Odborníci varují před běžnou potravinou, zhoršuje paměť a má negativní účinky na zdraví

Nejde o žádnou exotickou surovinu ani módní „superpotravinu naruby“. Řeč je o soli, respektive o sodíku, který se v českém jídelníčku hromadí z míst, kde byste ho nečekali, z pečiva, uzenin, sýrů nebo polévek. Tým vědců z australské Edith Cowan University vedený Franciscou Chuwa publikoval v odborném časopise Neurobiology of Aging studii, která sledovala 1 208 kognitivně zdravých starších dospělých po dobu 72 měsíců. Výsledek: muži s vyšším příjmem sodíku ztráceli epizodickou paměť, tedy schopnost vybavit si konkrétní zážitky, místa a události, výrazně rychleji než ti, kteří solili méně. U žen se stejná souvislost neprokázala.

Co přesně studie zjistila

Výzkumníci analyzovali data z australské kohorty AIBL, kde průměrný věk účastníků činil necelých 71 let. Příjem sodíku odhadovali z podrobných dotazníků o stravě a kognitivní funkce testovali opakovaně v průběhu šesti let. Statisticky významný signál se objevil v jedné konkrétní doméně, epizodickém vybavování, a výhradně u mužů. Efekt nebyl dramatický v absolutních číslech, ale v kontextu stárnutí, kdy každý bod kognitivního skóre počítá, jde o klinicky relevantní zjištění.

Důležité je říct, co studie není. Není to důkaz, že sůl přímo způsobuje demenci. Jde o observační práci, která ukazuje souvislost, nikoli příčinu. Autoři sami zdůrazňují, že mechanismus u lidí zatím není vyjasněný a že je potřeba další výzkum zaměřený specificky na rozdíly mezi pohlavími.

Proč zrovna muži a proč ne ženy

Na to zatím jednoznačná odpověď neexistuje. Zpráva ECU zmiňuje, že muži ve studii vykazovali i vyšší krevní tlak, což může být součástí vysvětlení. Přehledové práce v kardiologii popisují, že estrogen podporuje vazodilatační dráhy a ženy mívají odlišnou citlivost na sůl než muži. Testosteron naopak krevní tlak spíše zvyšuje. Přenést tyto obecné fyziologické rozdíly na konkrétní paměťový efekt by ale bylo předčasné.

Jako možné mechanismy vědci uvádějí zánět v mozku, poškození cév zásobujících mozkovou tkáň a snížený průtok krve. Pokusy na myších ukázaly, že vysokoslaná dieta vedla přes střevní imunitní osu ke snížení průtoku krve mozkem až o 30 % a po návratu k normální stravě se průtok i kognice zlepšily. U lidí ale tato data zatím chybějí.

Sůl v českém jídelníčku: dvojnásobek doporučení

Světová zdravotnická organizace i český Státní zdravotní ústav doporučují maximálně 5 gramů soli denně, tedy 2 000 miligramů sodíku. Realita je jiná. Podle SZÚ Češi konzumují v průměru 10 až 12 gramů soli denně, některé odhady mluví až o 15 gramech. Dvojnásobek až trojnásobek limitu.

Největší problém přitom není slánka na stole. Až 75 % soli přijímáme z průmyslově zpracovaných potravin, aniž bychom ji vědomě přidávali. Kde se skrývá:

• Pečivo – technická zpráva SZÚ uvádí, že pečivo může tvořit až 40 % celkového příjmu soli v české dietě. Testované chleby obsahovaly 0,93 až 2,5 g soli na 100 g, extrémní kusy až 9 g.
• Uzeniny – dvě nožičky párků znamenají přibližně 2 g soli, tedy skoro polovinu denního maxima.
• Sýry, instantní polévky, bujóny – běžné položky, které se na talíři tváří nevinně.
• Polévky v jídelnách – Ministerstvo zdravotnictví ČR v roce 2025 upozornilo na nadměrné množství soli v polévkách podávaných v zařízeních sociálních služeb, tedy právě u starších lidí.

Co sůl dělá se zbytkem těla

Kognitivní efekt je jen jeden dílek skládanky. WHO uvádí jako hlavní důsledek vysokého příjmu sodíku zvýšení krevního tlaku, které je celosvětově jedním z největších rizikových faktorů pro kardiovaskulární onemocnění, mrtvici a ischemickou chorobu srdeční. Vysoký příjem soli se pojí také s onemocněním ledvin, rakovinou žaludku, obezitou a osteoporózou.

Sodík přitom není nepřítel sám o sobě, je to esenciální živina, bez které tělo nefunguje. WHO výslovně neříká „přestaňte solit“, ale „snižte příjem pod 2 000 mg sodíku denně“. Rozdíl mezi nulou a rozumným limitem je zásadní.

Jak na to prakticky

Studie z Edith Cowan University nepřináší recept na záchranu paměti. Přináší ale další důvod, proč brát příjem soli vážně, zvlášť pro muže v pokročilejším věku. V kombinaci s dlouho známými kardiovaskulárními riziky jde o argument, který se těžko ignoruje.

Prakticky to neznamená vyhodit slánku, ale číst etikety, volit méně slané varianty pečiva a uzenin a vědět, že polévka nebo obložený chlebíček mohou být významnějším zdrojem sodíku než cokoliv, co si sami dosolíte. Sůl neškodí jedním jídlem. Škodí kumulací, den za dnem, krajíc za krajícem.