Nechtěně otěhotněla v 17 letech: „Bila jsem se pěstmi do břicha, abych o dítě přišla,“ vzpomíná

Čtenářka se rozhodla podělit o svůj příběh především proto, aby podpořila stávající i budoucí velmi mladé maminky.

Matka s dítětem i Zdroj fotografie: iStock
                   

Paní Simona Vráblová z Moravy, jež nám nedávno do redakce zaslala e-mail se svým příběhem, porodila před deseti roky ve svých sedmnácti letech dceru. Jak sama přiznává, těhotenství v tak nízkém věku ji učinilo silnější a vynalézavější, protože musela urychleně nést odpovědnost za jiného člověka, musela velmi rychle dospět. Dnes věří, že má spoustu zkušeností, které jí dávají svobodu a možnost přijímat nové výzvy. Rozhodla se podělit o svůj příběh především proto, aby podpořila hodně mladé stávající a budoucí maminky.

Snažila se dítěte nějak zbavit

Když bylo paní Vráblové sedmnáct let, seznámila se s Pavlem. Byl tak okouzlující a stále jí lichotil. Její spolužáci si o přestávkách povídali o tom, jak je sex úžasný, a ona ho chtěla už konečně také zažít. Pavel jí řekl, že ji miluje a plánuje s ní budoucnost, takže neotálela a své první milování zažila právě s ním. Přestože nepoužili ochranu, důsledky nejprve vůbec neřešila. Až když jí a její matce později lékař oznámil, že je těhotná, zhroutil se jí svět. Bydlela sama s mámou, otec je opustil, když byla ještě maličká.

„Potrat nepřipadal v úvahu, proto jsem se bila pěstmi do břicha, abych o to dítě přišla,“ vzpomíná paní Vráblová. Její matka vzala situaci do svých rukou, šla za Pavlovými rodiči a vše jim řekla. Ti od toho dali ruce pryč a Pavel se po maturitě odstěhoval do zahraničí a již nikdy o sobě nedal vědět, svou dceru tedy nikdy neviděl. Paní Vráblová byla v koncích, nejedla, nepila, chtěla buď zemřít, nebo potratit. Až když skončila v nemocnici, uvědomila si, že byla sobecká. Vždyť to maličké miminko za nic nemůže.

Nyní je konečně šťastná

Jelikož byla její máma učitelka, zařídila jí, aby mohla dodělat poslední ročník a maturitu dálkově. Když na ní už bylo těhotenství vidět, okolí se na ni dívalo skrz prsty. I její přátelé ji pomlouvali, ukazovali si na ni a smáli se jí. Věděla, že o ní všichni mluví jako o prostitutce, která bude mít dítě v sedmnácti letech, a navíc na něj bude sama. Všechny tyto řeči jí velmi ubližovaly a neustále doma plakala. Nechtěla už studovat, ale matka ji donutila maturitu udělat – a za to je jí dnes velmi vděčná.

Když se konečně narodila malá Anežka, všechny obavy z ní opadly. Přestože byl pro ni porod ten nejhorší zážitek v životě, uvědomila si, že to za to stálo. Od té doby ví, že nebýt její matky, nikdy by se jí nepodařilo dokázat nic z toho, co zvládla. Svou maminku miluje nade vše a nikdy jí nepřestane být vděčná. Pavlovi rodiče se po několika letech od narození Anežky o ni začali zajímat, ale paní Vráblová se drží zpátky. Povoluje jim vídat ji jen občas, nemůže jim odpustit to, jak se zachovali.

Před nedávnem oslavila paní Vráblová osmadvacáté narozeniny. Vystudovala vysokou školu a nyní je na stáži v advokátní kanceláři. S matkou a dcerkou se přestěhovaly do jiného města, kde začaly nové životy. Je šťastná, že tehdy své ještě nenarozené dceři neublížila, miluje ji nade vše, stejně jako svou matku. „Jsem ráda, že vše dobře dopadlo, a směji se tomu, že za pár let, až budou mé kamarádky přebalovat miminka, já začnu nový život,“ zmiňuje se v e-mailu paní Vráblová.

Jak byste se v její situaci zachovali vy?

Diskuze Vstoupit do diskuze
59 lidí právě čte
Zobrazit další články