov, ale také bývají mnohdy svědky velmi dojemných a srdcervoucích situací. Mezi takové jistě patří i příběh pejska, kterého si začal hrobník na hřibově všímat.
Když jej viděl poprvé, řekl si, že nikdy nespatřil tak smutné a zničené zvíře. Chlupáč ležel u hrobu nedávno zesnulého muže, a tak se hrobník dovtípil, že zvířeti pravděpodobně zemřel majitel. A měl pravdu, ovšem netušil, jak krutá ve skutečnosti je. Takto jej vídal dlouhých deset let.
V Americe je nedostatek psích psychiatrů
Web ClickHole zmiňuje, že hrobník začal po příběhu tohoto pejska pátrat. Zjistil, že se jmenuje Bailey. Hrob svého zesnulého pána odmítal opustit, jelikož neměl kam jinam jít. V Americe totiž neexistuje oproti některým evropským státům žádná pomoc pro truchlící psy.
Tato zvířata se tak nemají kam uchýlit, nedostane se jim žádné profesionální pomoci. Přitom pes prožívá podobné emoce jako člověk. Podle informací uvedených na webu Puppydu někteří truchlící psi žalem uhynou, dokonce se uchylují i k sebevraždám. Proto je především u lidí ve vysokém věku velmi nezodpovědné pořizovat si psího mazlíčka.
Psích psychiatrů je velmi málo, a tak se zvířatům, která ztratila majitele, nedostává adekvátní péče. Díky hrobníkovi se z Baileyho stala jakási místní celebrita. Mnoho lidí mu na hřbitov nosí jídlo, mazlí se s ním a hladí ho. Dle vyjádření odborníků však tato zvířata potřebují spíše psychiatrickou pomoc. A pejsci rozhodně neprožívají jen smrt svého pána, ale také svých čtyřnohých kamarádů. Na DámskémDeníku jsme zveřejňovali fotografii, na níž se pejsci loučí se svým nejstarším bráchou.