Slib otci, že si ho vezme domů z „důchoďáku“, nedodržel. Dodnes si to rozhodnutí nemůže odpustit, straší ho každou noc

Rodiče se o své děti starají od jejich narození. Jsou to jediné, co ta malá stvoření mají, cítí se u nich bezpečně a jsou na ně zcela odkázána. Díky matce a otci jsou pak dospělí lidé takovými, jakými jsou. Od mala jim předávali své zkušenosti a vědomosti, které získali od svých rodičů. Proto se později od dospělých očekává, že se o své staré a nemohoucí rodiče postarají, budou jim věnovat tolik času, jako oni kdysi věnovali jim. Bohužel v dnešní době je toto gesto stále méně časté.

Syn mu slíbil, že ho na Vánoce vezme domů

Příběh muže by měl být pro spoustu lidí inspirativní. Měli by si vzít ponaučení z toho, jak se ke svému otci zachoval. Odložil svého starého tátu do domova důchodců, jeho maminka zemřela již před mnoha lety. Hodně pracoval, proto neměl tolik času jej tam navštěvovat. Veškerý svůj volný čas totiž trávil se svou ženou a synem. Při poslední návštěvě jej jeho otec prosil, aby si ho vzal na Vánoce domů, že si sedne do kouta a nikoho nebude obtěžovat. Jen bude rád, že může strávit pár dní se svým synem.

Mladý muž mu vyčítal, že si pořád na něco stěžuje. Vždyť je o něj v ústavu dobře postaráno, má vše, co potřebuje, tedy jídlo a léky. Ale on je stále nespokojený a pořád chce domů. Syn svého otce ujistil, že si jej na svátky vezme, ať ještě vydrží, vždyť jsou tady za chvíli. Starý pán se těšil, až se vrátí zpět do svého domu a společně se synem zajdou na hrob jeho zesnulé manželky. Po synově odchodu všem ostatním pacientům stále vykládal, jak se těší domů na svátky.

Nikdy si neodpustí, že slib nedodržel

Když muž přišel domů, oznámil své ženě, že na vánoční svátky přivede svého otce. Ta mu však ostře řekla, že s tím rozhodně nesouhlasí, vždyť má tuberkulózu, a mohl by tedy všechny nakazit, navíc čekají plno hostů. Přestože ji manžel ujistil, že již jeho táta není nakažlivý, nechtěla se o tom dále bavit. Tím jejich rozhovor skončil. O Vánocích se celá rodina i hosté shromáždili u stolu plného jídla, jedli a pili až do pozdního večera. Když se ráno muž vzbudil, jel navštívit svého otce. Hrozně špatně spal a stále myslel na to, že jej i přes slib nechal na svátky v ústavu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Když muž procházel dlouhou chodbou domova, uvědomil si, že je tam hrozné ticho. Nebylo se čemu divit, spoustu pacientů odjelo ke svým rodinám. Před dveřmi otcova pokoje přemýšlel, jak se mu omluví. Když ale vstoupil, tátova postel byla prázdná. Vzápětí vešel dovnitř doktor, který mu tiše sdělil: „Udělali jsme, co jsme mohli, ale bohužel se nám ho nepodařilo zachránit. Zemřel. A poslední, co řekl, bylo, že je velmi zklamaný životem, svým synem i sebou samým, že se mu nepodařilo vychovat slušného člověka.“ Tato slova jej budou strašit každou noc.