Být matkou postiženého dítěte musí být pro ženu velmi náročné a vyčerpávající. Na toto téma přišel do naší redakce anonymní dopis od ženy, která prochází velmi těžkým obdobím. Bohužel u svého manžela nenalézá pochopení, ten s jejím rozhodnutím absolutně nesouhlasí. Touto cestou prosí o radu, jak celou situaci řešit. Kde najít pomoc a útěchu nebo jak se srovnat se skutečností, že její dítě nikdy nebude normální.

Těhotenské kontroly neodhalily postižení

Žena, říkejme jí třeba Petra, je maminkou dvou dětí. Její starší syn je velmi šikovný a chytrý. Když v jeho dvou letech zjistila, že čeká miminko, byla štěstím bez sebe. Veškerá vyšetření a ultrazvuky neodhalily žádné vrozené vady ani postižení plodu a těhotenství probíhalo bez problémů. Po porodu druhého syna se ale celé rodině obrátil život naruby. Malý chlapeček se totiž narodil s vážným postižením.

Nevlastní táta se sám stará o postiženého syna, protože ho matka opustila. „Nikdy se ho nevzdám, ale potřebujeme pomoct,“ přiznává

iZdroj fotografie: iStock

„Nyní jsou synovi čtyři měsíce a já se nedokážu smířit s tím, že nebude normální,“ svěřuje se v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Petra. Lékaři prozatím nestanovili jasnou diagnózu, ale s největší pravděpodobností chlapec nebude schopen chodit ani mluvit, zároveň je zde velká šance těžkého mentálního postižení. „Miluji ho, ale nezvládnu se o něj postarat. Už kvůli staršímu synovi. Bojím se, že to naši rodinu zničí,“ svěřuje se dále čtenářka.

Muž se svou manželkou nesouhlasí

Když se Petra se svým rozhodnutím dát mladšího syna k adopci svěřila manželovi, absolutně s tím nesouhlasil. „Křičel, jestli jsem normální, že to nemůžeme udělat,“ píše čtenářka. „On ale nechápe, jak náročná péče nás čeká, jak moc to poznamená našeho staršího syna, který ještě nechápe, že jeho bratříček nebude jako normální děti,“ vysvětluje zničená matka.

„Nepotřebuji doma invalidu,“ zareagoval muž na narození postižené dcery. Nakonec se karty obrátily

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nyní stojí rodiče před velkým rozhodnutím a jejich odlišný názor na celou situaci může zcela zničit rodinu. Je ovšem pouze na nich, jak se k celé situaci postaví. Pokud by ale žena skutečně dala mladšího syna k adopci, neměl by ji za to nikdo soudit. Nebyla by jediná, kdo se takto rozhodl. Na DámskémDeníku jsme již zveřejňovali příběh ženy, která své postižené dítě dala do ústavu. Málokdo si totiž dokáže představit, jak náročný a vyčerpávající život vedou maminky postižených dětí.