Strážník se chystal udělit pokutu za příliš tmavá skla, když to uviděl na zadním sedadle. Poté muže okamžitě vyzval, aby ho následoval

Když se setkáte s člověkem, který nepovažuje svou práci pouze za zaměstnání, ale za poslání, je to jako výhra v loterii. V dnešní době, kdy jsou všichni neustále ve stresu, který přenášejí i na ostatní, je příjemné potkat člověka se srdcem na správném místě a ještě se o zážitek podělit. Naše pravidelná čtenářka paní Alžběta nám do redakce zaslala dopis s příběhem, který nás zahřál u srdce.

Svou práci považuje za poslání

Filip, syn paní Alžběty pracuje jako policista. Když přišel domů ze služby, matka se ho zeptala jako obvykle, jaký měl den. Čekala nějakou klasickou odpověď, ale tentokrát jí vyprávěl, co zvláštního se během jeho služby stalo. Paní Alžběta nemohla být na svého syna pyšnější. To, co jí řekl, si nedokázala nechat pro sebe.

Filip je jeden z mála policistů, který svou práci nepovažuje za pouhé zaměstnání. Už od dětství toužil po této profesi. Když v dospělosti nastoupil do služby, slíbil sám sobě, že bude pomáhat lidem v nouzi za každou cenu. V tento den se mu to podařilo. Filip zastavil vozidlo, aby upozornil řidiče, že skla u auta jsou příliš tmavá. Abyste rozuměli, propustnost čelního skla nesmí být nižší než 75 %, u skel u řidiče a spolujezdce je to 70 %. V opačném případě se dopouštíte přestupku, jak je uvedeno i na stránkách Policie.

Tichý hlásek ze zadních sedadel

Josef, majitel a řidič vozidla v jedné osobě, okamžitě věděl, že bude mít problém, když zahlédl policistu, jak jej vyzývá k zastavení. Když stál Filip u auta, zaslechl ze zadních sedadel tichý hlásek. Nechtěl nechat nic náhodě a otevřel zadní dveře. Zrak mu padl na 3letou holčičku. To by nebylo až tak podezřelé, ale neseděla v autosedačce.

iZdroj fotografie: Freepik

Filip ihned upozornil otce, že vézt dítě v autě bez autosedačky je velice nebezpečné. Odpověď, jakou dostal, ovšem nečekal. Josef si byl samozřejmě moc dobře vědom toho, že takto malé dítě by mělo sedět v autosedačce, ale nemá dostatek peněz, aby nějakou pořídil. Filip jen tak tak udržel slzy dojetí.  

Vyzval tedy řidiče, aby ho následoval. Policista koupil autosedačku pro jeho dceru, aby mohla se svým otcem cestovat bezpečně a tatínek věděl, že jeho dceři nic nehrozí. „Měl jsem příležitost udělat pro druhého člověka něco dobrého, tak jsem ji využil,“ řekl Filip. Děti by neměly pocítit problémy dospělých, dobrých skutků není nikdy dost a je hezké vědět, že po světě chodí lidé jako Filip. Například tento muž, o němž jsme psali nedávno. Vyslechl rozhovor maminky a dcery u pokladny a musel zasáhnout.