Pro svou milovanou babičku udělala dojemné gesto. Celá událost se neobešla bez zamlžených očí a hřejivých láskyplných slov.
Svatba je velká životní událost. Je to chvíle, kdy se všechno změní. A tím není myšleno pouze příjmení. Dvojice jsou spojeny nejen vzájemnou láskou, ale také úředním dokumentem. Snoubenci chtějí mít v tento důležitý den ve své blízkosti všechny důležité osoby jejich života. Ať už jde o jejich dlouholeté přátele, nebo členy rodiny. Vždy však nejde vše podle plánu.
Speciální host
Bohužel osud řídí vše sám bez ohledu na lidské pocity. Ne všichni pozvaní se mohou v daný den dostavit. A to už z jakýkoliv důvodů. Některé jsou však mnohem závažnější než například nachlazení nebo dlouho plánovaná dovolená v zahraničí. Příběh nevěsty Tary Flóriové je tak dojemný, že vhání ostatním osobám slzy do očí. Jejím speciálním svatebním hostem byla její babička.
Té však bylo již přes sto let. Důchodkyni bylo diagnostikováno také závažné onemocnění srdce, které ji značně komplikovalo jakékoliv cestování. Tary musela myslet racionálně a zvážit všechny možnosti. Chtěla, aby její babička byla součástí jejího důležitého dne. Rozhodla se pro provizorní řešení. Svatbu aspoň částečně přivezla za babičkou místo, aby babička musela za svatbou.
Neudržela slzy dojetí
Nikomu o svém tajném plánu nic neřekla a rovnou se za babičkou vydala. S sebou si sbalila své svatební šaty. U babičky doma se ještě učesala, převlékla, a poté se jí ukázala. Aby se na tuto chvíli nezapomnělo, vše zdokumentovala pomocí foťáku. Není divu, že se důchodkyně neubránila slzám dojetí. Byl to pro ni velmi silný okamžik. Svou vnučku chytila oběma rukama za tvář.
Následně jí řekla: „Mám tě moc ráda, nikdy na to nezapomeň prosím.“ Samotnou svatbu Tařina babička bohužel nezažila. Zemřela sedmadvacet dní poté, co jí budoucí nevěsta ukázala svůj svatební kousek. Taru však stále hřeje u srdce, že aspoň kousek svého důležitého dne s babičkou prožila prostřednictvím jejich osobního setkání. Vzpomínky na tento den už navždy zůstanou jen jejich.