Na hřbitově si všiml podivného nápisu na náhrobním kameni. Brzy si uvědomil obrovskou pravdu

Lidé po celém světě vzpomínají na své mrtvé příbuzné a známé, avšak uctívají jejich památku odlišnými způsoby. U nás je obvyklé, že se za zemřelé zapálí svíčka, ať již doma, nebo se hořící položí přímo na hrob. Mnoho pozůstalých dochází pravidelně na hřbitovy, aby mohli zavzpomínat na své mrtvé, zapálit svíčku, či položit na rov květinu. Každý člověk památku zesnulých uctívá jinak, především se tento zvyk liší u všech států světa.

Svátky uctívání zesnulých

V České republice se 2. listopadu slaví Dušičky, neboli Svátek zesnulých. V tento den se lidé římskokatolické církve modlí za duše zemřelých v očistci. Mnoho lidí tento svátek vnímá jako druhý největší po Vánocích a dodržují jej nejen věřící, ale také ateisté. Lidé vzpomínají na zesnulé ozdobením rodinných hrobů nebo zapálením svíčky. Živé květiny značí víru ve věčný život a znamenají přesvědčení, že život smrtí nekončí. Plamen svíce zase symbolizuje přítomnost zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Ve stejný čas například v Mexiku lidé slaví svátek zvaný Den mrtvých (Día de los Muertos). V tento den pozůstalí vzpomínají na své mrtvé příbuzné, jejich fotografie vystavují na oltářích, aby tak mohli přejít most z říše mrtvých a oslavit tento den spolu s živým. Umožňují jim tak vidět, jak jejich potomci vyrůstají, a že na ně nezapomněli. Na hroby lidé nosí dobroty, které měli zesnulí rádi, sypou lístky květin, aby znovu našli cestu domů. Den tráví s rodinou a společně večeří.

Slova, z nichž mrazí

Následující věty by si měl přečíst každý člověk, protože ať už žije jakýkoli život, jedno je pro všechny společné. Muž sdílel na sociálních sítích situaci, která se mu nedávno stala. Jeden obyčejný den mu změnil celkový pohled na svět. Když šel položit květiny na hrob, všiml si opodál stojícího náhrobku, který hned upoutal jeho pozornost. Na něm si přečetl slova, jež se mu vryla do paměti a uvědomil si neskutečnou pravdu. V tu chvíli se mu nahrnuly slzy do očí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Na náhrobku stálo:
„Pokud jsi na hřbitově, podívej se na tento náhrobek. Měj na paměti, co čteš. Poutníku, co jsi teď, jednou jsem já byl také. A co jsem teď, jedou i ty tím budeš. Na tomto světě je všechno světské. Bohatí i žebráci, všichni jsou smrtelní. Každý jeden z nás, všichni skončí na tomto místě. Nalož se svým životem, jak nejlépe umíš, udělej, co můžeš ve svém životě udělat, protože jen tvé skutky jdou do nebe.“

Po přečtení těchto slov ať se každý zamyslí. Člověk by se měl v životě naučit vnímat ty pravé hodnoty a ne se bezhlavě honit za věcmi, které dříve či později pominou stejně jako život. Někdy je už bohužel pozdě na to něco změnit. Je třeba nezapomenout na to, že se lidské tělo jednou v prach obrátí, ale skutky a činy na tomto světě mohou přetrvávat již navždy.