Moderní technologie zcela změnily způsob výchovy a myšlení dětí. Otázkou zůstává, zda je to dobře, či nikoli.
Dnešní mladá generace si ani nedokáže představit život svých rodičů a prarodičů. Někteří teenageři si vyprávění svých maminek, babiček, tatínků a dědečků rádi vyslechnou, přičemž často nevěřícně koukají nebo se smějí tomu, jak nyní již dle nich starci trávili volné chvíle. Ovšem ti, co se narodili před více než třiceti lety potvrdí, že se měli rozhodně mnohem lépe a zažili toho více než dnešní mládež.
Tehdejší děti byly šťastnější
Nynější děti a mládež nemají prakticky ani ponětí o tom, jak se kdysi jejich rodiče a prarodiče bavili, co prožívali, s čím si hráli. Myslí si, že dnešní doba plná mobilních telefonů, televizorů, počítačů a sociálních sítí je to nejlepší, co je mohlo potkat. Bohužel každý, kdo se narodil před více než třiceti lety, ví, že to vůbec není pravda. Totiž dětství dnešních třicátníků až sedmdesátníků bylo v mnoha ohledech šťastnější. Tehdejší děti si totiž hrály s kdečím, bez neustálé kontroly rodičů. Nejoblíbenější byly vlastnoručně postavené káry a různé jiné dopravní prostředky.
Dnešní moderní matky svým dětem zakazují prakticky vše, my jsme kdysi jedli hlínu, pili vodu z potoka a nikdy se nám nic nestalo. I bez mobilních telefonů a drahých hodinek každý věděl, kdy má jít domů, jasným signálem totiž bylo rozsvícení pouličních lamp. Když jsme chtěli jít s kamarádem ven, prostě jsme na něj šli zazvonit a doufali jsme, že je doma. Některé zacházení rodičů s jejich dětmi by v dnešní době bylo považováno až za týrání a zavrženíhodné. Fotografie z roku 1934 zveřejněná na Instagramu by nyní jistě vyvolala silnou kritiku.
Doba se velice změnila
Když mělo dítě špatné známky či doneslo poznámku, dostalo od rodičů vyhubováno. Dnes za vše můžou učitelé, na něž si rodiče rádi stěžují. Jakmile odzvonilo konec vyučování, okamžitě se běželo ven hrát vybíjenou, hokej nebo na schovku. Jen tak se posedávalo, klábosilo a veškeré spory se řešily osobně, nikoli přes internet, na němž je každý hrdinou. Přátelství bývalo skutečné a pevné, děti vděčné za každou maličkost, jelikož neexistovalo tolik různých druhů oblečení a hraček. Málokdo si mohl dovolit něco navíc.
A ty zimy, ty byly nádherné a plné sněhu. Všichni se scházeli na kopcích s obyčejnými sáněmi nebo na lyžích a každý si užíval zimních radovánek. Takové zimy jako kdysi už dnes nebývají. Planeta se otepluje a dnešní mladá generace může být ráda za pár zasněžených dní. Kdo ví, co budou psát naši mladí, až zestárnou, čeho se ještě dožijí. To si mnoho z nás již nedokáže ani představit.