Manželka Jana Potměšila popsala poslední chvíle svého manžela před smrtí

Žádné drama, žádný boj o poslední dech. Slova, která Radka Potměšilová zvolila pro popis manželova odchodu, nesou humor, kulturní odkazy i tiché vyznání lásky, a právě tím říkají o jejich vztahu víc než jakýkoli nekrolog. Jan Potměšil, herec, který se po tragické nehodě na demonstraci v listopadu 1989 stal symbolem odvahy a odolnosti, zemřel po delší nemoci na ARO nemocnice v Motole. Jeho srdce, oslabené roky zdravotních komplikací, už nevydrželo.

Klidné rozloučení u lůžka

Radka Potměšilová na svém facebookovém profilu napsala, že s manželem byli v jeho posledních chvílích ona i jejich synové. Ujišťovali ho, že se o ně nemusí bát. Popisuje klidný výraz v jeho tváři, jako by byl připravený odejít.

Místo patosu zvolila jazyk, kterému rozuměli hlavně oni dva. Zmínila Ozzyho Osbournea, Jima Morrisona, tatínka, postavy, které na něj „čekají na druhé straně“. Použila i motiv z Harryho Pottera: láska je silnější než smrt. Nejde o šifru ani o záhadný vzkaz. Jde o intimní rodinný slovník, kterým manželka přetlumočila smutek do řeči srozumitelné i lidem venku. Kdo znal Potměšilův smysl pro humor a jeho vášeň pro rockovou hudbu, pochopí okamžitě.

Tři roky po nemocnicích

Potměšilův odchod nebyl náhlý. Poslední roky jeho života poznamenaly vážné zdravotní problémy, které se postupně vrstvily. Sám v roce 2024 popsal pro CNN Prima NEWS, že strávil skoro tři týdny v pražském IKEM kvůli potížím se srdcem. Po propuštění ho skolila žlučníková kolika a Vánoce strávil znovu na nemocničním lůžku. Už v roce 2022 řešil proleženiny.

Radka Potměšilová v jejich posledním společném rozhlasovém rozhovoru na Dvojce v dubnu 2025 mluvila o „složitých posledních třech letech“. Zároveň ale řekla něco nečekaného: nemoc jim paradoxně dala víc času na sebe. „Žili jsme poměrně hekticky. Díky Honzově nemoci teď máme spoustu času na sebe,“ zaznělo tehdy na Českém rozhlase. Ten rozhovor dnes zpětně působí jako tichý epilog.

Víc než herec z Bony a klid

Pro většinu Čechů byl Potměšil navždy spojený s filmem Bony a klid z roku 1987, kde jako student DAMU ztvárnil jednu ze svých prvních velkých rolí. Ve stejném roce zazářil v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Byl rychle rostoucí hvězdou druhé poloviny osmdesátých let, hostoval na Vinohradech u Jana Kačera a měl před sebou kariéru filmového idola.

Pak přišel 17. listopad 1989. Potměšil byl na Národní třídě těžce zraněn a zůstal upoután na invalidní vozík. Kariéra se nezastavila, jen změnila směr. Těžiště se přesunulo k divadlu:

• Se spolkem Kašpar získal Cenu Alfréda Radoka za Richarda III.
• Stal se prvním držitelem Ceny Thálie do 33 let.
• Dlouhé roky hrál v inscenaci Růže pro Algernon.

Ústav pro studium totalitních režimů mu v roce 2025 udělil Cenu Václava Bendy, ocenění, které připomíná, že Potměšil nebyl jen herec, ale i osobnost občanského odporu a obhájce svobody.

„Honza byl jako slunce“

Reakce kolegů přišly okamžitě a shodují se v jednom: nešlo jen o talent, ale o člověka. Jakub Špalek ho popsal jako „slunce“. Vít Olmer zdůraznil jeho přímost a pozitivitu. Michaela Kuklová poslala intimní vzkaz: „Jíro, leť.“ Ester Janečková připomněla jeho laskavost a Ondřej Kepka ho označil za symbol sametové revoluce.

Žádná z těch reakcí nezní jako povinná kondolence. Spíš jako doklad toho, že Potměšilova energie fungovala i z vozíku, i z nemocničního lůžka, i přes telefon.

Veřejné rozloučení v Týnském chrámu

Poslední rozloučení s Janem Potměšilem se uskuteční v pondělí 28. dubna 2026 v 15:00 v chrámu Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí v Praze. Podle informací rodiny zveřejněných na Novinkách bude obřad veřejný, žádná registrace ani omezení vstupu zatím oznámeny nebyly.

Radka Potměšilová svým vzkazem ukázala, že i rozloučení se smrtí může mít tón, který člověka nezlomí, ale podrží. Přesně tak, jako držel Jan Potměšil sám sebe třicet sedm let na vozíku.