Starší paní řekla řidiči taxíku něco, co ho uplně uzemnilo. Tohle vám může změnit pohled na život

Pan Richard V. z Nezdenic se dlouho živil jako taxikář. Jedna speciální zákaznice v něm zanechala nezapomenutelný pocit, o který by se chtěl podělit se čtenáři našeho deníku. Je to práce plná nepřetržité akce a vzrušení, jakého se vám nikde jinde nedostane. V roli taxikáře zastáváte mnoho osob. Jednou z nich je také kněz, ke kterému chodí lidé na zpověď.

Nikdo se jí nevyrovnal

Tuto roli zastávají řidiči pochopitelně převážně v nočních hodinách. Richard popsal tyto jízdy tak, že se cítil jako by byl on a zákazník dva cizinci ve vlaku, kteří si navzájem odhalují svá tajemství. Potkal lidi, kteří jej fascinovali, pobavili a také se jej dotkli svými slovy. Nikdo se však nevyrovnal důchodkyni, která si ho zavolala na adresu malého domu na periferii města.

Projížďka po městě

Pan Richard přijel na místo a zaklepal na vchodové dveře. Ozvala se prosba o chviličku strpení a zanedlouho se dveře otevřely. Stála za nimi drobounká osmdesátiletá žena s kufříkem. Poprosila Richarda, aby kufřík odnesl do auta, chvilku počkala a následně jí pomohl s chůzi před dům.

Následovalo obrovské díky za jeho laskavost, které přešel mávnutím ruky s tím, že je to samozřejmost. Jakmile se oba ocitli v autě, tak mu žena oznámila, že již nemá žádné příbuzné a přeje si jet do hospicu na doporučení lékaře. Richard nechal ženě volnou ruku ve volbě cesty do jejího cíle. Zhruba dvě hodiny projížděli městem a zastavovali na místech, která byla jakkoli spjata se životem stařenky.

Zapomínáme na to nejmenší

Jakmile dorazili do cíle, tak se Richarda zeptala, kolik je mu dlužná. Ten však vypnul tachometr hned na místě nástupu a nepočítal s jakýmkoli výdělkem. Měla námitky, ale nakonec jej objala a upřímně poděkovala. Richard si uvědomil, že se všichni soustředíme na velké životní okamžiky tak moc, že zapomínáme na ty malé, které mohou mít mnohdy mnohem větší emocionální hodnotu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Web Aktuálně píše, že seniory nejčastěji trápí pocity izolace a osamělosti. Statistika ukázala, že v České republice žije pětašedesát tisíc seniorů v jednočlenné domácnosti. Důležité je takové osoby pravidelně navštěvovat a všímat si jakýchkoli změn či nových potřeb. V případě nutnosti mohou pomoct také organizace místního sociálního odboru či rovnou charity. O tom, jaké to je cítit se takto osamělý, nám napsala čtenářka našeho webu Dámský Deník.