Jourová naložila Macinkovi, podle ní je směšný

Věra Jourová si v pořadu Události, komentáře týdne 19. dubna nevzala servítky. Petr Macinka v debatě vůbec neseděl, přesto se stal jejím hlavním terčem. Jourová ho zasadila do širšího obrazu vládního chaosu kolem pozdrženého armádního podcastu s prezidentem Pavlem a sporu o to, kdo vlastně pojede za Česko na červnový summit NATO do Ankary. Její verdikt? Vláda se chová „jako kluci na pískovišti“ ve chvíli, kdy jde o bezpečnost celé aliance.

Tři věty, které sedí

Jourová v debatě postupně vystupňovala tři výroky, z nichž každý mířil jinam. Nejprve celou kauzu kolem zastaveného podcastu přirovnala ke „klukům na pískovišti“, tedy ke zbytečnému dětskému handrkování, které nemá v bezpečnostní politice co dělat. Pak přišel osobní úder: Macinka podle ní zbořil její dlouholetou teorii o tom, co se nesmí stát politikovi, protože „je vlastně směšný a tím je viditelný“. A nakonec formulace, která překročila rovinu stylu a vstoupila do roviny legitimity: Macinka by podle Jourové „jako politický komparz neměl jet na summit NATO do Ankary“.

Nešlo tedy jen o glosu k televizní kauze. Jourová de facto zpochybnila, zda je ministr pro místní rozvoj partnerem s odpovídající vahou pro nejdůležitější bezpečnostní jednání roku.

Proč zrovna Jourová, a proč to má váhu

Mezi Jourovou a Macinkou není doložen žádný osobní spor. Vysvětlení je spíš institucionální. Jourová není jen bývalá eurokomisařka, která komentuje politiku z gauče. Figuruje v panelu zahraničně-politických konzultantů prezidenta Pavla, tedy v úzkém okruhu lidí, s nimiž Hrad konzultuje bezpečnostní a zahraniční agendu. Když taková osoba řekne, že ministr na summit nepatří, má to jinou gravitaci než komentář opozičního poslance.

V debatě navíc naznačila, že neveřejná část jednání generálního tajemníka NATO Marka Rutteho s premiérem Babišem mohla být závažnější, než naznačují oficiální komuniké. Podle ní právě proto je spor o „komparz“ na summitu nepatřičný: aliance řeší Ukrajinu, Hormuzský průliv a obranné výdaje, ne českou vnitropolitickou šarádu.

Podcast, SMS a summit: tři vrstvy jednoho konfliktu

Jourové kritika nedopadla do vzduchoprázdna. Zasáhla do konfliktu, který se vrství už měsíce. V lednu Pavel oznámil, že se ho Macinka přes SMS snažil vydírat kvůli jmenování Filipa Turka ministrem. V březnu a dubnu se spor přenesl na otázku, kdo má reprezentovat Česko v Ankaře. A pak přišla podcastová kauza.

Rozhovor pro armádní podcast Kamufláž byl natočen koncem března a měl vyjít 7. dubna. Ministerstvo obrany jeho zveřejnění pozdrželo, podle vlastní verze ho ne „zakázalo“, jen odložilo kvůli interním debatám o novém armádním YouTube kanálu. Hrad mluvil o absurdní cenzuře vrchního velitele. A Macinka? Ten video sám zveřejnil na Facebooku a rámoval to jako obranu svobody slova. Jourová to přečetla jinak: pro Pavla je to „úplně nejlepší reklama“, protože z přátelského rozhovoru vznikla zbytečná vládní panika.

Kdo nakonec poletí do Ankary

Formálně zatím platí vládní usnesení, které počítá s trojicí Babiš, Macinka a ministr obrany Zůna. Jenže Pavel 8. dubna písemně oznámil premiérovi, že hodlá stát v čele české delegace, a připouští variantu, kdy na summit pojedou oba: Babiš na formální část, prezident na neformální strategickou debatu hlav států. Usnesení o letecké přepravě podle Hradu není totéž co finální rozhodnutí o složení delegace.

Macinkova veřejná odpověď na slova Jourové nebyla do uzávěrky dohledatelná. Jeho pozornost zůstává upřená na spor s Pavlem, ne na televizní kritiku bývalé eurokomisařky.

Víc než osobní výpad

Jourová v nedělní debatě neútočila jen na jednoho ministra. Její formulace o klucích na pískovišti míří na celý styl, jakým vláda přistupuje k bezpečnostní agendě v momentě, kdy se aliance připravuje na summit s historicky nabitým programem. Macinka se stal symbolem, a podle Jourové právě tím nejhorším možným: směšným symbolem, kterého si všichni všimnou.