Spisovatelka Veronika Valentová nečekaně zemřela ve 52 letech. Psala příběhy pro tisíce českých dětí

Ve středu 20. května 2026 nakladatelství Argo na svém Facebooku oznámilo, že se život Veroniky Valentové „nečekaně a náhle uzavřel“. Zemřela v úterý 19. května, příčina smrti zveřejněna nebyla. Zůstalo po ní pět knižních titulů, z nichž tři patří do dětské literatury, a právě ty mají v českém čtenářském provozu stopu, která daleko přesahuje mediální viditelnost jejich autorky. Valentová nebyla hvězdná spisovatelka. Nebyla tváří literárních talk show. Žila v Bruselu, psala pro české děti a její knihy se tiše usadily tam, kde to nejvíc počítá: v dětských pokojích, školních lavicích a na regálech veřejných knihoven.

Život mezi Prahou, Francií a Bruselem

Veronika Valentová se narodila v roce 1974 v Praze. Vystudovala francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, během studií prošla univerzitami v Nice, Aix-en-Provence a Paříži. Od roku 2004 žila v Bruselu, kde pracovala jako překladatelka v Evropském hospodářském a sociálním výboru. Právě bruselský život, vícejazyčné prostředí a výchova vlastního dítěte daleko od Česka, se stal živnou půdou pro její psaní.

Její veřejně dohledatelná bibliografie čítá pět titulů. Začala cestopisnou prózou Zmatení jazyků aneb Bruselský cestopis (2006), pokračovala románem Nicka dobývá Ameriku (2012). Pak přišel obrat k dětské literatuře, který definoval zbytek její kariéry.

Sofinka pro předškoláky, Meteorit pro starší děti

Valentová si vybudovala dvě odlišné čtenářské základny. Pro tu mladší, děti od tří let a jejich rodiče, napsala knihu Sofinka Neplechová a Karlík Nezbedník (2017). Příběhy o vzdoru, hygieně, jídle a každodenních rodičovských bitvách vznikly z její vlastní zkušenosti s výchovou. Na autorském webu projektu popsala, jak se Sofinka a Karlík zrodili z reálných situací, které zná každý rodič předškoláka.

Pro starší děti od devíti let vytvořila dobrodružnou sérii:

• Meteorit z Mušlovky (2022) — parta dětí, záhadný černý meteorit s tajemnými schopnostmi, děj vedoucí přes Národní muzeum a Petřín. Argo ho propagovalo větou „Bavila vás Prašina? Tohle se vám bude líbit taky,“ čímž ho zasadilo do linie současné české městské dobrodružné prózy.
• Tajný pramen z Hůrky (2025) — pokračování se stejnou partou, tentokrát ve Františkových Lázních. Záhada léčivé vody, německy psaný deník a rovina česko-německého přátelství.

Právě toto rozdělení, předškolní čtení na jedné straně a dobrodružství pro starší děti na druhé, ukazuje autorku, která vědomě pracovala s různými věkovými skupinami a pro každou hledala jiný jazyk i jiný typ příběhu.

Tichá stopa ve školách a knihovnách

Čísla prodejů Valentové knih nejsou veřejně známá. Její skutečný dosah se ale dá měřit jinak, a konkrétněji, než by člověk čekal u autorky s pěti tituly.

Meteorit z Mušlovky byl v roce 2024 zařazen do Souboje čtenářů, celostátní školní čtenářské soutěže, jako jeden z vybraných titulů pro šesté ročníky. To znamená, že ho četly celé třídy, diskutovaly o něm v týmech a soutěžily ve znalosti jeho děje. Jen v síti poboček Knihovny Jiřího Mahena v Brně je evidováno 21 exemplářů téhož titulu, číslo, které svědčí o systematickém nákupu pro čtenářský provoz, ne o náhodném zařazení. Existuje i audioknižní verze na Tympanu, takže příběh funguje i mimo tištěnou stránku.

iZdroj fotografie: Pixabay

Poslední kniha, Tajný pramen z Hůrky, je na Kosmasu vedena jako skladem. Autorčiny tituly zůstávají v distribuci napříč nakladateli, od Arga přes Albatros po starší vydání v Mladé frontě.

Pět dní, které dělí život od zprávy

Kontrast je brutálně ostrý. Ve středu 14. května 2026 Valentová na pražském knižním veletrhu Svět knihy vedla workshop a podepisovala knihy. Podle oficiálního programu Arga šlo o plánovanou součást nakladatelského programu. V úterý 19. května byla mrtvá. Argo ji v oznámení popsalo jako „milou, laskavou a talentovanou autorku“. Veřejně oznámený nový knižní projekt se nepodařilo dohledat, poslední známou aktivitou zůstává právě ta autogramiáda na Světě knihy.

Co po ní zůstává

Valentová zanechala v české dětské literatuře něco, co přežije mediální cyklus zpráv o jejím úmrtí. Její knihy nejsou jen v katalozích, jsou v oběhu. Čtou je děti v knihovnách, soutěží s nimi ve školách, rodiče po nich sahají, když hledají příběh o vzdorovitém předškolákovi nebo dobrodružství zasazené do českých reálií místo amerických kulis.

Největší stopu po sobě nezanechala ve společenských rubrikách. Zanechala ji v tiché infrastruktuře dětského čtení, na místech, kam se hvězdní autoři často nedostanou.