Sdílela fotografii synka, který trpí rakovinou: „Prosím, modlete se za nás, vaše modlitby jsou pro nás vším“

Nejhorší pocit na světě, který může zažít kterákoli matka, je vidět trpět své dítě. To, že mu nemůže nijak pomoci, ulevit mu od bolesti. Nejraději by převzala jeho utrpení na sebe, jen aby jeho malé a nevinné tělíčko nemuselo zažívat nic hrozného. Nemoci a smrt si nevybírají. Zasáhnou kohokoli a kdykoli bez ohledu na věk, pohlaví či barvu pleti. Když však trpí dítě, je to opravdu velmi smutné.

Fotografie zachycuje chlapcovo utrpení

Jessica měla jako každá matka nemocného dítěte zlomené srdce, když musela denně pozorovat svého syna trpícího rakovinou, jak se svíjí v bolestech. Byla zničená, nechápala, proč zrovna její rodinu musel zasáhnout takovýto hrozný osud. Na Mezinárodní den rakoviny se rozhodla zveřejnit fotografii svého synka Drakea, kterého zrovna odnesla do koupelny. Chtěla světu ukázat krutou realitu, již musí denně zažívat nejen ona, ale i ostatní lidi se stejným nebo podobným příběhem.

Drakeovi lékaři diagnostikovali akutní lymfoblastickou leukémii. Chlapec musel podstoupit punkci páteře, transfuzi krve, chemoterapie a operace. Když nemoc ustoupila, jeho rodina si myslela, že mají vyhráno, ale bohužel tomu tak nebylo. Po šesti měsících se mu nemoc vrátila, tentokrát doktoři našli nádor na chlapcových varlatech. Recidiva této choroby byla horší. Jessica svého plešatého synka vyfotila v koupelně, v plenkách, trpícího nesnesitelnými bolestmi, a snímek sdílela na sociálních sítích.

Její syn je pro ni vším, modleme se za něj

Do popisku k fotografii uvedla: „Život je černobílý, když rakovina ničí člověka. Bylo to dnes ráno, když jsem vzala svého syna do koupelny. Ten chudáček je kost a kůže, musím ho prosit, aby během dne snědl alespoň sousto nebo vypil hrnek vody. Je příliš slabý na to, aby vstal z postele nebo chodil, a je třeba ho nosit v náručí nebo vozit na invalidním vozíku. Usne, když s ním někdo mluví, protože je příliš vyčerpaný. Zvrací po vše lécích, které mu dávám, protože je jeho žaludek prázdný.“

„Nemohu se ho ani dotknout, protože ho to příliš bolí. Musím mu dávat morfin, abych mu ulevila. Minulý týden musel za jeden den užít 44 tablet na chemoterapii. Už nemůže, bojí se spát sám, bojí se něčeho, že se něco stane, a zůstane tak sám. Něčím myslí smrt. Drake se mě často ptá, jestli uvidí svého otce v nebi, když zemře. To je on, můj syn, celý můj svět. Je to můj úsměv, má láska, můj tlukot srdce. Je také mými slzami, mým zármutkem. On je můj život. Modlete se za nás, vaše modlitby jsou pro nás vším,“ ukončila zoufalá žena těmito slovy své vyznání.