Vozíčkář Jirka se nemohl dostat do autobusu, protože vyhrazené místo blokovali cestující. Řidič hodně riskoval, ale dal všem pořádnou lekci

Cestování veřejnou dopravou občas není ani pro zdravé lidi příliš komfortním potěšením. Ať už kvůli rozbitým sedadlům, mastným držadlům, neohleduplným spolucestujícím, nebo mačkáním se v přeplněném voze. Pro Jiřího S., který trpí několik let roztroušenou sklerózou a kvůli postupujícímu neurologickému onemocnění skončil upoutaný na invalidním vozíku, znamená cesta autobusem obrovskou fyzickou i psychickou zátěž.

Zůstal s vozíkem na chodníku

Přesto vozíčkář musí čas od času služeb městské hromadné dopravy využít. Většinou bývají cestující ohleduplní, ale není to pravidlem. Občas Jiří prostě musí počkat na další autobus, protože ten aktuální byl plný a s vozíčkem by se do něho nevešel. Navzdory nástrahám, jež mu cestování veřejnou dopravou skýtá, však nechce nebýt na nikom závislý a snaží se přizpůsobit životnímu stylu zdravých jedinců.

Jednou opět trpělivě čekal na zastávce na předměstí české metropole. Dorazil autobus a vysunul nájezdovou rampu, aby mohl vozík bezpečně najet dovnitř. Jenže cestující v autobuse stáli na místě vyhrazeném pro tělesně postižené a ani se nepohnuli. Vůz sice nebyl poloprázdný, ale prostor tam přece jen byl, a tak se lidé mohli posunout. Cestující to však neudělali a Jiří zůstal stát s vozíkem před okrajem nájezdové rampy.

Cestující museli ven z autobusu

Do autobusu zkrátka nemohl bezpečně najet. Možná to měl udělat, třeba by se lidé rozestoupili, ale Jiří nechtěl vozíkem nikomu ublížit. Na rampu nakonec nenajel a jen se bezmocně rozhlížel po cestujících. Předpokládal, že řidič zasune rampu, zavře dveře, vůz odjede a on počká na další spoj, jako se mu to stalo už mnohokrát dříve. Jaké však přišlo překvapení, když se známý scénář tentokrát neopakoval.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Řidič si bezradného muže všiml a odmítl nečinně přihlížet. Laxnost a neohleduplnost cestujících jej rozčílily. „Konečná. Všichni si vystupte,“ nařídil překvapeným lidem v autobuse. Když opustili vůz, umožnil Jiřímu klidný nájezd po rampě do autobusu. Zaskočeným cestujícím řidič řekl, ať si počkají na další spoj, zavřel dveře a odjel. Dal jim tak pořádnou lekci, aby se příště k handicapovaným neobraceli zády.

Řidič porušil své povinnosti

Autobus s jedním pasažérem pak vyrazil na svou obvyklou trasu. „Žádný člověk neví, kdy se sám může ocitnout na invalidním vozíku,“ řekl Jiřímu řidič. Někdo z cestujících si však na jednání řidiče stěžoval u jeho zaměstnavatele. Pomohl vozíčkáři, jenže sám se dostal do ošemetné situace, protože porušil své povinnosti a přepravní řád. Dopravní podnik jej ale nakonec nepotrestal. Dle něho se řidič zachoval morálně správně.