Ne vše je takové, jak se na první pohled zdá. I starý omšelý kufr může ve výsledku ukrývat skutečný poklad.
Každý člověk by měl už za svého života řešit dědictví. Přestože je to pro mnohé velmi citlivé téma, jelikož souvisí s vlastním skonem, je to záležitost, která by měla mít jasně vytyčeno, kdo bude co dědit. Vše se samozřejmě může svěřit do rukou zákona, který podle velmi jasně specifikovaných podmínek ukládá linii dědiců a jejich podíly. Celkem je takto stanoveno 6 základních tříd, jak informuje web PrávoProVšechny. Druhou možností je pak s notářem uzavřít závěť. Ta respektuje přání zůstavitele.
Notář měl jasné pokyny
Někteří raději všechen majetek odkáží cizí osobě než rodině, jako například pan Josef, o kterém DámskýDeník psal. George Trent byl movitý muž. Svého úspěchu docílil především díky společnosti, kterou založil otec jeho první ženy, jež zemřela před lety. I proto mu přišlo správné a spravedlivé, aby finanční obnos byl rozdělen právě mezi syny, Matta a Guye, kteří vzešli z prvního manželského svazku. Po smrti otce byli všichni 3 synové, tedy i Jay z druhého manželství, předvoláni k rodinnému notáři, který pomáhal jeho otci se závětí.
A zatímco starší synové si měli rozdělit velký finanční obnos, Jay měl dostat velký starožitný lodní kufr. Starší bratrové se mu posmívali, že to není žádné terno. Mladší Jay měl v sobě ale pokoru, která bratrům scházela. „Vím, že mě můj otec miloval a toto dědictví pro mě bude cennější než miliony dolarů v bance,“ řekl bratrům. Všichni 3 bratři museli podepsat speciální listinu se souhlasem, že žádný z nich nebude žalovat druhého o část dědictví. Bratři beze slova podepsali a rozešli se vlastními cestami.
Nelze soudit podle obalu
Jay doma kufr otevřel. Na jeho víku byl dopis psaný rukou jeho zesnulého otce. V něm vysvětloval, že kufr patřil jeho babičce Judith, která i za cenu velkého skandálu utekla ve 20. letech minulého století do Paříže s mladým umělcem. A zde žila velmi bohémský život, což dokazuje mnoho náčrtků jejích milenců a vlivných osobností a umělců tehdejší doby. Některá díla zobrazují i samotnou Judith a jsou podepsána zvučnými jmény. Jay tedy oslovil svého kamaráda, který mu domluvil schůzku se specialistou na umění, aby sbírku ocenil.
Ve výsledku byl Jay výrazně movitější než jeho bratři. Ti se sice ohradili, že výnos patří částečně i jim, ale notář jim jemně připomenul, že podepsali formulář.