Pes na břehu jezera zachránil mořského tvora na pokraji smrti. Náhodné setkání přerostlo v něco většího

Pes je nejlepším přítelem člověka, ale zdá se, že umí dát bezpodmínečnou lásku i tvorům, u kterých byste to nečekali. Na břehu jezera Bajkal se tak letos v létě odehrál nesmírně dojemný příběh. Fenka, která pobývá na místní meteorologické stanici, našla na břehu jezera vyplavené tulení mládě a svou péčí mu zachránila život.

Jezero vyvrhlo tulení mládě

Serhii a Natalya jsou meteorologové, kteří trvale žijí na stanici Sonyachna, jež je umístěna na břehu Bajkalského jezera. Kromě psa Nicky tu chovají také stádo koz a dbají o bezproblémový chod meteorologické stanice. Na začátku června rozčeřila poklidné vody jejich života neobvyklá událost.

Jezero vyvrhlo na břeh tulení mláďátko. Toho si všimla jejich fena Nicka a hned se chopila péče o něj. Možná si myslela, že je to štěně. Meteorologové však byli přesvědčeni, že mládě zemře. Nereagovalo na žádné podněty a nechtělo přijmout žádnou potravu. Fenka Nicka to s ním však nevzdávala. Stále tuleně olizovala, šťouchala do něj a po několika hodinách její snahy se mládě skutečně probralo k životu.

Nicka se o probuzené mládě i nadále starala. Nehnula se od něj ani na krok, a dokonce sama tři dny téměř nic nežrala, jen aby se nemusela od tuleně vzdálit. Serhii a Natalya pak vynesli ven vanu a napustili ji vodou. Tuleni totiž přijímají potravu jen ve vodě, a tak tulení mládě ve vaně snědlo i trochu ryby, kterou mu dali. U všech úkonů však neustále asistovala Nicka, jež stále dbala na jeho bezpečí a pohodlí.

Nakonec se mládě vrátilo mezi tuleně

Záběry, kdy se s tuleněm společně povalují, fena ho balí do deky nebo ho kutálí po břehu k vodě, si získaly obrovskou pozornost na internetu. Rozkošné video zhlédlo za krátkou chvíli přes 300 000 lidí. Pouto mezi psem a tulením mládětem je něco, co se rozhodně denně nevidí. Příslušnost obou k naprosto jinému zvířecímu druhu je nakonec rozdělila. Tuleňův přirozený život se totiž odehrává ve vodě, kde loví.

První dva dny se malé tulení mládě povalovalo ve vodě u břehu, ale na zavolání vždy vylezlo z vody za nimi. Třetí den zmizelo. Nejspíš si ho vyzvedli příslušníci jeho druhu a tuleně s nimi odplulo do hlubin jezera. Natalya sama tuto ztrátu oplakala, ale moc dobře ví, že je to pro něj to nejlepší. Nicka se také jen těžko smiřovala se ztrátou „adoptivního syna“. Dlouho však truchlit nemohla, protože na ni čekalo stádo koz, o které se také musí postarat.