Ještě minulý týden vystavoval na festivalu. Slovenský umělec Jozef Drozd zemřel v 39 letech

Jozef Drozd stál mezi lidmi, ukazoval práci s kůží, mluvil o tom, že po člověku má něco zůstat. Bylo to na 34. ročníku festivalu Európske ľudové remeslo v Kežmarku, jedné z největších přehlídek tradičních řemesel ve střední Evropě. O pár hodin později jeho jméno obletělo sociální sítě v úplně jiném kontextu, jako součást smutečního oznámení. Bylo mu devětatřicet let.

Poslední dny na festivalu pod Tatrami

EĽRO 2026 se konalo od 10. do 12. července. Podle oficiálního webu města Kežmarok se letošního ročníku zúčastnilo 172 řemeslníků, na třech pódiích se střídali folklorní soubory i populární interpreti, areál doplňovalo čtyřicet gastrostánků, dětská zóna, workshopy a ukázky historického šermu. Celý ročník byl věnován Spiši a režiséru Juraji Jakubiskovi.

Drozd patřil mezi pravidelné účastníky podobných akcí. Jako kožiar z Popradu–Matejoviec jezdil po jarmarcích a řemeslných trzích po celém Slovensku, kde předváděl ruční výrobu kožených předmětů. Na EĽRO nebyl anonymním prodejcem za stánkem, návštěvníci si ho pamatovali jako člověka, který o svém řemesle mluvil s přesvědčením a rád vysvětloval, proč má smysl pracovat rukama.

Co víme, a co ne

Smuteční oznámení zveřejnila na Facebooku pohřební služba QUO VADIS, která působí v kežmarském, popradském a levočském okrese. Regionální média i TN.cz zprávu převzala s formulací „ve věku nedožitých 40 let“. Příčinu smrti veřejné zdroje neuvádějí. Rodina se k okolnostem nevyjádřila a bez oficiálního sdělení by jakékoli spekulace byly nefér.

Ověřitelný je zato časový rámec, který celému příběhu dává jeho tíhu: poslední den festivalu a datum úmrtí se překrývají. 12. července Drozd ještě rozdával radost návštěvníkům. 12. července jeho příběh skončil.

Poslední slova, která po něm zůstala

Na sociálních sítích se po jeho smrti objevilo svědectví jedné z návštěvnic festivalu. Podle ní Drozd naznačoval, že chce všechno prodat a přestat vyrábět. Proč to říkal, nikdo veřejně nevysvětlil. Ověřitelný je jiný výrok, zprostředkovaný v posledním rozhovoru, že lidé mají pracovat rukama a že po nich má něco zůstat.

Zpětně ta věta zní jinak, než jak nejspíš byla myšlena. Ale přesně to se s posledními slovy stává, dostávají váhu, kterou v okamžiku vyřčení neměla.

Co zůstává po kožiarovi z Matejoviec

Drozdovo řemeslo jako obor na Slovensku nekončí. EĽRO dlouhodobě představuje i další kožiáře a tradiční práce s kůží má na Spiši hluboké kořeny. Zda měl Drozd žáka, učně nebo rodinného pokračovatele, veřejně oznámeno nebylo. Aktivní e-shop ani katalog jeho děl se nám dohledat nepodařilo.

iZdroj fotografie: Wouter Engler / Creative Commons / CC-BY-SA-4.0

Co po něm prokazatelně zůstává, jsou hotové výrobky roztroušené po domácnostech lidí, kteří si je koupili na jarmarcích. A vzpomínky těch, kdo ho viděli pracovat. Poslední rozloučení s Jozefem Drozdem se konalo v pátek 17. července ve 14 hodin v římskokatolickém kostele sv. Štefana Krále v Popradu–Matejovciach.

Sto sedmdesát dva řemeslníků přijelo do Kežmarku ukazovat, co umějí. Jeden z nich se domů už nevrátil.