Příběh ženy, která se ujala pejska bez čipu, měl zajímavou dohru. Tohle by Jana nepřála opravdu vůbec nikomu.
Pes jakožto němá tvář může být člověku skutečně nejlepším přítelem, jakého by si mohl přát. Jeho věrnost, hravost, schopnost empatie a naslouchání může skutečně navodit jedinečné pouto, které je založené na vzájemné důvěře. U spousty lidí je pořízení psa dlouhodobě promyšleným úkonem, přičemž se často přiklání ke štěněti, které je tvárné a mladé, tudíž je větší pravděpodobnost, že do rodiny lépe zapadne. Výjimku ale netvoří ani jedinci, kteří mají srdce otevřené a dají šanci starším pejskům, jež zachrání před nezáviděníhodným osudem.
Útulky praskají ve švech
V dnešní době jsou bohužel útulky plné nechtěných zvířátek, která vyhlíží nový domov. Jen malé procento z nich jej ale nalezne. A proč se vůbec do útulku pes dostane? Příčin je spousta. Patří mezi ně například přecenění vlastních schopností a dovedností, změna v rodinných poměrech, ale také může být pes nevhodným dárkem, jak píše web Deník. „Já mám pejska z útulku, ty jejich smutné oči mě budou pronásledovat do konce života. Nelituji, že jsem si jednoho osvojil, je to skvělý parťák,“ napsal pan Jan M. z Lanškrouna.
Jsou i případy, kdy majitel zanechá psa napospas osudu například v parku společně s vybavením, jak DámskýDeník informoval. Je-li pes opatřen čipem, je dohledání majitele hračka. Pokud jej ale nemá, končí zpravidla v útulku, jak uvádí web iDnes. Stejně tak začal i příběh ženy, která se ujala psa z ulice. Její první kroky vedly na veterinární stanici, kde zjistili, že pes je zdravý, ale majitel neznámý.
Změna životního stylu
Paní Jana se ujala pejska, který se motal kolem jejího domu, a nezdálo se, že by někomu patřil. Po zjištění, že skutečně nemá čip, si jej osvojila a její život se otočil o 180 stupňů, ale k lepšímu. Velmi rychle k sobě přilnuli, a Jana tak měla konečně nejlepšího přítele na světě. Štěstí jim ale trvalo jen pár měsíců. Pak se fotkou svého krasavce pochlubila na sociální síti na stránce zaměřené na pejsky. A vtom se ozvala jeho právoplatná majitelka.
Ta požadovala jeho navrácení, Janě děkovala za péči a nabídla i finanční kompenzaci za měsíce, kdy se o něj starala. Jana se jej ale nechtěla vzdát a odmítla ženě uvěřit, že je pes skutečně její, čip přece neměl. Psa si tedy nechala a zprávy ženy ignorovala.