Pravda o legendárním příběhu psa Hachiko

Pes, o kterém je v tomto článku řeč je pes, kterého jistě zná celá svět. Jmenoval se Hachiko. Kdo by neznal tohoto slavného jedince ze zástupců plemene akita inu. Jedná se o příběh psa, který zná opravdu celý svět. Psi dělají společnost lidem již po mnohá staletí a stále jsou nejoblíbenějšími domácími mazlíčky. To je způsobeno zejména jejich láskou a loajalitou, kterou k člověku cítí. Dojemný příběh Hachika vypráví příběh skutečného psa, který dával najevo svou lásku, oddanost a loajalitu ještě dlouho po smrti svého pána. Tento příběh byl i zfilmovaný pod názvem Hachiko příběh psa, který nahnal slzy do oči mnoha sledovatelům.

i

Hachiko, pes, pro kterého truchlili

Hachiko byl pes, který se narodil v první polovině 20. století na farmě. Z farmy si ho vzal velmi obětavý profesor, který se vyznačoval svou laskavostí a starostlivostí. Měl velmi dobré vztahy v okolí a ty předal i svému psímu parťákovi. Oba dva si získali u lidí velkou oblíbenost. Tento profesor byl každé ráno do práce doprovázen svým Hachikem. Jezdil do práce vlakem, pes ho každý pracovní den doprovázel na vlakové nádraží. Pak se vydal sám domů a čekal na svého pána. Později se naučil rozpoznávat časy, kdy se jeho milovaný člověk vrací vlakem domů a naučil se na něho čekat a doprovázet jej i z práce domů. Takto tomu bylo celá dlouhá léta. 

iByl to oddaný mazlíček, který miloval svého pána

A právě v momentech, kdy Hachiko čekal na svého pána, nebo ho kamkoli doprovázel, či se vracel domů sám, stoupla jeho oblíbenost v okolí. Všichni ho znali a každý ho měl rád. Všichni se zastavovali, aby Hachika při čekání na svého pána objali, rozveselili, nakrmili a zkrátili mu dlouhé čekání. A takto to trvalo celá dlouhá léta až do jednoho osudného dne. Toho dne pan profesor odjel do práce jako každý jiný. Hachiko čekal ve správný čas, aby ho zase doprovodil domů. Muž už se ale nevrátil. V práci zemřel na krvácení do mozku a Hachiko na něj pořád čekal na nádraží, aby ho mohl doprovodit domů. 

iPříběh psa vžene každému slzy do očí

Hachiko nebyl schopný smířit se s tím, že už se jeho pán nevrátí. Trvalo ještě celou řádku let, co Hachiko chodil v odpolední hodinu na nádraží a doufal, že se jeho pán jednoho dne vrátí. Chodil tam tak dlouho, dokud nezemřel i on. Jeho smrt byla pro lidi, kteří ho znali, obrovskou ztrátou. Obyvatelé města se za něho modlili a truchlili nad jeho mrtvým tělem.

Památka, které se Hachikovi dostalo

Místní obyvatelé se nedokázali smířit s tím, že by Hachikovo tělo pohřbili jen tak. Místo toho se shodli na tom, že jeho tělo zachovají a najdou mu čestné místo v muzeu Akita, kterého se mu opravdu dostalo. To však místním nestačilo, a proto na jeho památku vybudovali ještě i bronzovou sochu, která je umístěna na vlakovém nádraží, přesně tam, kde Hachiko sedával a čekal každý den na návrat svého milovaného pána.

i

Kromě toho je také vedle profesorova hrobu postaven Hachikův pomník, aby mohli být pořád spolu tak, jak si oba přáli. A právě park v Tokiu, kde se nachází památník Hachika je jedním z nejnavštěvovanějších míst v celém Tokiu. Je to příběh, který dojal opravdu velmi mnoho lidí po celém světe, na Hachika i jeho pána neustále myslíme, pořád známe jeho příběh, i když už je Hachiko 100 let po smrti. 

i