Klacky pod nohy a farizejství. Macinka v ČT rozpoutal válku s Pavlem

Pondělní Události, komentáře z 19. května 2026 přinesly moment, po kterém je těžké předstírat, že vztah mezi Hradem a vládou je jen „věcný nesoulad“. Šéf Motoristů a ministr zahraničí v jednom záběru spojil dva zdánlivě nesouvisející spory, kdo povede Česko na summit NATO v Ankaře a proč prezident zaštítil festival, v jehož rámci se poprvé v historii koná Sudetoněmecký den na českém území, a oba zarámoval jedním slovem: klacky. „Kdybych se chtěl pouštět do rozboru každého kroku, který pan prezident učiní, myslím, že bych těch klacků našel víc než těch neklacků,“ řekl ve vysílání. A přidal ještě „farizejství úplně nejhrubšího zrna“.

Tři klacky, jeden vzorec

Macinkova slova nejsou blesk z čistého nebe. Konflikt s Hradem se vrství měsíce a má tři jasně identifikovatelné vrstvy:

• Filip Turek a zablokovaná nominace. Vláda navrhla Turka na ministerstvo životního prostředí, prezident jmenování odmítl. Macinka to opakovaně interpretuje jako porušení koaličního práva obsadit resort.
• Summit NATO v Ankaře. Petr Pavel 8. dubna písemně oznámil premiérovi, že se „v souladu se svým ústavním postavením“ hodlá účastnit summitu v čele české delegace. Vláda přitom usnesením určila, že do Ankary jedou Babiš, Macinka a ministr obrany Žůna. Kdo nakonec Česko povede 7.–8. července, zůstává otevřené.
• Záštita nad Meeting Brno. Den před Macinkovým vystoupením, 18. května, Kancelář prezidenta potvrdila, že Pavel udělil záštitu festivalu Meeting Brno potřetí. Jenže letos je festival jiný.

Každý z těchto bodů by sám o sobě byl standardní kompetenční třenicí. Dohromady vytvářejí dojem systémového střetu, v němž vláda a prezident soupeří o to, kdo definuje českou zahraniční politiku.

Proč je letošní Brno jiné

Meeting Brno existuje roky jako platforma česko-německého dialogu a Pavel se ho v roce 2023 osobně účastnil. Letos ale festival poprvé hostí 76. Sudetendeutscher Tag, sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu přímo na území České republiky. V programu na 22.–25. května figurují hlavní projevy předsedy landsmanšaftu Bernda Posselta a bavorského premiéra Markuse Södera, nedělní manifestace v pavilonu P brněnského výstaviště, pieta v Kounicových kolejích i připomínka obětí šoa na brněnském nádraží.

Kancelář prezidenta reagovala ještě 18. května: záštita se podle ní vztahuje na festival jako celek, nikoli na všechny interpretace historie, a prezident se hlásí k duchu Česko-německé deklarace z roku 1997. Macinka v tom vidí rozpor, odtud slovo „farizejství“. Zaštítit smiřovací festival je jedna věc. Zaštítit festival, jehož ústřední akcí je sjezd organizace, která po dekády ztělesňovala majetkové nároky vysídlených Němců, je podle něj věc jiná. I když Posselt sám reprezentuje smířlivější kurz landsmanšaftu, symbolika prvního sjezdu v Česku je pro část české politiky nepřekročitelná.

Macinka není sám, ale je nejhlasitější

Vicepremiér Karel Havlíček veřejně hájí totéž stanovisko: zahraniční politiku určuje vláda, o složení delegace na summit rozhoduje kabinet. Sněmovní většina tlačí nesouhlas s konáním sjezdu v Brně. Havlíček ale volí institucionální jazyk a sám přiznal, že mu některé Macinkovy formulace vadí. Premiér Babiš se k expresivní rétorice svého ministra zahraničí veřejně nepřipojil, byť v meritu, kdo jede do Ankary a kdo rozhoduje o delegaci, stojí na stejné straně.

Macinka je zkrátka ostří, které vláda potřebuje, ale ne vždy se k němu hlásí nahlas. A časování jeho výstupu nebylo náhodné: 21.–22. května se v Helsingborgu scházejí ministři zahraničí NATO, aby finalizovali přípravu ankarského summitu. Český ministr zahraničí letí na jednání, kde se řeší obranné výdaje a podpora Ukrajiny, a doma má nevyřešeno, jestli na samotný summit pojede on, nebo prezident.

Co je v sázce

Formálně má vláda mandát určovat zahraniční politiku. Prezident se opírá o článek 63 Ústavy a svou roli při zastupování státu navenek. Varianta kompetenční žaloby zůstává ve hře, i když by znamenala další eskalaci. Praktický dopad je ale už teď reálný: spojenci neřeší české ústavní nuance, vidí veřejný spor o to, kdo za Česko mluví, šest týdnů před summitem.

Podle nás se konflikt Macinky s Pavlem přelil z fáze personálních šarvátek do stádia, kdy každé citlivé téma, ať je to NATO, nebo sudetoněmecký sjezd, automaticky živí tutéž válku. Slovo „válka“ je mediální zkratka. Ale když se podíváte na seznam sporů, jejich frekvenci a stoupající teplotu jazyka, je to zkratka, která sedí víc než před měsícem.