Se svými city se vysněnému princi nikdy nesvěřila. Dnes lituje, že to neudělala, dokud to bylo možné, protože uplynuly desítky let a svoji lásku stále nemůže dostat z hlavy.
Partneři, kteří žijí dlouhá léta ve spokojených manželstvích, nemusejí být ve skrytu duše šťastní. Podobně jako čtenářka DámskéhoDeníku Eva T. z Jihlavy. Přestože má svého muže ráda a zbožňuje své děti, k absolutní spokojenosti jí něco chybí. „Celý život miluji kamaráda svého bratra, ale on o tom neví. Můj muž je skvělý, ale nikdy jsem k němu něco tak silného necítila,“ napsala nám do redakce.
Roky miluje bratrova kamaráda
Do bratrova kamaráda se paní Eva, které bude brzy padesát let, zakoukala už v pubertě. „Chodil k nám domů a byl prostě okouzlující. Je velmi pohledný, vysoký, zábavný a chytrý. Býval i roztomile plachý a nesmělý,“ vypráví čtenářka. Její bratr stejně jako jeho kamarád jsou o pět let starší. „Tehdy jsem pro něj byla malá holka, takže mi moc pozornosti nevěnoval. Zajímal se o mě jen tak ze zdvořilosti jako o mladší ségru kamaráda,“ podotkla.
Kdykoli mohla, využila příležitost, aby se s ním viděla. „Bratr z toho nadšený nebyl, ale pokaždé jsem se vnutila, když spolu něco podnikali. V noci se mi o něm zdálo. Neumím to vysvětlit, ale zafungovala asi chemie a prostě mě svírala obrovská touha být mu nablízku,“ popisuje paní Eva s tím, že ale neví, zda by on její city opětoval. Když končila střední školu a bratr s kamarádem vysokou, měla už méně příležitostí se vídat se svojí platonickou láskou.
Na lásku z mládí nepřestává myslet
Na jednom výletě se zažehla jiskřička naděje, že z toho může být něco víc. „My tři a parta dalších lidí jsme byli společně kempovat. Zabloudili jsme v lese, smrákalo se a začalo pršet. Byla příšerná zima a on mě schoval pod bundu. Proběhly letmé doteky a také jsme se líbali,“ svěřila se čtenářka. Nic víc se ale nestalo a po výletě se jejich cesty rozešly. Paní Eva začala studovat vysokou školu v jiném městě a bratrův kamarád se odstěhoval přes půl republiky.
Později se seznámila se svým současným manželem a založili rodinu. Na lásku z mládí ale nepřestala myslet. „Nikdy jsem mu neřekla, co k němu cítím, a pak už bylo pozdě. I on se oženil a má děti. Lituji toho, že jsem nic neudělala. Můj život dnes mohl být lepší. Jsem sice v manželství spokojená, ale on je prostě moje velká láska. Když o něm bratr někdy mluví, úplně se mi rozbuší srdce. Nejraději bych za ním hned běžela a všechno mu řekla, ale vím, že tenhle vlak mi už dávno ujel,“ dodala posmutněle paní Eva.