Nikdo si zdraví neváží tolik jako ten, kdo si osobně nebo prostřednictvím blízkého člověka prošel zákeřným onemocněním. Jedním z klinických případů bývá uvedení do kómatu, kdy jste ponecháni v prázdnotě napospas svým vlastním myšlenkám. Své by o tom mohl vyprávět Martin Pistorius, 48letý Jihoafričan z Johannesburgu, jenž zažil podobný hrůzostrašný stav.

Nemoc jej začala napadat již v dětství

Martin Pistorius se narodil v Jihoafrické republice v roce 1975 a ve 12 letech náhle začal podléhat záhadné nemoci. Poté, co jednoho dne přišel domů ze školy s bolestí v krku, přestal jíst, začal téměř neustále spát a přestal komunikovat. Postupně ztrácel kontrolu nad svým tělem. Lékaři připisovali jeho stav kryptokokové meningitidě, ale nikdo skutečně nevěděl, jak a jestli se z toho dostane.

7letá dívka viděla rozmazaně, a tak ji rodiče vzali k očaři. Když zjistili, jakou nemocí trpí, zhroutili se

Doktoři se přiklonili k tragickému řešení

Doktoři si přestávali vědět rady. Zkoušeli všechno možné, ale po nějaké době zkrátka řekli rodičům, aby Martina nechali doma ležet a nenutili ho dál s chorobou bojovat, tedy aby chlapec pomalu opustil náš svět v bezpečí domova. „On ale dál vytrval,“ povídala dojatě matka serveru NPR. Nakonec se rodiče dohodli na jiném řešení.

Rodiče mu chtěli dát šanci

Vždy brzy ráno odvezl Martina otec do pečovatelského centra, kde mohl chlapec dál pokračovat ve svém statečném boji o život. „O osm hodin později jsem ho vyzvedl, vykoupal, nakrmil, uložil do postele, nastavil budík na dvě hodiny, abych ho otočil, aby neměl proleženiny,“ vzpomínal otec. Bylo to neuvěřitelně těžké období pro ně všechny.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Celou dobu svou rodinu slyšel

Rodině bylo řečeno, že si není vědom světa kolem sebe, ale on říká, že se ve skutečnosti začal probouzet několik let poté, co onemocněl. „Tolik let jsem byl jako duch. Všechno jsem slyšel a viděl, ale bylo to, jako bych tam nebyl. Pro všechny jsem byl neviditelný. Představoval jsem si všemožné věci, přál jsem si vlézt do vesmírné lodi a odletět pryč,“ řekl v rozhovoru pro NBCNews ve svém rodném městě v Anglii. To byla zásadní rána pro jeho matku.

Matka lituje svého hrůzného přání

Ačkoliv toho zpětně lituje, jednoho dne se k Martinovi sklonila a řekla: „Kéž bys zemřel.“ Dle vlastních slov to tak nemyslela, ale bylo toho na ni v daný okamžik moc. „Vím, že je to hrozná věc,“ říká nyní. „Chtěla jsem si jen nějak ulevit.“ Martin vše slyšel a dlouho o jejích slovech přemýšlel. Nejprve ho to samozřejmě hluboce ranilo, ale po nějaké době začal s matkou soucítit a odpustil jí její krutá slova, přestože to pro něj nebylo snadné.

O svém příběhu sepsal knihu

Jakmile se po zhruba 12 letech, tedy ve věku 25 let začal probírat, pomalu se všemi sdílel svoje dojmy a věci, na které si pamatoval. Když byl schopen fungovat jako zdravý člověk, usedl ke stolu a začal vše sepisovat. Svou prvotinu pojmenoval Návrat z nicoty a pokračoval ve své kariéře několika dalšími podcasty a rozhovory, přičemž se dodnes snaží zvýšit povědomí o stavu člověka v kómatu. O 12 letech v kómatu by mohla své vyprávět také Lyndee, jejíž příběh jsme na DámskémDeníku zpracovali před časem.