Holčička se narodila bez rukou a matka ji ihned po porodu opustila. Osud s ní měl své vlastní plány jako s žádnou jinou

Příchod některých dětí na svět někdy neprobíhá podle představ. Děti se například narodí s nějakou fyzickou či psychickou vadou, která je doprovází celý život. Jejich první životní kroky tak závisí hlavně na tom, jak se k jejich stavu postaví rodiče. Spousta z nich své děti zahrne láskou a snaží se jim maximálně pomoci. Pokud je to v jejich silách, snaží se, aby jejich potomek nijak nestrádal. Jsou pak ale i takoví rodiče, již své dítě raději opustí, jelikož o něj v jeho stavu pečovat nechtějí. Podobným případem je i tato malá holčička.

Holčička neměla ruce

Když nastal čas, aby už tato malá holčička spatřila světlo světa, měla to být radostná událost. Jedna z mála osob, jež toto nadšení s ostatními nesdílela, byla její biologická maminka. Miminko se totiž narodilo s jednou výraznou fyzickou vadou, která mamince vadila. Holčička se narodila bez svých horních končetin. To znamenalo veliký handicap do celého jejího života. S tímto faktem se matka bohužel nedokázala smířit a stála před velikým životním rozhodnutím. Nakonec vše vyřešila tak, že svou dceru opustila a ponechala ji napospas osudu.

Adoptovala ji rodina

Malá holčička měla velikánské štěstí. Bez maminky a milující rodiny nebyla moc dlouho, jelikož si ji adoptovali rodiče, kteří už měli 3 děti. S postižením holčičky se rozhodli poprat a byli naprosto rozhodnutí jí dát veškerou lásku, kterou si každé malé dítě zaslouží. Vše tedy vypadalo, že osud nakonec bude k malé holčičce velmi přívětivý. Po tom, co ji opustila její biologická matka, se tak dostala do rodiny, jež děti naprosto miluje. To bylo prozatím jejím největším životním štěstím, které ji potkalo.

Nastaly menší komplikace

S tímto velkým zdravotním handicapem, který holčička měla, se dalo očekávat, že bude mít s určitými věcmi problémy. Tím největším bylo asi to, jak bude jíst. To bylo zezačátku jednoduché, protože ji krmili její adoptivní rodiče. Postupem času, jak holčička rostla, bylo však potřeba najít nějaké řešení. Dítě zkrátka potřebovalo být i navzdory svému postižení trochu samostatné. Problém s jídlem holčička naštěstí vyřešila velmi rychle. Pomocí svých nohou jedla tak, že by spousta lidí nepoznala, že nepoužívá své horní končetiny.

Snaží se normálně žít

Během svého života, který doteď prožila, se holčička snaží všem ukázat, že její postižení by ji nemuselo omezovat tolik, jak si možná někteří mysleli. Její energie a radost jsou naprosto neuvěřitelné. Dost možná to může být i signálem směrem k její biologické matce, že život s handicapem jejího dítěte nemusel být až tak obtížný. Malá holčička se však nakonec dostala do milující rodiny, jež je jí nejen oporou, ale učí ji i samostatnosti. To může být velmi dobrou přípravou do jejího budoucího života, který ji ještě čeká.