Lidí s Alzheimerovou chorobou je v Česku asi 100 tisíc a jejich počet dramaticky narůstá. ČeskýRozhlas s odkazem na predikce Ústavu zdravotnických informací a statistiky uvedl, že v roce 2030 jich bude asi 174 tisíc. Nemoc, která narušuje část mozku a způsobuje pokles kognitivních funkcí, jako je myšlení, paměť a úsudek, je také nejčastější příčinou demence. Své zkušenosti s onemocněním má i Kamila S. z Plzně, která svůj příběh poslala DámskémuDeníku.

Kvůli nemoci se přestěhovala k rodičům

Alzheimerova choroba, kterou onemocněl její třiasedmdesátiletý otec, změnila život celé rodině. Lékaři u něj nemoc diagnostikovali před dvěma roky, ale problémy začaly dávno před tím. „Poprvé jsme si všimli, že se něco děje, když otec šel na hřbitov navštívit hrob své matky. Vrátil se velmi pozdě, měli jsme o něj strach. Byl trochu skleslý a rozladěný. Říkal, že na hřbitově najednou nevěděl, kde je a proč tam šel. Netušil ani, jak se dostal domů,“ vzpomíná Kamila.

Žena s Alzheimerem si nepamatuje vlastního manžela, on se o ni ale neustále stará a pořád ji bere na procházky

Nemoc postupuje rychleji, než rodina předpokládala. „Táta je zatím na začátku své cesty, ale je vidět, že nemoc postupuje. Bere různé léky, ale netuším, jak dlouho mu budou pomáhat. Bojím se, co bude,“ svěřila se čtenářka naší redakci s tím, že její matka už nezvládá o otce pečovat. Kvůli jeho zhoršujícímu se stavu se Kamila přestěhovala k rodičům. „Jakmile přijdu z práce, starám se o něj. Když usne, padnu do postele a další den to samé. Nemám žádný život,“ postěžovala si Kamila.

Zavolal policii, protože blízké nepoznal

Zatím se jí daří skloubit výchovu dcery, práci a péči o otce. Ale je to pořádný zápřah. Postupně cítí, že jí docházejí síly. Některé dny má otec světlé chvilky a je nadšená, že s ním může být. Ale když se nemoc projeví naplno, je to děsivé. „Je protivný, panovačný, někdy i agresivní. Chová se jako rozmarné dítě, nechce se mýt, odmítá jíst, nechce se převléknout. Někdy zapomene, že už večeřel, a uprostřed noci se jde najíst. Jednou takhle snědl 12 rohlíků,“ řekla čtenářka.

iZdroj fotografie: Freepik

Stále častěji se stává, že její otec už ani nepoznává své blízké, podobně jako senior, jemuž pomáhají navracet paměť písničky, o kterém jsme psali na DámskémDeníku. „Nedávno jsme všichni seděli u stolu a večeřeli. Najednou otec vstal a šel telefonovat. Zavolal na nás policii, protože si myslel, že jsou v jeho bytě cizí lidé. Prostě nás nepoznal, bylo mi do pláče,“ svěřila se Kamila. Nad tím, že by otce svěřila do péče specializovaného domova pro seniory, nepřemýšlí. „Dokud budu mít sílu, nikam ho nedám. Vždyť je to můj táta,“ rezolutně dodala.

I když je vyčerpaná, otce do domova nedá

Jediným kompromisem, který by ulevil její matce, jež se o manžela stará dopoledne, byl denní stacionář pro lidi s Alzheimerovou chorobou. Šla se tam s otcem podívat, aby se sám rozhodl. „Starší lidé vyráběli dekorace z papíru jako děti ve školce. Také zaškrtávali ve snadných kvízech nejrůznější obrázky a symboly, případně doplňovali slova do textů, protože takové činnosti jsou dobrým cvičením pro mozek. Byl to ale velmi smutný pohled,“ popsala čtenářka.

Na návštěvu stacionáře otce vzala, když měl svůj lepší den. Sedli si pak spolu na lavičku, aby si o této možnosti promluvili. „Vypadal zaraženě, zřejmě to na něj silně zapůsobilo, stejně jako na mě. Pak mi řekl, že tohle ještě není pro něj. Nevyvracela jsem mu to, nenutila jsem ho, protože ho chápu. Byl vždycky tak aktivní a duševně velmi zdatný, a teď se mi ztrácí před očima. Bylo mi do pláče,“ svěřila se Kamila s tím, že i když je vyčerpaná a nemá vlastní život, o otce se bude starat, dokud bude třeba.