Tesař z Iowy odkázal téměř 3 miliony dolarů 33 mladým lidem, aby mohli vystudovat vysokou školu. Sám přitom žil velmi skromně.
Ačkoli dnes většina lidí bere vzdělání jako samozřejmost, pro mnohé jde kvůli financím o zcela nedosažitelnou záležitost. Právě to byl případ 33 mladých jedinců, kterým se skromný tesař Dale Schroeder rozhodl darovat své tajné jmění. Díky jeho úžasnému gestu si každý z nich mohl dovolit studovat, a zajistit si tak důstojnou budoucnost.
Dědictví se rozhodl věnovat potřebným
Dale Schroeder se narodil v roce 1919 a vyrůstal v chudobě. Jeho dětství poznamenala skromnost – vlastní pokoj získal až jako dospělý a peníze byly v rodině vždy vzácností. Celý život poté pracoval pro jednu jedinou firmu jako tesař a nikdy si nepotrpěl na luxus. Jeho nejcennějšími věcmi byly pracovní oděvy a starý rezavý Chevrolet. „Byl to typický dělník, který si vždycky nosil oběd s sebou. Tvrdě pracoval a žil jednoduše, ale když zemřel, zanechal po sobě odkaz,“ vzpomínal podle serveru Twice jeho přítel Steve Nielsen.
Jelikož Schroeder se nikdy neoženil ani neměl děti, rozhodl se pomoci těm, kteří neměli stejné příležitosti jako on. Krátce před smrtí navštívil svého právníka a svěřil mu své přání. „Řekl: ,Nikdy jsem nechodil na vysokou školu. Proto chci pomáhat dětem, aby na vysokou školu šly,‘“ uvedl jeho nejlepší přítel s tím, že za svůj život dokázal Schroeder nashromáždit skoro 3 miliony dolarů (cca 62 000 000 Kč), které se rozhodl věnovat na vzdělání potřebných.
Jeho odkaz žije dále
Díky jeho daru tak vznikl stipendijní fond, z něhož bylo během 14 let financováno studium 33 mladých lidí z Iowy. Ti, kteří by si školné nikdy nemohli dovolit, se najednou ocitli mezi vysokoškoláky. „Začal jsem být zvědavý a zeptal se: ‚Kolik to je peněz, Dale?‘ A on řekl: ‚Aha, o něco méně než 3 miliony dolarů.‘ Málem jsem spadl ze židle,‘“ popsal Nielsen.
Dnes se těchto 33 absolventů označuje za „Daleovy děti“ a spojuje je nejen úspěšné dokončení studia, ale také vděčnost muži, který jim otevřel dveře k lepší budoucnosti. Každé jejich setkání je zároveň vzpomínkou na tesaře, který věřil v sílu vzdělání. „Udržujeme ho při životě tím, že vyprávíme jeho příběh. Žádáme vás jen o to, abyste ho předali dál. Nemůžete mu to splatit, protože Dale je pryč. Ale můžete si ho pamatovat a následovat,“ uzavřel.
Co si o tomto gestu myslíte vy?
