Šikana ve školách je v České republice bohužel hojně rozšířená. Její následky mohou být devastující jak po psychické, tak po fyzické stránce.
V České republice zažije ve svém životě šikanu ve škole neuvěřitelných 25 % žáků. Toto číslo je vysoko nad celoevropským průměrem, který činí necelých 19 %. Hůře než tuzemsko se na pomyslném žebříčku umístily pouze Lotyšsko a evropská část Ruska. Na fakt, že je šikana vážným problémem, který je nutné nekompromisně řešit, poukazuje i příběh Sophie Golledge, která musela být kvůli šikaně ve svých šesti letech hospitalizována.
Peklo, které dívka ve škole zažívala, vyústilo v hospitalizaci
O znepokojující příběh své dcery se podělila Carrie Golledge z Tivertonu (Devon, Velká Británie) bezprostředně poté, co se dozvěděla příčinu Sophiiných zdravotních obtíží. Carrie, která je matkou čtyř dětí, doufá, že Sophiin příběh přispěje ke zvýšení povědomí o tomto přetrvávajícím problému. Sophie vyrůstala jako spokojené dítě v milujícím prostředí a na svůj nástup do školy se velmi těšila.
Ovšem krátce po zahájení školní docházky dívka začala být zamlklá, nechtěla se rodičům svěřovat s tím, co ve škole prožila, a i přes jejich snahu přestala prospívat (při pokračujícím růstu přestala přibírat). Po nějaké době se u šestileté dívky objevily první zdravotní problémy. Ty se zpočátku jevily jako marginální – dívka někdy špatně spala a vykazovala určitý neklid, pokud měla jít ten den do školy. Po nějaké době vyústil zažívaný dlouhodobý stres ve vážné zdravotní obtíže, kvůli nimž musela být hospitalizovaná.
Protože rodiče zprvu netušili příčinu Sophiiných obtíží, byla šestiletá školačka hospitalizována opakovaně. Lékaři se pokoušeli přijít na příčinu jejích přetrvávajících problémů, a proto ji podrobovali nejrůznějším testům. Zjištění, že za ztrátou chuti k jídlu, třesem, horečkou, bolestmi žaludku s opakovaným zvracením (v nejhorším období Sophie zvracela 20krát za hodinu, tedy každých 6 minut) či záchvaty panického pláče, při němž se nemohla nadechnout, je šikana, otřáslo naprosto všemi.
Problém získal více pozornosti, než Carrie čekala
Sophiin příběh je o to smutnější, že strůjcem psychického trýznění byla její údajně nejlepší kamarádka. Ta Sophii určovala, co smí a nesmí jíst, s kým si smí či nesmí hrát, nebo jí například přikázala, aby zůstala v šatně a čekala, až ji ke hře přizve – což se nikdy nestalo. Pokud Sophie odešla k jiné skupince dětí, „kamarádka“ okamžitě přiběhla a děti od ní odehnala. Zpočátku Sophie hledala zastání u učitelů, kterým celý problém popsala, ale byla odbyta.
Učitelé se do řešení celého problému odmítli zapojit i poté, co byli konfrontováni Sophiinými rodiči. Při rozhovoru poukazovali na to, že chování dětí odpovídá jejich věku a o šikanu se v žádném případě nejedná. Sophii označili za „pohádkářku“, která si chování spolužáků přikrášluje, a rodičům doporučili, aby ji v některé dny jednoduše nechali doma. Šestiletá dívka navíc po tom, co se zpráva o šikaně rozšířila, čelila i opovržení ze strany rodičů svých spolužáků, kteří ji zesměšňovali v diskusích na sociálních sítích.
Carrie přihlásila děti na novou školu
Protože škola nedokázala s šikanou jakkoliv naložit, Carrie se rozhodla, že Sophii a jejího bratra, který školu rovněž navštěvoval, přihlásí jinam. Společně s tímto rozhodnutím žena zveřejnila i obsáhlý příspěvek na sociálních sítích. V něm detailně popsala situaci, již její dcera dennodenně zažívala. K jejímu údivu získal enormní pozornost.
V návaznosti na příspěvek se Carrie ozvaly tisíce rodičů, jejichž děti si procházely podobnou situací. Nyní Sophie již tři roky navštěvuje jinou školu a je konečně spokojená. Carrie popisuje, jak se ze zakřiknuté a tiché dívky stal takřka jiný člověk. Sophie si našla nové přátele, získala ztracené sebevědomí a zdravotní problémy jsou už jen vzdálenou vzpomínkou.
Jaké postupy jsou podle vás v boji proti šikaně nejúčinnější?