Polární vír slábne tak brzy, že to nemá v historii měření obdoby

Meteorologové varují: Polární vír slábne tak brzy, že to nemá v historii měření obdoby. Dopad na zimu je nejistý

Stratosférický polární vír nad Arktidou se podle aktuálních modelů začal rozpadat nejdříve od roku 1958, o více než dva týdny před dosavadním rekordem.

i Zdroj fotografie: Estec Co.Ltd - licence CC BY 3.0
                   

4. listopadu 2026 publikoval meteorolog Andrej Flis ze serveru Severe Weather Europe analýzu, která okamžitě rozvířila debatu o nadcházející zimě. Modely Evropského centra pro střednědobé předpovědi (ECMWF) ukázaly, že západní proudění ve stratosféře nad Arktidou se může obrátit už kolem 4. listopadu, tedy 24 dní před dosavadním nejčasnějším případem z 28. listopadu 1959. O den později to potvrdil i Peter Minárik, ředitel slovenského portálu iMeteo.sk, který v rozhovoru pro tnlive hovořil o obratu větrů kolem 11. listopadu. Obě data jsou bezprecedentní. Jenže mezi tím, co se děje ve výšce třiceti kilometrů, a tím, co pocítíme u země, leží propast nejistoty.

Co přesně se děje ve stratosféře

Polární vír je mohutný pás západních větrů, který v zimní polovině roku obíhá Arktidu ve stratosféře. Normálně v listopadu sílí. Letos místo toho slábne, a to tempem, které nemá v 68 letech systematických měření obdobu.

Příčinou je takzvané náhlé stratosférické oteplení (SSW). Vzniká, když velké planetární vlny z nižších vrstev atmosféry proniknou nahoru a naruší proudění. Teplota ve stratosféře skokově vzroste, vítr zpomalí nebo se otočí. Jak vysvětluje Met Office, většina takových událostí přichází v lednu nebo únoru. Listopad je mimo obvyklé okno. A právě to dělá letošní situaci výjimečnou; ne síla jevu, ale jeho načasování.

Flisova analýza pracuje s několika ansámblovými modely. ECMWF dává reverzi větrů pravděpodobnost 96 %, americký GEFS 71 %, umělá inteligence AIFS jen 37 %. Shoda na oslabení existuje, na jeho hloubce a důsledcích nikoli.

Prosinec může být jiný, než se čekalo

Sezónní výhledy pro zimu 2026/2027 dosud počítaly s převážně mírnějším scénářem. Copernicus v říjnové aktualizaci favorizoval pro Evropu nadprůměrné teploty i srážky, říjnový sněhový výhled Severe Weather Europe zhoršil prognózu sněhu pro střední Evropu a Alpy. Za vším stojí mimořádně silné El Niño; WMO odhaduje anomálii indexu Niño 3.4 kolem +3,8 °C, NOAA mluví o potenciálně historické události.

Listopadový SSW signál teď do tohoto mírného scénáře vstupuje jako rušivý prvek. Flisovy kompozitní mapy ukazují pro prosinec po velmi časném narušení víru:

  • Chladnější anomálii na velké části evropského kontinentu
  • Vyšší sněhovost zejména ve střední a severní Evropě
  • Zesílené vlnění proudění, které usnadňuje vpády arktického vzduchu do středních šířek

Pro leden se obraz mění. Teplotní signál se podle Flise „obrací“; chlad zůstává spíš na západě a severu Evropy, zatímco na východě ho nahrazuje teplejší odchylka. Copernicus přitom ukazuje, že i samotné El Niño má pro Evropu jinou typickou odezvu v rané zimě než v pozdní. Prosinec a leden se zkrátka mohou chovat jako dvě různé sezóny.

Trojí nejistota: proč nelze říct „bude tuhá zima“

SSW signál není předpověď. Je to statistický otisk toho, co se v minulosti dělo po podobných událostech. Jenže podobná událost v listopadu nikdy nenastala; Flis sám mluví o „neprobádaném území“.

Nejistota má tři vrstvy:

  • Samotný rozpad – spolehlivě ho lze potvrdit jen krátce dopředu, v řádu dnů. Modely se shodují na oslabení, ale liší se v tom, zda dojde k úplné reverzi.
  • Přenos dolů – dopad na přízemní počasí se projevuje s odstupem dvou až čtyř týdnů, někdy vůbec. Minárik i Met Office shodně uvádějí, že ne každé SSW se propíše do troposféry.
  • Přetlačování s El Niñem – mimořádně silné El Niño samo o sobě podporuje výraznou západní cirkulaci a v Evropě častěji mírnější zimu. Může chladný SSW signál potlačit nebo zcela překrýt.

Právě třetí bod dělá letošek unikátním experimentem. Rekordně časný stratosférický jev se střetává s potenciálně historickým oceánským jevem. Výsledek jejich souboje modely neumějí spolehlivě rozklíčovat.

Co to znamená pro Česko

Krátká odpověď: zatím nevíme. Oficiální měsíční výhled ČHMÚ k 7. listopadu 2026 sahá pouze do 29. listopadu. Prosinec v něm vůbec nefiguruje. Jakýkoli závěr o prosincovém počasí v Česku je odvozený z evropských dat, ne z domácí národní předpovědi.

Česko leží v pásmu, kde by prosincový SSW signál dával smysl, tedy chladnější epizody, možná i sníh. Ale říjnový sněhový výhled pro region „střední Evropa a Alpy“ ukazuje pro celou sezónu méně sněhu než normál. Bezpečnější je tedy mluvit o vyšší šanci na prosincovou studenou epizodu, ne o jistotě sněhové zimy.

Prakticky má smysl nízkonákladová příprava: zkontrolovat zimní výbavu auta, mít rezervu na topení, sledovat operativní výstrahy ČHMÚ. Plánovat celou zimu podle listopadového stratosférického signálu by bylo předčasné.

Na co čekat

První kontrolní bod přijde v druhém listopadovém týdnu: potvrdí se reverze kolem 11. listopadu, nebo modely couvnou? Druhý bod je konec listopadu: začne se signál propisovat do troposféry? Spolehlivost sezónních modelů roste s každou měsíční aktualizací a s blížícím se cílovým obdobím.

Atmosféra poslala historicky časný varovný signál. Ne že přijde arktická zima, ale že pravidla hry se možná právě změnila. Zbývá počkat, jestli se stratosféra a oceán dohodnou, nebo jestli jeden z nich převáží.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Lukáš Jírovec

Zobrazit další články