Kolář odmítl jet do Ankary a řekl, proč tam nikdy neměl být. Pak se pustil do Macinky

Petr Kolář v rozhovoru odmítl rámec, který kolem něj týdny budovala média i vládní politici: že se snaží dostat na summit NATO v Ankaře. Podle něj nikdy neměl být součástí žádné delegace, protože je poradce, ne ústavní činitel. A pak přepnul do útoku. O ministru zahraničí Janu Macinkovi prohlásil, že nepamatuje ministra tak „sám sebou pohlceného“, jehož „pubertální aktivity“ ohrožují bezpečnost země. Jenže za ostrými slovy se skrývá spor, který má daleko větší rozměr než jedna letenka do Turecka.

Summit, kde jde o víc než o křesla v letadle

Summit NATO v Ankaře se koná 7. a 8. července 2026. Podle oficiálního oznámení Aliance jde o setkání hlav států a vlád, tedy nejvyšší rozhodovací formát, v němž se řeší strategické směřování celé Aliance. Bilaterální jednání na okraj summitu si přitom organizují delegace samy. Kdo delegaci vede, určuje, s kým a o čem se jedná.

Česká vláda na zasedání 22. června schválila delegaci ve složení premiér Andrej Babiš, ministr zahraničí Jan Macinka a náměstek ministra obrany Jiří Zůna. Prezident Petr Pavel v ní chyběl. A právě tady začíná skutečný příběh.

Dva dopisy bez odpovědi

Pavel se o účast na summitu hlásil už 8. dubna. V dopise premiérovi oznámil, že se hodlá zúčastnit v čele delegace, a zároveň Babiše pozval, aby mohl osobně vysvětlit vládní pozici k obranným výdajům. Odpověď nepřišla.

Podle návrhu podaného k Ústavnímu soudu existuje i druhý dopis z 20. května 2026, v němž prezident svou účast potvrdil a nabídl kompromis, který by nezasáhl jádro jeho kompetencí. Ani na ten nedostal odpověď. Místo toho vláda už 13. dubna v usnesení o letecké přepravě ústavních činitelů u letů spojených se summitem Pavlovo jméno vynechala. Spor tedy neběží od června, běží minimálně od dubna.

Ústavní soud zasáhl, vláda lavíruje

Prezident 22. června podal k Ústavnímu soudu návrh na zahájení kompetenčního sporu. Soud reagoval rychle: vydal předběžné opatření, které vládě, ministrovi zahraničí i ministerstvu uložilo konkrétní povinnosti. Bezodkladně notifikovat NATO, že prezident je součástí delegace. Zajistit mu akreditaci. Zdržet se čehokoli, co by jeho účast bránilo nebo ztěžovalo.

Babiš prohlásil, že rozhodnutí bude respektovat. Macinka oznámil doakreditování prezidenta. Zároveň ale dál tvrdí, že delegaci vede premiér a že o přesné roli Pavla rozhodne vláda až na zasedání v pondělí 29. června. Formálně tedy plní minimum uložené soudem, fakticky si drží maximum kontroly nad tím, kdo bude na summitu mluvit za Česko. Meritorní rozhodnutí soudu přijde až v řádu měsíců, tedy dlouho po summitu.

Kolář jako symbol, ne jako delegát

V celém sporu, v dopisech, usneseních vlády, návrhu k Ústavnímu soudu i předběžném opatření, se jméno Petr Kolář neobjevuje ani jednou. Oficiálně se řeší prezident versus vláda. Kolář do příběhu vstoupil jako mediální terč po lednové SMS přestřelce s Macinkou a po ironické výměně, která následovala po jmenování Jakuba Landovského vládním zmocněncem pro NATO.

Kolář sám se teď snaží pozornost přesměrovat. V rozhovoru tvrdí, že celý spor je „pomsta“ a snaha udělat z prezidenta lídra opozice. O Macinkovi říká, že bere politiku jako příležitost „pubertálně se předvádět“ a že jeho jednání ohrožuje ústavnost i bezpečnost země. Jazyk je na české diplomatické poměry mimořádně ostrý, ale jeho jádro je ústavní a bezpečnostní, ne osobní.

Co je ve hře jedenáct dní před summitem

Česká praxe na summitech NATO byla dosud jednoznačná. Prezident zastupoval republiku ve Walesu 2014, ve Varšavě 2016, v Bruselu 2018 i 2019, v Londýně 2019. Výjimkou byl Madrid 2022, kde delegaci vedl premiér Fiala po dohodě kvůli zdravotnímu stavu Miloše Zemana. Tentokrát žádná dohoda není. Je soudní příkaz, vládní lavírování a jedenáct dní do začátku summitu.

Pokud vláda do 29. června nevyjasní, kdo českou delegaci skutečně vede, hrozí, že Česko přijede do Ankary s nejasným mandátem právě ve chvíli, kdy má obhajovat své obranné závazky. Přímou reakci spojenců na český spor se zatím doložit nepodařilo. Ale optika země, která nedokáže vyřešit, kdo za ni mluví, nepotřebuje komentář z Bruselu, mluví sama za sebe.