Olga Richterová má jasno: Babiše nechce Pavla v ankaře, aby nebyl svědkem zásadních rozhovorů

Olga Richterová to v debatě na CNN Prima NEWS vyložila tak, že premiér Babiš nechce prezidenta Pavla na summitu NATO proto, aby nebyl přítomen u neformálních jednání lídrů Aliance, u večeří hlav států, bilaterálních schůzek a zákulisních debat o bezpečnosti, kde se řeší víc než to, co se vejde do tiskové konference. Není to jen o tom, kdo sedí u stolu s cedulkou „Czech Republic“. Je to o tom, kdo bude slyšet, co spojenci říkají za zavřenými dveřmi, a kdo to pak bude moci doma interpretovat.

Co se v Ankaře bude řešit a proč je to citlivé

Summit NATO v Ankaře se koná 7.–8. července 2026, nikoli v červnu, jak se v české debatě občas nepřesně uvádí. Místem konání je areál Beştepe Presidential Compound a detailní program NATO zveřejní až koncem června.

Už teď je ale jasné, o čem se bude jednat. Generální tajemník Mark Rutte při dubnové návštěvě Turecka zdůraznil tři priority: obranné investice, obrannou výrobu a naplňování závazků přijatých na loňském summitu v Haagu. Právě haagské závazky, konkrétně plán zvyšování obranných výdajů, jsou pro Česko choulostivé téma. Vláda musí před spojenci obhájit tempo, jakým k cílům směřuje. A Pavel dlouhodobě tlačí na vyšší obranné výdaje a kontinuitu prozápadní linie.

V dopise premiérovi z 8. dubna prezident výslovně jmenuje obranné výdaje a plnění haagských závazků jako klíčové body summitu. Navrhl společnou účast: on by uplatnil ústavní roli reprezentace státu navenek, Babiš by detailně vysvětlil pozici vlády. Premiér to odmítl.

Ústavní šedá zóna, kterou nikdo nechce rozseknout

Babišův veřejný argument zní logicky: summit má obsloužit vládní delegace, protože vláda odpovídá za rozpočet, obranné závazky a zahraniční politiku. Pavel by podle něj ve stejné delegaci „nedával logiku“. Jenže ústava říká něco složitějšího.

Článek 63 dává prezidentovi pravomoc zastupovat stát navenek. Jde ale o kontrasignovanou pravomoc, která vyžaduje souhlas vlády. Zároveň vláda je podle ústavních právníků nejvyšším orgánem výkonné moci a určuje zahraniční politiku. Ústavní expertka Marie Zámečníková i Tomáš Nahodil v analýze pro Českou justici popisují situaci jako ústavně nejednoznačnou, založenou na principu loajální spolupráce obou institucí. Ondřej Preuss z Právnické fakulty UK dodává, že v dosavadní praxi se summity NATO řadily spíše mezi akce, kde tradičně vystupuje prezident, zatímco premiér zastupuje Česko na jednáních s bezprostředním domácím dopadem, jako je Evropská rada.

Hradní ročenka za předchozí rok ostatně uvádí, že Pavel se účastnil summitu NATO v Haagu. Kontinuita praxe mluví v jeho prospěch. Babiš ji chce přerušit.

Schůzka, která nic nevyřešila

Ve čtvrtek 8. května se Pavel s Babišem sešli na Hradě. Premiér přišel pozdě, podle zákulisních informací Seznam Zpráv mohlo jít o reakci na Pavlův předchozí rozhovor v Deníku N a jeho „ultimativní“ tón. Babiš to vysvětluje tím, že chtěl schůzku posunout a ráno to prostě nestihl. Hrad potvrzuje, že žádost o posun řešil, ale kvůli následnému programu ji odmítl. Úmysl prokázaný není. Atmosféra ale mluví sama.

Výsledek jednání: žádný posun. Babiš potvrdil, že vláda chce rozhodnout až v červnu. Dosavadní vládní plán počítá s delegací ve složení Babiš, ministr obrany Macinka a ministr zahraničí Zůna. Pavel v ní nefiguruje. Prezident reagoval, že do Ankary chce jet „v každém případě“ a že pokud ho vláda definitivně vyřadí, zváží kompetenční žalobu.

Proč nejde jen o prestiž

Opoziční strany se v podpoře Pavlovy účasti shodují, liší se v důrazu. ODS přes Kupku a Vystrčila varuje před „předvolebním divadlem“ v zahraniční politice. Piráti přes Hřiba mluví o blokaci prezidentských pravomocí a oslabení obrazu Česka navenek. Richterová jde ještě dál a pojmenovává motivaci: vláda nechce svědka.

Podle nás je právě tohle jádro sporu. Nejde o to, jestli Pavel bude sedět vedle Babiše na skupinové fotografii. Jde o kontrolu nad tím, kdo bude před spojenci vysvětlovat české plnění obranných závazků, a kdo bude u toho, až spojenci řeknou, co si o tom plnění myslí. Vláda by ztratila monopol na interpretaci toho, co se v Ankaře odehrálo. A to je pro kabinet, který obranné výdaje teprve musí obhájit, nepříjemná vyhlídka.

Jakub Landovský, český velvyslanec při NATO, připomíná, že Aliance nebude rozhodovat, kdo za Česko přijede, to je čistě česká věc. Poškození tedy nehrozí od NATO procedurálně. Reputačně je to jiný příběh. Česko, které se před summitem hádá samo se sebou o to, kdo smí na jednání přijít, nevysílá signál síly. Vysílá signál, že vnitropolitika přebíjí bezpečnostní zájem, přesně v době, kdy Aliance řeší, kdo platí za společnou obranu a kdo jen slibuje.