Babiš se s Pavlem na summitu NATO neshodli, na stole je ale ústupek

8. května 2026 se na Pražském hradě sešli dva muži, kteří se v posledních týdnech přetahují o něco, co se na první pohled tváří jako protokolární detail: kdo za Česko usedne ke stolu na summitu NATO. Jenže summit v tureckém prezidentském komplexu Beştepe, naplánovaný na 7.–8. července, nebude jen slavnostní foto. Bude to místo, kde spojenci budou kontrolovat, jestli členské státy plní závazky přijaté loni v Haagu, včetně cíle 3,5 % HDP na obranu do roku 2035. A právě proto je spor o složení české delegace tak ostrý.

Co přesně Pavel nabídl

Po schůzce na Hradě prezident veřejně popsal svůj návrh: zúčastnil by se pouze neformální večeře hlav států a strategické debaty o euroatlantické bezpečnosti, která ji doprovází. Oficiální jednací bloky, kde se řeší obranné výdaje, schopnosti a konkrétní závazky, by vedl premiér Babiš spolu s ministrem zahraničí Zůnou a ministrem obrany Macinkou.

Pavel to sám označil za ústupek vládě. Původně totiž trval na plnohodnotné účasti v celé delegaci, jak to činil na summitech ve Vilniusu (2023), Washingtonu (2024) i Haagu (2025). Nyní nabízí model, který se blíží precedentu z Bruselu 2018, kdy se Miloš Zeman a tehdejší premiér Babiš na summitu střídali po dnech.

Proč Babiš odmítá sdílet delegaci

Premiérova linie je konzistentní od poloviny dubna: Česko není prezidentský systém, zahraniční politiku určuje vláda a v Ankaře půjde primárně o obranné rozpočty. „Složení delegace je věcí vlády,“ řekl Babiš po jednání kabinetu 13. dubna. Na tiskové konferenci s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem o tři dny později zdůraznil, že právě vláda ponese odpovědnost za vysvětlování českých čísel.

V pozadí je přitom hlubší napětí. Pavel opakovaně varoval, že část položek, které vláda započítává do obranných výdajů, včetně některých dopravních staveb, NATO neuzná. Babiš to vnímá jako podkopávání vládní pozice ještě před summitem. Pokud by Pavel seděl u stolu a zároveň veřejně zpochybňoval česká data, vznikl by před spojenci obraz rozhádané delegace.

Ústavní šedá zóna a hrozba žalobou

Ústava říká dvě věci najednou: prezident „zastupuje stát navenek“ (čl. 63 odst. 1 písm. a), vláda je „vrcholným orgánem výkonné moci“. Kdo má automaticky jezdit na summit NATO, text výslovně neřeší. Ústavní právníci citovaní serverem Česká justice se shodují, že jde o kolizi dvou ústavních rolí, ne o jednoznačného vítěze.

Praktickým páčidlem se stalo vládní letadlo. Kabinet 20. dubna schválil aktualizaci usnesení o letecké přepravě ústavních činitelů, čímž si podržel technickou kontrolu nad vládními lety. Právníci ale upozorňují, že odepření speciálu cestu nezablokuje, Pavel by mohl odletět komerční linkou. Šlo by spíš o bezpečnostní a reputační problém.

Den před hradní schůzkou Pavel nevyloučil kompetenční žalobu, pokud by z delegace zcela vypadl. Reálně by ji mohl podat proti vládě nebo ministerstvu zahraničí kvůli seznamu účastníků. Problém: není jisté, že by Ústavní soud rozhodl před 7. červencem.

Co říká historie českých delegací

Jednotný model nikdy neexistoval:

• Chicago 2012 — delegaci vedl prezident Klaus, přítomen byl i premiér Nečas.
• Brusel 2018 — Zeman a Babiš se střídali po dnech.
• Madrid 2022 — delegaci vedl premiér Fiala, prezident Zeman se nezúčastnil.
• Vilnius 2023, Washington 2024, Haag 2025 — vedl Pavel.

Aktuální spor je výjimečný ne tím, že se o formát přetahují, ale tím, že se z proměnlivé praxe stal otevřený politický konflikt viditelný i v zahraničních médiích, o němž turecká agentura Anadolu psala už v dubnu.

Co bude dál

Vláda slíbila definitivní rozhodnutí až koncem června, po upřesnění programu summitu ze strany NATO. Pavlův návrh, rozdělení na neformální a oficiální část, je spíš pokus o demarkační čáru než hotová dohoda. Pokud ji Babiš nepřijme a Pavel podá žalobu, summit v Ankaře se pro Česko stane testem něčeho jiného než obranných výdajů.

Dva měsíce před odletem do Turecka nemá Česká republika jasno, kdo za ni promluví. Spojenci si toho všimnou dřív než Ústavní soud.