Pomyšlení na smrt a na to, že po životě už nic není, je pro podstatnou většinu lidí skličující. Těžkou hlavu si s tím ale nedělá čtenářka DámskéhoDeníku Marika L. z Tábora. Při vážné dopravní nehodě, která ji málem stála život, se jí totiž přihodilo něco velmi podivného. „Na chvíli jsem se ocitla v nádherném světě. Od té doby jsem přesvědčená, že nemám sebemenší důvod bát se smrti,“ napsala nám do redakce.

Poslední, co si pamatuje, je kvílení pneumatik

Původně chtěla paní Marika vyrazit vlakem ke své nejlepší kamarádce ze střední školy. Její plány ale narušila prosba zoufalé sestry, které na poslední chvíli vybouchlo hlídání. „Ráda s malým synovcem Kubou trávím čas, a tak jsem si řekla, že si uděláme výlet za kamarádkou spolu. Chvíli jsme si doma hráli a pak jsme autem vyrazili na nádraží,“ vypráví čtenářka. Cesta ale neprobíhala hladce. Kvůli prudkému lijáku sotva viděla na cestu.

„Smrt vůbec není tak děsivá,“ popisuje 19letá dívka, která se z onoho světa vrátila. Viděla světlo a slyšela hudbu

Čas rychle plynul a odjezd vlaku se blížil. Nervózní žena sešlápla plynový pedál a pak se to stalo. Její auto se čelně srazilo s nákladním vozem, který přijížděl z protisměru. „Poslední, co si pamatuji, bylo kvílení pneumatik, troubení klaksonu a zvuk tříštícího se skla. Pak jsem upadla do bezvědomí,“ vzpomíná na nehodu paní Marika. Jenže vzápětí se stalo něco velmi podivného. „Ohromeně jsem otevřela oči a cítila jsem se nějak divně. Byla jsem taková lehká a bezstarostná,“ uvedla čtenářka.

Vznášela se nad svým umírajícím tělem

Nevěděla, co se stalo. Rozhlédla se kolem sebe a uviděla torza vozů po havárii. Napadlo ji, že musí zavolat záchranku a pomoci obětem. Vydala se k tělu ženy, které leželo na silnici. „Prohlédla jsem si ji a zůstala jsem v šoku. To jsem byla já. Nemohla jsem ale být mrtvá, vždyť jsem necítila žádnou bolest a bylo mi dobře a tak lehce,“ popisuje paní Marika. Z přemýšlení ji vytrhl až křik lidí, kteří u nehody pomáhali. Z vraku jejího auta se snažili vytáhnout malého synovce.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Byl potlučený a vyděšený. „Třásl se a vzlykal. Objala jsem ho a utěšovala, ale on mě neviděl,“ svěřila se čtenářka, která si pak všimla, že její tělo je přikryté dekou a stojí u něj policista. „Všechno jsem viděla jakoby seshora, vznášela jsem se. Bylo mi báječně. Viděla jsem krásné jasné světlo, z něhož se vynořila moje babička. Posílala mě zpátky, ale já chtěla zůstat,“ vypráví paní Marika. Probrala se až v nemocnici. „Podruhé jsem se narodila. To, co jsem zažila, mě změnilo. Už se smrti nebojím,“ zakončila svůj příběh.