Topolánek se opřel do Babišových voličů. Kdo ho volil, je stejný zmetek jako on

V sobotu 19. dubna se na Topolánkově účtu na X objevil příspěvek, který i na českou politickou scénu dopadl nezvykle tvrdě. „Vše, co bych k tomuto napsal, by bylo žalovatelné… Už ale ani nejde o toho zmetka. Každý, kdo ho volil, je pro mě stejným zmetkem jako on. Koncentruje se v něm to nejhorší, co po minulém režimu zbylo, a to nejhorší, co přinesl ten nový,“ napsal Topolánek. Nejprve tedy zasáhl Babiše, pak rozšířil odsudek na miliony jeho voličů. Vulgarita? Bezpochyby. Jenže za tím slovem „zmetek“ se skrývá konflikt, který daleko přesahuje jednu statusovou bublinu.

Co Topolánka tak vytočilo

Bezprostřední spouštěč měl dvě roviny. Zaprvé Babišovo rozhodnutí neposkytnout předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi vládní letoun na cestu na Tchaj-wan. Zadruhé, a to je podstatnější, Babišovo veřejné prohlášení, že jeho kabinet bude dělat „pragmatickou“, nikoli „hodnotovou“ zahraniční politiku. Tchajwanské mise označil za „milionové výlety“, které prý „zničily náš byznys“ v Číně.

Topolánek v tom vidí něco víc než logistický spor o letadlo. Vidí obrat celé zahraniční linie státu. A právě proto zvolil jazyk, který nelze přeslechnout, i za cenu, že se sám dostal za hranu demokratické debaty.

Rok 2020 vs. rok 2026: tentýž Babiš, opačný kurz

Pikantní je kontrast s nedávnou minulostí. V roce 2020 se Vystrčilova senátní delegace na Tchaj-wan uskutečnila za Babišovy první vlády. Devadesát lidí, 36 firem, cíl jasný: posílit český export a přitáhnout tchajwanské investice. Babišův kabinet cestu logisticky umožnil a de facto jí poskytl vládní záštitu.

O šest let později tentýž politik tutéž agendu rámuje jako škodlivou. Změna není jen logistická, je narativní. V roce 2020 Babiš tchajwanskou stopu toleroval, v roce 2026 ji aktivně brzdí. Vlastní vysvětlení tohoto obratu veřejně nepředložil. Vicepremiér Vít Rakušan na to reagoval poznámkou, že „v komunistické Číně má byznysové zájmy Andrej Babiš“, konkrétní doklad ale zatím chybí, jde o politické obvinění, ne o doložený fakt.

Tchaj-wan není symbolika, ale tvrdá čísla

Debata o Tchaj-wanu se v Česku často zužuje na otázku „letadlo, nebo neletadlo“. Jenže česko-tchajwanské vztahy už dávno přerostly senátní gesto z roku 2020.

• Česko má od roku 2022 vlastní Indo-Pacifickou strategii, která výslovně počítá s posilováním vztahů s Tchaj-wanem.
• V Brně funguje čipové centrum ACDRC, součást česko-tchajwanského plánu pro odolnost dodavatelských řetězců na období 2022–2026.
• CzechInvest otevřel v roce 2024 kancelář přímo v Tchaj-peji, zaměřenou na investice, výzkum a startupy.
• Tchajwanská firma C-TECH v roce 2025 otevřela evropskou základnu v Praze, CzechInvest ve stejném roce evidoval další dva tchajwanské investiční projekty.
• Podle ČSÚ dosáhl jen dovoz počítačů, elektronických a optických přístrojů z Tchaj-wanu v roce 2024 hodnoty 31,6 miliardy korun.

Tohle není okrajová agenda. Je to reálný high-tech řetězec, na kterém závisejí české firmy i pracovní místa. Pokud vláda začne tchajwanskou osu veřejně shazovat, firmy nepřijdou o kontrakty přes noc, ale přijdou o politickou podporu, snazší přístup k partnerům a o část důvěry, kterou budovali roky.

Bezpečnostní služby varují už léta

Topolánkův výbuch nelze číst bez bezpečnostního kontextu. BIS ve výroční zprávě za rok 2024 označuje Rusko a Čínu za nejaktivnější zdroje špionážních a kybernetických hrozeb proti českým institucím a kritické infrastruktuře. A není to novinka: už veřejná zpráva BIS za rok 2018 explicitně popsala čínské zpravodajské aktivity jako hrozbu pro zájmy a bezpečnost ČR a výslovně zmínila snahu Pekingu oslabovat české kontakty s Tchaj-wanem.

Babišův „pragmatický“ obrat tedy nejde proti názoru jednoho bývalého premiéra. Jde proti dlouhodobému hodnocení vlastních bezpečnostních institucí.

Víc než hádka o slova

Topolánkův výrok je podle nás za hranou slušné politické debaty: kolektivní odsudek milionů voličů jako „zmetků“ demokratickou kulturu neposiluje. Ale zaměřit se jen na vulgaritu by znamenalo minout podstatu. Skutečný spor se vede o to, zda se Česko ve vztahu k Číně a Tchaj-wanu vrátí k politice symbolických ústupků Pekingu bez jakéhokoli doloženého ekonomického zisku. Babiš zatím nabízí příslib „pragmatismu“, ale žádný konkrétní kontrakt, žádné číslo, žádnou protihodnotu. Proti tomu stojí fungující infrastruktura vztahů, miliardy v dovozu a strategické centrum pro polovodiče.

Slovo „zmetek“ z veřejné debaty brzy vyšumí. Otázka, jestli Česko prodá svou tchajwanskou pozici za příslib, který nikdo nevyčíslil, zůstane na stole mnohem déle.