Anna (73) žije na samotě: „Už 10 let jsem nikoho neobjala, vyhovuje mi to“

Osamělost mezi seniory je rozšířeným problémem. Mezi osobami staršími 70 let přibližně tři z deseti uvádějí, že jsou osamělí. To znamená nejen to, že přijdou o radost z toho, že jsou s ostatními, ale také o zdravotní výhody plynoucí z toho, že jsou součástí komunity. Snadno se u nich takto vyvine sociální fobie, kvůli níž již společnost nevyhledávají, naopak jim samota vyhovuje. To je také případ čtenářky, která se svěřila se svým příběhem.

Každý den je pro ni stejný

Třiasedmdesátiletá Anna Petřeková měla velkou rodinu. Manžela poznala již v mládí a velmi brzy si ho vzala. Narodili se jim dvě děti, prvorozený syn a druhorozená dcera. Když jejich ratolesti vyrostly, vyletěly z hnízda a založily vlastní rodiny. Bohužel o svém synovi přes třicet let nemá žádné zprávy a její dcera se s manželem a dětmi odstěhovala do Austrálie. Kvůli vzdálenosti a časové vytíženosti za paní Petřekovou jezdí opravdu velmi zřídka. A když jí před dvaceti lety zemřel manžel, zůstala v domečku, který si postavili na samotě u lesa, úplně sama.

Ze začátku to velmi těžce nesla, ale postupem času si na osamocení zvykla. Její dny jsou stejné. Skládají se z pevných rituálů, které jí svým způsobem dávají pocit bezpečí. Její starosti jí pomáhá zahánět televize. Když ráno vstane, zapne ji a kouká na ni do dvanácti hodin. Poté si uvaří oběd, sní ho a jde si na dvě hodiny zdřímnout. Pak jde třeba nakoupit, nebo si sedne k počítači, luští křížovky, nebo poslouchá audioknihy. Po večeři si opět pustí televizi, u které často usíná. A takto stejně vypadá každý její den. Stále se opakující rituály.

Stala se z ní lhostejná žena

Po letech samoty se u ní vyvinula sociální fobie, což znamená, že čím déle je člověk osamělý, tím větší problém má při vyhledávání společnosti. Stydí se za svou osamělost, naprosto jí kleslo sebevědomí, takže nemá potřebu sdílet svůj čas s někým dalším. Dříve však taková nebyla. Měla ráda zábavu, často s manželem i poté s dětmi vyráželi na výlety. Samoty se naopak bála. Nejhorší jsou pro ni svátky, jako Vánoce a Velikonoce, ale i to se již naučila zvládat sama.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Na jednu stranu je velmi smutná a zoufalá ze své situace a skoro denně pláče. Když v televizi vidí nebo v novinách čte o velkých rodinách, cítí se prázdná. Svěřila se, že nikoho neobjala už více než 10 let. Nejhorší ale je to, že jí to vlastně vyhovuje. Stala se z ní lhostejná žena. Největší strach má však z toho, že zemře sama. Že si ani nikdo nevšimne, že je pryč. Svou dceru nechce obtěžovat se svými pocity, a tak je na vše opravdu sama.