V dnešní době je poměrně složité dosáhnout na vlastní bydlení. Vysoká úroková míra i nedostatek naspořených financí jsou velmi limitující a i z toho důvodu žije polovina mladých dospělých se svými rodiči, jak informuje web Novinky. Ještě složitější situace nastává v sociálně vyloučených lokalitách, kde se většinou tísní velké množství lidí na malé ploše bytu. Z takové lokality pochází i Pavel, který nám zprostředkoval svůj příběh.

Život na hromádce

„Peníze u nás byly vždy nedostatkovým zbožím. Můj otec se nedokázal smířit s tím, jak zavřeli jeho závod a on nemohl najít novou práci. Tak prostě nepracoval. Já v té době končil střední školu v oboru instalatér, ale měl jsem nulové pracovní zkušenosti. Mamka se vždy snažila si přivydělat, úklidem, žehlením a jinými drobnými úkony, ale kvůli zdravotnímu stavu nemohla sehnat práci na nějaký rozumný úvazek,“ říká Pavel. V sociálně vyloučených lokalitách je nezaměstnanost enormní, jak popisuje i DeníkReferendum.

Nebaví vás chodit do práce? Přečtěte si 5 důvodů, proč by mělo

iZdroj fotografie: Piqsels

„Podařilo se mi sehnat práci na stavbě, tak jsem v danou chvíli z toho mála živil celou rodinu. A to si ještě brácha přivedl domů těhotnou Ninu. V malém bytě nás bylo jak myší a vidina toho, že za několik měsíců přibude ještě dítě, byla šílená. Matka sehnala místo v zahraničí a domů jezdila sporadicky, ale posílala peníze, což bylo fajn. Já jsem na to už ale neměl nervy. Našel jsem si malý byt se spolubydlícím,“ popisuje Pavel situaci.

Já to zvládnu sám

„Už jsem si žil po vlastní ose, když zavolala matka, že se se mnou potřebuje sejít. Celkem mě to překvapilo, protože jsme nebyli v častém kontaktu. Sešli jsme se nakonec v jedné kavárně. Řekla mi, že chce pomoci bráchovi a jeho rodině, nyní už se 3 dětmi, a chtěla jim dát peníze na rekonstrukci bytu. Pro mě ale žádné peníze teď nemá, i když by se chtěla zachovat spravedlivě vůči nám oběma,“ líčí Pavel.

Rekonstrukce snů aneb co se stane, když omrzí monotónní podoba bytu

iZdroj fotografie: Piqsels

„Řekl jsem jí, ať jim peníze klidně dá. Já se vždycky uživím, ale brácha má obě ruce levé a pracovat se mu nechce, tak ať aspoň děti netrpí. Dřu jako mezek, koupil jsem pozemek a chci postavit dům pro Sáru a našeho malého Maxe. To je můj sen. A já to zvládnu, bez pomoci rodičů,“ říká Pavel. Svůj sen si plní i muž, o kterém DámskýDeník psal, i za cenu tvrdé práce a sebeobětování.